Želary / Želary (2003/142/Česko, Slovensko, Rakousko/Romantický, Drama) 81% -Blu-ray-
30.12.2024 14:58
JEDNOU VĚTOU
„Autobiografický příběh spisovatelky Květy Legátové, která byla z vůle totalitní moci nucena žít na moravském venkově, se odehrává v průběhu minulého století ve vesnici nesoucí fiktivní jméno Želary.“
OBSAH
Píší se čtyřicátá léta, doba okupace a protektorátu. Eliška je mladá dívka, toho času z důvodu uzavření vysokých škol nedostudovaná lékařka. Pracuje jako zdravotní sestra v městské nemocnici, má milostný poměr se sympatickým a úspěšným chirurgem Richardem. Eliška i Richard, stejně jako jejich společný přítel, doktor Chládek, jsou zapojeni do domácího odboje. Jedné noci přivezou na chirurgickou kliniku těžce poraněného muže, venkovana ze vzdálených pohraničních hor. Muž potřebuje nutně transfúzi. Má stejnou krevní skupinu jako Eliška. Ta mu svým dárcovstvím zachrání život. Tak se krví naváže pouto, které v našem příběhu vyústí ve zvláštní, neobyčejně silný milostný vztah mezi moderní, městskou, vzdělanou Eliškou a barbarským, přírodním mužem s dětskou duší - Jozou. Odbojová skupina, v níž jsou lékaři zapojeni, je dekonspirována a pronásledována gestapem. Všem hrozí smrt. Zatímco vedoucí skupiny, primář Richard, milenec Elišky, přes noc zmizí do ilegality, pro Elišku její spolubojovníci za jejími zády narychlo vymyslí jiný, zdánlivě bezpečný úkryt. Dohodnou se s pacientem Jozou, aby Elišku ukryl ve své dřevěnici daleko v horách. S falešnými dokumenty, s novou identitou, je Eliška, nyní Hana, donucena ze dne na den opustit městský život a stát se ženou horala. Žít uprostřed divoké přírody, v horské vesnici, kde se zastavil čas před sto padesáti lety. Tato vesnice sluje tajemným názvem Želary.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tady se názory na tenhle historicky velkokapacitní film ženou od těch nejvyšších po ty nejnižší a já se nestačím divit. Želary nejsou špatný film, rozhodně se od průměrné české tvorby hodně vyjímají, ale proč to je všechno takové? to nedokážu pochopit. Já se teda dost dobře u filmu přiměřeně nudil, chvilku jo, pak zas ne, ale zase je to furt dost vážné téma na druhou stranu, no a furt tam jsou ti nejlepší herci, které v Česku můžeme vidět, že ty čtyři hvězdičky si to beztak zaslouží ať chci nebo ne. Jen bych o tom teda pro příště rozhodně nechtěl slyšet. Já nevím proč ale už mám zaryto, že u českých filmů se radši zasměju, než abych sledoval tak vážné tváře... (Malarkey) 4*
Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. (Gemini) 3*
Po prvním zhlédnutí jsme nebyli úplní kamarádi. Pár chybek jsem našel, na něco (vlastně úplně zbytečně) upozorňoval. Dnes asi po čtvrté náhodné televizní projekci považuji Želary za jedno z nejlepších českých dramat posledních let. Těch odehrávajících se na pozadí druhé světové války možná vůbec nejlepší. Trojan debutoval hned po revoluci, pak producentsky uvedl v život několik velmi kvalitních kousků kamaráda Jana Hřebejka, a na režisérskou stoličku se vrátil až po dlouhých letech. Léta páně 2003 to ale stálo za to. Začíná to jako stylové protektorátní retro, končí jako silná romance z nehostinné doby vyzrálého tvůrce. Prostě tak to vnímám já. On, nevzdělaný venkovan, se vedle ní stává rovnocenným partnerem, ona, rozmazlený fracek, se naučí vyrovnat se všemi šrámy a začne myslet i na druhé. Svět horských Želar je díky tvůrcům barvitý i živelný zároveň, díky castingu tu máme hned několik výtečných partů (vyjma spontánního ústředního dua třeba dětské postavy i Donutila, naopak škoda, že pole rychle vyklidí režisérův bratr Ivan nebo Jan Hrušínský). A Ostrouchova hudba? Ta se jen tak neoposlouchá. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Soudě dle výsledků ankety našeho webu, v níž jsme pátrali po průměrném věku našich návštěvníků, nevím, jestli vůbec budete mít zájem tento článek si přečíst. Želary nejsou filmem pro mládež, natož pak pro ty, kdo upřednostňují americké akčňáky před poctivou filmařinou se silným příběhem.
Pokud ale patříte mezi romantické duše, nebo pokud na žádné jiné filmy než domácí produkce nechodíte – a pokud jste tenhle film ještě neviděli, jste tady naprosto správně. Momentálně si nedovedu vybavit žádný jiný český film, který by si více zasloužil vaši pozornost.
Ne že by byl úplně dokonalý a neměl nějaké mouchy, ale jako celek působí zcela kompaktně a především - strhne vás a napětí nepoleví až do samotného konce. Ba naopak, bude stoupat. Dovedete si vybavit jiný náš film z poslední doby, o kterém byste tohle mohli říct? Který by vás ani na okamžik nenudil? Počítám se mezi příznivce jakéhokoli dobrého českého filmu, taková ryze autorská Nuda v Brně mne opravdu „dostala“, ale nebavila jsem se vždy. Někdy jsem se i nudila. Některé scény bych přímo vystříhala. U Želar, milostného dramatu zasazeného do období druhé světové války, bych neměnila nic.
Samozřejmě, tvůrci měli práci jednodušší než scenáristé zmíněného snímku, kteří se jej museli sami vymyslet: jak asi víte (a můžete si ostatně přečíst v informacích k filmu), příběh vychází z knižních předloh Jozova Hanule a Želary brněnské spisovatelky Květy Legátové. Pestré charaktery obyvatelů smyšlené vesnice v horách na východním pohraničí, jejich všednodenní strasti a bolesti, ale i okamžiky čistého štěstí - a neobvyklý milostný příběh ústřední dvojice měl scenárista Petr Jarchovský naservírované hezky přímo na podnose. Ale mohl si vybrat špatně, mohl se soustředit na jiné aspekty barvité a velmi poutavé knihy, režisér (a producent v jedné osobě) mohl vsadit na jiné herce, v jejichž podání by nebylo vyprávění tak přesvědčivé.
Připouštím sice, že účinkování Miroslava Donutila a Jaroslava Duška (coby kněz resp. učitel) mi připadalo spíše jako povinnost obsadit do vedlejších rolí někoho slavného a oblíbeného – Miroslav Donutil je prostě Miroslav Donutil, ať hraje v čemkoli. Ale ostatní postavy jsou na svých místech, díky civilnosti a přirozenosti svých výkonů ve vás nevyvolají žádný pocit déjá vu a vy skutečně věříte, že to, co se na plátně odehrává, prožívají na vlastní kůži. Iva Bittová, mladinká Anička Věrtelářová a především Jaroslava Adamová v roli kmotřičky a „babky kořenářky“ Lucie – to jsou opravdové postavy, které byste v kterékoli zapadlé horské vesničce před šedesáti lety mohli najít. A co ústřední dvojice Aňa Geislerová a maďarská hvězda György Cserhalmi? Jak sama v rozhovoru Aňa řekla, prostě to mezi nimi i přes jazykovou bariéru fungovalo, a je to vidět! György se stejně jako ostatní dovedl do své role plachého Jozy neskutečně přesvědčivě vcítit – ne zadarmo je doma celebritou číslo jedna.
A Aňa jakoby se převléknutím do vesnických šatů zbavila svých typických gest a dikce – takhle umírněnou a pravdivou jsem ji ještě nikdy neviděla.
Kdoví, jestli ji takto zkrotil režisér Trojan, anebo až skoro neuvěřitelná příroda slovenské Malé Fatry, kde se exteriéry většinou natáčely. Jisté je, že právě obrazová stránka dělá z filmu ten nezapomenutelný zážitek, kterým je. Ale zase – krásně do výsledku zapadá. Takže se vám nemůže při sledování snímku stát to, co mně naposledy u vlastně docela podobného amerického Návratu do Cold Mountain: že si uprostřed filmu začnete myslet „ta příroda a styl, jakým je nasnímaná, je úžasný; hmm, a ta hudba, ta k tomu nádherně ladí“… Pokud si začnete všímat jednotlivých složek filmu zvlášť, je to vždy neklamným znamením toho, že něco (většinou příběh) nefunguje. U Želar si krásu přírody a dojímavost hudby Petra Ostrouchova uvědomíte až po skončení filmu. Nebo spíše při finální scéně setkání postavy A s postavou B (abych nic neprozrazovala). Teprve tehdy vám dojde celá naléhavost příběhu, který zrovna skončil. Skutečně mistrovské zakončení.
Želary jsou téměř čerstvě k mání ve videopůjčovnách. Neváhejte a věnujte jim svůj čas. Vsadím se, že i vám, milovníkům výbuchů, honiček a vymakaných svalů akčních superhrdinů, ukápne nejméně jedna slzička.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Brněnský lékař Richard se v noci vrací v dobrém rozmaru domů s milenkou Eliškou. Květen 1943. Po milování vyruší dvojici telefon a Richard i s dívkou odjíždí do nemocnice za pacientem. Těžce zraněný vesničan Josef Janda, jehož údajně zavalilo dřevo na pile, potřebuje krev. Eliška má jeho krevní skupinu... Richard s kolegou Slávkem působí v odboji. Instruují Elišku, která má v jednom bytě odevzdat obálku. Bezstarostná dívka však v domě narazí na gestapáka. Předstírá proto, že si otevírá bytové dveře ve vyšším patře. Ty se naštěstí otevřou; dívku tak zachrání staří manželé. Eliška přerušila kvůli nacistům studia medicíny. Pracuje v nemocnici jako sestřička a stará se o zotavujícího se Jandu. V Richardově bytě čeká na mladou ženu Slávek: jejich síť byla vyzrazena. Dá mladé ženě falešné dokumenty. Podle něj Richard emigroval a ona musí odjet s propuštěným Jandou k němu na vesnici do hor. Šokovaná žena se setká s pacientem na nádraží. Při přestupování v Týnci jí vesnický lékař Beníček, který nedávno přivezl Jandu do nemocnice, předá kufr s věcmi. V kupé dívka přesvědčuje mnohem staršího Jozu, že se teď jmenuje Hana a že si musejí tykat. Dvojice vystoupí v Šádově Huti. Janda ubytuje svěřenkyni u své známé, nevrlé Irči. O dívce jsou informováni řídící zdejší školy i farář. Zoufalá „Hana“ se pokusí v noci zmizet, ale zahlédne ji řídící a Beníček jí později na nádraží vynadá: oni kvůli ní riskují své životy. Proto musí být rozumná, odjet s Jandou do Želar a vzít si ho, aby nebyla nápadná. Joza odveze Hanu do chalupy na samotě v horách. Městská dívka se jen těžko vyrovnává s primitivním vybavením. Muž jí sdělí, že na zítřek domluvil s farářem svatbu. Na noc se Hana zabarikáduje ve světnici a pod polštář schová nůžky. Hana se ráno nechce převléct do lidových svatebních šatů, které jí přinesla sousedka Žeňa. Ale pak svolí. Farář se v sakristii kostelíka netají nelibostí nad účelovým sňatkem. Dvojice však odpoví kladně na předepsané otázky. Na oslavě po obřadu dostane novomanželka drobné dárky od svatebčanů a pak musí tančit s jedním chasníkem. Večer Hana zasáhne venku proti mladému Gorčíkovi, který bije svou ženu. Ten po ní plivne, ale Joza ho srazí pěstí. Doma muž slyší, jak novomanželka pláče. Poprosí ji, zda by mohl spát v posteli, kde pak okamžitě usne. Mladá žena poklidí v chalupě a uvaří Jozovi jídlo. To však nechutná ani jejich psu Azorovi. Joza kosí louku u Jurigů. Hanu opodál obtěžuje mladý Kutina, ale ona se ubrání. Dívka pláče, protože rozbila petrolejku. Joza ji však uklidní a osloví ji „Hanulko“. Do chalupy přijdou četníci, ale spokojí se s doklady, jež jim mladá žena předloží. Joza s Jurigovými dělají v chalupě podlahu. Hana se baví venku se Žeňou. Dorazí sem pan řídící: nechce, aby se Žeňčina chytrá dcerka Helenka přátelila s „nebezpečným“ chlapcem Lipkou. Ale Žeňa konstatuje, že Lipku kdysi odkojila, když jeho matka přišla o mléko. Lipka má doma peklo s otčímem Kutinou. Když muž po návštěvě řídícího dítě znovu ztluče, chlapec uteče z domova a najde úkryt v zatopeném mlýně u močálu. Joza se vrátí z práce. Doma má připravenou koupel. Hana na něj čeká v posteli. Dovolí mu, aby ji hladil, a pak se s ním pomiluje. Podzim 1943. Hanu v lese zastihne déšť. Žena se schová před německými vojáky. Záhy objeví vypálené stavení a oběšené lidi. V panice uteče a zabloudí. Dostane se až k mlýnu u močálu. Později ji s pomocí Azora najde Joza. Zavolá domů ke zbědované ženě starou léčitelku Lucku a ta jí pomůže. Podle Jozy Němci vyvraždili rodinu hajného za pomoc partyzánům. Začíná zima. Helenka chodí za Lipkou k mlýnu. Chlapec jí dá čokoládu, která „spadla z nebe“. Hana přinese muži oběd na pilu. Chce se tu osprchovat, ale v lázni ji napadne opilý Kutina. Vyruší jej však náhodou Helenka, která zavolá Jozu. Kutina ve rvačce soupeře bodne a ten mu zlomí ruku. Hana pak doma mužovi zašije ránu a získá si tak Lucčin respekt: bude s ní prý teď chodit k porodům. Žeňa, Hana a Lucka připravují věci na Vánoce. Zpívají a popíjejí. Vyruší je Lipka, kterého mráz vyhnal ze skrýše: jeho mamince se něco stalo. Ženy běží ke Kutinům. Pochopí, že Kutinová z donucení potratila a její muž, ani jeho rodiče se o ni nepostarali. Joza ji veze na saních do nemocnice, ale ona cestou zemře. Jaro. Starý Gorčík, který se stará o těhotnou snachu, nabídne bezprizornému Lipkovi, aby jim za jídlo pomáhal v hospodářství. Hana si na horách zvykla. Joza přivede v dřevěných korytech vodu až k chalupě. Lucka učí svou žačku poznávat léčivé byliny. Podzim. Mladý Gorčík obchází stavení svého otce, kde právě jeho žena porodila. Starý však na syna vezme pušku. Hana plánuje, jak po válce dostuduje, Joza si zase chce pořídit ovce. Zima. Němečtí vojáci vyženou vesničany z kostela a jejich velitel přede všemi pro výstrahu zastřelí starého ovčáka. Jaro 1945. Helenka přinese farářovi do kostela Moranu, kterou vytáhla z vody. Do vesnice přijde ruský oddíl. Všichni se večer při oslavách opijí. Ráno mladý Gorčík přivede za svou ženou Rusa. Ale otec zastřelí vetřelce i syna. Sám je však zabit vojákovým bratrem, který jej považuje za fašistu. Lipka zachrání Gorčíkovou s děckem a odvede ji do „svého“ mlýna. Rozpoutá se běsnění. Rusové se mstí a vesničané se brání. Před řídícím, který marně uklidňuje situaci, je zastřelen farář. Jeden z Rusů chce znásilnit Lucku, ale když zjistí, že je to stařena, podobná jeho matce, dá se s ní do pití. Mladý Vojta Juriga zastřelí Rusa, který znásilnil jeho zbožňovanou Žeňu. Lipka, jenž jediný zná cestu přes močál, převádí lidi do mlýna. Hana a Lucka pomáhají raněným. Joza sem přinese raněného Kutinu. Když se znovu vrací se zraněným starým Jurigou, vidí, jak v močálu zmizí mladičký ruský vojáček, jemuž chtěl pomoci. Vojta Juriga chrání Ženinu chalupu. Střílí po Jozovi, než ho pozná. Spolu dorazí k mlýnu, kam už řídící přivedl jiný ruský oddíl a vysvětlil jejich veliteli, že vesničané nejsou „fašisté“. Joza, jehož zasáhla Vojtova střela, až teď klesne k zemi. Hana zdálky pochopí, co se stalo. Vesničané opouštějí mlýn. Osamělá Hana se zoufale sklání nad manželovým mrtvým tělem. Rok 1962. Údolím se „socialistickými“ stavbami stoupá do hor spartak. Hana, provázená Richardem, najde na místě chalupy jen zbořeniště. Setká se tu však s Luckou. Obě ženy se obejmou a vědma se po chvíli začne smát svým nepříjemným smíchem..
Postavy a obsazení
• Anna Geislerová - Eliška / Hana
• György Cserhalmi - Joza Janda
• Jaroslava Adamová - Lucka Vojničová
• Miroslav Donutil - farář
• Jaroslav Dušek - učitel Tkáč
• Iva Bittová - Žeňa
• Ivan Trojan - Richard
• Jan Hrušínský - Slávek
• Anička Věrtelářová - Helenka Bojarová (Haláková)
• Tomáš Žatečka - Vratislav Lipka
• Ondrej Kovaľ - Michal Kutina
• Tatiana Vajdová - Anna Kutinová
• František Velecký - starý Kutina
• Viera Pavlíková - stará Kutinová
• Juraj Hrčka - Vojta Juriga
• Imre Boraroš - Pavel Juriga
• Jana Oľhová - Juliška Jurigová
• Jan Tříska - starý Gorčík
• Michael Hofbaue - mladý Gorčík
• Edita Malovcic - Marie Gorčíková
Ocenění
Academy Awards
2004 - Ondřej Trojan (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
Český lev
2003 - Aňa Geislerová (Nejlepší herečka)
2003 - Nejlepší zvuk
2003 - Nejlepší film (nominace)
2003 - Ondřej Trojan (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - György Cserhalmi (Nejlepší herec) (nominace)
2003 - Jaroslava Adamová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2003 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
2003 - Asen Šopov (Nejlepší kamera) (nominace)
2003 - Nejlepší střih (nominace)
2003 - Petr Ostrouchov (Nejlepší hudba) (nominace)
2003 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 4.9.2003
Premiéra Slovensko: 5.2.2004
Premiéra Rakousko: 30.4.2004
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 17.5.2004 (DVD) Sony Music
Poprvé na DVD: 29.11.2007 MF Dnes
Poprvé na Blu-ray: 29.7.2015 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 43 881 284
Návštěvnost v ČR 546 034
Náklady (Rozpočet) - Kč 50 000 000
BONUS Blu-ray
• Trailer
• Nevešlo se do filmu (6 vynechaných scén: Ryby, Pila, Obřad, Irča, Třída, Éro)
• Fotogalerie
• Film o filmu
• Želary Goes to Hollywood
„Autobiografický příběh spisovatelky Květy Legátové, která byla z vůle totalitní moci nucena žít na moravském venkově, se odehrává v průběhu minulého století ve vesnici nesoucí fiktivní jméno Želary.“
OBSAH
Píší se čtyřicátá léta, doba okupace a protektorátu. Eliška je mladá dívka, toho času z důvodu uzavření vysokých škol nedostudovaná lékařka. Pracuje jako zdravotní sestra v městské nemocnici, má milostný poměr se sympatickým a úspěšným chirurgem Richardem. Eliška i Richard, stejně jako jejich společný přítel, doktor Chládek, jsou zapojeni do domácího odboje. Jedné noci přivezou na chirurgickou kliniku těžce poraněného muže, venkovana ze vzdálených pohraničních hor. Muž potřebuje nutně transfúzi. Má stejnou krevní skupinu jako Eliška. Ta mu svým dárcovstvím zachrání život. Tak se krví naváže pouto, které v našem příběhu vyústí ve zvláštní, neobyčejně silný milostný vztah mezi moderní, městskou, vzdělanou Eliškou a barbarským, přírodním mužem s dětskou duší - Jozou. Odbojová skupina, v níž jsou lékaři zapojeni, je dekonspirována a pronásledována gestapem. Všem hrozí smrt. Zatímco vedoucí skupiny, primář Richard, milenec Elišky, přes noc zmizí do ilegality, pro Elišku její spolubojovníci za jejími zády narychlo vymyslí jiný, zdánlivě bezpečný úkryt. Dohodnou se s pacientem Jozou, aby Elišku ukryl ve své dřevěnici daleko v horách. S falešnými dokumenty, s novou identitou, je Eliška, nyní Hana, donucena ze dne na den opustit městský život a stát se ženou horala. Žít uprostřed divoké přírody, v horské vesnici, kde se zastavil čas před sto padesáti lety. Tato vesnice sluje tajemným názvem Želary.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tady se názory na tenhle historicky velkokapacitní film ženou od těch nejvyšších po ty nejnižší a já se nestačím divit. Želary nejsou špatný film, rozhodně se od průměrné české tvorby hodně vyjímají, ale proč to je všechno takové? to nedokážu pochopit. Já se teda dost dobře u filmu přiměřeně nudil, chvilku jo, pak zas ne, ale zase je to furt dost vážné téma na druhou stranu, no a furt tam jsou ti nejlepší herci, které v Česku můžeme vidět, že ty čtyři hvězdičky si to beztak zaslouží ať chci nebo ne. Jen bych o tom teda pro příště rozhodně nechtěl slyšet. Já nevím proč ale už mám zaryto, že u českých filmů se radši zasměju, než abych sledoval tak vážné tváře... (Malarkey) 4*
Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. (Gemini) 3*
Po prvním zhlédnutí jsme nebyli úplní kamarádi. Pár chybek jsem našel, na něco (vlastně úplně zbytečně) upozorňoval. Dnes asi po čtvrté náhodné televizní projekci považuji Želary za jedno z nejlepších českých dramat posledních let. Těch odehrávajících se na pozadí druhé světové války možná vůbec nejlepší. Trojan debutoval hned po revoluci, pak producentsky uvedl v život několik velmi kvalitních kousků kamaráda Jana Hřebejka, a na režisérskou stoličku se vrátil až po dlouhých letech. Léta páně 2003 to ale stálo za to. Začíná to jako stylové protektorátní retro, končí jako silná romance z nehostinné doby vyzrálého tvůrce. Prostě tak to vnímám já. On, nevzdělaný venkovan, se vedle ní stává rovnocenným partnerem, ona, rozmazlený fracek, se naučí vyrovnat se všemi šrámy a začne myslet i na druhé. Svět horských Želar je díky tvůrcům barvitý i živelný zároveň, díky castingu tu máme hned několik výtečných partů (vyjma spontánního ústředního dua třeba dětské postavy i Donutila, naopak škoda, že pole rychle vyklidí režisérův bratr Ivan nebo Jan Hrušínský). A Ostrouchova hudba? Ta se jen tak neoposlouchá. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Soudě dle výsledků ankety našeho webu, v níž jsme pátrali po průměrném věku našich návštěvníků, nevím, jestli vůbec budete mít zájem tento článek si přečíst. Želary nejsou filmem pro mládež, natož pak pro ty, kdo upřednostňují americké akčňáky před poctivou filmařinou se silným příběhem.
Pokud ale patříte mezi romantické duše, nebo pokud na žádné jiné filmy než domácí produkce nechodíte – a pokud jste tenhle film ještě neviděli, jste tady naprosto správně. Momentálně si nedovedu vybavit žádný jiný český film, který by si více zasloužil vaši pozornost.
Ne že by byl úplně dokonalý a neměl nějaké mouchy, ale jako celek působí zcela kompaktně a především - strhne vás a napětí nepoleví až do samotného konce. Ba naopak, bude stoupat. Dovedete si vybavit jiný náš film z poslední doby, o kterém byste tohle mohli říct? Který by vás ani na okamžik nenudil? Počítám se mezi příznivce jakéhokoli dobrého českého filmu, taková ryze autorská Nuda v Brně mne opravdu „dostala“, ale nebavila jsem se vždy. Někdy jsem se i nudila. Některé scény bych přímo vystříhala. U Želar, milostného dramatu zasazeného do období druhé světové války, bych neměnila nic.
Samozřejmě, tvůrci měli práci jednodušší než scenáristé zmíněného snímku, kteří se jej museli sami vymyslet: jak asi víte (a můžete si ostatně přečíst v informacích k filmu), příběh vychází z knižních předloh Jozova Hanule a Želary brněnské spisovatelky Květy Legátové. Pestré charaktery obyvatelů smyšlené vesnice v horách na východním pohraničí, jejich všednodenní strasti a bolesti, ale i okamžiky čistého štěstí - a neobvyklý milostný příběh ústřední dvojice měl scenárista Petr Jarchovský naservírované hezky přímo na podnose. Ale mohl si vybrat špatně, mohl se soustředit na jiné aspekty barvité a velmi poutavé knihy, režisér (a producent v jedné osobě) mohl vsadit na jiné herce, v jejichž podání by nebylo vyprávění tak přesvědčivé.
Připouštím sice, že účinkování Miroslava Donutila a Jaroslava Duška (coby kněz resp. učitel) mi připadalo spíše jako povinnost obsadit do vedlejších rolí někoho slavného a oblíbeného – Miroslav Donutil je prostě Miroslav Donutil, ať hraje v čemkoli. Ale ostatní postavy jsou na svých místech, díky civilnosti a přirozenosti svých výkonů ve vás nevyvolají žádný pocit déjá vu a vy skutečně věříte, že to, co se na plátně odehrává, prožívají na vlastní kůži. Iva Bittová, mladinká Anička Věrtelářová a především Jaroslava Adamová v roli kmotřičky a „babky kořenářky“ Lucie – to jsou opravdové postavy, které byste v kterékoli zapadlé horské vesničce před šedesáti lety mohli najít. A co ústřední dvojice Aňa Geislerová a maďarská hvězda György Cserhalmi? Jak sama v rozhovoru Aňa řekla, prostě to mezi nimi i přes jazykovou bariéru fungovalo, a je to vidět! György se stejně jako ostatní dovedl do své role plachého Jozy neskutečně přesvědčivě vcítit – ne zadarmo je doma celebritou číslo jedna.
A Aňa jakoby se převléknutím do vesnických šatů zbavila svých typických gest a dikce – takhle umírněnou a pravdivou jsem ji ještě nikdy neviděla.
Kdoví, jestli ji takto zkrotil režisér Trojan, anebo až skoro neuvěřitelná příroda slovenské Malé Fatry, kde se exteriéry většinou natáčely. Jisté je, že právě obrazová stránka dělá z filmu ten nezapomenutelný zážitek, kterým je. Ale zase – krásně do výsledku zapadá. Takže se vám nemůže při sledování snímku stát to, co mně naposledy u vlastně docela podobného amerického Návratu do Cold Mountain: že si uprostřed filmu začnete myslet „ta příroda a styl, jakým je nasnímaná, je úžasný; hmm, a ta hudba, ta k tomu nádherně ladí“… Pokud si začnete všímat jednotlivých složek filmu zvlášť, je to vždy neklamným znamením toho, že něco (většinou příběh) nefunguje. U Želar si krásu přírody a dojímavost hudby Petra Ostrouchova uvědomíte až po skončení filmu. Nebo spíše při finální scéně setkání postavy A s postavou B (abych nic neprozrazovala). Teprve tehdy vám dojde celá naléhavost příběhu, který zrovna skončil. Skutečně mistrovské zakončení.
Želary jsou téměř čerstvě k mání ve videopůjčovnách. Neváhejte a věnujte jim svůj čas. Vsadím se, že i vám, milovníkům výbuchů, honiček a vymakaných svalů akčních superhrdinů, ukápne nejméně jedna slzička.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Brněnský lékař Richard se v noci vrací v dobrém rozmaru domů s milenkou Eliškou. Květen 1943. Po milování vyruší dvojici telefon a Richard i s dívkou odjíždí do nemocnice za pacientem. Těžce zraněný vesničan Josef Janda, jehož údajně zavalilo dřevo na pile, potřebuje krev. Eliška má jeho krevní skupinu... Richard s kolegou Slávkem působí v odboji. Instruují Elišku, která má v jednom bytě odevzdat obálku. Bezstarostná dívka však v domě narazí na gestapáka. Předstírá proto, že si otevírá bytové dveře ve vyšším patře. Ty se naštěstí otevřou; dívku tak zachrání staří manželé. Eliška přerušila kvůli nacistům studia medicíny. Pracuje v nemocnici jako sestřička a stará se o zotavujícího se Jandu. V Richardově bytě čeká na mladou ženu Slávek: jejich síť byla vyzrazena. Dá mladé ženě falešné dokumenty. Podle něj Richard emigroval a ona musí odjet s propuštěným Jandou k němu na vesnici do hor. Šokovaná žena se setká s pacientem na nádraží. Při přestupování v Týnci jí vesnický lékař Beníček, který nedávno přivezl Jandu do nemocnice, předá kufr s věcmi. V kupé dívka přesvědčuje mnohem staršího Jozu, že se teď jmenuje Hana a že si musejí tykat. Dvojice vystoupí v Šádově Huti. Janda ubytuje svěřenkyni u své známé, nevrlé Irči. O dívce jsou informováni řídící zdejší školy i farář. Zoufalá „Hana“ se pokusí v noci zmizet, ale zahlédne ji řídící a Beníček jí později na nádraží vynadá: oni kvůli ní riskují své životy. Proto musí být rozumná, odjet s Jandou do Želar a vzít si ho, aby nebyla nápadná. Joza odveze Hanu do chalupy na samotě v horách. Městská dívka se jen těžko vyrovnává s primitivním vybavením. Muž jí sdělí, že na zítřek domluvil s farářem svatbu. Na noc se Hana zabarikáduje ve světnici a pod polštář schová nůžky. Hana se ráno nechce převléct do lidových svatebních šatů, které jí přinesla sousedka Žeňa. Ale pak svolí. Farář se v sakristii kostelíka netají nelibostí nad účelovým sňatkem. Dvojice však odpoví kladně na předepsané otázky. Na oslavě po obřadu dostane novomanželka drobné dárky od svatebčanů a pak musí tančit s jedním chasníkem. Večer Hana zasáhne venku proti mladému Gorčíkovi, který bije svou ženu. Ten po ní plivne, ale Joza ho srazí pěstí. Doma muž slyší, jak novomanželka pláče. Poprosí ji, zda by mohl spát v posteli, kde pak okamžitě usne. Mladá žena poklidí v chalupě a uvaří Jozovi jídlo. To však nechutná ani jejich psu Azorovi. Joza kosí louku u Jurigů. Hanu opodál obtěžuje mladý Kutina, ale ona se ubrání. Dívka pláče, protože rozbila petrolejku. Joza ji však uklidní a osloví ji „Hanulko“. Do chalupy přijdou četníci, ale spokojí se s doklady, jež jim mladá žena předloží. Joza s Jurigovými dělají v chalupě podlahu. Hana se baví venku se Žeňou. Dorazí sem pan řídící: nechce, aby se Žeňčina chytrá dcerka Helenka přátelila s „nebezpečným“ chlapcem Lipkou. Ale Žeňa konstatuje, že Lipku kdysi odkojila, když jeho matka přišla o mléko. Lipka má doma peklo s otčímem Kutinou. Když muž po návštěvě řídícího dítě znovu ztluče, chlapec uteče z domova a najde úkryt v zatopeném mlýně u močálu. Joza se vrátí z práce. Doma má připravenou koupel. Hana na něj čeká v posteli. Dovolí mu, aby ji hladil, a pak se s ním pomiluje. Podzim 1943. Hanu v lese zastihne déšť. Žena se schová před německými vojáky. Záhy objeví vypálené stavení a oběšené lidi. V panice uteče a zabloudí. Dostane se až k mlýnu u močálu. Později ji s pomocí Azora najde Joza. Zavolá domů ke zbědované ženě starou léčitelku Lucku a ta jí pomůže. Podle Jozy Němci vyvraždili rodinu hajného za pomoc partyzánům. Začíná zima. Helenka chodí za Lipkou k mlýnu. Chlapec jí dá čokoládu, která „spadla z nebe“. Hana přinese muži oběd na pilu. Chce se tu osprchovat, ale v lázni ji napadne opilý Kutina. Vyruší jej však náhodou Helenka, která zavolá Jozu. Kutina ve rvačce soupeře bodne a ten mu zlomí ruku. Hana pak doma mužovi zašije ránu a získá si tak Lucčin respekt: bude s ní prý teď chodit k porodům. Žeňa, Hana a Lucka připravují věci na Vánoce. Zpívají a popíjejí. Vyruší je Lipka, kterého mráz vyhnal ze skrýše: jeho mamince se něco stalo. Ženy běží ke Kutinům. Pochopí, že Kutinová z donucení potratila a její muž, ani jeho rodiče se o ni nepostarali. Joza ji veze na saních do nemocnice, ale ona cestou zemře. Jaro. Starý Gorčík, který se stará o těhotnou snachu, nabídne bezprizornému Lipkovi, aby jim za jídlo pomáhal v hospodářství. Hana si na horách zvykla. Joza přivede v dřevěných korytech vodu až k chalupě. Lucka učí svou žačku poznávat léčivé byliny. Podzim. Mladý Gorčík obchází stavení svého otce, kde právě jeho žena porodila. Starý však na syna vezme pušku. Hana plánuje, jak po válce dostuduje, Joza si zase chce pořídit ovce. Zima. Němečtí vojáci vyženou vesničany z kostela a jejich velitel přede všemi pro výstrahu zastřelí starého ovčáka. Jaro 1945. Helenka přinese farářovi do kostela Moranu, kterou vytáhla z vody. Do vesnice přijde ruský oddíl. Všichni se večer při oslavách opijí. Ráno mladý Gorčík přivede za svou ženou Rusa. Ale otec zastřelí vetřelce i syna. Sám je však zabit vojákovým bratrem, který jej považuje za fašistu. Lipka zachrání Gorčíkovou s děckem a odvede ji do „svého“ mlýna. Rozpoutá se běsnění. Rusové se mstí a vesničané se brání. Před řídícím, který marně uklidňuje situaci, je zastřelen farář. Jeden z Rusů chce znásilnit Lucku, ale když zjistí, že je to stařena, podobná jeho matce, dá se s ní do pití. Mladý Vojta Juriga zastřelí Rusa, který znásilnil jeho zbožňovanou Žeňu. Lipka, jenž jediný zná cestu přes močál, převádí lidi do mlýna. Hana a Lucka pomáhají raněným. Joza sem přinese raněného Kutinu. Když se znovu vrací se zraněným starým Jurigou, vidí, jak v močálu zmizí mladičký ruský vojáček, jemuž chtěl pomoci. Vojta Juriga chrání Ženinu chalupu. Střílí po Jozovi, než ho pozná. Spolu dorazí k mlýnu, kam už řídící přivedl jiný ruský oddíl a vysvětlil jejich veliteli, že vesničané nejsou „fašisté“. Joza, jehož zasáhla Vojtova střela, až teď klesne k zemi. Hana zdálky pochopí, co se stalo. Vesničané opouštějí mlýn. Osamělá Hana se zoufale sklání nad manželovým mrtvým tělem. Rok 1962. Údolím se „socialistickými“ stavbami stoupá do hor spartak. Hana, provázená Richardem, najde na místě chalupy jen zbořeniště. Setká se tu však s Luckou. Obě ženy se obejmou a vědma se po chvíli začne smát svým nepříjemným smíchem..
Postavy a obsazení
• Anna Geislerová - Eliška / Hana
• György Cserhalmi - Joza Janda
• Jaroslava Adamová - Lucka Vojničová
• Miroslav Donutil - farář
• Jaroslav Dušek - učitel Tkáč
• Iva Bittová - Žeňa
• Ivan Trojan - Richard
• Jan Hrušínský - Slávek
• Anička Věrtelářová - Helenka Bojarová (Haláková)
• Tomáš Žatečka - Vratislav Lipka
• Ondrej Kovaľ - Michal Kutina
• Tatiana Vajdová - Anna Kutinová
• František Velecký - starý Kutina
• Viera Pavlíková - stará Kutinová
• Juraj Hrčka - Vojta Juriga
• Imre Boraroš - Pavel Juriga
• Jana Oľhová - Juliška Jurigová
• Jan Tříska - starý Gorčík
• Michael Hofbaue - mladý Gorčík
• Edita Malovcic - Marie Gorčíková
Ocenění
Academy Awards
2004 - Ondřej Trojan (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
Český lev
2003 - Aňa Geislerová (Nejlepší herečka)
2003 - Nejlepší zvuk
2003 - Nejlepší film (nominace)
2003 - Ondřej Trojan (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - György Cserhalmi (Nejlepší herec) (nominace)
2003 - Jaroslava Adamová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2003 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
2003 - Asen Šopov (Nejlepší kamera) (nominace)
2003 - Nejlepší střih (nominace)
2003 - Petr Ostrouchov (Nejlepší hudba) (nominace)
2003 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 4.9.2003
Premiéra Slovensko: 5.2.2004
Premiéra Rakousko: 30.4.2004
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 17.5.2004 (DVD) Sony Music
Poprvé na DVD: 29.11.2007 MF Dnes
Poprvé na Blu-ray: 29.7.2015 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 43 881 284
Návštěvnost v ČR 546 034
Náklady (Rozpočet) - Kč 50 000 000
BONUS Blu-ray
• Trailer
• Nevešlo se do filmu (6 vynechaných scén: Ryby, Pila, Obřad, Irča, Třída, Éro)
• Fotogalerie
• Film o filmu
• Želary Goes to Hollywood
ROZLIŠENÍ Blu-ray
16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 1.85:1
český DTS-HD Master Audio 5.1
české pro neslyšící, německé
16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 1.85:1
český DTS-HD Master Audio 5.1
české pro neslyšící, německé
Tvůrci a herci
Ondřej Trojan (Režie), Helena Uldrichová (Produkce), Petr Ostrouchov (Hudba), Asen Šopov (Kamera), Vladimír Barák (Střih), Milan Býček (Scénografie), Katarína Štrbová-Bieliková (Kostýmy), Jiří Klenka (Zvuk), Jana Dopitová (Masky), František Příhoda (Masky), Beáta Kodajová (Kostýmy), Petr Jarchovský (Scénář), Květa Legátová (kniha) (Předloha), Aňa Geislerová (Herec), György Cserhalmi (Herec), Ivan Trojan (Herec), Jaroslava Adamová (Herec), Zita Kabátová (Herec), Svatopluk Beneš (Herec), Miroslav Donutil (Herec), Jaroslav Dušek (Herec), Jan Tříska (Herec), Michael Hofbauer (Herec), Jan Hrušínský (Herec), Anna Věrtelářová (Herec), František Velecký (Herec), Viera Pavlíková (Herec), Iva Bittová (Herec), Tomáš Žatečka (Herec), Juraj Hrčka (Herec), Ondrej Kovaľ (Herec), Igor Latta (Herec), Lubomír Mindoš (Herec), Marián Filadelfi (Herec), Edita Malovcic (Herec), Michal Hudák (Herec), Zdeněk Sedláček (Herec), Eugen Libezniuk (Herec), Petr Varga (Herec), Adrian Jastraban (Herec), Martin Zbrožek (Herec), Jana Oľhová (Herec), Alexander Kučerenko (Herec), Ondřej Trojan (Herec), Miroslav Táborský (Herec), Miriam Kantorková (Herec), Kateřina Liďáková (Herec), René Šmotek (Herec), Jurij Galin (Herec), Imre Boráros (Herec), Ondra Zelary (Herec), Vasiľ Rusiňák (Herec), Pavol Klimašovský (Herec), Juliana Oľhová (Herec), Jozef Tkáč (Herec)
2003/142/Česko, Slovensko, Rakousko/Romantický, Drama
Zajímavost k filmu
- Když vojáci vtrhnou do kostela, zrovna farář (Miroslav Donutil) vypravuje příběh o narození Ježíše popsaný v Lukášově evangeliu.
- Věkový rozsah hereckého obsazení byl skutečně široký. Ve filmu hrálo 6 dní staré novorozeně, ale i 90letá Zita Kabátová.
- Natáčelo za velmi extrémního počasí. Mrazy dosáhly až 20 stupňů pod nulou, zatímco v létě se teploty vyšplhaly až na 36 stupňů.
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003 na Slovensku v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka a v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období.
- Maďarští a rakouští herci György Cserhalmi, Reinhard Simonischek a Gabriela Schmoll byli do češtiny nadabováni až v postsynchronech.
- Údajne si režisér do hlavnej mužskej úlohy vybral Gyorgyho Cserhalmiho na základe jeho "neopozeranej a drsnej tváre, v ktorej sa však odzrkadľovala detská duša". Tiež vraj vyhlásil, že je na túto rolu možno až príliš pekný.
- Bábätko, ktoré pomáha vo filme odrodiť Aňa Gleislerová malo na sebe kečup a bielka, aby vyzeralo ako práve narodené.
- Drevenica, v ktorej hlavní hrdinovia žijú, bola rozobraná a mala očíslované jednotlivé diely, aby sa dala opäť postaviť. Interiéry sa natáčali v ateliéry, pretože vnútro drevenice bolo malé a tmavé.
- Část železničního natáčení proběhla v Krušných horách na trati č. 137 na trase mezi Chomutovem a Vejprty. Filmovou železniční stanici si pak zahrálo nádraží v Křimově.
- K natáčení byly využity parní lokomotivy 310.072 z Plzně a 423.009 z Letohradu.
- Ve filmu si měl zahrát i herec Svatopluk Beneš, ale byl již tolik zesláblý, že záběry s ním musely být nakonec vystřiženy.
- Za svůj herecký výkon získala Anna Geislerová kromě Českého lva i ceny z festivalů v Bangkoku a Udine.
- Film byl roku 2003 nominován na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Nakonec však cenu vyhrál film Invaze barbarů (2003).
- Petrolejky použité ve scénách v zimní vichřici nejsou tradičními petrolejovými lampami, nýbrž jakýmisi jejich moderními napodobeninami, aby fungovaly i v tomto počasí.
- Předlohou filmu nebyla stejnojmenná knížka, nýbrž „Jozova Hanule“, kterou také napsala Květa Legátová.
- Poprvé ve filmu si spolu zahráli sourozenci Ondřej a Ivan Trojanovi.
- Film Želary získal diváckou cenu - Velkou Tachovskou dýni za rok 2003. Snímek získal nejvyšší možný počet bodů - 160. Cenu osobně převzal 26. listopadu v Tachově režisér filmu Ondřej Trojan. Na dalších místech se umístily filmy Pupendo a Fimfárum Jana Wericha.
- Věkový rozsah hereckého obsazení byl skutečně široký. Ve filmu hrálo 6 dní staré novorozeně, ale i 90letá Zita Kabátová.
- Natáčelo za velmi extrémního počasí. Mrazy dosáhly až 20 stupňů pod nulou, zatímco v létě se teploty vyšplhaly až na 36 stupňů.
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003 na Slovensku v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka a v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období.
- Maďarští a rakouští herci György Cserhalmi, Reinhard Simonischek a Gabriela Schmoll byli do češtiny nadabováni až v postsynchronech.
- Údajne si režisér do hlavnej mužskej úlohy vybral Gyorgyho Cserhalmiho na základe jeho "neopozeranej a drsnej tváre, v ktorej sa však odzrkadľovala detská duša". Tiež vraj vyhlásil, že je na túto rolu možno až príliš pekný.
- Bábätko, ktoré pomáha vo filme odrodiť Aňa Gleislerová malo na sebe kečup a bielka, aby vyzeralo ako práve narodené.
- Drevenica, v ktorej hlavní hrdinovia žijú, bola rozobraná a mala očíslované jednotlivé diely, aby sa dala opäť postaviť. Interiéry sa natáčali v ateliéry, pretože vnútro drevenice bolo malé a tmavé.
- Část železničního natáčení proběhla v Krušných horách na trati č. 137 na trase mezi Chomutovem a Vejprty. Filmovou železniční stanici si pak zahrálo nádraží v Křimově.
- K natáčení byly využity parní lokomotivy 310.072 z Plzně a 423.009 z Letohradu.
- Ve filmu si měl zahrát i herec Svatopluk Beneš, ale byl již tolik zesláblý, že záběry s ním musely být nakonec vystřiženy.
- Za svůj herecký výkon získala Anna Geislerová kromě Českého lva i ceny z festivalů v Bangkoku a Udine.
- Film byl roku 2003 nominován na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Nakonec však cenu vyhrál film Invaze barbarů (2003).
- Petrolejky použité ve scénách v zimní vichřici nejsou tradičními petrolejovými lampami, nýbrž jakýmisi jejich moderními napodobeninami, aby fungovaly i v tomto počasí.
- Předlohou filmu nebyla stejnojmenná knížka, nýbrž „Jozova Hanule“, kterou také napsala Květa Legátová.
- Poprvé ve filmu si spolu zahráli sourozenci Ondřej a Ivan Trojanovi.
- Film Želary získal diváckou cenu - Velkou Tachovskou dýni za rok 2003. Snímek získal nejvyšší možný počet bodů - 160. Cenu osobně převzal 26. listopadu v Tachově režisér filmu Ondřej Trojan. Na dalších místech se umístily filmy Pupendo a Fimfárum Jana Wericha.
Odkazy
Hrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová, Tomáš Žatečka, Ondrej Kovaľ, František Velecký, Viera Pavlíková, Juraj Hrčka, Imrich Boráros, Jana Oľhová, Jan Tříska, Michal Hofbauer, Edita Malovčić, Reinhard Simonischek, Gabriela Schmoll, Zita Kabátová, Svatopluk Beneš, Marián Filadelfi, Wolfram Rupperti, Jakub Laurych, Kateřina Liďáková, Juliana Oľhová, Jurij Galin, Alexander Kučerenko, Igor Latta, Jevgenij Libezňuk, Vasiľ Rusiňák, Michal Hudák, Sergej Hudák, Jozef Tkáč, Lubomír Mindoš, Zdeněk Sedláček, René Šmotek, Štefan Richtárech, Pavol Klimašovský, Miroslav Táborský, Miriam Kantorková, Petr Hübner, Alexandr Minajev, Pavel Pafko, Peter Varga, Trude Ackermann, Martin Zbrožek, Ondra Dorian, Adrian Jastraban, Ondřej Trojan