.jpg?ph=28b6509dcf)
Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina / Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993/106/Česko, Velká Británie, Francie, Itálie, Rusko/Komedie) 61%
30.12.2024 14:58
JEDNOU VĚTOU
„Prostoduchý voják Ivan Čonkin je krátce před koncem druhé světové války odvelen do jedné osamělé ruské vesnice, aby tu hlídal letadlo Rudé armády, které nouzově přistálo."
OBSAH
Malá ruská vesnička Rudá je jednoho červnového dne roku 1941 vyrušena ze svého klidu nouzovým přistáním vojenského letadla. Porouchaný stroj zůstává ve vesnici odstaven a je k němu přidělena hlídka - vojín Ivan Čonkin, prosťáček sloužící u kuchyně, kde jezdí s koňmi. Dny plynou a vypadá to, že na Čonkina a letadlo nahoře zapomněli. Čonkinovi to moc nevadí, velice se sblížil s místní pošťačkou Ňurou a vesnice ho vlastně vzala za svého. Jen předseda kolchozu Golubjev je z jeho přítomnosti nervózní - domnívá se, že Čonkin byl do Rudé vyslán na pozorování, že má zjistit, jaké jsou skutečné poměry v jeho kolchoze. A pak vypukne válka... Komedie, natočená podle světoznámého románu Vladimíra Vojnoviče, byla realizovaná v široké mezinárodní koprodukci. Točilo se v bývalém vojenském prostoru Milovice s ruskými herci, kteří byli posléze nadabováni českými kolegy.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Když se film vymkne kontrole, nedá se dělat nic jiného než přetrpět tu snůšku zmaru a absurdního humoru. Těžko uvěřit, že je režisérem Jiří Menzel a scenáristou Zdeněk Svěrák. Není to až tak špatně natočené, ale Menzel si neuvědomil, jak není dobré točit s ruskými herci, v našich končinách prakticky neznámými, jako asi neznámí, padlí vojáci, kterým je film podle mě věnován. Nedovedu si totiž představit nadšení z filmu, který je naprosto o ničem. Když bych se chtěl dívat na ruský film, pustím si ho, ale proč se dívat na ruské herce v českém filmu?! Žádné autenticity se vůbec nedosáhlo, protože film má nepokrytý náběh až do absurdní podívané a většinou do ní neomylně a úmyslně spadne. Zasmát se je nemožné, protože přehrávající ruští herci si nijak nezadají s ochotníky. Film rozhodně nevypadá levně, ale tohle jsou hodně vyhozené peníze. Z filmu jsem si nic neodnesl ani nezapamatoval. Hrozné. 20% (kingik) 1*
Velmi dobrý film, který vznikl v poněkud nevhodnou dobu, od autorů, od kterých se zkrátka čekalo něco jiného. Situovat český film z první poloviny 90. let do sovětského prostředí bylo dost odvážné a z komerčního hlediska se nevyplatilo. Atmosféra je trochu čechovovská a humor není založený na gazích, ale na absurditě prostředí a poměrů. Chudoba sovětské vesnice na začátku 40. let je očividná a zoufalé politické poměry nejlépe vyniknou ve scéně zatčení sovětského tajného armádní kontrarozvědkou, kdy si dotyčný myslí, že padl do rukou Němců a řve, že nechal povraždit velké množství sovětských občanů včeně komunistů. Oproti knize je film laděný smířlivějším způsobem, kniha je prostě bezvýchodnější a temnější. Ve srovnání se současnou českou filmovou produkcí je tenhle snímek přímo poklad. Herecké obsazení je vzhledem k účasti ruských herců příjemným osvěžením. Celkový dojem: 85 %. (gudaulin) 4*
Podle mě rozhodně nedoceněný film. Není moc snímků, které si dokážou dělat srandu z něčeho tak smutného jako je II. světová válka a přitom jsou opravdu vtipné, neurážlivé (tedy pokuď není divák zarytý zastánce SSSR; tohle je skoro exemplární výsměch tehdejšímu režimu v Rusku a vůbec II. světové válce) a celé natočené s naprostým nadhledem. Fakt, že scénář napsal Čech, režísér je český a přitom herci (kromě Mariána) jsou opravdoví Rusové, je rozhodně přínosem. Já se smál téměř od začátku až do konce, ikdyž film mohl byl ukončen trochu lépe. Generál:"Lapshin! Hergot krucinál, proč ty lahve nehoří?" Lapshin:"Tomu sám nerozumím, soudruhu generále." Generál:"A zapalujou je?" Lapshin:"Nebyl rozkaz zapalovat je, soudruhu generále. Rozkaz byl jenom...házet." (při expanzivním útoku zápalnými lahvemi) (Sarkastic) 5*
VELKÁ RECENZE
Hořká komedie Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina vznikla podle stejnojmenné humoristické novely Vladimira Vojnoviče (česky Primus, Praha 1994). Producent Eric Abraham s manželkou Katyou Krausovou, zakladatelé Portobello Pictures, zakoupili práva na zfilmování Vojnovičovy knihy již v roce 1986, ale trvalo několik let, než se jim podařilo dát projekt dohromady. Abraham měl od počátku zájem na tom, aby film režíroval Jiří Menzel. Panevropská koprodukce (Velká Británie, Francie, ČR, Itálie, Rusko) stála okolo tří milionů dolarů. Scénář je dílem Zdeňka Svěráka, který se pokusil v příběhu, odehrávajícím se v zapadlé ruské vesničce Rudé v létě roku 1941, zdůraznit „člověčenství“. Vyprávění o dobromyslném vojákovi na ztracené vartě a o rázovitých vesničanech připomíná drsnější verzi komedie Vesničko má středisková (1985), pod níž je autorské duo Menzel-Svěrák rovněž podepsáno. Vojnovičova předloha však kromě poněkud peprných anekdot obsahuje také některé pohádkově groteskní scény s dosti tragickým podtónem, bez nichž ve filmu působí některé hrubozrnnější vtípky až příliš „tvrdě“. Slabě gradovaný děj nabírá obrátky zejména v druhé půli; trpce komická je například scéna zatčení dědy s hrozivým příjmením Stalin či lámanou němčinou vedený výslech kapitána Miljagy. - Režisér Jiří Menzel ve filmu opět potvrzuje svůj sklon skutečnost spíše harmonizovat a stylizovat, než ji dramatizovat; to se nejmarkantněji projevilo ve smířlivém, od předlohy výrazně odlišném závěru. - Invenční přístup k vizuálnímu ztvárnění doby opět prokázal režisérův dvorní kameraman Jaromír Šofr, který vyprávění stylizoval do podoby starých, časem mírně „vyšisovaných“ snímků. Za pozornost stojí výkony představitelů obou hlavních rolí, debutujícího studenta herectví Gennadije Nazarova (Čonkin) a Zoji Burjakové (Ňura). Zajímavostí je, že jde o první film v ruštině (u nás však dabovaný), natočený mimo území Ruska (exteriéry se točily v bývalém vojenském prostoru u Milovic). Snímek získal Zlatou medaili předsednictva italského senátu na 51. MFF v Benátkách 1994. V rámci programu Evropské unie MEDIA-EFDO obdržel film finanční podporu ve výši jedenácti milionů Kč na evropskou distribuci (ovšem mimo ČR, jež není dosud členem organizace).
PODROBNÝ POPIS FILMU
Léto 1941. Vojín Ivan Čonkin odváží odpadky z vojenské kuchyně. Při politickém školení pod širým nebem se na radu kamaráda bezelstně zeptá politruka, jestli je pravda, že Stalin má dvě ženy. Za trest musí v plné polní dělat klencáky. Ves Rudá, která se za cara nazývala Chudá. Těsně u políčka pošťačky Ňury přistane vojenský dvojplošník. Seběhne se u něj celá ves. Předseda kolchozu, ustrašený alkoholik Golubjev, považuje přistání za kamuflovanou kontrolu shora, ale pilot Meleško přistál nouzově. Čonkinův trest přeruší náhlý vpád podplukovníka Opalikova, který si vojína vybere jako stráž k porouchanému letadlu a odletí s ním do Rudé. Ivan se seznámí s kyprou Ňurou. Kamarádky dívku sice varují, ona však stejně pozve Ivana na večeři. Golubjev si stěžuje bábě Duně na špatné výsledky kolchozu a na gramotnost bdělého lidu, který umí napsat udání. Ňura naleje Ivanovi „babidunimlíčko“, což je samohonka z bábiny palírny. Čonkin předstírá, že umí řídit letadlo (je prý specialistou na odlety), a s úspěchem dívku svede. Ráno jde Ňura do práce; Ivan pečuje o domácnost. Golubjevovi telefonuje tajemník okresního výboru Borisov a požaduje vyšší tučnost mléka. Borisov pak zavolá kapitánovi NKVD Miljagovi a pozve ho na neděli na ryby do zakázaného pásma. Golubjev jako obvykle poručí jednorukému účetnímu Volkovovi zvýšit tučnost mléka aspoň na papíře. Rozpálený Ivan se s neméně rozpálenou Ňurou pořád někde miluje. Jejich dovádění poslouchá za plotem tlustá sousedka, a hned napíše udání na NKVD. Čonkin navštíví potrhlého souseda, nadšeného amatérského výzkumníka Gladyševa. Ten mu ukáže rostlinný hybrid brambory a rajčete CEKS (CEsta K Socialismu) a pomůže Čonkinovi napsat hlášení na velitelství, kde na něj patrně zapomněli. Miljaga si nechá od své sekretářky a milenky Kapy číst udavačský dopis a při tom s ní souloží. Golubjev popíjí u Duni s Ramenáčem, bývalým trestancem. Mluví o Čonkinovi. Když předseda Ivana navštíví, zahlédne dopis na velitelství a je zdrcen. Ramenáče se pak vyptává na život v lágru; nepochybuje o tom, že tam brzy skončí. Ramenáč se před Ivanem zmíní, že osamělá Ňura dřív spala se svým oblíbeným čuníkem Borkou. Žárlivý Ivan chce kance zastřelit. Ňura pláče, Ivan ji konejší, ale nakonec jde uraženě spát ven. Ráno pozve Gladyšev vojáka na návštěvu do smrduté chalupy, kde ve světnici experimentuje s výkaly. Předestře mu svou teorii o koloběhu hoven v přírodě; po samohonce z výkalů se Čonkinovi udělá zle. Přiběhne Ňura se zprávou, že začala válka s Němci. Kolchozníci se shromáždí před místním výborem. Golubjev a předseda stranické organizace Kilin marně telefonují na okres pro instrukce. Nakonec pustí vesničanům gramofon. Konečně dostanou od Borisova nesmyslný příkaz, aby svolali živelnou řízenou schůzi. Nechají tedy dav brigadýry rozehnat a opět svolat. Čonkin maskuje větvemi letadlo a Ňura mu pomáhá. Během dlouhého Kilinova projevu odběhne zkušená bába Duňa do místního konzumu, kde skupuje, co se dá. Ostatní ji napodobí. Rvačku přeruší příjezd agitačního náklaďáku s dojičkou-údernicí Ljuškou, která z korby vyzve občany k obraně vlasti. Při odvodu se Kilin vymlouvá na zdravotní obtíže. Nemocemi prolezlý Golubjev chce naopak raději hned na vojnu, než později do lágru. Z amplionu mluví k národu Stalin. Zkoprnělému Ivanovi uteče Ňurčina kráva Nataška a zničí Gladyševovy hybridy. Ňura souseda marně uklidňuje. Výzkumník se porve s Ivanem a málem ho zastřelí puškou, v níž naštěstí není prach. Večer napíše pomstychtivé udání. Miljaga vyslýchá starého Žida kvůli prodeji holínek. Děda se jmenuje Mojsej Solomonovič Stalin, což kapitána zprvu rozzuří, poté znejistí a velmi vyděsí. Vyslýchaného propustí s poukázkou na výměnu rozbité zubní protézy. Kapitán si chce spravit náladu a vydá se na základě Gladyševova udání s několika muži do Rudé pro „dezertéra“. Ňura milence včas varuje. Vyděšený Golubjev vidí zatýkací komando oknem a rychle si nacpe do pusy jakýsi papír z nástěnky. Po Miljagově dotírání omdlí. - Svědomitý Ivan odmítne pustit muže z NKVD blíže ke stroji. Během přestřelky prostřelí razítko na zatykači. Společně s Ňurou komando zajme a sváže. Golubjev okamžitě telefonuje Borisovovi, co provedl Čonkin a jeho „baba“. Vinou špatného spojení však tajemník vyrozumí, že ve vsi řádí Čonkin a jeho „banda“. Generál Drynov odvelí do Rudé pěší pluk. Kajícný Gladyšev přinese Čonkinovi svou samohonku. Ňura navrhuje Ivanovi, aby uletěli letadlem, jež si možná už „odpočalo“, a proto poletí. Miljagovi se v noci podaří utéct. Venku ho omráčí rozvědčíci. Zpitomělého, zabláceného vězně považují za nepřítele a vyslýchají jej lámanou němčinou. Zbabělec tvrdí, že pracoval pro ruské „gestapo“, a přizná se k vraždám mnoha komunistů. Má být zastřelen, ale pluk kromě tří nábojů do polního děla nemá munici. Chalupa je obklíčena. Vojáci dělem odstřelí kadibudku. Ivan a Ňura považují blížící se vojáky v bílých maskovacích oblecích za Němce. Netuší, že útočníci jiný maskovací oblek neměli, a hlavně, že nemají čím střílet. Několik Ivanových výstřelů je snadno přiměje k útěku. Ňura sedne do letadla ke kulometu a se zavřenýma očima „Němce“ kropí. Ivan odvádí Borku do chalupy, jež je vzápětí zasažena druhou dělostřeleckou ranou. Ňura běží k ruinám a najde Ivana pod troskami. Čonkin ovšem není mrtvý a po příchodu generála podá hlášení. Dostane pochvalu za statečnost a generálský polibek. Vtom začnou ze sklepení vylézat Miljagovi muži a chtějí Čonkina zatknout. Vojín s Ňurou nasedne do letadla. „Odpočatý“ dvojplošník se s nimi skutečně vznese...
Postavy a obsazení
• Gennadij Nazarov - Ivan Čonkin
• Zoja Burjak - Ňura
• Vladimir Iljin - Golubjev
• Valerij Zolotuchin - Kilin
• Sergej Garmaš - Mojše Solomonovič Stalin
• Marián Labuda st. - Opalikov
• Marija Vinogradova - baba Duňa
Ocenění
Český lev
1994 - Nejlepší film (nominace)
1994 - Jiří Menzel (Nejlepší režie) (nominace)
1994 - Gennadij Nazarov (Nejlepší herec) (nominace)
1994 - Zoja Burjak (Nejlepší herečka) (nominace)
1994 - Zdeněk Svěrák (Nejlepší scénář) (nominace)
1994 - Nejlepší střih (nominace)
1994 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Venice Film Festival
1994 - Jiří Menzel (Zlatá medaile předsedy italského senátu)
1994 - Jiří Menzel (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.10.1994 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 4.10.1995 (VHS) HCE
Poprvé na DVD: 6.1.2009 Aha!
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 476 662
Návštěvnost v ČR 134 341
Náklady (Rozpočet) - Kč 35 000 000
„Prostoduchý voják Ivan Čonkin je krátce před koncem druhé světové války odvelen do jedné osamělé ruské vesnice, aby tu hlídal letadlo Rudé armády, které nouzově přistálo."
OBSAH
Malá ruská vesnička Rudá je jednoho červnového dne roku 1941 vyrušena ze svého klidu nouzovým přistáním vojenského letadla. Porouchaný stroj zůstává ve vesnici odstaven a je k němu přidělena hlídka - vojín Ivan Čonkin, prosťáček sloužící u kuchyně, kde jezdí s koňmi. Dny plynou a vypadá to, že na Čonkina a letadlo nahoře zapomněli. Čonkinovi to moc nevadí, velice se sblížil s místní pošťačkou Ňurou a vesnice ho vlastně vzala za svého. Jen předseda kolchozu Golubjev je z jeho přítomnosti nervózní - domnívá se, že Čonkin byl do Rudé vyslán na pozorování, že má zjistit, jaké jsou skutečné poměry v jeho kolchoze. A pak vypukne válka... Komedie, natočená podle světoznámého románu Vladimíra Vojnoviče, byla realizovaná v široké mezinárodní koprodukci. Točilo se v bývalém vojenském prostoru Milovice s ruskými herci, kteří byli posléze nadabováni českými kolegy.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Když se film vymkne kontrole, nedá se dělat nic jiného než přetrpět tu snůšku zmaru a absurdního humoru. Těžko uvěřit, že je režisérem Jiří Menzel a scenáristou Zdeněk Svěrák. Není to až tak špatně natočené, ale Menzel si neuvědomil, jak není dobré točit s ruskými herci, v našich končinách prakticky neznámými, jako asi neznámí, padlí vojáci, kterým je film podle mě věnován. Nedovedu si totiž představit nadšení z filmu, který je naprosto o ničem. Když bych se chtěl dívat na ruský film, pustím si ho, ale proč se dívat na ruské herce v českém filmu?! Žádné autenticity se vůbec nedosáhlo, protože film má nepokrytý náběh až do absurdní podívané a většinou do ní neomylně a úmyslně spadne. Zasmát se je nemožné, protože přehrávající ruští herci si nijak nezadají s ochotníky. Film rozhodně nevypadá levně, ale tohle jsou hodně vyhozené peníze. Z filmu jsem si nic neodnesl ani nezapamatoval. Hrozné. 20% (kingik) 1*
Velmi dobrý film, který vznikl v poněkud nevhodnou dobu, od autorů, od kterých se zkrátka čekalo něco jiného. Situovat český film z první poloviny 90. let do sovětského prostředí bylo dost odvážné a z komerčního hlediska se nevyplatilo. Atmosféra je trochu čechovovská a humor není založený na gazích, ale na absurditě prostředí a poměrů. Chudoba sovětské vesnice na začátku 40. let je očividná a zoufalé politické poměry nejlépe vyniknou ve scéně zatčení sovětského tajného armádní kontrarozvědkou, kdy si dotyčný myslí, že padl do rukou Němců a řve, že nechal povraždit velké množství sovětských občanů včeně komunistů. Oproti knize je film laděný smířlivějším způsobem, kniha je prostě bezvýchodnější a temnější. Ve srovnání se současnou českou filmovou produkcí je tenhle snímek přímo poklad. Herecké obsazení je vzhledem k účasti ruských herců příjemným osvěžením. Celkový dojem: 85 %. (gudaulin) 4*
Podle mě rozhodně nedoceněný film. Není moc snímků, které si dokážou dělat srandu z něčeho tak smutného jako je II. světová válka a přitom jsou opravdu vtipné, neurážlivé (tedy pokuď není divák zarytý zastánce SSSR; tohle je skoro exemplární výsměch tehdejšímu režimu v Rusku a vůbec II. světové válce) a celé natočené s naprostým nadhledem. Fakt, že scénář napsal Čech, režísér je český a přitom herci (kromě Mariána) jsou opravdoví Rusové, je rozhodně přínosem. Já se smál téměř od začátku až do konce, ikdyž film mohl byl ukončen trochu lépe. Generál:"Lapshin! Hergot krucinál, proč ty lahve nehoří?" Lapshin:"Tomu sám nerozumím, soudruhu generále." Generál:"A zapalujou je?" Lapshin:"Nebyl rozkaz zapalovat je, soudruhu generále. Rozkaz byl jenom...házet." (při expanzivním útoku zápalnými lahvemi) (Sarkastic) 5*
VELKÁ RECENZE
Hořká komedie Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina vznikla podle stejnojmenné humoristické novely Vladimira Vojnoviče (česky Primus, Praha 1994). Producent Eric Abraham s manželkou Katyou Krausovou, zakladatelé Portobello Pictures, zakoupili práva na zfilmování Vojnovičovy knihy již v roce 1986, ale trvalo několik let, než se jim podařilo dát projekt dohromady. Abraham měl od počátku zájem na tom, aby film režíroval Jiří Menzel. Panevropská koprodukce (Velká Británie, Francie, ČR, Itálie, Rusko) stála okolo tří milionů dolarů. Scénář je dílem Zdeňka Svěráka, který se pokusil v příběhu, odehrávajícím se v zapadlé ruské vesničce Rudé v létě roku 1941, zdůraznit „člověčenství“. Vyprávění o dobromyslném vojákovi na ztracené vartě a o rázovitých vesničanech připomíná drsnější verzi komedie Vesničko má středisková (1985), pod níž je autorské duo Menzel-Svěrák rovněž podepsáno. Vojnovičova předloha však kromě poněkud peprných anekdot obsahuje také některé pohádkově groteskní scény s dosti tragickým podtónem, bez nichž ve filmu působí některé hrubozrnnější vtípky až příliš „tvrdě“. Slabě gradovaný děj nabírá obrátky zejména v druhé půli; trpce komická je například scéna zatčení dědy s hrozivým příjmením Stalin či lámanou němčinou vedený výslech kapitána Miljagy. - Režisér Jiří Menzel ve filmu opět potvrzuje svůj sklon skutečnost spíše harmonizovat a stylizovat, než ji dramatizovat; to se nejmarkantněji projevilo ve smířlivém, od předlohy výrazně odlišném závěru. - Invenční přístup k vizuálnímu ztvárnění doby opět prokázal režisérův dvorní kameraman Jaromír Šofr, který vyprávění stylizoval do podoby starých, časem mírně „vyšisovaných“ snímků. Za pozornost stojí výkony představitelů obou hlavních rolí, debutujícího studenta herectví Gennadije Nazarova (Čonkin) a Zoji Burjakové (Ňura). Zajímavostí je, že jde o první film v ruštině (u nás však dabovaný), natočený mimo území Ruska (exteriéry se točily v bývalém vojenském prostoru u Milovic). Snímek získal Zlatou medaili předsednictva italského senátu na 51. MFF v Benátkách 1994. V rámci programu Evropské unie MEDIA-EFDO obdržel film finanční podporu ve výši jedenácti milionů Kč na evropskou distribuci (ovšem mimo ČR, jež není dosud členem organizace).
PODROBNÝ POPIS FILMU
Léto 1941. Vojín Ivan Čonkin odváží odpadky z vojenské kuchyně. Při politickém školení pod širým nebem se na radu kamaráda bezelstně zeptá politruka, jestli je pravda, že Stalin má dvě ženy. Za trest musí v plné polní dělat klencáky. Ves Rudá, která se za cara nazývala Chudá. Těsně u políčka pošťačky Ňury přistane vojenský dvojplošník. Seběhne se u něj celá ves. Předseda kolchozu, ustrašený alkoholik Golubjev, považuje přistání za kamuflovanou kontrolu shora, ale pilot Meleško přistál nouzově. Čonkinův trest přeruší náhlý vpád podplukovníka Opalikova, který si vojína vybere jako stráž k porouchanému letadlu a odletí s ním do Rudé. Ivan se seznámí s kyprou Ňurou. Kamarádky dívku sice varují, ona však stejně pozve Ivana na večeři. Golubjev si stěžuje bábě Duně na špatné výsledky kolchozu a na gramotnost bdělého lidu, který umí napsat udání. Ňura naleje Ivanovi „babidunimlíčko“, což je samohonka z bábiny palírny. Čonkin předstírá, že umí řídit letadlo (je prý specialistou na odlety), a s úspěchem dívku svede. Ráno jde Ňura do práce; Ivan pečuje o domácnost. Golubjevovi telefonuje tajemník okresního výboru Borisov a požaduje vyšší tučnost mléka. Borisov pak zavolá kapitánovi NKVD Miljagovi a pozve ho na neděli na ryby do zakázaného pásma. Golubjev jako obvykle poručí jednorukému účetnímu Volkovovi zvýšit tučnost mléka aspoň na papíře. Rozpálený Ivan se s neméně rozpálenou Ňurou pořád někde miluje. Jejich dovádění poslouchá za plotem tlustá sousedka, a hned napíše udání na NKVD. Čonkin navštíví potrhlého souseda, nadšeného amatérského výzkumníka Gladyševa. Ten mu ukáže rostlinný hybrid brambory a rajčete CEKS (CEsta K Socialismu) a pomůže Čonkinovi napsat hlášení na velitelství, kde na něj patrně zapomněli. Miljaga si nechá od své sekretářky a milenky Kapy číst udavačský dopis a při tom s ní souloží. Golubjev popíjí u Duni s Ramenáčem, bývalým trestancem. Mluví o Čonkinovi. Když předseda Ivana navštíví, zahlédne dopis na velitelství a je zdrcen. Ramenáče se pak vyptává na život v lágru; nepochybuje o tom, že tam brzy skončí. Ramenáč se před Ivanem zmíní, že osamělá Ňura dřív spala se svým oblíbeným čuníkem Borkou. Žárlivý Ivan chce kance zastřelit. Ňura pláče, Ivan ji konejší, ale nakonec jde uraženě spát ven. Ráno pozve Gladyšev vojáka na návštěvu do smrduté chalupy, kde ve světnici experimentuje s výkaly. Předestře mu svou teorii o koloběhu hoven v přírodě; po samohonce z výkalů se Čonkinovi udělá zle. Přiběhne Ňura se zprávou, že začala válka s Němci. Kolchozníci se shromáždí před místním výborem. Golubjev a předseda stranické organizace Kilin marně telefonují na okres pro instrukce. Nakonec pustí vesničanům gramofon. Konečně dostanou od Borisova nesmyslný příkaz, aby svolali živelnou řízenou schůzi. Nechají tedy dav brigadýry rozehnat a opět svolat. Čonkin maskuje větvemi letadlo a Ňura mu pomáhá. Během dlouhého Kilinova projevu odběhne zkušená bába Duňa do místního konzumu, kde skupuje, co se dá. Ostatní ji napodobí. Rvačku přeruší příjezd agitačního náklaďáku s dojičkou-údernicí Ljuškou, která z korby vyzve občany k obraně vlasti. Při odvodu se Kilin vymlouvá na zdravotní obtíže. Nemocemi prolezlý Golubjev chce naopak raději hned na vojnu, než později do lágru. Z amplionu mluví k národu Stalin. Zkoprnělému Ivanovi uteče Ňurčina kráva Nataška a zničí Gladyševovy hybridy. Ňura souseda marně uklidňuje. Výzkumník se porve s Ivanem a málem ho zastřelí puškou, v níž naštěstí není prach. Večer napíše pomstychtivé udání. Miljaga vyslýchá starého Žida kvůli prodeji holínek. Děda se jmenuje Mojsej Solomonovič Stalin, což kapitána zprvu rozzuří, poté znejistí a velmi vyděsí. Vyslýchaného propustí s poukázkou na výměnu rozbité zubní protézy. Kapitán si chce spravit náladu a vydá se na základě Gladyševova udání s několika muži do Rudé pro „dezertéra“. Ňura milence včas varuje. Vyděšený Golubjev vidí zatýkací komando oknem a rychle si nacpe do pusy jakýsi papír z nástěnky. Po Miljagově dotírání omdlí. - Svědomitý Ivan odmítne pustit muže z NKVD blíže ke stroji. Během přestřelky prostřelí razítko na zatykači. Společně s Ňurou komando zajme a sváže. Golubjev okamžitě telefonuje Borisovovi, co provedl Čonkin a jeho „baba“. Vinou špatného spojení však tajemník vyrozumí, že ve vsi řádí Čonkin a jeho „banda“. Generál Drynov odvelí do Rudé pěší pluk. Kajícný Gladyšev přinese Čonkinovi svou samohonku. Ňura navrhuje Ivanovi, aby uletěli letadlem, jež si možná už „odpočalo“, a proto poletí. Miljagovi se v noci podaří utéct. Venku ho omráčí rozvědčíci. Zpitomělého, zabláceného vězně považují za nepřítele a vyslýchají jej lámanou němčinou. Zbabělec tvrdí, že pracoval pro ruské „gestapo“, a přizná se k vraždám mnoha komunistů. Má být zastřelen, ale pluk kromě tří nábojů do polního děla nemá munici. Chalupa je obklíčena. Vojáci dělem odstřelí kadibudku. Ivan a Ňura považují blížící se vojáky v bílých maskovacích oblecích za Němce. Netuší, že útočníci jiný maskovací oblek neměli, a hlavně, že nemají čím střílet. Několik Ivanových výstřelů je snadno přiměje k útěku. Ňura sedne do letadla ke kulometu a se zavřenýma očima „Němce“ kropí. Ivan odvádí Borku do chalupy, jež je vzápětí zasažena druhou dělostřeleckou ranou. Ňura běží k ruinám a najde Ivana pod troskami. Čonkin ovšem není mrtvý a po příchodu generála podá hlášení. Dostane pochvalu za statečnost a generálský polibek. Vtom začnou ze sklepení vylézat Miljagovi muži a chtějí Čonkina zatknout. Vojín s Ňurou nasedne do letadla. „Odpočatý“ dvojplošník se s nimi skutečně vznese...
Postavy a obsazení
• Gennadij Nazarov - Ivan Čonkin
• Zoja Burjak - Ňura
• Vladimir Iljin - Golubjev
• Valerij Zolotuchin - Kilin
• Sergej Garmaš - Mojše Solomonovič Stalin
• Marián Labuda st. - Opalikov
• Marija Vinogradova - baba Duňa
Ocenění
Český lev
1994 - Nejlepší film (nominace)
1994 - Jiří Menzel (Nejlepší režie) (nominace)
1994 - Gennadij Nazarov (Nejlepší herec) (nominace)
1994 - Zoja Burjak (Nejlepší herečka) (nominace)
1994 - Zdeněk Svěrák (Nejlepší scénář) (nominace)
1994 - Nejlepší střih (nominace)
1994 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Venice Film Festival
1994 - Jiří Menzel (Zlatá medaile předsedy italského senátu)
1994 - Jiří Menzel (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.10.1994 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 4.10.1995 (VHS) HCE
Poprvé na DVD: 6.1.2009 Aha!
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 476 662
Návštěvnost v ČR 134 341
Náklady (Rozpočet) - Kč 35 000 000
Tvůrci a herci
Jiří Menzel (Režie), Eric Abraham (Produkce), Katya Krausová (Produkce), Domenico Procacci (Produkce), Jiří Šust (Hudba), Jaromír Šofr (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Milan Býček (Scénografie), Irina Ginno (Kostýmy), Jiří Moudrý (Zvuk), František Čížek (Masky), Zdeněk Svěrák (Scénář), Gennadij Nazarov (Herec), Zoja Burjak (Herec), Vladimir Iljin (Herec), Valerij Zolotuchin (Herec), Sergej Garmaš (Herec), Marián Labuda st. (Herec), Henryk Bista (Herec), Valerij Nikolajev (Herec), Marija Vinogradova (Herec), Konstantin Čepurin (Herec), Taťjana Kravčenko (Herec), Sergej Gabrieljan (Herec), Sergej Batalov (Herec)
1993/106/Česko, Velká Británie, Francie, Itálie, Rusko/Komedie
Zajímavost k filmu
- Snímek si vysloužil celkem 7 nominaci na Českého lva. Nominováni byli Gennadi Nazarov na Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, Zoya Buryak na Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, Milan Býček na Nejlepší výtvarný počin, Jiří Menzel na Nejlepší režii, Jiří Brožek na Nejlepší střih, Eric Abraham a Katya Krausova na sošku za Nejlepší film a Zdeněk Svěrák na ocenění pro Nejlepší scénář.
- Keďže režisér Jiří Menzel mal pocit, že doslovné spracovanie podľa knižnej predlohy sa stretne z nepochopením ruských hercov (zosmiešňoval ruský národ), poprosil o napísanie scenára Zdeňka Svěráka.
- Jde o první film v ruštině (u nás však dabovaný), natočený mimo území Ruska (exteriéry se točily v bývalém vojenském prostoru u Milovic).
- Snímek získal roku 1994 Zlatou medaili předsednictva italského senátu na 51. MFF v Benátkách.
- V původním románu Čonkin (Gennadij Nazarov) oproti seriálovému zpracování zemře.
- Keďže režisér Jiří Menzel mal pocit, že doslovné spracovanie podľa knižnej predlohy sa stretne z nepochopením ruských hercov (zosmiešňoval ruský národ), poprosil o napísanie scenára Zdeňka Svěráka.
- Jde o první film v ruštině (u nás však dabovaný), natočený mimo území Ruska (exteriéry se točily v bývalém vojenském prostoru u Milovic).
- Snímek získal roku 1994 Zlatou medaili předsednictva italského senátu na 51. MFF v Benátkách.
- V původním románu Čonkin (Gennadij Nazarov) oproti seriálovému zpracování zemře.
Odkazty
Hrají:
Gennadij Nazarov, Zoja Burjak, Vladimir Iljin, Valerij Zolotuchin, Sergej Garmaš, Marián Labuda st., Henryk Bista, Valerij Nikolajev, Marija Vinogradova, Konstantin Čepurin, Taťjana Kravčenko, Sergej Gabrieljan, Sergej Batalov, Galina Petrova, Alexandr Iljin, Ljubov Rudněva, Olga Anochina, Michail Vaskov, Vladimir Gorjušin, Alexej Žarkov, Taťjana Agafonova, Sergej Stěpančenko, Valerij Jaremenko, Jevgenij Voskresenskij, Fjodor Dunajevskj