.jpg?ph=28b6509dcf)
Zlatý podraz / Zlatý podraz (2018/106/Česko, Slovensko/Drama, Romantický, Sportovní) 58%
30.12.2024 09:51
JEDNOU VĚTOU
„Film o lásce, přátelství a naději."
OBSAH
Příběh o vášnivé lásce, basketbalu a životě ve stínu politiky. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženevě. Michelle je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona. (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz. (Malarkey) 2*
Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta. (Enšpígl) 2*
Vyhrát titul mistra Evropy můžete i s bordelem v koučingu, bordelem v taktice a mužstvem ubytovaným v bordelu. Horší bude, až se do toho vloží rudý bordel.. Hudba se snaží dát drajv obrázkům, které ji ale neposlouchají a postavy neustále hrají signály, které má divák dávno přečtené. Jedna hvězda navíc ze šestky za variabilitu Smutného záběrů, které mě někdy úplně odvedly od toho, co se děje ve scéně. Nečekal jsem, že to někdy řeknu, ale Jakubu Bažantovi jde líp komentování basketbalu než psaní scénářů.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Krátce po nedávném vydání traileru se ze Zlatého podrazu stal jeden z nejočekávanějších tuzemských filmů roku. Radim Špaček především ve skvělých Poutech ukázal, že režírovat umí, a i když tentokrát nezpracoval scénář svého stabilního spolupracovníka Ondřeje Štindla, u historické tematiky zůstal. Bezútěšné osmdesátky (Pouta) i divoké devadesátky (Místa) však tentokrát nahradily přece jen vzdálenější konec 40. let, vykreslení doby však stále funguje. A co dál?
Podle knihy Nebáli se své pravdy napsali její autoři Jakub Bažant (kterého fanoušci basketbalu znají jako letitého komentátora televizních přenosů) a Jiří Závozda základ příběhu o pozapomenutých tuzemských basketbalistech, kteří doplatili na rozjíždějící se komunistickou mašinérii. Trio scenáristů uzavřela Kristina Nedvědová, jež zase dodala trochu jiný pohled a výsledné dílo tak reflektuje několik různých přístupů. Místy je znát, že s psaním filmových scénářů nemá tahle sestava velké zkušenosti, a tak občas přeskočíme v čase a prostoru trochu překotně, ale nejedná se o nic, co by vyloženě kazilo zážitek.
Sledujeme amatérský basketbalový tým kolem Františka (Filip Březina), který se díky zápalu ke hře vypracuje až k titulu mistrů Evropy roku 1946. Atmosféru končící války a nové naděje (ehm) pak ale střídá vystřízlivění v podobě nastupujícího komunismu. Mladí hrdinové zatím prožívají své lásky, řeší své rodiny a kariéry… Záběr je to vskutku rozsáhlý, vede k tomu, že výsledek není tak sevřený a místy klouže po povrchu. Činí tak však natolik stylově, že se nejedná o nikterak zásadní problém. A především se i přes řadu vedlejších postav daří ve středu dění udržet ty klíčové. Vedle Březiny a Zdeňka Piškuly stojí za zmínku i talentovaná Patrycja Volny, jejíž romantická linka sice není důsledně rozpracovaná, ale pro představu tehdejší rozdělené Evropy postačí.
Kamera Vladimíra Smutného i střih Anny Ryndové respektují pravidla moderně nasnímaných a sestříhaných sportovních klání, navíc doplněných chytlavou a neprvoplánovou hudbou. Ta si navíc zaslouží samostatnou zmínku, neboť místy tepavé ambientní plochy by člověk od takové dobovky nečekal, a o to lépe pak ve výsledku působí; včetně závěrečné hymny, jejíž nestandardní zpracování zvedne ze sedaček nejednoho falešného patriota.
Byla by však chyba o Zlatém podrazu uvažovat jako o sportovním filmu; basketbal tvoří pouze rámec k vykreslení doby a poměrů, jaké v poválečném Československu panovaly. Na rozdíl od nedávného Tomana zde však fungují příběhy konkrétních postav. Ty sice vycházejí z reálných předloh, ale jejich konečné podoby jsou smyšlené, díky čemuž nebylo potřeba se příliš svazovat realitou. "Není to pravda, ale mohla by” tak dostává naplnění v té nejlepší podobě a já rád dám (lehce subjektivně nadsazenou) osmičku - kdyby se tímhle směrem ubírala většina našich filmů, měli bychom o spoustu problémů méně.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mladý František Prokeš se s kufříkem vrací ve vizi do vyklizené vily za městem. Vidí fotografii basketbalového týmu, z níž on sám zmizí... Hráči na soustředění s trenérem Jaroslavem Valentou hrají zápas s Američany z Utahu, které koučuje Čechoameričan John Trusil. Franta se s batohem na zádech vrací domů. Otec ví, že nebyl na soustředění budoucích právníků, nýbrž na sportovním táboře. Na rozdíl od manželky nesouhlasí se synovou zálibou. Franta ráno běhá s trenérem. V pozadí znějí z rádia jména popravených. Valenta mu řekne, že možná bude muset převzít vedení týmu místo něj; určitě to zvládne, jen musí být vždy frajer... Při oslavě v tělocvičně hraje František na klavír a kamarádi s ním zpívají. Vypadne proud a ozve se siréna. Všichni jdou do krytu, jen Frantův nejlepší kamarád Honza zůstane a začne házet na koš. Další hráči se k němu přidají. Slíbí si, že až válka skončí, všem to ukáží. Franta doběhne na hřiště. Kamarádi se ptají na Valentu. On zahájí trénink místo něj. Do tělocvičny dorazí gestapo, ale ve Valentově skříňce nic nenajde. Franta si vezme trenérovu píšťalku. Na gestapu mučí Valentu. Má prozradit, kde je vysílačka. Muž se rozběhne hlavou proti zdi... Mužstvo se sejde v tmavých oblecích v tělocvičně. Začne trénovat. Pak všichni leží na zemi jako zastřelení... Válka skončila. Honza se svou dívkou Janou a s Frantou naberou před pankráckou věznicí z vyvezeného kolečka hrst hlíny z míst, kde zemřel trenér, a utečou s ní. Jsou rádi, že je po válce. Ministr Prokeš se zlobí na poradě kvůli nedodanému seznamu. Mezi úředníky je i František, který dostudoval práva a kterého otec u sebe zaměstnal. Prokeš ví, že seznam měl udělat syn. Pohádá se s ním a vyhodí ho. Frantovi to nevadí. Při oslavě na americké ambasádě se František, který je tu s reprezentačním mužstvem, baví s Johnem Trusilem ve vojenské uniformě o mistrovství Evropy v Ženevě v roce 1946, kam chtějí Čechoslováci jet, jenže jen obtížně shánějí peníze. Nový předseda svazu Václav Hrabal oznámí na srazu hráčům, že se podařilo získat finance. V nominaci je i několik Slováků. Matka se loučí s Františkem. Očekává, že přiveze medaili. Zato otec se k synovi stále chová odtažitě. Kluci se dobře baví cestou vlakem, kde je s nimi v kupé i rozhlasový reportér, cestující na mistrovství. Zarazí je, když projíždějí zcela zničeným městem. Hrabal sehnal v Ženevě laciné ubytování v bordelu La Rose, který je zavřený kvůli rekonstrukci. Kluci jsou natěšení na týden plný zážitků, ale bordelmamá pošle holky do jejich pokojů. Před prvním zápasem v šatně vyndá Franta krabičku s hlínou a trikolórou: budou hrát za ty, kteří se nedožili, nejen za Valentu, ale i za židovské či slovenské spoluhráče. Jelen vymyslí sportovní pokřik Holarijó. Zápas se Švýcary je napínavý. Frantovi se definitivně rozpadne jedna kecka, a tak dohraje s bosou nohou. Čechoslováci zvítězí a patřičně to v nevěstinci oslaví. Franta se sblíží se sympatickou Michelle, která tu pracuje jako služka. Ta přijde s ostatními děvčaty fandit na finálový zápas s Italy. Tentokrát je vítězství Čechoslováků velmi těsné. Rozhodující bod dá Ivan Karásek. Hráči pak konstatují před novináři, že jejich jedinou taktikou bylo dát víc košů než soupeř. S Frantou se baví Trusil, který ho lanaří. Domluví se, že se uvidí na olympiádě v Londýně (1948). V bordelu je velká oslava. František se v noci pomiluje s Michelle. Dívka pochází z polské židovské rodiny. Studovala balet. Utekla před Stalinem do Paříže a později před Hitlerem do Švýcarska. Když se František vrací z jejího pokoje, zahlédne opilého Hrabala, jak ponižuje jednu prostitutku. Ráno výprava odjíždí. Mladík marně vyhlíží Michelle. V Praze čeká vítězné košíkáře velké uvítání na nádraží. I pan Prokeš pogratuluje synovi k poháru. František volá z vily do Ženevy. Vyčte Michelle, že se s ním nerozloučila; je odhodlán telefonovat jí každý den. Dívka přijede do Československa na Vánoce. Prokešovi si ji brzy oblíbí a ona je. Má však obavy o budoucnost. Je o něco starší než František. Vzpomíná na rodiče, kteří ji před Rudou armádou včas poslali ke známým do Francie. Sami už odjet nestihli a zahynuli. František má v noci noční můru. Milenka ho uklidní. Později spolu s otcem vidí při návštěvě hodinářství za výkladem pochodující Lidové milice. Prokeš konstatuje, že je to konec. Udělá se mu zle. Také Michelle přesně odhadne, co se děje. Rozloučí se s Františkem na nádraží a marně jej přemlouvá, aby odjel s ní. Mladík tvrdí, že nemůže kvůli rodičům. Michelle je smutná: ztratila už jednu rodinu a je jí jasné, že ztratí i druhou. Jelen se na tréninku pohádá se spoluhráčem komunistou. Do vily Prokešových vtrhne Státní bezpečnost. Odvezou otce navzdory jeho nemoci. Hrabal se řídí pokyny stranického tajemníka. Varuje Františka, že jeho pozice se kvůli otci zhoršila. Podle něj o reprezentaci nerozhoduje jen forma, ale i politický charakter. Hrabal oznámí týmu, že jménem všech poslal gratulaci Gottwaldovi ke zvolení prezidentem. Honza mu řekne, že je vůl. Později si při přátelském zápase poraní nohu a nemůže jet na olympiádu. V šatně se baví s Frantou, který se podle něj musí v Anglii sejít s Trusilem. František v Londýně odejde od mužstva do hotelu za Trusilem. Řekne mu, že otec byl dva týdny ve vazbě, ale pak ho pustili. Američan konstatuje, že jeho nabídka stále platí. Pak je vyruší Michelle. Dívka se později jde podívat na zápas Čechoslováků s Američany. Tým prohraje rozdílem třídy a František spoluhráčům nespravedlivě vynadá. Ti jsou zaražení jeho jednáním. Michelle mu potom vyčte, jak se ke klukům choval. Mladík jí řekne o Trusilově nabídce. Chce, aby jela do Ameriky s ním. Ale ona právě získala stipendium na taneční školu. A František neví, jak se rozhodnout. Na sraz před odjezdem přijde pozdě. Omluví se Ivanovi za své chování. Tentokrát skončili Čechoslováci osmí. Po návratu domů se matka syna vyptává na Michelle. Otci, trpícímu na slabé srdce, je již lépe. Estébáci odvedou mladého Prokeše k výslechu. Vyptávají se ho na setkání s Trusilem v hotelu Astoria, o němž vědí. Podle nich je Čechoameričan agentem CIA. Diví se, proč s ním sportovec neodjel, a konstatují, že když bude František „rozumný“, může tím pomoci otci. Mladík opáčí, že se nenechá vydírat. Také konformní Hrabal promluví Františkovi do duše. Přimluvil se prý za něj a dal mu tak druhou šanci. Může dál trénovat reprezentaci, ale nebude to zadarmo... Tým jede tramvají na audienci k předsedovi vlády Antonínu Zápotockému. Bodrý politik konstatuje, že mohou na mistrovství Evropy v Paříži 1951, protože tam budou i sovětští soudruzi basketbalisté. Musejí ovšem podepsat závazek. Stranický tajemník jim potom naznačuje, co jim hrozí, pokud závazek nesplní. Navíc v mužstvu musí hrát dva dělníci. Prokešovi jsou nuceni opustit vilu, kam se nastěhuje nějaký soudruh s manželkou. Tým diskutuje nad závazkem. Hráči vědí, že mohou na mistrovství jen proto, že Sověti nechtějí být jediným týmem ze socialistického tábora. Zavážou se, že budou za nimi druzí, neboť nepředpokládají, že by Sověti mohli zvítězit. Jelen to odmítne podepsat. František s Ivanem přemlouvají v kladenských hutích taviče Jardu, aby se přidal k reprezentaci. Kamarádi se sejdou na svatbě Honzy a Jany. Jelen se tady naváží do Hrabala. Málem dojde ke rvačce. Hrabal nutí trenéra napsat na hráče posudky. Pohádají se kvůli Jelenovi a mladík prohlásí, že fízla dělat nebude. František schová v šatně krabičku s trikolórou. Vzápětí sem přijdou estébáci... Mužstvo odlétá do Paříže bez trenéra. U Prokešů poslouchají přímý přenos finálového utkání Československa se Sovětským svazem. Jsou tam také Jelen, Jana a Honzův otec. František schází. Hráči před zápasem položí ruce na krabičku s trikolórou. Trenérem týmu je Hrabal, ale Honza ho na hřišti umlčí. Poločas skončí nerozhodně. Mezi diváky je i Michelle. Na hřišti se schyluje k potyčce. Ivan opět vyrovná trestnými hody. Ale po skončení zápasu mají kvůli faulu ještě jeden trestný hod Sověti. A ten rozhodne. Čechoslováci prohráli 44:45, ale podle rozhodnutí komisaře mohou podat oprávněný protest kvůli přešlapu. Bázlivý Hrabal však prohlásí, že nikdy nebudou protestovat proti Sovětskému svazu. Diváci pískají. Při vyhlášení vítězů se hraje sovětská hymna. Smutný Prokeš požádá manželku, aby vypnula rádio. Tak doma neslyší, že Michelle se postará o to, aby vojenská kapela zahrála i českou hymnu, kterou všichni hráči zpívají; Hrabal stojí osaměle v chodbě haly. František je ve věznici na samotce. V dešti při vycházce v koridoru mne mezi prsty mokrou zem. Zní druhá sloka československé/české hymny, posléze i její různé verze... -tbk-
Postavy a obsazení
• Filip Březina - Franta Prokeš
• Ondřej Malý - funkcionář Hrabal
• Stanislav Majer - trenér Jaroslav Valenta
• Patrycja Volny - Michelle
• Zdeněk Piškula - Honza Sedlák
• Jiří Roskot - Emil Jelen
• Chantal Poullain - bordelmamá
• Jan Hartl - pan Prokeš
• Alena Mihulová - paní Prokešová
• Simona Lewandowská - Jana
• Jan Jedlinský - Jarda Neděla
• Jiří Vojta - Pepa Kábrt
• Ihor Krotovych - Vojta Válek
• Alan Weissabel - Ján Lisický
• Jan Smetana - rozhodčí
• Jaromír Dulava - Antonín Zápotocký
Ocenění
Český lev
2018 - Jaroslav Bouček (Nejlepší film)
2018 - Jan Hartl (Nejlepší vedlejší herec)
2018 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2018 - Anna Johnson Ryndová (Nejlepší střih)
2018 - Marek Hart, Viktor Prášil (Nejlepší zvuk)
2018 - Jakub Kudláč (Nejlepší hudba)
2018 - Jiří Sternwald, Karel Vaňásek (Nejlepší filmová scénografie)
2018 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy)
2018 - Jaroslav Šámal (Nejlepší masky)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.10.2018 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 13.3.2019 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 226 780
Návštěvnost v ČR 24 498
Náklady (Rozpočet) - Kč 100 000 000
„Film o lásce, přátelství a naději."
OBSAH
Příběh o vášnivé lásce, basketbalu a životě ve stínu politiky. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženevě. Michelle je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona. (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz. (Malarkey) 2*
Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta. (Enšpígl) 2*
Vyhrát titul mistra Evropy můžete i s bordelem v koučingu, bordelem v taktice a mužstvem ubytovaným v bordelu. Horší bude, až se do toho vloží rudý bordel.. Hudba se snaží dát drajv obrázkům, které ji ale neposlouchají a postavy neustále hrají signály, které má divák dávno přečtené. Jedna hvězda navíc ze šestky za variabilitu Smutného záběrů, které mě někdy úplně odvedly od toho, co se děje ve scéně. Nečekal jsem, že to někdy řeknu, ale Jakubu Bažantovi jde líp komentování basketbalu než psaní scénářů.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Krátce po nedávném vydání traileru se ze Zlatého podrazu stal jeden z nejočekávanějších tuzemských filmů roku. Radim Špaček především ve skvělých Poutech ukázal, že režírovat umí, a i když tentokrát nezpracoval scénář svého stabilního spolupracovníka Ondřeje Štindla, u historické tematiky zůstal. Bezútěšné osmdesátky (Pouta) i divoké devadesátky (Místa) však tentokrát nahradily přece jen vzdálenější konec 40. let, vykreslení doby však stále funguje. A co dál?
Podle knihy Nebáli se své pravdy napsali její autoři Jakub Bažant (kterého fanoušci basketbalu znají jako letitého komentátora televizních přenosů) a Jiří Závozda základ příběhu o pozapomenutých tuzemských basketbalistech, kteří doplatili na rozjíždějící se komunistickou mašinérii. Trio scenáristů uzavřela Kristina Nedvědová, jež zase dodala trochu jiný pohled a výsledné dílo tak reflektuje několik různých přístupů. Místy je znát, že s psaním filmových scénářů nemá tahle sestava velké zkušenosti, a tak občas přeskočíme v čase a prostoru trochu překotně, ale nejedná se o nic, co by vyloženě kazilo zážitek.
Sledujeme amatérský basketbalový tým kolem Františka (Filip Březina), který se díky zápalu ke hře vypracuje až k titulu mistrů Evropy roku 1946. Atmosféru končící války a nové naděje (ehm) pak ale střídá vystřízlivění v podobě nastupujícího komunismu. Mladí hrdinové zatím prožívají své lásky, řeší své rodiny a kariéry… Záběr je to vskutku rozsáhlý, vede k tomu, že výsledek není tak sevřený a místy klouže po povrchu. Činí tak však natolik stylově, že se nejedná o nikterak zásadní problém. A především se i přes řadu vedlejších postav daří ve středu dění udržet ty klíčové. Vedle Březiny a Zdeňka Piškuly stojí za zmínku i talentovaná Patrycja Volny, jejíž romantická linka sice není důsledně rozpracovaná, ale pro představu tehdejší rozdělené Evropy postačí.
Kamera Vladimíra Smutného i střih Anny Ryndové respektují pravidla moderně nasnímaných a sestříhaných sportovních klání, navíc doplněných chytlavou a neprvoplánovou hudbou. Ta si navíc zaslouží samostatnou zmínku, neboť místy tepavé ambientní plochy by člověk od takové dobovky nečekal, a o to lépe pak ve výsledku působí; včetně závěrečné hymny, jejíž nestandardní zpracování zvedne ze sedaček nejednoho falešného patriota.
Byla by však chyba o Zlatém podrazu uvažovat jako o sportovním filmu; basketbal tvoří pouze rámec k vykreslení doby a poměrů, jaké v poválečném Československu panovaly. Na rozdíl od nedávného Tomana zde však fungují příběhy konkrétních postav. Ty sice vycházejí z reálných předloh, ale jejich konečné podoby jsou smyšlené, díky čemuž nebylo potřeba se příliš svazovat realitou. "Není to pravda, ale mohla by” tak dostává naplnění v té nejlepší podobě a já rád dám (lehce subjektivně nadsazenou) osmičku - kdyby se tímhle směrem ubírala většina našich filmů, měli bychom o spoustu problémů méně.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mladý František Prokeš se s kufříkem vrací ve vizi do vyklizené vily za městem. Vidí fotografii basketbalového týmu, z níž on sám zmizí... Hráči na soustředění s trenérem Jaroslavem Valentou hrají zápas s Američany z Utahu, které koučuje Čechoameričan John Trusil. Franta se s batohem na zádech vrací domů. Otec ví, že nebyl na soustředění budoucích právníků, nýbrž na sportovním táboře. Na rozdíl od manželky nesouhlasí se synovou zálibou. Franta ráno běhá s trenérem. V pozadí znějí z rádia jména popravených. Valenta mu řekne, že možná bude muset převzít vedení týmu místo něj; určitě to zvládne, jen musí být vždy frajer... Při oslavě v tělocvičně hraje František na klavír a kamarádi s ním zpívají. Vypadne proud a ozve se siréna. Všichni jdou do krytu, jen Frantův nejlepší kamarád Honza zůstane a začne házet na koš. Další hráči se k němu přidají. Slíbí si, že až válka skončí, všem to ukáží. Franta doběhne na hřiště. Kamarádi se ptají na Valentu. On zahájí trénink místo něj. Do tělocvičny dorazí gestapo, ale ve Valentově skříňce nic nenajde. Franta si vezme trenérovu píšťalku. Na gestapu mučí Valentu. Má prozradit, kde je vysílačka. Muž se rozběhne hlavou proti zdi... Mužstvo se sejde v tmavých oblecích v tělocvičně. Začne trénovat. Pak všichni leží na zemi jako zastřelení... Válka skončila. Honza se svou dívkou Janou a s Frantou naberou před pankráckou věznicí z vyvezeného kolečka hrst hlíny z míst, kde zemřel trenér, a utečou s ní. Jsou rádi, že je po válce. Ministr Prokeš se zlobí na poradě kvůli nedodanému seznamu. Mezi úředníky je i František, který dostudoval práva a kterého otec u sebe zaměstnal. Prokeš ví, že seznam měl udělat syn. Pohádá se s ním a vyhodí ho. Frantovi to nevadí. Při oslavě na americké ambasádě se František, který je tu s reprezentačním mužstvem, baví s Johnem Trusilem ve vojenské uniformě o mistrovství Evropy v Ženevě v roce 1946, kam chtějí Čechoslováci jet, jenže jen obtížně shánějí peníze. Nový předseda svazu Václav Hrabal oznámí na srazu hráčům, že se podařilo získat finance. V nominaci je i několik Slováků. Matka se loučí s Františkem. Očekává, že přiveze medaili. Zato otec se k synovi stále chová odtažitě. Kluci se dobře baví cestou vlakem, kde je s nimi v kupé i rozhlasový reportér, cestující na mistrovství. Zarazí je, když projíždějí zcela zničeným městem. Hrabal sehnal v Ženevě laciné ubytování v bordelu La Rose, který je zavřený kvůli rekonstrukci. Kluci jsou natěšení na týden plný zážitků, ale bordelmamá pošle holky do jejich pokojů. Před prvním zápasem v šatně vyndá Franta krabičku s hlínou a trikolórou: budou hrát za ty, kteří se nedožili, nejen za Valentu, ale i za židovské či slovenské spoluhráče. Jelen vymyslí sportovní pokřik Holarijó. Zápas se Švýcary je napínavý. Frantovi se definitivně rozpadne jedna kecka, a tak dohraje s bosou nohou. Čechoslováci zvítězí a patřičně to v nevěstinci oslaví. Franta se sblíží se sympatickou Michelle, která tu pracuje jako služka. Ta přijde s ostatními děvčaty fandit na finálový zápas s Italy. Tentokrát je vítězství Čechoslováků velmi těsné. Rozhodující bod dá Ivan Karásek. Hráči pak konstatují před novináři, že jejich jedinou taktikou bylo dát víc košů než soupeř. S Frantou se baví Trusil, který ho lanaří. Domluví se, že se uvidí na olympiádě v Londýně (1948). V bordelu je velká oslava. František se v noci pomiluje s Michelle. Dívka pochází z polské židovské rodiny. Studovala balet. Utekla před Stalinem do Paříže a později před Hitlerem do Švýcarska. Když se František vrací z jejího pokoje, zahlédne opilého Hrabala, jak ponižuje jednu prostitutku. Ráno výprava odjíždí. Mladík marně vyhlíží Michelle. V Praze čeká vítězné košíkáře velké uvítání na nádraží. I pan Prokeš pogratuluje synovi k poháru. František volá z vily do Ženevy. Vyčte Michelle, že se s ním nerozloučila; je odhodlán telefonovat jí každý den. Dívka přijede do Československa na Vánoce. Prokešovi si ji brzy oblíbí a ona je. Má však obavy o budoucnost. Je o něco starší než František. Vzpomíná na rodiče, kteří ji před Rudou armádou včas poslali ke známým do Francie. Sami už odjet nestihli a zahynuli. František má v noci noční můru. Milenka ho uklidní. Později spolu s otcem vidí při návštěvě hodinářství za výkladem pochodující Lidové milice. Prokeš konstatuje, že je to konec. Udělá se mu zle. Také Michelle přesně odhadne, co se děje. Rozloučí se s Františkem na nádraží a marně jej přemlouvá, aby odjel s ní. Mladík tvrdí, že nemůže kvůli rodičům. Michelle je smutná: ztratila už jednu rodinu a je jí jasné, že ztratí i druhou. Jelen se na tréninku pohádá se spoluhráčem komunistou. Do vily Prokešových vtrhne Státní bezpečnost. Odvezou otce navzdory jeho nemoci. Hrabal se řídí pokyny stranického tajemníka. Varuje Františka, že jeho pozice se kvůli otci zhoršila. Podle něj o reprezentaci nerozhoduje jen forma, ale i politický charakter. Hrabal oznámí týmu, že jménem všech poslal gratulaci Gottwaldovi ke zvolení prezidentem. Honza mu řekne, že je vůl. Později si při přátelském zápase poraní nohu a nemůže jet na olympiádu. V šatně se baví s Frantou, který se podle něj musí v Anglii sejít s Trusilem. František v Londýně odejde od mužstva do hotelu za Trusilem. Řekne mu, že otec byl dva týdny ve vazbě, ale pak ho pustili. Američan konstatuje, že jeho nabídka stále platí. Pak je vyruší Michelle. Dívka se později jde podívat na zápas Čechoslováků s Američany. Tým prohraje rozdílem třídy a František spoluhráčům nespravedlivě vynadá. Ti jsou zaražení jeho jednáním. Michelle mu potom vyčte, jak se ke klukům choval. Mladík jí řekne o Trusilově nabídce. Chce, aby jela do Ameriky s ním. Ale ona právě získala stipendium na taneční školu. A František neví, jak se rozhodnout. Na sraz před odjezdem přijde pozdě. Omluví se Ivanovi za své chování. Tentokrát skončili Čechoslováci osmí. Po návratu domů se matka syna vyptává na Michelle. Otci, trpícímu na slabé srdce, je již lépe. Estébáci odvedou mladého Prokeše k výslechu. Vyptávají se ho na setkání s Trusilem v hotelu Astoria, o němž vědí. Podle nich je Čechoameričan agentem CIA. Diví se, proč s ním sportovec neodjel, a konstatují, že když bude František „rozumný“, může tím pomoci otci. Mladík opáčí, že se nenechá vydírat. Také konformní Hrabal promluví Františkovi do duše. Přimluvil se prý za něj a dal mu tak druhou šanci. Může dál trénovat reprezentaci, ale nebude to zadarmo... Tým jede tramvají na audienci k předsedovi vlády Antonínu Zápotockému. Bodrý politik konstatuje, že mohou na mistrovství Evropy v Paříži 1951, protože tam budou i sovětští soudruzi basketbalisté. Musejí ovšem podepsat závazek. Stranický tajemník jim potom naznačuje, co jim hrozí, pokud závazek nesplní. Navíc v mužstvu musí hrát dva dělníci. Prokešovi jsou nuceni opustit vilu, kam se nastěhuje nějaký soudruh s manželkou. Tým diskutuje nad závazkem. Hráči vědí, že mohou na mistrovství jen proto, že Sověti nechtějí být jediným týmem ze socialistického tábora. Zavážou se, že budou za nimi druzí, neboť nepředpokládají, že by Sověti mohli zvítězit. Jelen to odmítne podepsat. František s Ivanem přemlouvají v kladenských hutích taviče Jardu, aby se přidal k reprezentaci. Kamarádi se sejdou na svatbě Honzy a Jany. Jelen se tady naváží do Hrabala. Málem dojde ke rvačce. Hrabal nutí trenéra napsat na hráče posudky. Pohádají se kvůli Jelenovi a mladík prohlásí, že fízla dělat nebude. František schová v šatně krabičku s trikolórou. Vzápětí sem přijdou estébáci... Mužstvo odlétá do Paříže bez trenéra. U Prokešů poslouchají přímý přenos finálového utkání Československa se Sovětským svazem. Jsou tam také Jelen, Jana a Honzův otec. František schází. Hráči před zápasem položí ruce na krabičku s trikolórou. Trenérem týmu je Hrabal, ale Honza ho na hřišti umlčí. Poločas skončí nerozhodně. Mezi diváky je i Michelle. Na hřišti se schyluje k potyčce. Ivan opět vyrovná trestnými hody. Ale po skončení zápasu mají kvůli faulu ještě jeden trestný hod Sověti. A ten rozhodne. Čechoslováci prohráli 44:45, ale podle rozhodnutí komisaře mohou podat oprávněný protest kvůli přešlapu. Bázlivý Hrabal však prohlásí, že nikdy nebudou protestovat proti Sovětskému svazu. Diváci pískají. Při vyhlášení vítězů se hraje sovětská hymna. Smutný Prokeš požádá manželku, aby vypnula rádio. Tak doma neslyší, že Michelle se postará o to, aby vojenská kapela zahrála i českou hymnu, kterou všichni hráči zpívají; Hrabal stojí osaměle v chodbě haly. František je ve věznici na samotce. V dešti při vycházce v koridoru mne mezi prsty mokrou zem. Zní druhá sloka československé/české hymny, posléze i její různé verze... -tbk-
Postavy a obsazení
• Filip Březina - Franta Prokeš
• Ondřej Malý - funkcionář Hrabal
• Stanislav Majer - trenér Jaroslav Valenta
• Patrycja Volny - Michelle
• Zdeněk Piškula - Honza Sedlák
• Jiří Roskot - Emil Jelen
• Chantal Poullain - bordelmamá
• Jan Hartl - pan Prokeš
• Alena Mihulová - paní Prokešová
• Simona Lewandowská - Jana
• Jan Jedlinský - Jarda Neděla
• Jiří Vojta - Pepa Kábrt
• Ihor Krotovych - Vojta Válek
• Alan Weissabel - Ján Lisický
• Jan Smetana - rozhodčí
• Jaromír Dulava - Antonín Zápotocký
Ocenění
Český lev
2018 - Jaroslav Bouček (Nejlepší film)
2018 - Jan Hartl (Nejlepší vedlejší herec)
2018 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2018 - Anna Johnson Ryndová (Nejlepší střih)
2018 - Marek Hart, Viktor Prášil (Nejlepší zvuk)
2018 - Jakub Kudláč (Nejlepší hudba)
2018 - Jiří Sternwald, Karel Vaňásek (Nejlepší filmová scénografie)
2018 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy)
2018 - Jaroslav Šámal (Nejlepší masky)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.10.2018 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 13.3.2019 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 226 780
Návštěvnost v ČR 24 498
Náklady (Rozpočet) - Kč 100 000 000
Tvůrci a herci
Radim Špaček (Režie), Jaroslav Bouček (Produkce), Jakub Kudláč (Hudba), Vladimír Smutný (Kamera), Anna Johnson Ryndová (Střih), - (Casting), Jiří Sternwald (Scénografie), Simona Rybáková (Kostýmy), Viktor Prášil (Zvuk), Marek Hart (Zvuk), Jaroslav Šámal (Masky), Jakub Bažant (Scénář), Kristina Nedvědová (Scénář), Jiří Závozda (Scénář), Filip Březina (Herec), Patrycja Volny (Herec), Zdeněk Piškula (Herec), Ondřej Malý (Herec), Alena Mihulová (Herec), Jan Hartl (Herec), Stanislav Majer (Herec), Jiří Roskot (Herec), Jan Mansfeld (Herec), Jiří Vojta (Herec), Martin Klapil (Herec), Alan Weissabel (Herec), Simona Lewandowska (Herec), Ivan G'Vera (Herec), Chantal Poullain (Herec), Jiří Štrébl (Herec), Jaromír Dulava (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Jakub Uríček (Herec), Ihor Krotovych (Herec), Jan Jedlinský (Herec), Václav Helšus (Herec), Roman Mrázik (Herec), Maëlane Auffray (Herec), Alena Doláková (Herec), Hana Vojtová (Herec), Anna Bangoura (Herec), Anežka Rusevová (Herec), Magdaléna Malinová (Herec), Damian Odess-Gillett (Herec), Mariana Wesley (Herec), Jiří Šebek (Herec), Andrej Bestčastnyj (Herec), Martin Frank (Herec), Jiří Kryšpín (Herec), Václav Legner (Herec), Claudia Vašeková (Herec), Andreas Kaulfuss (Herec), Jiří Ployhar ml. (Herec), Jakub Zindulka (Herec), Martin Havelka (Herec), Filip Sychra (Herec), Ivo Novák (Herec), Dalibor Vinklát (Herec), Jan Vejražka (Herec), Jiří Nácovský (Herec), Jan Šimůnek (Herec), Philipp Schenker (Herec), Robert Tschorn (Herec), Veronika Schönová (Herec), Petra Horáčková (Herec), Jakub Bažant (Herec), Miroslav Vondřička (Herec), Alan Záruba (Herec), Jan Smetana (Herec), Lukáš Ulrych (Herec), Jiří Kalemba (Herec), Roberto Terragni (Herec), Pavel Koudelka (Herec), Jan Pergler (Herec), Jakub Velenský (Herec), Kristian Buryš (Herec), Josef Pivoňka (Herec), Petr Czudek (Herec), Zdeněk Kos (Herec), Josef Jelínek (Herec), Levell Sanders (Herec), Jiří Welsch (Herec), Tomáš Satoranský (Herec), Patricie Janstová (Herec), Kateřina Janstová (Herec), Tereza Marková (Herec), Jan Trka (Herec), Andrea Tomsová (Herec), Renáta Tomsová (Herec), Jáchym Lukeš (Herec), Klára Štefánková (Herec), Jana Tokarská (Herec), Kamila Klausová (Herec), Martina Richterová (Herec), Vratislav Randa (Herec), Kateřina Kleslová (Herec), Jana Blountová (Herec), Kryštof Šafer (Herec), Aneta Šaferová (Herec), Karel Freund (Herec), Milan Aulický (Herec), Ivan Sochor (Herec), Markéta Krejčová (Herec), Karel Petrůj (Herec), Petr Mareček (Herec), Tomáš Deutsch (Herec), Filip Lízner (Herec),
2018/106/Česko, Slovensko/Drama, Romantický, Sportovní
Zajímavost k filmu
- V krátké cameo roli se objevil Jaroslav Plesl jako komunistický úředník.
- Film získal cenu za nejlepší scénografii pro Jiřího Sternwalda na Art Film festivalu v Maďarsku.
- Film se při hlasování akademiků České filmové a televizní akademie o vyslání českého filmu do boje o Oscara dostal do nejlepší trojice, ovšem zvítězil film Nabarvené ptáče (2019).
- Letoun, do kterého českoslovenští basketbalisté nastupují k odletu na Mistrovství Evropy do Francie, je civilní verze legendárního amerického letounu Douglas DC 3 Dakota. Konkrétně se jedná o stroj Dakota C-47 A-40-DL, imatrikulace OK-WDJ, výrobní číslo 42-240069, u ČSA v provozu od 15.6.1946 do 7.8.1958.
- „Bylo to pro mě úžasné. Poprvé v životě jsem se setkala na natáčení s Honzou Hartlem, do kterého jsem se platonicky zahleděla už když mi bylo šestnáct. Nikdy dřív jsem ho neviděla osobně,“ prozradila Alena Mihulová o svém filmovém manželovi.
- Někteří z herců filmu obětovali půl roku tréninku, aby vypadali a hráli jako skuteční mistři.
- Kožené míče, které jsou už dnes sportovní archiválií, si prý tvůrci nechali šít až v dalekém Kyrgyzstánu.
- Ve filmu byly použity archivní dokumenty zvukových záznamů ze skutečných zápasů.
- Příběh o slavném týmu československých basketbalistů vychází ze skutečných událostí v letech 1939–1951.
- Jaromír Dulava, který v tomto snímku ztvárnil roli předsedy vlády Antonína Zápotockého, se v úloze komunistického premiéra představil i v seriálu Roberta Sedláčka České století (od r. 2013), konkrétně v epizodách 1948 - Všechnu moc lidu Stalinovi (2013) a 1951 - Zabíjení soudruha (2013).
- Ve filmu ztvárnila Simona Lewandowská se Zdeňkem Piškulou zamilovaný pár. Ve skutečnosti spolu pár tvoří také.
- Během natáčení vznikly i scény ze střechy pražského paláce YMCA v ulici Na Poříčí, kde tým skutečně hrával. Ve výsledném filmu byly nakonec vystřiženy z časových důvodů.
- Příběh trenéra Jaroslava Valenty je 100 % věrný realitě. Je to jediná postava u které tvůrci zanechali původní jméno, a to z úcty k němu. Jaroslav Valenta byl tajemník YMCA a odbojář.
- Ve filmu se objeví i dva čeští basketbalisté. Jedním z nich je aktivní hráč Washingtonu Wizards Tomáš Satoranský a dnes již bývalý basketbalista Jiří Welsch, který ve filmu hraje basketbalistu Itálie.
- Premiéry filmu se dožil jediný mistr Evropy z roku 1946, a to Ivo Mrázek, bývalý basketbalový hráč a trenér. V době premiéry filmu mu bylo 92 let. Patřil mezi nejvýznamnější basketbalové hráče Československa všech dob. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. Ve filmu ho hraje brněnský herec Jan Mansfeld.
- Natáčelo se od 3. ledna do 25. května 2018 v Česku – v Praze, Přelouči, Jimramově, Hradci Králové, Slapském zámku a v Hýskově.
- Scenárista Jakub Bažant chtěl, aby se ve filmu pohybovali lidé z basketbalového prostředí. Trenéra italských basketbalistů si zahrál Petr Czudek, bývalý český reprezentant a současný trenér BK Opava.
- Ženevské nádraží ztvárnila budova nádraží v Hradci Králové.
- Některá kola castingu byla v tělocvičně, jelikož herci museli být sportovně disponování.
- Protihráče Nizozemska nehráli herci, ale skuteční basketbalisté.
- Film získal cenu za nejlepší scénografii pro Jiřího Sternwalda na Art Film festivalu v Maďarsku.
- Film se při hlasování akademiků České filmové a televizní akademie o vyslání českého filmu do boje o Oscara dostal do nejlepší trojice, ovšem zvítězil film Nabarvené ptáče (2019).
- Letoun, do kterého českoslovenští basketbalisté nastupují k odletu na Mistrovství Evropy do Francie, je civilní verze legendárního amerického letounu Douglas DC 3 Dakota. Konkrétně se jedná o stroj Dakota C-47 A-40-DL, imatrikulace OK-WDJ, výrobní číslo 42-240069, u ČSA v provozu od 15.6.1946 do 7.8.1958.
- „Bylo to pro mě úžasné. Poprvé v životě jsem se setkala na natáčení s Honzou Hartlem, do kterého jsem se platonicky zahleděla už když mi bylo šestnáct. Nikdy dřív jsem ho neviděla osobně,“ prozradila Alena Mihulová o svém filmovém manželovi.
- Někteří z herců filmu obětovali půl roku tréninku, aby vypadali a hráli jako skuteční mistři.
- Kožené míče, které jsou už dnes sportovní archiválií, si prý tvůrci nechali šít až v dalekém Kyrgyzstánu.
- Ve filmu byly použity archivní dokumenty zvukových záznamů ze skutečných zápasů.
- Příběh o slavném týmu československých basketbalistů vychází ze skutečných událostí v letech 1939–1951.
- Jaromír Dulava, který v tomto snímku ztvárnil roli předsedy vlády Antonína Zápotockého, se v úloze komunistického premiéra představil i v seriálu Roberta Sedláčka České století (od r. 2013), konkrétně v epizodách 1948 - Všechnu moc lidu Stalinovi (2013) a 1951 - Zabíjení soudruha (2013).
- Ve filmu ztvárnila Simona Lewandowská se Zdeňkem Piškulou zamilovaný pár. Ve skutečnosti spolu pár tvoří také.
- Během natáčení vznikly i scény ze střechy pražského paláce YMCA v ulici Na Poříčí, kde tým skutečně hrával. Ve výsledném filmu byly nakonec vystřiženy z časových důvodů.
- Příběh trenéra Jaroslava Valenty je 100 % věrný realitě. Je to jediná postava u které tvůrci zanechali původní jméno, a to z úcty k němu. Jaroslav Valenta byl tajemník YMCA a odbojář.
- Ve filmu se objeví i dva čeští basketbalisté. Jedním z nich je aktivní hráč Washingtonu Wizards Tomáš Satoranský a dnes již bývalý basketbalista Jiří Welsch, který ve filmu hraje basketbalistu Itálie.
- Premiéry filmu se dožil jediný mistr Evropy z roku 1946, a to Ivo Mrázek, bývalý basketbalový hráč a trenér. V době premiéry filmu mu bylo 92 let. Patřil mezi nejvýznamnější basketbalové hráče Československa všech dob. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. Ve filmu ho hraje brněnský herec Jan Mansfeld.
- Natáčelo se od 3. ledna do 25. května 2018 v Česku – v Praze, Přelouči, Jimramově, Hradci Králové, Slapském zámku a v Hýskově.
- Scenárista Jakub Bažant chtěl, aby se ve filmu pohybovali lidé z basketbalového prostředí. Trenéra italských basketbalistů si zahrál Petr Czudek, bývalý český reprezentant a současný trenér BK Opava.
- Ženevské nádraží ztvárnila budova nádraží v Hradci Králové.
- Některá kola castingu byla v tělocvičně, jelikož herci museli být sportovně disponování.
- Protihráče Nizozemska nehráli herci, ale skuteční basketbalisté.
Odkazy
Hrají:
Filip Březina, Patrycja Volny, Zdeněk Piškula, Ondřej Malý, Alena Mihulová, Jan Hartl, Stanislav Majer, Jiří Roskot, Jan Mansfeld, Jiří Vojta, Martin Klapil, Alan Weissabel, Simona Lewandowska, Ivan G'Vera, Chantal Poullain, Jiří Štrébl, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Jakub Uríček, Ihor Krotovych, Jan Jedlinský, Václav Helšus, Roman Mrázik, Maëlane Auffray, Alena Doláková, Hana Vojtová, Anna Bangoura, Anežka Rusevová, Magdaléna Malinová, Damian Odess-Gillett, Mariana Wesley, Jiří Šebek, Andrej Bestčastnyj, Martin Frank, Jiří Kryšpín, Václav Legner, Claudia Vašeková, Andreas Kaulfuss, Jiří Ployhar ml., Jakub Zindulka, Martin Havelka, Filip Sychra, Ivo Novák, Dalibor Vinklát, Jan Vejražka, Jiří Nácovský, Jan Šimůnek, Philipp Schenker, Robert Tschorn, Veronika Schönová, Petra Horáčková, Jakub Bažant, Miroslav Vondřička, Alan Záruba, Jan Smetana, Lukáš Ulrych, Jiří Kalemba, Roberto Terragni, Pavel Koudelka, Jan Pergler, Jakub Velenský, Kristian Buryš, Josef Pivoňka, Petr Czudek, Zdeněk Kos, Josef Jelínek, Levell Sanders, Jiří Welsch, Tomáš Satoranský, Patricie Janstová, Kateřina Janstová, Tereza Marková, Jan Trka, Andrea Tomsová, Renáta Tomsová, Jáchym Lukeš, Klára Štefánková, Jana Tokarská, Kamila Klausová, Martina Richterová, Vratislav Randa, Kateřina Kleslová, Jana Blountová, Kryštof Šafer, Aneta Šaferová, Karel Freund, Milan Aulický, Ivan Sochor, Markéta Krejčová, Karel Petrůj, Petr Mareček, Tomáš Deutsch, Filip Lízner