.jpg?ph=28b6509dcf)
Zlatí úhoři (TV film) / Zlatí úhoři (TV film) (1979/84/Československo/Poetický, Drama) 85%
30.12.2024 09:50
JEDNOU VĚTOU
„Melancholické vzpomínky na šťastné dětství obklopené rodičovskou láskou i krutou realitou doby na motivy povídek Oty Pavla."
OBSAH
Karel Kachyňa, jeden z velkých českých režisérů, vytvořil mnoho mimořádně působivých filmů nejen pro plátna, ale i pro obrazovku. Ve všech jeho dílech se setkáváme s nevšední citovou i obrazovou kulturou, s pochopením pro velká i malá lidská trápení, s laskavým humorem. K vrcholům televizní dramatické tvorby bezesporu patří jeho film Zlatí úhoři, inspirovaný povídkami Oty Pavla, o malém chlapci, který spolu s tatínkem podléhá kouzlu řeky Berounky, ale zároveň také prožívá krutou válečnou realitu. "Zlatí úhoři" získali v roce 1979 hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (Malarkey) 5*
Je to krásný a příjemný film, ale nemá na Smrt krásných srnců. Přesto Ota Pavel by si nemohl stěžovat na ani jeden z těchto filmů, které brali inspiraci z jeho díla. Moc rád jsem znovu viděl Rudolfa Hrušínského staršího jako Proška a pro mě osobně byl i přes skvělý výkon Vladimíra Menšíka lepším otcem Karel Heřmánek. Je dobře, že národního pokladu a tím rozhodně tvorba Oty Pavla je se ujal právě tak skvělý režisér, jakým je beze sporu právě Karel Kachyňa a vtiskl jim svůj pohled plný poetiky a obrazů, které dokáží pohladit a jsou tak upřímné. Snad brzy budou tento film oěpt dávat v televizi, abych ho mohl podruhé ochutnat, protože Smrt krásných srnců jsem viděl nesčetně krát. (Djkoma) 4*
Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem.
Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější.
Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Tatínek odváží svou rodinku, tři kluky a maminku, autem na prázdniny k převozníku panu Proškovi na Berounku. Bájí o rybách a rybaření i o králi rybářů Proškovi. Nejmladší synek Prdelka jde večer vyzvednout tatínka z hospody U Rozvědčíka. Seznámí se tu s krásnou paní Rozvědčíkovou. Maminka se ráno na tatínka zlobí. Prdelka jí na jeho pokyn ukradne prádelní šňůru, kterou potřebují na návnady. Otec vezme večer po dešti chlapce k vodě. Je přesvědčen, že potáhnou zlatí úhoři. Pošle dítě s provazem do proudu rozvodněné řeky a pak ho jen tak tak vytáhne. Prdelka nesmí druhý den s ostatními na ryby. Pan Prošek mu dá prut a on chytí a zabije svou první rybu. Převozník přibije nakrátko její kůži na dveře a chlapec je pyšný. Prdelka přinese paní Rozvědčíkové pstroužka, kterého ubodal nožem v tůni pod skálou. Kluci s maminkou najdou v lese spoustu hřibů. Matka je však smutná: podle pověry to znamená brzkou válku. Má vizi, při níž vidí mrtvoly synků v řece. Je válka. Rodina se přestěhovala z Prahy do venkovského domku po babičce. Pan Prošek přinese mamince zásoby potravin pro tatínka a starší chlapce, kteří odcházejí do transportu. Prdelka se vydá k Proškovi a uloví tři úhoře. Pan Janouch mu je vyudí. Ale tatínek prohlásí, že jsou přesolení, a smutný chlapec je s brášky zakope. Ráno se s otcem rozloučí. Prdelka si vezme ze skříně tatínkův prut, klobouk a bundu a vydá se pytlačit na rybník blízko zámečku, v němž jsou němečtí vojáci. S pomocí hospodského Oplta uteče zlému porybnému. Maminka se na něj zlobí. Jenže chlapec ji neposlechne a jde znovu k rybníku. Tentokrát ho porybný chytne. Ale jen ho na oko vyplatí na zadek a poradí mu, jak lépe pytlačit. Prdelka prodává ryby po okolí, ale jen do doby, než Němci udělají slavnostní výlov rybníka. Po tragédii v nedalekých Lidicích pošle maminka syna k Proškovi. Prdelka chytí tři pstroužky pod skálou, kde pak Němci loví ryby pomocí granátu. Chlapec přinese úlovek paní Rozvědčíkové. Je svědkem, jak se odbojář Rozvědčík marně pokusí utéct při výslechu. Nacistický komisař odveze i jeho ženu. Prdelku před ním zachrání na poslední chvíli pan Prošek. Podle převozníka večer potáhnou úhoři. Chlapec s ním opravdu nestačí strkat nachytané ryby do necek. Ráno vzpomíná na tatínkova slova o zlatých úhořích a pustí úlovek zpět do řeky.
Postavy a obsazení
• Vladimír Menšík - tatínek
• Slávka Špánková-Hozová - maminka
• Rudolf Hrušínský - Prošek
• Martin Mikuláš - Prdelka
• Radoslav Brzobohatý - Rozvědčík
• Eliška Balzerová - Rozvědčíková
• Tomáš Murdych - bratr
• Michal Vejrostek - bratr
• Zdeněk Martínek - Janouch
• Karel Augusta - hajný
• Jiří Císler - porybný
• Bronislav Poloczek - Oplt
• Václav Mareš - komisař SS
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 8.2.2007
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.12.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Melancholické vzpomínky na šťastné dětství obklopené rodičovskou láskou i krutou realitou doby na motivy povídek Oty Pavla."
OBSAH
Karel Kachyňa, jeden z velkých českých režisérů, vytvořil mnoho mimořádně působivých filmů nejen pro plátna, ale i pro obrazovku. Ve všech jeho dílech se setkáváme s nevšední citovou i obrazovou kulturou, s pochopením pro velká i malá lidská trápení, s laskavým humorem. K vrcholům televizní dramatické tvorby bezesporu patří jeho film Zlatí úhoři, inspirovaný povídkami Oty Pavla, o malém chlapci, který spolu s tatínkem podléhá kouzlu řeky Berounky, ale zároveň také prožívá krutou válečnou realitu. "Zlatí úhoři" získali v roce 1979 hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (Malarkey) 5*
Je to krásný a příjemný film, ale nemá na Smrt krásných srnců. Přesto Ota Pavel by si nemohl stěžovat na ani jeden z těchto filmů, které brali inspiraci z jeho díla. Moc rád jsem znovu viděl Rudolfa Hrušínského staršího jako Proška a pro mě osobně byl i přes skvělý výkon Vladimíra Menšíka lepším otcem Karel Heřmánek. Je dobře, že národního pokladu a tím rozhodně tvorba Oty Pavla je se ujal právě tak skvělý režisér, jakým je beze sporu právě Karel Kachyňa a vtiskl jim svůj pohled plný poetiky a obrazů, které dokáží pohladit a jsou tak upřímné. Snad brzy budou tento film oěpt dávat v televizi, abych ho mohl podruhé ochutnat, protože Smrt krásných srnců jsem viděl nesčetně krát. (Djkoma) 4*
Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem.
Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější.
Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Tatínek odváží svou rodinku, tři kluky a maminku, autem na prázdniny k převozníku panu Proškovi na Berounku. Bájí o rybách a rybaření i o králi rybářů Proškovi. Nejmladší synek Prdelka jde večer vyzvednout tatínka z hospody U Rozvědčíka. Seznámí se tu s krásnou paní Rozvědčíkovou. Maminka se ráno na tatínka zlobí. Prdelka jí na jeho pokyn ukradne prádelní šňůru, kterou potřebují na návnady. Otec vezme večer po dešti chlapce k vodě. Je přesvědčen, že potáhnou zlatí úhoři. Pošle dítě s provazem do proudu rozvodněné řeky a pak ho jen tak tak vytáhne. Prdelka nesmí druhý den s ostatními na ryby. Pan Prošek mu dá prut a on chytí a zabije svou první rybu. Převozník přibije nakrátko její kůži na dveře a chlapec je pyšný. Prdelka přinese paní Rozvědčíkové pstroužka, kterého ubodal nožem v tůni pod skálou. Kluci s maminkou najdou v lese spoustu hřibů. Matka je však smutná: podle pověry to znamená brzkou válku. Má vizi, při níž vidí mrtvoly synků v řece. Je válka. Rodina se přestěhovala z Prahy do venkovského domku po babičce. Pan Prošek přinese mamince zásoby potravin pro tatínka a starší chlapce, kteří odcházejí do transportu. Prdelka se vydá k Proškovi a uloví tři úhoře. Pan Janouch mu je vyudí. Ale tatínek prohlásí, že jsou přesolení, a smutný chlapec je s brášky zakope. Ráno se s otcem rozloučí. Prdelka si vezme ze skříně tatínkův prut, klobouk a bundu a vydá se pytlačit na rybník blízko zámečku, v němž jsou němečtí vojáci. S pomocí hospodského Oplta uteče zlému porybnému. Maminka se na něj zlobí. Jenže chlapec ji neposlechne a jde znovu k rybníku. Tentokrát ho porybný chytne. Ale jen ho na oko vyplatí na zadek a poradí mu, jak lépe pytlačit. Prdelka prodává ryby po okolí, ale jen do doby, než Němci udělají slavnostní výlov rybníka. Po tragédii v nedalekých Lidicích pošle maminka syna k Proškovi. Prdelka chytí tři pstroužky pod skálou, kde pak Němci loví ryby pomocí granátu. Chlapec přinese úlovek paní Rozvědčíkové. Je svědkem, jak se odbojář Rozvědčík marně pokusí utéct při výslechu. Nacistický komisař odveze i jeho ženu. Prdelku před ním zachrání na poslední chvíli pan Prošek. Podle převozníka večer potáhnou úhoři. Chlapec s ním opravdu nestačí strkat nachytané ryby do necek. Ráno vzpomíná na tatínkova slova o zlatých úhořích a pustí úlovek zpět do řeky.
Postavy a obsazení
• Vladimír Menšík - tatínek
• Slávka Špánková-Hozová - maminka
• Rudolf Hrušínský - Prošek
• Martin Mikuláš - Prdelka
• Radoslav Brzobohatý - Rozvědčík
• Eliška Balzerová - Rozvědčíková
• Tomáš Murdych - bratr
• Michal Vejrostek - bratr
• Zdeněk Martínek - Janouch
• Karel Augusta - hajný
• Jiří Císler - porybný
• Bronislav Poloczek - Oplt
• Václav Mareš - komisař SS
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 8.2.2007
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.12.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Karel Kachyňa (Režie), Jaromír Lukáš (Produkce), Luboš Fišer (Hudba), Jan Čuřík (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Jan Oliva (Scénografie), Ludmila Ondráčková (Kostýmy), Ivo Špalj (Zvuk), Pavel Jelínek (Zvuk), Bohuslav Sobotka (Masky), Karel Kachyňa (Scénář), Ota Pavel (kniha) (Předloha), Vladimír Menšík (Herec), Slávka Hozová (Herec), Martin Mikuláš (Herec), Rudolf Hrušínský (Herec), Radoslav Brzobohatý (Herec), Eliška Balzerová (Herec), Jiří Císler (Herec), Tomáš Murdych (Herec), Michal Vejrostek (Herec), Zdeněk Martínek (Herec), Bronislav Poloczek (Herec), Karel Augusta (Herec), Václav Mareš (Herec), Josef Vorel (Herec), Zdeněk Zindel (Herec), Luděk Munzar (Herec)
1979/84/Československo/Poetický, Drama
Zajímavost k filmu
- Vojakov Wehrmachtu si zahrali študenti vojenskej leteckej školy v Liberci, ktorí sa museli naučiť reagovať na nemecké povely.
- Skok zo starého železného mosta musel namiesto Radoslava Brzobohatého (Rozviedčík) urobiť dublér, ktorý ho zopakoval dvakrát, kým bol režisér spokojný.
- Vladimír Menšík byl při natáčení filmu už velmi nemocný a podle Martina Mikuláše měl "ruku od injekcí rozpíchanou jak cedník."
- Bronislav Poloczek, který zde hraje pana Oplta, si zahrál později i v příbuzném filmu Smrt krásných srnců, kde tentokrát ztvárnil roli Janoucha, kterého zde představuje herec Zdeněk Martínek.
- Eliška Balzerová potvrdila, že ve známé koupací scéně hraje skutečně ona. Kachyňa jí údajně nabídl dublerku, ale že by byla malá a silnější postavy, takže Eliška řekla ne a raději scénu natočila sama.
- Do role Prdelky (Martin Mikuláš) byl původně zvažován dnešní politik Marek Benda. Dokonce s ním již bylo natočeno několik záběrů, avšak na zásah politických funkcionářů museli tvůrci narychlo najít jiného představitele.
- Natáčení probíhalo v Bechyni - Zářečí a jejím přilehlém okolí, mimo jiné i na zámečku Bzí nedalo Týna nad Vltavou
- Film získal Hlavní cenu televizního festivalu Prix Italia.
- Skok zo starého železného mosta musel namiesto Radoslava Brzobohatého (Rozviedčík) urobiť dublér, ktorý ho zopakoval dvakrát, kým bol režisér spokojný.
- Vladimír Menšík byl při natáčení filmu už velmi nemocný a podle Martina Mikuláše měl "ruku od injekcí rozpíchanou jak cedník."
- Bronislav Poloczek, který zde hraje pana Oplta, si zahrál později i v příbuzném filmu Smrt krásných srnců, kde tentokrát ztvárnil roli Janoucha, kterého zde představuje herec Zdeněk Martínek.
- Eliška Balzerová potvrdila, že ve známé koupací scéně hraje skutečně ona. Kachyňa jí údajně nabídl dublerku, ale že by byla malá a silnější postavy, takže Eliška řekla ne a raději scénu natočila sama.
- Do role Prdelky (Martin Mikuláš) byl původně zvažován dnešní politik Marek Benda. Dokonce s ním již bylo natočeno několik záběrů, avšak na zásah politických funkcionářů museli tvůrci narychlo najít jiného představitele.
- Natáčení probíhalo v Bechyni - Zářečí a jejím přilehlém okolí, mimo jiné i na zámečku Bzí nedalo Týna nad Vltavou
- Film získal Hlavní cenu televizního festivalu Prix Italia.
Odkazy
Hrají:
Vladimír Menšík, Slávka Hozová, Rudolf Hrušínský, Martin Mikuláš, Radoslav Brzobohatý, Eliška Balzerová, Tomáš Murdych, Michal Vejrostek, Zdeněk Martínek, Karel Augusta, Jiří Císler, Bronislav Poloczek, Václav Mareš, Josef Vorel, Zdeněk Zindel, Jindřich Narenta, Luděk Munzar (vypravěč)