.jpg?ph=28b6509dcf)
Zátopek / Zátopek (2021/131/Česko/Životopisný, Drama, Sportovní) %
29.12.2024 19:10
JEDNOU VĚTOU
„Zátopek je český sportovní film z roku 2021 o Emilu Zátopkovi a jeho ženě Daně Zátopkové."
OBSAH
Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Emil Zátopek si zasloužil přesně takový dobový film. Krásně odvyprávěno, i když tu retrospektivu ve filmech úplně nemusím. Ze začátku jsem v ději chvíli plaval, ale postupem času jsem se do něj dokázal dostat a tudíž si ho mohl i krásně užít. Navíc ta linka z "přítomnosti" s Ronem Clarkem je fantastická. Tam to jde až za hranice samotného sportovního příběhu a dostává se to do příběhu o jednom velkém přátelství. Co tu ale zaslouží absolutní obdiv, tak to je výkon Václava Neužila. Tam teda uctivá poklona. On nejen, že jako Emil Zátopek vypadá, on jím vysloveně je. To je prostě fantazie a jsem rád, že podobné filmy s osudovými postavami naší historie vznikají. (Malarkey) 4*
Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (Gilmour93) 4*
Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Zátopek je bezpochyby nejočekávanějším tuzemským filmem roku, který neskrývá své obří ambice, už teď o něm mluví jako o jednom z hlavních adeptů na České lvy a producenti jistě doufají, že díky zaměření na jednu z největších sportovních ikon naplní kina. Já osobně jsem se pak na „Ťopkovo“ filmové vyběhnutí docela těšil. Davida Ondříčka totiž výtečným Ve stínu a poctivou Duklou 61 dokázal, že mu jdou silné a precizně natočené dobovky hezky od ruky a po řemeslné stránce patří u nás mezi špičku. Doufal jsem tedy, že Zátopkem završí svůj „historický“ hattrick a pouze potvrdí všechna vysoká očekávání. Tak jednoduché to bohužel s životem sportovní ikony není.
Slova o řemeslném nadstandardu přitom potvrdí Ondříček hned zpočátku. Po vizuální stránce kope snímek opravdu tu nejvyšší ligu, kamera Štěpána Kučery nám naservíruje nejeden nádherný záběr, z výletů na několik olympiád vymačkává režisér po výpravné stránce maximum a retro stylizace funguje na jedničku. Je pak zcela evidentní, že se tvůrci snaží jít hodně naproti i zahraničnímu publiku. Nejenom, že se tu docela dost mluví anglicky i jinými jazyky, ale navrch má snímek všechny atributy klasického zahraničního životopisu a typické oscarovky. Jenže všechna snaha o světovost se bohužel tluče s typickými neduhy tuzemských kousků.
Tím hlavním je nevyvážený scénář, který toho chce sdělit opravdu moc, ale jen v mála věcech se mu to povede dotáhnout do konce. Máme tu samozřejmě Emilovu dechberoucí sportovní kariéru od jeho počátků až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách, vztah s manželkou Danou, spolupráci s komunistickým režimem, proces s Miladou Horákovou i jeho život po roce 1968 či kamarádství s australským rekordmanem Ronem Clarkem. Dost často se v těchto linkách ovšem spíše klouže po povrchu, některé z nich působí nedotaženě, zkratkovitě či bez výrazné pointy. U dalších zase přetrvává řada otázek a pocit, že nám tvůrci neřekli zdaleka všechno a mohli jít mnohem více na dřeň. Také střídání dvou časových linií tu dramaturgicky moc nefunguje a kdyby zde nebyla rovina se zmiňovaným Clarkem, vlastně by se nic nestalo.
Největší pozornost pak scenáristé logicky věnovali Emilu Zátopkovi, jeho vykreslení je zde velmi zajímavé a naštěstí není vůbec černobíle a jednoznačně adorující. Scénář umí správně vypíchnout jeho sportovní jedinečnost a famózní úspěchy, zároveň ho ale vykresluje jako člověka, jehož nezajímá nic jiného než běhání a první místo, politika a mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji. Jenže i přes slova, že ho politika nezajímá, stává se pro režim dobrovolně mocným spojencem. I přes zobrazení jeho časté sobeckosti pak opět jako by se scénář některým Zátopkovým životním momentům spíše vyhýbal a nechtěl v nich kvůli velikosti této legendy jít moc do hloubky.
Nemohl jsem se pak v tomto případě ubránit srovnání s loňským Šarlatánem, v němž se Agnieszka Holland nebála jít v rozpolcenosti charakteru léčitele Jana Mikoláška opravdu až na doraz a vyždímala díky tomu ze snímku několik opravdu intenzivních momentů. Taková zarputilost a síla však Zátopkovi chybí, emocionálně tak film s divákem příliš nezamává a strhne prakticky jen ve sportovní rovině a sledování jeho největších úspěchů. Film je tedy v podstatě v tomhle směru stejný jako samotný sportovec, věnuje se zejména běhání, ale emoce či vztahy mezi postavami zůstávají na vedlejší koleji.
Kde je ovšem všechna chvála bez debat zasloužená, jsou herecké výkony. Transformace Václava Neužila je opravdu dechberoucí a v Zátopka se dokonale proměnil nejen po stránce tělesné, ale také v jeho grimasách i pohybech a zejména on (samozřejmě se samotnou Zátopkovou postavou) táhne snímek vpřed neuvěřitelným způsobem. Martha Issová pak v roli Dany Zátopkové exceluje možná malinko nenápadnějším, ale v komornějších pasážích o to silnějším způsobem. Vztah tuzemských legend pak zejména díky nim funguje na výbornou, i když jim v tom zmiňovaný scénář často moc nepomáhá.
Zátopek má zajisté mnoho nepopiratelných kvalit a ani to Ondříčkovo tradiční řemeslo se zkrátka nezapře. Jenže se trochu utopil ve svých ambicích být světový, ale zároveň uspokojit i typicky českého návštěvníka kina. I kvůli tomu je očekávaný životopis možná až příliš divácký, ale také plný klišé, spíše karikaturních komunistických postaviček a bohužel i s trochou toho kýče. I kvůli tomu život neúnavného běžce nikdy úplně nestrhne a vy jen čekáte na pravý emocionální vrchol, jenž bohužel nepřijde. Zátopek tedy i v kinech svou sportovní zarputilostí nejspíš strhne davy, kvalitami však zůstal bohužel někde na půli cesty.
SKUTEČNOST
Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva nebo Satupekka (finská zkomolenina jeho příjmení)
Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Trénoval za každého počasí, i když sněžilo, a na sobě měl často těžké vojenské kanady namísto speciálních běžeckých bot. Tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech.
Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.
Postavy a obsazení
• Václav Neužil - Emil Zátopek
• Martha Issová - Dana Ingrová-Zátopková
• James Frecheville - Ron Clarke
• Robert Mikluš - Josef Dostál
• Jiří Šimek - Stanislav Jungwirth
• Milan Mikulčík - šéftrenér
• Jiří Rendl - Jan Haluza
• Jaroslav Plesl - vousáč
• Štěpán Kozub - hlavní delegát
• Filip Březina - František Krupička
• Saji Abdelkabir - Alain Mimoun, francouzský běžec
• Marek Příkazký - dělník Karel
• Sean Brodeur - voják Anglie
• Adam Mišík - voják USA
• Karel Heřmánek ml. - voják Československo
• František Večeřa - vedoucí
Ocenění
Český lev
2021 - David Ondříček, Kryštof Mucha (Nejlepší film)
2021 - David Ondříček (Nejlepší režie)
2021 - Václav Neužil ml. (Nejlepší herec)
2021 - Štěpán Kučera (Nejlepší kamera)
2021 - Jarosław Kamiński (Nejlepší střih)
2021 - Jakub Čech, Pavel Rejholec (Nejlepší zvuk)
2021 - Jan Vlasák (Nejlepší filmová scénografie)
2021 - Jana Dopitová (Nejlepší masky)
2021 - Nejlepší filmový plakát
2021 - David Ondříček (Cena filmových fanoušků)
2021 - Martha Issová (Nejlepší herečka) (nominace)
2021 - Robert Mikluš (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2021 - Alice Nellis, David Ondříček, Jan P. Muchow (Nejlepší scénář) (nominace)
2021 - Beata Hlavenková (Nejlepší hudba) (nominace)
2021 - Kateřina Štefková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2021 - Václav Neužil ml. (Nejlepší herec)
2021 - David Ondříček, Kryštof Mucha (Nejlepší film) (nominace)
2021 - David Ondříček (Nejlepší režie) (nominace)
2021 - Martha Issová (Nejlepší herečka) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2021 - David Ondříček (Divácká cena deníku Právo) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.8.2021 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na TV: 2.1.2023 Česká televize
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Poprvé na VOD: -
Tržby v ČR - Kč 65 026 238
Návštěvnost v ČR 481 911
Náklady (Rozpočet) - $ 92 000 000
Sledovanost premiéra TV: 1 800 000
„Zátopek je český sportovní film z roku 2021 o Emilu Zátopkovi a jeho ženě Daně Zátopkové."
OBSAH
Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Emil Zátopek si zasloužil přesně takový dobový film. Krásně odvyprávěno, i když tu retrospektivu ve filmech úplně nemusím. Ze začátku jsem v ději chvíli plaval, ale postupem času jsem se do něj dokázal dostat a tudíž si ho mohl i krásně užít. Navíc ta linka z "přítomnosti" s Ronem Clarkem je fantastická. Tam to jde až za hranice samotného sportovního příběhu a dostává se to do příběhu o jednom velkém přátelství. Co tu ale zaslouží absolutní obdiv, tak to je výkon Václava Neužila. Tam teda uctivá poklona. On nejen, že jako Emil Zátopek vypadá, on jím vysloveně je. To je prostě fantazie a jsem rád, že podobné filmy s osudovými postavami naší historie vznikají. (Malarkey) 4*
Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (Gilmour93) 4*
Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Zátopek je bezpochyby nejočekávanějším tuzemským filmem roku, který neskrývá své obří ambice, už teď o něm mluví jako o jednom z hlavních adeptů na České lvy a producenti jistě doufají, že díky zaměření na jednu z největších sportovních ikon naplní kina. Já osobně jsem se pak na „Ťopkovo“ filmové vyběhnutí docela těšil. Davida Ondříčka totiž výtečným Ve stínu a poctivou Duklou 61 dokázal, že mu jdou silné a precizně natočené dobovky hezky od ruky a po řemeslné stránce patří u nás mezi špičku. Doufal jsem tedy, že Zátopkem završí svůj „historický“ hattrick a pouze potvrdí všechna vysoká očekávání. Tak jednoduché to bohužel s životem sportovní ikony není.
Slova o řemeslném nadstandardu přitom potvrdí Ondříček hned zpočátku. Po vizuální stránce kope snímek opravdu tu nejvyšší ligu, kamera Štěpána Kučery nám naservíruje nejeden nádherný záběr, z výletů na několik olympiád vymačkává režisér po výpravné stránce maximum a retro stylizace funguje na jedničku. Je pak zcela evidentní, že se tvůrci snaží jít hodně naproti i zahraničnímu publiku. Nejenom, že se tu docela dost mluví anglicky i jinými jazyky, ale navrch má snímek všechny atributy klasického zahraničního životopisu a typické oscarovky. Jenže všechna snaha o světovost se bohužel tluče s typickými neduhy tuzemských kousků.
Tím hlavním je nevyvážený scénář, který toho chce sdělit opravdu moc, ale jen v mála věcech se mu to povede dotáhnout do konce. Máme tu samozřejmě Emilovu dechberoucí sportovní kariéru od jeho počátků až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách, vztah s manželkou Danou, spolupráci s komunistickým režimem, proces s Miladou Horákovou i jeho život po roce 1968 či kamarádství s australským rekordmanem Ronem Clarkem. Dost často se v těchto linkách ovšem spíše klouže po povrchu, některé z nich působí nedotaženě, zkratkovitě či bez výrazné pointy. U dalších zase přetrvává řada otázek a pocit, že nám tvůrci neřekli zdaleka všechno a mohli jít mnohem více na dřeň. Také střídání dvou časových linií tu dramaturgicky moc nefunguje a kdyby zde nebyla rovina se zmiňovaným Clarkem, vlastně by se nic nestalo.
Největší pozornost pak scenáristé logicky věnovali Emilu Zátopkovi, jeho vykreslení je zde velmi zajímavé a naštěstí není vůbec černobíle a jednoznačně adorující. Scénář umí správně vypíchnout jeho sportovní jedinečnost a famózní úspěchy, zároveň ho ale vykresluje jako člověka, jehož nezajímá nic jiného než běhání a první místo, politika a mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji. Jenže i přes slova, že ho politika nezajímá, stává se pro režim dobrovolně mocným spojencem. I přes zobrazení jeho časté sobeckosti pak opět jako by se scénář některým Zátopkovým životním momentům spíše vyhýbal a nechtěl v nich kvůli velikosti této legendy jít moc do hloubky.
Nemohl jsem se pak v tomto případě ubránit srovnání s loňským Šarlatánem, v němž se Agnieszka Holland nebála jít v rozpolcenosti charakteru léčitele Jana Mikoláška opravdu až na doraz a vyždímala díky tomu ze snímku několik opravdu intenzivních momentů. Taková zarputilost a síla však Zátopkovi chybí, emocionálně tak film s divákem příliš nezamává a strhne prakticky jen ve sportovní rovině a sledování jeho největších úspěchů. Film je tedy v podstatě v tomhle směru stejný jako samotný sportovec, věnuje se zejména běhání, ale emoce či vztahy mezi postavami zůstávají na vedlejší koleji.
Kde je ovšem všechna chvála bez debat zasloužená, jsou herecké výkony. Transformace Václava Neužila je opravdu dechberoucí a v Zátopka se dokonale proměnil nejen po stránce tělesné, ale také v jeho grimasách i pohybech a zejména on (samozřejmě se samotnou Zátopkovou postavou) táhne snímek vpřed neuvěřitelným způsobem. Martha Issová pak v roli Dany Zátopkové exceluje možná malinko nenápadnějším, ale v komornějších pasážích o to silnějším způsobem. Vztah tuzemských legend pak zejména díky nim funguje na výbornou, i když jim v tom zmiňovaný scénář často moc nepomáhá.
Zátopek má zajisté mnoho nepopiratelných kvalit a ani to Ondříčkovo tradiční řemeslo se zkrátka nezapře. Jenže se trochu utopil ve svých ambicích být světový, ale zároveň uspokojit i typicky českého návštěvníka kina. I kvůli tomu je očekávaný životopis možná až příliš divácký, ale také plný klišé, spíše karikaturních komunistických postaviček a bohužel i s trochou toho kýče. I kvůli tomu život neúnavného běžce nikdy úplně nestrhne a vy jen čekáte na pravý emocionální vrchol, jenž bohužel nepřijde. Zátopek tedy i v kinech svou sportovní zarputilostí nejspíš strhne davy, kvalitami však zůstal bohužel někde na půli cesty.
SKUTEČNOST
Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva nebo Satupekka (finská zkomolenina jeho příjmení)
Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Trénoval za každého počasí, i když sněžilo, a na sobě měl často těžké vojenské kanady namísto speciálních běžeckých bot. Tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech.
Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.
Postavy a obsazení
• Václav Neužil - Emil Zátopek
• Martha Issová - Dana Ingrová-Zátopková
• James Frecheville - Ron Clarke
• Robert Mikluš - Josef Dostál
• Jiří Šimek - Stanislav Jungwirth
• Milan Mikulčík - šéftrenér
• Jiří Rendl - Jan Haluza
• Jaroslav Plesl - vousáč
• Štěpán Kozub - hlavní delegát
• Filip Březina - František Krupička
• Saji Abdelkabir - Alain Mimoun, francouzský běžec
• Marek Příkazký - dělník Karel
• Sean Brodeur - voják Anglie
• Adam Mišík - voják USA
• Karel Heřmánek ml. - voják Československo
• František Večeřa - vedoucí
Ocenění
Český lev
2021 - David Ondříček, Kryštof Mucha (Nejlepší film)
2021 - David Ondříček (Nejlepší režie)
2021 - Václav Neužil ml. (Nejlepší herec)
2021 - Štěpán Kučera (Nejlepší kamera)
2021 - Jarosław Kamiński (Nejlepší střih)
2021 - Jakub Čech, Pavel Rejholec (Nejlepší zvuk)
2021 - Jan Vlasák (Nejlepší filmová scénografie)
2021 - Jana Dopitová (Nejlepší masky)
2021 - Nejlepší filmový plakát
2021 - David Ondříček (Cena filmových fanoušků)
2021 - Martha Issová (Nejlepší herečka) (nominace)
2021 - Robert Mikluš (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2021 - Alice Nellis, David Ondříček, Jan P. Muchow (Nejlepší scénář) (nominace)
2021 - Beata Hlavenková (Nejlepší hudba) (nominace)
2021 - Kateřina Štefková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2021 - Václav Neužil ml. (Nejlepší herec)
2021 - David Ondříček, Kryštof Mucha (Nejlepší film) (nominace)
2021 - David Ondříček (Nejlepší režie) (nominace)
2021 - Martha Issová (Nejlepší herečka) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2021 - David Ondříček (Divácká cena deníku Právo) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.8.2021 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na TV: 2.1.2023 Česká televize
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Poprvé na VOD: -
Tržby v ČR - Kč 65 026 238
Návštěvnost v ČR 481 911
Náklady (Rozpočet) - $ 92 000 000
Sledovanost premiéra TV: 1 800 000
Tvůrci a herci
David Ondříček (Režie), Kryštof Mucha (Produkce), David Ondříček (Produkce), Beata Hlavenková (Hudba), Štěpán Kučera (Kamera), Jarosław Kamiński (Střih), - (Casting), Jan Vlasák (Scénografie), Kateřina Štefková (Kostýmy), Pavel Rejholec (Zvuk), Jakub Čech (Zvuk), Jana Dopitová (Masky), David Ondříček (Scénář), Alice Nellis (Scénář), Jan P. Muchow (Scénář), Václav Neužil ml. (Herec), Martha Issová (Herec), James Frecheville (Herec), Robert Mikluš (Herec), Jiří Šimek (Herec), Milan Mikulčík (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Jiří Rendl (Herec), Filip Březina (Herec), Štěpán Kozub (Herec), Saji Abdelkabir (Herec), Marek Příkazký (Herec), Štěpán Lustyk (Herec), Sean Brodeur (Herec), Adam Mišík (Herec), Karel Heřmánek ml. (Herec), František Večeřa (Herec), Kryštof Krhovják (Herec), Vincent Dittberner (Herec), Milan Cimerák (Herec), Roy McCrerey (Herec), Erkki Mervaala (Herec), Martin Sláma (Herec), Marek Daniel (Herec), Luis Fernando (Herec), Peter Nádasdi (Herec), Vavřinec Hradilek (Herec), Jan Pernica (Herec), Jiří Csirik (Herec), Štěpán Juránek (Herec), Vladimír Marčík (Herec), Jan Kunčický (Herec), Petr Kořán (Herec), Jiří Cipín (Herec), Peter Kočiš (Herec), Petr Panzenberger (Herec), Andrea Miltner (Herec), Kevin Michael Clarke (Herec), Daniela Hirsh (Herec), Ernesto Čekan (Herec), Anna Schmidtmajerová (Herec), Barbora Bočková (Herec), Pavel Vacek (Herec), Oskar Hes (Herec), Jiří Krupica (Herec), Milan Vedral (Herec), Radovan Král (Herec), Erika Stárková (Herec), Jiří Zeman (Herec), Jiří Roskot (Herec), Anna Sanders (Herec), Lenka Termerová (Herec), Šimon Krupa (Herec), Vojtěch Fülep (Herec), Petr Prokop (Herec), Lukáš Křišťan (Herec), Petr Krejčiřík (Herec), Helmi Hyvonen (Herec), Anna Cónová (Herec), Vladimír Čapka (Herec), Helena Čermáková (Herec), Tomáš Jirman (Herec), Gabriel Andrews (Herec), Natali Stejskalová (Herec), Barbora Huňátová (Herec), Františka Ondříčková (Herec), Viktorie Voňková (Herec), Julie Oujezdská (Herec), Antonín Oujezdský (Herec), Nikolas Maceridis (Herec), Andreas Maceridis (Herec), Marek Pilát (Herec), David Koláček (Herec), Lia Ramplé (Herec), Kristýna Seidlerová (Herec), Renata Kotápišová (Herec), Moris Issa (Herec), Rudolf Ondříček (Herec), Emílie Ondříčková (Herec), Zdeněk Špitálník (Herec), Mujdat Sönmez (Herec), Monika Veselá (Herec), Filipp Mogilnickij (Herec), Josefína Krycnerová (Herec), Václav Chalupa (Herec), Matyáš Kovář (Herec), Maxim Najbrt (Herec), Oskar Najbrt (Herec), Mathias Joel Hlavenka (Herec), Theodor Eli Hlavenka (Herec), Antonie Režná (Herec), Štěpán Jančar (Herec), Norbert Šrámek (Herec), Šimon Bumbálek (Herec), Josef F. Soukup (Herec), Ondřej Cihlář (Herec), Antonie Hlavicová (Herec), Václav Piluša (Herec), Kryštof Leiský (Herec), Jitka Krischová (Herec), Richard Fiala (Herec), Matyáš Pekárek (Herec), Mirka Louthanová (Herec), Sinead Phelps (Herec), Ian Adensam (Herec), Milan Kršmaru (Herec)
2021/131/Česko/Životopisný, Drama, Sportovní
Zajímavost k filmu
- Ve snímku se objevila taška české firmy produkující kožené výrobky EGGO. V jedné z epizod podcastu „Sk8shop“ její zakladatel Jakub Jarolím prozradil, že o tom neměl tušení a že oceňuje, že si ji filmaři zakoupili a nechtěli ji, jak to bývá ve zvyku, zadarmo.
- Československá výprava odlétá do Helsinek s letounem Lisunov Li-2. Tento letoun je sovětskou licenční kopií legedární Dakoty DC-3. Oba typy byly během 50. let ve službě u ČSA. Stroj použitý při natáčení nosí maďarskou registraci HA-LIX. Pro účely natáčení byla registrace „počeštěna“ na OK-LIX a nápisy maďarského Malévu nahrazeny Československými aeroliniemi. Při startu na záběru zezadu lze ale originální registraci spatřit na křídlech.
- Během tiskové konference zmíní Emil (Václav Neužil ml.) jméno Paavo Nurmi, což byl finský běžec a devítinásobný olympijský vítěz.
- Manželé Zátopkovi mají v bytě rádio Tesla Klasik vyráběné v letech 1947–1948.
- Film o Emilu Zátopkovi se měl točit i v roce 1967 (ve francouzské produkci). Měl jej ztvárnit zpěvák Charles Aznavour, který se kvůli tomu tenkrát v Praze speciálně setkal s Emilem Zátopkem. Z filmu nakonec sešlo.
- Graficky upravené záběry fiktivního olympijského stadionu v Helsinkách mají ve filmu 8 závodních drah. Ve skutečnosti tam bylo 7 drah.
- Václava Neužila na roli Emila Zátopka připravoval atletický trenér Jan Pernica pět let. Zadaní od režiséra Davida Ondříčka doslovně znělo: „Tohle je herec Václav Neužil, potřebuju, abys ho naučil běhat jako Emil Zátopek.“ Hned jak přišel, předvedl Zátopka na první dobrou.
- Při svém prvním závodu Běhu Zlínem běží hlavní hrdina nejen v bývalém továrním areálu Baťových závodů, ale také probíhá ulicí v místní části Zálešná (i když se zde závod nikdy nekonal). Jsou zde vidět pouliční lampy (které zde byly v době vzniku filmu) a dům bez typicky cihlové fasády (pravděpodobně před zateplením), která k Baťovským půldomkům neodmyslitelně patří.
- Dana Zátopková (Martha Issová) chce dát ve filmu přednost mateřství před sportem. Ve skutečnosti ale věděla, že děti mít nemůže. V mládí onemocněla paratyfem a zánětem pobřišnice.
- Emilovy sportovní začátky jsou natáčeny na cyklistickém stadionu v Lounech, kde je patrná i klopená betonová dráha.
- Bronzového kanoistu Alfréda Jindru si zahrál kajakář a olympijský medailista z LOH v Londýně 2012 Vavřinec Hradílek.
- Scéna z hor se točila kousek nad Špindlerovým Mlýnem v Krkonoších.
- Scéna ze svatby pod stolem byla vymyšlena herci Issovou a Neužilem a nebyla původně ve scénáři.
- Zkratka ATK, kterou má Emil Zátopek (Václav Neužil ml.) na dresu, znamená Armádní tělovýchovný klub (v letech 1948–1953 předchůdce dnešní Dukly).
- Robert Mikluš musel pro svou roli přibrat na váze.
- Červené tretry, v nichž ve filmu běhá Václav Neužil, jsou přesnou replikou tehdejších Zátopkových a byly ušity pro herce přímo na míru. „Zpočátku to byl docela nezvyk. Bolí v nich lýtka i achilovky. Musí se v nich běhat po špičkách,“ řekl o tretrách během natáčení Václav Neužil. Právě pevná a dobře vytvarovaná lýtka byla Emilovou chloubou, jak vzpomínala jeho žena Dana, a proto na nich musel herec s trenérem zapracovat.
- Ve filmu se objeví několik rekvizit, které byly vyrobené speciálně pro film, jako věrné kopie skutečných předmětů ze života manželů Zátopkových. Jedná se například o svatební pozvánku, pivní podtácek, malého plyšového pejska, olympijské medaile včetně krabiček, specifické koště v domácnosti Zátopkových nebo Emilovy červené tretry.
- Dana Zátopková projevila zájem si ve filmu i zahrát. Měla se objevit v samotném závěru jako paní, která sedí na lavičce. Rozhodnutí padlo bohužel jen čtyři dny předtím, než byla paní Zátopková hospitalizována v nemocnici, ze které se již nevrátila.
- Režisérovi Davidovi Ondříčkovi trvalo šest let, než přemluvil Danu Zátopkovou, aby mu dala osobnostní práva k filmu Zátopek.
- Světová premiéra filmu proběhla 20. srpna 2021 na 55. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
- Československá výprava odlétá do Helsinek s letounem Lisunov Li-2. Tento letoun je sovětskou licenční kopií legedární Dakoty DC-3. Oba typy byly během 50. let ve službě u ČSA. Stroj použitý při natáčení nosí maďarskou registraci HA-LIX. Pro účely natáčení byla registrace „počeštěna“ na OK-LIX a nápisy maďarského Malévu nahrazeny Československými aeroliniemi. Při startu na záběru zezadu lze ale originální registraci spatřit na křídlech.
- Během tiskové konference zmíní Emil (Václav Neužil ml.) jméno Paavo Nurmi, což byl finský běžec a devítinásobný olympijský vítěz.
- Manželé Zátopkovi mají v bytě rádio Tesla Klasik vyráběné v letech 1947–1948.
- Film o Emilu Zátopkovi se měl točit i v roce 1967 (ve francouzské produkci). Měl jej ztvárnit zpěvák Charles Aznavour, který se kvůli tomu tenkrát v Praze speciálně setkal s Emilem Zátopkem. Z filmu nakonec sešlo.
- Graficky upravené záběry fiktivního olympijského stadionu v Helsinkách mají ve filmu 8 závodních drah. Ve skutečnosti tam bylo 7 drah.
- Václava Neužila na roli Emila Zátopka připravoval atletický trenér Jan Pernica pět let. Zadaní od režiséra Davida Ondříčka doslovně znělo: „Tohle je herec Václav Neužil, potřebuju, abys ho naučil běhat jako Emil Zátopek.“ Hned jak přišel, předvedl Zátopka na první dobrou.
- Při svém prvním závodu Běhu Zlínem běží hlavní hrdina nejen v bývalém továrním areálu Baťových závodů, ale také probíhá ulicí v místní části Zálešná (i když se zde závod nikdy nekonal). Jsou zde vidět pouliční lampy (které zde byly v době vzniku filmu) a dům bez typicky cihlové fasády (pravděpodobně před zateplením), která k Baťovským půldomkům neodmyslitelně patří.
- Dana Zátopková (Martha Issová) chce dát ve filmu přednost mateřství před sportem. Ve skutečnosti ale věděla, že děti mít nemůže. V mládí onemocněla paratyfem a zánětem pobřišnice.
- Emilovy sportovní začátky jsou natáčeny na cyklistickém stadionu v Lounech, kde je patrná i klopená betonová dráha.
- Bronzového kanoistu Alfréda Jindru si zahrál kajakář a olympijský medailista z LOH v Londýně 2012 Vavřinec Hradílek.
- Scéna z hor se točila kousek nad Špindlerovým Mlýnem v Krkonoších.
- Scéna ze svatby pod stolem byla vymyšlena herci Issovou a Neužilem a nebyla původně ve scénáři.
- Zkratka ATK, kterou má Emil Zátopek (Václav Neužil ml.) na dresu, znamená Armádní tělovýchovný klub (v letech 1948–1953 předchůdce dnešní Dukly).
- Robert Mikluš musel pro svou roli přibrat na váze.
- Červené tretry, v nichž ve filmu běhá Václav Neužil, jsou přesnou replikou tehdejších Zátopkových a byly ušity pro herce přímo na míru. „Zpočátku to byl docela nezvyk. Bolí v nich lýtka i achilovky. Musí se v nich běhat po špičkách,“ řekl o tretrách během natáčení Václav Neužil. Právě pevná a dobře vytvarovaná lýtka byla Emilovou chloubou, jak vzpomínala jeho žena Dana, a proto na nich musel herec s trenérem zapracovat.
- Ve filmu se objeví několik rekvizit, které byly vyrobené speciálně pro film, jako věrné kopie skutečných předmětů ze života manželů Zátopkových. Jedná se například o svatební pozvánku, pivní podtácek, malého plyšového pejska, olympijské medaile včetně krabiček, specifické koště v domácnosti Zátopkových nebo Emilovy červené tretry.
- Dana Zátopková projevila zájem si ve filmu i zahrát. Měla se objevit v samotném závěru jako paní, která sedí na lavičce. Rozhodnutí padlo bohužel jen čtyři dny předtím, než byla paní Zátopková hospitalizována v nemocnici, ze které se již nevrátila.
- Režisérovi Davidovi Ondříčkovi trvalo šest let, než přemluvil Danu Zátopkovou, aby mu dala osobnostní práva k filmu Zátopek.
- Světová premiéra filmu proběhla 20. srpna 2021 na 55. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Odkazy
Hrají:
Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Jaroslav Plesl, Jiří Rendl, Filip Březina, Štěpán Kozub, Saji Abdelkabir, Marek Příkazký, Štěpán Lustyk, Sean Brodeur, Adam Mišík, Karel Heřmánek ml., František Večeřa, Kryštof Krhovják, Vincent Dittberner, Milan Cimerák, Roy McCrerey, Erkki Mervaala, Martin Sláma, Marek Daniel, Luis Fernando, Peter Nádasdi, Vavřinec Hradilek, Jan Pernica, Jiří Csirik, Štěpán Juránek, Vladimír Marčík, Jan Kunčický, Petr Kořán, Jiří Cipín, Peter Kočiš, Petr Panzenberger, Andrea Miltner, Kevin Michael Clarke, Daniela Hirsh, Ernesto Čekan, Anna Schmidtmajerová, Barbora Bočková, Pavel Vacek, Oskar Hes, Jiří Krupica, Milan Vedral, Radovan Král, Erika Stárková, Jiří Zeman, Jiří Roskot, Anna Sanders, Lenka Termerová, Šimon Krupa, Vojtěch Fülep, Petr Prokop, Lukáš Křišťan, Petr Krejčiřík, Helmi Hyvonen, Anna Cónová, Vladimír Čapka, Helena Čermáková, Tomáš Jirman, Gabriel Andrews, Natali Stejskalová, Barbora Huňátová, Františka Ondříčková, Viktorie Voňková, Julie Oujezdská, Antonín Oujezdský, Nikolas Maceridis, Andreas Maceridis, Marek Pilát, David Koláček, Lia Ramplé, Kristýna Seidlerová, Renata Kotápišová, Moris Issa, Rudolf Ondříček, Emílie Ondříčková, Zdeněk Špitálník, Mujdat Sönmez, Monika Veselá, Filipp Mogilnickij, Josefína Krycnerová, Václav Chalupa, Matyáš Kovář, Maxim Najbrt, Oskar Najbrt, Mathias Joel Hlavenka, Theodor Eli Hlavenka, Antonie Režná, Štěpán Jančar, Norbert Šrámek, Šimon Bumbálek, Josef F. Soukup, Ondřej Cihlář, Antonie Hlavicová, Václav Piluša, Kryštof Leiský, Jitka Krischová, Richard Fiala, Matyáš Pekárek, Mirka Louthanová, Sinead Phelps, Ian Adensam, Milan Kršmaru