Zemský ráj to napohled / Zemský ráj to napohled (2009/114/Česko/Komedie) 56%
27.12.2024 13:09
JEDNOU VĚTOU
„Mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveň se nenechat zmrazit“
OBSAH
V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tenhle film já nedokážu pochopit. V té době jsem nežil, ale rád bych si představil nějakou určitou konstrukci. Nevím ale, jestli mi to tento film nabídne, když tu každý tvrdí, že pravda v něm je hodně rozmazaná. Jenže když už se odprostím od skutečnosti, že se k pravdě nedostanu, tak mě ani ten blbej příběh nedokáže potěšit. Takže je to vážně docela sračka, která má tohle hodnocení oprávněný. Každopádně i režisérka sama se nemůže pochlubit něčím, co by mě bavilo, takže se mýmu hodnocení ani nedivim. Chvílemi mi ale přišlo, že se ti lidi měli vlastně docela dobře....není z toho cítit ten strach jako třeba v Pupendu nebo Pelíškách. Po druhém shlédnutí jsem dal dvě hvězdičky. Ten film zase tak hroznej není, i když mě tam pár věcí strašně štvalo. (Malarkey) 2*
Obdivuju Irenu za to, že několikrát dokázala téměř z minuty na minutu navodit neskutečně emotivní okamžik, jenže bohužel to samý "dokázala" i opačným směrem. Film je vyprávěn hrozně nešťastným způsobem, protože většinu filmu to vypadá že v 70. letech existovaly dvě skupiny vyvolených, komouši a chartisti. Vždyť si to vemte. Jedna skupina má absulutní moc nad vším a může si dělat co chce a druhá se náremně baví tím, že je prudí a provokuje a dělá uplný hovno stejně jako ta první. Jen chlastá, šuká a bere prachy ze západu. Opravdu náramně blbý převyprávění tehdejší doby. Vše zachraňujou jen některé velmi silné scény, při kterých pamětníkům normalizace musí ťapat po zádech mráz. Jedna drobnost, ve filmu je scéna z mého pohledu samozřejmě ta nejlepší vůbec, kdy se všechny tři hlavní představitelky slíkají před Ondrou Vetchým a protože má pozornost se soustředila výhradně na Terezku, všiml jsem si že má na sobě kalhotky, který v tý době neexistovaly. Rozhodně ne pro socky z totáče. Takže to měla na sobě Terezka asi svoje vlastní z roku 2009. Vůbec Terezka by měla hrát ve všech filmech na světě, protože je neskutečně krásná a v každým filmu by se měla alespoň tak 5x slíknout. Kurva, vždyť jsem divák a mám svý práva ! (Enšpígl) 3*
Tak neprávem podhodnocený film se na čsfd hned tak nepotká. Asi by se nejdříve slušelo připomenout, že scénáristka Tereza Boučková je dcerou Pavla Kohouta, tedy že mluví ,,zevnitř". Jistě, zobrazit disidenty jen jako sexuální štvance, a determinantu štvance politického odsunout někam na druhou kolej, to je velmi neobvyklý pohled a nezapadá do kánonu, jakým si tu představujeme točit o okolnostech kolem Charty 77. Proč ale zavedený kánon neporušit? Jistě se jednou dočkáme i sitcomu z období normalizace, proč ne tedy trochu kontroverznější pohled Terezy Boučkové a Ireny Pavláskové? Jak velký vlastně musí být onen časový odstup? Osobně mám silné výhrady ke scéně, kdy matka spolu se svými dcerami předvádí striptýzové vystoupení, což je sama o sobě tak zvrhlá představa, že i kdyby to byla nakrásně pravda a Tereza Boučková takovou situaci zažila, režisérka ji nejspíš měla se zdravou sebereflexí vystřihnout, jelikož je hodně neuvěřitelná. Zbytek filmu ale funguje a vztahy byly také součástí života disidentů. Lze samozřejmě mnohé namítat proti zobrazení dramatika (podobnost s Václavem Havlem je samozřejmě nabíledni) či hamletovského herce (Pavel Kohout se takto jistě neuvidí rád, i když je maskován prvky z biografie Pavla Landovského), ovšem jinak lze Zemský ráj to napohled akceptovat, i když určitě nedosahuje autenticity Špačkových Pout či třeba sugestivního PF 77 Jaroslava Brabce. Za analýzu by jistě stály pro režisérčinu tvorbu tak typické silné postavy ženské a mdlé až připrděné postavy mužské, proti tomu lze mnohé co namítat, ale paní režisérka asi takhle vnímá svět. Irena Pavlásková prostě točí ,,ženský film". Přesto si nenechejme tenhle film podobným vyhraněným rastrem zkazit a neberme celý projekt jen jako osobní vyřizování si účtů uvnitř klanu Kohoutových. Nadhodnocuji a dávám 4 hvězdičky, cca 50 procent si tenhle originální pohled nezaslouží. I když ,,mrazivá" není tahle komedie bohužel ani trochu... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
Zemský ráj to napohled názorně ukazuje, že když se dopíše scénář, není ani zdaleka vyhráno. Během natáčení, a poté ve střižně, se píše vlastně znova – látka dostává nový tvar, jednotlivé scény nový význam, akcentují se nové prvky.
Neznalý divák by při pohledu na výslednou podobu filmu Zemský ráj to napohled možná mávl rukou a pomyslel si „kdo to sakra zase napsal“. Kdo přes několik kruciálních momentů v české historii (srpen 68, hokejový triumf 69, Charta 77 a měsíce poté) přelil poeticko-komediálně-nostalgickou omáčku bez chuti, ve které se souloží častěji než v kdejakém péčku?
Scenáristka Tereza Boučkové se naštěstí může pochlubit certifikátem kvality, jenž jí byl prostřednictvím ceny za nejlepší nerealizovaný scénář vystaven na Českých lvech. Autobiografické zážitky z „mládí v disentu“ zpracovala do látky, která zjevně chtěla být komediální, a přitom až bolestivě mrazivá, ve výsledku jen povrchně vyvolává frivolní atmosféru normalizace.
V dobových kulisách se procházejí sečtělí elegáni a krásně načesané, lahodně oháknuté a celkově velmi „soulože-hodné“ ženy a dívky. Barvy září. Herci se pokouší o sarkastické bonmoty. V postelích se střídají milenci. A nic víc… Vizuálně si Zemský ráj to napohled šlechtí patinu televizních „nostalgických“ produktů typu Retrománie nebo Vyprávěj, přitom nemá ani dokumentární hodnotu prvého (byť hodnotu diskutabilní), ani nenabízí v hojných dávkách lehký humor jako Vyprávěj. Jen za sebe řadí jakési bezkrevné momentky, jejichž kontext si člověk musí doplnit sám.
Milostné techtle mechtle disidentů sledujeme z perspektivy dospívající dcery (Tereza Voříšková během filmu „zestárne“ o víc jak deset let, poznáte to podle toho, že změní barvu svých šatů a účes). Kupodivu se nic nedozvíme nejen o téhle mladé slečně, ale ani o její sestře. Snad jen, že se obě zlobí na tátu-emigranta, a dělají podřadné práce. Jenže utajeny zůstanou i motivace dospělých...
Není jasné, proč dvěma nabíječům stejné ženy nevadí, že se potkávají v kuchyni své milenky (to muži oné doby nebyli majetničtí?), neví se, je-li mamina pouze žena povětrná, anebo jestli opravdu hledá partnera a potenciálního otce pro své děti. Nedá se porozumět ani tomu, proč se tatík-světoběžník chová místy jako sobecké hovado, zatímco jindy by plakal. Co motivuje všechny ty požitkářské postavy k tomu, aby mezi chroustáním oběda/sexem znenadání osudově zvolaly cosi ve smyslu „náš národ se nevzdá“ nebo „dávám bolševikovi rok, maximálně dva“? (ne, to vážně není přesné znění)
Pamětník si může dosadit dějinné reálie: Nebyla možnost zapojit se do veřejného života a osobně se realizovat jakkoliv jinak, než vstupem do komunistické strany. Pak nezbývalo, než se alespoň bavit v soukromí, pochlastávat, střídat ženský, fandit hokejistům… Kdo prožil, ten si tedy možná řekne vše podstatné sám. Třeba se i spokojí s filmem jako s bezkrevnou ilustrací určitých aspektů doby. Nebude mu vadit, že jsou tyhle prapodivné střípky semlety do stereotypního celku, ve kterém se vůbec nedaří zajistit, aby komediální scény bavily, zatímco ty vyhrocené mrazily mezi lopatkami.
Teenager se naproti tomu otočí na tátu a mámu a nechápavě se zeptá: „Zač jste to, sakra, teda bojovali?“ Vždyť éra to musela být nádherná, zářivá, koitálním potem provoněná! Holky v podvazcích samy od sebe nabíhaly do postele, světové osobnosti jezdily na návštěvu do zapadlých pražských bytů, poslouchali jste krásné písně Karla Gotta! Sice není jasné, odkud pak vyšli ti špatně učesaní a šedivě oblečení disidenti, kteří hřímali v listopadu 89 na tribunách, ale to asi byli jiní lidé. Váš život byl jistě náramný. Chtěl bych v těch časech žít!
Zemský ráj vypadá bohužel přesně tak, jak se dá očekávat, že „události normalizace zachytí režisérka Bestiáře“. Irena Pavlásková zinscenovala velmi „posh“ a velmi povrchní pohlednici ze 70. let, bez náznaků deprese a bezvýchodnosti, i bez vysvětlení kontextu. Postavy nepřekonávají rozměr neživotných figurek, takže tu máme ňoumovité policajty, drsné zasahující estébáky, testosteronové žárlivce (Miroslav Etzler přesvědčuje, že by už neměl hrát ve filmu), ale i variaci na Václava Havla, v níž osvalený Ondřej Vetchý ukecává ženy a filozofuje, aniž by vykázal alespoň náznak „havlovsko-vaculíkovského“ intelektuálského charismatu. Působí spíš jako dotěrný tragéd, se kterým lezou ženy do postele asi jen kvůli rozhodnutí filmařů. Ženský trojlístek herecky nezklamává, v paměti uvízne i miniatura Jana Hartla. Ovšem chytat se hereckých výkonů jako záchranného kruhu, to vypovídá ze všeho nejvíc o mrzkých kvalitách filmu jako celku. Postavy nedýchají, proto se – jak už je v případě českých filmů zvykem – má měřit úroveň výstupů jejich protagonistů.
Tahle plytká směs epizodek zkrátka připomíná, že u chváleného scénáře martyrium zvané „filmové natáčení“ teprve začíná.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Patnáctiletá Gábina vyleze ráno v Itálii u moře ze stanu a zjistí, že byli v noci okradeni. Vzbudí matku Martu, která spí s partnerem Mirkem v autě, a starší sestru Majdu. Rodina se tak musí vrátit z prázdnin dříve. Půvabná Marta s dcerami za zády si lámanou italštinou vyprosí benzin u vstřícného pumpaře, zatímco Mirek se prozíravě schovává. V noci se v Praze na mostě málem srazí s tankem. Všude jsou cizí vojáci, tanky a obrněná vozidla. Gábina je vyděšená, Marta u rádia pláče. Sousedka Nováková sundavá ze schránek jmenovky. Z Vídně telefonuje bývalý Martin manžel a otec obou dívek, známý herec Petr Hána. Organizuje tam petici a také se právě oženil. 1969. Leden. Na Ruzyň přilétá z Vídně Petr Hána s peticí proti invazi spojeneckých vojsk, podepsanou mimo jiné i Arthurem Millerem či Güntherem Grassem. Natáčí ho televize. Jeden člen štábu si půjčí za cigarety reflektor od ruských vojáků. Uleví si zároveň nadávkou na okupanty. Samolibý Petr na večeři u Marty vykládá, že chce být ve vlasti užitečný. On i jeho nová žena Lenka jsou teď vegetariáni. Jídla na stole se skoro nedotknou, ale Petr si později „nenápadně“ strká maso do úst. Lenka přivezla holkám dárky, ale nemožné šaty pro Majdu jsou velké a svetřík pro Gábinu malý. Kvůli maličkosti se nakonec Petr urazí. Marta pracuje u filmu jako asistentka režie. Uklidňuje režiséra Kováče. Mirek přiveze nový televizor. Rodina sleduje hokej s Rusy a po vítězství Čechoslováků vyráží do ulic. Předtím u dveří zazvoní policisté. Hledají Petra, pak se ptají na Martu. Tu Gábina zapře. V zaplněných ulicích dcery matce o policii nic neřeknou. Nešťastná Gábina telefonuje otci: nevzali ji kvůli němu na gymnázium, i když udělala přijímačky. Jenže Petr má své starosti; vyhodili ho z divadla. Hána se dohaduje s přítelem, spisovatelem Janem Pavlem, o protestní akci. Vyruší je estébáci a Pavla odvedou. Ten je na to zvyklý, proto nosí v aktovce zubní kartáček a pyžamo. Pro Kováče přijede na natáčení šestsettrojka. Vedení studia chce, aby napsal sebekritiku. Muž to vztekle odmítne a skončí s náběhem na infarkt v nemocnici. Mirek doma čeká na Martu. Je hrubý na Gábinu. Marta navštíví v nemocnici Kováče. Venku na ni čeká kameraman Tomáš, jemuž se o něco starší žena líbí. Líbají se za sanitkou. Marta dorazí domů v Tomášově bundě. Tvrdí, že ji má od kolegyně. V domácnosti je vše vzhůru nohama: žárlící Mirek je rozhádaný s Gábinou, ta si na něj stěžuje matce. Milenec chce vrátit bundu „kolegyni“. Marta se mu vnutí do auta a jejich hádka skončí rozchodem. 1977. Gábina pracuje v zásilkovém obchodě s gramodeskami. Zajde pro jídlo k Majdě, která dělá pokladní v kuchyni hotelu Internacional. Vzniká Charta 77. V televizním zpravodajství jsou Petr Hána, Jan Pavel a další lidé označeni za rozvraceče. Marta si o tom nestačí s dcerami promluvit. Do bytu dorazí Tomáš, který tu jako její milenec částečně bydlí. Majda chce emigrovat. Gábina jde za otcem. Před domem jsou tajní. Rozrušený Hána jí sdělí, že Lenka je stále u výslechu. Majda se v hotelu snaží zapůsobit na bohatého Araba. Gábina přemlouvá matku, která teď pracuje ve filmovém skladu, aby s ní šla za otcem. Ten je podle ní na pokraji zhroucení. Marta se zdráhá, ale pak dceři vyhoví. Musejí se legitimovat, než mohou jít dál. V bytě je velká sešlost. Petr z nich nemá radost. Janu Pavlovi však padne Marta do oka. Propuštěná Lenka zuří. Matka s dcerou odcházejí z večírku přiopilé a spokojené, zatímco Lenka se s Petrem kvůli Martě pohádá. Gábina chce pomáhat otci jako poslíček, ale ten váhá. Dívka tedy zajde za Pavlem, který po ní posílá její matce psaníčka, zdobená srdíčkem. Marta se chystá na schůzku s Pavlem. Dorazí Tomáš se šampaňským: povýšili ho na hlavního kameramana. Žena zalže, že jde do divadla, a milenec ji tam odveze. Ona pak spěchá do vinárny. Zatímco Tomáš doma čeká, žena prožívá romantickou schůzku. Marta začne chodit s Janem, který je pod policejním dozorem. Když se muž před policisty uchýlí k milence, seznámí se s Tomášem; uvaří společně večeři. Jana napadne, že by Tomáš mohl přinést na chartistickou akci kameru. Pavel se jde s Martou a jejími dcerami pobavit do Internacionalu. Zapomene však peněženku na střeše taxíku, a tak se skládají na útratu. Pomůže jim Majdin arabský ctitel Hasan, který s nimi pokračuje až k nim. Zatímco Arab spí, Marta s dcerami potěší Pavla striptýzem. U Marty je sešlost chartistů. Vtrhne sem policie. Tomášovi vezmou příslušníci kameru a zmlátí ho. Několik lidí seberou. Jan Pavel je odsouzen na čtyři roky. Majda stále touží odjet. Gábina podepsala Chartu. Hána dostal na vybranou vězení nebo okamžité vyhoštění ze země. Vybral si druhou možnost. Přijde se rozloučit. Sdělí Martě i dcerám, že za jejich problémy necítí zodpovědnost. Mirek veze Martu s dcerami k věznici. Vyndají z auta přehrávač a reproduktory a pustí Janovi jeho oblíbenou píseň C'est la vie. Za chvilku dorazí policie. -kat-
Postavy a obsazení
• Vilma Cibulková - Marta
• Miroslav Etzler - Mirek
• Jiří Dvořák - Petr Hána
• Jan Hartl - režisér Kováč
• Tereza Voříšková - Gábina
• Dana Marková - Majda
• Ondřej Vetchý - Jan Pavel
• Jan Zadražil - Tomáš
• Barbora Seidlová - Lenka
Ocenění
Český lev
2009 - Tereza Ramba (Nejlepší vedlejší herečka) (nomimace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 19.11.2009 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 17.5.2010 (DVD) Bontonfilm Česká republika
Poprvé na DVD: 17.5.2010 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)P
Tržby v ČR - Kč 3 109 071
Návštěvnost v ČR 32 935
„Mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveň se nenechat zmrazit“
OBSAH
V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tenhle film já nedokážu pochopit. V té době jsem nežil, ale rád bych si představil nějakou určitou konstrukci. Nevím ale, jestli mi to tento film nabídne, když tu každý tvrdí, že pravda v něm je hodně rozmazaná. Jenže když už se odprostím od skutečnosti, že se k pravdě nedostanu, tak mě ani ten blbej příběh nedokáže potěšit. Takže je to vážně docela sračka, která má tohle hodnocení oprávněný. Každopádně i režisérka sama se nemůže pochlubit něčím, co by mě bavilo, takže se mýmu hodnocení ani nedivim. Chvílemi mi ale přišlo, že se ti lidi měli vlastně docela dobře....není z toho cítit ten strach jako třeba v Pupendu nebo Pelíškách. Po druhém shlédnutí jsem dal dvě hvězdičky. Ten film zase tak hroznej není, i když mě tam pár věcí strašně štvalo. (Malarkey) 2*
Obdivuju Irenu za to, že několikrát dokázala téměř z minuty na minutu navodit neskutečně emotivní okamžik, jenže bohužel to samý "dokázala" i opačným směrem. Film je vyprávěn hrozně nešťastným způsobem, protože většinu filmu to vypadá že v 70. letech existovaly dvě skupiny vyvolených, komouši a chartisti. Vždyť si to vemte. Jedna skupina má absulutní moc nad vším a může si dělat co chce a druhá se náremně baví tím, že je prudí a provokuje a dělá uplný hovno stejně jako ta první. Jen chlastá, šuká a bere prachy ze západu. Opravdu náramně blbý převyprávění tehdejší doby. Vše zachraňujou jen některé velmi silné scény, při kterých pamětníkům normalizace musí ťapat po zádech mráz. Jedna drobnost, ve filmu je scéna z mého pohledu samozřejmě ta nejlepší vůbec, kdy se všechny tři hlavní představitelky slíkají před Ondrou Vetchým a protože má pozornost se soustředila výhradně na Terezku, všiml jsem si že má na sobě kalhotky, který v tý době neexistovaly. Rozhodně ne pro socky z totáče. Takže to měla na sobě Terezka asi svoje vlastní z roku 2009. Vůbec Terezka by měla hrát ve všech filmech na světě, protože je neskutečně krásná a v každým filmu by se měla alespoň tak 5x slíknout. Kurva, vždyť jsem divák a mám svý práva ! (Enšpígl) 3*
Tak neprávem podhodnocený film se na čsfd hned tak nepotká. Asi by se nejdříve slušelo připomenout, že scénáristka Tereza Boučková je dcerou Pavla Kohouta, tedy že mluví ,,zevnitř". Jistě, zobrazit disidenty jen jako sexuální štvance, a determinantu štvance politického odsunout někam na druhou kolej, to je velmi neobvyklý pohled a nezapadá do kánonu, jakým si tu představujeme točit o okolnostech kolem Charty 77. Proč ale zavedený kánon neporušit? Jistě se jednou dočkáme i sitcomu z období normalizace, proč ne tedy trochu kontroverznější pohled Terezy Boučkové a Ireny Pavláskové? Jak velký vlastně musí být onen časový odstup? Osobně mám silné výhrady ke scéně, kdy matka spolu se svými dcerami předvádí striptýzové vystoupení, což je sama o sobě tak zvrhlá představa, že i kdyby to byla nakrásně pravda a Tereza Boučková takovou situaci zažila, režisérka ji nejspíš měla se zdravou sebereflexí vystřihnout, jelikož je hodně neuvěřitelná. Zbytek filmu ale funguje a vztahy byly také součástí života disidentů. Lze samozřejmě mnohé namítat proti zobrazení dramatika (podobnost s Václavem Havlem je samozřejmě nabíledni) či hamletovského herce (Pavel Kohout se takto jistě neuvidí rád, i když je maskován prvky z biografie Pavla Landovského), ovšem jinak lze Zemský ráj to napohled akceptovat, i když určitě nedosahuje autenticity Špačkových Pout či třeba sugestivního PF 77 Jaroslava Brabce. Za analýzu by jistě stály pro režisérčinu tvorbu tak typické silné postavy ženské a mdlé až připrděné postavy mužské, proti tomu lze mnohé co namítat, ale paní režisérka asi takhle vnímá svět. Irena Pavlásková prostě točí ,,ženský film". Přesto si nenechejme tenhle film podobným vyhraněným rastrem zkazit a neberme celý projekt jen jako osobní vyřizování si účtů uvnitř klanu Kohoutových. Nadhodnocuji a dávám 4 hvězdičky, cca 50 procent si tenhle originální pohled nezaslouží. I když ,,mrazivá" není tahle komedie bohužel ani trochu... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
Zemský ráj to napohled názorně ukazuje, že když se dopíše scénář, není ani zdaleka vyhráno. Během natáčení, a poté ve střižně, se píše vlastně znova – látka dostává nový tvar, jednotlivé scény nový význam, akcentují se nové prvky.
Neznalý divák by při pohledu na výslednou podobu filmu Zemský ráj to napohled možná mávl rukou a pomyslel si „kdo to sakra zase napsal“. Kdo přes několik kruciálních momentů v české historii (srpen 68, hokejový triumf 69, Charta 77 a měsíce poté) přelil poeticko-komediálně-nostalgickou omáčku bez chuti, ve které se souloží častěji než v kdejakém péčku?
Scenáristka Tereza Boučkové se naštěstí může pochlubit certifikátem kvality, jenž jí byl prostřednictvím ceny za nejlepší nerealizovaný scénář vystaven na Českých lvech. Autobiografické zážitky z „mládí v disentu“ zpracovala do látky, která zjevně chtěla být komediální, a přitom až bolestivě mrazivá, ve výsledku jen povrchně vyvolává frivolní atmosféru normalizace.
V dobových kulisách se procházejí sečtělí elegáni a krásně načesané, lahodně oháknuté a celkově velmi „soulože-hodné“ ženy a dívky. Barvy září. Herci se pokouší o sarkastické bonmoty. V postelích se střídají milenci. A nic víc… Vizuálně si Zemský ráj to napohled šlechtí patinu televizních „nostalgických“ produktů typu Retrománie nebo Vyprávěj, přitom nemá ani dokumentární hodnotu prvého (byť hodnotu diskutabilní), ani nenabízí v hojných dávkách lehký humor jako Vyprávěj. Jen za sebe řadí jakési bezkrevné momentky, jejichž kontext si člověk musí doplnit sám.
Milostné techtle mechtle disidentů sledujeme z perspektivy dospívající dcery (Tereza Voříšková během filmu „zestárne“ o víc jak deset let, poznáte to podle toho, že změní barvu svých šatů a účes). Kupodivu se nic nedozvíme nejen o téhle mladé slečně, ale ani o její sestře. Snad jen, že se obě zlobí na tátu-emigranta, a dělají podřadné práce. Jenže utajeny zůstanou i motivace dospělých...
Není jasné, proč dvěma nabíječům stejné ženy nevadí, že se potkávají v kuchyni své milenky (to muži oné doby nebyli majetničtí?), neví se, je-li mamina pouze žena povětrná, anebo jestli opravdu hledá partnera a potenciálního otce pro své děti. Nedá se porozumět ani tomu, proč se tatík-světoběžník chová místy jako sobecké hovado, zatímco jindy by plakal. Co motivuje všechny ty požitkářské postavy k tomu, aby mezi chroustáním oběda/sexem znenadání osudově zvolaly cosi ve smyslu „náš národ se nevzdá“ nebo „dávám bolševikovi rok, maximálně dva“? (ne, to vážně není přesné znění)
Pamětník si může dosadit dějinné reálie: Nebyla možnost zapojit se do veřejného života a osobně se realizovat jakkoliv jinak, než vstupem do komunistické strany. Pak nezbývalo, než se alespoň bavit v soukromí, pochlastávat, střídat ženský, fandit hokejistům… Kdo prožil, ten si tedy možná řekne vše podstatné sám. Třeba se i spokojí s filmem jako s bezkrevnou ilustrací určitých aspektů doby. Nebude mu vadit, že jsou tyhle prapodivné střípky semlety do stereotypního celku, ve kterém se vůbec nedaří zajistit, aby komediální scény bavily, zatímco ty vyhrocené mrazily mezi lopatkami.
Teenager se naproti tomu otočí na tátu a mámu a nechápavě se zeptá: „Zač jste to, sakra, teda bojovali?“ Vždyť éra to musela být nádherná, zářivá, koitálním potem provoněná! Holky v podvazcích samy od sebe nabíhaly do postele, světové osobnosti jezdily na návštěvu do zapadlých pražských bytů, poslouchali jste krásné písně Karla Gotta! Sice není jasné, odkud pak vyšli ti špatně učesaní a šedivě oblečení disidenti, kteří hřímali v listopadu 89 na tribunách, ale to asi byli jiní lidé. Váš život byl jistě náramný. Chtěl bych v těch časech žít!
Zemský ráj vypadá bohužel přesně tak, jak se dá očekávat, že „události normalizace zachytí režisérka Bestiáře“. Irena Pavlásková zinscenovala velmi „posh“ a velmi povrchní pohlednici ze 70. let, bez náznaků deprese a bezvýchodnosti, i bez vysvětlení kontextu. Postavy nepřekonávají rozměr neživotných figurek, takže tu máme ňoumovité policajty, drsné zasahující estébáky, testosteronové žárlivce (Miroslav Etzler přesvědčuje, že by už neměl hrát ve filmu), ale i variaci na Václava Havla, v níž osvalený Ondřej Vetchý ukecává ženy a filozofuje, aniž by vykázal alespoň náznak „havlovsko-vaculíkovského“ intelektuálského charismatu. Působí spíš jako dotěrný tragéd, se kterým lezou ženy do postele asi jen kvůli rozhodnutí filmařů. Ženský trojlístek herecky nezklamává, v paměti uvízne i miniatura Jana Hartla. Ovšem chytat se hereckých výkonů jako záchranného kruhu, to vypovídá ze všeho nejvíc o mrzkých kvalitách filmu jako celku. Postavy nedýchají, proto se – jak už je v případě českých filmů zvykem – má měřit úroveň výstupů jejich protagonistů.
Tahle plytká směs epizodek zkrátka připomíná, že u chváleného scénáře martyrium zvané „filmové natáčení“ teprve začíná.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Patnáctiletá Gábina vyleze ráno v Itálii u moře ze stanu a zjistí, že byli v noci okradeni. Vzbudí matku Martu, která spí s partnerem Mirkem v autě, a starší sestru Majdu. Rodina se tak musí vrátit z prázdnin dříve. Půvabná Marta s dcerami za zády si lámanou italštinou vyprosí benzin u vstřícného pumpaře, zatímco Mirek se prozíravě schovává. V noci se v Praze na mostě málem srazí s tankem. Všude jsou cizí vojáci, tanky a obrněná vozidla. Gábina je vyděšená, Marta u rádia pláče. Sousedka Nováková sundavá ze schránek jmenovky. Z Vídně telefonuje bývalý Martin manžel a otec obou dívek, známý herec Petr Hána. Organizuje tam petici a také se právě oženil. 1969. Leden. Na Ruzyň přilétá z Vídně Petr Hána s peticí proti invazi spojeneckých vojsk, podepsanou mimo jiné i Arthurem Millerem či Güntherem Grassem. Natáčí ho televize. Jeden člen štábu si půjčí za cigarety reflektor od ruských vojáků. Uleví si zároveň nadávkou na okupanty. Samolibý Petr na večeři u Marty vykládá, že chce být ve vlasti užitečný. On i jeho nová žena Lenka jsou teď vegetariáni. Jídla na stole se skoro nedotknou, ale Petr si později „nenápadně“ strká maso do úst. Lenka přivezla holkám dárky, ale nemožné šaty pro Majdu jsou velké a svetřík pro Gábinu malý. Kvůli maličkosti se nakonec Petr urazí. Marta pracuje u filmu jako asistentka režie. Uklidňuje režiséra Kováče. Mirek přiveze nový televizor. Rodina sleduje hokej s Rusy a po vítězství Čechoslováků vyráží do ulic. Předtím u dveří zazvoní policisté. Hledají Petra, pak se ptají na Martu. Tu Gábina zapře. V zaplněných ulicích dcery matce o policii nic neřeknou. Nešťastná Gábina telefonuje otci: nevzali ji kvůli němu na gymnázium, i když udělala přijímačky. Jenže Petr má své starosti; vyhodili ho z divadla. Hána se dohaduje s přítelem, spisovatelem Janem Pavlem, o protestní akci. Vyruší je estébáci a Pavla odvedou. Ten je na to zvyklý, proto nosí v aktovce zubní kartáček a pyžamo. Pro Kováče přijede na natáčení šestsettrojka. Vedení studia chce, aby napsal sebekritiku. Muž to vztekle odmítne a skončí s náběhem na infarkt v nemocnici. Mirek doma čeká na Martu. Je hrubý na Gábinu. Marta navštíví v nemocnici Kováče. Venku na ni čeká kameraman Tomáš, jemuž se o něco starší žena líbí. Líbají se za sanitkou. Marta dorazí domů v Tomášově bundě. Tvrdí, že ji má od kolegyně. V domácnosti je vše vzhůru nohama: žárlící Mirek je rozhádaný s Gábinou, ta si na něj stěžuje matce. Milenec chce vrátit bundu „kolegyni“. Marta se mu vnutí do auta a jejich hádka skončí rozchodem. 1977. Gábina pracuje v zásilkovém obchodě s gramodeskami. Zajde pro jídlo k Majdě, která dělá pokladní v kuchyni hotelu Internacional. Vzniká Charta 77. V televizním zpravodajství jsou Petr Hána, Jan Pavel a další lidé označeni za rozvraceče. Marta si o tom nestačí s dcerami promluvit. Do bytu dorazí Tomáš, který tu jako její milenec částečně bydlí. Majda chce emigrovat. Gábina jde za otcem. Před domem jsou tajní. Rozrušený Hána jí sdělí, že Lenka je stále u výslechu. Majda se v hotelu snaží zapůsobit na bohatého Araba. Gábina přemlouvá matku, která teď pracuje ve filmovém skladu, aby s ní šla za otcem. Ten je podle ní na pokraji zhroucení. Marta se zdráhá, ale pak dceři vyhoví. Musejí se legitimovat, než mohou jít dál. V bytě je velká sešlost. Petr z nich nemá radost. Janu Pavlovi však padne Marta do oka. Propuštěná Lenka zuří. Matka s dcerou odcházejí z večírku přiopilé a spokojené, zatímco Lenka se s Petrem kvůli Martě pohádá. Gábina chce pomáhat otci jako poslíček, ale ten váhá. Dívka tedy zajde za Pavlem, který po ní posílá její matce psaníčka, zdobená srdíčkem. Marta se chystá na schůzku s Pavlem. Dorazí Tomáš se šampaňským: povýšili ho na hlavního kameramana. Žena zalže, že jde do divadla, a milenec ji tam odveze. Ona pak spěchá do vinárny. Zatímco Tomáš doma čeká, žena prožívá romantickou schůzku. Marta začne chodit s Janem, který je pod policejním dozorem. Když se muž před policisty uchýlí k milence, seznámí se s Tomášem; uvaří společně večeři. Jana napadne, že by Tomáš mohl přinést na chartistickou akci kameru. Pavel se jde s Martou a jejími dcerami pobavit do Internacionalu. Zapomene však peněženku na střeše taxíku, a tak se skládají na útratu. Pomůže jim Majdin arabský ctitel Hasan, který s nimi pokračuje až k nim. Zatímco Arab spí, Marta s dcerami potěší Pavla striptýzem. U Marty je sešlost chartistů. Vtrhne sem policie. Tomášovi vezmou příslušníci kameru a zmlátí ho. Několik lidí seberou. Jan Pavel je odsouzen na čtyři roky. Majda stále touží odjet. Gábina podepsala Chartu. Hána dostal na vybranou vězení nebo okamžité vyhoštění ze země. Vybral si druhou možnost. Přijde se rozloučit. Sdělí Martě i dcerám, že za jejich problémy necítí zodpovědnost. Mirek veze Martu s dcerami k věznici. Vyndají z auta přehrávač a reproduktory a pustí Janovi jeho oblíbenou píseň C'est la vie. Za chvilku dorazí policie. -kat-
Postavy a obsazení
• Vilma Cibulková - Marta
• Miroslav Etzler - Mirek
• Jiří Dvořák - Petr Hána
• Jan Hartl - režisér Kováč
• Tereza Voříšková - Gábina
• Dana Marková - Majda
• Ondřej Vetchý - Jan Pavel
• Jan Zadražil - Tomáš
• Barbora Seidlová - Lenka
Ocenění
Český lev
2009 - Tereza Ramba (Nejlepší vedlejší herečka) (nomimace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 19.11.2009 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 17.5.2010 (DVD) Bontonfilm Česká republika
Poprvé na DVD: 17.5.2010 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)P
Tržby v ČR - Kč 3 109 071
Návštěvnost v ČR 32 935
Tvůrci a herci
Irena Pavlásková (Režie), Viktor Schwarcz (Produkce), Veronika Schwarczová (Produkce), Jiří Chlumecký (Hudba), Diviš Marek (Kamera), Alois Fišárek (Střih), - (Casting), Petr Pištěk (Scénografie), Jarmila Konečná (Kostýmy), iří Klenka (Zvuk), Jana Radilová (Masky), Tereza Boučková (Scénář), Vilma Cibulková (Herec), Tereza Ramba (Herec), Dana Marková (Herec), Ondřej Vetchý (Herec), Miroslav Etzler (Herec), Jiří Dvořák (Herec), Barbora Seidlová (Herec), Jan Zadražil (Herec), Jan Hartl (Herec), Eva Salzmannová (Herec), Pavel Rímský (Herec), Petr Motloch (Herec), Martina Menšíková (Herec), Abdelhamid Abdou (Herec), Giuseppe Maiello (Herec), Gabriela Mikulková (Herec), Lukáš Jůza (Herec), Ondřej Malý (Herec), Martin Stránský (Herec), Petr Kouba (Herec), Luboš Veselý (Herec), Stanislav Lehký (Herec), Josef Hervert (Herec), Viktor Dvořák (Herec), Karel Poláček (Herec), Bořík Procházka (Herec), Libuše Štědrá (Herec), Miroslav Hanuš (Herec), Daniel Šváb (Herec), Petr Bucháček (Herec), Aleš Gelnar (Herec), David Vybíral (Herec), David Stecher (Herec), Tomáš Jelínek (Herec), Alena Mudrová (Herec), Pavel Betka (Herec), Oskar Weber (Herec), Lenka Horáková (Herec), Zdeněk Škrdlant (Herec), Vlastimil Pilař (Herec), Milan Berkovec (Herec), Josef Vokračka (Herec), Tomáš Havlík (Herec), Zdeněk Topůrko (Herec), Pavel Marek (Herec), Petr Macháček (Herec), Václav Vostarek (Herec), Zdeněk Štěpánek (Herec), Jiří Chlumecký (Herec), Viktor Dyk (Herec), Zdeněk Plášek (Herec), Emilie Bergová (Herec), Karel Pěnkava (Herec)
2009/114/Česko/Komedie
Zajímavost k filmu
- Ve filmu zazní několikrát píseň Karla Gotta „C'est la vie“.
- Podle filmového publicisty Kamila Fily je Petr Hána (Jiří Dvořák) směsicí Pavla Landovského a Pavla Kohouta, otce scenáristky. Jan Pavel (Ondřej Vetchý) má v sobě zase něco z Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Jiřího Gruši.
- Vztahové peripetie se nápadně podobají skutečným osudům Václava Havla - Jan Pavel (Ondřej Vetchý), Anny Kohoutové -Marta Hánová (Vilma Cibulková), jejího bývalého muže Pavla Kohouta - Petr Hána (Jiří Dvořák) a jeho další ženy Jeleny Mašínové - Lenka (Barbora Seidlová). V duchu této analogie lze usuzovat, že postava Gábiny Hánové (Tereza Voříšková) je autobiografií nebo alespoň alter-egem autorky scénáře Terezy Boučkové.
- Tereza Voříšková později přiznala, že ve skutečnosti se mejdanové zábavy se striptýzem neúčastnila a zná ji jen z vyprávění.
- Ačkoliv nejde přímo o životopis, autorka scénáře Boučková přiznává, že se nechala inspirovat svými zážitky.
- Tajné setkání představitelů Charty 77 v bytě Marty Hánové (Vilma Cibulková) se má dle sdělení policisty uskutečnit 5. října 1977, což je den 41. narozenin Václava Havla.
- Po natáčení přímořských scén, které se realizovaly v Chorvatsku, se točí od 27. září 2008 do konce roku 2008 celkem cca 37 natáčecích dnů. Exteriéry a reály vznikly v Praze a okolí.
- Tereza Voříšková byla v roce 2009 za svou roli nominována na Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.
- Vilma Cibulková byla za svou roli oceněna mezinárodní cenou FIPRESCI.
- Podle filmového publicisty Kamila Fily je Petr Hána (Jiří Dvořák) směsicí Pavla Landovského a Pavla Kohouta, otce scenáristky. Jan Pavel (Ondřej Vetchý) má v sobě zase něco z Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Jiřího Gruši.
- Vztahové peripetie se nápadně podobají skutečným osudům Václava Havla - Jan Pavel (Ondřej Vetchý), Anny Kohoutové -Marta Hánová (Vilma Cibulková), jejího bývalého muže Pavla Kohouta - Petr Hána (Jiří Dvořák) a jeho další ženy Jeleny Mašínové - Lenka (Barbora Seidlová). V duchu této analogie lze usuzovat, že postava Gábiny Hánové (Tereza Voříšková) je autobiografií nebo alespoň alter-egem autorky scénáře Terezy Boučkové.
- Tereza Voříšková později přiznala, že ve skutečnosti se mejdanové zábavy se striptýzem neúčastnila a zná ji jen z vyprávění.
- Ačkoliv nejde přímo o životopis, autorka scénáře Boučková přiznává, že se nechala inspirovat svými zážitky.
- Tajné setkání představitelů Charty 77 v bytě Marty Hánové (Vilma Cibulková) se má dle sdělení policisty uskutečnit 5. října 1977, což je den 41. narozenin Václava Havla.
- Po natáčení přímořských scén, které se realizovaly v Chorvatsku, se točí od 27. září 2008 do konce roku 2008 celkem cca 37 natáčecích dnů. Exteriéry a reály vznikly v Praze a okolí.
- Tereza Voříšková byla v roce 2009 za svou roli nominována na Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.
- Vilma Cibulková byla za svou roli oceněna mezinárodní cenou FIPRESCI.
Odkazy
Hrají:
Vilma Cibulková, Tereza Ramba, Dana Marková, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Barbora Seidlová, Jan Zadražil, Jan Hartl, Eva Salzmannová, Pavel Rímský, Petr Motloch, Martina Menšíková, Abdelhamid Abdou, Giuseppe Maiello, Gabriela Mikulková, Lukáš Jůza, Ondřej Malý, Martin Stránský, Petr Kouba, Luboš Veselý, Stanislav Lehký, Josef Hervert, Viktor Dvořák, Karel Poláček, Bořík Procházka, Libuše Štědrá, Miroslav Hanuš, Daniel Šváb, Petr Bucháček, Aleš Gelnar, David Vybíral, David Stecher, Tomáš Jelínek, Alena Mudrová, Pavel Betka, Oskar Weber, Lenka Horáková, Zdeněk Škrdlant, Vlastimil Pilař, Milan Berkovec, Josef Vokračka, Tomáš Havlík, Zdeněk Topůrko, Pavel Marek, Petr Macháček, Václav Vostarek, Zdeněk Štěpánek, Jiří Chlumecký, Viktor Dyk, Zdeněk Plášek, Emilie Bergová, Karel Pěnkava