Vlčí bouda / Vlčí bouda (1985/92/Československo/Dobrodružný, Drama, Horor, Sci-Fi) 70% -Originál-
14.12.2024 18:17
JEDNOU VĚTOU
„Fantastické dobrodružství v zajetí sněhu“
OBSAH
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů snad nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak "úspěšný" bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích - tří podivných bytostí...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kdyby přišla k vlčí boudě myška Hrabalka, zaklepala a vysekla svoji kultovní vtírací hlášku "Vlčí boudo, budko, kdo v tobě zůstává?" dostalo by se jí asi následné odpovědi "my nejdebilnější studenti v československým filmu ." "a my jejich instruktoři a současně největší mišuge v celém širém okolí ." Jenže myška Hrabalka se nezeptala a tak na to musí příjít divák sám. Což je bohužel největší kámen úrazu, protože imbecilní chování všech studentů naprosto demoluje případnou strašidelnou atmosféru. Instruktoři, kteří mají nahánět strach se pro změnu svíjí ve sněhu jak kdyby měli porodit minimálně křižnik Potěmikn věru moc hrůzy nenaženou. Jako jasně jsou tam tajemný až zlý kukuč Macháčkovic, hudba Kocába taky dělá svoje, ale když před filmem zveřejní ve zpravách předvolební prognózy, tak to maj pak horory pořádně stíženou úlohu. (Enšpígl) 3*
Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (choze) 5*
„Jééé, mrkvička!“ Jako hororová parodie by Vlčí bouda fungovala docela dobře, zasmál jsem se hned několikrát…ale obávám se, že takhle film tvůrci úplně nezamýšleli. Místo seriózní žánrovky jde totiž o snad céčkový sci-fi horor pro mládež v československém hávu (vskutku zabijácká kombinace). Nejhorším na tomhle filmu jsou jednoznačně úděsné herecké výkony, které jsou trapné a směšné zároveň (snad s výjimkou Macháčka, který na rozdíl od ostatních alespoň chvílemi působí skutečně trochu démonicky a vůbec je jeho projev ze všech protagonistů nejvíc stravitelný). Záběry na sníh a led jsou neutrální, děj nudný a jediné, co působí hororově, je výborná hudba (zvuková a ruchová stránka funguje jenom místy; sem tam jsou ty pazvuky hodně mimo). A pak je docela fajn to morální poselství (škoda jen, že se ve filmu nevyvinulo ještě trochu jinak). Celkově to vidím na 2*, pro mě osobně jde o jeden z nejslabších filmů paní režisérky. „Joo, ty si přísahala na maminčinu smrt a kecala si. Za to ti maminka umře!“ – „Chá chá, máma už mi umřela. Chá chá, vidíš jaká seš blbá!“ (Sarkastic) 2*
VELKÁ RECENZE
Hororový žánr se v české kinematografii objevoval jen sporadicky. Jednu z výjimek tvoří snímek, který v roce 1986 natočila Věra Chytilová. Podobně jako v případě jiných děl kontroverzní autorky, také u Vlčí boudy je ovšem filmový žánr nositelem obecnějších významů, v nichž se režisérka pohybuje na své oblíbené půdě vztahové morality, ústící do podobenství o dobové společnosti. Vyprávění, inspirované námětem a scénářem Daniely Fischerové, je vybudováno na půdorysu standardního vyprávění o skupince mladých lidí, která v prostředí odříznutém od světa prochází předčasnou zkouškou dospělosti. Jedenáct mladistvých účastníků elitního lyžařského kurzu je na horské chatě Vlčí bouda vystaveno tvrdému drilu ze strany vedoucího, zvaného Táta, a dvou instruktorů – Dinga a Babety. Ti mezi svěřenci záměrně rozdmýchávají spory a nedůvěru, aby je nakonec donutili k meznímu rozhodování o životě a smrti: když mladí lidé obětují jednoho ze svého středu, mohou se vrátit domů. Hororový žánr se posléze překvapivě přelije do žánru sci-fi, v němž se trojice vedoucích ukazuje být mimozemšťany, kteří na vzorku obyvatelstva zkoušejí možnosti plánované invaze… Věra Chytilová se ve Vlčí boudě pokusila zobrazit mechanismy, jejichž prostřednictvím totalitní režim manipuluje s občany. Přestože děti a mladiství ve filmech Chytilové často představují naději, účastníci kurzu ve Vlčí boudě už jsou infikovaní ziskuchtivostí a kompromisnictvím dospělých. Důležitý podíl na působivosti filmu má nervní, dynamická kamera Jaromíra Šofra a znepokojivá hudba Michaela Kocába. Hercům, kteří důsledně dodržují režisérčin požadavek stylizovaného projevu, dominuje Miroslav Macháček jako Táta. V rolích instruktorů se objevili amatérští herci Tomáš Palatý a Štěpánka Červenková. Do rolí mladistvých hrdinů režisérka obsadila talentované debutanty, kteří v následujících letech často pokračovali v herecké kariéře.
Vybraní účastníci lyžařského kursu na odlehlé Vlčí boudě se poprvé setkají na konečné stanici horské železnice Terminal. Tam na ně čeká vedoucí Táta a instruktoři Dingo a Babeta. Dětí je jedenáct, šest dívek a pět chlapců. Na chatu se mohou dostat jen dřevařskou lanovkou. U zchátralé chaty přijmou mladí za své heslo Jeden za všechny, všichni za jednoho. Nečeká je klidný lyžařský kurs. Mají nedostatek potravin a Táta tvrdí, že jeden je navíc, kurs byl připraven jen pro deset. Gába zjistí, že Táta nemluví pravdu, ale ten ji přesvědčí, že jde jen o hru. Každý z účastníků něco skrývá. Děti se hádají, navzájem se osočují a vyhrožují si. Vznikají zde různé vztahy, v nichž se vyjevuje charakter každého z nich. Také chování vedoucích je podivné. Petr nabude přesvědčení, že jsou v rukou šílenců. Pravda je však horší. Vedoucí kursu jsou bytosti z jiné planety, jejíž obyvatelé chtějí obsadit Zemi,jakmile se lidé z nenávisti navzájem vyvraždí. Děti slouží jako vzorek lidstva. Táta je upozorní, že domů se jich může vrátit jen deset. Jednoho musejí obětovat. Děti se domnívají, že jde o hru a jejich spory a hádky pokračují, dokonce si vyhrožují i smrtí. Postupně si však uvědomují, že jim skutečně hrozí nebezpečí a rozhodnou se utéci. Včas se dostanou k lanovce, ale plošina je přetížena. Mladí však objeví v sobě vzájemnou solidaritu. Zbavují se všeho, co není nezbytné k životu, včetně oblečení,a nakonec se odlehčená lanovka rozjede. V blížícím se údolí svítí světla lidských obydlí.
Postavy a obsazení
• Miroslav Macháček - Táta
• Tomáš Palatý - Dingo
• Štěpánka Červenková - Babeta
• Jan Bidlas - Jan
• Rita Dudusová - Jitka
• Irena Mrožková - Linda
• Hana Mrožková - Lenka
• Norbert Pýcha - Marcipán
• Simona Racková - Gába
• Roman Fišer - Jožka
• František Staněk - Petr
• Radka Slavíková - Emilka
• Jitka Zelenková - Broňa
• Petr Horáček - Alan
Ocenění
Berlinale (Berlin International Film Festival)
1987 - Věra Chytilová (Zlatý medvěd za nejlepší film)
- Snímek získal Cenu České mírové rady a Cenu dětského diváka na Festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově (dnešní Zlín) v roce 1987.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.6.1987
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 27.10.2008 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 27.10.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Fantastické dobrodružství v zajetí sněhu“
OBSAH
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů snad nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak "úspěšný" bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích - tří podivných bytostí...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kdyby přišla k vlčí boudě myška Hrabalka, zaklepala a vysekla svoji kultovní vtírací hlášku "Vlčí boudo, budko, kdo v tobě zůstává?" dostalo by se jí asi následné odpovědi "my nejdebilnější studenti v československým filmu ." "a my jejich instruktoři a současně největší mišuge v celém širém okolí ." Jenže myška Hrabalka se nezeptala a tak na to musí příjít divák sám. Což je bohužel největší kámen úrazu, protože imbecilní chování všech studentů naprosto demoluje případnou strašidelnou atmosféru. Instruktoři, kteří mají nahánět strach se pro změnu svíjí ve sněhu jak kdyby měli porodit minimálně křižnik Potěmikn věru moc hrůzy nenaženou. Jako jasně jsou tam tajemný až zlý kukuč Macháčkovic, hudba Kocába taky dělá svoje, ale když před filmem zveřejní ve zpravách předvolební prognózy, tak to maj pak horory pořádně stíženou úlohu. (Enšpígl) 3*
Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (choze) 5*
„Jééé, mrkvička!“ Jako hororová parodie by Vlčí bouda fungovala docela dobře, zasmál jsem se hned několikrát…ale obávám se, že takhle film tvůrci úplně nezamýšleli. Místo seriózní žánrovky jde totiž o snad céčkový sci-fi horor pro mládež v československém hávu (vskutku zabijácká kombinace). Nejhorším na tomhle filmu jsou jednoznačně úděsné herecké výkony, které jsou trapné a směšné zároveň (snad s výjimkou Macháčka, který na rozdíl od ostatních alespoň chvílemi působí skutečně trochu démonicky a vůbec je jeho projev ze všech protagonistů nejvíc stravitelný). Záběry na sníh a led jsou neutrální, děj nudný a jediné, co působí hororově, je výborná hudba (zvuková a ruchová stránka funguje jenom místy; sem tam jsou ty pazvuky hodně mimo). A pak je docela fajn to morální poselství (škoda jen, že se ve filmu nevyvinulo ještě trochu jinak). Celkově to vidím na 2*, pro mě osobně jde o jeden z nejslabších filmů paní režisérky. „Joo, ty si přísahala na maminčinu smrt a kecala si. Za to ti maminka umře!“ – „Chá chá, máma už mi umřela. Chá chá, vidíš jaká seš blbá!“ (Sarkastic) 2*
VELKÁ RECENZE
Hororový žánr se v české kinematografii objevoval jen sporadicky. Jednu z výjimek tvoří snímek, který v roce 1986 natočila Věra Chytilová. Podobně jako v případě jiných děl kontroverzní autorky, také u Vlčí boudy je ovšem filmový žánr nositelem obecnějších významů, v nichž se režisérka pohybuje na své oblíbené půdě vztahové morality, ústící do podobenství o dobové společnosti. Vyprávění, inspirované námětem a scénářem Daniely Fischerové, je vybudováno na půdorysu standardního vyprávění o skupince mladých lidí, která v prostředí odříznutém od světa prochází předčasnou zkouškou dospělosti. Jedenáct mladistvých účastníků elitního lyžařského kurzu je na horské chatě Vlčí bouda vystaveno tvrdému drilu ze strany vedoucího, zvaného Táta, a dvou instruktorů – Dinga a Babety. Ti mezi svěřenci záměrně rozdmýchávají spory a nedůvěru, aby je nakonec donutili k meznímu rozhodování o životě a smrti: když mladí lidé obětují jednoho ze svého středu, mohou se vrátit domů. Hororový žánr se posléze překvapivě přelije do žánru sci-fi, v němž se trojice vedoucích ukazuje být mimozemšťany, kteří na vzorku obyvatelstva zkoušejí možnosti plánované invaze… Věra Chytilová se ve Vlčí boudě pokusila zobrazit mechanismy, jejichž prostřednictvím totalitní režim manipuluje s občany. Přestože děti a mladiství ve filmech Chytilové často představují naději, účastníci kurzu ve Vlčí boudě už jsou infikovaní ziskuchtivostí a kompromisnictvím dospělých. Důležitý podíl na působivosti filmu má nervní, dynamická kamera Jaromíra Šofra a znepokojivá hudba Michaela Kocába. Hercům, kteří důsledně dodržují režisérčin požadavek stylizovaného projevu, dominuje Miroslav Macháček jako Táta. V rolích instruktorů se objevili amatérští herci Tomáš Palatý a Štěpánka Červenková. Do rolí mladistvých hrdinů režisérka obsadila talentované debutanty, kteří v následujících letech často pokračovali v herecké kariéře.
Vybraní účastníci lyžařského kursu na odlehlé Vlčí boudě se poprvé setkají na konečné stanici horské železnice Terminal. Tam na ně čeká vedoucí Táta a instruktoři Dingo a Babeta. Dětí je jedenáct, šest dívek a pět chlapců. Na chatu se mohou dostat jen dřevařskou lanovkou. U zchátralé chaty přijmou mladí za své heslo Jeden za všechny, všichni za jednoho. Nečeká je klidný lyžařský kurs. Mají nedostatek potravin a Táta tvrdí, že jeden je navíc, kurs byl připraven jen pro deset. Gába zjistí, že Táta nemluví pravdu, ale ten ji přesvědčí, že jde jen o hru. Každý z účastníků něco skrývá. Děti se hádají, navzájem se osočují a vyhrožují si. Vznikají zde různé vztahy, v nichž se vyjevuje charakter každého z nich. Také chování vedoucích je podivné. Petr nabude přesvědčení, že jsou v rukou šílenců. Pravda je však horší. Vedoucí kursu jsou bytosti z jiné planety, jejíž obyvatelé chtějí obsadit Zemi,jakmile se lidé z nenávisti navzájem vyvraždí. Děti slouží jako vzorek lidstva. Táta je upozorní, že domů se jich může vrátit jen deset. Jednoho musejí obětovat. Děti se domnívají, že jde o hru a jejich spory a hádky pokračují, dokonce si vyhrožují i smrtí. Postupně si však uvědomují, že jim skutečně hrozí nebezpečí a rozhodnou se utéci. Včas se dostanou k lanovce, ale plošina je přetížena. Mladí však objeví v sobě vzájemnou solidaritu. Zbavují se všeho, co není nezbytné k životu, včetně oblečení,a nakonec se odlehčená lanovka rozjede. V blížícím se údolí svítí světla lidských obydlí.
Postavy a obsazení
• Miroslav Macháček - Táta
• Tomáš Palatý - Dingo
• Štěpánka Červenková - Babeta
• Jan Bidlas - Jan
• Rita Dudusová - Jitka
• Irena Mrožková - Linda
• Hana Mrožková - Lenka
• Norbert Pýcha - Marcipán
• Simona Racková - Gába
• Roman Fišer - Jožka
• František Staněk - Petr
• Radka Slavíková - Emilka
• Jitka Zelenková - Broňa
• Petr Horáček - Alan
Ocenění
Berlinale (Berlin International Film Festival)
1987 - Věra Chytilová (Zlatý medvěd za nejlepší film)
- Snímek získal Cenu České mírové rady a Cenu dětského diváka na Festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově (dnešní Zlín) v roce 1987.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.6.1987
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 27.10.2008 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 27.10.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Věra Chytilová (Režie), Jan Šuster (Produkce/Vedoucí výroby), Michael Kocáb (Hudba), Jaromír Šof (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Ludvík Široký (Scénografie), Šárka Hejnová (Kostýmy), Roman Hloch (Zvuk), Jana Dolejší (Masky), Věra Chytilová (Scénář), Daniela Fischerová (Scénář), Miroslav Macháček (Herec), Nina Divíšková (Herec), Jiří Krampol (Herec), Jan Kačer (Herec), Jan Bidlas (Herec), František Staněk (Herec), Jitka Zelenková (Herec), Tomáš Palatý (Herec), Roman Fišer (Herec), Jan Bidlas (Herec), Jaromír Šofr (Herec)
1985/92/Československo/Dobrodružný, Drama, Horor, Sci-Fi
Zajímavost k filmu
- Původně se mělo natáčet v Alpách, nakonec se ale z ekonomických důvodů točilo v Peci pod Sněžkou. Titulní bouda tam dodnes stojí a funguje.
- Schválení literárního scénáře 20.11.1985, začátek natáčení 20.1.1986, schválení technického scénáře 5.2.1986, konec natáčení 24.7.1986, promítání povoleno 29.9.1986.
- Schválení literárního scénáře 20.11.1985, začátek natáčení 20.1.1986, schválení technického scénáře 5.2.1986, konec natáčení 24.7.1986, promítání povoleno 29.9.1986.
Odkazy