Generál Patton / Patton (1970/170/USA/Drama, Válečný, Životopisný) 80%
15.01.2021 09:40
1970/170/USA/Drama, Válečný, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Patton skutečně věřil v reinkarnaci. Veřil, že ve svých minulých životech byl například římským legionářem, který zahynul v boji proti Parthské říši, vojákem na obou stranách Stoleté války či generálem ve službách Joachima Murata, Napoleonova maršála (všechny jeho předchozí životy měla spojovat profese válečníka). Krom toho však byl zároveň křesťan, což je protimluv, neboť křesťanství reinkarnaci zcela odmítá (těžko se kombinuje s ideou vzkříšení mrtvých).
- Pattonova báseň, ze které ve filmu cituje u Kartága, se jmenuje „Through a Glass, Darkly“.
- Americké stíhačky P-51 Mustang jsou ve filmu "hrány" upravenými španělskými stíhačkami HA-1112 Buchón, což jsou licenčně stavěné německé Messerschmitty Bf-109.
- Film je považován za symbol amerického patriotismu ve studené válce.
- Jedním z účelů vytvoření filmu byl nábor vojáků do armády Spojených států.
- Původně byla hlavní role nabídnuta Rodu Steigerovi, který ji odmítl, což později označil za svou největší chybu.
- Snímek byl natočen na motivy knihy "A Soldier´s Story" Omara N. Bradleyho a knihy "Patton: Ordeal and Triumph", kterou napsal Ladislas Farago.
- Téměř polovina rozpočtu byla vynaložena na vojáky a zařízení pronajaté od španělské armády.
- Mnoho citací ze zahajovacího projevu jsou skutečná slova George S. Pattona. Avšak ne všechny z nich byly proneseny najednou a řeč je tedy směsicí Pattonových výroků.
- Druhý a poslední film natáčený systémem Dimension 150, speciální čočkou používanou pro natáčení 70 mm filmů. Prvním filmem natočený tímto způsobem byla Bible od Johna Hustona.
- O roli generála Pattona usiloval i John Wayne, ale producent jej odmítl.
- Šlo o nejoblíbenější film Richarda Nixona, který si pouštěl častokrát v Bílem domě, zejména předtím, než měl mít nějaké důležité vojenské rozhodnutí.
- V jedné scéně visí za generálem Pattonem politická mapa Evropy. Ta však neodpovídá situaci válečné ani předválečné - je z budoucnosti. Polsko je na ní v dnešní podobě, kterou však získalo až po válce. Německo je naopak o mnoho menší.
- George C. Scott odmietol prevziať Oscara, ktorého dostal za tento film.
JEDNOU VĚTOU
„Výpravný portrét válečného hrdiny 2. světové války."
OBSAH
Film Patton je portrétem jednoho z nejgeniálnějších válečníků dvacátého století, který získal v roce 1970 celkem 8 Oscarů. Jeden ze získaných Oscarů patří Georgovi C. Scottovi a to za jeho triumfální ztvárnění George Pattona, jediného spojeneckého generála, kterého se nacisté skutečně obávali. Charismatický Patton, který sám navrhoval vlastní uniformy a nosil šestiranovku se slonovinovou rukojetí věřil, že v minulých životech byl válečníkem. Vymanévroval Rommela v Africe a po Dni-D vedl své jednotky v nezastavitelném tažení napříč Evropou. Jak byl brilantní, tak byl odbojný a dokázal svými schopnostmi , že jeho nestálá osobnost byla jednou z největších zbraní, kterou nepřítel nedokázal nikdy porazit.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Generál Patton byl trochu nezvladatelné zvíře, které milovalo válku a její historii. Byl to člověk, který viděl sílu přítomnosti v pochopení minulosti a snažil se z ní poučit. Film ukazuje Pattona ve všech světlech, kterými může být člověk osvětlen. Jednou je na vrcholu oslavován, vzápětí na dně nenáviděn, aby se potom zkusil znovu vydrápat pomocí své kuráže a tvrdohlavosti co nejblíže vrcholu, od kterého je odříznut "pouhou" politikou. Film je prakticky dokonalou ukázkou, jak by se měli točit film o osobnostech, které svým způsobem změnili koloběh dějin. Patton sází na dobrého režiséra a hlavně na hereckou osobnost, která se dokázala postavy Pattona zhostit nezapomenutelným způsobem. takovou osobou je George C. Scott. Ten si jistě odehrál hodně dobrých rolí, ale žádná se nedá srovnávat s rolí Pattona, v které předvedl životní výkon a po zásluze si odnesl Oscara za svůj herecký výkon v hlavní roli. (Djkoma) 5*
Životní výkon podávající George C. Scott nesleze z plátna, a aniž by si umazal svou generálskou uniformu, rozvěšuje střeva všech těch zpropadených Hunů na pásy amerických tanků. Přitom si ještě stihne číst v Bibli, soutěžit s Montym v egoistické Grand Prix Sicílie - Berlín a každý zatracený den někoho urazí. Škoda jen, že ve filmu se skvělou hudbou Goldsmitha, nebyla zobrazena i docela nehrdinná smrt tohoto zajisté velkého vzoru A.J.Rimmera.. (Gilmour93) 4*
Fascinující portrét jedné velké osobnosti druhé světové války, pojatý skutečně velkolepě. Jen málokterý válečný film pokrývá tolik významných bitev: od Tunisu přes Sicílii až k Bastogne. Scott je jako Patton navíc velmi přesvědčivý. Jen kdyby z toho nebyl cítit nezdravý obdiv k armádě a válčení. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Generál Patton, v originále Patton, je americký životopisný válečný film režiséra Franklina J. Schaffnera, podle scénáře Francise Forda Coppoly a Edmunda Hall Northa, z roku 1970. Pojednává o americkém generálovi Georgi Smithovi Pattonovi, o patrně jednom z nejvýznamnějších amerických vojevůdců v období druhé světové války. Jsou v něm vyobrazeny jak bojové scény, tak povahové i rysy proslulého generála - naprostá nekompromisnost, nenávist k Sovětskému svazu, víra v reinkarnaci (a zároveň sympatie ke křesťanství) i geniální plánování. Film získal 7 Oscarů včetně Oscara za nejlepší film a stal se jedním z nejúspěšnějších děl světové kinematografie vůbec. Je též považován za symbol amerického patriotismu ve studené válce. Odpůrci mu vyčítají přílišné vlastenectví, někteří tvrdí, že film byl natočen mimo jiné za účelem získávání vojáků do Armády Spojených států.
Film začíná Pattonovým projevem k armádě, který vychází ze skutečného projevu. Divákovi je možno nahlédnout do generálova smýšlení. Film dále pokračuje boji v Africe, útokem na Itálii, vyloděním spojeneckých vojsk ve Francii a postupem až do Německa. Osvobozování Československa v něm přímo zmíněno není, ale o Československu se hlavní postava filmu zmiňuje ke konci filmu v telefonátu: „Dali jsme jim (myšleno Sovětům) Berlín, dali jsme jim Prahu, tak co ještě chtějí?“. Konec filmu se odehrává v těsně poválečné době, v níž byl rozmrzelý smířlivým postojem USA k Sovětskému svazu. Známá je scéna, která ilustruje Pattonovu nenávist k Rusům a v níž si má připít se sovětským generálem na kapitulaci Německa, ale odmítá to se slovy: „Nebudu pít s vámi ani s žádným jiným ruským parchantem [v originále son of a bitch].“ Na odpověď „Sám jste parchant!“ odvětí: „Parchant s parchantem, to se mi líbí!“ a přece si připije. V poslední scéně odchází do zapadajícího slunce s další slavným proslovem. Generál Patton zemřel v prosinci 1945 na následky těžkého zranění, které utrpěl při autonehodě v Heidelbergu.
V hlavní roli vynikl George Campbell Scott. Byl za tuto roli oceněn Oscarem pro nejlepší herce v hlavní roli, nicméně jej odmítl převzít. Původně byla hlavní role nabídnuta Rodu Steigerovi, který ji odmítl a později to označil za svou největší chybu.
SKUTEČNOST
George Smith Patton ml. (11. listopadu 1885, San Gabriel, Kalifornie – 21. prosince 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a čtyřhvězdičkový generál armády Spojených států amerických. Jeho 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně měst Plzně, Přeštic, Rokycan, Strakonic, Domažlic a Chebu.
Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jeho dědeček a prastrýc bojovali v Americké občanské válce na straně Konfederace. Dědeček, generál George Smith Patton, se stal generálem v jedenadvaceti letech a padl v čele 22. virginského pluku. Prastrýc, plukovník Waller Patton, padl v bitvě u Gettysburgu.
V dětství trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou, a na prestižní americké vojenské akademii ve West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.
V roce 1912 se zúčastnil olympijských her ve Stockholmu a v premiéře moderního pětiboje skončil pátý.
Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké armádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné funkce během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.
Byl považován za jednoho z nejlepších polních velitelů západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha, Krev a bláto nebo též Tankový rozrážeč. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikrát nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Jeho vojenskou kariéru málem ukončil incident ve vojenské nemocnici ze dne 3. srpna 1943. Vojín Ch. H. Kuhl prokázal dle Pattona zbabělost, neboť tvrdil, že se bojí dělostřelby. Vrchní nadřízený D. Eisenhower nařídil generálovi, aby se vojákovi omluvil a média žádala pro Pattona vojenský soud. Ten se však nekonal a Patton nebyl sice propuštěn ze služby, ovšem byl zbaven velení své armády a deset měsíců aktivně nesloužil. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost, například během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než britský polní maršál Bernard Montgomery. Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe a při invazi na Sicílii jemu původně podřízený generál Omar Bradley se stal jeho nadřízeným velitelem po zbytek války.
Ve městě Acate na Sicílii vojáci pod Pattonovým velením zmasakrovali 72 italských zajatců. Patton se kvůli tomu dostal do sporu s Bradleym, protože Bradley chtěl celý incident vyšetřit, zatímco Patton chtěl masakr zatajit před veřejností a dále se jím nezabývat.
Od 28. července 1944 byla aktivována 3. armáda a Patton se stal jejím vrchním velitelem. Zde také posléze vyvrcholila jeho vojenská kariéra. Postupně obešel Paříž a osvobodil severní Francii, zejména rychlým a agresivním postupem tankových vojsk. Kde to bylo možné, obcházel hlavní ohniska odporu, a minimalizoval tak nezbytné čelní útoky a ztráty svých vojáků. Jeho velmi úspěšná ofenzíva byla zastavena 31. srpna, kdy u města Mety došly jeho 3. armádě pohonné hmoty. Z tohoto důvodu musel Patton dobývat Mety až do 23. listopadu. Při postupu z Francie k Rýnu v prosinci 1944 pohotově stočil své síly na sever do Belgie, kde zmařil německou ofenzívu v Ardenách. Tento složitý takticko-logistický manévr, který uvolnil obklíčenou elitní 101. výsadkovou divizi u Bastogne, je podle vojenských historiků jeho nejvýznamnějším úspěchem. V únoru 1945 se jeho vojska přesunula do Sárské pánve, ale řeku Rýn se jim podařilo překročit až 22. března (most u Remagenu získala 1. armáda 7. března). V Porýní a Falcku zajaly Pattonovy jednotky několik set tisíc německých vojáků.
Po porážce Německa se stal vojenským guvernérem Bavorska a v červnu 1945 se s obrovským úspěchem vrátil do USA. Vojenská kariéra tohoto mimořádného generála již však byla ukončena, což sebevědomý a ambiciózní velitel velmi těžce nesl. Uvědomil si, že již nikdy aktivně nezasáhne do žádné války. Brzy poté začal být politicky aktivní a zcela jednoznačně prosazoval vytlačení komunismu a Sovětů ze střední a východní Evropy. Byl si vědom situace a svoji vizi svobodné Evropy chtěl prosadit i za cenu války a vojenské dohody s Německem. Brzy nato jej Eisenhower odvolal od 3. armády a přeložil jej k 15. armádě, která fakticky neexistovala a byla vedena pouze formálně.
Patton zemřel na následky automobilové nehody, když se jeho štábní Cadillac 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni.[2] On sám měl však obrovskou smůlu. Náraz jej vymrštil vzhůru a narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně si poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel 21. prosince v nemocnici v Heidelbergu na plicní embolii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády. Stalo se tak 23. prosince 1945. Jeho symbolický hrob se nachází u episkopálního chrámu Spasitele v městečku San Gabriel v Kalifornii (San Marino). Zde byl pokřtěn, svatě přijímán a také biřmován, společně se členy své rodiny.
Postavy a obsazení
• George C. Scott - generál George S. Patton Jr
• Karl Malden - generál Omar Bradley
• Stephen Young - Chester B. Hansen
• Michael Strong - Hobart Carver
• Michael Bates - maršál Bernard Law Montgomery
• Frank Latimore - Henry Davenport
• Morgan Paull - Richard N. Jenson
• Karl Michael Vogler - polní maršál Erwin Rommel
• Siegfried Rauch - kapitán Steiger
• Richard Münch - generál Alfred Jodl
• John Doucette - generál Lucian Truscott
• Paul Stevens - plukovník Charles R. Codman
• Ed Binns - generál Walter Bedell Smith, ve filmu zvaný Chrobák Smith
• Jack Gwillim - generál Harold Alexander
Ocenění
Academy Awards
1971 - Nejlepší film
1971 - Franklin J. Schaffner (Režie)
1971 - George C. Scott (Hlavní herec)
1971 - Edmund H. North, Francis Ford Coppola (Původní scénář)
1971 - Střih
1971 - Výprava
1971 - Mix zvuku
1971 - Fred J. Koenekamp (Kamera) (nominace)
1971 - Jerry Goldsmith (Hudba) (nominace)
1971 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
1971 - George C. Scott (Nejlepší herec - drama)
1971 - Nejlepší film - drama (nominace)
1971 - Franklin J. Schaffner (Nejlepší režie) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
1971 - George C. Scott (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
1971 - Soundtrack (nominace)
New York Film Critics Circle
1970 - George C. Scott (Nejlepší herec)
DABING
1. DABING (Nova)
V českém znění: Michal Pavlata - George C. Scott (George S. Patton), Jan Vlasák - Karl Malden (Omar N. Bradley), Vladislav Beneš - Paul Stevens (Podplukovník Charles R. Codman), Jiří Schwarz - Stephen Young (kapitán Chester B. Hansen), Martin Velda - Morgan Paull (kapitán Richard N. Jenson), Václav Knop - Michael Bates (polní maršál sir Bernard Law Montgomery), Petr Oliva - Edward Binns (Generálmajor Walter Smith Bedell), Vladimír Čech - Lawrence Dobkin (Plukovník Gaston Bell), Pavel Trávníček - Michael Strong (brigádní generál Hobart Carver), Martin Zounar - James Edwards (seržant William George Meeks), Karel Richter - John Doucette (Generálmajor Lucian K. Truscott), Bedřich Šetena (titulky, komentáře), Roman Hájek - Siegfried Rauch (kapitán Oskar Steiger), Otmar Brancuzský - Douglas Wilmer, Harry Morgan (Douglas Wilmer, senátor), Oldřich Vlach - Lionel Murton, David Bauer (kaplan, Harry Buford), Jan Pohan - John Barrie (Sir Arthur Coningham), Bohdan Tůma, Václav Rašilov, Radovan Vaculík, Otto Rošetzký, Michal Michálek, Karel Chromík, Antonín Navrátil, Vladimír Kudla, Tomáš Juřička, Tomáš Karger, Jiří Valšuba, Marek Libert, Jana Altmannová, Libor Terš, Pavel Vondra, Jiří Čapka, Olga Želenská
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Tomáš Říha
Produkce: Luděk Blažek, Robert Ptáček
Úprava a režie: Petr Švéda
Vyrobila: Česká Produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o v roce 2000
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 2.4.1970 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 3.7.2001 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 45 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 12 600 000
„Výpravný portrét válečného hrdiny 2. světové války."
OBSAH
Film Patton je portrétem jednoho z nejgeniálnějších válečníků dvacátého století, který získal v roce 1970 celkem 8 Oscarů. Jeden ze získaných Oscarů patří Georgovi C. Scottovi a to za jeho triumfální ztvárnění George Pattona, jediného spojeneckého generála, kterého se nacisté skutečně obávali. Charismatický Patton, který sám navrhoval vlastní uniformy a nosil šestiranovku se slonovinovou rukojetí věřil, že v minulých životech byl válečníkem. Vymanévroval Rommela v Africe a po Dni-D vedl své jednotky v nezastavitelném tažení napříč Evropou. Jak byl brilantní, tak byl odbojný a dokázal svými schopnostmi , že jeho nestálá osobnost byla jednou z největších zbraní, kterou nepřítel nedokázal nikdy porazit.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Generál Patton byl trochu nezvladatelné zvíře, které milovalo válku a její historii. Byl to člověk, který viděl sílu přítomnosti v pochopení minulosti a snažil se z ní poučit. Film ukazuje Pattona ve všech světlech, kterými může být člověk osvětlen. Jednou je na vrcholu oslavován, vzápětí na dně nenáviděn, aby se potom zkusil znovu vydrápat pomocí své kuráže a tvrdohlavosti co nejblíže vrcholu, od kterého je odříznut "pouhou" politikou. Film je prakticky dokonalou ukázkou, jak by se měli točit film o osobnostech, které svým způsobem změnili koloběh dějin. Patton sází na dobrého režiséra a hlavně na hereckou osobnost, která se dokázala postavy Pattona zhostit nezapomenutelným způsobem. takovou osobou je George C. Scott. Ten si jistě odehrál hodně dobrých rolí, ale žádná se nedá srovnávat s rolí Pattona, v které předvedl životní výkon a po zásluze si odnesl Oscara za svůj herecký výkon v hlavní roli. (Djkoma) 5*
Životní výkon podávající George C. Scott nesleze z plátna, a aniž by si umazal svou generálskou uniformu, rozvěšuje střeva všech těch zpropadených Hunů na pásy amerických tanků. Přitom si ještě stihne číst v Bibli, soutěžit s Montym v egoistické Grand Prix Sicílie - Berlín a každý zatracený den někoho urazí. Škoda jen, že ve filmu se skvělou hudbou Goldsmitha, nebyla zobrazena i docela nehrdinná smrt tohoto zajisté velkého vzoru A.J.Rimmera.. (Gilmour93) 4*
Fascinující portrét jedné velké osobnosti druhé světové války, pojatý skutečně velkolepě. Jen málokterý válečný film pokrývá tolik významných bitev: od Tunisu přes Sicílii až k Bastogne. Scott je jako Patton navíc velmi přesvědčivý. Jen kdyby z toho nebyl cítit nezdravý obdiv k armádě a válčení. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Generál Patton, v originále Patton, je americký životopisný válečný film režiséra Franklina J. Schaffnera, podle scénáře Francise Forda Coppoly a Edmunda Hall Northa, z roku 1970. Pojednává o americkém generálovi Georgi Smithovi Pattonovi, o patrně jednom z nejvýznamnějších amerických vojevůdců v období druhé světové války. Jsou v něm vyobrazeny jak bojové scény, tak povahové i rysy proslulého generála - naprostá nekompromisnost, nenávist k Sovětskému svazu, víra v reinkarnaci (a zároveň sympatie ke křesťanství) i geniální plánování. Film získal 7 Oscarů včetně Oscara za nejlepší film a stal se jedním z nejúspěšnějších děl světové kinematografie vůbec. Je též považován za symbol amerického patriotismu ve studené válce. Odpůrci mu vyčítají přílišné vlastenectví, někteří tvrdí, že film byl natočen mimo jiné za účelem získávání vojáků do Armády Spojených států.
Film začíná Pattonovým projevem k armádě, který vychází ze skutečného projevu. Divákovi je možno nahlédnout do generálova smýšlení. Film dále pokračuje boji v Africe, útokem na Itálii, vyloděním spojeneckých vojsk ve Francii a postupem až do Německa. Osvobozování Československa v něm přímo zmíněno není, ale o Československu se hlavní postava filmu zmiňuje ke konci filmu v telefonátu: „Dali jsme jim (myšleno Sovětům) Berlín, dali jsme jim Prahu, tak co ještě chtějí?“. Konec filmu se odehrává v těsně poválečné době, v níž byl rozmrzelý smířlivým postojem USA k Sovětskému svazu. Známá je scéna, která ilustruje Pattonovu nenávist k Rusům a v níž si má připít se sovětským generálem na kapitulaci Německa, ale odmítá to se slovy: „Nebudu pít s vámi ani s žádným jiným ruským parchantem [v originále son of a bitch].“ Na odpověď „Sám jste parchant!“ odvětí: „Parchant s parchantem, to se mi líbí!“ a přece si připije. V poslední scéně odchází do zapadajícího slunce s další slavným proslovem. Generál Patton zemřel v prosinci 1945 na následky těžkého zranění, které utrpěl při autonehodě v Heidelbergu.
V hlavní roli vynikl George Campbell Scott. Byl za tuto roli oceněn Oscarem pro nejlepší herce v hlavní roli, nicméně jej odmítl převzít. Původně byla hlavní role nabídnuta Rodu Steigerovi, který ji odmítl a později to označil za svou největší chybu.
SKUTEČNOST
George Smith Patton ml. (11. listopadu 1885, San Gabriel, Kalifornie – 21. prosince 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a čtyřhvězdičkový generál armády Spojených států amerických. Jeho 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně měst Plzně, Přeštic, Rokycan, Strakonic, Domažlic a Chebu.
Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jeho dědeček a prastrýc bojovali v Americké občanské válce na straně Konfederace. Dědeček, generál George Smith Patton, se stal generálem v jedenadvaceti letech a padl v čele 22. virginského pluku. Prastrýc, plukovník Waller Patton, padl v bitvě u Gettysburgu.
V dětství trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou, a na prestižní americké vojenské akademii ve West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.
V roce 1912 se zúčastnil olympijských her ve Stockholmu a v premiéře moderního pětiboje skončil pátý.
Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké armádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné funkce během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.
Byl považován za jednoho z nejlepších polních velitelů západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha, Krev a bláto nebo též Tankový rozrážeč. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikrát nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Jeho vojenskou kariéru málem ukončil incident ve vojenské nemocnici ze dne 3. srpna 1943. Vojín Ch. H. Kuhl prokázal dle Pattona zbabělost, neboť tvrdil, že se bojí dělostřelby. Vrchní nadřízený D. Eisenhower nařídil generálovi, aby se vojákovi omluvil a média žádala pro Pattona vojenský soud. Ten se však nekonal a Patton nebyl sice propuštěn ze služby, ovšem byl zbaven velení své armády a deset měsíců aktivně nesloužil. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost, například během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než britský polní maršál Bernard Montgomery. Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe a při invazi na Sicílii jemu původně podřízený generál Omar Bradley se stal jeho nadřízeným velitelem po zbytek války.
Ve městě Acate na Sicílii vojáci pod Pattonovým velením zmasakrovali 72 italských zajatců. Patton se kvůli tomu dostal do sporu s Bradleym, protože Bradley chtěl celý incident vyšetřit, zatímco Patton chtěl masakr zatajit před veřejností a dále se jím nezabývat.
Od 28. července 1944 byla aktivována 3. armáda a Patton se stal jejím vrchním velitelem. Zde také posléze vyvrcholila jeho vojenská kariéra. Postupně obešel Paříž a osvobodil severní Francii, zejména rychlým a agresivním postupem tankových vojsk. Kde to bylo možné, obcházel hlavní ohniska odporu, a minimalizoval tak nezbytné čelní útoky a ztráty svých vojáků. Jeho velmi úspěšná ofenzíva byla zastavena 31. srpna, kdy u města Mety došly jeho 3. armádě pohonné hmoty. Z tohoto důvodu musel Patton dobývat Mety až do 23. listopadu. Při postupu z Francie k Rýnu v prosinci 1944 pohotově stočil své síly na sever do Belgie, kde zmařil německou ofenzívu v Ardenách. Tento složitý takticko-logistický manévr, který uvolnil obklíčenou elitní 101. výsadkovou divizi u Bastogne, je podle vojenských historiků jeho nejvýznamnějším úspěchem. V únoru 1945 se jeho vojska přesunula do Sárské pánve, ale řeku Rýn se jim podařilo překročit až 22. března (most u Remagenu získala 1. armáda 7. března). V Porýní a Falcku zajaly Pattonovy jednotky několik set tisíc německých vojáků.
Po porážce Německa se stal vojenským guvernérem Bavorska a v červnu 1945 se s obrovským úspěchem vrátil do USA. Vojenská kariéra tohoto mimořádného generála již však byla ukončena, což sebevědomý a ambiciózní velitel velmi těžce nesl. Uvědomil si, že již nikdy aktivně nezasáhne do žádné války. Brzy poté začal být politicky aktivní a zcela jednoznačně prosazoval vytlačení komunismu a Sovětů ze střední a východní Evropy. Byl si vědom situace a svoji vizi svobodné Evropy chtěl prosadit i za cenu války a vojenské dohody s Německem. Brzy nato jej Eisenhower odvolal od 3. armády a přeložil jej k 15. armádě, která fakticky neexistovala a byla vedena pouze formálně.
Patton zemřel na následky automobilové nehody, když se jeho štábní Cadillac 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni.[2] On sám měl však obrovskou smůlu. Náraz jej vymrštil vzhůru a narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně si poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel 21. prosince v nemocnici v Heidelbergu na plicní embolii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády. Stalo se tak 23. prosince 1945. Jeho symbolický hrob se nachází u episkopálního chrámu Spasitele v městečku San Gabriel v Kalifornii (San Marino). Zde byl pokřtěn, svatě přijímán a také biřmován, společně se členy své rodiny.
Postavy a obsazení
• George C. Scott - generál George S. Patton Jr
• Karl Malden - generál Omar Bradley
• Stephen Young - Chester B. Hansen
• Michael Strong - Hobart Carver
• Michael Bates - maršál Bernard Law Montgomery
• Frank Latimore - Henry Davenport
• Morgan Paull - Richard N. Jenson
• Karl Michael Vogler - polní maršál Erwin Rommel
• Siegfried Rauch - kapitán Steiger
• Richard Münch - generál Alfred Jodl
• John Doucette - generál Lucian Truscott
• Paul Stevens - plukovník Charles R. Codman
• Ed Binns - generál Walter Bedell Smith, ve filmu zvaný Chrobák Smith
• Jack Gwillim - generál Harold Alexander
Ocenění
Academy Awards
1971 - Nejlepší film
1971 - Franklin J. Schaffner (Režie)
1971 - George C. Scott (Hlavní herec)
1971 - Edmund H. North, Francis Ford Coppola (Původní scénář)
1971 - Střih
1971 - Výprava
1971 - Mix zvuku
1971 - Fred J. Koenekamp (Kamera) (nominace)
1971 - Jerry Goldsmith (Hudba) (nominace)
1971 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
1971 - George C. Scott (Nejlepší herec - drama)
1971 - Nejlepší film - drama (nominace)
1971 - Franklin J. Schaffner (Nejlepší režie) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
1971 - George C. Scott (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
1971 - Soundtrack (nominace)
New York Film Critics Circle
1970 - George C. Scott (Nejlepší herec)
DABING
1. DABING (Nova)
V českém znění: Michal Pavlata - George C. Scott (George S. Patton), Jan Vlasák - Karl Malden (Omar N. Bradley), Vladislav Beneš - Paul Stevens (Podplukovník Charles R. Codman), Jiří Schwarz - Stephen Young (kapitán Chester B. Hansen), Martin Velda - Morgan Paull (kapitán Richard N. Jenson), Václav Knop - Michael Bates (polní maršál sir Bernard Law Montgomery), Petr Oliva - Edward Binns (Generálmajor Walter Smith Bedell), Vladimír Čech - Lawrence Dobkin (Plukovník Gaston Bell), Pavel Trávníček - Michael Strong (brigádní generál Hobart Carver), Martin Zounar - James Edwards (seržant William George Meeks), Karel Richter - John Doucette (Generálmajor Lucian K. Truscott), Bedřich Šetena (titulky, komentáře), Roman Hájek - Siegfried Rauch (kapitán Oskar Steiger), Otmar Brancuzský - Douglas Wilmer, Harry Morgan (Douglas Wilmer, senátor), Oldřich Vlach - Lionel Murton, David Bauer (kaplan, Harry Buford), Jan Pohan - John Barrie (Sir Arthur Coningham), Bohdan Tůma, Václav Rašilov, Radovan Vaculík, Otto Rošetzký, Michal Michálek, Karel Chromík, Antonín Navrátil, Vladimír Kudla, Tomáš Juřička, Tomáš Karger, Jiří Valšuba, Marek Libert, Jana Altmannová, Libor Terš, Pavel Vondra, Jiří Čapka, Olga Želenská
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Tomáš Říha
Produkce: Luděk Blažek, Robert Ptáček
Úprava a režie: Petr Švéda
Vyrobila: Česká Produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o v roce 2000
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 2.4.1970 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 3.7.2001 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 45 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 12 600 000
Tvůrci a herci
Franklin J. Schaffner (Režie), Frank McCarthy (Produkce), Jerry Goldsmith (Hudba), Fred J. Koenekamp (Kamera), Hugh S. Fowler (Střih), Michael McLean (Casting), - (Scénografie), - (Kostýmy), James Corcoran (Zvuk), Daniel C. Striepeke (Masky), Francis Ford Coppola (Scénář), Edmund H. North (Scénář), George C. Scott (Hrají), Karl Malden (Hrají), Stephen Young (Hrají), Michael Strong (Hrají), Carey Loftin (Hrají), Frank Latimore (Hrají), Morgan Paull (Hrají), Karl Michael Vogler (Hrají), Bill Hickman (Hrají), James Edwards (Hrají), Lawrence Dobkin (Hrají), Michael Bates (Hrají), David Bauer (Hrají), John Barrie (Hrají), Richard Münch (Hrají), Siegfried Rauch (Hrají), Harry Morgan (Hrají), Hellmut Lange (Hrají), Jack Gwillim (Hrají), Edward Binns (Hrají), John Doucette (Hrají), Tim Considine (Hrají), Paul Frees (Hrají), Paul Stevens (Hrají), Douglas Wilmer (Hrají), Clint Ritchie (Hrají), Harry Towb (Hrají), Gerald Flood (Hrají), Alan MacNaughtan (Hrají), Lionel Murton (Hrají), Charles Dennis (Hrají), Sandy McPeak (Hrají), Brandon Brady (Hrají), David Healy (Hrají), Pat Zurica (Hrají), Peter Barkworth (Hrají)
- Patton skutečně věřil v reinkarnaci. Veřil, že ve svých minulých životech byl například římským legionářem, který zahynul v boji proti Parthské říši, vojákem na obou stranách Stoleté války či generálem ve službách Joachima Murata, Napoleonova maršála (všechny jeho předchozí životy měla spojovat profese válečníka). Krom toho však byl zároveň křesťan, což je protimluv, neboť křesťanství reinkarnaci zcela odmítá (těžko se kombinuje s ideou vzkříšení mrtvých).
- Pattonova báseň, ze které ve filmu cituje u Kartága, se jmenuje „Through a Glass, Darkly“.
- Americké stíhačky P-51 Mustang jsou ve filmu "hrány" upravenými španělskými stíhačkami HA-1112 Buchón, což jsou licenčně stavěné německé Messerschmitty Bf-109.
- Film je považován za symbol amerického patriotismu ve studené válce.
- Jedním z účelů vytvoření filmu byl nábor vojáků do armády Spojených států.
- Původně byla hlavní role nabídnuta Rodu Steigerovi, který ji odmítl, což později označil za svou největší chybu.
- Snímek byl natočen na motivy knihy "A Soldier´s Story" Omara N. Bradleyho a knihy "Patton: Ordeal and Triumph", kterou napsal Ladislas Farago.
- Téměř polovina rozpočtu byla vynaložena na vojáky a zařízení pronajaté od španělské armády.
- Mnoho citací ze zahajovacího projevu jsou skutečná slova George S. Pattona. Avšak ne všechny z nich byly proneseny najednou a řeč je tedy směsicí Pattonových výroků.
- Druhý a poslední film natáčený systémem Dimension 150, speciální čočkou používanou pro natáčení 70 mm filmů. Prvním filmem natočený tímto způsobem byla Bible od Johna Hustona.
- O roli generála Pattona usiloval i John Wayne, ale producent jej odmítl.
- Šlo o nejoblíbenější film Richarda Nixona, který si pouštěl častokrát v Bílem domě, zejména předtím, než měl mít nějaké důležité vojenské rozhodnutí.
- V jedné scéně visí za generálem Pattonem politická mapa Evropy. Ta však neodpovídá situaci válečné ani předválečné - je z budoucnosti. Polsko je na ní v dnešní podobě, kterou však získalo až po válce. Německo je naopak o mnoho menší.
- George C. Scott odmietol prevziať Oscara, ktorého dostal za tento film.
Odkazy
Hrají:
George C. Scott, Karl Malden, Stephen Young, Michael Strong, Carey Loftin, Frank Latimore, Morgan Paull, Karl Michael Vogler, Bill Hickman, James Edwards, Lawrence Dobkin, Michael Bates, David Bauer, John Barrie, Richard Münch, Siegfried Rauch, Harry Morgan, Hellmut Lange, Jack Gwillim, Edward Binns, John Doucette, Tim Considine, Paul Frees, Paul Stevens, Douglas Wilmer, Clint Ritchie, Harry Towb, Gerald Flood, Alan MacNaughtan, Lionel Murton, Charles Dennis, Sandy McPeak, Brandon Brady, David Healy, Pat Zurica, Peter Barkworth