.jpg?ph=28b6509dcf)
Bez dcerky neodejdu / Not Without My Daughter (1991/115/USA/Drama, Thriller) 72%
08.12.2025 08:37
JEDNOU VĚTOU
„Drama podle skutečných událostí o ženě, která se snaží utéct z Íránu i se svou dcerou poté, co se její manžel ukáže jako despotický tyran."
OBSAH
Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field.. (Gilmour93) 3*
Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (Gemini) 4*
Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (gudaulin) 4*
VELKÁ RECENZE (Přeložená recenze ze zahraničních stránek)
Zde je matoucí a frustrující film, který s velkou dovedností zapojuje naše emoce a zároveň vznáší hluboce znepokojivé morální a rasové argumenty. Na jedné úrovni vypráví příběh, se kterým se dokáže ztotožnit téměř každý – matka zbavená svého dítěte a svobody rigidními pravidly neústupného náboženství. Na druhé straně aplikuje drsnou směs negativních vlastností na skupinu lidí, s nimiž se můžeme ocitnout ve válce.
Nemyslím si, že by si tvůrci tohoto filmu dokázali představit toto načasování ani v nejdivočejších snech: že jejich negativní portrét fundamentalistických muslimů bude uveden v době, kdy se zdá, že s některými z nich schylujeme k válce. (Mnoha divákům tohoto filmu pravděpodobně nenapadne, že se stavíme proti pouze jednomu muslimskému národu – že ostatní na Blízkém východě jsou na naší straně. Ačkoli je film prezentován jako film založený na skutečném příběhu, je to film, který inspiruje k takovým rozdílům.) Ve filmu hraje Sally Field Betty, obyčejnou americkou matku ve všech ohledech kromě jednoho – provdala se za Íránce, který je lékařem v místní nemocnici. Mají malou dceru a usazený život střední třídy, ale pod povrchem není všechno v pořádku.
Její manžel Moody ( Alfred Molina ) trpí rasistickými urážkami v nemocnici a když telefonuje rodině v Íránu, stýská se mu po domově. Nakonec navrhne návštěvu své vlasti.
Betty si tím tak jistá není. Čte o nepokojích v Íránu. Není si jistá, zda ji tam někdo přivítá. Moody jí – na základě Koránu – slibuje, že se nemusí ničeho bát. Ale brzy poté, co přistanou v Íránu, je ponořena do děsivého a cizího světa.
Jako žena je příležitostí k hříchu. Je jí zakázáno na veřejnosti odhalit byť jen pramen vlasů. Ostatní členové rodiny jejího manžela se s ní jen málo snaží komunikovat – kromě vydávání rozkazů nebo opakování náboženských pravd. Zajímají se o ni pouze jako o matku dítěte jejího manžela; její rolí je, jak se zdá, být nevěřící matkou islámské dcery.
Moody ji zpočátku podporuje. Ale jak se blíží čas jejich návratu do Ameriky, prochází změnou jeho osobnosti, začíná se zlobit a kritizovat ji a nakonec přiznává, že se vůbec nevrátí. Přišel o práci v nemocnici a plánuje zůstat v Íránu. A co Betty a jejich dcera? Vždyť i ty zůstanou. Je jeho manželkou a musí ho poslouchat.
Film nás poté vrhá do světa islámského fundamentalismu, který pronikavými slovy zobrazuje jako svět mužů bijících své manželky, jako svět náboženství, které ctí ženy tím, že je zbavuje toho, co by na Západě bylo považováno za základní lidská práva, jako svět žen, které jsou dobrovolnými či nedobrovolnými zajatkyněmi svých mužů. Není učiněn žádný pokus – předpokládám, že záměrně – vysvětlit muslimský pohled na věc, s výjimkou striktních souborů příkazů a mechanických prohlášení. Žádná muslimská postava není vykreslena v příznivém světle; místní lidé, kteří hrdince pomáhají, jsou disidenti nebo psanci. Není nám ani dovoleno dozvědět se, co říkají, protože film odmítá použít titulky k překladu značné části mluveného dialogu íránských postav.
Vše je viděno z pohledu Betty, která je obklopena drsnými a krutými náboženskými fanatiky.
Islám není náboženství, které by odráželo západní přesvědčení o lidské důstojnosti. Zdá se, že má jen málo místa pro koncept individuální svobody – zejména pokud jde o ženy. Mrazivý rozsudek smrti vynesený nad Salmanem Rushdiem je příkladem jeho respektu ke svobodě projevu a Rushdieho nedávné pokusy o kompromis jako cenu za koupi jeho života jsou pochopitelné, i když jsou nevýslovně depresivní. Zároveň bychom však měli tvrdohlavě věřit v koncept fair play – a to i pro ty, kteří si s námi možná nehrají fér. A film „Ne bez mé dcery“ si nehraje fér ani se svými muslimskými postavami. Pokud by se v Americe měl natočit film tak jedovaté a zlomyslné povahy o jakékoli jiné etnické skupině, byl by odsouzen jako rasistický a předpojatý.
Není omluvou, že někteří muslimové jsou našimi nepřáteli. Ve světě, který neodráží naše ideály, se jich musíme držet sami.
Přesto film doporučuji ke zhlédnutí, a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je nepopiratelná dramatická síla jeho struktury a herectví; je nemožné se s touto matkou a její dcerou neztotožnit a Field je velmi působivá jako statečná a vynalézavá žena, která je odhodlána osvobodit sebe i svou dceru z nedobrovolného zajetí.
Druhý důvod je těžší vysvětlit. Myslím, že by se film měl vidět, protože je výzvou k zamyšlení. Lze jej vnímat jednoduše jako jednostranný a hořký útok. Zároveň však nabízí příležitost otestovat si vlastní předsudky, svůj vlastní smysl pro spravedlnost. Musí být všechny filmy brány tak, jak si je představují, nebo si zachováme sílu mysli, abychom se na ně dívali kriticky – abychom zůstali ostražití vůči předsudkům a jednostranné jedovatosti? Je v jistém smyslu zvláštní, že se tento film odehrává v Íránu. V době, kdy se jeho události odehrávají – a v době, kdy byl film natočen – byl Írán naším nepřítelem a Irák naším spojencem. Nyní se časy změnily a Saddám Husajn, prezident Iráku, je naším nepřítelem. Představte si, jaké by to bylo v kinech, kdyby se film odehrával v Iráku! To by bylo správné v souladu s dlouhou a smutnou lidskou historií zobrazování nepřátel jako bezbožných, nelidských ďáblů. Ale každý voják je něčím dítětem a někteří nepochybně doufají, že budou mít vlastní děti, a filmy poháněné nenávistí nejsou součástí řešení.
PODROBNÝ POPIS FILMU (Přeložený popis filmu ze zahraničních stránek)
V roce 1984 žije íránský lékař Sayyed Bozorg „Moody“ Mahmoody klidným a šťastným životem v Michiganu se svou americkou manželkou Betty a jejich malou dcerou Mahtob. Moody říká Betty, že se s ní a Mahtob chce setkat jeho rodina, a žádá je, aby ho doprovodili na dvoutýdenní návštěvu Íránu . Navzdory svým hlubokým obavám Betty neochotně souhlasí poté, co Moody slíbí, že se bezpečně vrátí do Ameriky.
Po příjezdu jsou Moody a Mahtob obejati, zatímco Bettyina neznalost islámského životního stylu Moodyho rodinu uráží. Jednoho večera Moody prozradí, že byl dva dny před jejich odjezdem vyhozen z nemocnice. Betty slíbí, že až se vrátí domů, situaci napraví.
Noc před jejich zpátečním letem jim Moodyho bratr Mammal řekne, že jejich pasy měly být odvezeny na letiště ke schválení před třemi dny. Moody prozradí, že nikdy neměl v úmyslu, aby se vrátili, a že budou žít v Íránu, kde bude pracovat jako lékař. Když Betty protestuje, Moody se rozzuří a udeří ji. Betty se snaží získat soucit Moodyho rodiny, ale ta jí opovrhuje.
Íránsko -irácká válka pokračuje a Moody se k Betty chová čím dál nepřátelštěji a hruběji, brání jí vycházet z domu nebo telefonovat s tvrzením, že na ni dohlíží jeho rodina. Jednoho dne Bettyina matka zavolá a odkáže ji na oddělení amerických zájmů švýcarského velvyslanectví . Tam se dozví, že podle íránského zákona o státní příslušnosti získala íránské občanství sňatkem s Moodym, a proto nemá nárok na konzulární ochranu. Protože Írán je islámská republika řízená právem šaría , Betty nemůže opustit zemi ani činit rozhodnutí týkající se její dcery bez svolení svého manžela. Moody zjistí Bettyinu nepřítomnost v domě a vyhrožuje jí smrtí, pokud se o něco znovu pokusí.
Betty se podřídí přání svého manžela, aby si získala jeho důvěru, a nastěhují se do Mammalova domu. Na trhu Betty potká laskavého a soucitného skladníka, který jí dovolí používat jeho telefon a zaslechne její prosbu o pomoc. Ten ji spojí s humanitárními Íránci, Hosseinem a jeho sestrou, kteří Betty a Mahtob nabídnou pomoc s návratem do Spojených států. Betty přijme Hosseinovu pomoc poté, co ji varuje, že Mahtob bude v 9 letech způsobilá k vdálce nebo k branné povinnosti .
Betty doprovází Mahtob do její nové íránské školy. Betty se setkává s Hosseinem a probírají spolu únikovou cestu. Jednoho rána dorazí s Mahtob do školy a najdou tam Moodyho, který na ně čeká; ten brutálně napadne Betty a udeří Mahtob. Vrací se domů s Moodym, který je oddělí, aby se Betty posmíval.
O šest měsíců později se Betty dozví, že její otec je vážně nemocný. Moody jí dovolí, aby se s ním setkala v Americe, ale bez Mahtob. Nařídí jí, aby tam zlikvidovala jejich majetek. Betty a Mahtob se vykradou z domu, zatímco Moodyho zavolají do nemocnice. Houssein vybaví Betty a Mahtob falešnými doklady totožnosti a společně se probojují přes kontrolní stanoviště přes Perský záliv .
Betty a Mahtob se ocitnou v Ankaře , kde v dálce zahlédnou vlajku americké ambasády . Betty a Mahtob se bezpečně stáhnou do Spojených států (než se rozvedou s Moodym), kde se Betty stane úspěšnou spisovatelkou a věnuje se pomoci lidem v podobných situacích.
Postavy a obsazení
• Sally Field - Betty Mahmoody
• Alfred Molina - Sayyed Bozorg "Moody" Mahmoody
• Sheila Rosenthal - Mahtob Mahmoody
• Roshan Seth - pašerák Houssein
• Sarah Badel - Nicole (švýcarská diplomatka)
• Mony Rey - Ameh Bozorg
• Georges Corraface - Mohsen
Ocenění
Golden Raspberry Awards (Razzies)
1992 - Sally Field (Nejhorší herečka) (nominace)
DABING
1.DABING (VHS)
V českém znění: Miluše Šplechtová - Sally Field (Betty Mahmoody), Vladislav Beneš - Alfred Molina (Moody), Jaroslava Obermaierová - Sarah Badel (Nicole, více rolí), Jarmila Švehlová - Judith Robinson (Ellen), Ilja Prachař (více rolí), Bohuslav Kalva, Miloš Hlavica, Miloš Vávra, Martina Holomčíková - :Sheila Rosenthal (Mahtob)
Vyrobilo: AVF Studio Zero pro Warner Brothers 1994
2.DABING Nova (Prima, ČT)
V českém znění: :Martina Hudečková - :Sally Field (Betty Mahmoody), :Jiří Schwarz - :Alfred Molina (Moody), :Otakar Brousek ml. - :Jonathan Cherchi (Mammal), :Radovan Vaculík - :Michael Morim (Zia), :Karolína Králová - :Sheila Rosenthal (Mahtob), :Vladimír Kudla, :Kateřina Seidlová, :Karel Richter (dědeček, Mullah), :Jan Szymik, :Milan Bouška, :Miloslav Mejzlík, :Zuzana Skalická - :Sarah Badel (Nicole), Petra Jindrová, :Jana Altmannová - :Mary Nell Santacroce (babička), :René Slováčková - :Dafna Armoni (učitelka koránu), Petra Hanžlíková - :Judith Robinson (Ellen)
Překlad: Ludmila Havránková
Zvuk: Milan Blažek
Produkce: Ivana Prejdová, Václav Šťastný
Dialogy a režie: Karolína Průšová
Vyrobila: Česká produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o. 2003
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.4.1993
Premiéra USA: 11.1.1991 Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/bez-dcerky-neodejdu
Tržby v ČR - Kč 1 915 453
Tržby celkem - $ 43 000 000
Návštěvnost v ČR 104 403
Náklady (Rozpočet) - $ 13 200 000
„Drama podle skutečných událostí o ženě, která se snaží utéct z Íránu i se svou dcerou poté, co se její manžel ukáže jako despotický tyran."
OBSAH
Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field.. (Gilmour93) 3*
Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (Gemini) 4*
Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (gudaulin) 4*
VELKÁ RECENZE (Přeložená recenze ze zahraničních stránek)
Zde je matoucí a frustrující film, který s velkou dovedností zapojuje naše emoce a zároveň vznáší hluboce znepokojivé morální a rasové argumenty. Na jedné úrovni vypráví příběh, se kterým se dokáže ztotožnit téměř každý – matka zbavená svého dítěte a svobody rigidními pravidly neústupného náboženství. Na druhé straně aplikuje drsnou směs negativních vlastností na skupinu lidí, s nimiž se můžeme ocitnout ve válce.
Nemyslím si, že by si tvůrci tohoto filmu dokázali představit toto načasování ani v nejdivočejších snech: že jejich negativní portrét fundamentalistických muslimů bude uveden v době, kdy se zdá, že s některými z nich schylujeme k válce. (Mnoha divákům tohoto filmu pravděpodobně nenapadne, že se stavíme proti pouze jednomu muslimskému národu – že ostatní na Blízkém východě jsou na naší straně. Ačkoli je film prezentován jako film založený na skutečném příběhu, je to film, který inspiruje k takovým rozdílům.) Ve filmu hraje Sally Field Betty, obyčejnou americkou matku ve všech ohledech kromě jednoho – provdala se za Íránce, který je lékařem v místní nemocnici. Mají malou dceru a usazený život střední třídy, ale pod povrchem není všechno v pořádku.
Její manžel Moody ( Alfred Molina ) trpí rasistickými urážkami v nemocnici a když telefonuje rodině v Íránu, stýská se mu po domově. Nakonec navrhne návštěvu své vlasti.
Betty si tím tak jistá není. Čte o nepokojích v Íránu. Není si jistá, zda ji tam někdo přivítá. Moody jí – na základě Koránu – slibuje, že se nemusí ničeho bát. Ale brzy poté, co přistanou v Íránu, je ponořena do děsivého a cizího světa.
Jako žena je příležitostí k hříchu. Je jí zakázáno na veřejnosti odhalit byť jen pramen vlasů. Ostatní členové rodiny jejího manžela se s ní jen málo snaží komunikovat – kromě vydávání rozkazů nebo opakování náboženských pravd. Zajímají se o ni pouze jako o matku dítěte jejího manžela; její rolí je, jak se zdá, být nevěřící matkou islámské dcery.
Moody ji zpočátku podporuje. Ale jak se blíží čas jejich návratu do Ameriky, prochází změnou jeho osobnosti, začíná se zlobit a kritizovat ji a nakonec přiznává, že se vůbec nevrátí. Přišel o práci v nemocnici a plánuje zůstat v Íránu. A co Betty a jejich dcera? Vždyť i ty zůstanou. Je jeho manželkou a musí ho poslouchat.
Film nás poté vrhá do světa islámského fundamentalismu, který pronikavými slovy zobrazuje jako svět mužů bijících své manželky, jako svět náboženství, které ctí ženy tím, že je zbavuje toho, co by na Západě bylo považováno za základní lidská práva, jako svět žen, které jsou dobrovolnými či nedobrovolnými zajatkyněmi svých mužů. Není učiněn žádný pokus – předpokládám, že záměrně – vysvětlit muslimský pohled na věc, s výjimkou striktních souborů příkazů a mechanických prohlášení. Žádná muslimská postava není vykreslena v příznivém světle; místní lidé, kteří hrdince pomáhají, jsou disidenti nebo psanci. Není nám ani dovoleno dozvědět se, co říkají, protože film odmítá použít titulky k překladu značné části mluveného dialogu íránských postav.
Vše je viděno z pohledu Betty, která je obklopena drsnými a krutými náboženskými fanatiky.
Islám není náboženství, které by odráželo západní přesvědčení o lidské důstojnosti. Zdá se, že má jen málo místa pro koncept individuální svobody – zejména pokud jde o ženy. Mrazivý rozsudek smrti vynesený nad Salmanem Rushdiem je příkladem jeho respektu ke svobodě projevu a Rushdieho nedávné pokusy o kompromis jako cenu za koupi jeho života jsou pochopitelné, i když jsou nevýslovně depresivní. Zároveň bychom však měli tvrdohlavě věřit v koncept fair play – a to i pro ty, kteří si s námi možná nehrají fér. A film „Ne bez mé dcery“ si nehraje fér ani se svými muslimskými postavami. Pokud by se v Americe měl natočit film tak jedovaté a zlomyslné povahy o jakékoli jiné etnické skupině, byl by odsouzen jako rasistický a předpojatý.
Není omluvou, že někteří muslimové jsou našimi nepřáteli. Ve světě, který neodráží naše ideály, se jich musíme držet sami.
Přesto film doporučuji ke zhlédnutí, a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je nepopiratelná dramatická síla jeho struktury a herectví; je nemožné se s touto matkou a její dcerou neztotožnit a Field je velmi působivá jako statečná a vynalézavá žena, která je odhodlána osvobodit sebe i svou dceru z nedobrovolného zajetí.
Druhý důvod je těžší vysvětlit. Myslím, že by se film měl vidět, protože je výzvou k zamyšlení. Lze jej vnímat jednoduše jako jednostranný a hořký útok. Zároveň však nabízí příležitost otestovat si vlastní předsudky, svůj vlastní smysl pro spravedlnost. Musí být všechny filmy brány tak, jak si je představují, nebo si zachováme sílu mysli, abychom se na ně dívali kriticky – abychom zůstali ostražití vůči předsudkům a jednostranné jedovatosti? Je v jistém smyslu zvláštní, že se tento film odehrává v Íránu. V době, kdy se jeho události odehrávají – a v době, kdy byl film natočen – byl Írán naším nepřítelem a Irák naším spojencem. Nyní se časy změnily a Saddám Husajn, prezident Iráku, je naším nepřítelem. Představte si, jaké by to bylo v kinech, kdyby se film odehrával v Iráku! To by bylo správné v souladu s dlouhou a smutnou lidskou historií zobrazování nepřátel jako bezbožných, nelidských ďáblů. Ale každý voják je něčím dítětem a někteří nepochybně doufají, že budou mít vlastní děti, a filmy poháněné nenávistí nejsou součástí řešení.
PODROBNÝ POPIS FILMU (Přeložený popis filmu ze zahraničních stránek)
V roce 1984 žije íránský lékař Sayyed Bozorg „Moody“ Mahmoody klidným a šťastným životem v Michiganu se svou americkou manželkou Betty a jejich malou dcerou Mahtob. Moody říká Betty, že se s ní a Mahtob chce setkat jeho rodina, a žádá je, aby ho doprovodili na dvoutýdenní návštěvu Íránu . Navzdory svým hlubokým obavám Betty neochotně souhlasí poté, co Moody slíbí, že se bezpečně vrátí do Ameriky.
Po příjezdu jsou Moody a Mahtob obejati, zatímco Bettyina neznalost islámského životního stylu Moodyho rodinu uráží. Jednoho večera Moody prozradí, že byl dva dny před jejich odjezdem vyhozen z nemocnice. Betty slíbí, že až se vrátí domů, situaci napraví.
Noc před jejich zpátečním letem jim Moodyho bratr Mammal řekne, že jejich pasy měly být odvezeny na letiště ke schválení před třemi dny. Moody prozradí, že nikdy neměl v úmyslu, aby se vrátili, a že budou žít v Íránu, kde bude pracovat jako lékař. Když Betty protestuje, Moody se rozzuří a udeří ji. Betty se snaží získat soucit Moodyho rodiny, ale ta jí opovrhuje.
Íránsko -irácká válka pokračuje a Moody se k Betty chová čím dál nepřátelštěji a hruběji, brání jí vycházet z domu nebo telefonovat s tvrzením, že na ni dohlíží jeho rodina. Jednoho dne Bettyina matka zavolá a odkáže ji na oddělení amerických zájmů švýcarského velvyslanectví . Tam se dozví, že podle íránského zákona o státní příslušnosti získala íránské občanství sňatkem s Moodym, a proto nemá nárok na konzulární ochranu. Protože Írán je islámská republika řízená právem šaría , Betty nemůže opustit zemi ani činit rozhodnutí týkající se její dcery bez svolení svého manžela. Moody zjistí Bettyinu nepřítomnost v domě a vyhrožuje jí smrtí, pokud se o něco znovu pokusí.
Betty se podřídí přání svého manžela, aby si získala jeho důvěru, a nastěhují se do Mammalova domu. Na trhu Betty potká laskavého a soucitného skladníka, který jí dovolí používat jeho telefon a zaslechne její prosbu o pomoc. Ten ji spojí s humanitárními Íránci, Hosseinem a jeho sestrou, kteří Betty a Mahtob nabídnou pomoc s návratem do Spojených států. Betty přijme Hosseinovu pomoc poté, co ji varuje, že Mahtob bude v 9 letech způsobilá k vdálce nebo k branné povinnosti .
Betty doprovází Mahtob do její nové íránské školy. Betty se setkává s Hosseinem a probírají spolu únikovou cestu. Jednoho rána dorazí s Mahtob do školy a najdou tam Moodyho, který na ně čeká; ten brutálně napadne Betty a udeří Mahtob. Vrací se domů s Moodym, který je oddělí, aby se Betty posmíval.
O šest měsíců později se Betty dozví, že její otec je vážně nemocný. Moody jí dovolí, aby se s ním setkala v Americe, ale bez Mahtob. Nařídí jí, aby tam zlikvidovala jejich majetek. Betty a Mahtob se vykradou z domu, zatímco Moodyho zavolají do nemocnice. Houssein vybaví Betty a Mahtob falešnými doklady totožnosti a společně se probojují přes kontrolní stanoviště přes Perský záliv .
Betty a Mahtob se ocitnou v Ankaře , kde v dálce zahlédnou vlajku americké ambasády . Betty a Mahtob se bezpečně stáhnou do Spojených států (než se rozvedou s Moodym), kde se Betty stane úspěšnou spisovatelkou a věnuje se pomoci lidem v podobných situacích.
Postavy a obsazení
• Sally Field - Betty Mahmoody
• Alfred Molina - Sayyed Bozorg "Moody" Mahmoody
• Sheila Rosenthal - Mahtob Mahmoody
• Roshan Seth - pašerák Houssein
• Sarah Badel - Nicole (švýcarská diplomatka)
• Mony Rey - Ameh Bozorg
• Georges Corraface - Mohsen
Ocenění
Golden Raspberry Awards (Razzies)
1992 - Sally Field (Nejhorší herečka) (nominace)
DABING
1.DABING (VHS)
V českém znění: Miluše Šplechtová - Sally Field (Betty Mahmoody), Vladislav Beneš - Alfred Molina (Moody), Jaroslava Obermaierová - Sarah Badel (Nicole, více rolí), Jarmila Švehlová - Judith Robinson (Ellen), Ilja Prachař (více rolí), Bohuslav Kalva, Miloš Hlavica, Miloš Vávra, Martina Holomčíková - :Sheila Rosenthal (Mahtob)
Vyrobilo: AVF Studio Zero pro Warner Brothers 1994
2.DABING Nova (Prima, ČT)
V českém znění: :Martina Hudečková - :Sally Field (Betty Mahmoody), :Jiří Schwarz - :Alfred Molina (Moody), :Otakar Brousek ml. - :Jonathan Cherchi (Mammal), :Radovan Vaculík - :Michael Morim (Zia), :Karolína Králová - :Sheila Rosenthal (Mahtob), :Vladimír Kudla, :Kateřina Seidlová, :Karel Richter (dědeček, Mullah), :Jan Szymik, :Milan Bouška, :Miloslav Mejzlík, :Zuzana Skalická - :Sarah Badel (Nicole), Petra Jindrová, :Jana Altmannová - :Mary Nell Santacroce (babička), :René Slováčková - :Dafna Armoni (učitelka koránu), Petra Hanžlíková - :Judith Robinson (Ellen)
Překlad: Ludmila Havránková
Zvuk: Milan Blažek
Produkce: Ivana Prejdová, Václav Šťastný
Dialogy a režie: Karolína Průšová
Vyrobila: Česká produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o. 2003
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.4.1993
Premiéra USA: 11.1.1991 Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/bez-dcerky-neodejdu
Tržby v ČR - Kč 1 915 453
Tržby celkem - $ 43 000 000
Návštěvnost v ČR 104 403
Náklady (Rozpočet) - $ 13 200 000
Tvůrci a herci
Brian Gilbert (Režie), Harry J. Ufland (Produkce), Mary Jane Ufland (Produkce), Jerry Goldsmith (Hudba), Peter Hannan (Kamera), Terry Rawlings (Střih), Mike Fenton (Casting), Anthony Pratt (Scénografie), Nic Ede (Kostýmy), Bill Rowe (Zvuk), Lee Harman (Masky), David W. Rintels (Scénář), Betty Mahmoody (kniha) (Předloha), William Hoffer (kniha) (Předloha), Sally Field (Herec), Alfred Molina (Herec), Sheila Rosenthal (Herec), Roshan Seth (Herec), Sarah Badel (Herec), Georges Corraface (Herec), Mary Nell Santacroce (Herec), Ed Grady (Herec), Marc Gowan (Herec), Bruce Evers (Herec), Gili Ben-Ozilio (Herec), Ya'ackov Banai (Herec), Dafna Armoni (Herec), Sasson Gabai (Herec), Joseph Shiloach (Herec), Mony Rey (Herec),
1991/115/USA/Drama, Thriller
Zajímavost k filmu
- Manžel Sayyed Bozorg Mahmoody (Alfred Molina), ze kterého se v Íránu vyklubal únosce své vlastní ženy a dcery, byl po 11. září 2001 zařazen na seznam teroristů a do Spojených států amerických už se nikdy nesměl vrátit. Zemřel v Teheránu v roce 2009 ve věku 70 let na onemocnění ledvin.
- Sally Field do hlavní role vybrala přímo autorka knihy Betty Mahmoody.
- Fínsky dokumentárny film Ilman tytärtäni (2002) autorskej dvojice Kari Tervo a Alexis Kouros popisuje príbeh zo strany Dr. Moodyho.
- Sally Field do hlavní role vybrala přímo autorka knihy Betty Mahmoody.
- Fínsky dokumentárny film Ilman tytärtäni (2002) autorskej dvojice Kari Tervo a Alexis Kouros popisuje príbeh zo strany Dr. Moodyho.
Odkazy
Hrají:
Sally Field, Alfred Molina, Sheila Rosenthal, Roshan Seth, Sarah Badel, Georges Corraface, Mary Nell Santacroce, Ed Grady, Marc Gowan, Bruce Evers, Gili Ben-Ozilio, Ya'ackov Banai, Dafna Armoni, Sasson Gabai, Joseph Shiloach, Mony Rey