Antikrist / Antichrist (2009/109/Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko/Drama, Horor, Mysteriózní, Psychologický) 67%
25.08.2025 10:26
JEDNOU VĚTOU
„Manželský pár se po tragické ztrátě dítěte uchyluje do odlehlé chaty, kde jejich zármutek a strach přerůstají v násilnou psychologickou hrůzu."
OBSAH
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Těžké těžké, Larsi. Mám tě rád, často tě chápu, často tě chápat nechci a chci jen cítit, co říkáš obrazy, ale tentokrát... Kdyby si natočil krátký film ve formě epilogu, byl bych šťastný a zase bych tě pár let uctíval. Bohužel tys to natahoval jako gumového hada, který se po půl hodině stál sám sebe opakující ódou na deprese, noční můry, pohled na chápaní ženy mužem i na své obavy. To vše je skvělé, vizuálně krásné a chvílemi opravdu silné. Ve třetí části však upadáš do vod, z kterých ses nedokázal už do konce filmu dostatečně zvednout a ukázat mi důvod, proč neobdivovat jen tu první část... a tak to asi i zůstane. Přitom to mohlo být tak silné a působivé, ale zůstane to pouze autorské a osobní. A ti dva vynikající herci, jsou už jen ozdobou na vánočním stromě z loňských Vánoc. Nemůžu se ještě zbavit dojmu, že žena, která by skrze své sexuální prožitky přišla při tamto aktu o dítě by se pak neustále milovat nechtěla:). Larse to vidí jinak. PS: nečekejte horor, ale ani něco nechutného. Larse je prostě svůj... V dobrém i ve zlém, stejně jako manželství. PPS: Trhl Larse počtem zpomalených záběrů Gibsonovo Umučení Krista?:) (Djkoma) 3*
Freud je mrtev, ať žije depresí stíhaný Trier, aneb vyšlete armádu Střihorukých Edwardů, nechť zbaví hříšné ženy ďáblova tlačítka rozkoše! Antikrist mi vůbec nepřišel jako misogynní film, naopak. Líčí muže jako emočně povrchního tvora, jenž je, pomineme-li sílu fyzickou, mnohem slabší než žena. Prostě tak, jak tomu ve skutečnosti je. Vyvěrá přitom z poutavé formy, zatímco obsahem sám sobě ulehčuje situaci, neboť cokoliv si o něm myslíte, je pravda a vše, co o něm napíšete, je prachsprostá lež.. Co se symboliky týká, stoprocentní jasno jsem měl jen v případě na nohu přimontované brusky, jenž představovala vyjádření nespokojenosti ohledně frekvence "broušení" ze strany manžela. Zbytek v podobě ukecané lišky, imortálního ptactva a ševelícího kapradí tam stejně dal režisér na popud některých místních uživatelů, kteří mu během natáčení seděli na klíně a šeptali do ouška: „Larsi, brácho, ať ten lišák něco plácne. Já to pak na databázi budu interpretovat…“ (Gilmour93) 3*
Pro někoho je Trier mizogyn. Podle mne chápe ženy lépe než mnozí jeho kolegové a Antikrist je toho výborným důkazem. Kromě toho, že jde o hluboce osobní film vzniklý z velké vnitřní bolesti, je to zároveň nadčasová výpověď o neodlučitelnosti mužského a ženského principu, které se vzájemně doplňují i ničí. Muž svou přirozenost skrývá, žena jí dává průchod. Racionalita se snaží zkrotit živelnost namísto toho, aby ji přijala za svou součást. Harmonii by měl přinést návrat k sobě samému, a tedy do přírody, potažmo do Ráje. Ten už ale neexistuje. Bůh je mrtev, chaos zvítězil. Psychologický horor o rozkladu lidské duše i tradičních hodnot si nás podmaňuje mnoha neskutečně působivými i extrémně drastickými výjevy a zároveň naši pozornost udržuje strukturou připomínající několikafázovou terapeutickou seanci založenou na principu „co tě nezabije, to tě (možná) posílí". Podobně absolvovat Antikrista znamená pohlédnout do nitra temnoty a zažít - jako Trier během natáčení - malé znovuzrození. 85% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Na počátku byla ztráta. Ztráta dítěte, která Ji uvrhla do hlubokého žalu a Jeho dostala do sedla. Druhdy netečný a nevšímavý manžel se náhle stává vševědoucím terapeutem, jenž věří, že svou ženu dokáže vyvést ze spletitého křoví beznaděje. Obrněn moderní arogancí lékaře lidské duše a iritující sebejistotou člověka, který dokáže spolehlivě odlišit realitu od představ, odvádí Ji tam, kde dle něj všechno začalo. Do lesa jménem Ráj, do opuštěné lovecké chaty. Tam někde tuší entitu, která v pyramidě Jejích největších strachů obsazuje samý vrchol. Co to však je? Chaotická náruč přírody, tolik se příčící jeho pedantickému intelektu? Nebo snad chimerická postava Satana, která tvořila předmět jejího vědeckého výzkumu?
Šokující, úchylný, samoúčelný, tvrdí někteří v souvislosti s posledním filmem mistra citové manipulace a filmového sadismu Larse von Triera. Nikoli, semknutý, estetický, zákonitý – říkám já. O Antikristovi lze uvažovat jako o skandálu, který překračuje platná tabu a přivádí na plátno zosobněnou krajnost. Ale lze o něm též uvažovat jako o vzácně uzavřeném, přitom divoce eklektickém prostoru, v němž se srážejí dogmata, archetypy i aluze v čemsi, co už mnozí přede mnou trefně nazvali terapií filmem. Antikrist jako otisk zdeptané tvůrčí mysli, vizuální očista, která se snaží dobrat temné podstaty člověka, jeho nevědomých a navenek spoutaných sil, jež však ve chvílích krize a ohrožení s úděsnou samozřejmostí vyvěrají na povrch. Aby odhalily neměnný fakt – navzdory krunýři racionality, jež po staletí budujeme, jsme v nitru stále zešeřelým a neproniknutelným hvozdem. Chaos vládne.
Jaký je tedy Antikrist film? Primitivní, bezesporu. Primitivní nikoli v pejorativním slova smyslu, nýbrž ve smyslu „film, který pracuje se zasutým, archetypálním, pudovým“. Postava Muže zastupuje sveřepou aroganci rozumu, který na vše aplikuje poučky a vlastní krutost skrývá za sebevědomé pozlátko jedince, jenž ovládá vše, včetně své přirozenosti. Žena naproti tomu prostředkuje emotivní, impulzivní a pudové, vše, co tradičně klademe do souvislosti s přírodou. Smrt dítěte v ní vzbudí zapadlé a děsivé duševní pochody, které narušují rozumové bariéry. Je to však Jeho bezcitnost, Jeho stylizace do role vědoucího a pomáhajícího, která vede uprostřed lesů k zákonité tragédii. Ve snaze zadusit žal suverénní maskou terapeuta uvrhává Muž Ženu i sebe samého do náruče bezbřehého zoufalství.
Jaký je dále Antikrist film? Estetický, k zalknutí estetický. Trierovo lpění na okamžiku, strnulém gestu, kráse tělesného propojení nachází pomyslný vrchol v prologu, který v pomalém tempu Händelovy skladby „Lancia Chi´o Pianga“ zobrazuje v těsném sousedství rozkoš a tragédii. Posedlost ikonickými obrazy hrdinů, v nichž se pozastaví filmový čas a stylizovaný šerosvit evokuje klasické malířství, nepůsobí v nejmenším samoúčelně – ony momenty vždy signalizují zlom v duši postavy. A pak jsou tu ovšem naturalistické záseky ruční kamery, strohé, nemilosrdně zaražené až do masa událostí. Forma věrně kopíruje obsah, v němž se vznosný jazyk symbolů kříží s tou nejnižší tělesností, zemitou krutostí i zvířecí vášní. Tolik zmiňované výjevy bezprecedentní brutality, vsazeny do psychologické hry (války) osvíceného rozumu a chaotické pudovosti, zapadají ústrojně do výtvarné i ideové dekadence snímku.
Chaotický a přitom vzácně koherentní, takový je především Antikrist Larse von Triera. Pevně ukotvený nadlidskými hereckými výkony ostře řezaného analytického Muže (William Defoe) a rtuťovité ženy (Charlotte Gainsbourgh), v níž se sváří opuštěná a zranitelná holčička s posedlou čarodějnicí. Tázat se, proč Lars von Trier nenávidí ženy, znamená naprosto se minout s poselstvím Antikrista. Je to sice film o nenávisti, ale nikoli o nenávisti jednostranně zařaditelné. Zlo, archetypálně zastoupené motivem Satana, nepramení z jednoho bodu. Tryská z promyšlené souhry okolností. Zahrnuje nepochopení, chlad i ponižování. Podstata Ženina šílenství zabíhá až kamsi k tragickému gestu Médey a vzpírá se zjednodušenému výkladu o autorově inkvizičním postoji k genderu.
V Antikristovi překročil Lars von Trier magický potok, který dělí diváka od mysli tvůrce. Pokud snad v předchozích filmech mnozí vnímali dánského provokatéra jako vypočítavého loutkaře, jež zlovolně smýká se svými subjekty, zde se situace mění. Kamera prostředkuje syrovou tkáň obrazů, neskrývá, nemanipuluje, předkládá chorobné a skličující výjevy, které však mají vnitřní řád a soudržnost. Rezonují tu všechny podstatné Trierovy tvůrčí obsese, tak obnažené, jak jen mohou být. Bez epických vějiček a postmoderních žánrových lepenic. Lars von Trier veřejně vymítá vnitřní démony. A připomíná, že film tu není k tomu, aby plnil očekávání. Film není povolná posluha diváckých choutek, cudná kurvička estetické konformity. FILM VLÁDNE!
PODROBNÝ POPIS FILMU
Nejmenovaný pár má sex ve svém bytě v Seattlu , zatímco jejich bez dozoru malý syn Nic vyleze k oknu ložnice a vypadne z něj a zemře. Matka se na pohřbu zhroutí a další měsíc stráví v nemocnici zmrzačená atypickým zármutkem . Otec, terapeut, je skeptický k psychiatrické péči, kterou matka dostává, a rozhodne se ji léčit osobně psychoterapií . Prozradí, že jejím druhým největším strachem je příroda, což ho přiměje vyzkoušet expoziční terapii . Vydají se na túru do své odlehlé chaty v lese zvané Eden , kde Nic strávila čas s ním předchozí léto, když psal diplomovou práci kritizující gynocid . Během túry potká jelena, který se ho nebojí a z poloviny jí z těla visí mrtvé koloušek.
Během psychoterapeutických sezení je žena čím dál více zarmoucená a propadá manickým záchvatům a často požaduje násilný sex. Oblast se muži stává čím dál zlověstnější; žaludy rychle hází kovovou střechu, probouzí se s rukou pokrytou klíšťaty , která se nasytila jeho krví, a potkává se s liškou, která se sama vykuchává a říká mu, že „vládne chaos“. V temné půdě muž nachází ženiny diplomové práce, které zahrnují násilné portréty honů na čarodějnice a album, ve kterém se její písmo stává stále zběsilejším a nečitelnějším. Žena prozradí, že při psaní dospěla k přesvědčení, že všechny ženy jsou od přírody zlé. Muž ji za to napomene a v šíleném okamžiku se násilně pomilují na úpatí zlověstného mrtvého stromu, kde jsou těla propletena v obnažených kořenech. Tuší, že jejím největším skrytým strachem je Satan .
Když si muž prohlédne Nicovu pitvu a fotografie, které žena pořídila z jeho pobytu v Edenu, uvědomí si, že mu systematicky obouvala boty na špatné nohy, což mělo za následek deformaci chodidla . Napadne ho v kůlně, obviní ho, že ji plánuje opustit, iniciuje s ním sex a poté mu narazí velkým kusem dřeva na vztyčený penis, čímž ho uvrhne do bezvědomí. Poté ho masturbuje, dokud nevystříkne krev. Vyvrtá mu díru do nohy, provlékne jí těžký brusný kámen a hodí klíč, který použila, pod chatu. Muž se probudí sám; protože nedokáže povolit šroub, schová se do hluboké díry u paty mrtvého stromu. Žena se řídí zvukem vrány, kterou našla zaživa pohřbenou v díře, ho najde a napadne, než ho částečně pohřbí.
Padá noc. Žena, nyní s lítostí, muže vyhrabe, ale nepamatuje si, kde je klíč. Pomůže mu zpět do chaty, kde mu řekne, že může zemřít, až „až dorazí Tři žebráci“. Žena vypráví, že viděla Nica, jak v noci jeho smrti šplhá k oknu, a úmyslně ho nechala z něj spadnout, čímž projevila své domnělé zlo. V chatě si uřízne klitoris . Oba pak navštíví vrána (symbol zoufalství), jelen (symbol smutku) a liška (symbol bolesti), označovaní jako Tři žebráci. Začíná krupobití a dříve se ukázalo, že ženy obviněné z čarodějnictví měly schopnost přivolávat krupobití. Když najde klíč pod podlahou chaty, zaútočí na něj nůžkami, ale jemu se podaří odšroubovat mlecí kámen. Nakonec se osvobodí, uškrtí ji k smrti a poté postaví hranici , kterou zapálí, aby zpopelnil její tělo.
Muž kulhá z chatrče a jí lesní plody, zatímco se na něj dívají Tři žebráci, nyní průsvitní a zářící. V oslnivém světle muž dosáhne vrcholu kopce a s úžasem sleduje, jak se k němu blíží průvod stovek žen – v staromódním oblečení a s rozmazanými tvářemi – než projdou kolem a pokračují hlouběji do lesa.
Postavy a obsazení
• Willem Dafoe - nejmenovaný ženatý muž, uváděný jako „On“. Dafoe také namluvil lišku, která říká „Chaos vládne“.
• Charlotte Gainsbourg - nejmenovaná žena vdaná za muže, uvedená jako „Ona“
Ocenění
European Film Awards
2009 - Anthony Dod Mantle (Nejlepší kamera)
2009 - Lars von Trier (Nejlepší režie) (nominace)
2009 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka) (nominace)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2010 - Lars von Trier, Meta Louise Foldager Sorensen (Nejlepší dánský film)
2010 - Lars von Trier (Nejlepší režisér)
2010 - Lars von Trier (Nejlepší scénář)
2010 - Anthony Dod Mantle (Nejlepší kamera)
2010 - Anders Refn (Nejlepší střih)
2010 - Kristian Eidnes Andersen (Nejlepší zvuk)
2010 - Ota Bareš, Peter Hjorth (Nejlepší speciální efekty)
2010 - Willem Dafoe (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2010 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2010 - Karl Júlíusson (Nejlepší výprava) (nominace)
2010 - Frauke Firl (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2010 - Hue Lan Van Duc (Nejlepší masky) (nominace)
Cannes Film Festival
2009 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka)
2009 - Lars von Trier (Zlatá palma - Hlavní soutěž) (nominace)
DABING
V českém znění: Martin Stropnický - Willem Dafoe (muž), Tatiana Vilhelmová - Charlotte Gainsbourg (žena)
Překlad: Anna Polanská
Dialogy: Radka Přibyslavská
Zvuk: Dušan Matuška
Produkce: Jana Trefná
Režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila: Společnost SDI Media pro HBO v roce 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.11.2022 Aerofilms
24.11.2022 Aerofilms
Premiéra Dánsko: 20.5.2009 Nordisk Film Den.
Premiéra Německo: 10.9.2009 MFA/MFA+
Premiéra Francie: 3.6.2009 Les Films du Losange
12.7.2023 Les Films du Losange
Premiéra Švédsko: 5.6.2009 Nordisk Film Swe.
Premiéra Itálie: 22.5.2009
Premiéra Polsko: 29.5.2009 Gutek Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.10.2010 Levné knihy
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 790 029
Tržby celkem - $ 7 400 000
Návštěvnost v ČR 9 404
Náklady (Rozpočet) - $ 5 000 000
Sledování na VOD
DaFilms - od 1.5.2023
KVIFF TV - původní znění | české titulky | od 15.12.2022
„Manželský pár se po tragické ztrátě dítěte uchyluje do odlehlé chaty, kde jejich zármutek a strach přerůstají v násilnou psychologickou hrůzu."
OBSAH
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Těžké těžké, Larsi. Mám tě rád, často tě chápu, často tě chápat nechci a chci jen cítit, co říkáš obrazy, ale tentokrát... Kdyby si natočil krátký film ve formě epilogu, byl bych šťastný a zase bych tě pár let uctíval. Bohužel tys to natahoval jako gumového hada, který se po půl hodině stál sám sebe opakující ódou na deprese, noční můry, pohled na chápaní ženy mužem i na své obavy. To vše je skvělé, vizuálně krásné a chvílemi opravdu silné. Ve třetí části však upadáš do vod, z kterých ses nedokázal už do konce filmu dostatečně zvednout a ukázat mi důvod, proč neobdivovat jen tu první část... a tak to asi i zůstane. Přitom to mohlo být tak silné a působivé, ale zůstane to pouze autorské a osobní. A ti dva vynikající herci, jsou už jen ozdobou na vánočním stromě z loňských Vánoc. Nemůžu se ještě zbavit dojmu, že žena, která by skrze své sexuální prožitky přišla při tamto aktu o dítě by se pak neustále milovat nechtěla:). Larse to vidí jinak. PS: nečekejte horor, ale ani něco nechutného. Larse je prostě svůj... V dobrém i ve zlém, stejně jako manželství. PPS: Trhl Larse počtem zpomalených záběrů Gibsonovo Umučení Krista?:) (Djkoma) 3*
Freud je mrtev, ať žije depresí stíhaný Trier, aneb vyšlete armádu Střihorukých Edwardů, nechť zbaví hříšné ženy ďáblova tlačítka rozkoše! Antikrist mi vůbec nepřišel jako misogynní film, naopak. Líčí muže jako emočně povrchního tvora, jenž je, pomineme-li sílu fyzickou, mnohem slabší než žena. Prostě tak, jak tomu ve skutečnosti je. Vyvěrá přitom z poutavé formy, zatímco obsahem sám sobě ulehčuje situaci, neboť cokoliv si o něm myslíte, je pravda a vše, co o něm napíšete, je prachsprostá lež.. Co se symboliky týká, stoprocentní jasno jsem měl jen v případě na nohu přimontované brusky, jenž představovala vyjádření nespokojenosti ohledně frekvence "broušení" ze strany manžela. Zbytek v podobě ukecané lišky, imortálního ptactva a ševelícího kapradí tam stejně dal režisér na popud některých místních uživatelů, kteří mu během natáčení seděli na klíně a šeptali do ouška: „Larsi, brácho, ať ten lišák něco plácne. Já to pak na databázi budu interpretovat…“ (Gilmour93) 3*
Pro někoho je Trier mizogyn. Podle mne chápe ženy lépe než mnozí jeho kolegové a Antikrist je toho výborným důkazem. Kromě toho, že jde o hluboce osobní film vzniklý z velké vnitřní bolesti, je to zároveň nadčasová výpověď o neodlučitelnosti mužského a ženského principu, které se vzájemně doplňují i ničí. Muž svou přirozenost skrývá, žena jí dává průchod. Racionalita se snaží zkrotit živelnost namísto toho, aby ji přijala za svou součást. Harmonii by měl přinést návrat k sobě samému, a tedy do přírody, potažmo do Ráje. Ten už ale neexistuje. Bůh je mrtev, chaos zvítězil. Psychologický horor o rozkladu lidské duše i tradičních hodnot si nás podmaňuje mnoha neskutečně působivými i extrémně drastickými výjevy a zároveň naši pozornost udržuje strukturou připomínající několikafázovou terapeutickou seanci založenou na principu „co tě nezabije, to tě (možná) posílí". Podobně absolvovat Antikrista znamená pohlédnout do nitra temnoty a zažít - jako Trier během natáčení - malé znovuzrození. 85% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Na počátku byla ztráta. Ztráta dítěte, která Ji uvrhla do hlubokého žalu a Jeho dostala do sedla. Druhdy netečný a nevšímavý manžel se náhle stává vševědoucím terapeutem, jenž věří, že svou ženu dokáže vyvést ze spletitého křoví beznaděje. Obrněn moderní arogancí lékaře lidské duše a iritující sebejistotou člověka, který dokáže spolehlivě odlišit realitu od představ, odvádí Ji tam, kde dle něj všechno začalo. Do lesa jménem Ráj, do opuštěné lovecké chaty. Tam někde tuší entitu, která v pyramidě Jejích největších strachů obsazuje samý vrchol. Co to však je? Chaotická náruč přírody, tolik se příčící jeho pedantickému intelektu? Nebo snad chimerická postava Satana, která tvořila předmět jejího vědeckého výzkumu?
Šokující, úchylný, samoúčelný, tvrdí někteří v souvislosti s posledním filmem mistra citové manipulace a filmového sadismu Larse von Triera. Nikoli, semknutý, estetický, zákonitý – říkám já. O Antikristovi lze uvažovat jako o skandálu, který překračuje platná tabu a přivádí na plátno zosobněnou krajnost. Ale lze o něm též uvažovat jako o vzácně uzavřeném, přitom divoce eklektickém prostoru, v němž se srážejí dogmata, archetypy i aluze v čemsi, co už mnozí přede mnou trefně nazvali terapií filmem. Antikrist jako otisk zdeptané tvůrčí mysli, vizuální očista, která se snaží dobrat temné podstaty člověka, jeho nevědomých a navenek spoutaných sil, jež však ve chvílích krize a ohrožení s úděsnou samozřejmostí vyvěrají na povrch. Aby odhalily neměnný fakt – navzdory krunýři racionality, jež po staletí budujeme, jsme v nitru stále zešeřelým a neproniknutelným hvozdem. Chaos vládne.
Jaký je tedy Antikrist film? Primitivní, bezesporu. Primitivní nikoli v pejorativním slova smyslu, nýbrž ve smyslu „film, který pracuje se zasutým, archetypálním, pudovým“. Postava Muže zastupuje sveřepou aroganci rozumu, který na vše aplikuje poučky a vlastní krutost skrývá za sebevědomé pozlátko jedince, jenž ovládá vše, včetně své přirozenosti. Žena naproti tomu prostředkuje emotivní, impulzivní a pudové, vše, co tradičně klademe do souvislosti s přírodou. Smrt dítěte v ní vzbudí zapadlé a děsivé duševní pochody, které narušují rozumové bariéry. Je to však Jeho bezcitnost, Jeho stylizace do role vědoucího a pomáhajícího, která vede uprostřed lesů k zákonité tragédii. Ve snaze zadusit žal suverénní maskou terapeuta uvrhává Muž Ženu i sebe samého do náruče bezbřehého zoufalství.
Jaký je dále Antikrist film? Estetický, k zalknutí estetický. Trierovo lpění na okamžiku, strnulém gestu, kráse tělesného propojení nachází pomyslný vrchol v prologu, který v pomalém tempu Händelovy skladby „Lancia Chi´o Pianga“ zobrazuje v těsném sousedství rozkoš a tragédii. Posedlost ikonickými obrazy hrdinů, v nichž se pozastaví filmový čas a stylizovaný šerosvit evokuje klasické malířství, nepůsobí v nejmenším samoúčelně – ony momenty vždy signalizují zlom v duši postavy. A pak jsou tu ovšem naturalistické záseky ruční kamery, strohé, nemilosrdně zaražené až do masa událostí. Forma věrně kopíruje obsah, v němž se vznosný jazyk symbolů kříží s tou nejnižší tělesností, zemitou krutostí i zvířecí vášní. Tolik zmiňované výjevy bezprecedentní brutality, vsazeny do psychologické hry (války) osvíceného rozumu a chaotické pudovosti, zapadají ústrojně do výtvarné i ideové dekadence snímku.
Chaotický a přitom vzácně koherentní, takový je především Antikrist Larse von Triera. Pevně ukotvený nadlidskými hereckými výkony ostře řezaného analytického Muže (William Defoe) a rtuťovité ženy (Charlotte Gainsbourgh), v níž se sváří opuštěná a zranitelná holčička s posedlou čarodějnicí. Tázat se, proč Lars von Trier nenávidí ženy, znamená naprosto se minout s poselstvím Antikrista. Je to sice film o nenávisti, ale nikoli o nenávisti jednostranně zařaditelné. Zlo, archetypálně zastoupené motivem Satana, nepramení z jednoho bodu. Tryská z promyšlené souhry okolností. Zahrnuje nepochopení, chlad i ponižování. Podstata Ženina šílenství zabíhá až kamsi k tragickému gestu Médey a vzpírá se zjednodušenému výkladu o autorově inkvizičním postoji k genderu.
V Antikristovi překročil Lars von Trier magický potok, který dělí diváka od mysli tvůrce. Pokud snad v předchozích filmech mnozí vnímali dánského provokatéra jako vypočítavého loutkaře, jež zlovolně smýká se svými subjekty, zde se situace mění. Kamera prostředkuje syrovou tkáň obrazů, neskrývá, nemanipuluje, předkládá chorobné a skličující výjevy, které však mají vnitřní řád a soudržnost. Rezonují tu všechny podstatné Trierovy tvůrčí obsese, tak obnažené, jak jen mohou být. Bez epických vějiček a postmoderních žánrových lepenic. Lars von Trier veřejně vymítá vnitřní démony. A připomíná, že film tu není k tomu, aby plnil očekávání. Film není povolná posluha diváckých choutek, cudná kurvička estetické konformity. FILM VLÁDNE!
PODROBNÝ POPIS FILMU
Nejmenovaný pár má sex ve svém bytě v Seattlu , zatímco jejich bez dozoru malý syn Nic vyleze k oknu ložnice a vypadne z něj a zemře. Matka se na pohřbu zhroutí a další měsíc stráví v nemocnici zmrzačená atypickým zármutkem . Otec, terapeut, je skeptický k psychiatrické péči, kterou matka dostává, a rozhodne se ji léčit osobně psychoterapií . Prozradí, že jejím druhým největším strachem je příroda, což ho přiměje vyzkoušet expoziční terapii . Vydají se na túru do své odlehlé chaty v lese zvané Eden , kde Nic strávila čas s ním předchozí léto, když psal diplomovou práci kritizující gynocid . Během túry potká jelena, který se ho nebojí a z poloviny jí z těla visí mrtvé koloušek.
Během psychoterapeutických sezení je žena čím dál více zarmoucená a propadá manickým záchvatům a často požaduje násilný sex. Oblast se muži stává čím dál zlověstnější; žaludy rychle hází kovovou střechu, probouzí se s rukou pokrytou klíšťaty , která se nasytila jeho krví, a potkává se s liškou, která se sama vykuchává a říká mu, že „vládne chaos“. V temné půdě muž nachází ženiny diplomové práce, které zahrnují násilné portréty honů na čarodějnice a album, ve kterém se její písmo stává stále zběsilejším a nečitelnějším. Žena prozradí, že při psaní dospěla k přesvědčení, že všechny ženy jsou od přírody zlé. Muž ji za to napomene a v šíleném okamžiku se násilně pomilují na úpatí zlověstného mrtvého stromu, kde jsou těla propletena v obnažených kořenech. Tuší, že jejím největším skrytým strachem je Satan .
Když si muž prohlédne Nicovu pitvu a fotografie, které žena pořídila z jeho pobytu v Edenu, uvědomí si, že mu systematicky obouvala boty na špatné nohy, což mělo za následek deformaci chodidla . Napadne ho v kůlně, obviní ho, že ji plánuje opustit, iniciuje s ním sex a poté mu narazí velkým kusem dřeva na vztyčený penis, čímž ho uvrhne do bezvědomí. Poté ho masturbuje, dokud nevystříkne krev. Vyvrtá mu díru do nohy, provlékne jí těžký brusný kámen a hodí klíč, který použila, pod chatu. Muž se probudí sám; protože nedokáže povolit šroub, schová se do hluboké díry u paty mrtvého stromu. Žena se řídí zvukem vrány, kterou našla zaživa pohřbenou v díře, ho najde a napadne, než ho částečně pohřbí.
Padá noc. Žena, nyní s lítostí, muže vyhrabe, ale nepamatuje si, kde je klíč. Pomůže mu zpět do chaty, kde mu řekne, že může zemřít, až „až dorazí Tři žebráci“. Žena vypráví, že viděla Nica, jak v noci jeho smrti šplhá k oknu, a úmyslně ho nechala z něj spadnout, čímž projevila své domnělé zlo. V chatě si uřízne klitoris . Oba pak navštíví vrána (symbol zoufalství), jelen (symbol smutku) a liška (symbol bolesti), označovaní jako Tři žebráci. Začíná krupobití a dříve se ukázalo, že ženy obviněné z čarodějnictví měly schopnost přivolávat krupobití. Když najde klíč pod podlahou chaty, zaútočí na něj nůžkami, ale jemu se podaří odšroubovat mlecí kámen. Nakonec se osvobodí, uškrtí ji k smrti a poté postaví hranici , kterou zapálí, aby zpopelnil její tělo.
Muž kulhá z chatrče a jí lesní plody, zatímco se na něj dívají Tři žebráci, nyní průsvitní a zářící. V oslnivém světle muž dosáhne vrcholu kopce a s úžasem sleduje, jak se k němu blíží průvod stovek žen – v staromódním oblečení a s rozmazanými tvářemi – než projdou kolem a pokračují hlouběji do lesa.
Postavy a obsazení
• Willem Dafoe - nejmenovaný ženatý muž, uváděný jako „On“. Dafoe také namluvil lišku, která říká „Chaos vládne“.
• Charlotte Gainsbourg - nejmenovaná žena vdaná za muže, uvedená jako „Ona“
Ocenění
European Film Awards
2009 - Anthony Dod Mantle (Nejlepší kamera)
2009 - Lars von Trier (Nejlepší režie) (nominace)
2009 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka) (nominace)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2010 - Lars von Trier, Meta Louise Foldager Sorensen (Nejlepší dánský film)
2010 - Lars von Trier (Nejlepší režisér)
2010 - Lars von Trier (Nejlepší scénář)
2010 - Anthony Dod Mantle (Nejlepší kamera)
2010 - Anders Refn (Nejlepší střih)
2010 - Kristian Eidnes Andersen (Nejlepší zvuk)
2010 - Ota Bareš, Peter Hjorth (Nejlepší speciální efekty)
2010 - Willem Dafoe (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2010 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2010 - Karl Júlíusson (Nejlepší výprava) (nominace)
2010 - Frauke Firl (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2010 - Hue Lan Van Duc (Nejlepší masky) (nominace)
Cannes Film Festival
2009 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka)
2009 - Lars von Trier (Zlatá palma - Hlavní soutěž) (nominace)
DABING
V českém znění: Martin Stropnický - Willem Dafoe (muž), Tatiana Vilhelmová - Charlotte Gainsbourg (žena)
Překlad: Anna Polanská
Dialogy: Radka Přibyslavská
Zvuk: Dušan Matuška
Produkce: Jana Trefná
Režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila: Společnost SDI Media pro HBO v roce 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.11.2022 Aerofilms
24.11.2022 Aerofilms
Premiéra Dánsko: 20.5.2009 Nordisk Film Den.
Premiéra Německo: 10.9.2009 MFA/MFA+
Premiéra Francie: 3.6.2009 Les Films du Losange
12.7.2023 Les Films du Losange
Premiéra Švédsko: 5.6.2009 Nordisk Film Swe.
Premiéra Itálie: 22.5.2009
Premiéra Polsko: 29.5.2009 Gutek Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.10.2010 Levné knihy
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 790 029
Tržby celkem - $ 7 400 000
Návštěvnost v ČR 9 404
Náklady (Rozpočet) - $ 5 000 000
Sledování na VOD
DaFilms - od 1.5.2023
KVIFF TV - původní znění | české titulky | od 15.12.2022
Tvůrci a herci
Lars von Trier (Režie), Bettina Brokemper (Produkce), Andreas Schreitmüller (Produkce), Meta Louise Foldager Sorensen (Produkce), Kristian Eidnes Andersen (Hudba), Anthony Dod Mantle (Kamera), Anders Refn (Střih), Victoria Beattie (Casting), Antoinette Boulat (Casting), Leo Davis (Casting), Karl Júlíusson (Scénografie), Frauke Firl (Kostýmy), André Rigaut (Zvuk), Hue Lan Van Duc (Masky), Morten Jacobsen (Masky), Lars von Trier (Scénář), Willem Dafoe (Herec), Charlotte Gainsbourg (Herec),
2009/109/Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko/Drama, Horor, Mysteriózní, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Prolog i epilog provází árie z Händelovy opery „Rinaldo“.
- Po celý film se objevují jenom 2 postavy.
- Film obsahuje přes osmdesát počítačově vygenerovaných záběrů.
- Postprodukce snímku probíhala v Polsku a Švédsku. Poláci na ní pracovali celkem více než 4000 hodin, Švédové pak přes 500.
- Mluvící liška byla až na oči a uši kompletně vytvořena počítačem.
- Hlas mluvící lišky je ve skutečnosti upravený hlas Willema Dafoa.
- Oba představitelé hlavních rolí Willem Dafoe i Charlotte Gainsbourg se narodili 22. července.
- Krajina, ve které natáčení probíhalo, nebyla vybrána náhodně. Dříve zde byl natočen film Ronja, dcera loupežníka (1984), který režisér Lars von Trier označil jako jeden ze svých nejoblíbenějších. (mojma79)
- Ve filmu nezazní jména hlavních postav.
- Willema Dafoa při choulostivých scénách zastupoval pornoherec Horst Baron, Charlotte Gainsbourg pak Mandy Starship.
- Na filmovém trhu v Cannes byly kupcům nabídnuty dvě verze: sestříhaná a mírnější katolická a původně zamýšlená protestanská.
- Charlotte Gainsbourg vyhrála cenu za Nejlepší ženský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes.
- Dánské noviny otisky esej spisovatele Heidi Laury, jakousi „formální žalobu“ proti ženskému sexu, kterou použil Lars von Trier v roce 2007 jakou součást výzkumu pro potřeby filmu. Esej odkazuje na příběhy o Evě a Pandoře (v řecké mytologii to byla první žena), cituje poezii obsahující silné předsudky vůči ženám a rovněž cituje Aristotela, Johna Chrysostoma (významný duchovní otec, který žil mezi lety 347 – 407, známý svými modlitbami), Johna Knoxe (skotský náboženský reformátor, který roku 1560 založil skotskou presbyteriánsku církev), Arthura Schopenhauera (významný německý filosof 19. století), Friedricha Nietzsche (německý filosof a klasický filolog), Ottu Weiningera (australský filozof) a amerického feministu Camilla Paglia.
- Porota v Cannes, která běžně uděluje ceny filmům s duchovní a morální hodnotou, udělila filmu Antichrist anticenu za mysoginní zobrazení (tj. nenávist nebo silný předsudek proti ženám).
- Výtvarné pojetí všech kapitol pochází od dánského umělce Pera Kirkebyho.
- Herci na place potvrdili, že se natáčelo v nervózní atmosféře a báli se, že režisér nezvládne pronásledování svých démonů a z natáčení uteče.
- Eva Green byla zvažována do hlavní role, avšak odmítla kvůli jiným závazkům.
- Charlotte Gainsbourgová na otázku o svojej masturbačnej scéne povedala: "Nehanbila som sa. Vedela som, o akú scénu ide, a tak som sa na to pripravovala. Prvé zábery, ktoré som urobila, bolo veľmi pomalé a nie príjemné, ale pokúšala som sa o to, čo som si predstavovala ako masturbáciu. Na konci Lars von Trier povedal: 'No, nie je to dobré. Nedalo by sa to urobiť rýchlejšie?' [smiech] A tak som videla, že vízia, ktorú som mala o tej scéne, vôbec nebola jeho víziou, a tak som to musela urobiť v tranze, oveľa nervóznejšie a živelnejšie."
- Filmovanie trvalo 40 dní, od 20. augusta po koniec septembra 2008 na rôznych miestach v Nemecku.
- Charlotte Gainsbourg prezradila, že Lars von Trier ju požiadal, aby scénu, kde rukou urobí porno herca, natočí sama. Vtedy povedala, že nemôže. "Naozaj nie som prudérna, ale zrazu som sa cítila ako v nesprávnom filme: nebol to Willem Dafoe, bol to ten pornoherec.
- Po celý film se objevují jenom 2 postavy.
- Film obsahuje přes osmdesát počítačově vygenerovaných záběrů.
- Postprodukce snímku probíhala v Polsku a Švédsku. Poláci na ní pracovali celkem více než 4000 hodin, Švédové pak přes 500.
- Mluvící liška byla až na oči a uši kompletně vytvořena počítačem.
- Hlas mluvící lišky je ve skutečnosti upravený hlas Willema Dafoa.
- Oba představitelé hlavních rolí Willem Dafoe i Charlotte Gainsbourg se narodili 22. července.
- Krajina, ve které natáčení probíhalo, nebyla vybrána náhodně. Dříve zde byl natočen film Ronja, dcera loupežníka (1984), který režisér Lars von Trier označil jako jeden ze svých nejoblíbenějších. (mojma79)
- Ve filmu nezazní jména hlavních postav.
- Willema Dafoa při choulostivých scénách zastupoval pornoherec Horst Baron, Charlotte Gainsbourg pak Mandy Starship.
- Na filmovém trhu v Cannes byly kupcům nabídnuty dvě verze: sestříhaná a mírnější katolická a původně zamýšlená protestanská.
- Charlotte Gainsbourg vyhrála cenu za Nejlepší ženský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes.
- Dánské noviny otisky esej spisovatele Heidi Laury, jakousi „formální žalobu“ proti ženskému sexu, kterou použil Lars von Trier v roce 2007 jakou součást výzkumu pro potřeby filmu. Esej odkazuje na příběhy o Evě a Pandoře (v řecké mytologii to byla první žena), cituje poezii obsahující silné předsudky vůči ženám a rovněž cituje Aristotela, Johna Chrysostoma (významný duchovní otec, který žil mezi lety 347 – 407, známý svými modlitbami), Johna Knoxe (skotský náboženský reformátor, který roku 1560 založil skotskou presbyteriánsku církev), Arthura Schopenhauera (významný německý filosof 19. století), Friedricha Nietzsche (německý filosof a klasický filolog), Ottu Weiningera (australský filozof) a amerického feministu Camilla Paglia.
- Porota v Cannes, která běžně uděluje ceny filmům s duchovní a morální hodnotou, udělila filmu Antichrist anticenu za mysoginní zobrazení (tj. nenávist nebo silný předsudek proti ženám).
- Výtvarné pojetí všech kapitol pochází od dánského umělce Pera Kirkebyho.
- Herci na place potvrdili, že se natáčelo v nervózní atmosféře a báli se, že režisér nezvládne pronásledování svých démonů a z natáčení uteče.
- Eva Green byla zvažována do hlavní role, avšak odmítla kvůli jiným závazkům.
- Charlotte Gainsbourgová na otázku o svojej masturbačnej scéne povedala: "Nehanbila som sa. Vedela som, o akú scénu ide, a tak som sa na to pripravovala. Prvé zábery, ktoré som urobila, bolo veľmi pomalé a nie príjemné, ale pokúšala som sa o to, čo som si predstavovala ako masturbáciu. Na konci Lars von Trier povedal: 'No, nie je to dobré. Nedalo by sa to urobiť rýchlejšie?' [smiech] A tak som videla, že vízia, ktorú som mala o tej scéne, vôbec nebola jeho víziou, a tak som to musela urobiť v tranze, oveľa nervóznejšie a živelnejšie."
- Filmovanie trvalo 40 dní, od 20. augusta po koniec septembra 2008 na rôznych miestach v Nemecku.
- Charlotte Gainsbourg prezradila, že Lars von Trier ju požiadal, aby scénu, kde rukou urobí porno herca, natočí sama. Vtedy povedala, že nemôže. "Naozaj nie som prudérna, ale zrazu som sa cítila ako v nesprávnom filme: nebol to Willem Dafoe, bol to ten pornoherec.
Odkazy