.jpg?ph=28b6509dcf)
Klaus Kinski /filmový herec, režisér, scenárista a střihač/
04.02.2025 16:59
Celé jméno: Klaus Kinski (rodné jméno) Nikolaus Gunter Nakszynski
Datum a místo narození: 18. října 1926 Sopoty, Svobodné město Gdaňsk Polsko
Datum a místo úmrtí: 23. listopadu 1991 (ve věku 65 let) Lagunitas Kaliforni Spojené státy americké
Místo pohřbení: Zpopelněn, popel rozptýlený v moři
KARIÉRA STRUČNĚ
Klaus Kinski (18. října 1926, Sopoty, tehdejší německé město Zoppot – 23. listopadu 1991, Lagunitas, Kalifornie, USA) byl německý herec a režisér. Jeho častým spolupracovníkem byl režisér Werner Herzog.
Životopis
Narodil se jako Nikolaus Gunter Nakszynski v rodině lékárníka. V pěti letech se rodina přestěhovala kvůli chudým poměrům do Berlína. Zde vyrůstal a v roce 1936 začal navštěvovat humanitní gymnázium prince Jindřicha v Berlíně-Schönebergu. Studia přerušil a narukoval do armády a poté odešel na frontu. Jako příkladný voják se neukázal, dezertoval na britskou stranu. Do konce 2. světové války byl v zajateckých táborech, kde okoušel herectví. Po válce vystupoval na divadelních prknech jevištích v Baden-Badenu a Tübingenu, od roku 1946 působil na různých divadelních a kabaretních scénách v Berlíně (mj. Schlosspark-Theater, Theater in der Kaiserallee, Deutsche Theater a Hebbel-Theater). V dalších letech byl úspěšný v mnoha různých divadelních rolích.
Ve filmu se začal objevovat v epizodních rolích, bral jednu roli po druhé a vzhledem k jeho výrazné tváři dostával zejména role záporných postav. V 60. letech se jeho doménou staly kriminální příběhy, většinou na základě adaptací Edgara Wallaceho, italské westerny a thrillery, španělské horory, dobrodružné filmy atd.
Skutečný úspěch přišel s filmem Aguirre, hněv Boží (1972) režiséra Wernera Herzoga. Následovala další úspěšná spolupráce, za zmínku stojí film Nosferatu - Fantom noci, kde si zahrál roli Draculy, postava Vojcka ve stejnojmenném filmu, postava Fitzcarralda opět ve stejnojmenném filmu nebo postava Francisca Manoela da Silvy ve snímku Zelená kobra.
Byl celkem čtyřikrát ženatý, měl 2 dcery (Polu a Nastassju, obě se staly herečkami) a jednoho syna Nikolaie. Napsal a vydal dvě knihy pamětí (Ich bin so wild nach deinem Erdbeermund, 1975 – Jsem tak divý po tvých jahodových ústech; Ich brauche Liebe, 1991 – Potřebuji lásku).
V roce 2013 byl svou dcerou Poly Kinski obviněn z opakovaného incestu a sexuálního zneužívání, které trvalo mnoho let. Druhá hercova dcera Nastassja Kinski následně potvrdila, že její otec byl nevypočitatelný násilník a tyran a kdyby ještě žil, usilovala by o jeho trestní stíhání.
Zemřel náhle, příčinou úmrtí byl infarkt.
Životopis
Narodil se jako Nikolaus Gunter Nakszynski v rodině lékárníka. V pěti letech se rodina přestěhovala kvůli chudým poměrům do Berlína. Zde vyrůstal a v roce 1936 začal navštěvovat humanitní gymnázium prince Jindřicha v Berlíně-Schönebergu. Studia přerušil a narukoval do armády a poté odešel na frontu. Jako příkladný voják se neukázal, dezertoval na britskou stranu. Do konce 2. světové války byl v zajateckých táborech, kde okoušel herectví. Po válce vystupoval na divadelních prknech jevištích v Baden-Badenu a Tübingenu, od roku 1946 působil na různých divadelních a kabaretních scénách v Berlíně (mj. Schlosspark-Theater, Theater in der Kaiserallee, Deutsche Theater a Hebbel-Theater). V dalších letech byl úspěšný v mnoha různých divadelních rolích.
Ve filmu se začal objevovat v epizodních rolích, bral jednu roli po druhé a vzhledem k jeho výrazné tváři dostával zejména role záporných postav. V 60. letech se jeho doménou staly kriminální příběhy, většinou na základě adaptací Edgara Wallaceho, italské westerny a thrillery, španělské horory, dobrodružné filmy atd.
Skutečný úspěch přišel s filmem Aguirre, hněv Boží (1972) režiséra Wernera Herzoga. Následovala další úspěšná spolupráce, za zmínku stojí film Nosferatu - Fantom noci, kde si zahrál roli Draculy, postava Vojcka ve stejnojmenném filmu, postava Fitzcarralda opět ve stejnojmenném filmu nebo postava Francisca Manoela da Silvy ve snímku Zelená kobra.
Byl celkem čtyřikrát ženatý, měl 2 dcery (Polu a Nastassju, obě se staly herečkami) a jednoho syna Nikolaie. Napsal a vydal dvě knihy pamětí (Ich bin so wild nach deinem Erdbeermund, 1975 – Jsem tak divý po tvých jahodových ústech; Ich brauche Liebe, 1991 – Potřebuji lásku).
V roce 2013 byl svou dcerou Poly Kinski obviněn z opakovaného incestu a sexuálního zneužívání, které trvalo mnoho let. Druhá hercova dcera Nastassja Kinski následně potvrdila, že její otec byl nevypočitatelný násilník a tyran a kdyby ještě žil, usilovala by o jeho trestní stíhání.
Zemřel náhle, příčinou úmrtí byl infarkt.
Životopis
Německý herec Klaus Kinski, jehož démonický obličej nemá v dějinách kinematografie obdoby, se od jiných představitelů šílenců a temných monster liší v jedné zásadní věci: ačkoliv ve většině případů prodával ve filmech pouze svůj děsivý vzhled temného anděla, jeho herecký talent byl zcela mimořádných kvalit a dostal-li part, se kterým stálo zato se poprat, rozvinul své herecké umění do netušených výšin a rozměrů...
Narodil se jako Klaus Gunter Naksynski 18. října 1926 v polských Sopotech. Jeho otec byl chudý lékárník a milovník opery. Tehdejší nuzné poměry a okolnosti ho donutily, aby se přestěhoval i s malým pětiletým Klausem do tehdy vzkvétajícího hlavního města německé říše - Berlína. Tam také mladý Klaus vyrůstal a později také studoval humanitní gymnázium, kde si oblíbil především klasickou literaturu. Z tohoto opojení ho vytrhlo až to, když musel narukovat a jako jeden z mnoha zachraňovat hroutící se Hitlerovy vize. Brzy však pochopil, že tuto potápějící se loď už nemá cenu zachraňovat a proto přebíhá na protější britskou stranu, kde stráví nějaký čas v zajetí. Ke konci války přichází na spásnou myšlenku, věrohodně sehrává part duševně chorého člověka, a zakrátko je poslán zpět domů do civilu. A tak se zrodil velký herec Klaus Kinski.
Jeho návrat domů však příliš šťastný nebyl a Kinski zažívá další těžké období svého života. Všude tenkrát vládnul jen poválečný zmatek a chaos. Aby se nějak uživil rozhodnul se zkusit to s herectvím. Byl si moc dobře vědom toho, že svým talentem dokáže zaujmout a nemýlil se. Zpočátku hraje jen ve vesnických a jiných kočovných divadlech, avšak brzy získává skutečné angažmá a vystupuje na divadelních prknech v Baden-Badenu, kde sklízí velmi dobrý ohlas. V dalších letech vystřídá snad všechna německá divadla a všude sklízí neobyčejné ovace a úspěch.
Jako asi každého divadelního herce i jeho zláká svět filmu. Svou první menší roli sehrává ve snímku Eugena Yorka-MORITURI. Brzo o něho začíná být ve filmových kruzích zájem a nabídky na další role se mu začínají hrnout jedna za druhou. Podepisuje smlouvy jako na běžícím pásu a s klidem pokerového hráče prodává svůj talent a šílenou vizáž ve westernech, kriminálkách a dobrodružných podívaných všeho druhu.
Zlom v jeho kariéře nastává v roce 1972, kdy přijímá nabídku na roli ve filmu Wernera Herzoga-AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ. Herzog byl talentovaný vizionář posedlý myšlenkou točit filmy o vyjímečných lidech, na které ostatní hledí s hrůzou a obdivem a v Kinském uviděl ideálního představitele těchto rolí. Nutno dodat, že Herzog a Kinski se nikdy neměli moc v lásce, při každém natáčení se hádali a šarvátky mezi nima nebraly konce, ale i přesto všechny snímky, na kterých spolu dělali patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu, kde Kinski hrál. Za všechny vzpomeňme jeho bravurní kreaci v Herzogově famozním remaku klasického UPÍRA NOSTERATU, kde v roli Draculy podává jeden ze svých životních výkonů.
Co se týče soukromí Klause Kinského byl ženatý celkem třikrát a měl dvě dcery a kluka. Jedna z dcer Nastassja později kráčí v jeho hereckých stopách. V padesáti letech se stěhuje do Los Angeles a natáčí převážně snímky v amerických produkcích s velkými hereckými hvězdami a za slušné honoráře. Roku 1988 se pokouší i o režii a natáčí snímek PAGANINI, ve kterém hraje i hlavní roli. Píše a vydává také dvě knihy svých pamětí. Jedinou velkou chybou Klause Kinského bylo, že si neuvědomoval sebezničující tempo svého života - zemřel náhle, uprostřed rozdělané práce a rodinné pohody na infarkt v kalifornském Lagunitas.
Byl celkem třikrát ženatý a jak jeho dcera z prvního manželství Pola Kinská, tak i dcera z druhého manželství Nastassja Kinská jsou herečkami.
Německý herec Klaus Kinski, jehož démonický obličej nemá v dějinách kinematografie obdoby, se od jiných představitelů šílenců a temných monster liší v jedné zásadní věci: ačkoliv ve většině případů prodával ve filmech pouze svůj děsivý vzhled temného anděla, jeho herecký talent byl zcela mimořádných kvalit a dostal-li part, se kterým stálo zato se poprat, rozvinul své herecké umění do netušených výšin a rozměrů...
Narodil se jako Klaus Gunter Naksynski 18. října 1926 v polských Sopotech. Jeho otec byl chudý lékárník a milovník opery. Tehdejší nuzné poměry a okolnosti ho donutily, aby se přestěhoval i s malým pětiletým Klausem do tehdy vzkvétajícího hlavního města německé říše - Berlína. Tam také mladý Klaus vyrůstal a později také studoval humanitní gymnázium, kde si oblíbil především klasickou literaturu. Z tohoto opojení ho vytrhlo až to, když musel narukovat a jako jeden z mnoha zachraňovat hroutící se Hitlerovy vize. Brzy však pochopil, že tuto potápějící se loď už nemá cenu zachraňovat a proto přebíhá na protější britskou stranu, kde stráví nějaký čas v zajetí. Ke konci války přichází na spásnou myšlenku, věrohodně sehrává part duševně chorého člověka, a zakrátko je poslán zpět domů do civilu. A tak se zrodil velký herec Klaus Kinski.
Jeho návrat domů však příliš šťastný nebyl a Kinski zažívá další těžké období svého života. Všude tenkrát vládnul jen poválečný zmatek a chaos. Aby se nějak uživil rozhodnul se zkusit to s herectvím. Byl si moc dobře vědom toho, že svým talentem dokáže zaujmout a nemýlil se. Zpočátku hraje jen ve vesnických a jiných kočovných divadlech, avšak brzy získává skutečné angažmá a vystupuje na divadelních prknech v Baden-Badenu, kde sklízí velmi dobrý ohlas. V dalších letech vystřídá snad všechna německá divadla a všude sklízí neobyčejné ovace a úspěch.
Jako asi každého divadelního herce i jeho zláká svět filmu. Svou první menší roli sehrává ve snímku Eugena Yorka-MORITURI. Brzo o něho začíná být ve filmových kruzích zájem a nabídky na další role se mu začínají hrnout jedna za druhou. Podepisuje smlouvy jako na běžícím pásu a s klidem pokerového hráče prodává svůj talent a šílenou vizáž ve westernech, kriminálkách a dobrodružných podívaných všeho druhu.
Zlom v jeho kariéře nastává v roce 1972, kdy přijímá nabídku na roli ve filmu Wernera Herzoga-AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ. Herzog byl talentovaný vizionář posedlý myšlenkou točit filmy o vyjímečných lidech, na které ostatní hledí s hrůzou a obdivem a v Kinském uviděl ideálního představitele těchto rolí. Nutno dodat, že Herzog a Kinski se nikdy neměli moc v lásce, při každém natáčení se hádali a šarvátky mezi nima nebraly konce, ale i přesto všechny snímky, na kterých spolu dělali patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu, kde Kinski hrál. Za všechny vzpomeňme jeho bravurní kreaci v Herzogově famozním remaku klasického UPÍRA NOSTERATU, kde v roli Draculy podává jeden ze svých životních výkonů.
Co se týče soukromí Klause Kinského byl ženatý celkem třikrát a měl dvě dcery a kluka. Jedna z dcer Nastassja později kráčí v jeho hereckých stopách. V padesáti letech se stěhuje do Los Angeles a natáčí převážně snímky v amerických produkcích s velkými hereckými hvězdami a za slušné honoráře. Roku 1988 se pokouší i o režii a natáčí snímek PAGANINI, ve kterém hraje i hlavní roli. Píše a vydává také dvě knihy svých pamětí. Jedinou velkou chybou Klause Kinského bylo, že si neuvědomoval sebezničující tempo svého života - zemřel náhle, uprostřed rozdělané práce a rodinné pohody na infarkt v kalifornském Lagunitas.
Byl celkem třikrát ženatý a jak jeho dcera z prvního manželství Pola Kinská, tak i dcera z druhého manželství Nastassja Kinská jsou herečkami.
V roce 2013 byl svou dcerou Poly Kinski obviněn z opakovaného incestu a sexuálního zneužívání, které trvalo mnoho let. Druhá hercova dcera Nastassja Kinski následně potvrdila, že její otec byl nevypočitatelný násilník a tyran a kdyby ještě žil, usilovala by o jeho trestní stíhání.
ODKAZY