Ladislav Mrkvička /filmový herec/
04.02.2025 15:08
Celé jméno: Ladislav Mrkvička
Datum a místo narození: 2. února 1939 Praha Československo
Datum a místo úmrtí: 27. prosince 2020 (ve věku 81 let) Praha Česko
Místo pohřbení: Prosecký hřbitov Praha Česko
KARIÉRA STRUČNĚ
Ladislav Mrkvička se narodil 2. února 1939 v Praze. Jeho otec pracoval jako konstruktér v Avii a matka byla kuchařkou. Již během základní školy se objevil ve filmu "Olověný chléb" (1953). Po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU pracoval v Avii a jako ošetřovatel v pražské ZOO. Na třetí pokus byl na DAMU přijat, ale v roce 1962 byl vyloučen kvůli účasti na studentském majálesu. Po základní vojenské službě a práci ve Vítkovických železárnách získal v roce 1964 angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde se uplatnil ve hrách jako "Maryša" či "Manon Lescaut". V letech 1967–1968 působil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové.
Studia herectví na pražské DAMU ukončil v roce 1962 bez diplomu, z politických důvodů (za účast v majáles) byl těsně před absolventským představením ze studia vyloučen. Po studiích nejprve odešel na Slovensko do Piešťan dělat leteckého mechanika. Odtud jej odvedl režisér Jiří Sequens a obsadil do jedné z hlavních rolí filmu Atentát, která ho proslavila. Dále působil pět let v ostravském Divadle Petra Bezruče. V roce 1967 přešel do Divadla Vítězného Února v Hradci Králové. V letech 1968 až 1974 byl členem Divadla S. K. Neumanna v Libni. Přitom zaskakoval za onemocnělého Václava Sloupa ve hře Oklamaní v divadle Na zábradlí. Poté od roku 1977 až do roku 1990 byl v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde v roce 1988 inicioval petici za osvobození uvězněného Václava Havla. V letech 1991 až 2016 byl členem činohry Národního divadla v Praze.
Na filmovém plátně debutoval v roce 1959 ve filmu "Romeo, Julie a tma". Významnou roli ztvárnil ve filmu "Atentát" (1964) pod režijním vedením Jiřího Sequense. Divákům se zapsal do paměti rolí kriminalisty Stejskala v seriálu "Třicet případů majora Zemana" (1978). Dále se objevil ve filmech a seriálech jako "Dobrá voda" (1982), "Grandhotel" (2006) či "Staříci" (2019), za který získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Kromě herectví se věnoval dabingu, kde propůjčil hlas například Dustinu Hoffmanovi či Jeanu-Paulu Belmondovi. V roce 2012 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. V roce 2019 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Ladislav Mrkvička byl dvakrát ženatý a měl pět dětí. V posledních letech života trpěl Parkinsonovou nemocí a revmatickou polymyalgií. Zemřel 27. prosince 2020 ve věku 81 let.
Studia herectví na pražské DAMU ukončil v roce 1962 bez diplomu, z politických důvodů (za účast v majáles) byl těsně před absolventským představením ze studia vyloučen. Po studiích nejprve odešel na Slovensko do Piešťan dělat leteckého mechanika. Odtud jej odvedl režisér Jiří Sequens a obsadil do jedné z hlavních rolí filmu Atentát, která ho proslavila. Dále působil pět let v ostravském Divadle Petra Bezruče. V roce 1967 přešel do Divadla Vítězného Února v Hradci Králové. V letech 1968 až 1974 byl členem Divadla S. K. Neumanna v Libni. Přitom zaskakoval za onemocnělého Václava Sloupa ve hře Oklamaní v divadle Na zábradlí. Poté od roku 1977 až do roku 1990 byl v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde v roce 1988 inicioval petici za osvobození uvězněného Václava Havla. V letech 1991 až 2016 byl členem činohry Národního divadla v Praze.
Na filmovém plátně debutoval v roce 1959 ve filmu "Romeo, Julie a tma". Významnou roli ztvárnil ve filmu "Atentát" (1964) pod režijním vedením Jiřího Sequense. Divákům se zapsal do paměti rolí kriminalisty Stejskala v seriálu "Třicet případů majora Zemana" (1978). Dále se objevil ve filmech a seriálech jako "Dobrá voda" (1982), "Grandhotel" (2006) či "Staříci" (2019), za který získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Kromě herectví se věnoval dabingu, kde propůjčil hlas například Dustinu Hoffmanovi či Jeanu-Paulu Belmondovi. V roce 2012 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. V roce 2019 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Ladislav Mrkvička byl dvakrát ženatý a měl pět dětí. V posledních letech života trpěl Parkinsonovou nemocí a revmatickou polymyalgií. Zemřel 27. prosince 2020 ve věku 81 let.
Životopis
Ladislav Mrkvička se narodil v Praze, jeho otec byl konstruktérem v Avii, matka byla kuchařkou. V době základní školy se spolu s dalšími spolužáky objevil ve filmu OLOVĚNÝ CHLÉB (1953). Za studií na gymnáziu pak prožíval milostný vztah s dívkou, která se později stala herečkou, což podnítilo i u něj zájem o herectví a začal hrát ochotnické divadlo. Na DAMU nebyl přijat ani na druhý pokus, načež stejně jako otec začal pracovat v Avii, pak byl ošetřovatelem v pražské ZOO. Nabídka na kariéru krotitele v cirkusu Bush zůstala nenaplněna, protože se nakonec na třetí pokus dostal na DAMU. Studium však nedokončil, protože v roce 1962 byl vyloučen kvůli účasti na studentském majálesu. Za tento v té době vážný delikt byl souzen, následně absolvoval základní vojenskou službu a práci ve Vítkovických železárnách. V roce 1964 získal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde se začal uplatňovat ve velkých hereckých příležitostech (Maryša, Manon Lescaut, Loupežník). V letech 1967-1968 hrál v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, kde vynikl v titulní roli Jarky Kohouta ve hře Věra Lukášová.
V roce 1968 přešel Ladislav Mrkvička do Prahy a nastoupil do Divadla S. K. Neumanna (1968-1974), kde se výrazně prosadil ve hrách Bratr Žak, Sluha dvou pánů a O myších a lidech. V uvolněné atmosféře konce 60. let mu bylo také uznáno nedokončené studium na DAMU a v roce 1968 byl prohlášen za absolventa. Svobodomyslné politické postoje však znovu Mrkvičkovi ztížily cestu životem a v roce 1974 byl z divadla propuštěn, znovu byl angažován až o tři roky později, a sice v Divadle Na zábradlí (1977-1991). Tady patřil k předním oporám zlaté éry režiséra E. Schorma a vynikl i v mezinárodně oceněných inscenacích Bratři Karamazovi nebo Maratón. Od roku 1991 je Ladislav Mrkvička členem činohry Národního divadla, kde zaujal svými rolemi ve hrách Zázračný mág, Jak se vám líbí, Na miskách vah, Večer tříkrálový nebo Mirandolína. Výborný výkon podává v roli Romeova otce, hrabě Monteka, v Romeovi a Julii. Kromě toho Mrkvička hostuje také na dalších scénách, například Divadlo Komedie (Kupec benátský) nebo Divadlo Bez zábradlí (Racek). Na divadle se Ladislav Mrkvička z mladických a milovnických rolí velmi brzy vypracoval v interpreta složitých psychologických postav, nevyhýbal se ale ani komediálnímu žánru s až groteskním pojetím.
Zatímco na divadelním jevišti pracoval od mládí s formátem titulních postav domácího i světového repertoáru, ve filmu, potažmo v televizi dostal příležitost rozvinout svůj herecký potenciál jen v menších rolích. Po zmíněném filmu OLOVĚNÝ CHLÉB (1953), kde ztvárnil spíše komparzní roli, začal dostávat menší filmové role jako student DAMU. Jako dvacetiletý si zahrál postavu studenta v dramatu ROMEO, JULIE A TMA (1959), na přelomu 50. a 60. let pak ztvárnil několik dalších rolí mladých mužů, svým hereckým výkonem zaujal několika většími postavami ve filmech ČERNÁ DYNASTIE (1962) a ATENTÁT (1964). Přes politický škraloup a mimopražské angažmá se Mrkvička v polovině 60. let dostal do okruhu zájmu tvůrců tzv. nové vlny (HOTEL PRO CIZINCE, 1966; PANNA A ZÁZRAČNICA, 1966; TVÁŘ POD MASKOU, 1970). V povědomí dnešních diváků zůstává Mrkvička především jako sportovně založený protagonista filmů pro děti a mládež (METRÁČEK, 1971; LEŤ, PTÁKU, LEŤ, 1978; KLUCI Z BRONZU, 1980; MALÝ VELKÝ HOKEJISTA, 1985). Dostal se ale i ke ztvárnění dramatičtějších rolí (JAKUB, 1976; DOSTIH, 1981).
Jestliže film byl velikostí rolí k Mrkvičkovi poměrně skoupý, stejně jako u řady jiných herců si také on vynahradil absenci práce před kamerou v televizi. Hrál v celé řadě inscenací a pohádek, známý je ale především rolí agilního pomocníka majora Zemana v roli poručíka Stejskala (TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975-1979; hrál celkem v patnácti dílech), objevil se také ale v řadě dalších seriálů a televizních filmů, další velkou hereckou příležitost dostal v seriálu DOBRÁ VODA (1982). Spolupracuje také s rozhlasem (například pětidílná rozhlasová hra Tristan a Isolda) a angažuje se také v dabingu (namlouval například Dustina Hoffmana), nikoli nevýznamná je jeho umělecká recitace (Viola, Lyra Pragensis).
V posledních letech Ladislav Mrkvička práci pro film a televizi omezuje, za zmínku stojí jeho role otce hlavní hrdinky v televizním filmu MŮJ OTEC A OSTATNÍ MUŽI (2005), ve filmu se naposledy uvedl menší postavou ve snímku GRANDHOTEL (2006).
Ladislav Mrkvička je podruhé ženatý, z obou manželství (Ivana Kopecká, rozvod 1988; Alena Kotibová od r. 1988) má celkem pět dětí.
V roce 1968 přešel Ladislav Mrkvička do Prahy a nastoupil do Divadla S. K. Neumanna (1968-1974), kde se výrazně prosadil ve hrách Bratr Žak, Sluha dvou pánů a O myších a lidech. V uvolněné atmosféře konce 60. let mu bylo také uznáno nedokončené studium na DAMU a v roce 1968 byl prohlášen za absolventa. Svobodomyslné politické postoje však znovu Mrkvičkovi ztížily cestu životem a v roce 1974 byl z divadla propuštěn, znovu byl angažován až o tři roky později, a sice v Divadle Na zábradlí (1977-1991). Tady patřil k předním oporám zlaté éry režiséra E. Schorma a vynikl i v mezinárodně oceněných inscenacích Bratři Karamazovi nebo Maratón. Od roku 1991 je Ladislav Mrkvička členem činohry Národního divadla, kde zaujal svými rolemi ve hrách Zázračný mág, Jak se vám líbí, Na miskách vah, Večer tříkrálový nebo Mirandolína. Výborný výkon podává v roli Romeova otce, hrabě Monteka, v Romeovi a Julii. Kromě toho Mrkvička hostuje také na dalších scénách, například Divadlo Komedie (Kupec benátský) nebo Divadlo Bez zábradlí (Racek). Na divadle se Ladislav Mrkvička z mladických a milovnických rolí velmi brzy vypracoval v interpreta složitých psychologických postav, nevyhýbal se ale ani komediálnímu žánru s až groteskním pojetím.
Zatímco na divadelním jevišti pracoval od mládí s formátem titulních postav domácího i světového repertoáru, ve filmu, potažmo v televizi dostal příležitost rozvinout svůj herecký potenciál jen v menších rolích. Po zmíněném filmu OLOVĚNÝ CHLÉB (1953), kde ztvárnil spíše komparzní roli, začal dostávat menší filmové role jako student DAMU. Jako dvacetiletý si zahrál postavu studenta v dramatu ROMEO, JULIE A TMA (1959), na přelomu 50. a 60. let pak ztvárnil několik dalších rolí mladých mužů, svým hereckým výkonem zaujal několika většími postavami ve filmech ČERNÁ DYNASTIE (1962) a ATENTÁT (1964). Přes politický škraloup a mimopražské angažmá se Mrkvička v polovině 60. let dostal do okruhu zájmu tvůrců tzv. nové vlny (HOTEL PRO CIZINCE, 1966; PANNA A ZÁZRAČNICA, 1966; TVÁŘ POD MASKOU, 1970). V povědomí dnešních diváků zůstává Mrkvička především jako sportovně založený protagonista filmů pro děti a mládež (METRÁČEK, 1971; LEŤ, PTÁKU, LEŤ, 1978; KLUCI Z BRONZU, 1980; MALÝ VELKÝ HOKEJISTA, 1985). Dostal se ale i ke ztvárnění dramatičtějších rolí (JAKUB, 1976; DOSTIH, 1981).
Jestliže film byl velikostí rolí k Mrkvičkovi poměrně skoupý, stejně jako u řady jiných herců si také on vynahradil absenci práce před kamerou v televizi. Hrál v celé řadě inscenací a pohádek, známý je ale především rolí agilního pomocníka majora Zemana v roli poručíka Stejskala (TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975-1979; hrál celkem v patnácti dílech), objevil se také ale v řadě dalších seriálů a televizních filmů, další velkou hereckou příležitost dostal v seriálu DOBRÁ VODA (1982). Spolupracuje také s rozhlasem (například pětidílná rozhlasová hra Tristan a Isolda) a angažuje se také v dabingu (namlouval například Dustina Hoffmana), nikoli nevýznamná je jeho umělecká recitace (Viola, Lyra Pragensis).
V posledních letech Ladislav Mrkvička práci pro film a televizi omezuje, za zmínku stojí jeho role otce hlavní hrdinky v televizním filmu MŮJ OTEC A OSTATNÍ MUŽI (2005), ve filmu se naposledy uvedl menší postavou ve snímku GRANDHOTEL (2006).
Ladislav Mrkvička je podruhé ženatý, z obou manželství (Ivana Kopecká, rozvod 1988; Alena Kotibová od r. 1988) má celkem pět dětí.
Kaňky Ladislava Mrkvičky
První kaňka v jeho herecké kariéře začala už při studiích na DAMU, kde se zúčastnil 1. května 1962 studentského majálesu. „V rámci veselí jsem vylezl na tramvaj a sundal kladku, aby do nás tramvaj nemohla najíždět. Jenže mě vyfotili a pak mě rovnou z generálky v divadle odvlekli pomalu s kordem v ruce,“ vzpomínal Mrkvička na bujará studentská léta. Následovaly vyšetřovací vazba a vyhazov ze školy. „Nenechali mě dostudovat, diplom z AMU mi byl udělen až při rehabilitacích v roce 1968. Tehdy jsem ho ale nepřijal, teprve až jsem v roce 1998 začal učit na DAMU, vystavili mi duplikát,“ dával rád k dobrému. Místo školy musel narukovat na vojnu, rok a půl si musel odkroutit až na Slovensku. A pak se stal zázrak – na bráně se objevil režisér Jiří Sequens (†85) s produkčním filmu Atentát. „Byl jsem v šoku. Přijeli za mnou do Piešťan, za zakázaným hercem, co je za trest na vojně. A dostal jsem roli hrdiny Gabčíka!“ vyprávěl Mrkvička, jak se dostal k filmu, kterým se proslavil.
Začal točit, jeho popularitě napomohl i sympatický tělocvikář z Metráčka (1971), rok nato byl ovšem znovu »na indexu«. Čtyři roky po srpnové okupaci Československa ruskými tanky odmítl hrát v libeňském divadle pro sovětskou vojenskou posádku z Milovic. Dal okamžitou výpověď a dlouho si nikde ani neškrtl. Až přišel znovu jeho »spasitel« Sequens s nabídkou velké role v seriálu Třicet případů majora Zemana. V roce 1974 si ho tam prosadil všem navzdory jako poručíka Stejskala, sympatického parťáka hlavního hrdiny neboli Vladimíra Brabce (†83). Přišel ovšem další Mrkvičkův průšvih... Herci ze seriálu byli na besedě na jižní Moravě, která skončila – jak jinak – ve sklípku. „Byli tam s námi i estébáčtí poradci, kteří nám radili při natáčení. No a já jsem se tam opil, vynadal jim do fašistů, a dokonce se i popral. Na to ale hrdý nejsem, to bylo opilecké hrdinství...“ sypal si herec hlavu popelem. Ráno si samozřejmě nic nepamatoval. „Ty si teď klekni a běž prosit,“ dštil síru režisér Sequens. Ani to však nepomohlo, komunisti se mu pomstili tím, že z něj udělali rozvraceče socialismu, který obral správňáka Zemana o místo náčelníka pražské kriminálky... „Nestalo se nic horšího, než že jsem skončil v Zemanovi. Honzu Zemana jsem v osmašedesátém zradil, neboť jsem přešel na špatnou stranu... A tím mě tam elegantně ukončili,“ vzpomínal Mrkvička. Dva roky pak měl totální zákaz jakéhokoliv natáčení a další větší role sehrál až v 80. letech. Za komunistů Ladislav Mrkvička nikdy nechodil ani k volbám.
První kaňka v jeho herecké kariéře začala už při studiích na DAMU, kde se zúčastnil 1. května 1962 studentského majálesu. „V rámci veselí jsem vylezl na tramvaj a sundal kladku, aby do nás tramvaj nemohla najíždět. Jenže mě vyfotili a pak mě rovnou z generálky v divadle odvlekli pomalu s kordem v ruce,“ vzpomínal Mrkvička na bujará studentská léta. Následovaly vyšetřovací vazba a vyhazov ze školy. „Nenechali mě dostudovat, diplom z AMU mi byl udělen až při rehabilitacích v roce 1968. Tehdy jsem ho ale nepřijal, teprve až jsem v roce 1998 začal učit na DAMU, vystavili mi duplikát,“ dával rád k dobrému. Místo školy musel narukovat na vojnu, rok a půl si musel odkroutit až na Slovensku. A pak se stal zázrak – na bráně se objevil režisér Jiří Sequens (†85) s produkčním filmu Atentát. „Byl jsem v šoku. Přijeli za mnou do Piešťan, za zakázaným hercem, co je za trest na vojně. A dostal jsem roli hrdiny Gabčíka!“ vyprávěl Mrkvička, jak se dostal k filmu, kterým se proslavil.
Začal točit, jeho popularitě napomohl i sympatický tělocvikář z Metráčka (1971), rok nato byl ovšem znovu »na indexu«. Čtyři roky po srpnové okupaci Československa ruskými tanky odmítl hrát v libeňském divadle pro sovětskou vojenskou posádku z Milovic. Dal okamžitou výpověď a dlouho si nikde ani neškrtl. Až přišel znovu jeho »spasitel« Sequens s nabídkou velké role v seriálu Třicet případů majora Zemana. V roce 1974 si ho tam prosadil všem navzdory jako poručíka Stejskala, sympatického parťáka hlavního hrdiny neboli Vladimíra Brabce (†83). Přišel ovšem další Mrkvičkův průšvih... Herci ze seriálu byli na besedě na jižní Moravě, která skončila – jak jinak – ve sklípku. „Byli tam s námi i estébáčtí poradci, kteří nám radili při natáčení. No a já jsem se tam opil, vynadal jim do fašistů, a dokonce se i popral. Na to ale hrdý nejsem, to bylo opilecké hrdinství...“ sypal si herec hlavu popelem. Ráno si samozřejmě nic nepamatoval. „Ty si teď klekni a běž prosit,“ dštil síru režisér Sequens. Ani to však nepomohlo, komunisti se mu pomstili tím, že z něj udělali rozvraceče socialismu, který obral správňáka Zemana o místo náčelníka pražské kriminálky... „Nestalo se nic horšího, než že jsem skončil v Zemanovi. Honzu Zemana jsem v osmašedesátém zradil, neboť jsem přešel na špatnou stranu... A tím mě tam elegantně ukončili,“ vzpomínal Mrkvička. Dva roky pak měl totální zákaz jakéhokoliv natáčení a další větší role sehrál až v 80. letech. Za komunistů Ladislav Mrkvička nikdy nechodil ani k volbám.
ODKAZY