Amerikánka / Amerikánka (2024/108/Česko/Drama, Fantasy) 64%
03.02.2025 02:33
JEDNOU VĚTOU
„Příběh o holce, která přestala utíkat."
OBSAH
Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta. Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat. (Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nápadité, svérázné, svěží, jiné. Ale stačí to? Dravě nasnímaný kus s nepřehlédnutelnou scénografií a přetížením všech smyslů nám představí Emu, která vyrostla v dětském domově. Nutno zdůraznit, že za minulého režimu. Devítiletá dívenka z neúplné rodiny, jejíž matka svou roli absolutně nezvládla, pak dospívající slečna, která nejprve měla to štěstí na náhradní rodinu, aby zase skončila v nevlídném náhradním zařízení, tentokrát v podobě pasťáku. A pak coby dospělá své zážitky zpracovává a snaží se s nimi vyrovnat. Společnost tu dostává nakopáno za to, že je neschopná se postarat o křehkou dětskou duši. Tři herečky ve třech fázích života. A zvláštně přitažlivý i stejně nesnesitelný Viktor Tauš. Ten to má ostatně po celou kariéru nahoru dolů. Samotný start s Kanárkem léta páně 1999 nebyl z nejradostnějších. Produkoval, občas to vyšlo, našel se dost i v televizní branži. A opakovaně svou prací zdůrazňoval, že děj je pro něj stejně důležitý jako forma. A na té se tady náramně vyřádil. Mnohé souvislosti mi i právě kvůli expresivnímu pojetí nebyly úplně jasné, zkrátka bílé plátno nesnese zase úplně všechno. Na občasnou nesrozumitelnost a samoúčelnost nicméně dávají zapomenout herci, kromě všude a všemi oslavované Kláry Kitto bych neopomínal Julii Šoucovou, která růžový pěstounský domeček musí vyměnit za jakousi vězeňskou kolonii, ve které se z písku bábovičky rozhodně nedělají. Ve svém letitém snu nepolevující Tauš volil nesnadná řešení a právě za to si tu čtvrtou hvězdu (asi) zaslouží. (castor) 4*
"Jsem skála! Jsem útes! Jsem síla, kterou nedokážete zlomit," deklamuje hrdinka (excelentního) nového českého filmu AMERIKÁNKA, který se nepodobá zřejmě ničemu, co v české kinematografii za poslední dekády vzniklo. Nepřekvapilo by mě nicméně, kdyby hrdinčinými ústy v těchto okamžicích promlouval samotný Viktor Tauš, kreativní energií sršící producent a režisér, pro nějž jde o vyvrcholení čtvrt století rozvíjeného uměleckého projektu. Jak přitom vysvětluji zde, ten v sobě podle mě suverénně propojuje hned tři důležité linie Taušovy umělecké kariéry, rozvíjené napříč filmovou, televizní i divadelní prací – a promítající se i do jeho čistě producentských počinů. (Douglas) 5*
Vize filmu coby gesamtkunstwerku, navíc vize nekompromisní, nelítostná, nesoudná, vykloubená, mimoběžná, a proto také totální, pohlcující a fascinující. Estetiky a postupy moderního divadla, videoklipů i celé historické tradice symbolistně expresivní kinematografie od Felliniho přes Kusturicu po mnohé a mnohé další si tu v záplavě sytých barev podávají ruku s aktuální dynamikou i skvostně analogově provedenými metaforami, zatímco umělecká díla a instalace se proměňují v rekvizity i symboly tepající životem. Z hodně dlouhé poslední doby v rámci domácí celovečerní tvorby vytane pro srovnání akorát těžkopádnější "Menandros & Thais" (byť nejsem autorita a rád se budu mýlit). Ale na rozdíl od tamní vzletné ambice novátorsky převyprávět mýtus přináší "Amerikánka" srdečnou snahu divákům pod kůži dostat amalgám osudů a je provázejících emocí, nadějí, zklamání, boje, hněvu a vyprchávajících iluzí. S otevřenou myslí a neokoralýma očima to funguje fantasticky. Díky, že můžeme mít i takovéto filmy, které jdou sveřepě svou cestou a pro které zahořet je takovou radostí. (JFL) 5*
VELKÁ RECENZE
Co je to Amerikánka? Zdánlivě jednoduchá otázka nenabízí jednoznačnou odpověď. Jistě, můžeme lakonicky konstatovat, že jde o nový film Viktora Tauše, filmového i televizního režiséra se smyslem pro silnou autorskou vizi. Jedná se přitom o jeho čtvrtý celovečerní film, ve kterém se po pokračování Sněženek a machrů (2008) a následných Klaunech (2013) vrací jak režijně, tak i výrazově ke svému debutu Kanárek (1999). Už tehdy totiž cítil silnou potřebu vložit do filmového příběhu víc než jen obyčejný děj. Forma se pro něj stala stejně důležitým výrazovým prvkem jako obsah. A letošní Amerikánka to jednoznačně dokazuje. Pojďme se společně vypravit do Taušovy králičí nory, abychom zjistili, jak hluboko vede – a třeba na jejím konci odhalíte, jestli jde o snímek, jenž by vám neměl uniknout.
Amerikánka je přezdívka dívky jménem Ema, se kterou se život nemazlil. Narodila se za socialismu v rozpadlé rodině, kde matka samoživitelka nezvládla svou roli a podlehla ničivému způsobu života. Jediné, k čemu se vyděšená malá holčička mohla upnout, byla prchavá vidina otce kdesi v Americe, k němuž vzhlížela jako ke Svatému grálu. Jednoduchá mantra o cestě za otcem do Ameriky se stala zaříkadlem, o nějž se tříští veškerý běs jejího následného životního osudu. Stala se skálou, nezničitelnou a nezlomnou silou, jež přečká vše, aby dosáhla svého. A tak se Amerikánka protlouká životem. Snaží se přežít pekelné podmínky odcizení a citové deprivace v děcáku, kde ztráta rodiny představuje vstupenku do pekla.
Pokouší se vyjít s náhradní rodinou v pěstounské péči, ale je stržena zpět do převýchovného soukolí socialistické mašinérie. Tentokrát v podobě pasťáku. A jde dál, útěk střídá útěk, její věčný vnitřní hlas pochybností ji neustále doprovází, stejně jako dědičný hřích matky, jenž si nese v sobě až do sametové revoluce, opojného okamžiku vítězství, který ji vezme poslední životní iluzi.
Amerikánka je současně výpovědí i obžalobou společnosti jako takové, neschopné postarat se o něco tak křehkého a samozřejmého, jako je bezstarostné dětství. Je epitafem i nekrologem zmařeného lidského života, ale také filipikou proti nesvobodě burcující k nezdolnosti lidského ducha za všech okolností. Viktor Tauš přitom pracuje se skutečnými postavami a skutečnými událostmi, protože titulní Amerikánka není filmovou postavou, ale člověkem z masa a kostí. Tauš se s ní seznámil v době, kdy sám procházel velmi složitým obdobím a její životní odysea mu učarovala natolik, že se k ní v podstatě celý život vracel – od divadelního představení až po letošní celovečerní film. Amerikánka je v tomto směru završení jeho mnohaleté snahy převést vše, co se k životním osudům zkoušené dívky váže, do expresivní formy schopné roztrhat běžnou narativní formu na kusy a donutit diváka podívat se na celou věc jinak.
Díky tomu se z Amerikánky stal obskurní žánrově-výtvarný mix se silným příběhem a velmi tíživým poselstvím, to vše servírované prostřednictvím zajímavých hereckých výkonů. Po příběhové stránce nabízí Tauš společně se scenáristou Davidem Jařabem (Hadí plyn) naprosto strhující filmový zážitek, z něhož vám bude mrazit v zádech. Vše, co hlavní hrdinka prožívá, čím prochází, jaké rány přijímá (nebo rozdává) a čemu musí čelit (nebo naopak podlehnout), je podáno s maximální intenzitou svědčící o obrovské touze autorů odvyprávět skutečný příběh skutečné Amerikánky tak, aby diváka zasáhli s nejvyšší možnou přesností. A daří se jim to skvěle díky silným hereckým výkonům. Proplétají mezi sebou události v několika dějových linií, v nichž vystupují hned tři různě staré Amerikánky v podání Pavly Beretové, Julie Šoucové a Kláry Kitto. Zejména nejmladší z nich (Klára Kitto) je ve své roli tak bravurní, že na její výkon jen tak nezapomenete.
Silnému příběhu však paradoxně podráží nohy zvolená umělecká forma. Nebo mu minimálně neprospívá. Bohužel. Film není divadlo a co snese divadelní představení, nemusí nutně snést stříbrné plátno. Divadelní scénografie a stylizace navozují v Amerikánce přísně jevištní dojem, ze kterého se snímek nikdy nerozběhne do čistě filmových rovin. Jistě, autorská vize, řeknete. Ale tady se šlo až moc do avantgardy a zapomnělo se přitom na to, že filmová řeč nemusí být nutně totožná s tou divadelní. Tauš na diváka mnohdy promlouvá až příliš nesrozumitelně a jednotlivé záběry, krásně stylizované podle krystalicky čiré autorské vize, vyznívají samoúčelně a příliš nuceně. Může to fungovat jako terapie obrazem, kdy zvolená audiovizuální stránka je skutečně impozantní a vede k nejrůznějším pocitům, ale pro vlastní příběh je kontraproduktivní.
Ze všech těchto důvodu nelze Amerikánku srovnávat s žádným podobným snímkem, protože žádný takový snímek minimálně u nás snad ještě nevznikl. Právě proto je odpověď na otázku, co je to Amerikánka, tak složitá. Svým silným sociálním apelem se nejvíc blíží Requiemu pro panenku (1991), kde Filip Renč sledoval svou vlastní verzi skutečných událostí a vyděsil diváky příběhem o šílenství vládnoucím v socialistickém ústavu pro mentálně postižené. Na druhou stranu převažující artové zpracování Amerikánky ji řadí spíše k inscenačnímu amalgámu fantaskních vizí Davida Lynche, Wese Andersona nebo Jana Švankmajera. Na každý pád je však více než potěšující, že u nás stále existují autoři, jejichž představa o filmu zahrnuje mnohem víc než jen běžnou produkci pro průměrného diváka.
Postavy a obsazení
• Pavla Beretová - „Amerikánka“ Ema Černá
• Julie Šoucová - „Amerikánka“ Ema Černá
• Klára Kitto - „Amerikánka“ Ema Černá
• Lucie Žáčková - matka Emy
• Klára Melíšková - ředitelka dětského domova
• Tomas Sean Pšenička - bratr Emy
Ocenění
Český lev
2024 - Jan Kadlec, Jan Poukar (Nejlepší filmový plakát)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší film) (nominace)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší režie) (nominace)
2024 - Klára Kitto (Nejlepší herečka) (nominace)
2024 - Klára Melíšková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2024 - Lucie Žáčková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2024 - David Jařab (Nejlepší scénář) (nominace)
2024 - Martin Douba (Nejlepší kamera) (nominace)
2024 - Alois Fišárek, Krzysztof Komander (Nejlepší střih) (nominace)
2024 - Michał Bagiński, Michał Fojcik (Nejlepší zvuk) (nominace)
2024 - Jan Prokeš (Nejlepší hudba) (nominace)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší filmová scénografie) (nominace)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2024 - Jana Dopitová, René Stejskal (Nejlepší masky) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší film)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší režie)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší audiovizuální počin)
2024 - David Jařab (Nejlepší scénář) (nominace)
2024 - Klára Kitto (Nejlepší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.9.2024 Bioscop
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 958 906
Návštěvnost v ČR 37 570
Náklady (Rozpočet) - Kč 39 300 000
Dotace Fond kinematografie: Kč 8 000 000
„Příběh o holce, která přestala utíkat."
OBSAH
Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta. Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat. (Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nápadité, svérázné, svěží, jiné. Ale stačí to? Dravě nasnímaný kus s nepřehlédnutelnou scénografií a přetížením všech smyslů nám představí Emu, která vyrostla v dětském domově. Nutno zdůraznit, že za minulého režimu. Devítiletá dívenka z neúplné rodiny, jejíž matka svou roli absolutně nezvládla, pak dospívající slečna, která nejprve měla to štěstí na náhradní rodinu, aby zase skončila v nevlídném náhradním zařízení, tentokrát v podobě pasťáku. A pak coby dospělá své zážitky zpracovává a snaží se s nimi vyrovnat. Společnost tu dostává nakopáno za to, že je neschopná se postarat o křehkou dětskou duši. Tři herečky ve třech fázích života. A zvláštně přitažlivý i stejně nesnesitelný Viktor Tauš. Ten to má ostatně po celou kariéru nahoru dolů. Samotný start s Kanárkem léta páně 1999 nebyl z nejradostnějších. Produkoval, občas to vyšlo, našel se dost i v televizní branži. A opakovaně svou prací zdůrazňoval, že děj je pro něj stejně důležitý jako forma. A na té se tady náramně vyřádil. Mnohé souvislosti mi i právě kvůli expresivnímu pojetí nebyly úplně jasné, zkrátka bílé plátno nesnese zase úplně všechno. Na občasnou nesrozumitelnost a samoúčelnost nicméně dávají zapomenout herci, kromě všude a všemi oslavované Kláry Kitto bych neopomínal Julii Šoucovou, která růžový pěstounský domeček musí vyměnit za jakousi vězeňskou kolonii, ve které se z písku bábovičky rozhodně nedělají. Ve svém letitém snu nepolevující Tauš volil nesnadná řešení a právě za to si tu čtvrtou hvězdu (asi) zaslouží. (castor) 4*
"Jsem skála! Jsem útes! Jsem síla, kterou nedokážete zlomit," deklamuje hrdinka (excelentního) nového českého filmu AMERIKÁNKA, který se nepodobá zřejmě ničemu, co v české kinematografii za poslední dekády vzniklo. Nepřekvapilo by mě nicméně, kdyby hrdinčinými ústy v těchto okamžicích promlouval samotný Viktor Tauš, kreativní energií sršící producent a režisér, pro nějž jde o vyvrcholení čtvrt století rozvíjeného uměleckého projektu. Jak přitom vysvětluji zde, ten v sobě podle mě suverénně propojuje hned tři důležité linie Taušovy umělecké kariéry, rozvíjené napříč filmovou, televizní i divadelní prací – a promítající se i do jeho čistě producentských počinů. (Douglas) 5*
Vize filmu coby gesamtkunstwerku, navíc vize nekompromisní, nelítostná, nesoudná, vykloubená, mimoběžná, a proto také totální, pohlcující a fascinující. Estetiky a postupy moderního divadla, videoklipů i celé historické tradice symbolistně expresivní kinematografie od Felliniho přes Kusturicu po mnohé a mnohé další si tu v záplavě sytých barev podávají ruku s aktuální dynamikou i skvostně analogově provedenými metaforami, zatímco umělecká díla a instalace se proměňují v rekvizity i symboly tepající životem. Z hodně dlouhé poslední doby v rámci domácí celovečerní tvorby vytane pro srovnání akorát těžkopádnější "Menandros & Thais" (byť nejsem autorita a rád se budu mýlit). Ale na rozdíl od tamní vzletné ambice novátorsky převyprávět mýtus přináší "Amerikánka" srdečnou snahu divákům pod kůži dostat amalgám osudů a je provázejících emocí, nadějí, zklamání, boje, hněvu a vyprchávajících iluzí. S otevřenou myslí a neokoralýma očima to funguje fantasticky. Díky, že můžeme mít i takovéto filmy, které jdou sveřepě svou cestou a pro které zahořet je takovou radostí. (JFL) 5*
VELKÁ RECENZE
Co je to Amerikánka? Zdánlivě jednoduchá otázka nenabízí jednoznačnou odpověď. Jistě, můžeme lakonicky konstatovat, že jde o nový film Viktora Tauše, filmového i televizního režiséra se smyslem pro silnou autorskou vizi. Jedná se přitom o jeho čtvrtý celovečerní film, ve kterém se po pokračování Sněženek a machrů (2008) a následných Klaunech (2013) vrací jak režijně, tak i výrazově ke svému debutu Kanárek (1999). Už tehdy totiž cítil silnou potřebu vložit do filmového příběhu víc než jen obyčejný děj. Forma se pro něj stala stejně důležitým výrazovým prvkem jako obsah. A letošní Amerikánka to jednoznačně dokazuje. Pojďme se společně vypravit do Taušovy králičí nory, abychom zjistili, jak hluboko vede – a třeba na jejím konci odhalíte, jestli jde o snímek, jenž by vám neměl uniknout.
Amerikánka je přezdívka dívky jménem Ema, se kterou se život nemazlil. Narodila se za socialismu v rozpadlé rodině, kde matka samoživitelka nezvládla svou roli a podlehla ničivému způsobu života. Jediné, k čemu se vyděšená malá holčička mohla upnout, byla prchavá vidina otce kdesi v Americe, k němuž vzhlížela jako ke Svatému grálu. Jednoduchá mantra o cestě za otcem do Ameriky se stala zaříkadlem, o nějž se tříští veškerý běs jejího následného životního osudu. Stala se skálou, nezničitelnou a nezlomnou silou, jež přečká vše, aby dosáhla svého. A tak se Amerikánka protlouká životem. Snaží se přežít pekelné podmínky odcizení a citové deprivace v děcáku, kde ztráta rodiny představuje vstupenku do pekla.
Pokouší se vyjít s náhradní rodinou v pěstounské péči, ale je stržena zpět do převýchovného soukolí socialistické mašinérie. Tentokrát v podobě pasťáku. A jde dál, útěk střídá útěk, její věčný vnitřní hlas pochybností ji neustále doprovází, stejně jako dědičný hřích matky, jenž si nese v sobě až do sametové revoluce, opojného okamžiku vítězství, který ji vezme poslední životní iluzi.
Amerikánka je současně výpovědí i obžalobou společnosti jako takové, neschopné postarat se o něco tak křehkého a samozřejmého, jako je bezstarostné dětství. Je epitafem i nekrologem zmařeného lidského života, ale také filipikou proti nesvobodě burcující k nezdolnosti lidského ducha za všech okolností. Viktor Tauš přitom pracuje se skutečnými postavami a skutečnými událostmi, protože titulní Amerikánka není filmovou postavou, ale člověkem z masa a kostí. Tauš se s ní seznámil v době, kdy sám procházel velmi složitým obdobím a její životní odysea mu učarovala natolik, že se k ní v podstatě celý život vracel – od divadelního představení až po letošní celovečerní film. Amerikánka je v tomto směru završení jeho mnohaleté snahy převést vše, co se k životním osudům zkoušené dívky váže, do expresivní formy schopné roztrhat běžnou narativní formu na kusy a donutit diváka podívat se na celou věc jinak.
Díky tomu se z Amerikánky stal obskurní žánrově-výtvarný mix se silným příběhem a velmi tíživým poselstvím, to vše servírované prostřednictvím zajímavých hereckých výkonů. Po příběhové stránce nabízí Tauš společně se scenáristou Davidem Jařabem (Hadí plyn) naprosto strhující filmový zážitek, z něhož vám bude mrazit v zádech. Vše, co hlavní hrdinka prožívá, čím prochází, jaké rány přijímá (nebo rozdává) a čemu musí čelit (nebo naopak podlehnout), je podáno s maximální intenzitou svědčící o obrovské touze autorů odvyprávět skutečný příběh skutečné Amerikánky tak, aby diváka zasáhli s nejvyšší možnou přesností. A daří se jim to skvěle díky silným hereckým výkonům. Proplétají mezi sebou události v několika dějových linií, v nichž vystupují hned tři různě staré Amerikánky v podání Pavly Beretové, Julie Šoucové a Kláry Kitto. Zejména nejmladší z nich (Klára Kitto) je ve své roli tak bravurní, že na její výkon jen tak nezapomenete.
Silnému příběhu však paradoxně podráží nohy zvolená umělecká forma. Nebo mu minimálně neprospívá. Bohužel. Film není divadlo a co snese divadelní představení, nemusí nutně snést stříbrné plátno. Divadelní scénografie a stylizace navozují v Amerikánce přísně jevištní dojem, ze kterého se snímek nikdy nerozběhne do čistě filmových rovin. Jistě, autorská vize, řeknete. Ale tady se šlo až moc do avantgardy a zapomnělo se přitom na to, že filmová řeč nemusí být nutně totožná s tou divadelní. Tauš na diváka mnohdy promlouvá až příliš nesrozumitelně a jednotlivé záběry, krásně stylizované podle krystalicky čiré autorské vize, vyznívají samoúčelně a příliš nuceně. Může to fungovat jako terapie obrazem, kdy zvolená audiovizuální stránka je skutečně impozantní a vede k nejrůznějším pocitům, ale pro vlastní příběh je kontraproduktivní.
Ze všech těchto důvodu nelze Amerikánku srovnávat s žádným podobným snímkem, protože žádný takový snímek minimálně u nás snad ještě nevznikl. Právě proto je odpověď na otázku, co je to Amerikánka, tak složitá. Svým silným sociálním apelem se nejvíc blíží Requiemu pro panenku (1991), kde Filip Renč sledoval svou vlastní verzi skutečných událostí a vyděsil diváky příběhem o šílenství vládnoucím v socialistickém ústavu pro mentálně postižené. Na druhou stranu převažující artové zpracování Amerikánky ji řadí spíše k inscenačnímu amalgámu fantaskních vizí Davida Lynche, Wese Andersona nebo Jana Švankmajera. Na každý pád je však více než potěšující, že u nás stále existují autoři, jejichž představa o filmu zahrnuje mnohem víc než jen běžnou produkci pro průměrného diváka.
Postavy a obsazení
• Pavla Beretová - „Amerikánka“ Ema Černá
• Julie Šoucová - „Amerikánka“ Ema Černá
• Klára Kitto - „Amerikánka“ Ema Černá
• Lucie Žáčková - matka Emy
• Klára Melíšková - ředitelka dětského domova
• Tomas Sean Pšenička - bratr Emy
Ocenění
Český lev
2024 - Jan Kadlec, Jan Poukar (Nejlepší filmový plakát)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší film) (nominace)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší režie) (nominace)
2024 - Klára Kitto (Nejlepší herečka) (nominace)
2024 - Klára Melíšková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2024 - Lucie Žáčková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2024 - David Jařab (Nejlepší scénář) (nominace)
2024 - Martin Douba (Nejlepší kamera) (nominace)
2024 - Alois Fišárek, Krzysztof Komander (Nejlepší střih) (nominace)
2024 - Michał Bagiński, Michał Fojcik (Nejlepší zvuk) (nominace)
2024 - Jan Prokeš (Nejlepší hudba) (nominace)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší filmová scénografie) (nominace)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2024 - Jana Dopitová, René Stejskal (Nejlepší masky) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší film)
2024 - Viktor Tauš (Nejlepší režie)
2024 - Jan Kadlec (Nejlepší audiovizuální počin)
2024 - David Jařab (Nejlepší scénář) (nominace)
2024 - Klára Kitto (Nejlepší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.9.2024 Bioscop
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 958 906
Návštěvnost v ČR 37 570
Náklady (Rozpočet) - Kč 39 300 000
Dotace Fond kinematografie: Kč 8 000 000
Tvůrci a herci
Viktor Tauš (Režie), Viktor Tauš (Produkce), Václav Dejčmar (Produkce), Petr Tichý (Produkce), Michal Reitler (Produkce), Peter Badač (Produkce), Jan Kadlec (Produkce), Tomáš Srovnal (Produkce), Jan Prokeš (Hudba), Martin Douba(Kamera), Alois Fišárek (Střih), Krzysztof Komander (Střih), - (Casting), Jan Kadlec (Scénografie), Jan Kadlec (Kostýmy), Michał Fojcik (Zvuk), Ondřej Šmejkal (Zvuk), Pavel Brejcha (Zvuk), Vítek Jíra (Zvuk), Jana Dopitová (Masky), David Jařab (Scénář), Pavla Beretová (Herec), Julie Šoucová (Herec), Klára Kitto (Herec), Lucie Žáčková (Herec), Klára Melíšková (Herec), Tomas Sean Pšenička (Herec), Magdaléna Borová (Herec), Vladimír Javorský (Herec), Zuzana Mauréry (Herec), Zuzana Kronerová (Herec), Nikola Trojánková (Herec), Barbora Holzknechtová (Herec), Karla Bábková (Herec), Klára Bystroňová (Herec), Václav Neužil ml. (Herec), David Novotný (Herec), Rozálie Topinková (Herec),
2024/108/Česko/Drama, Fantasy
Zajímavost k filmu
- Malé cameo si ve filmu zahrály Tereza Ramba a Eliška Křenková, představitelky Amerikánky v původní divadelní hře.
- Předlohou Amerikánky pro film byla Zdena Vrbová.
- Ve filmu zazní i píseň „Perdono“ italské zpěvačky Cateriny Caselli, jejíž česká interpretace v podání Yvonne Přenosilové s názvem „Tak prázdná“ zazněla v československém seriálu Píseň pro Rudolfa III. (od r. 1967), a to v epizodě Muž v redingotu (1967).
- Deti neherci, ktoré sa objavujú vo filme, začali skúšať s režisérom Taušom už 9 mesiacov pred reálnym natáčaním.
- Vo filme sú obsadené aj reálne deti z detských domov a detenčných ústavov.
- Tauš priznal, že film je mu trochu osobný, pretože si kedysi prechádzal rozvodom rodičov, a preto v ňom zarezonovali pocity z minulosti.
- Zatiaľ čo divadelná inscenácia, ktorá sa hrala na pražskej scéne Jatka 78, stavala predovšetkým na slove, film má byť podľa zámeru tvorcov vizuálnym spektáklom.
- Tauš upozornil, že nejde o historický film a netreba na neho takto pozerať, preto napríklad detské domovy nevyzerajú ako tie z osemdesiatych rokov: "Ten film je konstruovaný jako rekonstrukce vzpomínek dnes již dospělé ženy na své dětství, a pokud na to chcete nahlížet jako na historický film, tak je třeba na to nahlížet jako na historický film emoce."
- Tauš o tom, čo chcel filmom priniesť: „Je to studie, jakým způsobem naděje dokáže transformovat naši povahu, a tedy jakou v nás dokáže rodit vnitřní sílu.“
- Předlohou Amerikánky pro film byla Zdena Vrbová.
- Ve filmu zazní i píseň „Perdono“ italské zpěvačky Cateriny Caselli, jejíž česká interpretace v podání Yvonne Přenosilové s názvem „Tak prázdná“ zazněla v československém seriálu Píseň pro Rudolfa III. (od r. 1967), a to v epizodě Muž v redingotu (1967).
- Deti neherci, ktoré sa objavujú vo filme, začali skúšať s režisérom Taušom už 9 mesiacov pred reálnym natáčaním.
- Vo filme sú obsadené aj reálne deti z detských domov a detenčných ústavov.
- Tauš priznal, že film je mu trochu osobný, pretože si kedysi prechádzal rozvodom rodičov, a preto v ňom zarezonovali pocity z minulosti.
- Zatiaľ čo divadelná inscenácia, ktorá sa hrala na pražskej scéne Jatka 78, stavala predovšetkým na slove, film má byť podľa zámeru tvorcov vizuálnym spektáklom.
- Tauš upozornil, že nejde o historický film a netreba na neho takto pozerať, preto napríklad detské domovy nevyzerajú ako tie z osemdesiatych rokov: "Ten film je konstruovaný jako rekonstrukce vzpomínek dnes již dospělé ženy na své dětství, a pokud na to chcete nahlížet jako na historický film, tak je třeba na to nahlížet jako na historický film emoce."
- Tauš o tom, čo chcel filmom priniesť: „Je to studie, jakým způsobem naděje dokáže transformovat naši povahu, a tedy jakou v nás dokáže rodit vnitřní sílu.“
Odkazy
Hrají:
Pavla Beretová, Julie Šoucová, Klára Kitto, Lucie Žáčková, Klára Melíšková, Tomas Sean Pšenička, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová, Nikola Trojánková, Barbora Holzknechtová, Karla Bábková, Klára Bystroňová, Václav Neužil ml., David Novotný, Rozálie Topinková