.jpg?ph=28b6509dcf)
Lekce Faust / Lekce Faust (1994/97/Česko, Francie, Velká Británie/Drama, Mysteriózní, Animovaný) 79%
20.01.2025 23:07
JEDNOU VĚTOU
„Film natočený podle konkrétních textů na známé klasické téma. Na rozdíl od vžitého příběhu je hlavním hrdinou člověk, který je vytržen ze života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místo."
OBSAH
Muž s aktovkou dostane cestou z práce na ulici jakýsi leták. Jako všichni ostatní ho zahodí, aniž se na něj podívá. Doma pak v poště objeví další leták, na kterém je slepá mapka s označeným domem. Muž se rozhodne tento dům najít a tak také učiní. V tajemném domě se začne odvíjet faustovský příběh, ve kterém se muž (Faust) upíše Mefistovi. Tento Faust v podání vynikajícího Petra Čepka je obyčejným mužem z ulice, který je vytržen ze svého všedního života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místo. Jeho všetečná zvědavost ho strhne do dobrodružství ducha, v němž se rozplyne jeho vlastní nicotná osobnost, ale v němž nabývá na významu odvěký spor mezi Bohem a Ďáblem o lidskou duši. Samotný film nabízí divákově imaginaci bohatý materiál pro další uvažování. Vedle nejrůznějších animačních technik využívá Švankmajer opět kombinace herce s velkými loutkami - maskami; opět se natáčelo v reálu i v divadelních kulisách.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. (charlosina) 4*
Syntéza loutkového, animovaného a hraného filmu. Jestli ne vrchol Švankmajera, tak po Šílení určitě druhý nejlepší jeho film. A jistě jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let - možná nejlepší. Krásný a jaksi decentní černý humor. Film byl prý inspirovám tím, že se J.Š. s nějakým kamarádem ještě v studentských letech rozhodli někde na poli vyvolávat ďábla. Nemysleli to ani tak moc vážně. Ale po chvíli na nedaleké cestě zastavila červená škodovka, otevřeli se dveře a ony dva mladíky jakýsi nečekaný poryv větru odhodil o několik metrů dál. Ta červená škodovka se do filmu taky dostala... (Vitex) 5*
Vrstvení krásných nesmyslů, jak to uměl jen Švankmajer. Na můj vkus by to sice mohlo být klidně kratší, a asi by se mi to víc líbilo, kdyby se to více drželo Goetheho, ale to jsou jen čistě osobní dojmy. Bavily mě tam ty záběry dobové Prahy, jakož i výskyt mladého Krause a herecký výkon Petra Čepka, který pak bohužel předčasně zemřel, je ho škoda, byl to úžasný herec. U mnoha scén jsem si říkal, že muselo být strašně pracné to natočit, možná o to víc obdivuji nasazení celého štábu, protože podle mě nejspíš jen samotný Švankmajer věděl, co chtěl tímto filmem říci; tento dojem mám ostatně z většiny jeho filmů, že tam vše má své místo a nic tam není náhodné, ale přitom to dokonale vzdoruje nějakým pokusům o interpretaci. A tak tam podle mě každý může vidět něco jiného, a i v tom je to hezké a zajímavé. Není u nás druhého tvůrce, jako je Švankmajer, a osobně shledávám tuto kombinaci hraného, animovaného a loutkového filmu jako zcela neodolatelnou, spousta nápadů v tom filmu je prostě kouzelná, a ten film tolik překypuje tvůrčí invencí, až se mezi dobovou produkcí tyčí jako solitér, který dalece překonal břehy provinčního rybníčku a směle by se mohl pouštět kdekoli na světě, což bych mu jen přál. (Vančura) 4*
VELKÁ RECENZE
Faustovské téma zajímalo Jana Švankmajera odedávna: poprvé je zpracoval jako představení pro semaforské Divadlo masek; v 80. letech napsal nerealizovaný scénář pro celovečerní program Laterny Magiky. Dlouho připravovaný projekt dostal nakonec s přispěním francouzských, německých a britských producentů a s finanční podporou českého ministerstva kultury a francouzského ministerstva kultury a komunikace (CNC) podobu celovečerního kombinovaného filmu. Švankmajer natáčel svůj druhý dlouhometrážní projekt (po filmu Něco z Alenky, 1987) s týmem stálých spolupracovníků dva roky; do hlavní role obsadil výborného Petra Čepka. Faustovský mýtus považuje autor za klíčový pro naši civilizaci. Jeho vlastní výklad se liší např. od goethovské prezentace Fausta jako romantického titána, symbolu lidské aktivity, nacházejícího své vznešené poslání v tvořivé práci pro společnost. Švankmajerův hrdina je naopak obyčejný člověk z ulice, který je vytržen ze svého všedního života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místa. Osudovou náhodou je vmanipulován do faustovské vzpoury. Jeho všetečná zvědavost ho strhne do dobrodružství ducha, v němž se rozplyne jeho vlastní nicotná osobnost, ale v němž nabývá na významu odvěký spor mezi Bohem a Ďáblem o lidskou duši. Muž je paradoxně nucen proměnit se v poslušnou loutku rebela; hraje a proti své vůli si postupně osvojuje hrdinskou roli, jejíž jedinečnost je ovšem od základu zpochybněna. Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale (podobně jako např. ve filmu Don Šajn, FP 1970) přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla Johanna Wolfganga Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického renesančního dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601). Samotný film však pouze nabízí divákově imaginaci bohatý materiál pro další úvahy. Vedle nejrůznějších animačních technik využívá Švankmajer opět kombinace herce s velkými loutkami-maskami (např. Don Šajn); natáčel opět v reálu i v divadelních kulisách (např. Něco z Alenky). Většinu loutek už tvůrce použil ve svých předchozích filmech; v epizodních rolích se mihnou někteří jeho oblíbení interpreti. Po formální stránce je Lekce Faust extraktem dosavadních Švankmajerových uměleckých zkušeností, podřízených ovšem originálnímu tvůrčímu přemítání o moderní podobě faustovského mýtu. Snímek byl uveden v sekci Un certain regard na 47. MFF v Cannes 1994; na XXIX. MFF v Karlových Varech 1994 byl oceněn Zvláštní cenou poroty ex aequo. -ap-
PODROBNÝ POPIS FILMU
Muž s aktovkou dostane cestou z práce na ulici od dvou ošuntělých mužů jakýsi leták. Stejně jako ostatní chodci ho zahodí, aniž se na něj podívá. Ze schránky muž vybere poštu. Ze dveří odemykaného bytu vyběhne slepice; muž se dá do úklidu koberce od slepičinců. Potom se pustí do večeře a do prohlížení pošty. Objeví další leták: slepou mapu části města s vyznačeným domem. V bochníku chleba najde vejce; když je rozbije, zjistí, že je prázdné. Náhle zhasne světlo a prudký poryv větru rozrazí okno. V bouřlivém okamžiku předměty ožijí vlastním životem. Ve světle blesku se objeví oba pobudové, kteří rozdávali mapky; jsou slepí. Muž srovnáním mapky a plánu města zjistí, kde je označený dům. Vydá se tam. Starý polozbořený činžák vypadá opuštěně. V temném průjezdu návštěvníka porazí mladík, zběsile prchající na ulici. Na dvoře ho za zaprášeným oknem sleduje stařena; jakýsi stařec se šourá k popelnici vysypat žhoucí popel z kamen. Muž sestoupí po strmých schodech do temného sklepa. Objeví klíč od zamčených dveří. Za nimi je divadelní šatna. Muž tu najde ohořelý sešit s textem Goethova Fausta. Obleče se do kostýmu a před zrcadlem se nalíčí jako Faust. Ze studia textu ho vyruší zvonek, volající herce na scénu. Cestou zákulisím muž zahlédne na záchodě Kašpara. Škvírou v oponě pozoruje publikum, usazující se v hledišti. Serve ze sebe kostým, prorazí kulisy a unikne zlověstně se přibližujícím kulisákům. Ze staré chodby vstoupí uprchlík do alchymistické laboratoře. Vzniká zde dítě-homunkulus. Muž vyhledá v starém foliantu příslušnou formuli a oživí je; po chvíli se však dítě změní v netvora s jeho podobou a muž ho zničí. Na jevišti loutkového divadla se odehrává výjev ze hry o doktoru Faustovi. Anděl přemlouvá alchymistu, aby se vzdal magie, jež vede ke zkáze. Ďábel je ve svém našeptávání úspěšnější. Přihlížející muž zaujímá Faustovo místo. Stále je však jen hercem, kterému vrátný zakáže v zákulisí kouřit. Kašpar se vkrade do laboratoře a listuje učenými knihami. Nic však nechápe. Muž si zapálí cigaretu na záchodě. Odtud vejde do hospody, kde jsou mezi hosty i oba muži s mapkami. Sedne si k nim, oni však spěšně dojedí a odejdou; musí za ně zaplatit útratu. Muž si vezme aktovku, kterou nechali na lavici, a přes záchodky spěchá zpátky. Sluha peskuje Kašpara, který si na knihy sedl, protože tak doufal nabýt učenosti. Potom mu nabídne, aby se dal do alchymistových služeb. Muž vystoupí na půdu, kde z aktovky vyndá čarodějnické propriety. Uprostřed magického kruhu začne vzývat Mefista. Po překonání rozličných nástrah vyvolá vyslance pekel. Mefisto mu nabídne výměnou za duši své služby po dobu dvaceti čtyř let. Faust si vyžádá čas na rozmyšlenou. Kašpar považuje magický kruh za čihadlo a omylem vyvolá Mefista. Ďábel vyběhne z domu a děsí pokojné chodce. Muž-Faust bloudí ulicemi. Zahlédne starce, který krade z popelnice uříznutou lidskou nohu. Následuje ho do zahradní hospody, kde jsou kulisáci i oba muži s mapkami, první jako výčepní, druhý jako slepý harmonikář. Faust najde v meruňkových knedlících klíč, jímž se dostane do zatuchlého krámku; kulisáci ho zde násilím navléknou do kostýmu. Musí se zúčastnit bláznivého představení, v němž sám zpívá operní árii a v němž se křehké baletky účastní polních prací. Mefisto v nápovědní budce potvrdí smlouvu. Andělé se Faustovi marně snaží zabránit v podpisu; ďáblíci je přemohou. Faust, vedený jako loutka, pronese řeč o své touze po poznání vesmíru. Na konci prvního dějství je pověšen za drát jako loutka, ale osvobodí se. Mezi diváky, občerstvujícími se v divadelním bufetu, jsou i oba muži s mapkami. Faust o přestávce marně přemítá o smyslu světa; dosažené vědění mu k ničemu není. Osvěžuje si paměť textem. Zvonek ho volá na jeviště. Mefisto zanese svého pána na královskou slavnost do Portugalska, kde má proslulý mág předvést své umění. Vyvolá Davida a Goliáše, když však zdejší vladař pozná, že jde o pekelné kouzlo, hosta vyhodí. Faust se mu pomstí tak, že poručí Mefistovi zaplavit dvořany vodou. Na hladině potom hraje kuželky. Náhle však poznává, že má světských radovánek dost. Chce se kát a zříci se magie. Anděl mu slíbí odpuštění. Zneklidněný Mefisto přestrojí svého kolegu za krásnou Helenu, která Fausta svede. Když muž zjistí, že se miloval s ďáblem, udělá se mu zle. Vyčte Mefistovi jeho podvod. - Ďábel prohlásí, že čas už vypršel. Kašpar Fausta marně prosí, aby utekli. Pán mu poručí najmout dva hlídače a služebník na ulici naverbuje oba muže s mapkami. Faust se zavře v šatně a pálí text. Siláci zaženou čerty, ale pak si pro doktora přijde celé peklo. Muž se zbaví kostýmu a dá se na útěk. V průjezdu domu srazí k zemi dalšího adepta s mapkou, a na ulici vběhne pod auto; je na místě mrtev. Kolem se shromáždí dav. Stařec ukradne nohu, oddělenou od těla, a uteče. Auto nemá řidiče. -ap-
Postavy a obsazení
• Petr Čepek - Faust / Mefistofeles
• Jan Kraus - Cornelius
• Vladimír Kudla - Waldes
• Antonín Zacpal - starý muž
• Jiří Zip Suchý - Kašpar
Ocenění
Český lev
1994 - Petr Čepek (Nejlepší herec)
1994 - Nejlepší zvuk
1994 - Nejlepší výtvarný počin
1994 - Nejlepší film (nominace)
1994 - Jan Švankmajer (Nejlepší režie) (nominace)
1994 - Jan Švankmajer (Nejlepší scénář) (nominace)
1994 - Nejlepší střih (nominace)
Cannes Film Festival
1994 - Jan Švankmajer (Un certain regard) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1994 - Jan Švankmajer (Zvláštní cena poroty)
1994 - Jan Švankmajer (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.9.1994 Lucernafilm
Premiéra Francie: 15.5.1994 (Cannes Film Festival)
Premiéra Velká Británie: 23.9.1994
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1995 (VHS) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 3.10.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 215 464
Návštěvnost v ČR 9 046
„Film natočený podle konkrétních textů na známé klasické téma. Na rozdíl od vžitého příběhu je hlavním hrdinou člověk, který je vytržen ze života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místo."
OBSAH
Muž s aktovkou dostane cestou z práce na ulici jakýsi leták. Jako všichni ostatní ho zahodí, aniž se na něj podívá. Doma pak v poště objeví další leták, na kterém je slepá mapka s označeným domem. Muž se rozhodne tento dům najít a tak také učiní. V tajemném domě se začne odvíjet faustovský příběh, ve kterém se muž (Faust) upíše Mefistovi. Tento Faust v podání vynikajícího Petra Čepka je obyčejným mužem z ulice, který je vytržen ze svého všedního života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místo. Jeho všetečná zvědavost ho strhne do dobrodružství ducha, v němž se rozplyne jeho vlastní nicotná osobnost, ale v němž nabývá na významu odvěký spor mezi Bohem a Ďáblem o lidskou duši. Samotný film nabízí divákově imaginaci bohatý materiál pro další uvažování. Vedle nejrůznějších animačních technik využívá Švankmajer opět kombinace herce s velkými loutkami - maskami; opět se natáčelo v reálu i v divadelních kulisách.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. (charlosina) 4*
Syntéza loutkového, animovaného a hraného filmu. Jestli ne vrchol Švankmajera, tak po Šílení určitě druhý nejlepší jeho film. A jistě jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let - možná nejlepší. Krásný a jaksi decentní černý humor. Film byl prý inspirovám tím, že se J.Š. s nějakým kamarádem ještě v studentských letech rozhodli někde na poli vyvolávat ďábla. Nemysleli to ani tak moc vážně. Ale po chvíli na nedaleké cestě zastavila červená škodovka, otevřeli se dveře a ony dva mladíky jakýsi nečekaný poryv větru odhodil o několik metrů dál. Ta červená škodovka se do filmu taky dostala... (Vitex) 5*
Vrstvení krásných nesmyslů, jak to uměl jen Švankmajer. Na můj vkus by to sice mohlo být klidně kratší, a asi by se mi to víc líbilo, kdyby se to více drželo Goetheho, ale to jsou jen čistě osobní dojmy. Bavily mě tam ty záběry dobové Prahy, jakož i výskyt mladého Krause a herecký výkon Petra Čepka, který pak bohužel předčasně zemřel, je ho škoda, byl to úžasný herec. U mnoha scén jsem si říkal, že muselo být strašně pracné to natočit, možná o to víc obdivuji nasazení celého štábu, protože podle mě nejspíš jen samotný Švankmajer věděl, co chtěl tímto filmem říci; tento dojem mám ostatně z většiny jeho filmů, že tam vše má své místo a nic tam není náhodné, ale přitom to dokonale vzdoruje nějakým pokusům o interpretaci. A tak tam podle mě každý může vidět něco jiného, a i v tom je to hezké a zajímavé. Není u nás druhého tvůrce, jako je Švankmajer, a osobně shledávám tuto kombinaci hraného, animovaného a loutkového filmu jako zcela neodolatelnou, spousta nápadů v tom filmu je prostě kouzelná, a ten film tolik překypuje tvůrčí invencí, až se mezi dobovou produkcí tyčí jako solitér, který dalece překonal břehy provinčního rybníčku a směle by se mohl pouštět kdekoli na světě, což bych mu jen přál. (Vančura) 4*
VELKÁ RECENZE
Faustovské téma zajímalo Jana Švankmajera odedávna: poprvé je zpracoval jako představení pro semaforské Divadlo masek; v 80. letech napsal nerealizovaný scénář pro celovečerní program Laterny Magiky. Dlouho připravovaný projekt dostal nakonec s přispěním francouzských, německých a britských producentů a s finanční podporou českého ministerstva kultury a francouzského ministerstva kultury a komunikace (CNC) podobu celovečerního kombinovaného filmu. Švankmajer natáčel svůj druhý dlouhometrážní projekt (po filmu Něco z Alenky, 1987) s týmem stálých spolupracovníků dva roky; do hlavní role obsadil výborného Petra Čepka. Faustovský mýtus považuje autor za klíčový pro naši civilizaci. Jeho vlastní výklad se liší např. od goethovské prezentace Fausta jako romantického titána, symbolu lidské aktivity, nacházejícího své vznešené poslání v tvořivé práci pro společnost. Švankmajerův hrdina je naopak obyčejný člověk z ulice, který je vytržen ze svého všedního života, v němž otázky po smyslu lidské existence nemají místa. Osudovou náhodou je vmanipulován do faustovské vzpoury. Jeho všetečná zvědavost ho strhne do dobrodružství ducha, v němž se rozplyne jeho vlastní nicotná osobnost, ale v němž nabývá na významu odvěký spor mezi Bohem a Ďáblem o lidskou duši. Muž je paradoxně nucen proměnit se v poslušnou loutku rebela; hraje a proti své vůli si postupně osvojuje hrdinskou roli, jejíž jedinečnost je ovšem od základu zpochybněna. Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale (podobně jako např. ve filmu Don Šajn, FP 1970) přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla Johanna Wolfganga Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického renesančního dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601). Samotný film však pouze nabízí divákově imaginaci bohatý materiál pro další úvahy. Vedle nejrůznějších animačních technik využívá Švankmajer opět kombinace herce s velkými loutkami-maskami (např. Don Šajn); natáčel opět v reálu i v divadelních kulisách (např. Něco z Alenky). Většinu loutek už tvůrce použil ve svých předchozích filmech; v epizodních rolích se mihnou někteří jeho oblíbení interpreti. Po formální stránce je Lekce Faust extraktem dosavadních Švankmajerových uměleckých zkušeností, podřízených ovšem originálnímu tvůrčímu přemítání o moderní podobě faustovského mýtu. Snímek byl uveden v sekci Un certain regard na 47. MFF v Cannes 1994; na XXIX. MFF v Karlových Varech 1994 byl oceněn Zvláštní cenou poroty ex aequo. -ap-
PODROBNÝ POPIS FILMU
Muž s aktovkou dostane cestou z práce na ulici od dvou ošuntělých mužů jakýsi leták. Stejně jako ostatní chodci ho zahodí, aniž se na něj podívá. Ze schránky muž vybere poštu. Ze dveří odemykaného bytu vyběhne slepice; muž se dá do úklidu koberce od slepičinců. Potom se pustí do večeře a do prohlížení pošty. Objeví další leták: slepou mapu části města s vyznačeným domem. V bochníku chleba najde vejce; když je rozbije, zjistí, že je prázdné. Náhle zhasne světlo a prudký poryv větru rozrazí okno. V bouřlivém okamžiku předměty ožijí vlastním životem. Ve světle blesku se objeví oba pobudové, kteří rozdávali mapky; jsou slepí. Muž srovnáním mapky a plánu města zjistí, kde je označený dům. Vydá se tam. Starý polozbořený činžák vypadá opuštěně. V temném průjezdu návštěvníka porazí mladík, zběsile prchající na ulici. Na dvoře ho za zaprášeným oknem sleduje stařena; jakýsi stařec se šourá k popelnici vysypat žhoucí popel z kamen. Muž sestoupí po strmých schodech do temného sklepa. Objeví klíč od zamčených dveří. Za nimi je divadelní šatna. Muž tu najde ohořelý sešit s textem Goethova Fausta. Obleče se do kostýmu a před zrcadlem se nalíčí jako Faust. Ze studia textu ho vyruší zvonek, volající herce na scénu. Cestou zákulisím muž zahlédne na záchodě Kašpara. Škvírou v oponě pozoruje publikum, usazující se v hledišti. Serve ze sebe kostým, prorazí kulisy a unikne zlověstně se přibližujícím kulisákům. Ze staré chodby vstoupí uprchlík do alchymistické laboratoře. Vzniká zde dítě-homunkulus. Muž vyhledá v starém foliantu příslušnou formuli a oživí je; po chvíli se však dítě změní v netvora s jeho podobou a muž ho zničí. Na jevišti loutkového divadla se odehrává výjev ze hry o doktoru Faustovi. Anděl přemlouvá alchymistu, aby se vzdal magie, jež vede ke zkáze. Ďábel je ve svém našeptávání úspěšnější. Přihlížející muž zaujímá Faustovo místo. Stále je však jen hercem, kterému vrátný zakáže v zákulisí kouřit. Kašpar se vkrade do laboratoře a listuje učenými knihami. Nic však nechápe. Muž si zapálí cigaretu na záchodě. Odtud vejde do hospody, kde jsou mezi hosty i oba muži s mapkami. Sedne si k nim, oni však spěšně dojedí a odejdou; musí za ně zaplatit útratu. Muž si vezme aktovku, kterou nechali na lavici, a přes záchodky spěchá zpátky. Sluha peskuje Kašpara, který si na knihy sedl, protože tak doufal nabýt učenosti. Potom mu nabídne, aby se dal do alchymistových služeb. Muž vystoupí na půdu, kde z aktovky vyndá čarodějnické propriety. Uprostřed magického kruhu začne vzývat Mefista. Po překonání rozličných nástrah vyvolá vyslance pekel. Mefisto mu nabídne výměnou za duši své služby po dobu dvaceti čtyř let. Faust si vyžádá čas na rozmyšlenou. Kašpar považuje magický kruh za čihadlo a omylem vyvolá Mefista. Ďábel vyběhne z domu a děsí pokojné chodce. Muž-Faust bloudí ulicemi. Zahlédne starce, který krade z popelnice uříznutou lidskou nohu. Následuje ho do zahradní hospody, kde jsou kulisáci i oba muži s mapkami, první jako výčepní, druhý jako slepý harmonikář. Faust najde v meruňkových knedlících klíč, jímž se dostane do zatuchlého krámku; kulisáci ho zde násilím navléknou do kostýmu. Musí se zúčastnit bláznivého představení, v němž sám zpívá operní árii a v němž se křehké baletky účastní polních prací. Mefisto v nápovědní budce potvrdí smlouvu. Andělé se Faustovi marně snaží zabránit v podpisu; ďáblíci je přemohou. Faust, vedený jako loutka, pronese řeč o své touze po poznání vesmíru. Na konci prvního dějství je pověšen za drát jako loutka, ale osvobodí se. Mezi diváky, občerstvujícími se v divadelním bufetu, jsou i oba muži s mapkami. Faust o přestávce marně přemítá o smyslu světa; dosažené vědění mu k ničemu není. Osvěžuje si paměť textem. Zvonek ho volá na jeviště. Mefisto zanese svého pána na královskou slavnost do Portugalska, kde má proslulý mág předvést své umění. Vyvolá Davida a Goliáše, když však zdejší vladař pozná, že jde o pekelné kouzlo, hosta vyhodí. Faust se mu pomstí tak, že poručí Mefistovi zaplavit dvořany vodou. Na hladině potom hraje kuželky. Náhle však poznává, že má světských radovánek dost. Chce se kát a zříci se magie. Anděl mu slíbí odpuštění. Zneklidněný Mefisto přestrojí svého kolegu za krásnou Helenu, která Fausta svede. Když muž zjistí, že se miloval s ďáblem, udělá se mu zle. Vyčte Mefistovi jeho podvod. - Ďábel prohlásí, že čas už vypršel. Kašpar Fausta marně prosí, aby utekli. Pán mu poručí najmout dva hlídače a služebník na ulici naverbuje oba muže s mapkami. Faust se zavře v šatně a pálí text. Siláci zaženou čerty, ale pak si pro doktora přijde celé peklo. Muž se zbaví kostýmu a dá se na útěk. V průjezdu domu srazí k zemi dalšího adepta s mapkou, a na ulici vběhne pod auto; je na místě mrtev. Kolem se shromáždí dav. Stařec ukradne nohu, oddělenou od těla, a uteče. Auto nemá řidiče. -ap-
Postavy a obsazení
• Petr Čepek - Faust / Mefistofeles
• Jan Kraus - Cornelius
• Vladimír Kudla - Waldes
• Antonín Zacpal - starý muž
• Jiří Zip Suchý - Kašpar
Ocenění
Český lev
1994 - Petr Čepek (Nejlepší herec)
1994 - Nejlepší zvuk
1994 - Nejlepší výtvarný počin
1994 - Nejlepší film (nominace)
1994 - Jan Švankmajer (Nejlepší režie) (nominace)
1994 - Jan Švankmajer (Nejlepší scénář) (nominace)
1994 - Nejlepší střih (nominace)
Cannes Film Festival
1994 - Jan Švankmajer (Un certain regard) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1994 - Jan Švankmajer (Zvláštní cena poroty)
1994 - Jan Švankmajer (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.9.1994 Lucernafilm
Premiéra Francie: 15.5.1994 (Cannes Film Festival)
Premiéra Velká Británie: 23.9.1994
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1995 (VHS) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 3.10.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 215 464
Návštěvnost v ČR 9 046
Tvůrci a herci
Jan Švankmajer (Režie), Jaromír Kallista (Produkce), - (Hudba), Svatopluk Malý (Kamera), Marie Zemanová (Střih), - (Casting), Jan Švankmajer (Scénografie), Eva Švankmajerová (Scénografie), Růžena Bláhová (Kostýmy), Ivo Špalj (Zvuk), Jiřina Bissingerová (Masky), Jan Švankmajer (Scénář), Johann Wolfgang Goethe (divadelní hra), Christopher Marlowe (divadelní hra) (Scénář), Petr Čepek (Herec), Jan Kraus (Herec), Vladimír Kudla (Herec), Antonín Zacpal (Herec), Pavel Marek (Herec), Viktorie Knotková (Herec), Jaroslava Zelenková (Herec), František Polata (Herec), Petr Meissel (Herec), Josef Fiala (Herec), Václav Švankmajer (Herec), Jan Peter Heyne (Herec), Jiří "Zip" Suchý (Herec), Lenka Havránková (Herec),
1994/97/Česko, Francie, Velká Británie/Drama, Mysteriózní, Animovaný
Zajímavost k filmu
- První slova zazní až v 15. minutě filmu. (Winster)
- Nebylo to první setkání Petra Čepka s rolí Fausta. Čepek si Fausta zahrál již v Calábkově hře inscenované v Činoherním klubu v roce 1974. Také si jej zahrál v Jirešově inscenaci televizní opery Luboše Fišera na libreto Evy Bezděkové „Věčný Faust“ z r. 1985. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Herer Petr Čepek sice spolupracoval s lidmi, u kterých věděl, že natáčení nebude jednoduché, ale přesto si jich vážil. To nemění fakt, že Petra Čepka zapomněli na skále, či mu oheň sežehl obočí. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Film byl vybrán jako historicky první zástupce českého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1994
- Natáčelo se i v zámeckém parku v Lysé nad Labem a v zřícenině kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích.
- Petr Čepek kvůli filmu odvolal všechny ostatní projekty a věnoval se i přes své zdravotní problémy pouze tomuto filmu. Kromě četných výstupů před kamerou musel strpět skoro každodenní odlévání masek a napodobenin jeho tváře.
- Z důvodu možnosti využít na natáčení pouze jedno větší devítimístné auto měl štáb pouhých devět lidí. Každý člen měl proto několik „profesí“- herci například sami zastávali funkci maskérek, kostymérů i skriptek. I přesto se film bez větších problémů podařilo natočit.
- Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Petr Čepek), za Zvuk (Ivo Špajl) a Výtvarný počin (Jan a Eva Švankmajerovi).
- U Petra Čepka se v průběhu natáčení projevily zdravotní potíže (slinivka břišní), ale nechtěl přerušit natáčení. Ačkoliv trpěl bolestmi, na jeho výkonu to nebylo znát.
- Během natáčení zešílel jeden z technických spolupracovníků - natáčecímu týmu vzkázal, že je duševně nemocen a oběsil se ve stodole.
- Na projektu se pracovalo dva roky - dle Švankmajerových slov se jedná o nejdelší, nejpracnější a největší projekt, na kterém kdy pracoval.
- Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla J. W. Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601).
- Nebylo to první setkání Petra Čepka s rolí Fausta. Čepek si Fausta zahrál již v Calábkově hře inscenované v Činoherním klubu v roce 1974. Také si jej zahrál v Jirešově inscenaci televizní opery Luboše Fišera na libreto Evy Bezděkové „Věčný Faust“ z r. 1985. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Herer Petr Čepek sice spolupracoval s lidmi, u kterých věděl, že natáčení nebude jednoduché, ale přesto si jich vážil. To nemění fakt, že Petra Čepka zapomněli na skále, či mu oheň sežehl obočí. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý]
- Film byl vybrán jako historicky první zástupce českého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1994
- Natáčelo se i v zámeckém parku v Lysé nad Labem a v zřícenině kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích.
- Petr Čepek kvůli filmu odvolal všechny ostatní projekty a věnoval se i přes své zdravotní problémy pouze tomuto filmu. Kromě četných výstupů před kamerou musel strpět skoro každodenní odlévání masek a napodobenin jeho tváře.
- Z důvodu možnosti využít na natáčení pouze jedno větší devítimístné auto měl štáb pouhých devět lidí. Každý člen měl proto několik „profesí“- herci například sami zastávali funkci maskérek, kostymérů i skriptek. I přesto se film bez větších problémů podařilo natočit.
- Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Petr Čepek), za Zvuk (Ivo Špajl) a Výtvarný počin (Jan a Eva Švankmajerovi).
- U Petra Čepka se v průběhu natáčení projevily zdravotní potíže (slinivka břišní), ale nechtěl přerušit natáčení. Ačkoliv trpěl bolestmi, na jeho výkonu to nebylo znát.
- Během natáčení zešílel jeden z technických spolupracovníků - natáčecímu týmu vzkázal, že je duševně nemocen a oběsil se ve stodole.
- Na projektu se pracovalo dva roky - dle Švankmajerových slov se jedná o nejdelší, nejpracnější a největší projekt, na kterém kdy pracoval.
- Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla J. W. Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601).
Odkazy