.jpg?ph=28b6509dcf)
Prodavač humoru / Prodavač humoru (1984/102/Československo/Komedie, Drama) 64%
20.06.2025 18:13
JEDNOU VĚTOU
„O muži, kterého obchod s radostí dohnal k slzám.“
OBSAH
Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí "umělci" protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. (Karlos80) 3*
Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha). Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (Big Bear) 4*
Smutně surové. Divíšková jako ultra čarodejnice, i když musím přiznat, že si za to Jožin mohl sám. Hodně jsme se u sledování napřemýšlel, protože jsem v televizi propásl začátek a viděl to až od okamžiku, kdy Petránek byl šikanován. Takže mi vrtalo hlavou, když jsem si film pustil od začátku, jak se mohl z výsostné pozice takhle propadnout. Film krásně reflektuje situace, které velmi dobře znají všichni pracovníci MKS a podobných organizací vytvářející socialistickou kulturu. Satinský skvělý a Ivetta Kornová moc pěkná. (dopitak) 4*
VELKÁ RECENZE
Prodavač humoru není klasická komedie – i když se tak na první pohled tváří. Je to ostře satirické podobenství, které s nekompromisní ironií odhaluje absurdnost a zkaženost pozdně socialistického kulturního provozu. Film se odehrává v prostředí estrád, kabaretů a komise schvalující "zábavný program", ale ve skutečnosti míří hlouběji: do útrob systému, kde morálka a talent neznamenají nic, zato prázdné úsměvy, známosti a podlézání vedou ke kariéře.
Režisér Jiří Krejčík, legenda československé kinematografie, zde vytvořil své poslední velké filmové dílo. Po letech nucené odmlky a cenzury, která ho během normalizace odsunula k televizní tvorbě, se ještě jednou vyjádřil – a udělal to s trpkostí, ale také s noblesou a přesností.
Hlavní postavou je Jožin Petránek (výtečný Július Satinský) – poctivý, kultivovaný a vnitřně slušný ředitel estrádní agentury. Jeho prací je posuzovat, schvalovat (či zamítat) vystoupení bavičů, kouzelníků, imitátorů a estrádních zpěváků.
Jenže svět, ve kterém se pohybuje, je dávno pokřivený: protekční protežanti, tuctoví baviči bez talentu, ideologicky „vhodní“ komici a všudypřítomní funkcionáři – to je „soudobé umění“. Jožin se snaží udržet úroveň, hledá kvalitu, odmítá kompromisy… ale tím si kope vlastní profesní hrob.
Postupně je odsouván na okraj, čelí intrikám, posměchu i tiché nenávisti kolegů, kteří se přizpůsobili. Čestný člověk se v systému lží a přetvářky stává přítěží.
Július Satinský zde podává jeden ze svých nejvážnějších a nejpůsobivějších výkonů. Jeho Jožin je mužem, který se směje jen z povinnosti. V očích má únavu, v těle melancholii. Satinský není komický – je dojemně lidský, trapně důstojný a bezbranný tváří v tvář absurditě.
Krejčíkova režie je neokázalá, ale mistrná. Nesnaží se diváka pobavit lacinými vtipy. Naopak – často klade do kontrastu vizuálně pestré, křiklavé prostředí estrád s šedou, únavnou skutečností kanceláří, chodeb a zákulisí. Humor je zde groteskní, někdy až mrazivý, a smích diváka často zamrzne na rtech.
Dialogy jsou výstižné, často plné dvojsmyslů a náznaků, které divák chápe až zpětně. Právě tato vrstevnatost dává filmu nadčasovou hloubku.
Hudební složka snímku je účelově jednoduchá – nacpaná estrádními motivy, populárními melodiemi i podbízivou „kulisovou“ hudbou, která odráží povrchnost prostředí. V ostrém kontrastu pak působí ticho v osobních scénách Jožina – prázdné byty, ztichlé chodby, odcizená setkání. Ticho zde nemá klid – má nepokoj.
Film je nejen kritikou estrádního průmyslu, ale metaforou pro celý socialistický kulturní aparát. Ukazuje, jak ideologická rovnost vedla k kulturní nivelizaci, jak se poctivost stává problémem a přetvářka předností.
Prodavač humoru má ambici být univerzálním obrazem o střetu morálky s pragmatismem, o vyhoření idealistů a vítězství průměrnosti. A přestože vychází z dobové reality, je jeho poselství platné i dnes – v době, kdy „zábava“ opět převyšuje obsah.
Ironicky – stejně jako Jožin, i film samotný narazil na systém. Byl uveden jen v omezené distribuci a do televize se dostal až po roce 1989. To samo o sobě vypovídá o jeho trefnosti. Krejčíkova kritika „kulturního provozu“ byla příliš pravdivá na to, aby prošla.
Prodavač humoru je černá komedie bez smíchu. Je to film o člověku, který věří v kulturu – ve světě, kde kultura znamená estrádu a loajalitu. Jiří Krejčík zde naposledy promluvil jako morální autorita, jehož ironie je ostrá, ale ne nenávistná. Neútočí – jen nastavuje zrcadlo.
Tohle není veselý film. Ale je velmi důležitý.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Profesionální vystupování zpěvákům, hudebníkům, artistům a podobným nositelům zábavy umožňuje pouze příslušnost k některé agentuře. Každý se proto snaží uspět před kvalifikační komisí. Členem takové je i Jožin Petránek, ředitel oblastní agentury Radost. Spravedlivý muž odmítá protekci, úplatky i přímluvu vlastní ženy. Úroveň vystupujících je různá. Petránkův nadřízený se nejvíc baví vystoupením amatérského kouzelníka, číšníka, který komisi obsluhoval a teď svým číslem zesměšnil Petránka. Tomu Binko přidělí novou sekretářku Zuzanu. Zásadovému řediteli autoritativní manželka Anna jeho přístup vyčítá. Jejich starší dcera Renáta je na studiích v Praze, mladší Janu čeká maturita. Odmítnutí umělci Jožinovi vyhrožují, přijatí posílají dary. On je odmítá, ale od Pospíšila vezme dárek Anna. Ředitele si v agentuře zaměstnanci předcházejí. Petránek nevěří náboráři Šoustkovi, že je estrádní skupina Humor na cestách, vedená žoviálním Kandrtem, opravdu tak otřesná, že ji nikdo nechce. Sekretářka Zuzana je v práci naprosto neschopná, ale využije své předností a za nějaký čas Petránek podlehne jejím svodům. Agent Vyhnálek dohodí agentuře francouzskou šansoniérku Madelaine. Okouzlený Petránek ji pozve po vystoupení na večeři a dvojice spolu skončí v hotelu. Uražená Zuzana zavolá Petránkové. Anna najde manžela v posteli se zpěvačkou, z níž se vyklube Češka, a vyvodí důsledky. Jožin je rázně oddělen od stolu i ložnice a musí spát v komůrce. Také v práci má problémy. Z ředitele se stane obyčejným náborářem a na jeho místo nastoupí všeho schopný Pospíšil. Hlavním Petránkovým úkolem je nabízet Humor na cestách. Pospíšil, kterého uplácí Kandrt nedostatkovým zbožím, odmítá argumenty o neprodejnosti programu. Pro kolegy se stal bývalý šéf jen neúspěšným náborářem. Renátu hledá u rodičů Bezpečnost. Jožin v Praze zjistí, že opustila studium a žije u milence, veksláka, považujícího Petránka za zákazníka. Otec odveze dceru téměř násilím domů. Jožin umořený výčitkami přijme Kandrtův úplatek. Manželka jej zabaví „na domácnost“ a další peníze už chodí pravidelně poštou. Renáta z domova uteče. Petránek chce Janě předvést hrozný Humor na cestách, ona se však zamiluje do Kandrtova pohledného, ale bezcharakterního syna, zpěváka Míši. Kandrt tvrdě žádá za své úplatky, doložené ústřižky složenek, nové smlouvy. Jožin potká Renátu, která si jako obsluha u benzinky vydělá daleko víc než on. Zoufalý Jožin spolyká ve své komůrce tubu prášků. Zachrání ho Jana, zklamaná první velkou láskou, navíc jak se ukázalo k ženatému muži. Jožin se vyjíždí na cesty a snaží se prodat Kandrtův program za každou cenu. I když sežene jen část smluv, je vedoucí skupiny spokojený. Kandrta i ředitele Pospíšila tak překvapí, když jim Petránek oznámí, že s nimi i jejich celým estrádním humbukem končí.
Postavy a obsazení
• Július Satinský - Jožin Petránek, ředitel estrádní agentury Radost
• Nina Divíšková - Petránková, Jožinova žena
• Yvetta Kornová - Jana, Petránkova dcera
• Ivan Vyskočil - Kandrt
• Pavel Zedníček - Pospíšil, kouzelník-amatér a nový ředitel estrádní agentury Radost
• Dana Vlková - Madelaine, „francouzská“ šansoniérka
• Radka Stupková - Renáta, Petránkova dcera
• František Řehák - Binko, generální ředitel
• Jiří Pleskot - Šoustek, náborář
• Ondřej Vetchý - Míša Kandrt
• Helena Bártlová - Pěnkava
• Leoš Suchařípa - Fabián
• Jaroslav Mareš - Vyhnálek
• Miriam Kantorková - matka Marcely
• Zora Rozsypalová - žena v kravíně
• Lena Birková - žena v kravíně
• Uršula Kluková - žena v kravíně
• Luděk Kopřiva - vedoucí kulturního domu
• Blanka Blahníková - bytná
• Eva Hodinová - podnájemnice
• Gabriela Wilhelmová - uklízečka
• Ladislav Křiváček - předseda JZD
• Oldřich Navrátil - role neurčena
• Jan Schmid - vedoucí strojní traktorové stanice
• Jaroslava Kretschmerová - Romana
• Jiřina Jelenská - opilá žena
• Jana Marková - úřednice agentury
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.12.1985 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/prodavac-humoru
„O muži, kterého obchod s radostí dohnal k slzám.“
OBSAH
Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí "umělci" protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. (Karlos80) 3*
Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha). Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (Big Bear) 4*
Smutně surové. Divíšková jako ultra čarodejnice, i když musím přiznat, že si za to Jožin mohl sám. Hodně jsme se u sledování napřemýšlel, protože jsem v televizi propásl začátek a viděl to až od okamžiku, kdy Petránek byl šikanován. Takže mi vrtalo hlavou, když jsem si film pustil od začátku, jak se mohl z výsostné pozice takhle propadnout. Film krásně reflektuje situace, které velmi dobře znají všichni pracovníci MKS a podobných organizací vytvářející socialistickou kulturu. Satinský skvělý a Ivetta Kornová moc pěkná. (dopitak) 4*
VELKÁ RECENZE
Prodavač humoru není klasická komedie – i když se tak na první pohled tváří. Je to ostře satirické podobenství, které s nekompromisní ironií odhaluje absurdnost a zkaženost pozdně socialistického kulturního provozu. Film se odehrává v prostředí estrád, kabaretů a komise schvalující "zábavný program", ale ve skutečnosti míří hlouběji: do útrob systému, kde morálka a talent neznamenají nic, zato prázdné úsměvy, známosti a podlézání vedou ke kariéře.
Režisér Jiří Krejčík, legenda československé kinematografie, zde vytvořil své poslední velké filmové dílo. Po letech nucené odmlky a cenzury, která ho během normalizace odsunula k televizní tvorbě, se ještě jednou vyjádřil – a udělal to s trpkostí, ale také s noblesou a přesností.
Hlavní postavou je Jožin Petránek (výtečný Július Satinský) – poctivý, kultivovaný a vnitřně slušný ředitel estrádní agentury. Jeho prací je posuzovat, schvalovat (či zamítat) vystoupení bavičů, kouzelníků, imitátorů a estrádních zpěváků.
Jenže svět, ve kterém se pohybuje, je dávno pokřivený: protekční protežanti, tuctoví baviči bez talentu, ideologicky „vhodní“ komici a všudypřítomní funkcionáři – to je „soudobé umění“. Jožin se snaží udržet úroveň, hledá kvalitu, odmítá kompromisy… ale tím si kope vlastní profesní hrob.
Postupně je odsouván na okraj, čelí intrikám, posměchu i tiché nenávisti kolegů, kteří se přizpůsobili. Čestný člověk se v systému lží a přetvářky stává přítěží.
Július Satinský zde podává jeden ze svých nejvážnějších a nejpůsobivějších výkonů. Jeho Jožin je mužem, který se směje jen z povinnosti. V očích má únavu, v těle melancholii. Satinský není komický – je dojemně lidský, trapně důstojný a bezbranný tváří v tvář absurditě.
Krejčíkova režie je neokázalá, ale mistrná. Nesnaží se diváka pobavit lacinými vtipy. Naopak – často klade do kontrastu vizuálně pestré, křiklavé prostředí estrád s šedou, únavnou skutečností kanceláří, chodeb a zákulisí. Humor je zde groteskní, někdy až mrazivý, a smích diváka často zamrzne na rtech.
Dialogy jsou výstižné, často plné dvojsmyslů a náznaků, které divák chápe až zpětně. Právě tato vrstevnatost dává filmu nadčasovou hloubku.
Hudební složka snímku je účelově jednoduchá – nacpaná estrádními motivy, populárními melodiemi i podbízivou „kulisovou“ hudbou, která odráží povrchnost prostředí. V ostrém kontrastu pak působí ticho v osobních scénách Jožina – prázdné byty, ztichlé chodby, odcizená setkání. Ticho zde nemá klid – má nepokoj.
Film je nejen kritikou estrádního průmyslu, ale metaforou pro celý socialistický kulturní aparát. Ukazuje, jak ideologická rovnost vedla k kulturní nivelizaci, jak se poctivost stává problémem a přetvářka předností.
Prodavač humoru má ambici být univerzálním obrazem o střetu morálky s pragmatismem, o vyhoření idealistů a vítězství průměrnosti. A přestože vychází z dobové reality, je jeho poselství platné i dnes – v době, kdy „zábava“ opět převyšuje obsah.
Ironicky – stejně jako Jožin, i film samotný narazil na systém. Byl uveden jen v omezené distribuci a do televize se dostal až po roce 1989. To samo o sobě vypovídá o jeho trefnosti. Krejčíkova kritika „kulturního provozu“ byla příliš pravdivá na to, aby prošla.
Prodavač humoru je černá komedie bez smíchu. Je to film o člověku, který věří v kulturu – ve světě, kde kultura znamená estrádu a loajalitu. Jiří Krejčík zde naposledy promluvil jako morální autorita, jehož ironie je ostrá, ale ne nenávistná. Neútočí – jen nastavuje zrcadlo.
Tohle není veselý film. Ale je velmi důležitý.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Profesionální vystupování zpěvákům, hudebníkům, artistům a podobným nositelům zábavy umožňuje pouze příslušnost k některé agentuře. Každý se proto snaží uspět před kvalifikační komisí. Členem takové je i Jožin Petránek, ředitel oblastní agentury Radost. Spravedlivý muž odmítá protekci, úplatky i přímluvu vlastní ženy. Úroveň vystupujících je různá. Petránkův nadřízený se nejvíc baví vystoupením amatérského kouzelníka, číšníka, který komisi obsluhoval a teď svým číslem zesměšnil Petránka. Tomu Binko přidělí novou sekretářku Zuzanu. Zásadovému řediteli autoritativní manželka Anna jeho přístup vyčítá. Jejich starší dcera Renáta je na studiích v Praze, mladší Janu čeká maturita. Odmítnutí umělci Jožinovi vyhrožují, přijatí posílají dary. On je odmítá, ale od Pospíšila vezme dárek Anna. Ředitele si v agentuře zaměstnanci předcházejí. Petránek nevěří náboráři Šoustkovi, že je estrádní skupina Humor na cestách, vedená žoviálním Kandrtem, opravdu tak otřesná, že ji nikdo nechce. Sekretářka Zuzana je v práci naprosto neschopná, ale využije své předností a za nějaký čas Petránek podlehne jejím svodům. Agent Vyhnálek dohodí agentuře francouzskou šansoniérku Madelaine. Okouzlený Petránek ji pozve po vystoupení na večeři a dvojice spolu skončí v hotelu. Uražená Zuzana zavolá Petránkové. Anna najde manžela v posteli se zpěvačkou, z níž se vyklube Češka, a vyvodí důsledky. Jožin je rázně oddělen od stolu i ložnice a musí spát v komůrce. Také v práci má problémy. Z ředitele se stane obyčejným náborářem a na jeho místo nastoupí všeho schopný Pospíšil. Hlavním Petránkovým úkolem je nabízet Humor na cestách. Pospíšil, kterého uplácí Kandrt nedostatkovým zbožím, odmítá argumenty o neprodejnosti programu. Pro kolegy se stal bývalý šéf jen neúspěšným náborářem. Renátu hledá u rodičů Bezpečnost. Jožin v Praze zjistí, že opustila studium a žije u milence, veksláka, považujícího Petránka za zákazníka. Otec odveze dceru téměř násilím domů. Jožin umořený výčitkami přijme Kandrtův úplatek. Manželka jej zabaví „na domácnost“ a další peníze už chodí pravidelně poštou. Renáta z domova uteče. Petránek chce Janě předvést hrozný Humor na cestách, ona se však zamiluje do Kandrtova pohledného, ale bezcharakterního syna, zpěváka Míši. Kandrt tvrdě žádá za své úplatky, doložené ústřižky složenek, nové smlouvy. Jožin potká Renátu, která si jako obsluha u benzinky vydělá daleko víc než on. Zoufalý Jožin spolyká ve své komůrce tubu prášků. Zachrání ho Jana, zklamaná první velkou láskou, navíc jak se ukázalo k ženatému muži. Jožin se vyjíždí na cesty a snaží se prodat Kandrtův program za každou cenu. I když sežene jen část smluv, je vedoucí skupiny spokojený. Kandrta i ředitele Pospíšila tak překvapí, když jim Petránek oznámí, že s nimi i jejich celým estrádním humbukem končí.
Postavy a obsazení
• Július Satinský - Jožin Petránek, ředitel estrádní agentury Radost
• Nina Divíšková - Petránková, Jožinova žena
• Yvetta Kornová - Jana, Petránkova dcera
• Ivan Vyskočil - Kandrt
• Pavel Zedníček - Pospíšil, kouzelník-amatér a nový ředitel estrádní agentury Radost
• Dana Vlková - Madelaine, „francouzská“ šansoniérka
• Radka Stupková - Renáta, Petránkova dcera
• František Řehák - Binko, generální ředitel
• Jiří Pleskot - Šoustek, náborář
• Ondřej Vetchý - Míša Kandrt
• Helena Bártlová - Pěnkava
• Leoš Suchařípa - Fabián
• Jaroslav Mareš - Vyhnálek
• Miriam Kantorková - matka Marcely
• Zora Rozsypalová - žena v kravíně
• Lena Birková - žena v kravíně
• Uršula Kluková - žena v kravíně
• Luděk Kopřiva - vedoucí kulturního domu
• Blanka Blahníková - bytná
• Eva Hodinová - podnájemnice
• Gabriela Wilhelmová - uklízečka
• Ladislav Křiváček - předseda JZD
• Oldřich Navrátil - role neurčena
• Jan Schmid - vedoucí strojní traktorové stanice
• Jaroslava Kretschmerová - Romana
• Jiřina Jelenská - opilá žena
• Jana Marková - úřednice agentury
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.12.1985 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/prodavac-humoru
Tvůrci a herci
Jiří Krejčík (Režie), Jan Syrový (Produkce/Vedoucí výroby), Vladimír Vojta (Produkce/Vedoucí výroby), Michael Kocáb (Hudba), Pavel Vaculík (Hudba), Viktor Růžička (Kamera), Miroslav Hájek (Střih), - (Casting), Přemysl Longa (Scénografie), Běla Suchá (Kostýmy), Antonín Kravka (Zvuk), Jiřina Pahlerová (Masky), Jiří Krejčík (Scénář), Roman Ráž (Scénář), Roman Ráž (kniha) (Předloha), Július Satinský (Herec), Nina Divíšková (Herec), Pavel Zedníček (Herec), Zora Rozsypalová (Herec), Yvetta Kornová (Herec), Magdalena Reifová (Herec), Ivan Vyskočil (Herec), Jana Marková (Herec), Radka Stupková (Herec), František Řehák (Herec), Jaroslava Kretschmerová (Herec), Alena Karešová (Herec), Miriam Kantorková (Herec), Gabriela Wilhelmová (Herec), Julie Jurištová (Herec), Jiřina Jelenská (Herec), Lena Birková (Herec), Ondřej Vetchý (Herec), Oldřich Velen (Herec), Leoš Suchařípa (Herec), Jan Schmid (Herec), Jana Viščaková (Herec), Jiří Pleskot (Herec), Pavel Nový (Herec), Oldřich Navrátil (Herec), Jiří Lábus (Herec), Marián Labuda st. (Herec), Ladislav Křiváček (Herec), Václav Kotva (Herec), Luděk Kopřiva (Herec), Stanislav Dančiak (Herec), Miroslav Vladyka (Herec), Jaroslav Mareš (Herec), Vlastimil Bedrna (Herec), Jan Kuželka (Herec), Pavlína Mourková (Herec), Zuzana Burianová (Herec), Eva Kulichová (Herec), Roman Hájek (Herec), Uršula Kluková (Herec), Jan Vágner (Herec), Jaromír Kučera (Herec), Blanka Blahníková (Herec), Dana Vlková (Herec), Jiří Krytinář (Herec), Vida Neuwirthová (Herec), Jana Čubrová (Herec), Radek Jiříček (Herec), Michal Nesvadba (Herec),
1984/102/Československo/Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Jaroslav Mareš mluví ve filmu plynně francouzsky. Využil své znalosti jazyka, když strávil část mládí ve Francii, kde pracoval jeho otec. Po návratu měl dokonce problémy s češtinou.
- Písnička, která hraje v 60. minutě, je „Můj Koníček“ od Pražského výběru.
- Ve scéně, kde zpívá Madelaine (Dana Vlková) na pódiu, hraje bubeník doprovodné kapely na tutéž bicí soupravu s nápisem „Mimikry“, na kterou hrál Modrák (Jaroslav Drbohlav) ve skupině Mimikry ve stejnojmenném dílu Mimikry (1979) seriálu 30 případů majora Zemana (od r. 1974).
- Film byl natočen na motivy stejnojmenného románu Romana Ráže z roku 1979.
- Jakožto parodie pokleslé socialistické zábavy, kde šmíra panující v showbyznysu byla zároveň satirickým obrazem všeobecných společenských poměrů, se v době vzniku film dostal jen do omezené distribuce. Jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 "pozastaveno" a snímek se na obrazovce objevil až v říjnu 1990.
- Film bol natáčaný v Mikulove a obci Brtnice.
- Písnička, která hraje v 60. minutě, je „Můj Koníček“ od Pražského výběru.
- Ve scéně, kde zpívá Madelaine (Dana Vlková) na pódiu, hraje bubeník doprovodné kapely na tutéž bicí soupravu s nápisem „Mimikry“, na kterou hrál Modrák (Jaroslav Drbohlav) ve skupině Mimikry ve stejnojmenném dílu Mimikry (1979) seriálu 30 případů majora Zemana (od r. 1974).
- Film byl natočen na motivy stejnojmenného románu Romana Ráže z roku 1979.
- Jakožto parodie pokleslé socialistické zábavy, kde šmíra panující v showbyznysu byla zároveň satirickým obrazem všeobecných společenských poměrů, se v době vzniku film dostal jen do omezené distribuce. Jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 "pozastaveno" a snímek se na obrazovce objevil až v říjnu 1990.
- Film bol natáčaný v Mikulove a obci Brtnice.
Odkazy