.jpg?ph=28b6509dcf)
Osvobození Prahy / Osvobození Prahy (1976/140/Československo, Východní Německo/Drama, Válečný, Historický) 45% -Originál
16.03.2025 12:02
JEDNOU VĚTOU
„Dvoudílný film zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie."
OBSAH
Dvou dílný film Otakara Vávry zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie. Líčí události z májových dnů 1945 v bývalém protektorátu kdy se německá vojska chystala učinit z české kotliny poslední baštu odporu proti vítězícím spojencům. Film byl natočen v roce 1976 jako poslední díl volné trilogie - "Dny zrady" - "Sokolovo" - "Osvobození Prahy". Vzhledem k době kdy byly tyto filmy natočeny jsou fakta hodně tendenčně upravena, některé skutečnosti potlačené a je hlavně glorifikována úloha komunistů v tomto dějinném období. Zajimavé jsou historické rekvizity a triky které režisér použil při realizaci. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
První část filmu byla doslova odporná. Z filmu jsem měl pocit, že jediný kdo bojoval proti fašounům byli komunisti, ostatní se buď báli a nebo pro autory zřejmě neexistovali. Je to naprostá neúcta ke všem lidem kdo v Praze při povstání padli a neměli stranickou legitku. Ve Dnech zrady a Sokolovu se Vávra i přes jasný nádech propagandy alespoň snažil držil tématu, ale Osvobození Prahy nakonec propaganda z velké míry bohužel pohltila. Samozřejmě i tady najdeme velmi kvalitní filmařské momenty, boj v pražských uliích nemá chybu, tanky v Pařízský, na Vinohradský, přestřelky taky dobrý, to všechno jo, jen je opravdu škoda, že tohle všechno semlela tehdejší doba dohromady spolu s rudým vnímaním historických událostí. (Enšpígl) 2*
Vávrova lekce normalizačního dějepisu je dnes přes respektování chronologie událostí i vypíchnutí mnoha detailů (výkřik německého vojáka "Was ist denn los?" po vpádu do Rozhlasu, likvidace německého tanku před staroměstskou radnicí, ze země vstávající a následně zasažena dívka během masakru v Úsobské ulici, přibližně šest hodin trvající jednání s Toussaintem) použitelná zejména jako monumentální ukázka toho, jakým způsobem byl za komunismu překrucován výklad pražského povstání. Proti odlidštěným německým bestiím stojí usměvaví sovětští vojáci, jejichž příjezd představuje od začátku řešení všech problémů. Osvobozenecký boj proti okupantům vedli v první linii pochopitelně přesvědčení komunisté, kteří se navzájem oslovují zásadně „soudruhu“ nebo „soudružko“. Právě komunisté, vykresleni jako praví mučedníci, byli podle filmu po celých 6 let války hlavními nepřáteli nacistů. Řídícím orgánem povstání je v rozporu s historickými fakty Revoluční národní výbor, nikoli kolaborantská Česká národní rada, která z pohledu tvůrců naletěla planým slibům cynických Američanů a podepsala dohodu s Němci. Všem ostatním regulím je pochopitelně nadřazeno „právo revoluce“, neboť hnacím motorem povstaleckých bojů je vidina socialistické republiky pracujících. Posluhovači západních imperialistů jsou bandou pomatených zbabělců, základní povstaleckou tiskovinu představuje Rudé právo a nejvíc při osvobozování krvácela mytizovaná Rudá armáda, nikoli lidé bojující na barikádách (nejvíc krve ztratí sovětský tankista). Poslední slovo tohoto strnulého velkofilmu, který vás za přetrpění hodiny interiérových diskuzí (oživených nanejvýš nesouvisejícím prostřihem na panorama Prahy) odmění hodinou stejně statických přestřelek v ulicích, nemůže zákonitě patřit nikomu jinému než Gottwaldovi. Hezky si to soudruzi udělali. 40% (Matty) 2*
Při komponování posledního dílu své druhé velké trilogie Vávrův nerovný souboj s komunistickou normalizační cenzurou podlehl a prohrál. Řada, spíše desítky problematických scén, není výsledkem jeho filmařského umu, ale soudobého "pojetí" historiografie, která byla mnohem spíše ideologickým diktátem příslušných útvarů ÚV KSČ, zejména Müllerova oddělení. Spolupůsobení KGB je spíše jistotou než dohadem. Naznačuje to např. velmi svérázné přecenění partyzánských aktivit spolu s fatálním pominutím velitelství Bartoš generála Kutlvašra nebo doceněním byť kontroverzního působení vlasovovských jednotek ROA. Za těchto okolností, Vávrou neovlivnitelných, tradiční přednosti jeho metody se v zmatečné kaši a tříšti filmového materiálu mění ve svůj opak a problematizují nejen umění, ale filmařské řemeslo samo. Ne však ve všem a určitě ne zcela. Život - nejen film - je vždy uměním možného. Nepopiratelný patos Českého květnového povstání, pokračovatele zářijové mobilizace 1938, však tento závěrečný díl nejen nezkresluje, ale naopak nanejvýš výstižně tlumočí. Je nutné upozornit na ještě jeden faktografický vlom normalizace: pominutí předních osobností České národní rady Josefa Smrkovského a kapitána Jaromíra Nechanského, který vedl její vojenskou komisi a vlastně poněkud nekonvenčně i České květnové povstání. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
V sedmdesátých letech investoval Otakar Vávra svou režisérskou energii do „válečné“ trilogie líčící vybrané kapitoly z moderních československých dějin z let 1938–1945. Osvobození Prahy (1975) uzavírá sérii, již odstartovaly dvojdílné Dny zrady (1973) a rozvíjelo Sokolovo (1974). Nákladný koprodukční velkofilm, na jehož scénáři se vedle Vávry opět podílel Miloslav Fábera, se odehrává na přelomu dubna a května 1945. V žánru „uměleckého dokumentu“ podává dobově poplatnou verzi událostí spojených s koncem války v české metropoli. Vávra největší pozornost věnuje průběhu pražského povstání a pomoci, již bojujícím Pražanům poskytla sovětská armáda. Do „velké“ historie autoři zapojují vedle reálných osobností i fiktivní postavy. V hlavních rolích se vedle sovětských a německých herců objevují i čeští představitelé.
I. část. 20. dubna 1945 začal útok sovětské armády na Berlín. Blížil se konec nacistického Německa, Hitler se rozhodl spáchat sebevraždu. V Praze K. H. Frank uvažoval se svými veliteli, jak změnit město v nedobytnou pevnost. Pražané však nehodlali už déle čekat. 4. května se od rána lidé shromažďovali na ulicích a strhávali německé nápisy. Následující den, 5. května, propuklo povstání. Velký boj se rozpoutal o rozhlas, ale čeští pracovníci udrželi vládu nad vysíláním a mohli pak po dobu povstání vysílat zprávy i výzvy o pomoc. V šest hodin večer byla větší část města v rukou povstalců a třicet tisíc Pražanů mělo zbraň.
II. část. Maršál Koněv dostal zprávu o povstání a dal příkaz, aby tankové jednotky vyrazily Praze na pomoc. V Praze se stále bojovalo, i když už probíhaly rozhovory o kapitulaci. Schörnerova armáda se však nevzdávala a usilovala o ústup k americké armádě. Sovětské jednotky postupovaly. 8. května uprchli maršál Ferdinand Schörner a K. H. Frank z Prahy. Roznesla se zpráva, že válka je u konce, ale v Praze se stále střílelo. Až 9. května mohli obyvatelé přivítat sovětské tankisty a další vojáky. 10. května se vrátila do Prahy vláda. Místopředseda Gottwald poděkoval Koněvovi za osvobození a slíbil věrné přátelství se Sovětským svazem na věčné časy.
Postavy a obsazení
• Vladimír Šmeral - primátor Dr. Václav Vacek
• František Vicena - strojvůdce Rudolf Čapek
• Josef Větrovec - předseda komunistického odboje Hrubý
• Ota Sklenčka - profesor Albert Pražák
• Josef Somr - Dr. Grospic
• Dmitrij Fraňko - generál Pavel Semjonovič Rybalko
• Sergej Poležajev - maršál Ivan Stěpanovič Koněv
• Gunnar Möller - říšský kancléř Adolf Hitler
• Wilhelm Koch-Hooge - generál Rudolf Toussaint
• Günter Naumann - maršál Ferdinand Schörner
• Jaroslav Rozsíval - nástrojář Antonín Horák
• Jaroslava Tichá - Božena Horáková
• Jiří Krampol - Karel Horák
• Renáta Doleželová - Anka Kadlecová
• Vítězslav Jandák - Stanislav Horák
• Nikolaj Griňko - generál Omar Bradley
• Petr Veljaminov - generál Dmitrij Danilovič Leljušenko
• Gert Hänsch - admirál Karl Dönitz
• Horst Preusker - generál SS Carl von Pückler
• Vladislav Strželčik - generál Alexej Innokenťjevič Antonov
• Marie Vášová - poslankyně Fráňa Zemínová
• Ladislav Chudík - generál Ludvík Svoboda
• Bohumil Pastorek - poslanec Klement Gottwald
• Jozef Kuchár - ministerský předseda Richard Bienert
• Jiří Holý - generál Karel Kutlvašr
• Josef Langmiler - Zdeněk Fierlinger
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.5.1976 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 7.5.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Návštěvnost v ČR 2 057 941
Náklady (Rozpočet) - Kčs 9 000 000
FILMY V SÉRII
Dny zrady I.,II gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/18/
Československo, Drama / Válečný / Historický / 1973
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek
Sokolovo gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/gas187/
Československo / Sovětský svaz, Drama / Válečný / Historický / 1974
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov
Osvobození Prahy gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/gas186/
Československo / Východní Německo, Drama / Válečný / Historický / 1976
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Vladimír Šmeral, František Vicena
„Dvoudílný film zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie."
OBSAH
Dvou dílný film Otakara Vávry zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie. Líčí události z májových dnů 1945 v bývalém protektorátu kdy se německá vojska chystala učinit z české kotliny poslední baštu odporu proti vítězícím spojencům. Film byl natočen v roce 1976 jako poslední díl volné trilogie - "Dny zrady" - "Sokolovo" - "Osvobození Prahy". Vzhledem k době kdy byly tyto filmy natočeny jsou fakta hodně tendenčně upravena, některé skutečnosti potlačené a je hlavně glorifikována úloha komunistů v tomto dějinném období. Zajimavé jsou historické rekvizity a triky které režisér použil při realizaci. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
První část filmu byla doslova odporná. Z filmu jsem měl pocit, že jediný kdo bojoval proti fašounům byli komunisti, ostatní se buď báli a nebo pro autory zřejmě neexistovali. Je to naprostá neúcta ke všem lidem kdo v Praze při povstání padli a neměli stranickou legitku. Ve Dnech zrady a Sokolovu se Vávra i přes jasný nádech propagandy alespoň snažil držil tématu, ale Osvobození Prahy nakonec propaganda z velké míry bohužel pohltila. Samozřejmě i tady najdeme velmi kvalitní filmařské momenty, boj v pražských uliích nemá chybu, tanky v Pařízský, na Vinohradský, přestřelky taky dobrý, to všechno jo, jen je opravdu škoda, že tohle všechno semlela tehdejší doba dohromady spolu s rudým vnímaním historických událostí. (Enšpígl) 2*
Vávrova lekce normalizačního dějepisu je dnes přes respektování chronologie událostí i vypíchnutí mnoha detailů (výkřik německého vojáka "Was ist denn los?" po vpádu do Rozhlasu, likvidace německého tanku před staroměstskou radnicí, ze země vstávající a následně zasažena dívka během masakru v Úsobské ulici, přibližně šest hodin trvající jednání s Toussaintem) použitelná zejména jako monumentální ukázka toho, jakým způsobem byl za komunismu překrucován výklad pražského povstání. Proti odlidštěným německým bestiím stojí usměvaví sovětští vojáci, jejichž příjezd představuje od začátku řešení všech problémů. Osvobozenecký boj proti okupantům vedli v první linii pochopitelně přesvědčení komunisté, kteří se navzájem oslovují zásadně „soudruhu“ nebo „soudružko“. Právě komunisté, vykresleni jako praví mučedníci, byli podle filmu po celých 6 let války hlavními nepřáteli nacistů. Řídícím orgánem povstání je v rozporu s historickými fakty Revoluční národní výbor, nikoli kolaborantská Česká národní rada, která z pohledu tvůrců naletěla planým slibům cynických Američanů a podepsala dohodu s Němci. Všem ostatním regulím je pochopitelně nadřazeno „právo revoluce“, neboť hnacím motorem povstaleckých bojů je vidina socialistické republiky pracujících. Posluhovači západních imperialistů jsou bandou pomatených zbabělců, základní povstaleckou tiskovinu představuje Rudé právo a nejvíc při osvobozování krvácela mytizovaná Rudá armáda, nikoli lidé bojující na barikádách (nejvíc krve ztratí sovětský tankista). Poslední slovo tohoto strnulého velkofilmu, který vás za přetrpění hodiny interiérových diskuzí (oživených nanejvýš nesouvisejícím prostřihem na panorama Prahy) odmění hodinou stejně statických přestřelek v ulicích, nemůže zákonitě patřit nikomu jinému než Gottwaldovi. Hezky si to soudruzi udělali. 40% (Matty) 2*
Při komponování posledního dílu své druhé velké trilogie Vávrův nerovný souboj s komunistickou normalizační cenzurou podlehl a prohrál. Řada, spíše desítky problematických scén, není výsledkem jeho filmařského umu, ale soudobého "pojetí" historiografie, která byla mnohem spíše ideologickým diktátem příslušných útvarů ÚV KSČ, zejména Müllerova oddělení. Spolupůsobení KGB je spíše jistotou než dohadem. Naznačuje to např. velmi svérázné přecenění partyzánských aktivit spolu s fatálním pominutím velitelství Bartoš generála Kutlvašra nebo doceněním byť kontroverzního působení vlasovovských jednotek ROA. Za těchto okolností, Vávrou neovlivnitelných, tradiční přednosti jeho metody se v zmatečné kaši a tříšti filmového materiálu mění ve svůj opak a problematizují nejen umění, ale filmařské řemeslo samo. Ne však ve všem a určitě ne zcela. Život - nejen film - je vždy uměním možného. Nepopiratelný patos Českého květnového povstání, pokračovatele zářijové mobilizace 1938, však tento závěrečný díl nejen nezkresluje, ale naopak nanejvýš výstižně tlumočí. Je nutné upozornit na ještě jeden faktografický vlom normalizace: pominutí předních osobností České národní rady Josefa Smrkovského a kapitána Jaromíra Nechanského, který vedl její vojenskou komisi a vlastně poněkud nekonvenčně i České květnové povstání. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
V sedmdesátých letech investoval Otakar Vávra svou režisérskou energii do „válečné“ trilogie líčící vybrané kapitoly z moderních československých dějin z let 1938–1945. Osvobození Prahy (1975) uzavírá sérii, již odstartovaly dvojdílné Dny zrady (1973) a rozvíjelo Sokolovo (1974). Nákladný koprodukční velkofilm, na jehož scénáři se vedle Vávry opět podílel Miloslav Fábera, se odehrává na přelomu dubna a května 1945. V žánru „uměleckého dokumentu“ podává dobově poplatnou verzi událostí spojených s koncem války v české metropoli. Vávra největší pozornost věnuje průběhu pražského povstání a pomoci, již bojujícím Pražanům poskytla sovětská armáda. Do „velké“ historie autoři zapojují vedle reálných osobností i fiktivní postavy. V hlavních rolích se vedle sovětských a německých herců objevují i čeští představitelé.
I. část. 20. dubna 1945 začal útok sovětské armády na Berlín. Blížil se konec nacistického Německa, Hitler se rozhodl spáchat sebevraždu. V Praze K. H. Frank uvažoval se svými veliteli, jak změnit město v nedobytnou pevnost. Pražané však nehodlali už déle čekat. 4. května se od rána lidé shromažďovali na ulicích a strhávali německé nápisy. Následující den, 5. května, propuklo povstání. Velký boj se rozpoutal o rozhlas, ale čeští pracovníci udrželi vládu nad vysíláním a mohli pak po dobu povstání vysílat zprávy i výzvy o pomoc. V šest hodin večer byla větší část města v rukou povstalců a třicet tisíc Pražanů mělo zbraň.
II. část. Maršál Koněv dostal zprávu o povstání a dal příkaz, aby tankové jednotky vyrazily Praze na pomoc. V Praze se stále bojovalo, i když už probíhaly rozhovory o kapitulaci. Schörnerova armáda se však nevzdávala a usilovala o ústup k americké armádě. Sovětské jednotky postupovaly. 8. května uprchli maršál Ferdinand Schörner a K. H. Frank z Prahy. Roznesla se zpráva, že válka je u konce, ale v Praze se stále střílelo. Až 9. května mohli obyvatelé přivítat sovětské tankisty a další vojáky. 10. května se vrátila do Prahy vláda. Místopředseda Gottwald poděkoval Koněvovi za osvobození a slíbil věrné přátelství se Sovětským svazem na věčné časy.
Postavy a obsazení
• Vladimír Šmeral - primátor Dr. Václav Vacek
• František Vicena - strojvůdce Rudolf Čapek
• Josef Větrovec - předseda komunistického odboje Hrubý
• Ota Sklenčka - profesor Albert Pražák
• Josef Somr - Dr. Grospic
• Dmitrij Fraňko - generál Pavel Semjonovič Rybalko
• Sergej Poležajev - maršál Ivan Stěpanovič Koněv
• Gunnar Möller - říšský kancléř Adolf Hitler
• Wilhelm Koch-Hooge - generál Rudolf Toussaint
• Günter Naumann - maršál Ferdinand Schörner
• Jaroslav Rozsíval - nástrojář Antonín Horák
• Jaroslava Tichá - Božena Horáková
• Jiří Krampol - Karel Horák
• Renáta Doleželová - Anka Kadlecová
• Vítězslav Jandák - Stanislav Horák
• Nikolaj Griňko - generál Omar Bradley
• Petr Veljaminov - generál Dmitrij Danilovič Leljušenko
• Gert Hänsch - admirál Karl Dönitz
• Horst Preusker - generál SS Carl von Pückler
• Vladislav Strželčik - generál Alexej Innokenťjevič Antonov
• Marie Vášová - poslankyně Fráňa Zemínová
• Ladislav Chudík - generál Ludvík Svoboda
• Bohumil Pastorek - poslanec Klement Gottwald
• Jozef Kuchár - ministerský předseda Richard Bienert
• Jiří Holý - generál Karel Kutlvašr
• Josef Langmiler - Zdeněk Fierlinger
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.5.1976 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 7.5.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Návštěvnost v ČR 2 057 941
Náklady (Rozpočet) - Kčs 9 000 000
FILMY V SÉRII
Dny zrady I.,II gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/18/
Československo, Drama / Válečný / Historický / 1973
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek
Sokolovo gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/gas187/
Československo / Sovětský svaz, Drama / Válečný / Historický / 1974
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov
Osvobození Prahy gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/gas186/
Československo / Východní Německo, Drama / Válečný / Historický / 1976
Režie: Otakar Vávra, Hrají: Vladimír Šmeral, František Vicena
Tvůrci a herci
Otakar Vávra (Režie), Ladislav Kalaš (Produkce/Vedoucí výroby), Jan Syrový (Produkce/Vedoucí výroby), Vladimír Vojta (Produkce/Vedoucí výroby), Zdeněk Liška (Hudba), Andrej Barla (Kamera), Jaromír Šofr (Kamera), Antonín Zelenka (Střih), - (Casting), Karel Lier (Scénografie), Miroslav Hrachovec (Scénografie), Jan Kropáček (Kostýmy), Adolf Böhm (Zvuk), Rudolf Hammer (Masky), Miloslav Jandera (Masky), Otakar Vávra (Scénář), Miloslav Fábera (Scénář), Vladimír Šmeral (Herec), František Vicena (Herec), Josef Větrovec (Herec), Ota Sklenčka (Herec), Josef Somr (Herec), Dmitrij Vasiljevič Fraňko (Herec), Sergej Poležajev (Herec), Gunnar Möller (Herec), Wilhelm Koch-Hooge (Herec), Günter Naumann (Herec), Jaroslav Rozsíval (Herec), Jaroslava Tichá (Herec), Jiří Krampol (Herec), Vítězslav Jandák (Herec), Renáta Doleželová (Herec), Nikolaj Griňko (Herec), Pjotr Veljaminov (Herec), Gert Hänsch (Herec), Horst Preusker (Herec), Vladislav Strželčik (Herec), Marie Vášová (Herec), Ladislav Chudík (Herec), Bohuš Pastorek (Herec), Jiří Holý (Herec), Michail Pogorželskij (Herec), Gennadij Korolkov (Herec), Alfred Struwe (Herec), Harry Küster (Herec), Jozef Kuchár (Herec), Vladimír Brabec (Herec), Pavel Osif (Herec), Bronislav Križan (Herec), Günter Drescher (Herec), Valerij Nosik (Herec), Günther Zschieschow (Herec), Bedřich Čapek (Herec), Miroslav Moravec (Herec), Jaroslav Satoranský (Herec), Jiří Kodet (Herec), Zdeněk Ornest (Herec), Václav Mareš (Herec), Karel Hlušička (Herec), Rudolf Jelínek (Herec), Kateřina Macháčková (Herec), Fred Alexander (Herec), Josef Langmiler (Herec), Jan Víšek (Herec), Zdeněk Kutil (Herec), Jurij Nazarov (Herec), Jurij Sarancev (Herec), Bert Brunn (Herec), Bohuslav Čáp (Herec), Jiří Klem (Herec), Stanislav Remunda (Herec), Klaus-Peter Thiele (Herec), Jiří Němeček (Herec), Alois Švehlík (Herec), Jiří Wohanka (Herec), Václav Kotva (Herec), Miriam Chytilová (Herec), Julius Neumann (Herec), Zdeněk Konečný (Herec), Roman Janoušek (Herec), Václav Vydra nejml. (Herec), Boris Rösner (Herec), Milan Hein (Herec), Zdeněk Černín (Herec), Dušan Petráň (Herec), Naďa Konvalinková (Herec), Taťjana Medvecká (Herec), Zdeněk Šavrda (Herec), Jindřich Narenta (Herec), Štěpán Bulejko (Herec), Miroslav Zounar (Herec), Dana Balounová (Herec), Vladimír Bičík (Herec), Vladimír Ptáček (Herec), Františka Horáková (Herec), Roman Skamene (Herec), Zdeněk Dítě (Herec), Zdeněk Braunschläger (Herec), Milan Riehs (Herec), Miloš Preininger (Herec), Stanislav Dvořák (Herec), Jan Pohan (Herec), Milan Jedlička (Herec), Lubomír Pavelek (Herec), Ladislav Hádl (Herec), Jiří Tomek (Herec), Zdeněk Dolanský (Herec), František Miroslav Doubrava (Herec), Jaroslav Drbohlav (Herec), Václav Fišer (Herec), Pavel Pípal (Herec), Miroslav Grác (Herec), Milan Miroslav Livora (Herec), Alex Jandouš (Herec), Karel Fridrich (Herec), Ladislav Gzela (Herec), František Pokorný (Herec), Viktor Nejedlý ml. (Herec), Jan Hartl (Herec), Jan Kühmund (Herec), Jan Přeučil (Herec), Karel Heřmánek (Herec), František Suchomel (Herec), Hana Houbová (Herec), Jarmila Nedvídková (Herec), Jana Robenková (Herec), Jiřina Zemanová (Herec), Jiří Bozděch (Herec), Jiří Flíček (Herec), Karel Hovorka ml. (Herec), Antonín Hübner (Herec), Jan Krafka (Herec), Vladimír Linka (Herec), Zdeněk Nosek (Herec), Milan Novotný (Herec), Miroslav Pácal (Herec), Vít Pešina (Herec), Libor Pokorný (Herec), Josef Povolný (Herec), Zdeněk Prosický (Herec), Josef Rak (Herec), Gustav Vondráček (Herec), Pavel Robin (Herec), Bohumil Koška (Herec), Miroslav Krejča (Herec), Augustín Kubán (Herec), František Kubíček (Herec), Jaroslav Kůrka (Herec), Bohuslav Ličman (Herec), Ivan Malík (Herec), Milada Ježková (Herec), Jan Kraus (Herec), Ronald Heller (Herec), Alois Liškutín (Herec), Josef A. Stehlík (Herec), Zlata Jeřábková (Herec), Věra Kalendová (Herec), Jaroslava Keslová (Herec), Miloslav Balšánek (Herec), František Hlad (Herec), Karel Hlad (Herec), Karel Kocánek (Herec), Zdeněk Roztočil (Herec), Miroslav Řehák (Herec), Josef Šalamoun (Herec), Ivana Lochnerová (Herec), Zuzana Ondrouchová (Herec), Zuzana Třísková (Herec), Štěpán Beláz (Herec), Karel Červinka (Herec), Jiří Drgáč (Herec), Vladimír Fürst (Herec), Jan Klár (Herec), Vladimír Kloubek (Herec), Petr Kosek (Herec), Josef Kotěšovský (Herec), František Mikšaník (Herec), Alois Mottl (Herec), Eduard Pavlíček (Herec), Vladimír Pohořelý (Herec), Bert Schneider (Herec), Raoul Schránil (Herec), Miloš Sašek (Herec), Peter Tomašovič (Herec), Petr Vokoun (Herec), Pavel Vokoun (Herec), Vladimír Wojnar (Herec), Jiří Prýmek (Herec), Miroslav Rous (Herec), Milan Sandhaus (Herec), Vojtěch Kohl (Herec), Jaroslav Černý (Herec), Ludvík Pozník (Herec), Václav Stýblo (Herec), Miroslav Svoboda (Herec), Karel Šott ml. (Herec), Zdeněk Procházka (Herec), Marie Štrampachová (Herec), Alois Trojan (Herec), Miloslav Novák (Herec), František Voborský (Herec), Ivo Prokop (Herec), Jaroslav Wagner-Klenka (Herec), Ladislav Vymětal (Herec), Milan Vyskočil (Herec), Blažena Voclová (Herec), Antonín Čech (Herec), Dana Babická (Herec), Eva Baráková (Herec), Jitka Fišerová (Herec), Květa Kasalová (Herec), Zdeňka Kroutilová (Herec), Libuše Němcová (Herec), Antonie Stříbrská (Herec), Květuše Zemanová (Herec), Zdeněk Skalický (Herec), Václav Hrůza (Herec), Karel Koloušek (Herec), Lubomír Polách (Herec), Josef Dvořák (Herec), Ladislav Hájek (Herec), Ľudovít Polák (Herec), František Stolár (Herec), Stanislav Veit (Herec), Miloslav Homola (Herec), Karel Fořt (Herec), Milan Pěkný (Herec), Vladimír Pospíšil (Herec), Libuše Bedrnová (Herec), Oldřich Semerák (Herec), Miroslav Brokl (Herec), Rudolf Čumpelík (Herec), Vladimír Čumpelík (Herec), Petr Drozda (Herec), Josef Engel (Herec), Karel Engel (Herec), Zlatomil Fabinyi (Herec), Jiří Fajt (Herec), Václav Horák (Herec), Josef Hrubý (Herec), Miroslav Chochola (Herec), František Jákl (Herec), Petr Jákl st. (Herec), Martin Janský (Herec), Miroslav Jíra (Herec), Jiří Kalenský (Herec), Jiří Kasík (Herec), Jaroslav Klenot (Herec), Jiří Klenot (Herec), Petr Klír (Herec), Zbyněk Krákora (Herec), Antonín Kramerius (Herec), Miloš Krotil (Herec), Ladislav Lahoda (Herec), Miroslav Musil (Herec), Josef Pechanec (Herec), Zdeněk Plavec (Herec), Vladimír Procházka (Herec), Otakar Rademacher (Herec), Stanislav Sedlařík (Herec), Jindřich Sejk (Herec), Jiří Sládek (Herec), Zdeněk Srstka (Herec), Ladislav Trejbal (Herec), Stanislav Tůma (Herec), Jan Váňa (Herec), Zdeněk Voňata (Herec), Karel Vítek st. (Herec), Jaroslav Vlk (Herec), Jiří Vyžďura (Herec), Ludvík Wolf (Herec), Libuše Kosová (Herec), Pavel Karas (Herec), Václav Marek (Herec), Jurij Volkov (Herec), Rolf Colditz (Herec), Jurij Dědovič (Herec), Alexej Ejboženko (Herec), Stěpan Krylov (Herec), Semjon Morozov (Herec), Nikolaj Peňkov (Herec), Udo Schenk (Herec), Ulrich Teschner (Herec), Rudolf Ulrich (Herec), Dieter Wien (Herec), Bohumil Švarc st. (Herec), Alexandr Pašutin (Herec), Nikolaj Lebeděv (Herec), Gennadij Frolov (Herec),
1976/140/Československo, Východní Německo/Drama, Válečný, Historický
Zajímavost k filmu
- Při scéně osvobozování rozhlasu jde vidět partyzán, co vyvěšuje československou vlajku a vlajku SSSR. Ve skutečnosti však byla vyvěšena pouze československá vlajka a vlajka USA. To se samozřejmě neshodovalo s komunistickým režimem, tak to muselo být změněno.
- Přibližně ve 45 .minutě se odehrává rozhovor maršála Koněva (Sergei Polezhayev) s gen. Bradleym (Nikolay Grinko), kde sovětský maršál odmítá postup amerických vojsk ku Praze se zdůvodněním, že vlastní operace Sovětů je již v běhu. V té době ovšem operace ještě neprobíhala. Sověti Američanům úmyslně lhali, aby je odradili od osvobození co největšího území Čech a sami si tak zajistili co největší vliv. Z tohoto důvodu bylo také zahájeno uspíšení operace o den, a ne, jak se ve filmu tvrdí, na základě volání Prahy o pomoc.
- Ve filmu je příbližně v 1 hodině a 45. minutě bagatelizována kapitulace Němců v Praze 8. května, protože ta nezapadá do poválečné komunistické propagandy. Přestože i poté docházelo k přestřelkám - hlavně s příslušníky SS - většinou Němci kapitulační protokol respektovali.
- Většina scén je natočena a snímána přesně podle dobových fotografií (Hitler v kancléřství, boj o rozhlas, zabití civilisté na Staroměstském náměstí, zničený tank 24).
- Zatímco v Sokolovu byly tanky Tiger z jedné série (namaskované T-54), zde Vávra použil napodobeniny prakticky odevšud. Jsou tu přestavěné T-54, T-34, a to dokonce v několika variantách. Od těch lepších, až po levnější (Zbraně pro Prahu, slovenské filmy). Vyskytují se zde i opravdové tanky Pz-IV a Hetzer. Hetzerů jezdilo v Praze více než je ukázáno ve filmu, ale Vávra jich tolik neměl k dispozici, a tak jsou tam místo nich ve filmu Tigeři (Staroměstské náměstí, Klárov).
- ČSĽA dala k dispozícii Vávrovym filmárom na 50 natáčacích dní 70 až 100 ženistov s technikou, 8 až 10 pyrotechnikov, 2000 komparzistov, 35 tankov T-34 a desiatky kusov ďalšej vojenskej techniky pre úpravu na nemeckú.
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a na severnej Morave.
- Komentáre vo filme číta Bohumil Švarc st., ktorý sa v skutočnosti pražského povstania aktívne zúčastnil.
- Film bol vyhotovený a premietaný aj v 70mm verzii so šesťkanálovým zvukom.
- Přibližně ve 45 .minutě se odehrává rozhovor maršála Koněva (Sergei Polezhayev) s gen. Bradleym (Nikolay Grinko), kde sovětský maršál odmítá postup amerických vojsk ku Praze se zdůvodněním, že vlastní operace Sovětů je již v běhu. V té době ovšem operace ještě neprobíhala. Sověti Američanům úmyslně lhali, aby je odradili od osvobození co největšího území Čech a sami si tak zajistili co největší vliv. Z tohoto důvodu bylo také zahájeno uspíšení operace o den, a ne, jak se ve filmu tvrdí, na základě volání Prahy o pomoc.
- Ve filmu je příbližně v 1 hodině a 45. minutě bagatelizována kapitulace Němců v Praze 8. května, protože ta nezapadá do poválečné komunistické propagandy. Přestože i poté docházelo k přestřelkám - hlavně s příslušníky SS - většinou Němci kapitulační protokol respektovali.
- Většina scén je natočena a snímána přesně podle dobových fotografií (Hitler v kancléřství, boj o rozhlas, zabití civilisté na Staroměstském náměstí, zničený tank 24).
- Zatímco v Sokolovu byly tanky Tiger z jedné série (namaskované T-54), zde Vávra použil napodobeniny prakticky odevšud. Jsou tu přestavěné T-54, T-34, a to dokonce v několika variantách. Od těch lepších, až po levnější (Zbraně pro Prahu, slovenské filmy). Vyskytují se zde i opravdové tanky Pz-IV a Hetzer. Hetzerů jezdilo v Praze více než je ukázáno ve filmu, ale Vávra jich tolik neměl k dispozici, a tak jsou tam místo nich ve filmu Tigeři (Staroměstské náměstí, Klárov).
- ČSĽA dala k dispozícii Vávrovym filmárom na 50 natáčacích dní 70 až 100 ženistov s technikou, 8 až 10 pyrotechnikov, 2000 komparzistov, 35 tankov T-34 a desiatky kusov ďalšej vojenskej techniky pre úpravu na nemeckú.
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a na severnej Morave.
- Komentáre vo filme číta Bohumil Švarc st., ktorý sa v skutočnosti pražského povstania aktívne zúčastnil.
- Film bol vyhotovený a premietaný aj v 70mm verzii so šesťkanálovým zvukom.
Odkazy
Hrají:
Vladimír Šmeral, František Vicena, Josef Větrovec, Ota Sklenčka, Josef Somr, Dmitrij Vasiljevič Fraňko, Sergej Poležajev, Gunnar Möller, Wilhelm Koch-Hooge, Günter Naumann, Jaroslav Rozsíval, Jaroslava Tichá, Jiří Krampol, Vítězslav Jandák, Renáta Doleželová, Nikolaj Griňko, Pjotr Veljaminov, Gert Hänsch, Horst Preusker, Vladislav Strželčik, Marie Vášová, Ladislav Chudík, Bohuš Pastorek, Jiří Holý, Michail Pogorželskij, Gennadij Korolkov, Alfred Struwe, Harry Küster, Jozef Kuchár, Vladimír Brabec, Pavel Osif, Bronislav Križan, Günter Drescher, Valerij Nosik, Günther Zschieschow, Bedřich Čapek, Miroslav Moravec, Jaroslav Satoranský, Jiří Kodet, Zdeněk Ornest, Václav Mareš, Karel Hlušička, Rudolf Jelínek, Kateřina Macháčková, Fred Alexander, Josef Langmiler, Jan Víšek, Zdeněk Kutil, Jurij Nazarov, Jurij Sarancev, Bert Brunn, Bohuslav Čáp, Jiří Klem, Stanislav Remunda, Klaus-Peter Thiele, Jiří Němeček, Alois Švehlík, Jiří Wohanka, Václav Kotva, Miriam Chytilová, Julius Neumann, Zdeněk Konečný, Roman Janoušek, Václav Vydra nejml., Boris Rösner, Milan Hein, Zdeněk Černín, Dušan Petráň, Naďa Konvalinková, Taťjana Medvecká, Zdeněk Šavrda, Jindřich Narenta, Štěpán Bulejko, Miroslav Zounar, Dana Balounová, Vladimír Bičík, Vladimír Ptáček, Františka Horáková, Roman Skamene, Zdeněk Dítě, Zdeněk Braunschläger, Milan Riehs, Miloš Preininger, Stanislav Dvořák, Jan Pohan, Milan Jedlička, Lubomír Pavelek, Ladislav Hádl, Jiří Tomek, Zdeněk Dolanský, František Miroslav Doubrava, Jaroslav Drbohlav, Václav Fišer, Pavel Pípal, Miroslav Grác, Milan Miroslav Livora, Alex Jandouš, Karel Fridrich, Ladislav Gzela, František Pokorný, Viktor Nejedlý ml., Jan Hartl, Jan Kühmund, Jan Přeučil, Karel Heřmánek, František Suchomel, Hana Houbová, Jarmila Nedvídková, Jana Robenková, Jiřina Zemanová, Jiří Bozděch, Jiří Flíček, Karel Hovorka ml., Antonín Hübner, Jan Krafka, Vladimír Linka, Zdeněk Nosek, Milan Novotný, Miroslav Pácal, Vít Pešina, Libor Pokorný, Josef Povolný, Zdeněk Prosický, Josef Rak, Gustav Vondráček, Pavel Robin, Bohumil Koška, Miroslav Krejča, Augustín Kubán, František Kubíček, Jaroslav Kůrka, Bohuslav Ličman, Ivan Malík, Milada Ježková, Jan Kraus, Ronald Heller, Alois Liškutín, Josef A. Stehlík, Zlata Jeřábková, Věra Kalendová, Jaroslava Keslová, Miloslav Balšánek, František Hlad, Karel Hlad, Karel Kocánek, Zdeněk Roztočil, Miroslav Řehák, Josef Šalamoun, Ivana Lochnerová, Zuzana Ondrouchová, Zuzana Třísková, Štěpán Beláz, Karel Červinka, Jiří Drgáč, Vladimír Fürst, Jan Klár, Vladimír Kloubek, Petr Kosek, Josef Kotěšovský, František Mikšaník, Alois Mottl, Eduard Pavlíček, Vladimír Pohořelý, Bert Schneider, Raoul Schránil, Miloš Sašek, Peter Tomašovič, Petr Vokoun, Pavel Vokoun, Vladimír Wojnar, Jiří Prýmek, Miroslav Rous, Milan Sandhaus, Vojtěch Kohl, Jaroslav Černý, Ludvík Pozník, Václav Stýblo, Miroslav Svoboda, Karel Šott ml., Zdeněk Procházka, Marie Štrampachová, Alois Trojan, Miloslav Novák, František Voborský, Ivo Prokop, Jaroslav Wagner-Klenka, Ladislav Vymětal, Milan Vyskočil, Blažena Voclová, Antonín Čech, Dana Babická, Eva Baráková, Jitka Fišerová, Květa Kasalová, Zdeňka Kroutilová, Libuše Němcová, Antonie Stříbrská, Květuše Zemanová, Zdeněk Skalický, Václav Hrůza, Karel Koloušek, Lubomír Polách, Josef Dvořák, Ladislav Hájek, Ľudovít Polák, František Stolár, Stanislav Veit, Miloslav Homola, Karel Fořt, Milan Pěkný, Vladimír Pospíšil, Libuše Bedrnová, Oldřich Semerák, Miroslav Brokl, Rudolf Čumpelík, Vladimír Čumpelík, Petr Drozda, Josef Engel, Karel Engel, Zlatomil Fabinyi, Jiří Fajt, Václav Horák, Josef Hrubý, Miroslav Chochola, František Jákl, Petr Jákl st., Martin Janský, Miroslav Jíra, Jiří Kalenský, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Petr Klír, Zbyněk Krákora, Antonín Kramerius, Miloš Krotil, Ladislav Lahoda, Miroslav Musil, Josef Pechanec, Zdeněk Plavec, Vladimír Procházka, Otakar Rademacher, Stanislav Sedlařík, Jindřich Sejk, Jiří Sládek, Zdeněk Srstka, Ladislav Trejbal, Stanislav Tůma, Jan Váňa, Zdeněk Voňata, Karel Vítek st., Jaroslav Vlk, Jiří Vyžďura, Ludvík Wolf, Libuše Kosová, Pavel Karas, Václav Marek, Jurij Volkov, Rolf Colditz, Jurij Dědovič, Alexej Ejboženko, Stěpan Krylov, Semjon Morozov, Nikolaj Peňkov, Udo Schenk, Ulrich Teschner, Rudolf Ulrich, Dieter Wien, Bohumil Švarc st., Alexandr Pašutin, Nikolaj Lebeděv, Gennadij Frolov