Bylo nás deset / Bylo nás deset (1962/87/Československo/Komedie, Hudební) 60% -Originál-
12.03.2025 08:05
JEDNOU VĚTOU
„Komedie o tom, kterak se z bažantů stávají mazáci."
OBSAH
Vojnu lze přežít jen s písničkami Suchého a Šlitra. Na začátku nově příchozí vojáci založí hudebně divadelní soubor, aby unikli ponižování ze strany těch starších. Zařeknou se, že oni budou na příští nováčky hodní. Jenže se ukáže, že bez přísnosti se nic nezmůže a že mazáctví není nějakou deviantní úchylkou. V této komedii najdete nejen skvělá hudební čísla, ale také spoustu gagů z vojenského prostředí. Je to zároveň první film, ve kterém se objevila slavná semaforská dvojice Suchý a Šlitr. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zelené sukno a zpěv. Jde to k sobě? Ale to víte, že to jde, jak nám názorně ukazuje tenhle film. Sice nechápu, že když to měl někdo za 730, že si ještě u toho mohl freneticky prozpěvovat, ale budiž. Nebyla to ani komedie, ani nijak vyhrocené drama. Tedy blíže to mělo k slabé drámě, neboť dramatická linka ukázala postupně narůstající nešvar mazáctví. Že nevíte, co to bylo mazáctví? No, to se ptáte toho pravého, který o tom ví hovno, jak to za bolševika chodilo na vojně. Takže z doslechu vím, že mladší ptáky pérovali ti, co nastoupili o jeden rok před nimi. No, hrozná pakárna, když někoho šikanovali a dávali mu deset dní "vostrejch". Samozřejmě vzhledem ke vzniku filmu je to tady hodně mírně pojato, ale pokud vás stresuje už třeba jenom Vasil z Míši Kuličky, tak byste třeba mohli mít nervový otřes z nadřízených křiklounů na ubikaci anebo Satoranského zavřeného v base, kterak skrz mříže smutně pozoruje cvičiště. Ale kdepak, takovou úděsnou "depku" nám soudruzi přece jen nedopřáli. Hned totiž vidíme veselého Suchého, jak to s vojenským bandem a s kolegou Šlitrem rozpumpoval na plné pecky se semaforským šlágrem. Ještě že má film alespoň ty písničky, jinak bych se posral nudou. Ke všemu je mně ten svět kasáren a rozkazů tak vzdálený. Kdyby tvůrci přidali nějakou tu hlášku, ale je to celé poplatné době. Nejvíc mě sralo, že vojáci museli mrdat. Nechápu, že ještě měli chuť smočit ptáka v houští, když byli obklopeni takovým šíleným prostředím, ve kterém spíše péro na povel kleslo, než by šlo nahoru. Asi to chtělo Fialovou (barvu). Ta zelená je přece jen dost asexuální. No, asi takhle, resumé pro film vychází zcela negativně. Na filmu se mně nic nelíbilo. Fakt slátanina zelených mozků. Škoda toho nadějného hereckého obsazení, které čítalo začínající "ucha" Postráneckého a Satoranského. Byla sranda vidět je jako mladíky. To jediné na celém filmu, spolu se zpěvy, zaujalo. Antonín Kachlík proslul nálepkou režiséra poplatného totalitnímu režimu. Nelze se tedy divit, že film vypadá tak, jak vypadá. 20% (kingik) 1*
Ocení nejspíš ten který byl v těch letech (63-65) na vojně, a že vojna není kojná, to byl všeobecný fakt, příběh šmrncnutý o hudební a romantickou složku nebyl vůbec špatný, stejně tak jako dobrá snaha o poctivé a realistické vyobrazení tehdejší vojny. Líbila se mi i atmosféra, v tý době už dost uvolněná, krásná to doba, možná bych i měnil. Jen bych si možná v roli Karla Čiperky dokázal představit někoho jiného-ale budiž, každopádně co se týče fyzických proporcí, tak poloviční desátník Moraveček byl parádně ztvárněn, i já měl s takovým podobným tipem tu čest. Holky krásné, krom parádní ozdobičky Šoberky, která klukům při jejich prvním setkání naprosto vyrazila dech (ani se nedivím) mě zde zaujala i ta Karlova láska (hrála Jana Jobová-jediný film) do které se na první pohled zamiloval. A samozřejmě hudba, parádní dobové šlágry, ty zde hodně vynikly a film oživily. Marthos asi nebyl na vojně, protože by jinak věděl že zde normálně byli i 30+, to jestli bylo Šlitrovi v tý době už 40 (inu člověk je tak starý, na kolik se cítí) to bych nechal stranou (k vadě to tu rozhodně nebylo). Jen tak mimochodem, i v těch tvých oblíbených 30 letech, se objevovali mladší herci v podstatně starších typech rolí a nebo naopak, viz Plachta, Marvan, Pešek atd, takže když už kritika, tak prosím ne jen jednostranná. ps: Hovadina to může být jen pro Tebe, pro člověka která na vojně nebyl, kdyby ta možnost byla, tak byses ji bránil jako čert kříže:-) (Karlos80) 3*
Výstižné charakteristiky mých předkomentátorů vcelku postihují úroveň i ráz filmu. Kontroverzní pozitivnost scénáře i režijního zpracování je víc než vyvažována - a zároveň obhajována - hereckým obsazením, hudebním doprovodem i zřetelnou snahou o věcné postižení skutečných vztahů a atmosféry během dvou let, která byla tehdy nucena mužská část populace - nynější dědečkové a perspektivní pradědečkové - v armádě trávit. S jistou nadsázkou lze říct, že v zásadě přináší pravdivý, byť notně idealizovaný ráz vojny během komunistického režimu v jeho vrcholné fázi, kdy byl - bez ohledu na skutečný stav společnosti - v zásadě akceptován a přijímán. Je prost tlampačové agitace padesátých let, není tu však ještě ani rezignace a odstup let osmdesátých; vojenské filmy v české národní kinematografii z tohoto hlediska představují svébytný sociologický fenomén. Tento svým způsobem semaforácký film v sobě obsahuje jako mnoho jiných v té době - snahu věcně, zevnitř systému a v jeho hranicích postihnout skutečné nesnáze, ale i radosti a žaly mládí té doby; je dobově věcný. Buďjakbuď pohled na S+Š v uniformě je dnes jak pohled z jiného snu, z jiné doby. Snad právě proto může i dnes nacházet své diváky, dychtivé zvědavostí po obsahu věty "To když byla ještě vojna, tak ..." (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Komediálně laděným filmem Bylo nás deset, vykreslujícím dva roky prezenční vojenské služby, se dostal Antonín Kachlík (1923–2022) do povědomí filmové branže i širší veřejnosti. Jedná se o adaptaci stejnojmenné knihy, kterou Kachlík napsal a vydal dva roky před dokončením filmu. Zachycuje skupinu deseti mladých kluků vypořádávajících se na vojně s kázní, bezprávím, ale také se zodpovědností a dospělostí. – Dějem provází postava Karla Čiperky (Jaroslav Satoranský), vojáka, jemuž se striktní pravidla vojny příčí, a tak sabotuje cvičení a nerespektuje své nadřízené. Takové chování ho přivede do sporu s velitelem roty desátníkem Moravečkem (Václav Postránecký), který si na Čiperku zasedne a uděluje mu jeden trest za druhým. Čiperka už má šikany dost, a tak se svými kamarády vymýšlí aktivitu, u níž by mohli svobodně dýchat, nikdo by je nepoučoval a která by je dostala za dívkami. Nápad na kabaretní skupinu se ovšem postupně promění ze záminky na zálibu. Hudební zkoušky a vystoupení se stanou chvílemi životního odlehčení, radosti, ale i pospolitosti a jednoty podle hesla: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Jenomže desátník Moraveček je stále proti, a tak se Karel zapřisáhne, že jako desátník nebude za rok mladé kluky komandovat a bude přátelský. Ti se však chovají stejně, jako se kdysi choval on sám, a Karel se teď víc a víc podobá desátníku Moravečkovi, jemuž s odstupem času začíná rozumět. Film tak otevírá téma životních rolí a zodpovědnosti jedince vůči kolektivu. – Antonín Kachlík zde objevil hvězdu českého filmu Olgu Schoberovou, později známou z titulů Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964; režie Oldřich Lipský) či Kdo chce zabít Jessii? (1966; režie Václav Vorlíček), která si zahrála roli Karlovy svůdné přítelkyně Dáši.
Dole. Nováček Karel Čiperka se krátce po nástupu vojenské služby střetne s desátníkem Moravečkem a ten si na něj zasedne. Karel není vzorný vojín a navíc se zanedlouho zamiluje do učitelky mateřské školy Jitky. Spolu z dalšími devíti vojáky založí Karel soubor, který vystupuje s pantomimickými čísly mima Jirky a písničkami zpěváka Štefana. Četa se rozhodne na svého velitele Moravečka vyzrát a místo laxního přístupu předvádět vzorný výcvik. Moraveček by nejraději soubor rozpustil, ale umírněná satira se důstojníkům líbí, a tak má desátník smůlu. Nakonec všech deset projde poddůstojnickou školou a na závěr prvního roku jsou povýšeni. Moraveček jde do civilu a Karla upozorní na to, jak těžké chvíle ho čekají. Nemůže být kamarádským velitelem a zároveň vycházet s nadřízenými.
Nahoře. Členové souboru jsou převeleni do Brna. Karel má problémy se svou četou a vzpomene si na Moravečkova slova. Nakonec musí být stejně přísný jako on. Přestože slíbil Jitce lásku, zamiluje se do jiné - blondýnky Dáši – a nedokáže se mezi nimi rozhodnout. Velitel major Hraboš podpoří soubor a dokonce dovolí nacvičovat s děvčaty. Druhý rok vojny se chýlí ke konci. Soubor naposledy vystoupí před vojáky a deset kamarádů čeká rozloučení a návrat domů.
Postavy a obsazení
• Jaroslav Satoranský - voják Karel Čiperka, kytarista
• Ctibor Turba - voják Jirka Samšiňák, mistr pantomimy
• Vlastimil Čaněk - voják Jarda Koukal, bubeník
• Zdeněk Polák - voják Zdeněk Novák, pozounista
• Alexandr Kovacs - voják Jeník Řemřicha
• Jiří Zahajský - voják Standa Kubík, vedoucí soubor
• Jiří Krampol - voják Josef Kytýř, klarinetista
• Jiří Suchý - voják Štefan Medved
• Antonín Neumayer - voják Honza Klicpouch
• Jiří Šlitr - voják Míla Říhal, basista
• Jana Jobová - učitelka Jitka, Karlova přítelkyně (Mluví Zuzana Stivínová)
• Olga Schoberová - Dáša, Karlova světlovlasá přítelkyně (Mluví Eva Klepáčová)
• Jana Vaňková - Maruška
• Václav Postránecký - desátník Moraveček
• Miroslav Doležal - major Hraboš, velitel praporu
• Jan Cmíral - poručík Kozlok
• Jan Pohan - poručík Popelka zvaný Fešák
• Václav Sloup - četař Sokol
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 16.8.1963 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1994 (VHS) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.3.2006 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Návštěvnost v ČR 1 956 626
„Komedie o tom, kterak se z bažantů stávají mazáci."
OBSAH
Vojnu lze přežít jen s písničkami Suchého a Šlitra. Na začátku nově příchozí vojáci založí hudebně divadelní soubor, aby unikli ponižování ze strany těch starších. Zařeknou se, že oni budou na příští nováčky hodní. Jenže se ukáže, že bez přísnosti se nic nezmůže a že mazáctví není nějakou deviantní úchylkou. V této komedii najdete nejen skvělá hudební čísla, ale také spoustu gagů z vojenského prostředí. Je to zároveň první film, ve kterém se objevila slavná semaforská dvojice Suchý a Šlitr. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zelené sukno a zpěv. Jde to k sobě? Ale to víte, že to jde, jak nám názorně ukazuje tenhle film. Sice nechápu, že když to měl někdo za 730, že si ještě u toho mohl freneticky prozpěvovat, ale budiž. Nebyla to ani komedie, ani nijak vyhrocené drama. Tedy blíže to mělo k slabé drámě, neboť dramatická linka ukázala postupně narůstající nešvar mazáctví. Že nevíte, co to bylo mazáctví? No, to se ptáte toho pravého, který o tom ví hovno, jak to za bolševika chodilo na vojně. Takže z doslechu vím, že mladší ptáky pérovali ti, co nastoupili o jeden rok před nimi. No, hrozná pakárna, když někoho šikanovali a dávali mu deset dní "vostrejch". Samozřejmě vzhledem ke vzniku filmu je to tady hodně mírně pojato, ale pokud vás stresuje už třeba jenom Vasil z Míši Kuličky, tak byste třeba mohli mít nervový otřes z nadřízených křiklounů na ubikaci anebo Satoranského zavřeného v base, kterak skrz mříže smutně pozoruje cvičiště. Ale kdepak, takovou úděsnou "depku" nám soudruzi přece jen nedopřáli. Hned totiž vidíme veselého Suchého, jak to s vojenským bandem a s kolegou Šlitrem rozpumpoval na plné pecky se semaforským šlágrem. Ještě že má film alespoň ty písničky, jinak bych se posral nudou. Ke všemu je mně ten svět kasáren a rozkazů tak vzdálený. Kdyby tvůrci přidali nějakou tu hlášku, ale je to celé poplatné době. Nejvíc mě sralo, že vojáci museli mrdat. Nechápu, že ještě měli chuť smočit ptáka v houští, když byli obklopeni takovým šíleným prostředím, ve kterém spíše péro na povel kleslo, než by šlo nahoru. Asi to chtělo Fialovou (barvu). Ta zelená je přece jen dost asexuální. No, asi takhle, resumé pro film vychází zcela negativně. Na filmu se mně nic nelíbilo. Fakt slátanina zelených mozků. Škoda toho nadějného hereckého obsazení, které čítalo začínající "ucha" Postráneckého a Satoranského. Byla sranda vidět je jako mladíky. To jediné na celém filmu, spolu se zpěvy, zaujalo. Antonín Kachlík proslul nálepkou režiséra poplatného totalitnímu režimu. Nelze se tedy divit, že film vypadá tak, jak vypadá. 20% (kingik) 1*
Ocení nejspíš ten který byl v těch letech (63-65) na vojně, a že vojna není kojná, to byl všeobecný fakt, příběh šmrncnutý o hudební a romantickou složku nebyl vůbec špatný, stejně tak jako dobrá snaha o poctivé a realistické vyobrazení tehdejší vojny. Líbila se mi i atmosféra, v tý době už dost uvolněná, krásná to doba, možná bych i měnil. Jen bych si možná v roli Karla Čiperky dokázal představit někoho jiného-ale budiž, každopádně co se týče fyzických proporcí, tak poloviční desátník Moraveček byl parádně ztvárněn, i já měl s takovým podobným tipem tu čest. Holky krásné, krom parádní ozdobičky Šoberky, která klukům při jejich prvním setkání naprosto vyrazila dech (ani se nedivím) mě zde zaujala i ta Karlova láska (hrála Jana Jobová-jediný film) do které se na první pohled zamiloval. A samozřejmě hudba, parádní dobové šlágry, ty zde hodně vynikly a film oživily. Marthos asi nebyl na vojně, protože by jinak věděl že zde normálně byli i 30+, to jestli bylo Šlitrovi v tý době už 40 (inu člověk je tak starý, na kolik se cítí) to bych nechal stranou (k vadě to tu rozhodně nebylo). Jen tak mimochodem, i v těch tvých oblíbených 30 letech, se objevovali mladší herci v podstatně starších typech rolí a nebo naopak, viz Plachta, Marvan, Pešek atd, takže když už kritika, tak prosím ne jen jednostranná. ps: Hovadina to může být jen pro Tebe, pro člověka která na vojně nebyl, kdyby ta možnost byla, tak byses ji bránil jako čert kříže:-) (Karlos80) 3*
Výstižné charakteristiky mých předkomentátorů vcelku postihují úroveň i ráz filmu. Kontroverzní pozitivnost scénáře i režijního zpracování je víc než vyvažována - a zároveň obhajována - hereckým obsazením, hudebním doprovodem i zřetelnou snahou o věcné postižení skutečných vztahů a atmosféry během dvou let, která byla tehdy nucena mužská část populace - nynější dědečkové a perspektivní pradědečkové - v armádě trávit. S jistou nadsázkou lze říct, že v zásadě přináší pravdivý, byť notně idealizovaný ráz vojny během komunistického režimu v jeho vrcholné fázi, kdy byl - bez ohledu na skutečný stav společnosti - v zásadě akceptován a přijímán. Je prost tlampačové agitace padesátých let, není tu však ještě ani rezignace a odstup let osmdesátých; vojenské filmy v české národní kinematografii z tohoto hlediska představují svébytný sociologický fenomén. Tento svým způsobem semaforácký film v sobě obsahuje jako mnoho jiných v té době - snahu věcně, zevnitř systému a v jeho hranicích postihnout skutečné nesnáze, ale i radosti a žaly mládí té doby; je dobově věcný. Buďjakbuď pohled na S+Š v uniformě je dnes jak pohled z jiného snu, z jiné doby. Snad právě proto může i dnes nacházet své diváky, dychtivé zvědavostí po obsahu věty "To když byla ještě vojna, tak ..." (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Komediálně laděným filmem Bylo nás deset, vykreslujícím dva roky prezenční vojenské služby, se dostal Antonín Kachlík (1923–2022) do povědomí filmové branže i širší veřejnosti. Jedná se o adaptaci stejnojmenné knihy, kterou Kachlík napsal a vydal dva roky před dokončením filmu. Zachycuje skupinu deseti mladých kluků vypořádávajících se na vojně s kázní, bezprávím, ale také se zodpovědností a dospělostí. – Dějem provází postava Karla Čiperky (Jaroslav Satoranský), vojáka, jemuž se striktní pravidla vojny příčí, a tak sabotuje cvičení a nerespektuje své nadřízené. Takové chování ho přivede do sporu s velitelem roty desátníkem Moravečkem (Václav Postránecký), který si na Čiperku zasedne a uděluje mu jeden trest za druhým. Čiperka už má šikany dost, a tak se svými kamarády vymýšlí aktivitu, u níž by mohli svobodně dýchat, nikdo by je nepoučoval a která by je dostala za dívkami. Nápad na kabaretní skupinu se ovšem postupně promění ze záminky na zálibu. Hudební zkoušky a vystoupení se stanou chvílemi životního odlehčení, radosti, ale i pospolitosti a jednoty podle hesla: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Jenomže desátník Moraveček je stále proti, a tak se Karel zapřisáhne, že jako desátník nebude za rok mladé kluky komandovat a bude přátelský. Ti se však chovají stejně, jako se kdysi choval on sám, a Karel se teď víc a víc podobá desátníku Moravečkovi, jemuž s odstupem času začíná rozumět. Film tak otevírá téma životních rolí a zodpovědnosti jedince vůči kolektivu. – Antonín Kachlík zde objevil hvězdu českého filmu Olgu Schoberovou, později známou z titulů Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964; režie Oldřich Lipský) či Kdo chce zabít Jessii? (1966; režie Václav Vorlíček), která si zahrála roli Karlovy svůdné přítelkyně Dáši.
Dole. Nováček Karel Čiperka se krátce po nástupu vojenské služby střetne s desátníkem Moravečkem a ten si na něj zasedne. Karel není vzorný vojín a navíc se zanedlouho zamiluje do učitelky mateřské školy Jitky. Spolu z dalšími devíti vojáky založí Karel soubor, který vystupuje s pantomimickými čísly mima Jirky a písničkami zpěváka Štefana. Četa se rozhodne na svého velitele Moravečka vyzrát a místo laxního přístupu předvádět vzorný výcvik. Moraveček by nejraději soubor rozpustil, ale umírněná satira se důstojníkům líbí, a tak má desátník smůlu. Nakonec všech deset projde poddůstojnickou školou a na závěr prvního roku jsou povýšeni. Moraveček jde do civilu a Karla upozorní na to, jak těžké chvíle ho čekají. Nemůže být kamarádským velitelem a zároveň vycházet s nadřízenými.
Nahoře. Členové souboru jsou převeleni do Brna. Karel má problémy se svou četou a vzpomene si na Moravečkova slova. Nakonec musí být stejně přísný jako on. Přestože slíbil Jitce lásku, zamiluje se do jiné - blondýnky Dáši – a nedokáže se mezi nimi rozhodnout. Velitel major Hraboš podpoří soubor a dokonce dovolí nacvičovat s děvčaty. Druhý rok vojny se chýlí ke konci. Soubor naposledy vystoupí před vojáky a deset kamarádů čeká rozloučení a návrat domů.
Postavy a obsazení
• Jaroslav Satoranský - voják Karel Čiperka, kytarista
• Ctibor Turba - voják Jirka Samšiňák, mistr pantomimy
• Vlastimil Čaněk - voják Jarda Koukal, bubeník
• Zdeněk Polák - voják Zdeněk Novák, pozounista
• Alexandr Kovacs - voják Jeník Řemřicha
• Jiří Zahajský - voják Standa Kubík, vedoucí soubor
• Jiří Krampol - voják Josef Kytýř, klarinetista
• Jiří Suchý - voják Štefan Medved
• Antonín Neumayer - voják Honza Klicpouch
• Jiří Šlitr - voják Míla Říhal, basista
• Jana Jobová - učitelka Jitka, Karlova přítelkyně (Mluví Zuzana Stivínová)
• Olga Schoberová - Dáša, Karlova světlovlasá přítelkyně (Mluví Eva Klepáčová)
• Jana Vaňková - Maruška
• Václav Postránecký - desátník Moraveček
• Miroslav Doležal - major Hraboš, velitel praporu
• Jan Cmíral - poručík Kozlok
• Jan Pohan - poručík Popelka zvaný Fešák
• Václav Sloup - četař Sokol
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 16.8.1963 Ústřední půjčovna filmů
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1994 (VHS) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.3.2006 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Návštěvnost v ČR 1 956 626
Tvůrci a herci
Antonín Kachlík (Režie), Gustav Rohan (Produkce/Vedoucí výroby), Jiří Šlitr (Hudba), Jiří Suchý (Hudba), Oldřich Flosman (Hudba), Jiří Ployhar st. (Kamera), Oldřich Hubáček (Kamera), Miroslav Hájek (Střih), - (Casting), Milan Nejedlý (Scénografie), Vlastimil Hasala (Kostýmy), Jiří Kejř (Zvuk), Karel Konrád (Masky), Jiří Hurych (Masky), Jiří Cirkl (Scénář), Antonín Kachlík (kniha) (Předloha), Jaroslav Satoranský (Herec), Ctibor Turba (Herec), Vlastimil Čaněk (Herec), Zdeněk Polák (Herec), Alexandr Kovacs (Herec), Jiří Zahajský (Herec), Jiří Krampol (Herec), Jiří Suchý (Herec), Antonín Neumayer (Herec), Jiří Šlitr (Herec), Jana Jobová (Herec), Olga Schoberová (Herec), Jana Vaňková (Herec), Václav Postránecký (Herec), Miroslav Doležal (Herec), Jan Cmíral st. (Herec), Jan Pohan (Herec), Václav Sloup (Herec), Pavel Pecháček (Herec), Miroslav Mokošín (Herec), Miloš Bunda (Herec), Magda Anýžová (Herec), Pavla Emingerová (Herec), Jana Hladká (Herec), Věra Součková (Herec), Jaromír Postl (Herec), Ladislav Považay (Herec), Petr Mach (Herec), Jiří Cirkl (Herec), Jiří Stivín (Herec), Josef Hlinomaz (Herec), E. Kovářová (Herec), Jana Fassatiová (Herec), Otto Sattler (Herec), A. Bureš (Herec), O. Jořínek (Herec), J. Majzlík (Herec), A. Vrána (Herec), Jaroslav Kříž (Herec), Václav Podhorský (Herec), Antonín Šůra (Herec), A. Vejvodová (Herec), Zuzana Stivínová (Herec), Eva Klepáčová (Herec), Jaroslav Kučera (Herec),
1962/87/Československo/Komedie, Hudební
Zajímavost k filmu
- Jiří Šlitr jako první repliku pronese: "Já si musím, pánové, odskočit."
- Ve filmu zazní česká verze písně „See You Later Alligator“ a zpívá ji zde herec Ctibor Turba. V češtině je to notoricky známá jako „Nahledanou krokodýle“.
- K natáčení filmu musel Olgu Schoberovou režisér přemlouvat.
- Tehdejší recenzenti chválili učinkování Suchého a Šlitra ve filmu nejen kvůli písničkám, ale i za jejich slovní humor. Přitom Suchý ve filmu promluví pouze dvakrát a Šlitr řekne jednu jedinou větu: „Ať žije Brno!“
- Suchý a Šlitr hráli ve filmu vojíny základní služby, i když tomu prvnímu bylo v době natáčení 31 let a druhému dokonce 39 roků.
- Jiří Stivín si zahrál ve filmu se svou sestrou Zuzanou Stivínovou st.
- Natáčení probíhalo v kasárnách Brně Židenicích. Část filmu byla natáčena v Prachaticích na jihu Čech.
- Snímek byl dotočen a schválen v roce 1963, v titulcích je ale uveden copyright 1962.
- Ostrú kritiku armády vo filme cenzúra takmer celú vyškrtala.
- Ve filmu zazní česká verze písně „See You Later Alligator“ a zpívá ji zde herec Ctibor Turba. V češtině je to notoricky známá jako „Nahledanou krokodýle“.
- K natáčení filmu musel Olgu Schoberovou režisér přemlouvat.
- Tehdejší recenzenti chválili učinkování Suchého a Šlitra ve filmu nejen kvůli písničkám, ale i za jejich slovní humor. Přitom Suchý ve filmu promluví pouze dvakrát a Šlitr řekne jednu jedinou větu: „Ať žije Brno!“
- Suchý a Šlitr hráli ve filmu vojíny základní služby, i když tomu prvnímu bylo v době natáčení 31 let a druhému dokonce 39 roků.
- Jiří Stivín si zahrál ve filmu se svou sestrou Zuzanou Stivínovou st.
- Natáčení probíhalo v kasárnách Brně Židenicích. Část filmu byla natáčena v Prachaticích na jihu Čech.
- Snímek byl dotočen a schválen v roce 1963, v titulcích je ale uveden copyright 1962.
- Ostrú kritiku armády vo filme cenzúra takmer celú vyškrtala.
Odkazy
Hrají:
Jaroslav Satoranský, Ctibor Turba, Vlastimil Čaněk, Zdeněk Polák, Alexandr Kovacs, Jiří Zahajský, Jiří Krampol, Jiří Suchý, Antonín Neumayer, Jiří Šlitr, Jana Jobová, Olga Schoberová, Jana Vaňková, Václav Postránecký, Miroslav Doležal, Jan Cmíral st., Jan Pohan, Václav Sloup, Pavel Pecháček, Miroslav Mokošín, Miloš Bunda, Magda Anýžová, Pavla Emingerová, Jana Hladká, Věra Součková, Jaromír Postl, Ladislav Považay, Petr Mach, Jiří Cirkl, Jiří Stivín, Josef Hlinomaz, E. Kovářová, Jana Fassatiová, Otto Sattler, A. Bureš, O. Jořínek, J. Majzlík, A. Vrána, Jaroslav Kříž, Václav Podhorský, Antonín Šůra, A. Vejvodová, Zuzana Stivínová, Eva Klepáčová, Jaroslav Kučera