.jpg?ph=28b6509dcf)
Rok vdovy / Rok vdovy (2024/108/Česko, Slovensko, Chorvatsko/Drama) 66%
03.03.2025 01:18
JEDNOU VĚTOU
„Čerstvá vdova se vydává na cestu seberealizace, vybočuje ze společenských norem a přijímá svou nově nabytou svobodu."
OBSAH
Hlavní hrdinkou filmu Rok vdovy je tlumočnice Petra, která se vlivem tragické události musí smířit s tím, že se z ní ve čtyřiceti letech stala vdova. Brzy zjistí, že zármutek není jedinou výzvou, které musí čelit. Přidává se starost o dospívající dceru a tlak ze strany manipulativní tchyně. A pak tu je celá byrokratická mašinerie, která smrtí člověka ožívá: hypotéky, půjčky, nájmy, poplatky, nekonečné dědické řízení. Mezi troskami svého života však Petra krok za krokem nachází odvahu k novému začátku a návratu do světa, ze kterého zmizel její hlavní opěrný bod… (CinemArt)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Veronika Lišková je dokumentaristka, a také v její hrané prvotině hraje autenticita první housle. Rozhodně vyšla sázka na Pavlu Beretovou, která téměř nesleze z plátna a znovu dokazuje, že patří k našim nejlepším herečkám. Což vynikne díky práci kameramana Dušana Husára. Z domácích hraných filmů letos zatím nejlepší, i když nemá žádný plynulý děj, je jen sérií zřetězených epizod kolem jedné ženy. Ale třeba se někdo svého partnera zeptá na jméno jeho všeobecného lékaře... (Tomu, že by dospělá rozumná ženská předpokládala, že energie se nemusejí platit, stejně nevěřím.) (Slarque) 4*
Takový film z povinnosti. Jestli to vzniklo proto aby se ukázalo, jak to funguje na úřadech v místech, se kterými nelze pohnout, tak to uteklo moc doširoka. Jestli jako příběh paní, co jí umřel manžel, a divákovi ukážeme, co to může taky přinést, tak je to přeci jen docela nudná podívaná, ačkoliv ze života. Bambusek konečně zase nehraje úplnýho kokota. (dopitak) 3*
Představitelka titulní role Pavla Beretová si za svůj výkon určitě zaslouží velkou pochvalu a osobně jsem ráda, že se jí v posledních letech dostává více pozornosti (loni zaujala také jako Amerikánka Viktora Tauše). Její hrdinka Petra nečekaně přichází o manžela a následujících 12 měsíců se musí vypořádávat nejen se zármutkem, ale také s byrokracií kolem dědictví a také s praktickými záležitostmi, jako je třeba placení elektřiny (které doposud zajišťoval manžel). Na dramatu je hodně znát, že ho točila dokumentaristka. Děj i dialogy jsou dost utlumené, hlavní hrdinka prakticky „nesleze z plátna“ a hodně hraje očima, výrazem, nikoli slovy. V příběhu mi chyběl nějaký dramatický oblouk, závěrečná katarze, ale život prostě někdy takový je. (kajas) 3*
VELKÁ RECENZE
Jeden den je všechno, jak má být. Jít do práce, zařídit věci kolem dětí, nakoupit. A pomalu se těšit na rekonstrukci vesnické usedlosti, kam jste se oba tak moc toužili přestěhovat. Běžné starosti v běžném životě nekonečného moře lidí na světě. A najednou se to změní. Ze dne na den, z hodiny na hodinu. Stačí jeden telefonát a váš život se propadne kamsi za horizont událostí, odkud není úniku. Smrt, ta obrovská černá díra drtící celé světy, vás začne postupně vtahovat a pohlcovat. Jak moc se budete cítit osamělí? Jak cizí vám bude připadat jindy důvěrně známý okolní svět? Budete mít sílu jít dál, nebo se ztratíte ve vlastním zármutku?
Ztráta životního partnera je podle psychologů jednou z nejtěžších ran, jakou můžeme od života dostat. Zvlášť, když přijde naprosto nečekaně a po všech stránkách předčasně. Absolutní přirozenost a bezpodmínečnost, s jakou vnímáme existenci toho druhého, se znenadání zhroutí a odhalí nás nepřipravené, zdrcené, smutné a vyděšené. Přesně v takové situaci se ocitá čtyřicátnice Petra, když jí oznámí, že její životní partner náhle zemřel. Je přitom úplně jedno, jaká byla příčina úmrtí – jde o drobný detail v moři absolutních neznámých, v němž se Petra náhle ocitá. Všechno se najednou do základů změní a její život už nikdy nebude stejný. Dokáže v tom cizím světě přežít?
Film Rok vdovy je inspirován skutečným životním příběhem, se kterým se mohli čtenáři před nějakým časem seznámit prostřednictvím časopisu Respekt. Deníkové záznamy Zuzany Pokorné dávaly nahlédnout za oponu pohnutých událostí v životě obyčejné ženy, kterou potkalo něco naprosto nemyslitelného – ani ne v padesáti letech se stala vdovou. Čtení je to smutné a mrazivé, když si uvědomíte, že jde o skutečné prožitky skutečného člověka. Ale zároveň je to čtení fascinující, plné emocí a pomalého rozfoukávání jiskřičky naděje na další život. A přesně takový je i filmový debut Veroniky Liškové.
Ta se většinu profesního života věnovala dokumentárním filmům (Danielův svět, Návštěvníci), nicméně deníkové záznamy Zuzany Pokorné ji společně s manželem, scénáristou Eugenem Liškou, zaujaly natolik, že se je rozhodla zfilmovat do podoby celovečerního filmu. A dokázala přitom s velkou bravurou přenést na plátna kin hlubokou intimnost a bezprostřední pocity hlavní hrdinky. Výsledný film má díky tomu podobu autentické svědecké výpovědi člověka, který si tou hořkou životní zkušeností sám prošel. Do hlavní role byla obsazena Pavla Beretová, pro niž se po nedávné Amerikánce stal letošní rok silným hereckým průlomem ve filmové kariéře. Roli Petry uchopila s velkým pochopením a schopností vcítit se do každého zdrcujícího okamžiku života ovdovělé ženy. Jejím prostřednictvím vstupujeme do světa zahaleného oponou šoku a absolutní bezmoci. Vnímáme každý záchvěv jejího hlasu, každý projev náhlé opuštěnosti a bezradnosti.
Ačkoli se ve filmu objeví celá řada dalších herců a hereček (např. Zuzana Kronerová jako lehce manipulativní tchýně, Tomáš Bambušek jako chápavý soused aj.), pořád je to Pavla Beretová, jejíž herecký výkon vás celou dobu drží v hlubokém transu. Všechno ostatní jsou pouhé epizodní role, tak jak se ve skutečném životě lidé kolem nás objevují a zase mizí. Což občas zamrzí, protože máte pocit, že nebylo řečeno vše. Jediným výraznějším spoluhráčem je pro Beretovou Julie Šoucová v roli dospívající dcery, se kterou si společně zahrála již ve zmíněné Amerikánce. Na jejich vztahu je krásně demonstrováno, jak odlišné prožitky s sebou pro každého z nás přináší jedna a ta samá událost. A jak moc jsou tyto prožitky nepřenosné a nesdělitelné. Uzavřenost ve vlastním smutku je díky tomu jedním ze silných motivů celého snímku.
Rok vdovy rozhodně není a ani neměl být dramatem se silným příběhem. S výjimkou pohnutého úvodu se v něm žádné další pro děj důležité události neodehrávají. Jistě, smrt životního partnera představuje pro Petru krutý zásah do jejího života, ale dál už se snímek odvíjí ve velmi pomalém, až uspávacím tempu. Nečekejte žádné dějové zvraty, žádnou nově nalezenou lásku nebo náhle objevenou chuť do života. Vše, co se Petře děje, jsou malé drobné epizody nekonečného seriálu jménem život, rozdělené do čtyřech kapitol podle ročních období. Jistý náznak příběhu můžeme vypozorovat na marné snaze Petry uzavřít dědické řízení nebo na jejích obavách o dceru, s níž nedokáže sdílet jejich společné hoře, ale nejde o příběh jako takový. Rok vdovy je potřeba vnímat jako melancholický až smutně poetický manifest jedinečnosti lidského trápení a nesdělitelnosti vnitřních prožitků. Protože v bolesti a smutku jsme každý sám. A stejně jako Petra se musíme každý sám znovu postavit na nohy. Protože nezáleží na tom, kolikrát člověk upadne, ale kolikrát v sobě najde sílu znovu vstát.
Postavy a obsazení
• Pavla Beretová - Petra
• Julie Šoucová - dcera
• Zuzana Kronerová - tchyně
• Tomáš Bambušek - Václav
• Terezie Bergmannová - Herecka v divadle
• Jan Bidlas - Notár Cihor
• Ales Bílík - Nápadník Dominiky
• Zdenek Godla - Muž v klobouku
Ocenění
Český lev
2024 - Pavla Beretová (Nejlepší herečka) (nominace)
2024 - Dušan Husár (Nejlepší kamera) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2024 - Eugen Liška ml. (Nejlepší scénář)
2024 - Pavla Beretová (Nejlepší herečka)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.10.2024 CinemArt
Premiéra Slovensko: 7.11.2024 Filmtopia
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 596 673
Návštěvnost v ČR 4 487
Náklady (Rozpočet) - Kč 29 900 000
Dotace Fond kinematografie: Kč 8 500 000
„Čerstvá vdova se vydává na cestu seberealizace, vybočuje ze společenských norem a přijímá svou nově nabytou svobodu."
OBSAH
Hlavní hrdinkou filmu Rok vdovy je tlumočnice Petra, která se vlivem tragické události musí smířit s tím, že se z ní ve čtyřiceti letech stala vdova. Brzy zjistí, že zármutek není jedinou výzvou, které musí čelit. Přidává se starost o dospívající dceru a tlak ze strany manipulativní tchyně. A pak tu je celá byrokratická mašinerie, která smrtí člověka ožívá: hypotéky, půjčky, nájmy, poplatky, nekonečné dědické řízení. Mezi troskami svého života však Petra krok za krokem nachází odvahu k novému začátku a návratu do světa, ze kterého zmizel její hlavní opěrný bod… (CinemArt)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Veronika Lišková je dokumentaristka, a také v její hrané prvotině hraje autenticita první housle. Rozhodně vyšla sázka na Pavlu Beretovou, která téměř nesleze z plátna a znovu dokazuje, že patří k našim nejlepším herečkám. Což vynikne díky práci kameramana Dušana Husára. Z domácích hraných filmů letos zatím nejlepší, i když nemá žádný plynulý děj, je jen sérií zřetězených epizod kolem jedné ženy. Ale třeba se někdo svého partnera zeptá na jméno jeho všeobecného lékaře... (Tomu, že by dospělá rozumná ženská předpokládala, že energie se nemusejí platit, stejně nevěřím.) (Slarque) 4*
Takový film z povinnosti. Jestli to vzniklo proto aby se ukázalo, jak to funguje na úřadech v místech, se kterými nelze pohnout, tak to uteklo moc doširoka. Jestli jako příběh paní, co jí umřel manžel, a divákovi ukážeme, co to může taky přinést, tak je to přeci jen docela nudná podívaná, ačkoliv ze života. Bambusek konečně zase nehraje úplnýho kokota. (dopitak) 3*
Představitelka titulní role Pavla Beretová si za svůj výkon určitě zaslouží velkou pochvalu a osobně jsem ráda, že se jí v posledních letech dostává více pozornosti (loni zaujala také jako Amerikánka Viktora Tauše). Její hrdinka Petra nečekaně přichází o manžela a následujících 12 měsíců se musí vypořádávat nejen se zármutkem, ale také s byrokracií kolem dědictví a také s praktickými záležitostmi, jako je třeba placení elektřiny (které doposud zajišťoval manžel). Na dramatu je hodně znát, že ho točila dokumentaristka. Děj i dialogy jsou dost utlumené, hlavní hrdinka prakticky „nesleze z plátna“ a hodně hraje očima, výrazem, nikoli slovy. V příběhu mi chyběl nějaký dramatický oblouk, závěrečná katarze, ale život prostě někdy takový je. (kajas) 3*
VELKÁ RECENZE
Jeden den je všechno, jak má být. Jít do práce, zařídit věci kolem dětí, nakoupit. A pomalu se těšit na rekonstrukci vesnické usedlosti, kam jste se oba tak moc toužili přestěhovat. Běžné starosti v běžném životě nekonečného moře lidí na světě. A najednou se to změní. Ze dne na den, z hodiny na hodinu. Stačí jeden telefonát a váš život se propadne kamsi za horizont událostí, odkud není úniku. Smrt, ta obrovská černá díra drtící celé světy, vás začne postupně vtahovat a pohlcovat. Jak moc se budete cítit osamělí? Jak cizí vám bude připadat jindy důvěrně známý okolní svět? Budete mít sílu jít dál, nebo se ztratíte ve vlastním zármutku?
Ztráta životního partnera je podle psychologů jednou z nejtěžších ran, jakou můžeme od života dostat. Zvlášť, když přijde naprosto nečekaně a po všech stránkách předčasně. Absolutní přirozenost a bezpodmínečnost, s jakou vnímáme existenci toho druhého, se znenadání zhroutí a odhalí nás nepřipravené, zdrcené, smutné a vyděšené. Přesně v takové situaci se ocitá čtyřicátnice Petra, když jí oznámí, že její životní partner náhle zemřel. Je přitom úplně jedno, jaká byla příčina úmrtí – jde o drobný detail v moři absolutních neznámých, v němž se Petra náhle ocitá. Všechno se najednou do základů změní a její život už nikdy nebude stejný. Dokáže v tom cizím světě přežít?
Film Rok vdovy je inspirován skutečným životním příběhem, se kterým se mohli čtenáři před nějakým časem seznámit prostřednictvím časopisu Respekt. Deníkové záznamy Zuzany Pokorné dávaly nahlédnout za oponu pohnutých událostí v životě obyčejné ženy, kterou potkalo něco naprosto nemyslitelného – ani ne v padesáti letech se stala vdovou. Čtení je to smutné a mrazivé, když si uvědomíte, že jde o skutečné prožitky skutečného člověka. Ale zároveň je to čtení fascinující, plné emocí a pomalého rozfoukávání jiskřičky naděje na další život. A přesně takový je i filmový debut Veroniky Liškové.
Ta se většinu profesního života věnovala dokumentárním filmům (Danielův svět, Návštěvníci), nicméně deníkové záznamy Zuzany Pokorné ji společně s manželem, scénáristou Eugenem Liškou, zaujaly natolik, že se je rozhodla zfilmovat do podoby celovečerního filmu. A dokázala přitom s velkou bravurou přenést na plátna kin hlubokou intimnost a bezprostřední pocity hlavní hrdinky. Výsledný film má díky tomu podobu autentické svědecké výpovědi člověka, který si tou hořkou životní zkušeností sám prošel. Do hlavní role byla obsazena Pavla Beretová, pro niž se po nedávné Amerikánce stal letošní rok silným hereckým průlomem ve filmové kariéře. Roli Petry uchopila s velkým pochopením a schopností vcítit se do každého zdrcujícího okamžiku života ovdovělé ženy. Jejím prostřednictvím vstupujeme do světa zahaleného oponou šoku a absolutní bezmoci. Vnímáme každý záchvěv jejího hlasu, každý projev náhlé opuštěnosti a bezradnosti.
Ačkoli se ve filmu objeví celá řada dalších herců a hereček (např. Zuzana Kronerová jako lehce manipulativní tchýně, Tomáš Bambušek jako chápavý soused aj.), pořád je to Pavla Beretová, jejíž herecký výkon vás celou dobu drží v hlubokém transu. Všechno ostatní jsou pouhé epizodní role, tak jak se ve skutečném životě lidé kolem nás objevují a zase mizí. Což občas zamrzí, protože máte pocit, že nebylo řečeno vše. Jediným výraznějším spoluhráčem je pro Beretovou Julie Šoucová v roli dospívající dcery, se kterou si společně zahrála již ve zmíněné Amerikánce. Na jejich vztahu je krásně demonstrováno, jak odlišné prožitky s sebou pro každého z nás přináší jedna a ta samá událost. A jak moc jsou tyto prožitky nepřenosné a nesdělitelné. Uzavřenost ve vlastním smutku je díky tomu jedním ze silných motivů celého snímku.
Rok vdovy rozhodně není a ani neměl být dramatem se silným příběhem. S výjimkou pohnutého úvodu se v něm žádné další pro děj důležité události neodehrávají. Jistě, smrt životního partnera představuje pro Petru krutý zásah do jejího života, ale dál už se snímek odvíjí ve velmi pomalém, až uspávacím tempu. Nečekejte žádné dějové zvraty, žádnou nově nalezenou lásku nebo náhle objevenou chuť do života. Vše, co se Petře děje, jsou malé drobné epizody nekonečného seriálu jménem život, rozdělené do čtyřech kapitol podle ročních období. Jistý náznak příběhu můžeme vypozorovat na marné snaze Petry uzavřít dědické řízení nebo na jejích obavách o dceru, s níž nedokáže sdílet jejich společné hoře, ale nejde o příběh jako takový. Rok vdovy je potřeba vnímat jako melancholický až smutně poetický manifest jedinečnosti lidského trápení a nesdělitelnosti vnitřních prožitků. Protože v bolesti a smutku jsme každý sám. A stejně jako Petra se musíme každý sám znovu postavit na nohy. Protože nezáleží na tom, kolikrát člověk upadne, ale kolikrát v sobě najde sílu znovu vstát.
Postavy a obsazení
• Pavla Beretová - Petra
• Julie Šoucová - dcera
• Zuzana Kronerová - tchyně
• Tomáš Bambušek - Václav
• Terezie Bergmannová - Herecka v divadle
• Jan Bidlas - Notár Cihor
• Ales Bílík - Nápadník Dominiky
• Zdenek Godla - Muž v klobouku
Ocenění
Český lev
2024 - Pavla Beretová (Nejlepší herečka) (nominace)
2024 - Dušan Husár (Nejlepší kamera) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2024 - Eugen Liška ml. (Nejlepší scénář)
2024 - Pavla Beretová (Nejlepší herečka)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.10.2024 CinemArt
Premiéra Slovensko: 7.11.2024 Filmtopia
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 596 673
Návštěvnost v ČR 4 487
Náklady (Rozpočet) - Kč 29 900 000
Dotace Fond kinematografie: Kč 8 500 000
Tvůrci a herci
Veronika Lišková (Režie), Kristýna Michálek Květová (Produkce), Tomáš Michálek (Produkce), Jonatán Pastirčák (Hudba), Dušan Husár (Kamera), Hedvika Hansalová (Střih), - (Casting), Kristýna Khinová (Scénografie), Aneta Grňáková (Kostýmy), Jakub Jurásek (Zvuk), Linda Vondrášková (Masky), Eugen Liška ml. (Scénář), Pavla Beretová (Herec), Julie Šoucová (Herec), Zuzana Kronerová (Herec), Tomáš Bambušek (Herec), Lucie Žáčková (Herec), Jaromíra Mílová (Herec), Jan Novotný (Herec), Marie Švestková (Herec), Helena Dvořáková (Herec), Klára Melíšková (Herec), Daniela Voráčková (Herec), Matyáš Řezníček (Herec), Martina Preissová (Herec), Lucie Roznětínská (Herec), Naďa Kovářová (Herec), Réka Dérzsi (Herec), Lucie Juřičková (Herec), Zdeněk Godla (Herec), Jan Bidlas (Herec), Vladimír T. Gottwald (Herec), Tereza Marečková (Herec), Aleš Bílík (Herec), Dominik Teleky (Herec), Matěj Šíma (Herec), Nataša Gáčová (Herec), Barbora Milotová (Herec), Pavel Hermanovský (Herec), Jan Maléř (Herec), Paulina Dobosz (Herec), Jessica Bechyňová (Herec), Martin Wox Musil (Herec), Martin Kubuš (Herec), Barbora Zychová (Herec), Jana Pidrmanová (Herec),
2024/108/Česko, Slovensko, Chorvatsko/Drama
Zajímavost k filmu
- Scénář čerpal z deníkových textů Zuzany Pokorné pro časopis Respekt z roku 2014, napsaných krátce po smrti jejího partnera.
- Scénář filmu získal v roce 2018 cenu FILMOVÉ NADACE. Film byl v době postprodukce představen na pitchingu na Filmovém festivalu v Les Arcs.
- Pomerne dlhá nahá scéna sa konzultovala už roky vopred. Režisérka Lišková povedala, že o tom s Beretovou diskutovali už dávno: „Měly jsme spolu pětiletý kontinuální dialog, kdy jsme se o těchto věcech bavily a slíbily si, že až tu scénu jednou budeme točit, uděláme to tak, aby byla vkusná. Je pro nás svým způsobem symbolická, protože když jsme mluvili s lidmi, kteří přišli o někoho blízkého, často svůj pocit popisovali tak, že se cítili jako v nějakém vzduchoprázdnu a zároveň úplně obnažení. Takže nám přišlo důležité to do toho filmu nějak citlivě propsat." Beretová dodala, že pri natáčaní nepociťovala až tak fyzickú obnaženosť, ale skôr psychickú.
- Julie Šoucová je neter Pavly Beretovej. Hrali spolu ten istý rok aj vo filme Amerikánka. To bol práve dôvod, prečo Veronika Lišková sama pozvala Juliu na konkurz. Ako povedala, "po kamerovej skúške bolo všetko jasné".
- Pavla Beretová povedala, že jej pri natáčaní pomáhalo, že sama má osobnú skúsenosť so stratou blízkeho človeka. Pavle zomrela mama na rakovinu, keď mala ešte sedemnásť, o dva roky na to zomrela pri autonehode aj jej sestra a v roku 2011 prišla aj o otca, ktorý podľahol infarktu.
- Scénář filmu získal v roce 2018 cenu FILMOVÉ NADACE. Film byl v době postprodukce představen na pitchingu na Filmovém festivalu v Les Arcs.
- Pomerne dlhá nahá scéna sa konzultovala už roky vopred. Režisérka Lišková povedala, že o tom s Beretovou diskutovali už dávno: „Měly jsme spolu pětiletý kontinuální dialog, kdy jsme se o těchto věcech bavily a slíbily si, že až tu scénu jednou budeme točit, uděláme to tak, aby byla vkusná. Je pro nás svým způsobem symbolická, protože když jsme mluvili s lidmi, kteří přišli o někoho blízkého, často svůj pocit popisovali tak, že se cítili jako v nějakém vzduchoprázdnu a zároveň úplně obnažení. Takže nám přišlo důležité to do toho filmu nějak citlivě propsat." Beretová dodala, že pri natáčaní nepociťovala až tak fyzickú obnaženosť, ale skôr psychickú.
- Julie Šoucová je neter Pavly Beretovej. Hrali spolu ten istý rok aj vo filme Amerikánka. To bol práve dôvod, prečo Veronika Lišková sama pozvala Juliu na konkurz. Ako povedala, "po kamerovej skúške bolo všetko jasné".
- Pavla Beretová povedala, že jej pri natáčaní pomáhalo, že sama má osobnú skúsenosť so stratou blízkeho človeka. Pavle zomrela mama na rakovinu, keď mala ešte sedemnásť, o dva roky na to zomrela pri autonehode aj jej sestra a v roku 2011 prišla aj o otca, ktorý podľahol infarktu.
Odkazy