.jpg?ph=28b6509dcf)
Konec světa / Konec světa (2024/134/Česko/Drama, Rodinný) 54%
02.03.2025 23:14
JEDNOU VĚTOU
„Malý Tonda a jeho děda společně vzdoruje složité době v roce 1968."
OBSAH
Tonda je drobný, brýlatý kluk, nemocný na průdušky. A tak když se rodiče s jeho starším bratrem Jirkou v létě roku 1968 vydávají na výlet do Paříže, má smůlu. Musí zůstat na čerstvém vzduchu na chalupě v Jizerských horách pod dozorem svého dědy. Ten je svérázným potomkem ruských šlechticů, mužem s velkou noblesou, který ve svém životě vždy musel čelit velkým dějinám. Jejich prázdninové soužití, o které Tonda rozhodně nestál, však změní noc na 21. srpna. Děda moc dobře ví, co ruská okupace znamená, má co dělat, aby vyděšeného vnuka uklidnil. Pokouší se ho posílit a navzdory pohnuté době do něj něco ještě dobrého vložit, obohatit jeho duši. Učí ho francouzsky, vybraně stolovat a hlavně se nevzdávat. (CinemArt)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Bohdan Sláma v roce 2024 natočil dva filmy. Oba se mi líbí, tenhle není tak smutný a tvrdý, ačkoliv je o hodně smutné věci, invazi armád Varšavské smlouvy. Jenomže kovář Isteník, Krobot jako sovětský aristokrat a taky povedený casting dětských rolí (myslím té dlouhé části, kde hrají ti menší herci, pak to potom co se ocitneme v blázinci, jsou oba představitelé synů naopak zcela nevhodně vybraní). Vojtěch Veverka dá trochu zavzpomínat na Báječná léta, jeho spoluhráč pro dětské scény Josef Slavík je zcela uvěřitelný, a ačkoliv trochu připomene Otakárka z Bylo nás pět, je to (na rozdíl od Otakárka) sympaťák, jehož herectví je velmi přirozené. A ještě jedna věc se mi ve filmu moc líbila - zvolené prostředí. Tyhle kopce mi připomněly pár dovolených v Jizerkách, když jsem byl hodně malý kluk. Za mě i přes trošku zkratovitě pojatý konec, moc dobré. (dopitak) 4*
Bohdan Sláma, jehož Divoké včely i Venkovského učitele uznávám a adoruji, tady pro mě jako vypravěč dramatu strašlivě selhal. Mistr ve zobrazování obyčejných lidí a obyčejných situací má samozřejmě i zde své velmi dobré momenty (kar, sklárna, některé vesnické situace), ale jak přijde na budování nějaké zápletky, prohloubení či upevnění vztahu dědečka s vnukem, milostnou linku Krobota se Zuzanou Mauréry atp., prostě to na mě nefunguje. Subjektivně mi připadalo, že má film tak pět hodin a plácá se tam a zpátky, odnikud nikam. Občas byly scény naprosto zbytečné a splnily jen roli epizodky, občas nesnesitelně repetitivní (kolikrát ten kluk utekl z domu??) a v některých chvílích, kdy to děti zkrátka herecky neutáhly, to dokonce připomínalo dražší amatérský film. O poslední dvacetiminutovce raději pomlčím, chvíli jsem tápal. A konec alá Velká ryba, z nejasných důvodů nasnímán z pohledu chlapce, byl pro mě jedno velké wtf (možná moje chyba). Konec světa nabízí pár krásných momentů a bohužel i několik scén, které jsme už viděli jinde a lépe (támhle připomene Obecnou školu, tadyhle Pelíšky, častěji spíš Vyprávěj). Rozhodně předvede spoustu dobrých hereckých výkonů (Mauréry, Isteník, Vlasáková...) a taky jeden z nejhorších nehereckých výstupů s tváří Vladimíra Škultéty. Scénář Ivana Arsenjeva Slámovi podráží nohy a dramaturg se buď nezúčastnil, nebo mu nebylo dovoleno zásahu, jinak si to neumím vysvětlit. Vše drží pohromadě solidní kamera Diviše Marka i hudba Jakuba Kudláče. (Gary) 2*
Bohdan Sláma přichází tento rok do kin už s druhým filmem a po Krajině ve stínu už podruhé opustil svá domovská sociální dramata dle vlastního scénáře. A musím říct, že se mi ,,Slámovsky netypický´´ Konec světa líbil o trochu víc než předcházející Sucho. Chválit tradičně precizního Krobota by bylo nošením dříví do lesa. Některé situace z každodennosti roku 1968 viděné dětskýma očima byly milé. Komorní situace jako trénink stolování občas fungují vyloženě perfektně a vytvářejí určitou silnou poetiku. Poezie si zde taky užijete dost. Některé situace jsou ale natahované až neúměrně (přespání na rozhledně) a ty pokusy dát obyčejnému epizodickému vyprávění nadstavbu o nějaké vyšší symbolično a snovost (třeba v momentě, kdy Tondovi přijde , že letá.) jsem moc nepobral. Ten časový skok v závěru už mi přišel bohužel úplně nepochopitelný. Zbytečně to překombinovali. A co měl vlastně znamenat ten ,,Konec světa´´? Jak říkám, největší síla je zde v komornosti. Je to hold pořád Sláma. Krásná hudba. (Pierre) 3*
VELKÁ RECENZE
Filmy Bohdana Slámy většinou poznáte během pár sekund. Jeho režijní rukopis je natolik charakteristický, že se v něm bezpečně zorientujete po několika málo scénách. To ovšem neberte jako kritiku, neboť to samé se dá říct o celé řadě podobně výrazných režisérů – od Petra Zelenky až po Kena Loache. Pohyb osvědčených figur po důvěrně známé šachovnici společenských vztahů pro Slámu představuje způsob, jak komunikovat s publikem. Na druhou stranu je tímto svým specifickým přístupem zacementován v určitém žánrovém koridoru, v němž se obtížně manévruje jiným než důvěrně známým směrem. Zatím ze svého zažitého uměleckého stereotypu vybočil pouze u ambiciózního dobového dramatu Krajina ve stínu (2020) a bude jistě zajímavé sledovat i to, jak si v tomto směru povede v chystané adaptaci Haškova Švejka. Ale to si řekneme až příští rok. Teď je tu jeho novinka s optimistickým názvem Konec světa, a i ta značně vybočuje ze všeho, na co jsme od Slámy zvyklí. V dobrém i zlém.
Konec světa totiž po letošním Suchu míří do nedávné minulosti, konkrétně do roku 1968, těsně před srpnovou okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Pokud však po letošních Mádlových Vlnách čekáte další dobové drama na dané téma, budete překvapeni. Tragické události doprovázející konec iluzí o socialismu s lidskou tváří jsou zde podávány pouze okrajově, jako dramatická kulisa k něčemu mnohem niternějšímu, než je vpád sovětských vojsk. Totiž vztahu dědy (fantastický Miroslav Krobot) a jeho vnuka (kouzelný Vojtěch Veverka). Nic víc skutečně nedostanete. Jistě, čas od času vstoupí do děje příslušníci Sovětské armády, ale jejich přítomnost není ničím jiným než jednou z řady nesnází provázejících pobyt ústředního dua v romantickém pohraničí.
Důvod, proč tihle dva tráví společný čas mimo zbytek rodiny, je prozaický – jako jediní zůstali doma, zatímco ostatní (maminka Magdaléna Borová, otec Daniel Fischer a starší bratr) odjeli do Francie. A jak se následně ukázalo, s návratem to nebude díky vpádu cizích vojsk až tak jednoduché. Doslova jako dva trosečníci se musí děda a vnuk naučit spolu vycházet a přečkat veškeré nástrahy ošklivé doby. Protože co kdyby přišel konec světa? Co potom? Bohdan Sláma vás už od úvodní klapky překvapí svou vlídností, s jakou přistupuje nejen k postavám, ale i k divákovi. Vše, co jindy představuje hnací motor mezilidských konfliktů, je tady upozaděno a odsunuto na vedlejší kolej. Hlavní slovo totiž bude hrát rozvíjející se vztah obou protagonistů.
Specifikum hodné pochvaly je fakt, že pro Miroslava Krobota byla přichystána role bývalého ruského šlechtice, jemuž se jako malému podařilo zachránit před bolševickou revolucí a následně skončil v Čechách. Tím dostává jeho postava unikátní ráz a těží z něho prakticky celý děj. Krobot se na roli starého aristokrata v socialistickém Československu hodí skvěle a předvádí další svůj neodolatelný výkon. Pod slupkou zdánlivé životní tvrdosti totiž tepe křehké srdce doširoka otevřené lásce jak malého vnuka, tak i vesnické prodavačky (Zuzana Mauréry). Kontrast mezi jeho šlechtickou noblesou a každodenními starostmi vesnického života je součástí melodramatického portrétu doby, která se sice vymkla z kloubů, ale nikdy nepřestala postrádat lidskost.
Co je naopak nutné zmínit jako velké mínus, to je nesourodost použitých témat a absence dramatičnosti. Sláma totiž pojal celý příběh jako sled nejrůznějších událostí, které na sebe nijak zásadně nenavazují a představují příběhový řetěz o bezpočtu článků s nejrůznějšími vedlejšími postavami (např. Michal Isteník ve velmi příjemné civilní roli místního skláře). Většina těchto mikropříběhů funguje díky idylické krajině a použitým lidským motivům výborně, ale toliko izolovaně, bez přesahu do celkového vyznění. Což je velká škoda, protože epizodičnost není pro tvorbu Bohdana Slámy vůbec typická. Proto jsem tak nějak doufal, že se následně ukáže určitá autobiografičnost snímku, jako v případě Po strništi bos pánů Svěráků, čímž by se to celé vysvětlilo. Tu jsem ovšem nikde nedohledal, což znamená, že jsem buď hledal málo, nebo tento zdroj inspirace neexistuje a epizodní řazení děje je důsledkem původního scénáře Ivana Arsenjeva. Ten je sice držitelem Českého lva za Slámovu Krajinu ve stínu, tady ovšem nedokázal sešněrovat jednotlivé medailonky do ucelenější kompozice.
Na druhé straně tady naštěstí máme malého Vojtěcha Veverku, jehož debut si zaslouží jenom samou chválu. Možná si při jeho eskapádách vzpomenete na Tomáše Holého v roli Vaška ve filmu Pod Jezevčí skálou. I ten se musel jako neduživé městské dítě zocelit na těle i na duchu v horském prostředí za dohledu přísného, ale milujícího dědy. Ale i kdyby ta podobnost byla čistě náhodná, Veverka vystřihnul svou dětskou roli s takovou bezelstností, že mu budete věřit každou scénu. Vzájemná popletenost dětské naivity se složitým vnitřním světem stárnoucího dědečka na pozadí nelítostných historických událostí představuje nečekaně poetický náhled na lidské osudy, jaké od Bohdana Slámy vlastně vůbec neznáme. A to je jedině dobře.
Postavy a obsazení
• Miroslav Krobot - děda
• Vojtěch Veverka - Tonda
• Zuzana Mauréry - hostinská Blaženka
• Magdaléna Borová - matka Tondy
• Daniel Fischer - otec Tondy
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 19.9.2024 CinemArt
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: -
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 704 039
Návštěvnost v ČR 5 030
Dotace Fond kinematografie: Kč 9 500 000
„Malý Tonda a jeho děda společně vzdoruje složité době v roce 1968."
OBSAH
Tonda je drobný, brýlatý kluk, nemocný na průdušky. A tak když se rodiče s jeho starším bratrem Jirkou v létě roku 1968 vydávají na výlet do Paříže, má smůlu. Musí zůstat na čerstvém vzduchu na chalupě v Jizerských horách pod dozorem svého dědy. Ten je svérázným potomkem ruských šlechticů, mužem s velkou noblesou, který ve svém životě vždy musel čelit velkým dějinám. Jejich prázdninové soužití, o které Tonda rozhodně nestál, však změní noc na 21. srpna. Děda moc dobře ví, co ruská okupace znamená, má co dělat, aby vyděšeného vnuka uklidnil. Pokouší se ho posílit a navzdory pohnuté době do něj něco ještě dobrého vložit, obohatit jeho duši. Učí ho francouzsky, vybraně stolovat a hlavně se nevzdávat. (CinemArt)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Bohdan Sláma v roce 2024 natočil dva filmy. Oba se mi líbí, tenhle není tak smutný a tvrdý, ačkoliv je o hodně smutné věci, invazi armád Varšavské smlouvy. Jenomže kovář Isteník, Krobot jako sovětský aristokrat a taky povedený casting dětských rolí (myslím té dlouhé části, kde hrají ti menší herci, pak to potom co se ocitneme v blázinci, jsou oba představitelé synů naopak zcela nevhodně vybraní). Vojtěch Veverka dá trochu zavzpomínat na Báječná léta, jeho spoluhráč pro dětské scény Josef Slavík je zcela uvěřitelný, a ačkoliv trochu připomene Otakárka z Bylo nás pět, je to (na rozdíl od Otakárka) sympaťák, jehož herectví je velmi přirozené. A ještě jedna věc se mi ve filmu moc líbila - zvolené prostředí. Tyhle kopce mi připomněly pár dovolených v Jizerkách, když jsem byl hodně malý kluk. Za mě i přes trošku zkratovitě pojatý konec, moc dobré. (dopitak) 4*
Bohdan Sláma, jehož Divoké včely i Venkovského učitele uznávám a adoruji, tady pro mě jako vypravěč dramatu strašlivě selhal. Mistr ve zobrazování obyčejných lidí a obyčejných situací má samozřejmě i zde své velmi dobré momenty (kar, sklárna, některé vesnické situace), ale jak přijde na budování nějaké zápletky, prohloubení či upevnění vztahu dědečka s vnukem, milostnou linku Krobota se Zuzanou Mauréry atp., prostě to na mě nefunguje. Subjektivně mi připadalo, že má film tak pět hodin a plácá se tam a zpátky, odnikud nikam. Občas byly scény naprosto zbytečné a splnily jen roli epizodky, občas nesnesitelně repetitivní (kolikrát ten kluk utekl z domu??) a v některých chvílích, kdy to děti zkrátka herecky neutáhly, to dokonce připomínalo dražší amatérský film. O poslední dvacetiminutovce raději pomlčím, chvíli jsem tápal. A konec alá Velká ryba, z nejasných důvodů nasnímán z pohledu chlapce, byl pro mě jedno velké wtf (možná moje chyba). Konec světa nabízí pár krásných momentů a bohužel i několik scén, které jsme už viděli jinde a lépe (támhle připomene Obecnou školu, tadyhle Pelíšky, častěji spíš Vyprávěj). Rozhodně předvede spoustu dobrých hereckých výkonů (Mauréry, Isteník, Vlasáková...) a taky jeden z nejhorších nehereckých výstupů s tváří Vladimíra Škultéty. Scénář Ivana Arsenjeva Slámovi podráží nohy a dramaturg se buď nezúčastnil, nebo mu nebylo dovoleno zásahu, jinak si to neumím vysvětlit. Vše drží pohromadě solidní kamera Diviše Marka i hudba Jakuba Kudláče. (Gary) 2*
Bohdan Sláma přichází tento rok do kin už s druhým filmem a po Krajině ve stínu už podruhé opustil svá domovská sociální dramata dle vlastního scénáře. A musím říct, že se mi ,,Slámovsky netypický´´ Konec světa líbil o trochu víc než předcházející Sucho. Chválit tradičně precizního Krobota by bylo nošením dříví do lesa. Některé situace z každodennosti roku 1968 viděné dětskýma očima byly milé. Komorní situace jako trénink stolování občas fungují vyloženě perfektně a vytvářejí určitou silnou poetiku. Poezie si zde taky užijete dost. Některé situace jsou ale natahované až neúměrně (přespání na rozhledně) a ty pokusy dát obyčejnému epizodickému vyprávění nadstavbu o nějaké vyšší symbolično a snovost (třeba v momentě, kdy Tondovi přijde , že letá.) jsem moc nepobral. Ten časový skok v závěru už mi přišel bohužel úplně nepochopitelný. Zbytečně to překombinovali. A co měl vlastně znamenat ten ,,Konec světa´´? Jak říkám, největší síla je zde v komornosti. Je to hold pořád Sláma. Krásná hudba. (Pierre) 3*
VELKÁ RECENZE
Filmy Bohdana Slámy většinou poznáte během pár sekund. Jeho režijní rukopis je natolik charakteristický, že se v něm bezpečně zorientujete po několika málo scénách. To ovšem neberte jako kritiku, neboť to samé se dá říct o celé řadě podobně výrazných režisérů – od Petra Zelenky až po Kena Loache. Pohyb osvědčených figur po důvěrně známé šachovnici společenských vztahů pro Slámu představuje způsob, jak komunikovat s publikem. Na druhou stranu je tímto svým specifickým přístupem zacementován v určitém žánrovém koridoru, v němž se obtížně manévruje jiným než důvěrně známým směrem. Zatím ze svého zažitého uměleckého stereotypu vybočil pouze u ambiciózního dobového dramatu Krajina ve stínu (2020) a bude jistě zajímavé sledovat i to, jak si v tomto směru povede v chystané adaptaci Haškova Švejka. Ale to si řekneme až příští rok. Teď je tu jeho novinka s optimistickým názvem Konec světa, a i ta značně vybočuje ze všeho, na co jsme od Slámy zvyklí. V dobrém i zlém.
Konec světa totiž po letošním Suchu míří do nedávné minulosti, konkrétně do roku 1968, těsně před srpnovou okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Pokud však po letošních Mádlových Vlnách čekáte další dobové drama na dané téma, budete překvapeni. Tragické události doprovázející konec iluzí o socialismu s lidskou tváří jsou zde podávány pouze okrajově, jako dramatická kulisa k něčemu mnohem niternějšímu, než je vpád sovětských vojsk. Totiž vztahu dědy (fantastický Miroslav Krobot) a jeho vnuka (kouzelný Vojtěch Veverka). Nic víc skutečně nedostanete. Jistě, čas od času vstoupí do děje příslušníci Sovětské armády, ale jejich přítomnost není ničím jiným než jednou z řady nesnází provázejících pobyt ústředního dua v romantickém pohraničí.
Důvod, proč tihle dva tráví společný čas mimo zbytek rodiny, je prozaický – jako jediní zůstali doma, zatímco ostatní (maminka Magdaléna Borová, otec Daniel Fischer a starší bratr) odjeli do Francie. A jak se následně ukázalo, s návratem to nebude díky vpádu cizích vojsk až tak jednoduché. Doslova jako dva trosečníci se musí děda a vnuk naučit spolu vycházet a přečkat veškeré nástrahy ošklivé doby. Protože co kdyby přišel konec světa? Co potom? Bohdan Sláma vás už od úvodní klapky překvapí svou vlídností, s jakou přistupuje nejen k postavám, ale i k divákovi. Vše, co jindy představuje hnací motor mezilidských konfliktů, je tady upozaděno a odsunuto na vedlejší kolej. Hlavní slovo totiž bude hrát rozvíjející se vztah obou protagonistů.
Specifikum hodné pochvaly je fakt, že pro Miroslava Krobota byla přichystána role bývalého ruského šlechtice, jemuž se jako malému podařilo zachránit před bolševickou revolucí a následně skončil v Čechách. Tím dostává jeho postava unikátní ráz a těží z něho prakticky celý děj. Krobot se na roli starého aristokrata v socialistickém Československu hodí skvěle a předvádí další svůj neodolatelný výkon. Pod slupkou zdánlivé životní tvrdosti totiž tepe křehké srdce doširoka otevřené lásce jak malého vnuka, tak i vesnické prodavačky (Zuzana Mauréry). Kontrast mezi jeho šlechtickou noblesou a každodenními starostmi vesnického života je součástí melodramatického portrétu doby, která se sice vymkla z kloubů, ale nikdy nepřestala postrádat lidskost.
Co je naopak nutné zmínit jako velké mínus, to je nesourodost použitých témat a absence dramatičnosti. Sláma totiž pojal celý příběh jako sled nejrůznějších událostí, které na sebe nijak zásadně nenavazují a představují příběhový řetěz o bezpočtu článků s nejrůznějšími vedlejšími postavami (např. Michal Isteník ve velmi příjemné civilní roli místního skláře). Většina těchto mikropříběhů funguje díky idylické krajině a použitým lidským motivům výborně, ale toliko izolovaně, bez přesahu do celkového vyznění. Což je velká škoda, protože epizodičnost není pro tvorbu Bohdana Slámy vůbec typická. Proto jsem tak nějak doufal, že se následně ukáže určitá autobiografičnost snímku, jako v případě Po strništi bos pánů Svěráků, čímž by se to celé vysvětlilo. Tu jsem ovšem nikde nedohledal, což znamená, že jsem buď hledal málo, nebo tento zdroj inspirace neexistuje a epizodní řazení děje je důsledkem původního scénáře Ivana Arsenjeva. Ten je sice držitelem Českého lva za Slámovu Krajinu ve stínu, tady ovšem nedokázal sešněrovat jednotlivé medailonky do ucelenější kompozice.
Na druhé straně tady naštěstí máme malého Vojtěcha Veverku, jehož debut si zaslouží jenom samou chválu. Možná si při jeho eskapádách vzpomenete na Tomáše Holého v roli Vaška ve filmu Pod Jezevčí skálou. I ten se musel jako neduživé městské dítě zocelit na těle i na duchu v horském prostředí za dohledu přísného, ale milujícího dědy. Ale i kdyby ta podobnost byla čistě náhodná, Veverka vystřihnul svou dětskou roli s takovou bezelstností, že mu budete věřit každou scénu. Vzájemná popletenost dětské naivity se složitým vnitřním světem stárnoucího dědečka na pozadí nelítostných historických událostí představuje nečekaně poetický náhled na lidské osudy, jaké od Bohdana Slámy vlastně vůbec neznáme. A to je jedině dobře.
Postavy a obsazení
• Miroslav Krobot - děda
• Vojtěch Veverka - Tonda
• Zuzana Mauréry - hostinská Blaženka
• Magdaléna Borová - matka Tondy
• Daniel Fischer - otec Tondy
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 19.9.2024 CinemArt
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: -
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 704 039
Návštěvnost v ČR 5 030
Dotace Fond kinematografie: Kč 9 500 000
Tvůrci a herci
Bohdan Sláma (Režie), Jindřich Motýl (Produkce), Martin Růžička (Produkce), Jakub Kudláč (Hudba), Diviš Marek (Kamera), Jan Daňhel (Střih), - (Casting), Jan Vlasák (Scénografie), Zuzana Krejzková (Kostýmy), Jan Čeněk (Zvuk), Richard Müller (Zvuk), Alica Dvorská (Masky), Ivan Arsenjev (Scénář), Miroslav Krobot (Herec), Vojtěch Veverka (Herec), Josef Slavík (Herec), Magdaléna Borová (Herec), Zuzana Mauréry (Herec), František Sládek (Herec), Michal Isteník (Herec), Zuzana Konečná (Herec), Daniel Fischer (Herec), Jiří Rendl (Herec), Mikuláš Matoušek (Herec), Ady Hajdu (Herec), Lenka Vlasáková (Herec), Jelena Juklová (Herec), Jan Pavel Filipenský (Herec), Vladimír Škultéty (Herec), Petra Špalková (Herec), Marta Vítů (Herec), Markéta Coufalov (Herec),
2024/134/Česko/Drama, Rodinný
Zajímavost k filmu
- Snímek obdržel dotaci 1 000 000 Kč od Prague Audiovisual Fund.
Odkazy
Hrají:
Miroslav Krobot, Vojtěch Veverka, Josef Slavík, Magdaléna Borová, Zuzana Mauréry, František Sládek, Michal Isteník, Zuzana Konečná, Daniel Fischer, Jiří Rendl, Mikuláš Matoušek, Ady Hajdu, Lenka Vlasáková, Jelena Juklová, Jan Pavel Filipenský, Vladimír Škultéty, Petra Špalková, Marta Vítů, Markéta Coufalová