Poslední motýl / Poslední motýl (1990/109/Československo, Francie, Velká Británie/Drama, Válečný) 79%
08.02.2025 13:01
JEDNOU VĚTOU
„Jak pařížský mim prozradil mlčením pravdu o zločinu století. "
OBSAH
Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z "druhé strany", důstojníka SS. Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejsem si tak úplně jistá, proč jednoduše nevznikl film o inscenování dětské opery Brundibár, která se skutečně v Terezíně na jaře 1944 přehrála i pro Mezinárodní červený kříž. Ale pakliže přistoupím na hru s francouzským mimem Antoinem Moreauem a jeho verzí Jeníčka a Mařenky, dále se nenechám odrazit množinou českých herců v nic neříkajících šablonovitých rolích (od Molavcové přes Štekla po Zedníčka)... ale naopak vše nechám vyvrcholit při závěrečné montáži příběhů se šťastným koncem, které se nikdy neodehrály, mohu Posledního motýla akceptovat jako hodnotný příspěvek na téma terezínského ghetta. (NinadeL) 4*
Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (mchnk) 5*
Jeden z hodně zajímavých porevolučních filmů dramatického žánru s novými pohledy na historii nedávnou, které bohužel zapadly a dodnes nejsou obecně známé. Tenhle koprodukční snímek Karla Kachyni se spoustou známých tváří z československého hereckého i hudebního světa ve vedlejších rolích nás zavede zcela mimo domácí prostředí do výpravného kabaretu uprostřed válečné Paříže a následně židovského ghetta. Asi prvních 15 minut to vypadá na retro veselohru o láskách a úsměvných trablech mimického komika, po provokatívním výstupu atmosféra úplně zhoustne do tuhého dramatu na pomezi života a smrti. Přijetí nabídky uměleckého angažmá v ghettu se stává pro Moreaua na první pohled ideální záchranou, ve skutečnosti jen dočasnou. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s dohodou výměny Stelly za náhradního kluka do připraveného tranportu a pak závěrečné Moreauovo představení na dřevěné plošině tranportního vlaku před dalším transportem. Krutý příběh o manipulacích s židmi, především se židovskými děti za 2.světové války, kde někdy zůstává rozum stát nad okamžiky z historie, krásně (jako vždy) odlehčuje Kachyňa svým osobitým poetickým stylem s nostalgickou atmosférou a spoustou uměleckých vložek. Objevuje smysl pro usměv a život i v bezvýchodiskových situacích, v příběhu, kde každé jedno pousmání zlehčuje nejisté chvíle před blížícím se utrpením. A to je na tom nejkrásnější. Ještě dlouho po skončení filmu mi v hlavně zněla ústřední písnička Hany Hegerové o jaru a věčném vánku... 85% (Willy Kufalt) 4*
VELKÁ RECENZE
Podle scénáře Oty Hofmana režíroval osvědčený Karel Kachyňa válečné drama odehrávající se v nacistickém židovském ghettu. Středobodem snímku, který vznikl v koprodukci s Francií a Velkou Británií, je francouzský mim Moreau, jehož nacisté donutí, aby s dětskými vězni inscenoval divadelní představení. To se má v očích očekávané inspekce Mezinárodního červeného kříže stát vizitkou humánních podmínek v ghettu. Umělec se však rozhodne pohádkovou hru O perníkové chaloupce pojmout jako pravdivou výpověď o drsné, šokující realitě… V titulní roli exceluje Tom Courtenay. Dalším zajímavým britským hercem v rámci mezinárodního obsazení je jeho krajan Freddie Jones v roli klavíristy Rheinberga. Působivý příběh je inspirován uvedením opery Brundibár, která se úspěšně hrála v terezínském ghettu od září 1943 do podzimu 1944, také pro zmíněnou inspekci humanitární organizace.
Druhá světová válka. V okupované Paříži vystupuje slavný mim Antoine Moreau v kabaretu. Mezi diváky pantomimy jsou i nacističtí důstojníci. Antoine žárlí na svou mladou milenku, tanečnici Michéle. Stopuje jí při údajné cestě ke švadleně. Popere se s mužem, s nímž se dívka tajně sešla. Je to ale její bratr, stejně jako ona příslušník odboje. Zanedlouho Michéle zahyne pádem z římsy na útěku před gestapem. Moreau je zatčen a po brutálním výslechu mu důstojník SS nabídne svobodu za představení pro židovské děti v ghettu. Mima odvezou do uzavřeného města, kde imitují nacisté jakousi hru na normalitu - hotel, banka, kavárna - vše tu je, ale nic nefunguje. Děti ukradnou Antoinovi zavazadlo s rekvizitami. Ve sklepě hotelu zkouší symfonický orchestr řízený dirigentem Rheinbergem z Vídně. Orchestr má skvělé obsazení, jsou v něm špičkoví židovští muzikanti z celé Evropy. Velitel Gruber čeká komisi Mezinárodního červeného kříže a té má být předvedena bohatá kulturní činnost v ghettu. Antoina na ulici surově zmlátí mladí esesáci. Ale i vězňům je podezřelý, vždyť ani není Žid. Pohledná vychovatelka dětí Věra přiměje holčičku Stellu, aby vrátila mimovi ukradené věci. Gruber si s ním hraje jako kočka s myší, omluví se mu sice za incident, ale přikáže, aby inscenoval pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce. Antoine dostane divadelní sál a dva hudebníky: houslového virtuóza Stadlera a ke klavíru Rheinberga. Děti, které vybere mezi herce, jsou chráněny před transporty. Velmi talentovaná je Stella, do herce platonicky zamilovaná a těžce nesoucí, že mezi Antoinem a Věrou vznikl milostný vztah. Antoine se s odjíždějícím transportem rozloučí svou slavnou pantomimou o hynoucím a vzkříšeném motýlovi. Divoká Stella přestupuje různé zákazy a je za trest zařazena do dalšího transportu. Antoine ji zachrání poukazem na její nezbytnou účast v představení. Gruber místo ní zařadí jiné dítě. Před příjezdem delegace velitel shlédne část představení, ale nevidí závěr. A tam Antoine zařadí informaci pro šokované hosty o tom, jaká je skutečnost - pohádková ježibaba nahází houfy dětí do pece. Když chtějí členové delegace při závěrečné recepci mluvit s Antoinem, velitel tvrdí, že se už vrátil do Paříže. Ve skutečnosti je on, Věra i účinkující děti připraven k transportu. U vlaku ještě Antoine všechny naposled pobaví - parodií na hajlování. Lidé jedoucí na smrt si připomínají šťastné chvíle svých někdejších životů.
Postavy a obsazení
• Tom Courtenay - mim Antoine Moreau (mluví Václav Postránecký)
• Brvigitte Fossey - vychovatelka Věra (mluví Dana Syslová)
• Ingrid Held - Michele, vlastním jménem Suzanne de la Croix (mluví Taťjana Medvecká)
• Freddie Jones - dirigent a klavírista Karl Rheinberg (mluví Soběslav Sejk)
• Milan Kňažko - velitel tábora Gruber
• Josef Kemr - houslista Leo Stadler
• Drahomíra Fialková - Stadlerova žena
• Pavel Bobek - Silberstein, člen rady starších
• Josef Laufer - Petersen, člen rady starších
• Luděk Kopřiva - vrátný Wilhelm Laub
• Rudolf Pellar - JUDr. Leroux
• Jiří Lír - hudebník Steiner
• Hana Hegerová - zpěvačka v ghettu
• Jitka Molavcová - sekretářka Kellerová
• Linda Jablonská - dívka Stella
• Daniel Margolius - chlapec Samuel (mluví Jan Kalous)
• Kamila Hodoušková - dívka Heda
• Halka Halberštatová - dívka Ester
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.1.1991 Lucernafilm
Premiéra Francie: 14.8.1991
Premiéra Velká Británie: 1.11.2005 (DVD premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Jak pařížský mim prozradil mlčením pravdu o zločinu století. "
OBSAH
Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z "druhé strany", důstojníka SS. Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejsem si tak úplně jistá, proč jednoduše nevznikl film o inscenování dětské opery Brundibár, která se skutečně v Terezíně na jaře 1944 přehrála i pro Mezinárodní červený kříž. Ale pakliže přistoupím na hru s francouzským mimem Antoinem Moreauem a jeho verzí Jeníčka a Mařenky, dále se nenechám odrazit množinou českých herců v nic neříkajících šablonovitých rolích (od Molavcové přes Štekla po Zedníčka)... ale naopak vše nechám vyvrcholit při závěrečné montáži příběhů se šťastným koncem, které se nikdy neodehrály, mohu Posledního motýla akceptovat jako hodnotný příspěvek na téma terezínského ghetta. (NinadeL) 4*
Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (mchnk) 5*
Jeden z hodně zajímavých porevolučních filmů dramatického žánru s novými pohledy na historii nedávnou, které bohužel zapadly a dodnes nejsou obecně známé. Tenhle koprodukční snímek Karla Kachyni se spoustou známých tváří z československého hereckého i hudebního světa ve vedlejších rolích nás zavede zcela mimo domácí prostředí do výpravného kabaretu uprostřed válečné Paříže a následně židovského ghetta. Asi prvních 15 minut to vypadá na retro veselohru o láskách a úsměvných trablech mimického komika, po provokatívním výstupu atmosféra úplně zhoustne do tuhého dramatu na pomezi života a smrti. Přijetí nabídky uměleckého angažmá v ghettu se stává pro Moreaua na první pohled ideální záchranou, ve skutečnosti jen dočasnou. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s dohodou výměny Stelly za náhradního kluka do připraveného tranportu a pak závěrečné Moreauovo představení na dřevěné plošině tranportního vlaku před dalším transportem. Krutý příběh o manipulacích s židmi, především se židovskými děti za 2.světové války, kde někdy zůstává rozum stát nad okamžiky z historie, krásně (jako vždy) odlehčuje Kachyňa svým osobitým poetickým stylem s nostalgickou atmosférou a spoustou uměleckých vložek. Objevuje smysl pro usměv a život i v bezvýchodiskových situacích, v příběhu, kde každé jedno pousmání zlehčuje nejisté chvíle před blížícím se utrpením. A to je na tom nejkrásnější. Ještě dlouho po skončení filmu mi v hlavně zněla ústřední písnička Hany Hegerové o jaru a věčném vánku... 85% (Willy Kufalt) 4*
VELKÁ RECENZE
Podle scénáře Oty Hofmana režíroval osvědčený Karel Kachyňa válečné drama odehrávající se v nacistickém židovském ghettu. Středobodem snímku, který vznikl v koprodukci s Francií a Velkou Británií, je francouzský mim Moreau, jehož nacisté donutí, aby s dětskými vězni inscenoval divadelní představení. To se má v očích očekávané inspekce Mezinárodního červeného kříže stát vizitkou humánních podmínek v ghettu. Umělec se však rozhodne pohádkovou hru O perníkové chaloupce pojmout jako pravdivou výpověď o drsné, šokující realitě… V titulní roli exceluje Tom Courtenay. Dalším zajímavým britským hercem v rámci mezinárodního obsazení je jeho krajan Freddie Jones v roli klavíristy Rheinberga. Působivý příběh je inspirován uvedením opery Brundibár, která se úspěšně hrála v terezínském ghettu od září 1943 do podzimu 1944, také pro zmíněnou inspekci humanitární organizace.
Druhá světová válka. V okupované Paříži vystupuje slavný mim Antoine Moreau v kabaretu. Mezi diváky pantomimy jsou i nacističtí důstojníci. Antoine žárlí na svou mladou milenku, tanečnici Michéle. Stopuje jí při údajné cestě ke švadleně. Popere se s mužem, s nímž se dívka tajně sešla. Je to ale její bratr, stejně jako ona příslušník odboje. Zanedlouho Michéle zahyne pádem z římsy na útěku před gestapem. Moreau je zatčen a po brutálním výslechu mu důstojník SS nabídne svobodu za představení pro židovské děti v ghettu. Mima odvezou do uzavřeného města, kde imitují nacisté jakousi hru na normalitu - hotel, banka, kavárna - vše tu je, ale nic nefunguje. Děti ukradnou Antoinovi zavazadlo s rekvizitami. Ve sklepě hotelu zkouší symfonický orchestr řízený dirigentem Rheinbergem z Vídně. Orchestr má skvělé obsazení, jsou v něm špičkoví židovští muzikanti z celé Evropy. Velitel Gruber čeká komisi Mezinárodního červeného kříže a té má být předvedena bohatá kulturní činnost v ghettu. Antoina na ulici surově zmlátí mladí esesáci. Ale i vězňům je podezřelý, vždyť ani není Žid. Pohledná vychovatelka dětí Věra přiměje holčičku Stellu, aby vrátila mimovi ukradené věci. Gruber si s ním hraje jako kočka s myší, omluví se mu sice za incident, ale přikáže, aby inscenoval pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce. Antoine dostane divadelní sál a dva hudebníky: houslového virtuóza Stadlera a ke klavíru Rheinberga. Děti, které vybere mezi herce, jsou chráněny před transporty. Velmi talentovaná je Stella, do herce platonicky zamilovaná a těžce nesoucí, že mezi Antoinem a Věrou vznikl milostný vztah. Antoine se s odjíždějícím transportem rozloučí svou slavnou pantomimou o hynoucím a vzkříšeném motýlovi. Divoká Stella přestupuje různé zákazy a je za trest zařazena do dalšího transportu. Antoine ji zachrání poukazem na její nezbytnou účast v představení. Gruber místo ní zařadí jiné dítě. Před příjezdem delegace velitel shlédne část představení, ale nevidí závěr. A tam Antoine zařadí informaci pro šokované hosty o tom, jaká je skutečnost - pohádková ježibaba nahází houfy dětí do pece. Když chtějí členové delegace při závěrečné recepci mluvit s Antoinem, velitel tvrdí, že se už vrátil do Paříže. Ve skutečnosti je on, Věra i účinkující děti připraven k transportu. U vlaku ještě Antoine všechny naposled pobaví - parodií na hajlování. Lidé jedoucí na smrt si připomínají šťastné chvíle svých někdejších životů.
Postavy a obsazení
• Tom Courtenay - mim Antoine Moreau (mluví Václav Postránecký)
• Brvigitte Fossey - vychovatelka Věra (mluví Dana Syslová)
• Ingrid Held - Michele, vlastním jménem Suzanne de la Croix (mluví Taťjana Medvecká)
• Freddie Jones - dirigent a klavírista Karl Rheinberg (mluví Soběslav Sejk)
• Milan Kňažko - velitel tábora Gruber
• Josef Kemr - houslista Leo Stadler
• Drahomíra Fialková - Stadlerova žena
• Pavel Bobek - Silberstein, člen rady starších
• Josef Laufer - Petersen, člen rady starších
• Luděk Kopřiva - vrátný Wilhelm Laub
• Rudolf Pellar - JUDr. Leroux
• Jiří Lír - hudebník Steiner
• Hana Hegerová - zpěvačka v ghettu
• Jitka Molavcová - sekretářka Kellerová
• Linda Jablonská - dívka Stella
• Daniel Margolius - chlapec Samuel (mluví Jan Kalous)
• Kamila Hodoušková - dívka Heda
• Halka Halberštatová - dívka Ester
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.1.1991 Lucernafilm
Premiéra Francie: 14.8.1991
Premiéra Velká Británie: 1.11.2005 (DVD premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Karel Kachyňa (Režie), Steven North (Produkce), Alex North /Hudba), Milan Svoboda (Hudba), Jiří Krejčík ml. (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Suzanne Smith (Casting), Zbyněk Hloch (Scénografie), Michal Krška (Scénografie), Jan Kropáček (Kostýmy), Šárka Hejnová (Kostýmy), Ester Krumbachová (Kostýmy), Jiří Moudrý (Zvuk), André Hervée (Zvuk), Jiří Šimon (Masky), Edith Remy (Masky), Vlasta Maléřová (Masky), Věra Podpěrová (Masky), Daniel Brož (Masky), Dana Hubáčková (Masky), Tom Courtenay (Herec), Brigitte Fossey (Herec), Freddie Jones (Herec), Milan Kňažko (Herec), Josef Kemr (Herec), Luděk Kopřiva (Herec), Pavel Bobek (Herec), Josef Laufer (Herec), Miloš Skalka (Herec), Rudolf Pellar (Herec), Jiří Lír (Herec), Hana Hegerová (Herec), Jitka Molavcová (Herec), Oscar Gottlieb (Herec), Martin Dejdar (Herec), Jaromír Dulava (Herec), Václav Jakoubek (Herec), Karel Greif (Herec), Miloslav Horáček (Herec), Vladimír Hrabánek (Herec), František Husák (Herec), Viktorie Knotková (Herec), Jindřich Narenta (Herec), Michal Pešek (Herec), Linda Kallistová Jablonská (Herec), Jaroslav Someš (Herec), Oto Ševčík (Herec), Milan Šimáček (Herec), Václav Štekl (Herec), Hana Talpová (Herec), Jaroslav Tomsa (Herec), Jana Viščaková (Herec), Oldřich Vlach (Herec), Viktor Vrábek (Herec), Petr Jákl st. (Herec), Vlastimil Zavřel (Herec), Pavel Zedníček (Herec), Jan Nemejovský (Herec), Drahomíra Fialková (Herec), Hugo Kaminský (Herec), Daniela Vacková (Herec), Dana Špilauer Verzichová (Herec), Daniel Margolius (Herec), Vít Pešina (Herec), Jana Robenková (Herec), Michal Herz (Herec), Michaela Maurerová (Herec), Viktor Vrabec (Herec), Ondřej Ernyei (Herec), Ingrid Held (Herec), Christian Thuri (Herec)
1990/109/Československo, Francie, Velká Británie/Drama, Válečný
Zajímavost k filmu
- Filmováno v Paříži.
- Na MFF Montpellier 1990 získala snímka Zvláštnu cenu poroty.
- Film je natočený podľa knihy "Terezínské děti" od Michaela Jacota.
- Na MFF Montpellier 1990 získala snímka Zvláštnu cenu poroty.
- Film je natočený podľa knihy "Terezínské děti" od Michaela Jacota.
Odkazy