Jaroslava Moučka /filmový herec/
08.02.2025 10:27
Celé jméno: Jaroslava Moučka
Datum a místo narození: 9. listopadu 1923 Studená Československo
Datum a místo úmrtí: 26. prosince 2009 (ve věku 86 let) Praha Česko
Místo pohřbení: Neznámé
KARIÉRA STRUČNĚ
Narodil se ve Studené u Telče do rodiny obchodního cestujícího a švadleny. Vyučil se strojním zámečníkem a soustružníkem, přičemž během druhé světové války pracoval v těchto profesích. Již v mládí se však začal věnovat ochotnickému divadlu v Jihlavě, což ho přivedlo k profesionální herecké kariéře.
Už během války se živě zajímal o divadlo. Jediný záskok za nemocného herce u jihlavských ochotníků stačil k tomu, aby herectví úplně propadl. Stal se členem ochotnického spolku. Po válce nastoupil v roce 1945 do Horáckého divadla v Jihlavě jako inspicient s hereckými povinnostmi.
Po roce odešel na jednu sezónu do kladenského divadla, kde pracoval opět jako inspicient. Další rok odehrál v Olomouci a divadelní sezónu 1949-50 dokonce v Národním divadle, kam odešel za režisérem Jindřichem Honzlem. Protože se tam ale v ostré konkurenci neprosadil, na další dvě sezóny se přestěhoval do Zlína. V roce 1956 se stal členem Divadla E. F. Buriana v Praze, kde setrval až do roku 1991. Během svého působení na této scéně ztvárnil řadu významných rolí v inscenacích klasických i současných her.
Jeho bratr Milan, starší o dva roky, byl v padesátých letech velitelem vyšetřovatelů StB v pražské Ruzyni, což prý bylo důvodem, proč spolu později bratři nemluvili. Protože pocházeli z chudých poměrů, vstoupili se svým bratrem oba do Komunistické strany. Sám Jaroslav Moučka z KSČ vystoupil v roce 1968, ale roku 1977 mu byl nabídnut návrat.
Jaroslav Moučka se objevil ve více než 80 filmech a televizních inscenacích. Mezi jeho nejznámější role patří postavy v seriálech "Chalupáři" (1975), "Nemocnice na kraji města" (1977) a "Okres na severu" (1981). Ve filmu "Marketa Lazarová" (1967) ztvárnil roli Jana. Jeho herecký projev byl charakteristický výraznou mimikou a hlubokým hlasem.
Pro politický systém byl populární a lidově bodrý Moučka ve skutečnosti mnohem užitečnější než Jiřina Švorcová, která své privilegované postavení nedokázala herecky zúročit a zůstala spíše stranickou funkcionářkou. Příznačné bylo, jak po listopadu 1989 dokázal Jaroslav Moučka z Pláteníkova stínu šikovně a typicky česky vyklouznout. Až do konce 90. let zůstal herecky aktivní, v polovině 90. let např. získal roli dědy v populárním seriálu Život na zámku. Z herecké profese ho definitivně vyřadila až Parkinsonova choroba.
Jaroslav Moučka zemřel 26. prosince 2009 v Praze ve věku 86 let. Jeho bohatá herecká kariéra zanechala výraznou stopu v české kultuře.
V 90. letech se s manželkou Jiřinou vrátil na rodné Jindřichohradecko a žil v Kardašově Řečici.
Už během války se živě zajímal o divadlo. Jediný záskok za nemocného herce u jihlavských ochotníků stačil k tomu, aby herectví úplně propadl. Stal se členem ochotnického spolku. Po válce nastoupil v roce 1945 do Horáckého divadla v Jihlavě jako inspicient s hereckými povinnostmi.
Po roce odešel na jednu sezónu do kladenského divadla, kde pracoval opět jako inspicient. Další rok odehrál v Olomouci a divadelní sezónu 1949-50 dokonce v Národním divadle, kam odešel za režisérem Jindřichem Honzlem. Protože se tam ale v ostré konkurenci neprosadil, na další dvě sezóny se přestěhoval do Zlína. V roce 1956 se stal členem Divadla E. F. Buriana v Praze, kde setrval až do roku 1991. Během svého působení na této scéně ztvárnil řadu významných rolí v inscenacích klasických i současných her.
Jeho bratr Milan, starší o dva roky, byl v padesátých letech velitelem vyšetřovatelů StB v pražské Ruzyni, což prý bylo důvodem, proč spolu později bratři nemluvili. Protože pocházeli z chudých poměrů, vstoupili se svým bratrem oba do Komunistické strany. Sám Jaroslav Moučka z KSČ vystoupil v roce 1968, ale roku 1977 mu byl nabídnut návrat.
Jaroslav Moučka se objevil ve více než 80 filmech a televizních inscenacích. Mezi jeho nejznámější role patří postavy v seriálech "Chalupáři" (1975), "Nemocnice na kraji města" (1977) a "Okres na severu" (1981). Ve filmu "Marketa Lazarová" (1967) ztvárnil roli Jana. Jeho herecký projev byl charakteristický výraznou mimikou a hlubokým hlasem.
Pro politický systém byl populární a lidově bodrý Moučka ve skutečnosti mnohem užitečnější než Jiřina Švorcová, která své privilegované postavení nedokázala herecky zúročit a zůstala spíše stranickou funkcionářkou. Příznačné bylo, jak po listopadu 1989 dokázal Jaroslav Moučka z Pláteníkova stínu šikovně a typicky česky vyklouznout. Až do konce 90. let zůstal herecky aktivní, v polovině 90. let např. získal roli dědy v populárním seriálu Život na zámku. Z herecké profese ho definitivně vyřadila až Parkinsonova choroba.
Jaroslav Moučka zemřel 26. prosince 2009 v Praze ve věku 86 let. Jeho bohatá herecká kariéra zanechala výraznou stopu v české kultuře.
V 90. letech se s manželkou Jiřinou vrátil na rodné Jindřichohradecko a žil v Kardašově Řečici.
Životopis
Jaroslav Moučka se narodil 9.11.1923 ve Studené u Telče. Pocházel z prostých poměrů z Vysočiny. Vyučil se zámečníkem, za války zároveň začal hrát ochotnické divadlo v Jihlavě. Po druhé světové válce působil v jihlavském Horáckém divadle jako inspicient, ve stejné funkci pak strávil rok na Kladně, následně hrál v Olomouci, do sezóny 1949-1950 spadá jeho neúspěšný pokus prosadit se v Národním divadle. V letech 1953-1994 byl členem souboru Divadla na Vinohradech, kde za čtyřicet sezón sehrál témět stopadesát rolí. Nikdy nebyl předurčen k rolím milovníka, od mládí hrál spíše venkovské chasníky s bodrým naturelem a sklonem ke komediálnímu pojetí; takové figurky ztvárňoval také na filmovém plátně a před televizní kamerou. Typové zařazení mezi představitele obyčejných lidových charakterů jej předurčilo k uplatnění především v české divadelní klasice (Paličova dcera, Babička, Jan Hus, Dalskabáty hříšná ves).
Ve filmu a televizi sehrál Moučka od 50. do 90. letech desítky menších rolí; poprvé se objevil v roce 1950 v dnes již zapomenutém dramatu Případ dr. Kováře. Více začal hrát v 60. letech, kdy točil několik filmů ročně, dostával menší role v různorodých žánrech, připomenout si jej můžeme například v kriminálkách Vrah skrývá tvář (1966) nebo Na kolejích čeká vrah (1970); filmů podobného ražení bylo více a Moučka v nich představoval postavy na obou stranách zákona. Z komediálních rolí je dodnes známý jako zednický mistr Hovorka v legendárních Světácích (1969) nebo šéf gangsterů v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970).
Stejně jako u řady jiných umělců měl na Moučkovou kariéru vliv jeho politický postoj. Jeho původ a válka jej v roce 1945 přivedly do Komunistické strany, v 60. letech přijal reformní politiku, ale zklamán vývojem po sovětské okupaci ze strany vystoupil. Navíc se objevil v trezorovém filmu Ucho (1970) a především zahrál hlavní roli politického vězně v televizním dramatu Dlouhé dopoledne (1969), který komunistická moc nemohla přijmout, což vedlo k omezení jeho činnosti v 70. letech. Nicméně na rozdíl od jiných postižených kolegů se mohl nadále objevovat v televizi, zřídka i ve filmu. Filmových rolí bylo pomálu, ale poměrně hojná byla Moučkova účast v televizních seriálech – Taková normální rodinka (1971), F. L. Věk (1971), Byli jednou dva písaři (1972), Nejmladší z rodu Hamrů (1975) nebo Chalupáři (1975). V době vzniku Charty 77 pak Moučka pod příslibem větších příležitostí znovu přijal členství v Komunistické straně, načež následovalo udělení titulu zasloužilý umělec (1978). Souběžně s tím začaly přicházet role funkcionářů odpovídající Moučkovu novému postavení. Takto se objevil v seriálech Nemocnice na kraji města (1977) nebo Plechová kavalerie (1979). V roce 1981 se Moučka propracoval ke své životní roli, diskutabilní postavě Josefa Pláteníka v propagandistickém seriálu Okres na severu. Moučka se s rolí zcela sžil, na vysílání seriálu pak navazovaly besedy po celé republice. Vnímání seriálu bylo již ve své době vesměs negativní a dodnes je mezi diváky silně zakořeněno spojení Moučka – Okres na severu, které bohužel pohřbilo všechna jeho filmová vystoupení z předešlých let. Herec za seriál obdržel také státní vyznamenání – stal se laureátem státní ceny Klementa Gottwalda.
Jaroslav Moučka pak do konce 80. let hrál v dalších filmech a seriálech (Dynastie Nováků, 1982; My všichni školou povinní, 1984; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984). Překvapivé pak je, jak se dokázal prosadit i po pádu komunistického režimu v roce 1989. V menších rolích se objevil například ve filmech Svatba upírů (1993) nebo Z pekla štěstí (1999), nikoli malou úlohu dědečka dostal v seriálu Život na zámku (1995). Koncem 90. let se kvůli vážnému onemocnění stáhnul do soukromí v Kardašově Řečici, později se přestěhoval zpět do Prahy. Po dlouhé nemoci zemřel Jaroslav Moučka 26. prosince 2009 ve věku 86 let.
Jaroslav Moučka se narodil 9.11.1923 ve Studené u Telče. Pocházel z prostých poměrů z Vysočiny. Vyučil se zámečníkem, za války zároveň začal hrát ochotnické divadlo v Jihlavě. Po druhé světové válce působil v jihlavském Horáckém divadle jako inspicient, ve stejné funkci pak strávil rok na Kladně, následně hrál v Olomouci, do sezóny 1949-1950 spadá jeho neúspěšný pokus prosadit se v Národním divadle. V letech 1953-1994 byl členem souboru Divadla na Vinohradech, kde za čtyřicet sezón sehrál témět stopadesát rolí. Nikdy nebyl předurčen k rolím milovníka, od mládí hrál spíše venkovské chasníky s bodrým naturelem a sklonem ke komediálnímu pojetí; takové figurky ztvárňoval také na filmovém plátně a před televizní kamerou. Typové zařazení mezi představitele obyčejných lidových charakterů jej předurčilo k uplatnění především v české divadelní klasice (Paličova dcera, Babička, Jan Hus, Dalskabáty hříšná ves).
Ve filmu a televizi sehrál Moučka od 50. do 90. letech desítky menších rolí; poprvé se objevil v roce 1950 v dnes již zapomenutém dramatu Případ dr. Kováře. Více začal hrát v 60. letech, kdy točil několik filmů ročně, dostával menší role v různorodých žánrech, připomenout si jej můžeme například v kriminálkách Vrah skrývá tvář (1966) nebo Na kolejích čeká vrah (1970); filmů podobného ražení bylo více a Moučka v nich představoval postavy na obou stranách zákona. Z komediálních rolí je dodnes známý jako zednický mistr Hovorka v legendárních Světácích (1969) nebo šéf gangsterů v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970).
Stejně jako u řady jiných umělců měl na Moučkovou kariéru vliv jeho politický postoj. Jeho původ a válka jej v roce 1945 přivedly do Komunistické strany, v 60. letech přijal reformní politiku, ale zklamán vývojem po sovětské okupaci ze strany vystoupil. Navíc se objevil v trezorovém filmu Ucho (1970) a především zahrál hlavní roli politického vězně v televizním dramatu Dlouhé dopoledne (1969), který komunistická moc nemohla přijmout, což vedlo k omezení jeho činnosti v 70. letech. Nicméně na rozdíl od jiných postižených kolegů se mohl nadále objevovat v televizi, zřídka i ve filmu. Filmových rolí bylo pomálu, ale poměrně hojná byla Moučkova účast v televizních seriálech – Taková normální rodinka (1971), F. L. Věk (1971), Byli jednou dva písaři (1972), Nejmladší z rodu Hamrů (1975) nebo Chalupáři (1975). V době vzniku Charty 77 pak Moučka pod příslibem větších příležitostí znovu přijal členství v Komunistické straně, načež následovalo udělení titulu zasloužilý umělec (1978). Souběžně s tím začaly přicházet role funkcionářů odpovídající Moučkovu novému postavení. Takto se objevil v seriálech Nemocnice na kraji města (1977) nebo Plechová kavalerie (1979). V roce 1981 se Moučka propracoval ke své životní roli, diskutabilní postavě Josefa Pláteníka v propagandistickém seriálu Okres na severu. Moučka se s rolí zcela sžil, na vysílání seriálu pak navazovaly besedy po celé republice. Vnímání seriálu bylo již ve své době vesměs negativní a dodnes je mezi diváky silně zakořeněno spojení Moučka – Okres na severu, které bohužel pohřbilo všechna jeho filmová vystoupení z předešlých let. Herec za seriál obdržel také státní vyznamenání – stal se laureátem státní ceny Klementa Gottwalda.
Jaroslav Moučka pak do konce 80. let hrál v dalších filmech a seriálech (Dynastie Nováků, 1982; My všichni školou povinní, 1984; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984). Překvapivé pak je, jak se dokázal prosadit i po pádu komunistického režimu v roce 1989. V menších rolích se objevil například ve filmech Svatba upírů (1993) nebo Z pekla štěstí (1999), nikoli malou úlohu dědečka dostal v seriálu Život na zámku (1995). Koncem 90. let se kvůli vážnému onemocnění stáhnul do soukromí v Kardašově Řečici, později se přestěhoval zpět do Prahy. Po dlouhé nemoci zemřel Jaroslav Moučka 26. prosince 2009 ve věku 86 let.
FILMOVÝ PŘEHLED
JAROSLAV MOUČKA (nar. 9.11.1923, Studená, okres Jindřichův Hradec – zemřel 26. prosince 2009, Praha) pocházel ze skromných poměrů (otec byl obchodní cestující a matka švadlena). Učil se kamnářem, pekařem, knihkupcem a nakonec úspěšně strojním zámečníkem a soustružníkem. Vybaven pouze zkušeností z ochotnických pokusů v Jihlavě nastoupil po osvobození v Horáckém divadle Jihlava jako inspicient s hereckou povinností. Ve stejné funkci působil na Kladně (1946-47), pak se stal hercem olomouckého divadla (Čestné uznání Divadelní žatvy 1948). Krátce byl členem činohry Národního divadla v Praze a gottwaldovského Divadla pracujících. Nejdelší etapu své kariéry strávil v Divadle na Vinohradech (1953-94), kde z jeho půl druhé stovky rolí připomeňme aspoň Jana Husa, Bláhu v Paličově dceři, myslivce v Babičce, Jílkova Silvestra, hejtmana v Revizorovi, Serďuka ve hře Sviť, sviť, má hvězdo a především čerta Trepifajksla z Drdovy pohádky Dalskabáty, hříšná ves, jehož si později zopakoval i před TV kamerou. Jeho naturelu byl nejbližší svět obyčejných lidí, kde mohl uplatnit robustní komiku, dobrosrdečný humor a schopnost charakterizace jen v několika hlavních rysech přesně voleným detailem. Postavy prostých lidí minulosti i přítomnosti, bezprostředních, zemitých, bodrých a přímočarých chlapů ztvárnil také ve filmu a televizi, kde začínal v 50. letech. Zvláštní kategorii jeho kladných hrdinů tvoří figury levicově uvědomělých mužů a stranických funkcionářů z politicky exponovaných, často tendenčních filmů (Cesta hlubokým lesem, Ucho, Čas lásky a naděje, Bouřlivé víno, Parta hic). Ale hrál mj. i Kozlíkova nejstaršího syna Jana v Marketě Lazarové. Patřil rovněž k nejobsazovanějším TV hercům, ať už se jednalo o inscenace, filmy a pohádky nebo o seriály: Hříšní lidé města pražského (1968), Sňatky z rozumu (1968), Záhada hlavolamu (1969), F.L. Věk (1970-71), Pan Tau (1970-78), Taková normální rodinka (1971-72), Byli jednou dva písaři (1972), Byl jednou jeden dům (1974), 30 případů majora Zemana (1974-79), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Chalupáři (1975), Matka (1975), Muž na radnici (1976), Nemocnice na kraji města (1977), Plechová kavalérie (1979), Malý pitaval z velkého města (1982; 1986), Dynastie Nováků (1982), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), My všichni školou povinní (1984), Bambinot (1984), Zlá krev (1986), Gottwald (1986), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Bylo nás šest (1985), Panoptikum Města pražského (1987) a Život na zámku (1995; 1999). Právě na obrazovce posloužil za normalizace jako ideologický symbol v ústřední postavě okresního stranického tajemníka Pláteníka v propagandistickém seriálu Okres na severu (1981). Uplatnil se v rozhlase i v dabingu. Angažoval se ve stranických a v odborářských orgánech. – Filmografie: Případ dr. Kováře (1950; r. Miloš Makovec), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič), Fučík (TV-1956; r. Jiří Bělka), Mordová rokle (TV-1956; r. Jiří Bělka), Bezejmenná hvězda (TV-1957; r. Jiří Bělka), Černá ovce (TV-1957; r. Jan Valášek), Kníže Bruncvík (TV-1957; r. František Štěpánek, Milan Tomsa), Kluci z Pavelské ulice (TV-1958; r. Jiří Bělka), Matušovci (TV-1958; r. Jiří Bělka), Píseň o Čapajevovi (TV-1958; r. Jan Matějovský), Poplach v Kovářské uličce (TV-1958; r. Eva Marie Bergerová), Vesnice Mladá (TV-1958; r. Jan Matějovský), Dařbuján a Pandrhola (1959; r. Martin Frič), Vlk (1959; r. Eva Sadková), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych), Fučík (TV-1960; r. Jiří Bělka), Černá sobota (1960; r. Miroslav Hubáček), Rok života (TV-1960; r. Jaroslav Novotný), V těžkých dnech (TV-1960; r. Ludvík Ráža), povídka Hlídač dynamitu (1960; r. Zdenek Sirový) ze stejnojmenného pásma, Noční host (1961; r. Otakar Vávra), Kde řeky mají slunce (1961; r. Václav Krška), Tažní ptáci (1961; r. Jaroslav Mach), Červnové dny (1961; r. Antonín Kachlík), Malý Bobeš (1961; r. Jan Valášek), Ďáblova past (1961; r. František Vláčil), kr. f. Poslední bohém (1961; r. Miroslav Sobota), Dlouhý podzimní den (TV-1961; r. Jaroslav Dudek), S nimi přichází smrt (TV-1962; r. Miloslav Zachata), Objev na Střapaté hůrce (1962; r. Karel Steklý), Černá dynastie (1962; r. Štěpán Skalský), Tarzanova smrt (1962; r. Jaroslav Balík), střm. f. Šestý do party (TV-1962; r. Jiří Sequens), V těžkých letech (TV-1962; r. Ludvík Ráža), Smrt si říká Engelchen (1963; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Na laně (1963; r. Ivo Novák), Lucie (1963; r. Karel Steklý), Handlíři (1963; r. Zdenek Sirový), Začít znova (1963; r. Miroslav Hubáček), Cesta hlubokým lesem (1963; r. Štěpán Skalský), Bez svatozáře (1963; r. Ladislav Helge), Romance štědrovečerní (TV-1963; r. Jiří Bělka), kr. f. Tátova škola (1963; r. Karel Němec), Komedie s Klikou (1964; r. Václav Krška), Pět hříšníků (1964; r. Jaroslav Balík), Čintamani & podvodník (1964; r. Jiří Krejčík), kr. f. Návraty (1964; r. Jaroslav Šikl), Atentát (1964; r. Jiří Sequens), Darounická poudačka (TV-1964; r. Miloslav Zachata), Marťanská kronika (TV-1964; r. Miloslav Zachata), Tři chlapi po roce (TV-1964; r. František Filip), Hrdina má strach (1965; r. František Filip), Hra o životě a smrti (TV-1965; r. Jiří Bělka), Konečná stanice (TV-1965; r. Jiří Bělka), Krásná Rama (TV-1965; r. Zdeněk Kubeček), Kůň se zlatou hvězdou na čele (TV-1965; r. Jan Valášek), Lysistrata (TV-1965; r. Jiří Bělka), Nepřátelé (TV-1965; r. Jaroslav Novotný), Ztroskotání lodi Kapermeulen (TV-1965; r. Miloslav Zachata), Vrah skrývá tvář (1966; r. Petr Schulhoff), Dívka s třemi velbloudy (1967; r. Václav Krška), Noc nevěsty (1967; r. Karel Kachyňa), Marketa Lazarová (1967; r. František Vláčil), kr. f. Obrácení Ferdyše Pištory (TV-1967; r. Miloslav Zachata), Batolata v džungli (TV-1967; r. Petr Schulhoff), Maratón (1968; r. Ivo Novák), Dreyfusova aféra (TV-1968; r. Antonín Moskalyk), Jak chodí babičky spát (TV-1968; r. Jaroslav Dudek), Raport (TV-1968; r. Antonín Moskalyk), střm. f. Případ (TV-1968; r. Jaroslav Dudek), kr. f. Řeč o Puškinovi (TV-1968; r. Bohumil Sobotka), Přehlídce velím já! (1969; r. Jaroslav Mach), Světáci (1969; r. Zdeněk Podskalský), Panenství a kriminál (1969; r. Václav Lohniský), Odvážná slečna (1969; r. František Čáp), střm. f. Dlouhé dopoledne (TV-1969; r. Jaroslav Novotný), Maryla (TV-1969; r. František Štěpánek), Obžalovaná (TV-1969; r. Jaroslav Dudek), Tchyně (TV-1969; r. Ján Roháč), Na kolejích čeká vrah (1970; r. Josef Mach), Ďábelské líbánky (1970; r. Zdeněk Podskalský), Svatby pana Voka (1970; r. Karel Steklý), Jeden z nich je vrah (1970; r. Dušan Klein), „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970; r. Oldřich Lipský), Ucho (1970; r. Karel Kachyňa), Alexandre Dumas starší (TV-1970; r. Jaroslav Dudek), Byly noci májové (TV-1970; r. Jaroslav Novotný), Rapotínská tragédie (TV-1970; r. Jaroslav Novotný), střm. f. Čert a Káča (TV-1970; r. Libuše Koutná), Dlouhá bílá niť (TV-1970; r. Ján Roháč), Mordová rokle (TV-1970; r. Václav Hudeček), O chytrém Ondrovi (TV-1970; r. Libuše Koutná), povídka Hippokratova přísaha (r. Otakar Fuka) z filmu Návštěvy (TV-1970; nedochován), Vím, že jsi vrah… (1971; r. Petr Schulhoff), Smrt černého krále (1971; r. Jiří Sequens), Babička I, II (1971; r. Antonín Moskalyk), Chléb a písně (TV-1971; r. Jaroslav Novotný), Princ a chuďas (TV-1971; r. Ludvík Ráža), střm. f. Král, kejklíř a hvězdář (TV-1971; r. Ludvík Ráža), Zvláštní případ (TV-1971; r. Hynek Bočan), Klícka (TV-1971; r. Antonín Moskalyk), střm. f. Bečička (TV-1971; r. Václav Hudeček), Kat nepočká (TV-1971; r. František Filip), Ukradená bitva (1972; r. Erwin Stranka), Bitva o Hedviku (1972; r. Julian Dziedzina), povídka Pan Tau a taxikář (1972) z pásma Pan Tau a cesta kolem světa (1972; r. Jindřich Polák), Lupič Legenda (1972; r. Karel Steklý), Smrt si vybírá (1972; r. Václav Vorlíček), Chlap pravdu unese (TV-1972; r. František Filip), Lev je v ulicích (TV-1972; r. Jaroslav Dudek), Noční jízda (TV-1972; r. František Filip), Smrt kmotřička (TV-1972; r. Václav Hudeček), Tři chlapi na cestách (1973; r. Oldřich Lipský), Zatykač na královnu (1973; r. Dušan Klein), Adam a Gabriel (TV-1973; r. Jaroslav Balík), Agent (TV-1973; r. Jaroslav Novotný), Čekání (TV-1973; r. Eva Sadková), střm. f. Nejlepší role (TV-1973; r. František Štěpánek), Země zlatých plodů (TV-1973; r. František Filip), střm. f. Poklad krále Davida (TV-1973; r. Václav Hudeček), Muž z Londýna (1974; r. Hynek Bočan), V každém pokoji žena (1974; r. Jaroslav Balík), Poslední ples na rožnovské plovárně (1974; r. Ivo Novák), Případ mrtvého muže (1974; r. Dušan Klein), Dlouhá cesta (TV-1974; r. Jaroslav Hužera), Generál chudých (TV-1974; r. Zdeněk Míka), Hrst plná kopřiv (TV-1974; r. Zdeněk Míka), Sám proti městu (TV-1974; r. Jaroslav Dudek), Kolečkáři (TV-1974; r. Jaroslav Novotný), Loňský sníh (TV-1974; r. Jaroslav Novotný), střm. f. Prášilové (TV-1974; r. Stanislav Strnad), Krejčí Šajtle, dobrodruh (TV-1975; r. Václav Hudeček), Narozeniny (TV-1975; r. Libuše Koutná), Rudá záře nad Kladnem (TV-1975; r. Antonín Dvořák), Tři vstupenky na Strahov (TV-1975; r. Miroslava Válová), Bouřlivé víno (1976; r. Václav Vorlíček), Odysseus a hvězdy (1976; r. Ludvík Ráža), Čas lásky a naděje (1976; r. Stanislav Strnad), Dobrý den město (1976; r. Jiří Hanibal), Parta hic (1976; r. Hynek Bočan), Případ mrtvých spolužáků (1976; r. Dušan Klein), Bílá růže (TV-1976; r. Zdeněk Kubeček), Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (TV-1976; r. Jaroslav Novotný), Der Knabe mit den 13 Vätern (TV-1976, Kluk s 13 otci; r. Thomas Fantl – TV), Střílej oběma rukama (TV-1976; r. Evžen Sokolovský), kr. f. Hodně štěstí! (1976; r. Ľuba Velecká), Děd, otec a syn (TV-1977; r. M. Valová), střm. f. Zlaté pometlo (TV-1977; r. Libuše Koutná), Nie (1978; r. Ctibor Kováč), A od zítřka už budu moudrá (TV-1978; r. Ludvík Ráža), střm. filmy Tichá voda (TV-1978; r. Jaroslav Balík) a Černá ovce (TV-1978; r. Karel Pokorný), Otec nebo bratr (TV-1978; r. František Filip), Poprask na silnici E 4 (1979; r. Stanislav Strnad), Muzika pro dva (1979; r. Zdeněk Míka), Rváč (TV-1979; r. Jiří Vanýsek), Scapinova šibalství (TV-1979; r. František Filip), Smrt císaře a krále Karla IV. (TV-1979; r. Evžen Němec), Skleněný vrch (TV-1979; r. Zdeněk Kubeček), kr. f. Grandle (TV-1979; r. Jaroslav Dudek), střm. f. Nebožtíci na bále (TV-1980; r. Jaroslav Dudek), Verlobung in Hullerbusch (TV-1980, Zásnuby s podmínkou; r. Klaus Gendries – TV), Nositelé zeměkoule (TV-1980; r. Evžen Sokolovský), Až já budu velká (TV-1981; r. František Filip), Sny o Zambezi (1982; r. Stanislav Strnad), Jak se peče štěstí (TV-1982; r. Libuše Koutná), Myslím, že vím (TV-1982; r. Jiří Bělka), Příjemce platí v dolarech (TV-1982; r. Evžen Sokolovský), Zelená je tráva (TV-1982; r. Zdeněk Kubeček), Ze staré drogérie (TV-1982; r. František Filip), Šimona (TV-1982; r. Ludvík Ráža), Třetí skoba pro Kocoura (1983; r. Radim Cvrček), střm. f. Co poudala bába Futéř (TV-1983; r. Svatava Simonová), Venkovan (TV-1983; r. Evžen Sokolovský), Nade mnou země (TV-1984; r. Ludvík Ráža), Lyžař v parném létě (TV-1984; r. František Laurin), střm. f. O botách se žralokem (TV-1984; r. Jiřina Pokorná-Makoszová), Panská 8 (TV-1984; r. Evžen Sokolovský), Princip laviny (TV-1985; r. Evžen Sokolovský), Počestná kariéra (TV-1985; r. Václav Hudeček), střm. filmy Malý vodní had (TV-1985; r. Libuše Koutná), O loupežníku Olbramovi (TV-1985; r. Vladimír Karlík) a Velká policejní pohádka (TV-1985; r. Svatava Simonová), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský), Chobotnice z II. patra (1986; r. Jindřich Polák), Hrdina (TV-1986; r. František Filip), Tichá domácnost (TV-1986; r. František Filip), Zázračné dítě (TV-1986; r. Ludvík Ráža), Zvláštní případ Josefa Satrana (TV-1986; r. František Filip), Bogan (TV-1987; r. Václav Hudeček), Veselé vánoce přejí chobotnice (1986; r. Jindřich Polák), Kdo probudí Pindruše (TV-1987; r. Libuše Koutná), Svatba upírů (1993; r. Jaroslav Soukup), Z pekla štěstí (1999; r. Zdeněk Troška). -fik-
ODKAZ