Helena Růžičková /filmová herečka a scenáristka/
05.02.2025 17:53
Celé jméno: Helena Růžičková (rozená) Málková
Datum a místo narození: 13. června 1936 Praha Československo
Datum a místo úmrtí: 4. ledna 2004 (ve věku 67 let) Plzeň Česko
Místo pohřbení: Olšanské hřbitovy a obec Slatina - rozptýlena
KARIÉRA STRUČNĚ
Helena Růžičková, rozená Málková (13. června 1936 Praha – 4. ledna 2004 Plzeň), byla česká herečka, komička, tanečnice a baletka.
Původně vystudovaná zubní laborantka. Od dětství se pohybovala kolem divadla, např. v dětském baletu Národního divadla. Přes choreografku a jevištní techničku se nakonec dostala k divadelnímu herectví. Při zkouškách na DAMU, kam nikdy nebyla přijata, potkala svého manžela Jiřího Růžičku st., rovněž divadelního herce, spolužáka Jiřiny Bohdalové a později též pomocného režiséra na Barrandově. Na svatbě jí šel za svědka Břetislav Staš, který byl prvním manželem její velké kamarádky Jiřiny Bohdalové.
Heleně Růžičkové dal režisér Jan Kačer příležitost v Gogolově Revizorovi, kde hrála hejtmanku po boku Pavla Landovského. V této inscenaci Činoherního klubu z konce šedesátých let, jejíž záznam se dochoval, se projevilo herecké mistrovství Růžičkové, celého souboru pražského divadla a skvělá režie Jana Kačera.
Helena Růžičková byla také členkou Divadla Na zábradlí. Na prknech tohoto divadla ji diváci poprvé uviděli 7. února 1971, kdy měla premiéru Gorkého hra Na dně. Ačkoliv její angažmá netrvalo dlouho, nastudovala tu několik rolí. Byla obsazena do většiny inscenací, které divadlo do roku 1972 vyprodukovalo: Dáma s kaméliemi, Figarova svatba, Alchymista a její poslední rolí v Divadle Na zábradlí byla Gurmyžská v Ostrovského hře Les, která měla premiéru 6. listopadu 1972. Neexistují bohužel žádné divadelní záznamy, a proto tyto inscenace žijí jen ve vzpomínkách pamětníků. Angažmá v tomto divadle skončilo Heleně Růžičkové v roce 1973.
Mezi její důležité filmové role patří například postava Heduš v trilogii Homolkových a Škopková v trilogii Slunce, seno… V televizi účinkovala v seriálu Vlak dětství a naděje. Další dramatickou roli vězeňkyně Helgy si zahrála po boku Ivany Chýlkové v seriálu Přítelkyně z domu smutku z roku 1992. Její doménou byl ale humor. Věnovala se estrádním vystoupením jako Duo Kix (s Jiřím Růžičkou ml.), zejména v dobách, kdy nesměla hrát ani na divadle, ve filmu, nebo v televizi.
Byla matkou herce Jiřího Růžičky ml., kterého přežila o téměř 5 let a s nímž hrála v několika oblíbených českých filmech a jezdila s ním s estrádním programem po republice. Helena Růžičková zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské fakultní nemocnici ve věku 67 let po dvouletém boji s rakovinou zažívacího ústrojí.
Pohřeb se uskutečnil rozptylem na Olšanských hřbitovech a část popela byla také rozptýlena na její milované chalupě v jihočeské Slatině.
Původně vystudovaná zubní laborantka. Od dětství se pohybovala kolem divadla, např. v dětském baletu Národního divadla. Přes choreografku a jevištní techničku se nakonec dostala k divadelnímu herectví. Při zkouškách na DAMU, kam nikdy nebyla přijata, potkala svého manžela Jiřího Růžičku st., rovněž divadelního herce, spolužáka Jiřiny Bohdalové a později též pomocného režiséra na Barrandově. Na svatbě jí šel za svědka Břetislav Staš, který byl prvním manželem její velké kamarádky Jiřiny Bohdalové.
Heleně Růžičkové dal režisér Jan Kačer příležitost v Gogolově Revizorovi, kde hrála hejtmanku po boku Pavla Landovského. V této inscenaci Činoherního klubu z konce šedesátých let, jejíž záznam se dochoval, se projevilo herecké mistrovství Růžičkové, celého souboru pražského divadla a skvělá režie Jana Kačera.
Helena Růžičková byla také členkou Divadla Na zábradlí. Na prknech tohoto divadla ji diváci poprvé uviděli 7. února 1971, kdy měla premiéru Gorkého hra Na dně. Ačkoliv její angažmá netrvalo dlouho, nastudovala tu několik rolí. Byla obsazena do většiny inscenací, které divadlo do roku 1972 vyprodukovalo: Dáma s kaméliemi, Figarova svatba, Alchymista a její poslední rolí v Divadle Na zábradlí byla Gurmyžská v Ostrovského hře Les, která měla premiéru 6. listopadu 1972. Neexistují bohužel žádné divadelní záznamy, a proto tyto inscenace žijí jen ve vzpomínkách pamětníků. Angažmá v tomto divadle skončilo Heleně Růžičkové v roce 1973.
Mezi její důležité filmové role patří například postava Heduš v trilogii Homolkových a Škopková v trilogii Slunce, seno… V televizi účinkovala v seriálu Vlak dětství a naděje. Další dramatickou roli vězeňkyně Helgy si zahrála po boku Ivany Chýlkové v seriálu Přítelkyně z domu smutku z roku 1992. Její doménou byl ale humor. Věnovala se estrádním vystoupením jako Duo Kix (s Jiřím Růžičkou ml.), zejména v dobách, kdy nesměla hrát ani na divadle, ve filmu, nebo v televizi.
Byla matkou herce Jiřího Růžičky ml., kterého přežila o téměř 5 let a s nímž hrála v několika oblíbených českých filmech a jezdila s ním s estrádním programem po republice. Helena Růžičková zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské fakultní nemocnici ve věku 67 let po dvouletém boji s rakovinou zažívacího ústrojí.
Pohřeb se uskutečnil rozptylem na Olšanských hřbitovech a část popela byla také rozptýlena na její milované chalupě v jihočeské Slatině.
Životopis
Helena Růžičková, rozená Málková, pocházela z rodiny legionáře a úřednice, již od dětství byla systematicky připravována pro divadelní dráhu, od čtyř let navštěvovala baletní školu a účinkovala v dětských rolích v Národním divadle, již jako malá holčička se objevila i ve filmu (BABIČKA, 1940; Z ČESKÝCH MLÝNŮ, 1941). Vystudovala Vyšší zdravotnickou školu a začala pracovat jako zubní laborantka, ale nadále neopouštěla svůj sen zakotvit v divadle. Po dvou neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU působila jako choreografka v divadle v Mladé Boleslavi, později byla jevištní techničkou v Příbrami.
K filmu ji pak v polovině 50. let znovu přivedl její manžel, herec Jiří Růžička, za nějž se provdala roku 1955. V menších rolích se objevila ve filmech NEVĚRA (1956) a BOMBA (1957). Film a později televize se ostatně staly doménou herecké práce Heleny Růžičkové, protože nikdy neměla stálé divadelní angažmá a prakticky celý život byla herečkou na volné noze. Na dráhu baletky musela rezignovat poté, co výrazně nabrala na váze, nicméně ze své korpulentní postavy dokázala učinit jeden ze základních atributů svého herectví, uplatňovaného hlavně v komediální poloze, přičemž dokázala zaujmout kontrastem tělesných proporcí a přitom značné pohyblivosti. I když byla Růžičková především filmovou a televizní herečkou, prosadila se i v divadle. V roce 1967 hostovala v Činoherním klubu, kde vynikla v Revizorovi, další herecké schopnosti prokázala v krátkém angažmá v Divadle Na zábradlí (1971-1973).
Helena Růžičková byla sice dlouhá léta obsazována do nevelkých rolí ve filmech různých žánrů, nicméně dobře zapamatovatelných (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, 1963; BÍLÁ PANÍ, 1965; DÁMA NA KOLEJÍCH, 1966; VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, 1968). Teprve na přelomu 60. a 70. let získala větší popularitu svými kreacemi v nadčasových komediích jako PANE, VY JSTE VDOVA (1970), SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971) nebo DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). Do stejné doby spadá také její role neúspěšné princovy nápadnice Droběny v pohádce TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973). Tehdy také vznikla první ze dvou trilogií, které zajišťují Heleně Růžičkové popularitu dodnes; její maloměšťácká Heduš ve filmech ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1971) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972) patří k jejím největším filmovým úspěchům.
Z dekády sedmdesátých let a převážně komediálních rolí vyčnívá dramatičtější a velká úloha uklízečky ve slovenském psychologickém snímku KAMARÁTKY (1979). V osmdesátých letech nastal u Růžičkové značný útlum daný mimo jiné nepřízní normalizačního vedení Barrandova a Kavčích hor. Přesto v té době vznikla první a druhá část další trilogie, která přinesla Heleně Růžičkové nadčasovou popularitu ve kvalitativně diskutabilních, ale stále vysoce sledovaných komediích SLUNCE, SENO, JAHODY (1983) a SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989), po revoluci pak třetí části, SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991), kde svou energickou postavou Škopkové svým způsobem navázala na Heduš Homolkovou, i když v pokleslejším uměleckém měřítku. Diváky zaujala také postava čarodějnice v pohádce O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987).
Zatímco poslední velké filmové role odehrála Růžičková v nepříliš hodnotných komediích (TRHALA FIALKY DYNAMITEM, 1992; KAMEŇÁK 2, 2004), stejně jako u řady jiných herců to nakonec byla televize, která důstojným způsobem korunovala její hereckou kariéru. Výjimečné dramatické herectví prokázala Helena Růžičková v rolích kuchařky Anny Urbanové (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985; za svůj výkon v tomto seriálu obdržela Cenu Českého literárního fondu) a udavačky Helgy (PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU, 1992).
Po roce 1989 se Helena Růžičková věnovala mimo jiné charitě (v roce 1991 stála u zrodu nadace Slon), napsala několik autobiografických a kuchařských knih, v roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za KSČM. Poslední léta života trpěla zákeřnou nemocí, přičemž svůj boj s ní začala vzdávat po smrti syna (1999) a manžela (2003). Po častých hospitalizacích v nemocnici zemřela Helena Růžičková v Plzni 4. ledna 2004 ve věku 67 let. Jejím manželem byl herec Jiří Růžička (1932-2003), herectví se věnoval i jejich syn Jiří Růžička mladší (1956-1999). (fdb)
K filmu ji pak v polovině 50. let znovu přivedl její manžel, herec Jiří Růžička, za nějž se provdala roku 1955. V menších rolích se objevila ve filmech NEVĚRA (1956) a BOMBA (1957). Film a později televize se ostatně staly doménou herecké práce Heleny Růžičkové, protože nikdy neměla stálé divadelní angažmá a prakticky celý život byla herečkou na volné noze. Na dráhu baletky musela rezignovat poté, co výrazně nabrala na váze, nicméně ze své korpulentní postavy dokázala učinit jeden ze základních atributů svého herectví, uplatňovaného hlavně v komediální poloze, přičemž dokázala zaujmout kontrastem tělesných proporcí a přitom značné pohyblivosti. I když byla Růžičková především filmovou a televizní herečkou, prosadila se i v divadle. V roce 1967 hostovala v Činoherním klubu, kde vynikla v Revizorovi, další herecké schopnosti prokázala v krátkém angažmá v Divadle Na zábradlí (1971-1973).
Helena Růžičková byla sice dlouhá léta obsazována do nevelkých rolí ve filmech různých žánrů, nicméně dobře zapamatovatelných (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, 1963; BÍLÁ PANÍ, 1965; DÁMA NA KOLEJÍCH, 1966; VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, 1968). Teprve na přelomu 60. a 70. let získala větší popularitu svými kreacemi v nadčasových komediích jako PANE, VY JSTE VDOVA (1970), SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971) nebo DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). Do stejné doby spadá také její role neúspěšné princovy nápadnice Droběny v pohádce TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973). Tehdy také vznikla první ze dvou trilogií, které zajišťují Heleně Růžičkové popularitu dodnes; její maloměšťácká Heduš ve filmech ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1971) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972) patří k jejím největším filmovým úspěchům.
Z dekády sedmdesátých let a převážně komediálních rolí vyčnívá dramatičtější a velká úloha uklízečky ve slovenském psychologickém snímku KAMARÁTKY (1979). V osmdesátých letech nastal u Růžičkové značný útlum daný mimo jiné nepřízní normalizačního vedení Barrandova a Kavčích hor. Přesto v té době vznikla první a druhá část další trilogie, která přinesla Heleně Růžičkové nadčasovou popularitu ve kvalitativně diskutabilních, ale stále vysoce sledovaných komediích SLUNCE, SENO, JAHODY (1983) a SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989), po revoluci pak třetí části, SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991), kde svou energickou postavou Škopkové svým způsobem navázala na Heduš Homolkovou, i když v pokleslejším uměleckém měřítku. Diváky zaujala také postava čarodějnice v pohádce O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987).
Zatímco poslední velké filmové role odehrála Růžičková v nepříliš hodnotných komediích (TRHALA FIALKY DYNAMITEM, 1992; KAMEŇÁK 2, 2004), stejně jako u řady jiných herců to nakonec byla televize, která důstojným způsobem korunovala její hereckou kariéru. Výjimečné dramatické herectví prokázala Helena Růžičková v rolích kuchařky Anny Urbanové (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985; za svůj výkon v tomto seriálu obdržela Cenu Českého literárního fondu) a udavačky Helgy (PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU, 1992).
Po roce 1989 se Helena Růžičková věnovala mimo jiné charitě (v roce 1991 stála u zrodu nadace Slon), napsala několik autobiografických a kuchařských knih, v roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za KSČM. Poslední léta života trpěla zákeřnou nemocí, přičemž svůj boj s ní začala vzdávat po smrti syna (1999) a manžela (2003). Po častých hospitalizacích v nemocnici zemřela Helena Růžičková v Plzni 4. ledna 2004 ve věku 67 let. Jejím manželem byl herec Jiří Růžička (1932-2003), herectví se věnoval i jejich syn Jiří Růžička mladší (1956-1999). (fdb)
ODKAZ