Aristokratka ve varu / Aristokratka ve varu (2024/99/Česko, Slovensko/Komedie) 57%
03.10.2024 22:37
JEDNOU VĚTOU
„Poslední aristokratka znovu zasahuje."
OBSAH
Hrabě Frank Kostka (Hynek Čermák), jeho žena Vivien (Tatiana Dyková) a jejich dcera Marie (Yvona Stolařová) žijí na svém rodovém zámku Kostka. Udržovat zámek v chodu jim pomáhá hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová), údržbář Krása (Pavel Liška) a kastelán Josef (Martin Pechlát). Původní zájem návštěvníků zámku o kletbu komtesy Marie už netáhne jako dřív, což Marii vůbec nevadí – alespoň má dostatek času na svého Maxe (Zdeněk Piškula), šlechtice z vedlejšího zámku Hvězda. Frank je ovšem v koncích, není dost peněz ani na výplaty, ani na potřebné opravy. A právě v tu chvíli se objeví dcera právníka Bendy Deniska (Simona Lewandowska), která rozvíří poklidné vody rodového sídla… (Evolution Films)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vejdělek si asi řekl, že natočit další díl taškařic o novodobých aristokratech by mu mohl získat nějaký ten vejdělek a tak vznikla Aristokratka ve varu. Zase tu máme tu známou skupinku již pevně etablovaného osazenstva zámku Kostka a i když se tentokráte zámkem začnou prohánět lecjací návštěvníci, dokonce jedna práchnivějící serebrita, prozradím, že humor se kolem zdí s freskami a sgrafity neukázal ani jenou. Ten obešel Kostku obloukem a tak divák jen s jistou útrpností sleduje pitvoření se Čermáka jehož mi tu fakt bylo líto a zbytek snad až na skvěle tradičně hrajícího Pechláta, který umí pobavit evidentně i v naprosté scénáristické nuzotě radši nebudu komentovat. Nehereckým hřebíčkem do rakve této aristokratky je komparz v podobě návštěvníků zámku... Prostě tupé, blbé a místy až trapné. A tak empatický divák v podstatě sleduje s napětím jen to, zda tloustnoucí Marie přijde s Piškulou v konírně o věneček nebo ne a zda si to napíše v zámecké kapli do deníčku. Ne, vyzrazovat to nebudu. To erotické dusno si musítě prožít sami. Od téhle filmové záležitosti jsem moc nečekal, ale říkal jsem si co kdyby... No tak ne. Žádné kdyby nebyly a návštěvu Kostky lze klidně obejít obloukem. Kopu do sebe jednoho paňáka ořechovice, nebo radši celou flanděru. * (Big Bear) 1*
Bočkovy knihy jsou průměrně vtipné a velmi dobře čtivé. A zcela nezfilmovatelné. Protože koukat se na kroutící se Vilhelmku (ona tyhle blbky umí výborně), Hynka který nemá co hrát, a vypravěčku Yvonu s otravnou Balzerovou, Liškou a v poslední době silně protežovanou Lewandowskou vůbec zábavné není. Snad jen Taclík jako instalatér by tam zapadl, ale příběhy Kostky už prosím bez kamery. (dopitak) 1*
Aristokratka ve varu na mě zapůsobila veskrze podobným způsobem jako o pět let starší jednička: Jde o úsměvnou, oddechovou komedii, v níž mě opět více bavilo trio pomocníků než trio "Kostek", přičemž na scénu nově přišedší Simona Lewandowska měla též jisté humorné kouzlo - možná prvoplánové, ale funkční. Moc se mi líbila svatební linie - ať už se jednalo o přípravu vdavek nebo dojemný příběh paní Tiché o "Helence". P.S. "Lásko má, já stůňu!" (Stanislaus) 3*
VELKÁ RECENZE
Režisér Jiří Vejdělek je osvědčený hitmaker. Dokázal to hned svým režijním debutem, když v roce 2006 zfilmoval román Michala Viewegha Účastníci zájezdu. A po sérii vlastních scenáristických počinů (Václav, Ženy v pokušení, Tátova volha) se k adaptaci literárních předloh vrátil se svou Poslední aristokratkou (2019), kdy na stříbrné plátno přenesl část stejnojmenné populární knižní série kastelána milotického zámku Evžena Bočka.
Do kina si tehdy našlo cestu přes půl milionu platících diváků, což nebylo ani na dobu předcovidovou vůbec špatné číslo a jednalo se o vyloženou pobídku pro druhý díl. Ten se nakonec po dlouhých pěti letech podařilo Vejdělkovi natočit a my můžeme dát průchod své spokojenosti. Anebo – jako v mém případě – hrubé nespokojenosti.
Nebudu nic zastírat, první Aristokratka si mě získala. Vejdělkovi se díky knižní předloze podařilo vytvořit mile naivní pohádku pro dospělé, kde se čechoamerická rodina stává majitelem polorozpadlého zámku Kostka a musí vynaložit veškeré úsilí, aby o něj znovu nepřišla. Že se pohybujeme v žánru pohádek pro dospělé lze snadno vydedukovat ze všech použitých komponent, od maximálně zjednodušeného příběhu o šlechtické rodině a jejich nesourodých poddaných, přes popelkovské záběry na zasněženou krajinu (kamera Vladimíra Smutného!) až po neustále se opakující generickou hudbu evokující Troškovy pohádky.
To by však samo o sobě na dobrý film nestačilo. Vejdělkovi se naštěstí podařilo přenést do scénáře suchý humor Evžena Bočka, díky němuž se mohli především Hynek Čermák coby zámecký pán a Martin Pechlát jakožto kastelán ve svých rolích doslova vyřádit. To byl hlavní důvod, proč bych šel v hodnocení Poslední aristokratky o level výš než nekompromisní Rimsy (viz jeho čtyřková recenze).
Bohužel někde mezi závěrečnými titulky prvního dílu a úvodními titulky toho druhého dostala Aristokratka mrtvici. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit. Všechno, co bylo fajn na prvním díle, máme i tady – stejné herce (Čermák, Dyková, Pechlát, Liška, Balzerová), stejné lokality, stejnou hudbu, stejnou kameru (opět Vladimír Smutný). Jenže co v první Aristokratce fungovalo, tady skřípe, drhne, nebo se rovnou zasekne. Humor už není suchý a milý, ale hysterický a trapný. Jemná distingovanost zámeckého pána z Kostky v podání Hynka Čermáka se vytratila a byla nahrazena teatrálním přehráváním. Hraniční roztomilost/debilnost údržbáře a hypochondra Pavla Lišky překročila únosnou mez a není už vůbec sympatická ani zábavná. Má sice své momenty a jeho pěvecká čísla při hře na varhany jsou pořád fajn, ale jinak je scénářem vlečen kamsi za hranu.
Eliška Balzerová si svou roztomilou hospodyni zopakovala se stejnou nonšalantností, bohužel veškerý střelný prach už vystřílela v jedničce a ve dvojce pouze opakuje to samé, případně z ní padají moudra typu „pořádný zadek je základ manželství“. Martin Pechlát zůstal stejně odtažitým a nepříjemným kastelánem, jenže ani jemu scénář nedopřeje nic víc než opakování toho nejlepšího z prvního dílu. Tatiana Dyková musí ze své původní role lehce excentrické Newyorčanky přeřadit do polohy ztřeštěné hraběnky, jejíž poslední zbytky spojení se skutečným světem se vytratily kamsi do ztracena. A ani Stolařová s Piškulou nemají svůj romantický vztah kam posunout a prostě tam jenom jsou a čekají, až padne poslední klapka.
Záchranou mohla být nová krev v podání Simony Lewandowské, jejíž sexy dračice Deniska měla rozbouřit stojaté vody života hraběcí rodiny. Bohužel se tahle sázka na divokou kartu příliš nepovedla. Lewandowska sice Denisku hraje s velkým gustem, ale co naplat, když jí scénář nedokáže přihrát žádnou pořádnou scénu, kde by předvedla nezpochybnitelné a v Dobré ráno, Brno! čile prezentované komediální vlohy.
A tady se dostáváme k největší slabině celého filmu – on totiž nemá vůbec žádný děj. Ale vůbec. Zatímco Poslední aristokratka se mohla opřít alespoň o jakýsi příběhový oblouk a pracovat s dynamikou děje, v Aristokratce ve varu došlo k totálnímu úhynu i toho posledního náznaku příběhu.
Možná je na vině předloha, která je psaná formou deníku a pro filmaře může představovat značnou výzvu. V takovém případě měl ale Vejdělek jít vlastní cestou a vymyslet příběh, s jehož pomocí by postavy odněkud někam posouval. Založit film na několikaminutových skečích může fungovat, ale musíte mít dost neotřelých nápadů na nové gagy. Zvlášť když točíte druhý díl. Jenže když žádné nápady nemáte, mlátíte prázdnou slámu.
Druhá aristokratka i se střídmou stopáží 99 minut narazila na nepřekonatelnou bariéru vlastního vyprázdnění a nemá čím zabavit. A nezachrání to ani Helenka Vondráčková.
Přijde vám to zbytečně přísné? Pro velmi smířlivého diváka možná. Vždyť se všichni tak snaží, jsou roztomilí a dělají legraci stejně jako v jedničce. Muflonům se to prostě musí líbit. Jenže Vejdělek si svou laťku nastavil poměrně vysoko sám. A určitě věděl, že pro druhý díl musí přijít s něčím jiným než opakováním toho samého. Bohužel nepřišel a samotná recyklace toho, co drželo pohromadě první díl, neudrží vaši pozornost déle než pár minut. A to je na povedenou komedii málo.
Postavy a obsazení
• Hynek Čermák - Frank Kostka
• Tatiana Dyková - Vivien, Frankova manželka
• Yvona Stolařová - Marie, dcera Franka a Vivien
• Martin Pechlát - kastelán Josef
• Eliška Balzerová - hospodyně Anežka Tichá
• Pavel Liška - údržbář Krása
• Simona Lewandowska - Deniska, dcera právníka Bendy
• Zdeněk Piškula - Max, nápadník Marie
• Petra Nesvačilová - Vostrá
• Tomáš Jeřábek - hygienik Šváb
• Marek Taclík - instalatér
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.1.2024 Falcon
Premiéra Slovensko: 25.1.2024 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 22.5.2024 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 48 258 912
Návštěvnost v ČR 302 185
Náklady (Rozpočet) - Kč 35 900 000
FILMY V SÉRII
Poslední aristokratka gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/bbb58/
Česko / Slovensko, Komedie, 2019
Režie: Jiří Vejdělek, Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Dyková
Aristokratka ve varu gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/eee3/
Česko / Slovensko, Komedie, 2024
Režie: Jiří Vejdělek, Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Dyková
„Poslední aristokratka znovu zasahuje."
OBSAH
Hrabě Frank Kostka (Hynek Čermák), jeho žena Vivien (Tatiana Dyková) a jejich dcera Marie (Yvona Stolařová) žijí na svém rodovém zámku Kostka. Udržovat zámek v chodu jim pomáhá hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová), údržbář Krása (Pavel Liška) a kastelán Josef (Martin Pechlát). Původní zájem návštěvníků zámku o kletbu komtesy Marie už netáhne jako dřív, což Marii vůbec nevadí – alespoň má dostatek času na svého Maxe (Zdeněk Piškula), šlechtice z vedlejšího zámku Hvězda. Frank je ovšem v koncích, není dost peněz ani na výplaty, ani na potřebné opravy. A právě v tu chvíli se objeví dcera právníka Bendy Deniska (Simona Lewandowska), která rozvíří poklidné vody rodového sídla… (Evolution Films)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vejdělek si asi řekl, že natočit další díl taškařic o novodobých aristokratech by mu mohl získat nějaký ten vejdělek a tak vznikla Aristokratka ve varu. Zase tu máme tu známou skupinku již pevně etablovaného osazenstva zámku Kostka a i když se tentokráte zámkem začnou prohánět lecjací návštěvníci, dokonce jedna práchnivějící serebrita, prozradím, že humor se kolem zdí s freskami a sgrafity neukázal ani jenou. Ten obešel Kostku obloukem a tak divák jen s jistou útrpností sleduje pitvoření se Čermáka jehož mi tu fakt bylo líto a zbytek snad až na skvěle tradičně hrajícího Pechláta, který umí pobavit evidentně i v naprosté scénáristické nuzotě radši nebudu komentovat. Nehereckým hřebíčkem do rakve této aristokratky je komparz v podobě návštěvníků zámku... Prostě tupé, blbé a místy až trapné. A tak empatický divák v podstatě sleduje s napětím jen to, zda tloustnoucí Marie přijde s Piškulou v konírně o věneček nebo ne a zda si to napíše v zámecké kapli do deníčku. Ne, vyzrazovat to nebudu. To erotické dusno si musítě prožít sami. Od téhle filmové záležitosti jsem moc nečekal, ale říkal jsem si co kdyby... No tak ne. Žádné kdyby nebyly a návštěvu Kostky lze klidně obejít obloukem. Kopu do sebe jednoho paňáka ořechovice, nebo radši celou flanděru. * (Big Bear) 1*
Bočkovy knihy jsou průměrně vtipné a velmi dobře čtivé. A zcela nezfilmovatelné. Protože koukat se na kroutící se Vilhelmku (ona tyhle blbky umí výborně), Hynka který nemá co hrát, a vypravěčku Yvonu s otravnou Balzerovou, Liškou a v poslední době silně protežovanou Lewandowskou vůbec zábavné není. Snad jen Taclík jako instalatér by tam zapadl, ale příběhy Kostky už prosím bez kamery. (dopitak) 1*
Aristokratka ve varu na mě zapůsobila veskrze podobným způsobem jako o pět let starší jednička: Jde o úsměvnou, oddechovou komedii, v níž mě opět více bavilo trio pomocníků než trio "Kostek", přičemž na scénu nově přišedší Simona Lewandowska měla též jisté humorné kouzlo - možná prvoplánové, ale funkční. Moc se mi líbila svatební linie - ať už se jednalo o přípravu vdavek nebo dojemný příběh paní Tiché o "Helence". P.S. "Lásko má, já stůňu!" (Stanislaus) 3*
VELKÁ RECENZE
Režisér Jiří Vejdělek je osvědčený hitmaker. Dokázal to hned svým režijním debutem, když v roce 2006 zfilmoval román Michala Viewegha Účastníci zájezdu. A po sérii vlastních scenáristických počinů (Václav, Ženy v pokušení, Tátova volha) se k adaptaci literárních předloh vrátil se svou Poslední aristokratkou (2019), kdy na stříbrné plátno přenesl část stejnojmenné populární knižní série kastelána milotického zámku Evžena Bočka.
Do kina si tehdy našlo cestu přes půl milionu platících diváků, což nebylo ani na dobu předcovidovou vůbec špatné číslo a jednalo se o vyloženou pobídku pro druhý díl. Ten se nakonec po dlouhých pěti letech podařilo Vejdělkovi natočit a my můžeme dát průchod své spokojenosti. Anebo – jako v mém případě – hrubé nespokojenosti.
Nebudu nic zastírat, první Aristokratka si mě získala. Vejdělkovi se díky knižní předloze podařilo vytvořit mile naivní pohádku pro dospělé, kde se čechoamerická rodina stává majitelem polorozpadlého zámku Kostka a musí vynaložit veškeré úsilí, aby o něj znovu nepřišla. Že se pohybujeme v žánru pohádek pro dospělé lze snadno vydedukovat ze všech použitých komponent, od maximálně zjednodušeného příběhu o šlechtické rodině a jejich nesourodých poddaných, přes popelkovské záběry na zasněženou krajinu (kamera Vladimíra Smutného!) až po neustále se opakující generickou hudbu evokující Troškovy pohádky.
To by však samo o sobě na dobrý film nestačilo. Vejdělkovi se naštěstí podařilo přenést do scénáře suchý humor Evžena Bočka, díky němuž se mohli především Hynek Čermák coby zámecký pán a Martin Pechlát jakožto kastelán ve svých rolích doslova vyřádit. To byl hlavní důvod, proč bych šel v hodnocení Poslední aristokratky o level výš než nekompromisní Rimsy (viz jeho čtyřková recenze).
Bohužel někde mezi závěrečnými titulky prvního dílu a úvodními titulky toho druhého dostala Aristokratka mrtvici. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit. Všechno, co bylo fajn na prvním díle, máme i tady – stejné herce (Čermák, Dyková, Pechlát, Liška, Balzerová), stejné lokality, stejnou hudbu, stejnou kameru (opět Vladimír Smutný). Jenže co v první Aristokratce fungovalo, tady skřípe, drhne, nebo se rovnou zasekne. Humor už není suchý a milý, ale hysterický a trapný. Jemná distingovanost zámeckého pána z Kostky v podání Hynka Čermáka se vytratila a byla nahrazena teatrálním přehráváním. Hraniční roztomilost/debilnost údržbáře a hypochondra Pavla Lišky překročila únosnou mez a není už vůbec sympatická ani zábavná. Má sice své momenty a jeho pěvecká čísla při hře na varhany jsou pořád fajn, ale jinak je scénářem vlečen kamsi za hranu.
Eliška Balzerová si svou roztomilou hospodyni zopakovala se stejnou nonšalantností, bohužel veškerý střelný prach už vystřílela v jedničce a ve dvojce pouze opakuje to samé, případně z ní padají moudra typu „pořádný zadek je základ manželství“. Martin Pechlát zůstal stejně odtažitým a nepříjemným kastelánem, jenže ani jemu scénář nedopřeje nic víc než opakování toho nejlepšího z prvního dílu. Tatiana Dyková musí ze své původní role lehce excentrické Newyorčanky přeřadit do polohy ztřeštěné hraběnky, jejíž poslední zbytky spojení se skutečným světem se vytratily kamsi do ztracena. A ani Stolařová s Piškulou nemají svůj romantický vztah kam posunout a prostě tam jenom jsou a čekají, až padne poslední klapka.
Záchranou mohla být nová krev v podání Simony Lewandowské, jejíž sexy dračice Deniska měla rozbouřit stojaté vody života hraběcí rodiny. Bohužel se tahle sázka na divokou kartu příliš nepovedla. Lewandowska sice Denisku hraje s velkým gustem, ale co naplat, když jí scénář nedokáže přihrát žádnou pořádnou scénu, kde by předvedla nezpochybnitelné a v Dobré ráno, Brno! čile prezentované komediální vlohy.
A tady se dostáváme k největší slabině celého filmu – on totiž nemá vůbec žádný děj. Ale vůbec. Zatímco Poslední aristokratka se mohla opřít alespoň o jakýsi příběhový oblouk a pracovat s dynamikou děje, v Aristokratce ve varu došlo k totálnímu úhynu i toho posledního náznaku příběhu.
Možná je na vině předloha, která je psaná formou deníku a pro filmaře může představovat značnou výzvu. V takovém případě měl ale Vejdělek jít vlastní cestou a vymyslet příběh, s jehož pomocí by postavy odněkud někam posouval. Založit film na několikaminutových skečích může fungovat, ale musíte mít dost neotřelých nápadů na nové gagy. Zvlášť když točíte druhý díl. Jenže když žádné nápady nemáte, mlátíte prázdnou slámu.
Druhá aristokratka i se střídmou stopáží 99 minut narazila na nepřekonatelnou bariéru vlastního vyprázdnění a nemá čím zabavit. A nezachrání to ani Helenka Vondráčková.
Přijde vám to zbytečně přísné? Pro velmi smířlivého diváka možná. Vždyť se všichni tak snaží, jsou roztomilí a dělají legraci stejně jako v jedničce. Muflonům se to prostě musí líbit. Jenže Vejdělek si svou laťku nastavil poměrně vysoko sám. A určitě věděl, že pro druhý díl musí přijít s něčím jiným než opakováním toho samého. Bohužel nepřišel a samotná recyklace toho, co drželo pohromadě první díl, neudrží vaši pozornost déle než pár minut. A to je na povedenou komedii málo.
Postavy a obsazení
• Hynek Čermák - Frank Kostka
• Tatiana Dyková - Vivien, Frankova manželka
• Yvona Stolařová - Marie, dcera Franka a Vivien
• Martin Pechlát - kastelán Josef
• Eliška Balzerová - hospodyně Anežka Tichá
• Pavel Liška - údržbář Krása
• Simona Lewandowska - Deniska, dcera právníka Bendy
• Zdeněk Piškula - Max, nápadník Marie
• Petra Nesvačilová - Vostrá
• Tomáš Jeřábek - hygienik Šváb
• Marek Taclík - instalatér
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.1.2024 Falcon
Premiéra Slovensko: 25.1.2024 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 22.5.2024 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 48 258 912
Návštěvnost v ČR 302 185
Náklady (Rozpočet) - Kč 35 900 000
FILMY V SÉRII
Poslední aristokratka gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/bbb58/
Česko / Slovensko, Komedie, 2019
Režie: Jiří Vejdělek, Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Dyková
Aristokratka ve varu gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/eee3/
Česko / Slovensko, Komedie, 2024
Režie: Jiří Vejdělek, Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Dyková
Tvůrci a herci
Jiří Vejdělek (Režie), Karla Stojáková (Produkce), Ondřej Zima (Produkce), Silvie Michajlova (Produkce), Pavel Berčík (Produkce), Ondřej Hokr (Hudba), Vladimír Smutný (Kamera), Ondřej Hokr (Střih), - (Casting), Mariana Kuchařová (Scénografie), Michaela Hořejší Horáčková (Kostýmy), David Titěra (Zvuk), Tomáš Zůbek (Zvuk), Jana Bílková (Masky), Miroslava Krepsová (Masky), Jiří Vejdělek (Scénář), Evžen Boček (kniha) (Předloha), Hynek Čermák (Herec), Tatiana Dyková (Herec), Yvona Stolařová (Herec), Eliška Balzerová (Herec), Martin Pechlát (Herec), Pavel Liška (Herec), Zdeněk Piškula (Herec), Simona Lewandowska (Herec), Petra Nesvačilová (Herec), Tomáš Jeřábek (Herec), Marek Taclík (Herec), Oldřich Bělka (Herec), Michael Weinberger (Herec)
2024/99/Česko, Slovensko/Komedie
Zajímavost k filmu
- „Potřeboval jsem najít pořádnou vichřici a nakonec se mi to mezi dvě stě dívkami podařilo. Dnes už můžeme říct, že role Denisky se naprosto skvěle ujala Simona Lewandovska. Její tak trochu neukočírovatelná postava rodině Kostkových a zámeckému personálu pořádně zamotá hlavu,“ uvedl režisér snímku.
Odkazy
Hrají:
Hynek Čermák, Tatiana Dyková, Yvona Stolařová, Eliška Balzerová, Martin Pechlát, Pavel Liška, Zdeněk Piškula, Simona Lewandowska, Petra Nesvačilová, Tomáš Jeřábek, Marek Taclík, Oldřich Bělka, Michael Weinberger