.jpg?ph=28b6509dcf)
Amadeus / Amadeus (1984/160/USA/Drama, Životopisný, Hudební/) 89%
14.10.2024 00:53
JEDNOU VĚTOU
„Strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě.“
OBSAH
Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa... Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii". Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Střet geniality s průměrností ve strhující výpravné smršti emocí. Někdy se Formanovu filmu vyčítají historické nepřesnosti, ale neprávem. Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů - světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet "tomu nahoře". Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu. Zato F.M.Abraham coby Salieri je prostě ohromující a velká škoda, že se neuchytil i v jiných filmech. Nedivím se, že ve Státech po premiéře tohoto filmu vzrostl prodej Mozartových nahrávek o 50 procent :o) Resumé: Zcela po právu 8 Oscarů a dle mého nejlepší Formanův film. (Lima) 5*
Je neuvěřitelné, jak někdo dokáže natočit film o věcech, které lidi obvykle nebaví takto strhujícím způsobem. Já například vůbec nemám ráda operu. Vážnou hudbu ano, ale instrumentální, jenže jen co do toho začnou zpěváci "ječet" (tímto se omlouvám všem nadšencům opery - vím, že operní hlas je kvalitní a dlouho školený, ale já to prostě nevydržím poslouchat), přestane se mi to líbit. Ale u tohohle filmu jsem seděla jako přikovaná a ani operní zpěv mi nevadil, naopak byl nedílnou součástí příběhu, který je povedený po všech stránkách. Miloši Formanovi se tady povedlo natočit strhujícím způsobem třeba i scénu, kdy skladatel diktuje noty druhému skladateli, který je zapisuje... Zní to nudně, ale na plátně je to bomba, podpořená navíc famozními herci, především Hulcem a Abrahamem v rolích Mozarta a Salieriho. Forman je výborný režisér, ale jeho schopnost zapojit do filmu hudbu je ještě lepší, "Amadeus" spolu s "Vlasy" jsou pro mě vrcholy jeho tvorby. (Galadriel) 5*
Marná sláva, jako Mozartova biografie by po faktické stránce Amadeus propadl, ale Formanovi šlo o něco zcela jiného nežli o historickými fakty podložený snímek ze života génia. Jeho Amadeus je strhujícím příběhem konfliktu výjimečnosti a průměrnosti, dokonalou typologií takového střetu, který bohužel probíhá vždy podobně nehledě na dobu a místo. Výkon Toma Hulceho řadím k největším hereckým vystoupením, která se před mýma očima kdy odehrála, ale herectví obecně funguje v Amadeovi jako v málokterém filmu. Obrovskou poklonu zaslouží Forman za dokonalé propojení hudby a děje, scény s dirigujícím Amadeem jsou skvostné, a to už vůbec nemluvím o "Requiem", které Mozart v horečkách diktuje nechápajícímu Salierimu (Confutatis Maledictis... ta scéna mě vždycky uvrhne v samu hlubinu emocí!). To je moment, který naplňuje význam slova "drama". Nová režisérská verze možná trochu ubírá filmu na tempu, ale rozhodně přinejmenším postava Constance si více prostoru zasloužila. Miloš Forman – geniální komponista formy a obsahu! (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Film začíná Mozartovým odstěhováním se z jeho rodného německého Salzburgu do Vídně, hlavního města habsburské monarchie. Děj se odehrává v dobách jeho největší slávy a prosperity a pokračuje až do jeho náhlého úpadku, kdy se dostal do finančních potíží a zemřel jako chudý, vhozený do hromadného a neoznačeného hrobu. Zápletkou filmu je Mozartův vztah s rivalem Antoniem Salierim, který mu záviděl jeho genialitu.
Dle filmové fikce byl Mozart pohřben jako naprostý ubožák, jemuž i za života mělo být nějakým způsobem křivděno a ubližováno, ať už ze strany rivala Salieriho nebo císaře, jehož hudební vkus se neshodoval s Mozartovou geniální hudbou. Dále jeho ženou, která trávila čas s jinými muži, což bylo naznačeno ke konci filmu ve scéně, jež se odehrávala na jakémsi bále daleko od domova a manžela. Částečně se nakonec takto vybarvená fakta mohou shodovat se skutečností. Největší fikcí filmu však je postava Antonia Salieriho, který byl ve skutečnosti sám geniálním skladatelem a u dvora ceněný mnohdy více než Mozart a existuje mnoho důkazů o jejich vřelém přátelství, které dle jejich povahy nemohlo být nijak prolnuto žárlivostí ani jednoho ze skladatelů. Jedním z takových důkazů je jejich spolupráce na témže hudebním díle.
Ohledně této výše zmíněné fikce je ještě navíc doložené, že Mozart zemřel bez prostředků, a tudíž jeho žena neměla jak zaplatit nákladnější pohřeb. Přesto jeho pohřeb nebyl doslova chudinský; byl pohřbený v rakvi nikoliv v pouhém pytli, jak je to ve filmu. Do společného hrobu v rámci úsporných opatření rodiny pohřben byl, ale bylo takto pohřbíváno 85 procent tehdejších obyvatel Rakouska-Uherska. Nestalo se tak navíc kvůli tomu, že by mu jeho chlebodárci jakkoliv křivdili, ale protože byl zvyklý žít takzvaně „z ruky do úst“ a všechny peníze rychle utrácel.
Skutečnost, že jeho žena trávila čas s jinými muži a možná mu dokonce i zahýbala, bude s největší pravděpodobností pravdivá a okrajově ve filmu naznačená byla, jak již bylo výše zmíněno. Constanzinu povolnost dokládá především Mozartova korespondence a v ní vepsané jeho obavy, že má Constanze něco více s mužem, jehož si nakonec po Wolfgangově smrti vzala.
Ve filmu se Mozart mnohokrát dostával do konfliktu s císařem Josefem II. a mnohdy o jeho hudbu nebyl u dvora celkově zájem. Ve skutečnosti tento konflikt nebyl tak ostrý a císař i dvůr o Mozartovu hudbu až do Josefovy smrti zájem měli veliký. Následující císař měl však jiný hudební vkus a zde je již možné říci, že o Mozarta zájem u dvora přestal být. Je tedy možné filmového císaře Josefa II. vnímat jako ztělesnění skutečného Josefa II. v kombinaci s jeho následníkem.
Samotná Mozartova povaha je ve filmu vykreslená takovým způsobem, jakoby se jednalo téměř až o dítě a nikoliv o dospělého muže. V hlavních rysech byla tato povaha jistě postihnuta s dokonalou přesností. Můžeme se o tom takto domnívat znovu díky dochovaným dopisům, kde Mozart mnohdy vulgárně vtipkuje a hovoří často sprostě. Dále nepřímo například z jeho nedbalého zacházení s penězi, což by mohlo poukazovat na jistou duševní nevyzrálost, či dětskost v povaze. Nicméně se však skladatel s největší pravděpodobností projevoval o něco seriózněji a dospěleji, než jak tomu je ve filmu.
Co film nezobrazil a co bylo nejspíše výraznou doprovodnou skutečností skladatelovy povahy, je ten fakt, že podobně jako Constanze, měl nejspíše mnohé milenky a obecně rád trávil čas s ženami. Tato nezobrazená skutečnost může výrazně pokřivovat výsledný Mozartův Formanem vytvořený profil, v porovnání s tím, jaký skutečně byl.
Přes to všechno se film jeví jako velice věrohodná a přesná téměř až rekonstrukce minulých událostí týkajících se života tohoto jedinečného hudebního skladatele.
Dobový sociokulturní kontext, v němž dílo vznikalo
Film byl vytvořený v dobách komunistického Československa a Miloš Forman měl jeho natáčení o to ztíženější. Dílo bylo cele snímáno na území Československa, ač se děj má odehrávat ve Vídni 18. století. Forman k tomu poznamenal, že i rozpočet filmu nebyl velký, a proto se jeho tvůrci museli uskrovňovat a nejrůznějším způsobem improvizovat, aby tato skutečnost ve výsledném snímku nebyla patrná. Přesto patrná nakonec je, ač je výsledek naprosto pozoruhodný. Snímek se proslavil celosvětově a v dnešní době patří mezi filmovou špičku, mezi světovou, kultovní filmovou klasiku.
Podmínky, v nichž byl snímek natáčen, jsou však tristní, protože zkreslují celkové vyznění díla v porovnání s tím, jak to bylo ve skutečnosti. V reálném životě byl Mozart ve Vídni obklopen mnohem větším majestátem a luxusem, než jak to působí ve snímku. Důkazem toho může být pouhá návštěva Vídně dnešním člověkem. V daném městě jsou všude patrné známky dřívější nezměrně velkolepé krásy a bohatství. V té době se jednalo o světovou metropoli, s níž Praha nemohla a ani v dnešních dnech nemůže soupeřit. Skutečný Mozart sám se proto též musel jevit jako muž honosnější a bohatší, než jak je vykreslený ve filmu. Tato skutečnost je z hlediska sociokulturního kontextu v němž snímek vznikal zřejmě nejdůležitější a nejvýraznější.
Závěrem článku je, že tento film rozhodně stojí za shlédnutí, protože je impozantním snímkem sám o sobě, ale navíc nakonec poměrně věrně vyobrazuje Mozartovu životní etapu dospělosti až do jeho smrti, jež se odehrávala ve Vídni. Může proto posloužit jako vynikající obrazová pomůcka při studiu historie.
I přesto, že kostýmy působí mnohdy méně honosným dojmem, než jak tomu bylo ve skutečnosti, tak pozadí za postavami, spolu s jejich oděvy a jednotlivými materiálními objekty ve filmu vyobrazenými je věrným portrétem dobové, rokokové skutečnosti. I přes to všechno ve filmu nebyly používány laciné cetky, tak jak tomu je v mnohých dnešních pohádkách s historickou tématikou. Film tedy rozhodně doporučuji shlédnout, pokud jste tak ještě neudělali! (filmozrouti.cz)
GOLDIE FILM
Čeští filmoví tvůrci, kteří jsou dnes opravdu známí a úspěšní za velkou louží, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ty, kteří filmový svět Hollywoodu dobyli, určitě patří režisér Miloš Forman. Ten zaujal už prvotinami točenými ještě v Československu, jasným potvrzením jeho talentu byl již Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal pět Oscarů. Ovšem Amadeus se stal ještě úspěšnějším, rok 1985 (udělovaly se ale sošky za uplynulý rok) znamenal pro Amadea žně, neboť získal osm Oscarů a celkem třináct nominací. Málokterý film se tolika nominacemi může pyšnit. Nás navíc může těšit, že podíl na úspěchu má nejenom režisér Miloš Forman, ale i jiní čeští tvůrci, např. kameraman Miroslav Ondříček či kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.
Snímek byl inspirován divadelní hrou britského dramatika Petera Shaffera. Ten pak k Amadeovi napsal i filmový scénář a byl oceněn oscarovou soškou. Slavný snímek se natáčel převážně v Československu. Praha nebo například Kroměříž poskytly ideální atmosféru, architekturu a pomohly filmu vybudovat jednu z jeho deviz – vizuální stránku. Tvůrci si dali záležet také na kostýmech, parukách či dekoracích. Získali tak barevnou, dobově přesnou mozaiku. Přesto si všimněte, že např. paruka Mozarta je jiná než ostatní. S růžovým nádechem působí až trochu punkově. Ovšem Amadeus přesto není „jen“ kostýmním dramatem. Skrývá v sobě mnohem silnější potenciál.
Rok 1781, dvůr císaře Josefa II., syna Marie Terezie. Čest být dvorním skladatelem císaře má Antonio Salieri. Na dvoře se však zjeví potrhlý mladík s hýkavým smíchem. Není jim nikdo jiný než budoucí skladatelská hvězda Wolfgang Amadeus Mozart. Notně potrhlý mladík má ale ve vínku talentu na rozdávání. Jeho geniality si brzy všimne sám Salieri a on, vcelku průměrný skladatel, který na druhou stranu hudbě nesmírně rozumí, začne na Mozarta žárlit. Vidí, že má vedle sebe někoho, kdo je o několik tříd lepší než on, že on sám tak skvělý nikdy nebude. Zhrzený a zapšklý muž začne proti Mozartovi intrikovat, žárlí na každý jeho úspěch a snaží se ho všemi možnými prostředky zničit. Je ochoten snížit se až k vraždě?
Kdo by čekal historicky přesnou fresku Mozartova života, bude asi zklamán. Už samotná hra stojí na něčem jiném a vy se nesmíte na film dívat jako na klasický životopisný film. Amadeus totiž není až tak úplně film o Mozartovi samém jako o konfliktu dvou hudebních skladatelů – průměrného a geniálního. Nedoceněný skladatel a Mozartův rival není schopen se vyrovnat s konkurentovou genialitou. Konflikt dvou mužů je v tomto snímku zásadní, to on posunuje děj dále a on nám přináší kýžené emoční napětí. Vztah Salieriho k Mozartovi je značně ambivalentní. Na jednu stranu ho nenávidí za to, že je dokonalejší, žárlí a intrikuje, vidí v něm mladého floutka. Protože ale hudbě rozumí a dobrou hudbu dokáže ocenit, Mozarta rovněž obdivuje. Za to, co dokázal hudebnímu světu přinést.
Mozart není projektován jako ryze kladná postava. Mozart je génius a géniové bývají většinou šílení. Výstřední vzhled a hýkavý smích je to poslední, Mozart je vyobrazen jako postavička se sklony k alkoholu, trochu jako sukničkář, nedospělé dítě, v mnohém pohled na něj připomene dobu hippie. Nejedná se však o Mozartovu vulgarizaci, nýbrž o představení génia v jeho podstatě, málokterý génius není šílený a nemá své výstřelky. I Mozartova žena vypadá jako dítě, ale ve skutečnosti je to ona, která dokáže pevně utáhnout otěže, má vlohy k byznysu a oči jestřába, kterým neunikne žádná zrada. Je pro svého Wolfieho, jak ho s láskou nazývá, jakousi ochranou před vnějším nepřátelským světem.
Film je vyprávěn jako jeden velký flashback. Hned v úvodu se ocitáme v blázinci se starým Salierim, který trpí výčitkami, že možná zabil Mozarta. Asi nejdojemnější scéna filmu, která zároveň ilustruje podstatu vztahu mezi Mozartem a Salierim, je ta, kdy Mozart leží na smrtelné posteli a diktuje noty svého Requiem Salierimu. Není dojímavá, protože umírá Mozart, ale je dojímavá z pohledu Salieriho. Ukazuje, jak na jednu stranu nechápe, co je ze sebe i v takovém stavu schopen Mozart dostat, přesto tuší, že to, co zapisuje, je skvělé. Vidíme, jak se nedokázal srovnat s Mozartovou velkolepostí, jak je plný agonie a vzteku.
Amadeus je film hýřící barvami, optimismem a vtípky, ale také svědek dramatického konfliktu dvou mužů. Dodnes se umisťuje v žebříčcích nejlepších filmů a po svém uvedení vyvolal doslova mozartománii. Je to jeden z mála snímků, na který se dokážete se zaujetím dívat bezmála tři hodiny i pozdě večer a neusnete. A ocenit jej musíme i v tom, že po zhlédnutí snad každý, i ten, kdo se o vážnou hudbu moc nezajímá, dostane alespoň na chvíli chuť pustit si něco klasického. Je až s podivem, jak člověka baví film o něčem, k čemu normálně nemá takový vřelý vztah.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Antonio Salieri se na sklonku života sám obviňuje ze smrti Wolfganga Amadea Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné (pražská Invalidovna). Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh.
Antonio Saileri se srovnává s Mozartem a např. konstatuje, že zatímco on si jako malý chlapec jen hrál se svými vrstevníky na slepou bábu, Mozart účinkoval ve Vídni nebo před papežem v Římě. Mladý Salieri se vroucně modlí k Bohu, aby ho obdaroval talentem a učinil z něj velkého skladatele, proti čemuž je zásadně jeho otec. „Šťastnou“ náhodou otec však umírá a Salieri se dostává do Vídně, „města hudebníků“. Zde se postupně vypracuje až na místo dvorního skladatele na dvoře rakouského císaře Josefa II. (syna Marie Terezie) a stává se spolu s kapelníkem Bonnem, ředitelem divadla Orsini-Rosenbergem a hrabětem van Swietenem důležitým činitelem hudebního dění na císařském dvoře. Josef II. jej zároveň obsadil na místo svého učitele hudby. Císař není příliš dobrý klavírista, nemá ani hudební sluch, přesto je pro hudbu nadšen.
K prvnímu osobnímu setkání mezi Salierim a Mozartem dochází ve vídeňském sídle salcburského arcibiskupa. Na sladkosti si potrpivší Salieri je svědkem laškování mezi Mozartem a jeho snoubenkou Constanze Weber v salónku s pohoštěním pro arcibiskupovy hosty. Scéna je přerušena v okamžiku, kdy Mozart uslyší tóny své skladby, jeho zvoláním: „Má hudba. Začali beze mne.“ Zkoprnělý Salieri v tom okamžiku poznává, že „to po zemi se válející dítě“ je „velký“ Amadeus. Odchází do sálu, kde se mezitím Mozart ujímá řízení orchestru, a je unesen krásou a jednoduchostí skladby (Gran Partita pro dechové nástroje).
Josef II. plánuje novou operu pro dvorní divadlo a navrhuje zadat tento úkol Mozartovi. Za tímto účelem je Mozart pozván k dvoru. Salieri pro tuto příležitost zkomponuje drobný pochod, který Mozartovi osobně přehraje Josef II. Mozart je poněkud zděšen „úrovní“ císařovy hry, je však velmi potěšen nabídkou na zkomponování opery a navrhuje operu na německé libreto Únos ze serailu. Někteří z císařových poradců včetně Salieriho jsou pohoršeni jak tématem, tak volbou jazyka, který nepovažují za vhodný pro zpěv. Císař však souhlasí. Na závěr audience chce císař obdarovat Mozarta partem Salieriho skladby, ten však odmítá se slovy, že má vše již v hlavě. Císař ani přítomní pánové nevěří a přimějí Mozarta k ukázce. Ten bez problémů skladbu přehrává a dané téma před ustrnulým publikem rozvíjí.
V očekávání nové opery na „turecké“ téma se ve Vídni stává populární např. styl oblékání v tureckém stylu. Po tureckém způsobu se obléká i Salieriho žačka, primadona dvorního divadla, pěvkyně Katarina Cavalieri. Na hodině vyzvídá podrobnosti o Mozartovi a nové opeře. Salieri soudí, že to není kus pro ni, protože se odehrává v harému.
Při premiéře opery však Salieri vidí, že Cavalieri byla do hlavní ženské role obsazena. Premiéra opery má velký úspěch, i císař je nadšen, avšak neodpustí si poznámku, že v díle je „příliš mnoho not“. Nastalou rozepři ohledně kvality díla přeruší Mozartova snoubenka Constance a především její matka. Obě jsou představeny císaři, což především rozezlí Katarinu Cavalieri, která pravděpodobně měla s Mozartem poměr a kterou tato nová skutečnost uráží. Pravděpodobnou skutečnost o poměru mezi Cavalieri a Mozartem vytuší i Salieri, který je do Cavalieri zamilován. Toto se stává dalším katalyzátorem Salieriho nenávisti vůči Mozartovi.
Salcburský arcibiskup je rozlícen tím, že se Mozart nevrací z Vídně na jeho dvůr a chce ho propustit ze svých služeb. Mozartův otec Leopold by však svému synovi přál zajištěnou budoucnost v Salcburku, oroduje za něj u arcibiskupa a chystá se odjet do Vídně, především však nesouhlasí s jeho sňatkem. Mozart však nedbá otcových rad a žení se s Constance.
Císař zamýšlí učinit Mozarta učitelem hudby pro svou neteř, avšak Salieri proti tomuto záměru intrikuje. Má, spolu s ostatními „Italy“ posoudit Mozartovu vhodnost na toto místo, čímž je Mozart pobouřen, místo však nutně potřebuje. Mladá Constance navštíví Salieriho s rukopisy několika Mozartových skladeb, který je nimi opět nadšen, ale nedokáže se přenést přes svou nenávist a snaží se Mozarta „nemravným“ návrhem jeho ženě ponížit. Protože Mozartovi nelze po umělecké stránce nic vytknout, pomluví ho u císaře, alespoň co se týče jeho vztahu k ženám. Nakonec Mozart sám Salieriho navštíví a žádá ho o pomoc se zajištěním žáků. Salieri nakonec Mozartovi doporučí dceru měšťana.
Císař Josef II. je Mozartovou hudbou fascinován a má nesmírnou radost ve chvíli, kdy Wolfgang složí pro Vídeň několik skladeb.
Salieri do Mozartovy domácnosti coby neznámý ctitel jeho hudby „nasadí“ služebnou, která má Salierimu hlásit, na jakých dílech pracuje. Takto se pokusí zabránit uvedení opery Figarova svatba. Ač tento plán neuspěje, Salieri triumfuje svou operou Axur, re d'Ormus, kterou císař označí za nejlepší dosud napsanou operu, a Salieriho za zářivou hvězdu na hudebním nebi. Pokračováním jeho pletich proti Mozartovi je objednávka zádušní mše Rekviem. Při této příležitosti se osobně dostaví před práh jeho bytu a zaplatí mu zálohu, oděn do černé karnevalové masky, čímž ho vyděsí. Rekviem, které si objednal, je (aniž by to Mozart tušil) psáno pro něj samotného. Zdá se, že se tento Salieriho zlověstný čin neminul účinkem, neboť čím více se Mozart blíží k jeho dokončení, tím se jeho vlastní zdravotní stav zhoršuje. Ironií osudu, poslední noty skladby diktuje jeho netušenému sokovi v předvečer noci, ve kterou vydechne naposled.
Výklady filmu existují různé: jedním možným z nich může to, že kromě samotného epického děje je „mezi řádky“ latentně skryto napětí, živené Salieriho záští, kterou se ovšem snaží nedat najevo, a důvodem této antipatie, až nenávisti, je vědomé nebo podvědomé nevyrovnání se se skutečností, že Salieriho poněkud mladší a svéráznější konkurent třímá talent, díky kterému se on a jeho hudba stane nesmrtelnou, na rozdíl od ostatních skladatelů, jejichž dílo bude zastíněno a s postupem času zapomenuto. Děj filmu neodpovídá historické realitě, ve skutečnosti Salieri a Mozart byli přátelé.
V.I.M. FILMU
Psal se rok 1983 a Praha byla na nohou. Po vzrušených diskuzích v politbyru, kdy proti krátkému návratu Formana z amerického exilu protestoval především nechvalně proslulý kolaborant Vasil Bilak, jenž měl údajně říct: „On uteče a vrátí se, tady si natáčí. Lidi ho obdivují a těší se na něj. Má tady své kamarády, kteří byli proti stranické politice…“, nakonec převážily ekonomické zájmy a příslib 29 milionů korun, které díky zahraniční produkci přitečou do Barrandova. A strana si odčerpá nemalé valuty. Prezident Husák kývnul, režisér se patnáct let po emigraci vrátil do Československa a zbytek už je historie.
Pojďme si hned na začátku odpustit ono klasické překvapení, že slavný a snad všemi velebený snímek ještě nemá MovieZone V.I.M. štempl. Jednou to přijít muselo a proč ne zrovna dnes, když se člověk na Netflixu snaží prokousat zoufale šablonovitým a na jistotu zahraným Maestrem Bradleyho Coopera. Kdy jindy znovu ocenit výjimečný, odvážný, nadčasový a nevídaně energický portrét geniálního skladatele.
Portrét –? to jsem neformuloval úplně šťastně. Byť se film jmenuje Amadeus, svým způsobem je spíše o Salierim, jehož retrospektivní (a historicky samozřejmě zoufale nepřesné) vyprávění snímek rámuje. Střet průměrnosti s genialitou díky scénáři Paula Shaffera trochu neprávem zacementoval jméno Salieri mezi ty největší padouchy historie.
Zapomenutý dvorní skladatel císaře Josefa II., fantasticky zahraný F. Murray Abrahamem, zápolí se svědomím a na sklonku života se táže Boha, proč nadělil do vínku Mozartovi, nikoliv jemu. A proč mu dal pouze ten bolavý danajský dar genialitu poznat. Ať se vám to však líbí nebo ne, tak nikoliv s Mozartem, ale právě se Salierim se člověk ztotožní nejvíce.
Mistrovsky vystavěná a navzdory více než dvouapůlhodinové stopáži k tragickému cíli sprintující příběhová linka, která je doslova přeplněná nádhernou hudbou (i dnes třeba vzpomínám na strhující scénu, kdy nemocný Amadeus v posteli kvapně diktuje svoji hudební parádu nadšenému Salierimu), nás v druhém plánu konfrontuje nejen s těmi nejhoršími vlastnostmi - závistí a intrikami - ale i s bolavou nutností spokojit se s vlastní průměrností.
Mozart v podání Formana svým způsobem není protagonista, nýbrž antagonista. Vzrušující kometa, absurdně talentovaný exot s provokativní parukou a génius, jenž si vlastně pořádně neváží svého nekonečného umu. Jak ten pohled bolí, když člověk stráví celý život snahou o jediné nezapomenutelné libreto a najednou vidí floutka, který jakoby mimochodem komponuje jednu parádní operu za druhou. Byť se Tom Hulce na rozdíl od Abrahama Oscara nedočkal, přesné obsazení obou hlavních rolí si zaslouží absolutorium, protože parádně podtrhuje efektní dramaturgický záměr.
Amadeus je velkofilmem v tom nejryzejším smyslu. Úchvatné kulisy první poloviny 19. století, využívající krás středoevropské architektury, fascinující rej kostýmů, dokonalá maskérská práce se všemi těmi parukami a dobovým líčením, vrcholící v pompézních rekonstrukcích Mozartových oper.
Tedy reálně chvála našinců: Zaskvěl se na Oscara nominovaný kameraman Miroslav Ondříček, v operních scénách zářila opulentní scénografie Jana Svobody, vypíchnout si zaslouží i architekt Karel Černý… No nakonec z toho bylo 8 Oscarů, včetně toho pro Theodora Pištěka za kostýmy (těžko je nějaký film ještě překoná) a samozřejmě pro nejlepšího režiséra. Forman tak díky Přeletu nad kukaččím hnízdem a Amadeovi zvládnul dvakrát to, co se ani jednou nepovedlo třeba Stanleymu Kubrickovi. Ok, trochu nefér srovnání, ale člověku i dnes dělá celosvětové uznání "našeho" režiséra prostě dobře.
Když 13. dubna 2018 ve věku 86 let Miloš Forman zemřel, nejenom Hollywood se na chvíli zastavil. Kondolovali a na nejvýznamnějšího českého režiséra všech dob vzpomínali kolegové od fochu jako James Mangold, Edward Norton, Judd Apatow, Edgar Wright, desítky slavných herců včetně Jimma Carreyho a mnoho dalších. Třeba Danny DeVito při té příležitosti stylově zařval do světa: „HOVNO HOVNO HOVNO“.
Nejvíce se při té příležitosti zmiňoval Přelet nad kukaččím hnízdem. Pro mě osobně je však tím Milošovým nejlepším filmem právě Amadeus. A není to jenom kvůli tomu, že jsem v průběhu svých sedmi klavírních let na zušce závistivě pokukoval po úžasných a pro začínajícího rádobyklavíristu zoufale náročných skladbách Mozarta. No, nakonec jsem na každoroční přehlídce pro rodiny raději vystřihnul nějaký mnohem jednodušší a ničím nevybočující ragtime.
Postavy a obsazení
• F. Murray Abraham - Antonio Salieri
• Tom Hulce - Wolfgang Amadeus Mozart
• Elizabeth Berridge - Constanze „Stanzi“ Mozartová, Wolfgangova žena
• Roy Dotrice - Leopold Mozart, Wolfgangův otec
• Simon Callow - Emanuel Schikaneder / Papageno
• Christine Ebersole - Katerina Cavalieri / Costanza
• Jeffrey Jones - Císař Josef II.
• Charles Kay - Hrabě Orsini-Rosenberg
• Cynthia Nixonová - Lorl, služka u Mozartových
• Roderick Cook - hrabě von Strack
• Jonathan Moore - Baron van Swieten
• Patrick Hines - Kappelmeister Bonno
• Lisabeth Bartlett - Papagena
• Martin Cavina - Mladý Antonio Salieri
• Milan Demjanenko - Carl Thomas Mozart
• Peter DiGesu - Francesco Salieri
• Michele Esposito - Salieriho studentka zpěvu
• Nicholas Kepros - Arcibiskup Colloredo
• Herman Meckler - kněz
• Miroslav Sekera - Wolfgang Amadeus Mozart v šesti letech (u císaře Josefa II.)
• Miro Grisa - Figaro
• Zuzana Kadlecová - Susanna
• Eva Senková - Marcellina
• Karel Fiala - Don Giovanni
• Zdeněk Srstka - zřízenec v léčebně pro duševně choré
• Jitka Molavcová - herečka v Schikanederově divadle
• Karel Effa - herec v Schikanederově divadle
Ocenění
Academy Awards
1985 - Nejlepší film roku
1985 - Miloš Forman (Nejlepší režie)
1985 - F. Murray Abraham (Nejlepší výkon herce v hlavní roli)
1985 - Peter Shaffer (Nejlepší adaptovaný scénář)
1985 - Karel Černý, Patrizia von Brandenstein (Nejlepší výprava)
1985 - Nejlepší kostýmy
1985 - Nejlepší masky
1985 - Nejlepší mix zvuku
1985 - Tom Hulce (Nejlepší výkon herce v hlavní roli) (nominace)
1985 - Miroslav Ondříček (Nejlepší kamera) (nominace)
1985 - Nejlepší filmový střih (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
1986 - Miroslav Ondříček (Nejlepší kamera)
1986 - Nejlepší střih
1986 - Nejlepší zvuk
1986 - Nejlepší masky
1986 - Nejlepší film (nominace)
1986 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
1986 - Peter Shaffer (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
1986 - Nejlepší kostýmy (nominace)
1986 - Nejlepší výprava (nominace)
César Awards
1985 - Nejlepší zahraniční film
Robert Awards (Danish Film Awards)
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční film)
Jussi Awards
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční tvůrce)
Amanda Awards
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční hraný film importovaný k promítání v norských kinech)
Golden Globes
1985 - Nejlepší film - drama
1985 - Miloš Forman (Nejlepší režie)
1985 - Peter Shaffer (Nejlepší scénář)
1985 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec - drama)
1985 - Tom Hulce (Nejlepší herec - drama) (nominace)
1985 - Jeffrey Jones (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
1984 - Nejlepší film
1984 - Miloš Forman (Nejlepší režisér)
1984 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec)
1984 - Peter Shaffer (Nejlepší scénář)
1984 - Wolfgang Amadeus Mozart (Nejlepší hudba) (nominace)
DABING
1.DABING (Prima 160 min)
V českém znění: Boris Rösner - F. Murray Abraham (Antonio Salieri), Ondřej Vetchý - Tom Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart), Zuzana Stivínová - Elizabeth Berridge (Constanze Mozart), František Němec - Jeffrey Jones (císař Josef II), Dalimil Klapka - Charles Kay (Orsini-Rosenberg), Otakar Brousek st. - Roy Dotrice (Leopold Mozart), Hana Maciuchová - Christine Ebersole (Katarina Cavalieri), Jiří Schwarz - Simon Callow (Emanuel Schikaneder), Dana Černá - Cynthia Nixon (Lorl), Jana Altmannová - Barbara Bryne (paní Weberová), Petr Pelzer - Patrick Hines (kapelník Bonno), Zdeněk Maryška - Jonathan Moore (baron Van Swieten), René Přibil, Otakar Brousek ml. - Vincent Schiavelli (Salieriho komorník), Vladislav Beneš - Richard Frank (otec Vogler), Jana Vaňková, Hana Středová, Ivo Kubečka, Martin Pavlík, Kateřina Lojdová, Václav Rašilov, Petr Jeništa, Andrea Elsnerová, Jana Mikolášková, Matěj Morávek, Kateřina Hanáčková, Tomáš Kotrba, Jan Kačer - Nicholas Kepros (arcibiskup Colloredo + titulky)
Překlad: Eva Hrubá
Dialogy: Alena Sekerová
Střih: Zdeněk Buk
Zvuk: Jan Morávek
Technická spolupráce: Martin Dvořáček, Pavel Pokorný
Produkce: Eliška Vízková
Dialogy a režie: Alexej Pyško
Vyrobilo: Studio Grant pro Premiéra TV a.s., televize Prima 1997
2. DABING (DVD 180 min (director's cut))
V českém znění: Boris Rösner - F. Murray Abraham (Antonio Salieri), Jiří Langmajer - Tom Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart), Lucie Benešová - Elizabeth Berridge (Constanze Mozart), Jaromír Meduna - Roy Dotrice (Leopold Mozart), Ilona Svobodová - Christine Ebersole (Katerina Cavalieri), Vladislav Beneš - Jeffrey Jones (císař Josef II), Dalimil Klapka - Charles Kay (Orsini-Rosenberg), Jana Altmannová - Barbara Bryne (paní Weberová), Otakar Brousek ml. - Simon Callow (Emanuel Schikaneder), Zdeněk Hess, Zdeněk Maryška - Jonathan Moore (baron van Swieten), Miloš Hlavica, Klára Jandová - Cynthia Nixon (Lorl), Bohuslav Kalva, Jan Vondráček, Radana Herrmannová, René Přibil, Svatopluk Schuller, Regina Řandová, Tereza Hoffová, Jaroslav Horák, Jan Kuželka, Vítězslav Bouchner, Bohdan Tůma (titulky)
Překlad: Eva Hrubá, Zuzana Šemberová
Zvuk: Jan Neskusil, Tomáš Bělohradský
Vedoucí výroby: Jaroslav Richtr
Produkce: Stanislav Wszolek
Úprava dialogů: Alena Sekerová
Režie českého znění: Jan Pecha
Vyrobilo: AW studio Praha pro Warner Home Video 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.3.2017 Pannonia Ent.
Premiéra USA: 19.9.1984 Orion Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.2.1998 (VHS) Warner Home Video, 7.2.2000 (DVD) Warner Home Video
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.7.1998 Warner Home Video
Poprvé na DVD: 6.6.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 19.11.2014 Magic Box
Tržby celkem - $ 90 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 18 000 000
„Strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě.“
OBSAH
Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa... Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii". Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Střet geniality s průměrností ve strhující výpravné smršti emocí. Někdy se Formanovu filmu vyčítají historické nepřesnosti, ale neprávem. Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů - světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet "tomu nahoře". Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu. Zato F.M.Abraham coby Salieri je prostě ohromující a velká škoda, že se neuchytil i v jiných filmech. Nedivím se, že ve Státech po premiéře tohoto filmu vzrostl prodej Mozartových nahrávek o 50 procent :o) Resumé: Zcela po právu 8 Oscarů a dle mého nejlepší Formanův film. (Lima) 5*
Je neuvěřitelné, jak někdo dokáže natočit film o věcech, které lidi obvykle nebaví takto strhujícím způsobem. Já například vůbec nemám ráda operu. Vážnou hudbu ano, ale instrumentální, jenže jen co do toho začnou zpěváci "ječet" (tímto se omlouvám všem nadšencům opery - vím, že operní hlas je kvalitní a dlouho školený, ale já to prostě nevydržím poslouchat), přestane se mi to líbit. Ale u tohohle filmu jsem seděla jako přikovaná a ani operní zpěv mi nevadil, naopak byl nedílnou součástí příběhu, který je povedený po všech stránkách. Miloši Formanovi se tady povedlo natočit strhujícím způsobem třeba i scénu, kdy skladatel diktuje noty druhému skladateli, který je zapisuje... Zní to nudně, ale na plátně je to bomba, podpořená navíc famozními herci, především Hulcem a Abrahamem v rolích Mozarta a Salieriho. Forman je výborný režisér, ale jeho schopnost zapojit do filmu hudbu je ještě lepší, "Amadeus" spolu s "Vlasy" jsou pro mě vrcholy jeho tvorby. (Galadriel) 5*
Marná sláva, jako Mozartova biografie by po faktické stránce Amadeus propadl, ale Formanovi šlo o něco zcela jiného nežli o historickými fakty podložený snímek ze života génia. Jeho Amadeus je strhujícím příběhem konfliktu výjimečnosti a průměrnosti, dokonalou typologií takového střetu, který bohužel probíhá vždy podobně nehledě na dobu a místo. Výkon Toma Hulceho řadím k největším hereckým vystoupením, která se před mýma očima kdy odehrála, ale herectví obecně funguje v Amadeovi jako v málokterém filmu. Obrovskou poklonu zaslouží Forman za dokonalé propojení hudby a děje, scény s dirigujícím Amadeem jsou skvostné, a to už vůbec nemluvím o "Requiem", které Mozart v horečkách diktuje nechápajícímu Salierimu (Confutatis Maledictis... ta scéna mě vždycky uvrhne v samu hlubinu emocí!). To je moment, který naplňuje význam slova "drama". Nová režisérská verze možná trochu ubírá filmu na tempu, ale rozhodně přinejmenším postava Constance si více prostoru zasloužila. Miloš Forman – geniální komponista formy a obsahu! (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Film začíná Mozartovým odstěhováním se z jeho rodného německého Salzburgu do Vídně, hlavního města habsburské monarchie. Děj se odehrává v dobách jeho největší slávy a prosperity a pokračuje až do jeho náhlého úpadku, kdy se dostal do finančních potíží a zemřel jako chudý, vhozený do hromadného a neoznačeného hrobu. Zápletkou filmu je Mozartův vztah s rivalem Antoniem Salierim, který mu záviděl jeho genialitu.
Dle filmové fikce byl Mozart pohřben jako naprostý ubožák, jemuž i za života mělo být nějakým způsobem křivděno a ubližováno, ať už ze strany rivala Salieriho nebo císaře, jehož hudební vkus se neshodoval s Mozartovou geniální hudbou. Dále jeho ženou, která trávila čas s jinými muži, což bylo naznačeno ke konci filmu ve scéně, jež se odehrávala na jakémsi bále daleko od domova a manžela. Částečně se nakonec takto vybarvená fakta mohou shodovat se skutečností. Největší fikcí filmu však je postava Antonia Salieriho, který byl ve skutečnosti sám geniálním skladatelem a u dvora ceněný mnohdy více než Mozart a existuje mnoho důkazů o jejich vřelém přátelství, které dle jejich povahy nemohlo být nijak prolnuto žárlivostí ani jednoho ze skladatelů. Jedním z takových důkazů je jejich spolupráce na témže hudebním díle.
Ohledně této výše zmíněné fikce je ještě navíc doložené, že Mozart zemřel bez prostředků, a tudíž jeho žena neměla jak zaplatit nákladnější pohřeb. Přesto jeho pohřeb nebyl doslova chudinský; byl pohřbený v rakvi nikoliv v pouhém pytli, jak je to ve filmu. Do společného hrobu v rámci úsporných opatření rodiny pohřben byl, ale bylo takto pohřbíváno 85 procent tehdejších obyvatel Rakouska-Uherska. Nestalo se tak navíc kvůli tomu, že by mu jeho chlebodárci jakkoliv křivdili, ale protože byl zvyklý žít takzvaně „z ruky do úst“ a všechny peníze rychle utrácel.
Skutečnost, že jeho žena trávila čas s jinými muži a možná mu dokonce i zahýbala, bude s největší pravděpodobností pravdivá a okrajově ve filmu naznačená byla, jak již bylo výše zmíněno. Constanzinu povolnost dokládá především Mozartova korespondence a v ní vepsané jeho obavy, že má Constanze něco více s mužem, jehož si nakonec po Wolfgangově smrti vzala.
Ve filmu se Mozart mnohokrát dostával do konfliktu s císařem Josefem II. a mnohdy o jeho hudbu nebyl u dvora celkově zájem. Ve skutečnosti tento konflikt nebyl tak ostrý a císař i dvůr o Mozartovu hudbu až do Josefovy smrti zájem měli veliký. Následující císař měl však jiný hudební vkus a zde je již možné říci, že o Mozarta zájem u dvora přestal být. Je tedy možné filmového císaře Josefa II. vnímat jako ztělesnění skutečného Josefa II. v kombinaci s jeho následníkem.
Samotná Mozartova povaha je ve filmu vykreslená takovým způsobem, jakoby se jednalo téměř až o dítě a nikoliv o dospělého muže. V hlavních rysech byla tato povaha jistě postihnuta s dokonalou přesností. Můžeme se o tom takto domnívat znovu díky dochovaným dopisům, kde Mozart mnohdy vulgárně vtipkuje a hovoří často sprostě. Dále nepřímo například z jeho nedbalého zacházení s penězi, což by mohlo poukazovat na jistou duševní nevyzrálost, či dětskost v povaze. Nicméně se však skladatel s největší pravděpodobností projevoval o něco seriózněji a dospěleji, než jak tomu je ve filmu.
Co film nezobrazil a co bylo nejspíše výraznou doprovodnou skutečností skladatelovy povahy, je ten fakt, že podobně jako Constanze, měl nejspíše mnohé milenky a obecně rád trávil čas s ženami. Tato nezobrazená skutečnost může výrazně pokřivovat výsledný Mozartův Formanem vytvořený profil, v porovnání s tím, jaký skutečně byl.
Přes to všechno se film jeví jako velice věrohodná a přesná téměř až rekonstrukce minulých událostí týkajících se života tohoto jedinečného hudebního skladatele.
Dobový sociokulturní kontext, v němž dílo vznikalo
Film byl vytvořený v dobách komunistického Československa a Miloš Forman měl jeho natáčení o to ztíženější. Dílo bylo cele snímáno na území Československa, ač se děj má odehrávat ve Vídni 18. století. Forman k tomu poznamenal, že i rozpočet filmu nebyl velký, a proto se jeho tvůrci museli uskrovňovat a nejrůznějším způsobem improvizovat, aby tato skutečnost ve výsledném snímku nebyla patrná. Přesto patrná nakonec je, ač je výsledek naprosto pozoruhodný. Snímek se proslavil celosvětově a v dnešní době patří mezi filmovou špičku, mezi světovou, kultovní filmovou klasiku.
Podmínky, v nichž byl snímek natáčen, jsou však tristní, protože zkreslují celkové vyznění díla v porovnání s tím, jak to bylo ve skutečnosti. V reálném životě byl Mozart ve Vídni obklopen mnohem větším majestátem a luxusem, než jak to působí ve snímku. Důkazem toho může být pouhá návštěva Vídně dnešním člověkem. V daném městě jsou všude patrné známky dřívější nezměrně velkolepé krásy a bohatství. V té době se jednalo o světovou metropoli, s níž Praha nemohla a ani v dnešních dnech nemůže soupeřit. Skutečný Mozart sám se proto též musel jevit jako muž honosnější a bohatší, než jak je vykreslený ve filmu. Tato skutečnost je z hlediska sociokulturního kontextu v němž snímek vznikal zřejmě nejdůležitější a nejvýraznější.
Závěrem článku je, že tento film rozhodně stojí za shlédnutí, protože je impozantním snímkem sám o sobě, ale navíc nakonec poměrně věrně vyobrazuje Mozartovu životní etapu dospělosti až do jeho smrti, jež se odehrávala ve Vídni. Může proto posloužit jako vynikající obrazová pomůcka při studiu historie.
I přesto, že kostýmy působí mnohdy méně honosným dojmem, než jak tomu bylo ve skutečnosti, tak pozadí za postavami, spolu s jejich oděvy a jednotlivými materiálními objekty ve filmu vyobrazenými je věrným portrétem dobové, rokokové skutečnosti. I přes to všechno ve filmu nebyly používány laciné cetky, tak jak tomu je v mnohých dnešních pohádkách s historickou tématikou. Film tedy rozhodně doporučuji shlédnout, pokud jste tak ještě neudělali! (filmozrouti.cz)
GOLDIE FILM
Čeští filmoví tvůrci, kteří jsou dnes opravdu známí a úspěšní za velkou louží, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ty, kteří filmový svět Hollywoodu dobyli, určitě patří režisér Miloš Forman. Ten zaujal už prvotinami točenými ještě v Československu, jasným potvrzením jeho talentu byl již Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal pět Oscarů. Ovšem Amadeus se stal ještě úspěšnějším, rok 1985 (udělovaly se ale sošky za uplynulý rok) znamenal pro Amadea žně, neboť získal osm Oscarů a celkem třináct nominací. Málokterý film se tolika nominacemi může pyšnit. Nás navíc může těšit, že podíl na úspěchu má nejenom režisér Miloš Forman, ale i jiní čeští tvůrci, např. kameraman Miroslav Ondříček či kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.
Snímek byl inspirován divadelní hrou britského dramatika Petera Shaffera. Ten pak k Amadeovi napsal i filmový scénář a byl oceněn oscarovou soškou. Slavný snímek se natáčel převážně v Československu. Praha nebo například Kroměříž poskytly ideální atmosféru, architekturu a pomohly filmu vybudovat jednu z jeho deviz – vizuální stránku. Tvůrci si dali záležet také na kostýmech, parukách či dekoracích. Získali tak barevnou, dobově přesnou mozaiku. Přesto si všimněte, že např. paruka Mozarta je jiná než ostatní. S růžovým nádechem působí až trochu punkově. Ovšem Amadeus přesto není „jen“ kostýmním dramatem. Skrývá v sobě mnohem silnější potenciál.
Rok 1781, dvůr císaře Josefa II., syna Marie Terezie. Čest být dvorním skladatelem císaře má Antonio Salieri. Na dvoře se však zjeví potrhlý mladík s hýkavým smíchem. Není jim nikdo jiný než budoucí skladatelská hvězda Wolfgang Amadeus Mozart. Notně potrhlý mladík má ale ve vínku talentu na rozdávání. Jeho geniality si brzy všimne sám Salieri a on, vcelku průměrný skladatel, který na druhou stranu hudbě nesmírně rozumí, začne na Mozarta žárlit. Vidí, že má vedle sebe někoho, kdo je o několik tříd lepší než on, že on sám tak skvělý nikdy nebude. Zhrzený a zapšklý muž začne proti Mozartovi intrikovat, žárlí na každý jeho úspěch a snaží se ho všemi možnými prostředky zničit. Je ochoten snížit se až k vraždě?
Kdo by čekal historicky přesnou fresku Mozartova života, bude asi zklamán. Už samotná hra stojí na něčem jiném a vy se nesmíte na film dívat jako na klasický životopisný film. Amadeus totiž není až tak úplně film o Mozartovi samém jako o konfliktu dvou hudebních skladatelů – průměrného a geniálního. Nedoceněný skladatel a Mozartův rival není schopen se vyrovnat s konkurentovou genialitou. Konflikt dvou mužů je v tomto snímku zásadní, to on posunuje děj dále a on nám přináší kýžené emoční napětí. Vztah Salieriho k Mozartovi je značně ambivalentní. Na jednu stranu ho nenávidí za to, že je dokonalejší, žárlí a intrikuje, vidí v něm mladého floutka. Protože ale hudbě rozumí a dobrou hudbu dokáže ocenit, Mozarta rovněž obdivuje. Za to, co dokázal hudebnímu světu přinést.
Mozart není projektován jako ryze kladná postava. Mozart je génius a géniové bývají většinou šílení. Výstřední vzhled a hýkavý smích je to poslední, Mozart je vyobrazen jako postavička se sklony k alkoholu, trochu jako sukničkář, nedospělé dítě, v mnohém pohled na něj připomene dobu hippie. Nejedná se však o Mozartovu vulgarizaci, nýbrž o představení génia v jeho podstatě, málokterý génius není šílený a nemá své výstřelky. I Mozartova žena vypadá jako dítě, ale ve skutečnosti je to ona, která dokáže pevně utáhnout otěže, má vlohy k byznysu a oči jestřába, kterým neunikne žádná zrada. Je pro svého Wolfieho, jak ho s láskou nazývá, jakousi ochranou před vnějším nepřátelským světem.
Film je vyprávěn jako jeden velký flashback. Hned v úvodu se ocitáme v blázinci se starým Salierim, který trpí výčitkami, že možná zabil Mozarta. Asi nejdojemnější scéna filmu, která zároveň ilustruje podstatu vztahu mezi Mozartem a Salierim, je ta, kdy Mozart leží na smrtelné posteli a diktuje noty svého Requiem Salierimu. Není dojímavá, protože umírá Mozart, ale je dojímavá z pohledu Salieriho. Ukazuje, jak na jednu stranu nechápe, co je ze sebe i v takovém stavu schopen Mozart dostat, přesto tuší, že to, co zapisuje, je skvělé. Vidíme, jak se nedokázal srovnat s Mozartovou velkolepostí, jak je plný agonie a vzteku.
Amadeus je film hýřící barvami, optimismem a vtípky, ale také svědek dramatického konfliktu dvou mužů. Dodnes se umisťuje v žebříčcích nejlepších filmů a po svém uvedení vyvolal doslova mozartománii. Je to jeden z mála snímků, na který se dokážete se zaujetím dívat bezmála tři hodiny i pozdě večer a neusnete. A ocenit jej musíme i v tom, že po zhlédnutí snad každý, i ten, kdo se o vážnou hudbu moc nezajímá, dostane alespoň na chvíli chuť pustit si něco klasického. Je až s podivem, jak člověka baví film o něčem, k čemu normálně nemá takový vřelý vztah.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Antonio Salieri se na sklonku života sám obviňuje ze smrti Wolfganga Amadea Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné (pražská Invalidovna). Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh.
Antonio Saileri se srovnává s Mozartem a např. konstatuje, že zatímco on si jako malý chlapec jen hrál se svými vrstevníky na slepou bábu, Mozart účinkoval ve Vídni nebo před papežem v Římě. Mladý Salieri se vroucně modlí k Bohu, aby ho obdaroval talentem a učinil z něj velkého skladatele, proti čemuž je zásadně jeho otec. „Šťastnou“ náhodou otec však umírá a Salieri se dostává do Vídně, „města hudebníků“. Zde se postupně vypracuje až na místo dvorního skladatele na dvoře rakouského císaře Josefa II. (syna Marie Terezie) a stává se spolu s kapelníkem Bonnem, ředitelem divadla Orsini-Rosenbergem a hrabětem van Swietenem důležitým činitelem hudebního dění na císařském dvoře. Josef II. jej zároveň obsadil na místo svého učitele hudby. Císař není příliš dobrý klavírista, nemá ani hudební sluch, přesto je pro hudbu nadšen.
K prvnímu osobnímu setkání mezi Salierim a Mozartem dochází ve vídeňském sídle salcburského arcibiskupa. Na sladkosti si potrpivší Salieri je svědkem laškování mezi Mozartem a jeho snoubenkou Constanze Weber v salónku s pohoštěním pro arcibiskupovy hosty. Scéna je přerušena v okamžiku, kdy Mozart uslyší tóny své skladby, jeho zvoláním: „Má hudba. Začali beze mne.“ Zkoprnělý Salieri v tom okamžiku poznává, že „to po zemi se válející dítě“ je „velký“ Amadeus. Odchází do sálu, kde se mezitím Mozart ujímá řízení orchestru, a je unesen krásou a jednoduchostí skladby (Gran Partita pro dechové nástroje).
Josef II. plánuje novou operu pro dvorní divadlo a navrhuje zadat tento úkol Mozartovi. Za tímto účelem je Mozart pozván k dvoru. Salieri pro tuto příležitost zkomponuje drobný pochod, který Mozartovi osobně přehraje Josef II. Mozart je poněkud zděšen „úrovní“ císařovy hry, je však velmi potěšen nabídkou na zkomponování opery a navrhuje operu na německé libreto Únos ze serailu. Někteří z císařových poradců včetně Salieriho jsou pohoršeni jak tématem, tak volbou jazyka, který nepovažují za vhodný pro zpěv. Císař však souhlasí. Na závěr audience chce císař obdarovat Mozarta partem Salieriho skladby, ten však odmítá se slovy, že má vše již v hlavě. Císař ani přítomní pánové nevěří a přimějí Mozarta k ukázce. Ten bez problémů skladbu přehrává a dané téma před ustrnulým publikem rozvíjí.
V očekávání nové opery na „turecké“ téma se ve Vídni stává populární např. styl oblékání v tureckém stylu. Po tureckém způsobu se obléká i Salieriho žačka, primadona dvorního divadla, pěvkyně Katarina Cavalieri. Na hodině vyzvídá podrobnosti o Mozartovi a nové opeře. Salieri soudí, že to není kus pro ni, protože se odehrává v harému.
Při premiéře opery však Salieri vidí, že Cavalieri byla do hlavní ženské role obsazena. Premiéra opery má velký úspěch, i císař je nadšen, avšak neodpustí si poznámku, že v díle je „příliš mnoho not“. Nastalou rozepři ohledně kvality díla přeruší Mozartova snoubenka Constance a především její matka. Obě jsou představeny císaři, což především rozezlí Katarinu Cavalieri, která pravděpodobně měla s Mozartem poměr a kterou tato nová skutečnost uráží. Pravděpodobnou skutečnost o poměru mezi Cavalieri a Mozartem vytuší i Salieri, který je do Cavalieri zamilován. Toto se stává dalším katalyzátorem Salieriho nenávisti vůči Mozartovi.
Salcburský arcibiskup je rozlícen tím, že se Mozart nevrací z Vídně na jeho dvůr a chce ho propustit ze svých služeb. Mozartův otec Leopold by však svému synovi přál zajištěnou budoucnost v Salcburku, oroduje za něj u arcibiskupa a chystá se odjet do Vídně, především však nesouhlasí s jeho sňatkem. Mozart však nedbá otcových rad a žení se s Constance.
Císař zamýšlí učinit Mozarta učitelem hudby pro svou neteř, avšak Salieri proti tomuto záměru intrikuje. Má, spolu s ostatními „Italy“ posoudit Mozartovu vhodnost na toto místo, čímž je Mozart pobouřen, místo však nutně potřebuje. Mladá Constance navštíví Salieriho s rukopisy několika Mozartových skladeb, který je nimi opět nadšen, ale nedokáže se přenést přes svou nenávist a snaží se Mozarta „nemravným“ návrhem jeho ženě ponížit. Protože Mozartovi nelze po umělecké stránce nic vytknout, pomluví ho u císaře, alespoň co se týče jeho vztahu k ženám. Nakonec Mozart sám Salieriho navštíví a žádá ho o pomoc se zajištěním žáků. Salieri nakonec Mozartovi doporučí dceru měšťana.
Císař Josef II. je Mozartovou hudbou fascinován a má nesmírnou radost ve chvíli, kdy Wolfgang složí pro Vídeň několik skladeb.
Salieri do Mozartovy domácnosti coby neznámý ctitel jeho hudby „nasadí“ služebnou, která má Salierimu hlásit, na jakých dílech pracuje. Takto se pokusí zabránit uvedení opery Figarova svatba. Ač tento plán neuspěje, Salieri triumfuje svou operou Axur, re d'Ormus, kterou císař označí za nejlepší dosud napsanou operu, a Salieriho za zářivou hvězdu na hudebním nebi. Pokračováním jeho pletich proti Mozartovi je objednávka zádušní mše Rekviem. Při této příležitosti se osobně dostaví před práh jeho bytu a zaplatí mu zálohu, oděn do černé karnevalové masky, čímž ho vyděsí. Rekviem, které si objednal, je (aniž by to Mozart tušil) psáno pro něj samotného. Zdá se, že se tento Salieriho zlověstný čin neminul účinkem, neboť čím více se Mozart blíží k jeho dokončení, tím se jeho vlastní zdravotní stav zhoršuje. Ironií osudu, poslední noty skladby diktuje jeho netušenému sokovi v předvečer noci, ve kterou vydechne naposled.
Výklady filmu existují různé: jedním možným z nich může to, že kromě samotného epického děje je „mezi řádky“ latentně skryto napětí, živené Salieriho záští, kterou se ovšem snaží nedat najevo, a důvodem této antipatie, až nenávisti, je vědomé nebo podvědomé nevyrovnání se se skutečností, že Salieriho poněkud mladší a svéráznější konkurent třímá talent, díky kterému se on a jeho hudba stane nesmrtelnou, na rozdíl od ostatních skladatelů, jejichž dílo bude zastíněno a s postupem času zapomenuto. Děj filmu neodpovídá historické realitě, ve skutečnosti Salieri a Mozart byli přátelé.
V.I.M. FILMU
Psal se rok 1983 a Praha byla na nohou. Po vzrušených diskuzích v politbyru, kdy proti krátkému návratu Formana z amerického exilu protestoval především nechvalně proslulý kolaborant Vasil Bilak, jenž měl údajně říct: „On uteče a vrátí se, tady si natáčí. Lidi ho obdivují a těší se na něj. Má tady své kamarády, kteří byli proti stranické politice…“, nakonec převážily ekonomické zájmy a příslib 29 milionů korun, které díky zahraniční produkci přitečou do Barrandova. A strana si odčerpá nemalé valuty. Prezident Husák kývnul, režisér se patnáct let po emigraci vrátil do Československa a zbytek už je historie.
Pojďme si hned na začátku odpustit ono klasické překvapení, že slavný a snad všemi velebený snímek ještě nemá MovieZone V.I.M. štempl. Jednou to přijít muselo a proč ne zrovna dnes, když se člověk na Netflixu snaží prokousat zoufale šablonovitým a na jistotu zahraným Maestrem Bradleyho Coopera. Kdy jindy znovu ocenit výjimečný, odvážný, nadčasový a nevídaně energický portrét geniálního skladatele.
Portrét –? to jsem neformuloval úplně šťastně. Byť se film jmenuje Amadeus, svým způsobem je spíše o Salierim, jehož retrospektivní (a historicky samozřejmě zoufale nepřesné) vyprávění snímek rámuje. Střet průměrnosti s genialitou díky scénáři Paula Shaffera trochu neprávem zacementoval jméno Salieri mezi ty největší padouchy historie.
Zapomenutý dvorní skladatel císaře Josefa II., fantasticky zahraný F. Murray Abrahamem, zápolí se svědomím a na sklonku života se táže Boha, proč nadělil do vínku Mozartovi, nikoliv jemu. A proč mu dal pouze ten bolavý danajský dar genialitu poznat. Ať se vám to však líbí nebo ne, tak nikoliv s Mozartem, ale právě se Salierim se člověk ztotožní nejvíce.
Mistrovsky vystavěná a navzdory více než dvouapůlhodinové stopáži k tragickému cíli sprintující příběhová linka, která je doslova přeplněná nádhernou hudbou (i dnes třeba vzpomínám na strhující scénu, kdy nemocný Amadeus v posteli kvapně diktuje svoji hudební parádu nadšenému Salierimu), nás v druhém plánu konfrontuje nejen s těmi nejhoršími vlastnostmi - závistí a intrikami - ale i s bolavou nutností spokojit se s vlastní průměrností.
Mozart v podání Formana svým způsobem není protagonista, nýbrž antagonista. Vzrušující kometa, absurdně talentovaný exot s provokativní parukou a génius, jenž si vlastně pořádně neváží svého nekonečného umu. Jak ten pohled bolí, když člověk stráví celý život snahou o jediné nezapomenutelné libreto a najednou vidí floutka, který jakoby mimochodem komponuje jednu parádní operu za druhou. Byť se Tom Hulce na rozdíl od Abrahama Oscara nedočkal, přesné obsazení obou hlavních rolí si zaslouží absolutorium, protože parádně podtrhuje efektní dramaturgický záměr.
Amadeus je velkofilmem v tom nejryzejším smyslu. Úchvatné kulisy první poloviny 19. století, využívající krás středoevropské architektury, fascinující rej kostýmů, dokonalá maskérská práce se všemi těmi parukami a dobovým líčením, vrcholící v pompézních rekonstrukcích Mozartových oper.
Tedy reálně chvála našinců: Zaskvěl se na Oscara nominovaný kameraman Miroslav Ondříček, v operních scénách zářila opulentní scénografie Jana Svobody, vypíchnout si zaslouží i architekt Karel Černý… No nakonec z toho bylo 8 Oscarů, včetně toho pro Theodora Pištěka za kostýmy (těžko je nějaký film ještě překoná) a samozřejmě pro nejlepšího režiséra. Forman tak díky Přeletu nad kukaččím hnízdem a Amadeovi zvládnul dvakrát to, co se ani jednou nepovedlo třeba Stanleymu Kubrickovi. Ok, trochu nefér srovnání, ale člověku i dnes dělá celosvětové uznání "našeho" režiséra prostě dobře.
Když 13. dubna 2018 ve věku 86 let Miloš Forman zemřel, nejenom Hollywood se na chvíli zastavil. Kondolovali a na nejvýznamnějšího českého režiséra všech dob vzpomínali kolegové od fochu jako James Mangold, Edward Norton, Judd Apatow, Edgar Wright, desítky slavných herců včetně Jimma Carreyho a mnoho dalších. Třeba Danny DeVito při té příležitosti stylově zařval do světa: „HOVNO HOVNO HOVNO“.
Nejvíce se při té příležitosti zmiňoval Přelet nad kukaččím hnízdem. Pro mě osobně je však tím Milošovým nejlepším filmem právě Amadeus. A není to jenom kvůli tomu, že jsem v průběhu svých sedmi klavírních let na zušce závistivě pokukoval po úžasných a pro začínajícího rádobyklavíristu zoufale náročných skladbách Mozarta. No, nakonec jsem na každoroční přehlídce pro rodiny raději vystřihnul nějaký mnohem jednodušší a ničím nevybočující ragtime.
Postavy a obsazení
• F. Murray Abraham - Antonio Salieri
• Tom Hulce - Wolfgang Amadeus Mozart
• Elizabeth Berridge - Constanze „Stanzi“ Mozartová, Wolfgangova žena
• Roy Dotrice - Leopold Mozart, Wolfgangův otec
• Simon Callow - Emanuel Schikaneder / Papageno
• Christine Ebersole - Katerina Cavalieri / Costanza
• Jeffrey Jones - Císař Josef II.
• Charles Kay - Hrabě Orsini-Rosenberg
• Cynthia Nixonová - Lorl, služka u Mozartových
• Roderick Cook - hrabě von Strack
• Jonathan Moore - Baron van Swieten
• Patrick Hines - Kappelmeister Bonno
• Lisabeth Bartlett - Papagena
• Martin Cavina - Mladý Antonio Salieri
• Milan Demjanenko - Carl Thomas Mozart
• Peter DiGesu - Francesco Salieri
• Michele Esposito - Salieriho studentka zpěvu
• Nicholas Kepros - Arcibiskup Colloredo
• Herman Meckler - kněz
• Miroslav Sekera - Wolfgang Amadeus Mozart v šesti letech (u císaře Josefa II.)
• Miro Grisa - Figaro
• Zuzana Kadlecová - Susanna
• Eva Senková - Marcellina
• Karel Fiala - Don Giovanni
• Zdeněk Srstka - zřízenec v léčebně pro duševně choré
• Jitka Molavcová - herečka v Schikanederově divadle
• Karel Effa - herec v Schikanederově divadle
Ocenění
Academy Awards
1985 - Nejlepší film roku
1985 - Miloš Forman (Nejlepší režie)
1985 - F. Murray Abraham (Nejlepší výkon herce v hlavní roli)
1985 - Peter Shaffer (Nejlepší adaptovaný scénář)
1985 - Karel Černý, Patrizia von Brandenstein (Nejlepší výprava)
1985 - Nejlepší kostýmy
1985 - Nejlepší masky
1985 - Nejlepší mix zvuku
1985 - Tom Hulce (Nejlepší výkon herce v hlavní roli) (nominace)
1985 - Miroslav Ondříček (Nejlepší kamera) (nominace)
1985 - Nejlepší filmový střih (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
1986 - Miroslav Ondříček (Nejlepší kamera)
1986 - Nejlepší střih
1986 - Nejlepší zvuk
1986 - Nejlepší masky
1986 - Nejlepší film (nominace)
1986 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
1986 - Peter Shaffer (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
1986 - Nejlepší kostýmy (nominace)
1986 - Nejlepší výprava (nominace)
César Awards
1985 - Nejlepší zahraniční film
Robert Awards (Danish Film Awards)
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční film)
Jussi Awards
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční tvůrce)
Amanda Awards
1985 - Miloš Forman (Nejlepší zahraniční hraný film importovaný k promítání v norských kinech)
Golden Globes
1985 - Nejlepší film - drama
1985 - Miloš Forman (Nejlepší režie)
1985 - Peter Shaffer (Nejlepší scénář)
1985 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec - drama)
1985 - Tom Hulce (Nejlepší herec - drama) (nominace)
1985 - Jeffrey Jones (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
1984 - Nejlepší film
1984 - Miloš Forman (Nejlepší režisér)
1984 - F. Murray Abraham (Nejlepší herec)
1984 - Peter Shaffer (Nejlepší scénář)
1984 - Wolfgang Amadeus Mozart (Nejlepší hudba) (nominace)
DABING
1.DABING (Prima 160 min)
V českém znění: Boris Rösner - F. Murray Abraham (Antonio Salieri), Ondřej Vetchý - Tom Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart), Zuzana Stivínová - Elizabeth Berridge (Constanze Mozart), František Němec - Jeffrey Jones (císař Josef II), Dalimil Klapka - Charles Kay (Orsini-Rosenberg), Otakar Brousek st. - Roy Dotrice (Leopold Mozart), Hana Maciuchová - Christine Ebersole (Katarina Cavalieri), Jiří Schwarz - Simon Callow (Emanuel Schikaneder), Dana Černá - Cynthia Nixon (Lorl), Jana Altmannová - Barbara Bryne (paní Weberová), Petr Pelzer - Patrick Hines (kapelník Bonno), Zdeněk Maryška - Jonathan Moore (baron Van Swieten), René Přibil, Otakar Brousek ml. - Vincent Schiavelli (Salieriho komorník), Vladislav Beneš - Richard Frank (otec Vogler), Jana Vaňková, Hana Středová, Ivo Kubečka, Martin Pavlík, Kateřina Lojdová, Václav Rašilov, Petr Jeništa, Andrea Elsnerová, Jana Mikolášková, Matěj Morávek, Kateřina Hanáčková, Tomáš Kotrba, Jan Kačer - Nicholas Kepros (arcibiskup Colloredo + titulky)
Překlad: Eva Hrubá
Dialogy: Alena Sekerová
Střih: Zdeněk Buk
Zvuk: Jan Morávek
Technická spolupráce: Martin Dvořáček, Pavel Pokorný
Produkce: Eliška Vízková
Dialogy a režie: Alexej Pyško
Vyrobilo: Studio Grant pro Premiéra TV a.s., televize Prima 1997
2. DABING (DVD 180 min (director's cut))
V českém znění: Boris Rösner - F. Murray Abraham (Antonio Salieri), Jiří Langmajer - Tom Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart), Lucie Benešová - Elizabeth Berridge (Constanze Mozart), Jaromír Meduna - Roy Dotrice (Leopold Mozart), Ilona Svobodová - Christine Ebersole (Katerina Cavalieri), Vladislav Beneš - Jeffrey Jones (císař Josef II), Dalimil Klapka - Charles Kay (Orsini-Rosenberg), Jana Altmannová - Barbara Bryne (paní Weberová), Otakar Brousek ml. - Simon Callow (Emanuel Schikaneder), Zdeněk Hess, Zdeněk Maryška - Jonathan Moore (baron van Swieten), Miloš Hlavica, Klára Jandová - Cynthia Nixon (Lorl), Bohuslav Kalva, Jan Vondráček, Radana Herrmannová, René Přibil, Svatopluk Schuller, Regina Řandová, Tereza Hoffová, Jaroslav Horák, Jan Kuželka, Vítězslav Bouchner, Bohdan Tůma (titulky)
Překlad: Eva Hrubá, Zuzana Šemberová
Zvuk: Jan Neskusil, Tomáš Bělohradský
Vedoucí výroby: Jaroslav Richtr
Produkce: Stanislav Wszolek
Úprava dialogů: Alena Sekerová
Režie českého znění: Jan Pecha
Vyrobilo: AW studio Praha pro Warner Home Video 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.3.2017 Pannonia Ent.
Premiéra USA: 19.9.1984 Orion Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.2.1998 (VHS) Warner Home Video, 7.2.2000 (DVD) Warner Home Video
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.7.1998 Warner Home Video
Poprvé na DVD: 6.6.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 19.11.2014 Magic Box
Tržby celkem - $ 90 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 18 000 000
Tvůrci a herci
Miloš Forman (Režie), Saul Zaentz (Produkce), Wolfgang Amadeus Mozart (nepůvodní) (Hudba), Antonio Salieri (nepůvodní) (Hudba) (Hudba), Miroslav Ondříček (Kamera), Michael Chandler (Střih), Mary Goldberg (Casting), Patrizia von Brandenstein (Scénografie), Karel Černý (Scénografie), Theodor Pištěk ml. (Kostýmy), John Nutt (Zvuk), Mark Berger (Zvuk), František Čížek (Masky), Vlasta Hájková (Masky), Jiří Šimon (Masky), Paul LeBlanc (Masky), Peter Shaffer (divadelní hra) (Scénář), Peter Shaffer (původní scénář) (Scénář), F. Murray Abraham (Herec), Tom Hulce (Herec), Elizabeth Berridge (Herec), Roy Dotrice (Herec), Simon Callow (Herec), Christine Ebersole (Herec), Jeffrey Jones (Herec), Charles Kay (Herec), Kenneth McMillan (Herec), Kenny Baker (Herec), Martin Cavina (Herec), Roderick Cook (Herec), Milan Demjanenko (Herec), Peter DiGesu (Herec), Nicholas Kepros (Herec), Philip Lenkowsky (Herec), Herman Meckler (Herec), Cynthia Nixon (Herec), Brian Pettifer (Herec), Vincent Schiavelli (Herec), Douglas Seale (Herec), Cassie Stuart (Herec), John Strauss (Herec), Rita Zohar (Herec), Miro Grisa (Herec), Helena Cihelníková (Herec), Karel Gult (Herec), Zuzana Kadlecová (Herec), Eva Šenková (Herec), Jaroslav Mikulín (Herec), Ladislav Krečmer (Herec), Karel Fiala (Herec), Jan Blažek (Herec), Zdeněk Jelen (Herec), Hana Brejchová (Herec), Miriam Chytilová (Herec), Karel Effa (Herec), Radka Fidlerová (Herec), René Gabzdyl (Herec), Karel Hábl (Herec), Aťka Janoušková (Herec), Vladimír Krouský (Herec), Jiří Krytinář (Herec), Jan Kuželka (Herec), Jiří Lír (Herec), Lenka Loubalová (Herec), Jitka Molavcová (Herec), Jana Musilová (Herec), Pavel Nový (Herec), Jan Pohan (Herec), Tereza Pokorná-Herzová (Herec), Ivan Pokorný (Herec), Milan Riehs (Herec), Jiří Vančura (Herec), Dana Vávrová (Herec), Josef Zeman (Herec), Zbyněk Bruthans (Herec), Zdeněk Mahler (Herec), Vladimír Svitáček (Herec), Viktor Maurer (Herec), Milan Aulický (Herec), Milan Karpíšek (Herec), Zdeněk Srstka (Herec), John Carrafa (Herec), Barbara Bryne (Herec), Richard Frank (Herec)
1984/160/USA/Drama, Životopisný, Hudební/
Zajímavost k filmu
- Dodnes se jedná o poslední film, který získal dvě nominace na Oscara v kategorii Nejlepší herec v hlavní roli.
- Premiéry prodloužené verze (o cca 20 minut), která proběhla v roce 2002 v pražském Stavovském divadle, se zúčastnili i Miloš Forman, Saul Zaentz a Peter Shaffer. Konferenciérem večera byl Jaroslav Dušek a mezi přítomnými byl mj. i Sean Connery, který v Praze v té době natáčel svůj poslední film Liga výjimečných (2003) a s Milošem Formanem tehdy jednal o své účasti na - nakonec nerealizovaném - filmu "Embers" (podle knihy "Svíce dohořívají").
- Režisér Miloš Forman ve své autobiografii "Co já vím?" vzpomínal, že "když jsme začali s přípravnými pracemi k Amadeovi, ohromil mě dopis, který Mozart napsal svému otci z Paříže, kde pobýval se svojí matkou. Ten dopis byl dlouhý a plný prozaických faktů, a pouze letmo se v něm Mozart zmiňoval o tom, že matka onemocněla. Byla to jen jakási poznámka, doplněk, banalita, dokud se člověk napodíval na datum. Dopis byl napsán tři dny po matčině smrti."
- Jedním z velikých "hrdinů" ve štábu tohoto filmu byl tvůrce kostýmů Theodor Pištěk. Svůj obdiv (a vzpomínku na jeden z mála konfliktů) vyjádřil i Miloš Forman: "Ve scéně, kde se svlékne Constanze, jsem ohromeně zíral, že má na nohou dobové, kytičkami vyšívané ponožky. Dóda jí je dal, aniž by věděl, jak se to přesně bude točit. Takovéhle detaily úžasně fungují díky své autentičnosti, v tom byl Dóda dokonalý. Jen jedinkrát jsme se strašně chytli." Filmaři totiž potřebovali pořídit některé pražské exteriéry pod sněhem, jen ten onoho roku téměř nepadal: "Čtrnáct dní byla veškerá technika připravená na to, že se okamžitě změní natáčecí plán, kdyby najednou napadl, a pojednou se točit scény ve sněhu. Když konečně začal padat, bylo potřeba rychle natočit scénu, jak si všichni berou masky a vybíhají na zasněženou ulici. Vyběhnout měla i Constanze, která měla na hlavě takovou labuť. Ta labuť vypadala perfektně, akorát neměla na krku takové to divoké peří. A to Dóda nepřenesl přes srdce, trval na tom, že se nesmí točit, dokud nebude mít ten pták divoké peří. Říkali jsme mu, že to je jedno, že si toho nikdo nevšimne, ale byl jako beran."
- Miloš Forman vzpomínal v rozhovoru s Bohdanem Slámou na nečekaný zádrhel při maskování: "F. Murray Abraham vstával každý den ve tři hodiny ráno, aby byl v půl čtvrté ve studiu, protože udělat z něj starého Salieriho trvalo tři hodiny. A když mi maskér Dick Smith poprvé zavolal, abych se na Salieriho masku přišel podívat, zjistil jsem, že perfektně zvládl obličej, ale úplně odbyl ruce! Když uvážíme, že Salieri musel v Amadeovi hrát na piano, potřeboval jsem maskéra pošťouchnout, a tak jsem zavtipkoval, ať si ho vezmou do filmu Planeta opic. Chudák maskér vylítl, prý co si to dovoluju, ale nakonec svou práci odvedl dokonale. Když se podíváš Salierimu na ruce, má na nich jaterní fleky, scvrklou kůži..."
- Americký filmový plakát vytvořil český výtvarník Petr Sís.
- První opera, kterou ve filmu Mozart (Tom Hulce) na přání císaře Josefa II. zkomponuje, má název „Únos ze Serailu“.
- Při návštěvě Miloše Formana ve Vídni navštívil také Karla Schwarzenberga a nabídl mu roli císaře Josefa II. jakožto autentickému šlechtici. Ten roli odmítl s tím, že zaprvé není Josefu II. vůbec podobný, a zadruhé je mizerný herec.
- Jeden večer „pražské fáze“ natáčení se Miloš Forman tajně sešel se skupinou tehdejších studentů tamní FAMU. Mezi nimi byl i Václav Marhoul.
- Režisér Forman a kameraman Ondříček natáčeli na filmový materiál s citlivostí 250 ISO. Nově se jednalo o nejcitlivější filmy té doby – předtím se vyráběly pouze s citlivostí 100 ISO.
- Záběry z koncertů ze Stavovského divadla byly natáčeny bez elektrických světel – nejen kvůli atmosféře a historické přesnosti, ale i proto, že historická budova divadla nedisponovala vysokonapěťovou elektrickou sítí pro energeticky náročná filmová světla a vedení divadla ji nedovolilo instalovat z obav, že by při tom mohlo dojít k poškození. Velké množství svíček ale vyžadovalo přítomnost vyššího počtu hasičů v záloze – tak vysokého, že by byly téměř nemožné je všechny při natáčení skrýt. Jako řešení jim byly dány historické kostýmy a hasiči si spolu s ostatními diváky zahráli komparz.
- Při přípravě filmu byly největší problémy s natáčením některých scén ve Stavovském divadle. Ředitel divadla, kovaný soudruh Jiří Pauer, zarputile odmítal, aby tam vkročila noha Američana „zrádce“ Miloše Formana. Spor trval skoro rok a vyřešil ho až přímý zásah ministerstva kultury.
- Natáčelo se ve Francii, Československu a v Rakousku.
- Celosvětová premiéra proběhla 6. září 1984 ve Westwoodu v Kalifornii.
- Role Amadea (Tom Hulce) byla nabídnuta také Marku Hamillovi, který v té době hrál tuto postavu na Broadwayi. Tou dobou byl však spojovaný pouze s postavou ve Hvězdných válkách (1977) a roli odmítl s tím, že nechce, aby v tomto filmu byl Luke Skywalker.
- Při scéně, kdy jde kněz do Invalidovny a vstoupí dovnitř, je možné si všimnout, že jednoho z dozorců ztvárňuje herec Zdeněk Srstka.
- Na filmu se jako historický poradce a hudební znalec podílel Zdeněk Mahler, i když v titulcích nebyl uveden. Zúčastnil se natáčení a hrál malou roli kardinála v němé epizodě, která ale po střihové úpravě ze scény vypadla.
- Herci Tom Hulce (Mozart) a F. Murray Abraham (Salieri) zpětně doznali, že během natáčení k sobě zaujali osobní odstup, který se místy pod vlivem jejich rolí zvrhával až do antipatie a vzájemné řevnivosti.
- Salieri (F. Murray Abraham) byl ve skutečnosti uznávaný a úspěšný skladatel a neměl potřebu se s Mozartem (Tom Hulce) poměřovat. Žil v mimořádně šťastné rodině s osmi dětmi.
- Mozart nebyl ve skutečnosti pohřben do společného hrobu z důvodu chudoby nebo sociální degradace, ale protože se jednalo o povinné kabalistické nařízení zednářské lóže, jejíž byl členem.
- Premiéry prodloužené verze (o cca 20 minut), která proběhla v roce 2002 v pražském Stavovském divadle, se zúčastnili i Miloš Forman, Saul Zaentz a Peter Shaffer. Konferenciérem večera byl Jaroslav Dušek a mezi přítomnými byl mj. i Sean Connery, který v Praze v té době natáčel svůj poslední film Liga výjimečných (2003) a s Milošem Formanem tehdy jednal o své účasti na - nakonec nerealizovaném - filmu "Embers" (podle knihy "Svíce dohořívají").
- Režisér Miloš Forman ve své autobiografii "Co já vím?" vzpomínal, že "když jsme začali s přípravnými pracemi k Amadeovi, ohromil mě dopis, který Mozart napsal svému otci z Paříže, kde pobýval se svojí matkou. Ten dopis byl dlouhý a plný prozaických faktů, a pouze letmo se v něm Mozart zmiňoval o tom, že matka onemocněla. Byla to jen jakási poznámka, doplněk, banalita, dokud se člověk napodíval na datum. Dopis byl napsán tři dny po matčině smrti."
- Jedním z velikých "hrdinů" ve štábu tohoto filmu byl tvůrce kostýmů Theodor Pištěk. Svůj obdiv (a vzpomínku na jeden z mála konfliktů) vyjádřil i Miloš Forman: "Ve scéně, kde se svlékne Constanze, jsem ohromeně zíral, že má na nohou dobové, kytičkami vyšívané ponožky. Dóda jí je dal, aniž by věděl, jak se to přesně bude točit. Takovéhle detaily úžasně fungují díky své autentičnosti, v tom byl Dóda dokonalý. Jen jedinkrát jsme se strašně chytli." Filmaři totiž potřebovali pořídit některé pražské exteriéry pod sněhem, jen ten onoho roku téměř nepadal: "Čtrnáct dní byla veškerá technika připravená na to, že se okamžitě změní natáčecí plán, kdyby najednou napadl, a pojednou se točit scény ve sněhu. Když konečně začal padat, bylo potřeba rychle natočit scénu, jak si všichni berou masky a vybíhají na zasněženou ulici. Vyběhnout měla i Constanze, která měla na hlavě takovou labuť. Ta labuť vypadala perfektně, akorát neměla na krku takové to divoké peří. A to Dóda nepřenesl přes srdce, trval na tom, že se nesmí točit, dokud nebude mít ten pták divoké peří. Říkali jsme mu, že to je jedno, že si toho nikdo nevšimne, ale byl jako beran."
- Miloš Forman vzpomínal v rozhovoru s Bohdanem Slámou na nečekaný zádrhel při maskování: "F. Murray Abraham vstával každý den ve tři hodiny ráno, aby byl v půl čtvrté ve studiu, protože udělat z něj starého Salieriho trvalo tři hodiny. A když mi maskér Dick Smith poprvé zavolal, abych se na Salieriho masku přišel podívat, zjistil jsem, že perfektně zvládl obličej, ale úplně odbyl ruce! Když uvážíme, že Salieri musel v Amadeovi hrát na piano, potřeboval jsem maskéra pošťouchnout, a tak jsem zavtipkoval, ať si ho vezmou do filmu Planeta opic. Chudák maskér vylítl, prý co si to dovoluju, ale nakonec svou práci odvedl dokonale. Když se podíváš Salierimu na ruce, má na nich jaterní fleky, scvrklou kůži..."
- Americký filmový plakát vytvořil český výtvarník Petr Sís.
- První opera, kterou ve filmu Mozart (Tom Hulce) na přání císaře Josefa II. zkomponuje, má název „Únos ze Serailu“.
- Při návštěvě Miloše Formana ve Vídni navštívil také Karla Schwarzenberga a nabídl mu roli císaře Josefa II. jakožto autentickému šlechtici. Ten roli odmítl s tím, že zaprvé není Josefu II. vůbec podobný, a zadruhé je mizerný herec.
- Jeden večer „pražské fáze“ natáčení se Miloš Forman tajně sešel se skupinou tehdejších studentů tamní FAMU. Mezi nimi byl i Václav Marhoul.
- Režisér Forman a kameraman Ondříček natáčeli na filmový materiál s citlivostí 250 ISO. Nově se jednalo o nejcitlivější filmy té doby – předtím se vyráběly pouze s citlivostí 100 ISO.
- Záběry z koncertů ze Stavovského divadla byly natáčeny bez elektrických světel – nejen kvůli atmosféře a historické přesnosti, ale i proto, že historická budova divadla nedisponovala vysokonapěťovou elektrickou sítí pro energeticky náročná filmová světla a vedení divadla ji nedovolilo instalovat z obav, že by při tom mohlo dojít k poškození. Velké množství svíček ale vyžadovalo přítomnost vyššího počtu hasičů v záloze – tak vysokého, že by byly téměř nemožné je všechny při natáčení skrýt. Jako řešení jim byly dány historické kostýmy a hasiči si spolu s ostatními diváky zahráli komparz.
- Při přípravě filmu byly největší problémy s natáčením některých scén ve Stavovském divadle. Ředitel divadla, kovaný soudruh Jiří Pauer, zarputile odmítal, aby tam vkročila noha Američana „zrádce“ Miloše Formana. Spor trval skoro rok a vyřešil ho až přímý zásah ministerstva kultury.
- Natáčelo se ve Francii, Československu a v Rakousku.
- Celosvětová premiéra proběhla 6. září 1984 ve Westwoodu v Kalifornii.
- Role Amadea (Tom Hulce) byla nabídnuta také Marku Hamillovi, který v té době hrál tuto postavu na Broadwayi. Tou dobou byl však spojovaný pouze s postavou ve Hvězdných válkách (1977) a roli odmítl s tím, že nechce, aby v tomto filmu byl Luke Skywalker.
- Při scéně, kdy jde kněz do Invalidovny a vstoupí dovnitř, je možné si všimnout, že jednoho z dozorců ztvárňuje herec Zdeněk Srstka.
- Na filmu se jako historický poradce a hudební znalec podílel Zdeněk Mahler, i když v titulcích nebyl uveden. Zúčastnil se natáčení a hrál malou roli kardinála v němé epizodě, která ale po střihové úpravě ze scény vypadla.
- Herci Tom Hulce (Mozart) a F. Murray Abraham (Salieri) zpětně doznali, že během natáčení k sobě zaujali osobní odstup, který se místy pod vlivem jejich rolí zvrhával až do antipatie a vzájemné řevnivosti.
- Salieri (F. Murray Abraham) byl ve skutečnosti uznávaný a úspěšný skladatel a neměl potřebu se s Mozartem (Tom Hulce) poměřovat. Žil v mimořádně šťastné rodině s osmi dětmi.
- Mozart nebyl ve skutečnosti pohřben do společného hrobu z důvodu chudoby nebo sociální degradace, ale protože se jednalo o povinné kabalistické nařízení zednářské lóže, jejíž byl členem.
Odkazy