Laputa / Laputa (2015/93/Česko/Drama) 48%
04.10.2024 01:33
JEDNOU VĚTOU
„Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana?“
OBSAH
Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana? Johanka (Tereza Voříšková) je majitelkou kavárny s názvem Laputa, která - jako stejnojmenný létající ostrov z knihy Gulliverovy cesty - je jejím ostrovem. Bude jí stačit k pocitu úplnosti a štěstí? Johanka zkoumá, co si počít v bezbřehém prostoru dospělého života, na jehož začátku se ocitla. Rodina jí příliš nepomáhá, kavárenští hosté přicházejí každý s nějakou svou potřebou a nějakým svým sobectvím - jejich postavy mají být obrazem generace.(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Bezradné vyjádření bezradnosti. Nebýt vyzrálé práce kamery a snaživého herectví Terezy Voříškové, marně hledám jediný důvod, proč Laputu namísto uvedení v kinech neodvysílat v neděli večer na ČT. Přičemž mnohé nízkonákladové televizní inscenace mají nesrovnatelně propracovanější dramaturgickou výstavbu, prokreslenější postavy, přesvědčivější dialogy a větší vypovídací hodnotu. Zatímco jiná nedávná generační výpověď Hany dokázala strhnout alespoň smělým technickým provedením, Laputa nemá, čím by svou obsahovou prázdnotu nahradila nebo zakryla. Film je stejně únavný a unavující jako vzorově chcípácká protagonistka, která kromě neustálého umývání špinavých půllitrů nic nedělá, nic neřeší, k ničemu nesměřuje a nijak se nemění (jediné zásadní rozhodnutí, k němuž se odhodlá, přichází znenadání, a nakonec stejně žádnou změnu nepřináší). Jedním z mála narušení jejího rutinního přežívání ze dne na den je, když vyteče bojler, což ale přijímá se stejnou apatií jako veškeré ostatní dění. Zatímco postavy se objevují a mizí (některé zcela nelogicky až po polovině filmu), změna nepřichází. Jen další rozhovory o ohni, vodě a neschopnosti něco se sebou dělat. Asi chápete, že ve filmu, jakkoli mohlo jít o tvůrčí záměr (kterak na nás přenést hrdinčinu rezignovanost), je něco podobného srovnatelně zábavné, jako pozorovat schnoucí barvu. Štěstí Johanka stereotypně marně hledá v různě závazném vztahu s některým z cca pěti příležitostných partnerů/kamarádů, vesměs sebestředných blbečků (jeden je žárlivý idiot, druhý se občas záměrně řízne do dlaně, další se objevuje stejně nečekaně, jako odchází), kteří vám zřejmě budou splývat stejně jako náplň a nálada jednotlivých scén filmu. Jediným rozumně uvažujícím, prakticky orientovaným mužem je tatík s manželkou a dvojicí synů. Nevím, zda si z toho vzít poučení, že cílevědomou bytost z vás udělá teprve rodičovství – zvlášť, když Johančina matka očividně v pohodě není. Je fajn, že s vypravěčskou monotónností a ladí barevně utlumená kamera s působivě „unavenými“, zpravidla statickými kompozicemi (více prosvětlené jsou akorát scény u babičky a jediná scéna v Laputě, kdy se zdá, že Johanka konečně nabrala správný směr), ale pokud filmu (a jeho postavám) chybí rytmus a tempo, nesejde na tom, jak věrně tuto absenci přenesete do obrazové stránky. 35% (Matty) 2*
Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém.. (Gilmour93) 3*
Nechoď na Laputu jako na film, kde máš klasický příběh o jedné záplatce a jednom finále. Tady jsou příběhěm, zápletkou i finálem lidi, mladý lidi, kteří mají věk tak akorát na to, aby si dali svému životu směrovku. Kuba jako režisérský debutant se s daným tématem popasoval více než dobře. Dialogy naprosto přirozené, prostředí taktéž, možná některé Johančiny vztahy byly trošku filmovější, ale zásadní problém vžití se do pocitů hlavní hrdinky a chameleonský přebíhání do pocitů vedlejších postav jsem neměl. Jsem sice kluk a k povaze Johanky mám dál, ale kdysi jsem si prožíval něco podobného co ona. Taky jsem čumel na okolí a říkal si "kurva jak to všechno mám pobrat, aby můj žviot nějak vypadal". Těžko říct jestli je Laputa nadgenerační film a mám své pochyby, zda si Laputa najde svoje diváky v multikinech i když bych jí to moc přál, ale snímek je opravdu o duševním souznění s Johankou. Aby film nevyzníval až příliš depresivně kličí nám v něm i humor, žádný na sebe strhávající prvek, ani prvoplánové vtipy, prostě "čau, já jsem tu pro tvůj úsměv, ale už zase jdu, abych nerušil" . Laputa by neměla žádnou šanci tě chytit nebýt kvalitních hereckých výkonů. Terezka Voříšková tady předvádí zatím nejlepší herecký výkon své kariéry a nominace na Lva by měla zaklepat na dveře, téhle krásné a sympaticky působící herečce. Vahám mezi čtyřkovou a pětkovou kanonádou, ale s ohledem na to, že je Jakub debutant se prásknu přes kapsu a dám hodnocení nejvyšší, protože Loputa šla fakt do mě. (Enšpígl) 5*
VELKÁ RECENZE
Celovečerní prvotina Jakuba Šmída z vás udělá mouchu na stěně jednoho baru, plného rozjetých pseudo-umělců, kterým nalévá Tereza Voříšková.
Poslední dobou se nám docela hromadí filmy o mladých lidech na prahu dospělosti, kteří tak nějak nevědí, co si se sebou počít, když už je nesvazují školní řády. Love to zkoušela přes spousty sexu a až chorobnou zamilovanost, ve We Are Your Friends jsme se podívali s partou partyboyů z chudého okraje LA do světa taneční muziky. Laputa nás bere mezi české kavárenské povaleče.
Titulární Laputa je oficiálně kavárna, ale ve skutečnosti spíš bar na malém městě, kde se scházejí večer co večer místní umělci, nebo spíš rádoby umělci. Do pozdních nočních hodin hrají, zpívají, vedou prázdné kavárenské řeči a zpíjejí se do němoty. Podnik vede mladá Johanka (Tereza Voříšková), která dosud nejspíš byla docela ve svém živlu. Teď jí ale po sobě krachlo několik vztahů a známostí a na ni začíná doléhat prázdnota, která její monotónní život bez vyhlídek pomalu pohlcuje.
Většina filmu se odehrává v prostorách baru a nenabízí nijak výrazně dramatický nebo komediální zážitek. Postavy krom Johanky nejsou psychologicky prokreslené, jsou to jen rozmanité figurky z kavárny, které spoluutvářejí celkový ráz podniku a nějakým způsobem vymezují rozsah hrdinčiných sociálních interakcí.
Kamera nás bere přímo do víru dění, kde se z diváka stává tichý štamgast na konci barového pultu, který tiše pozoruje dění kolem sebe. Občas jde jen o nasávání atmosféry rozjařeného veselí v podniku, jindy sledujeme autentické konverzace místních pseudointelektuálů, kteří s vervou filosofují o životě brouka.
Johanka v tom všem mumraji hledá nějaký smysl v prázdných vztazích a postupně zažívá větší či menší milostná dobrodružství s kecálkem, co si o sobě myslí, že je spisovatel, s hrubým rebelem bez příčiny či s otcovským truhlářem od vedle, který je sice věrný svojí manželce, ale za Johankou jako pejsek přestat běhat nedokáže.
Největší devizou filmu je vždy sympatická Tereza Voříšková, která je tím důvodem, proč je tak snadné s jinak poměrně apatickou hrdinkou tu hodinu a půl s chutí prožít. A pak je tu ještě ono příjemně autentické zachycení hospodských mikropříběhů, které se večer co večer v Laputě odehrávají. Nehezky z filmu trčí snad jen postava rebela, která je zbytečně teatrální (řezání sebe sama do ruky si film mohl nechat od cesty, je celkem k smíchu), jinak se ale přirozeně bující nálevnu podařilo zachytit na výbornou.
Všechno tedy záleží čistě na tom, jak kdo má rád tenhle typ filmů. Laputa je vážně jen okénko do jednoho obyčejného života, bez výraznějšího dějového oblouku. Pokud tenhle skoro-dokumentární styl máte rádi a baví vás zvědavě nakukovat do života cizích lidí, vcucne vás i celovečerní debut Jakuba Šmída. Zároveň ale film není v rámci svého „žánru“ ničím výjimečný, takže ti které podobné snímky nezajímají jindy, na ty nečeká příjemný zážitek ani v Laputě.
Postavy a obsazení
• Tereza Voříšková - Johanka
• Marika Šoposká - Niko
• Igor Orozovič - Merlot
• Petr Stach - Kokos
• Pavel Gajdoš - Miky
• Luboš Veselý - Šimon
• Ivana Chýlková - matka
• Klára Melíšková - Kateřina
• Oldřich Hajlich - Tony
• Jakub Gottwald - Felix
• Johanna Tesařová - babička
• Alena Bazalová - Andy
• Denisa Barešová - Bára
Ocenění
Český lev
2015 - Tereza Ramba (Nejlepší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.10.2015 Bioscop
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.2.2016 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 69 057
Návštěvnost v ČR 1 451
„Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana?“
OBSAH
Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana? Johanka (Tereza Voříšková) je majitelkou kavárny s názvem Laputa, která - jako stejnojmenný létající ostrov z knihy Gulliverovy cesty - je jejím ostrovem. Bude jí stačit k pocitu úplnosti a štěstí? Johanka zkoumá, co si počít v bezbřehém prostoru dospělého života, na jehož začátku se ocitla. Rodina jí příliš nepomáhá, kavárenští hosté přicházejí každý s nějakou svou potřebou a nějakým svým sobectvím - jejich postavy mají být obrazem generace.(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Bezradné vyjádření bezradnosti. Nebýt vyzrálé práce kamery a snaživého herectví Terezy Voříškové, marně hledám jediný důvod, proč Laputu namísto uvedení v kinech neodvysílat v neděli večer na ČT. Přičemž mnohé nízkonákladové televizní inscenace mají nesrovnatelně propracovanější dramaturgickou výstavbu, prokreslenější postavy, přesvědčivější dialogy a větší vypovídací hodnotu. Zatímco jiná nedávná generační výpověď Hany dokázala strhnout alespoň smělým technickým provedením, Laputa nemá, čím by svou obsahovou prázdnotu nahradila nebo zakryla. Film je stejně únavný a unavující jako vzorově chcípácká protagonistka, která kromě neustálého umývání špinavých půllitrů nic nedělá, nic neřeší, k ničemu nesměřuje a nijak se nemění (jediné zásadní rozhodnutí, k němuž se odhodlá, přichází znenadání, a nakonec stejně žádnou změnu nepřináší). Jedním z mála narušení jejího rutinního přežívání ze dne na den je, když vyteče bojler, což ale přijímá se stejnou apatií jako veškeré ostatní dění. Zatímco postavy se objevují a mizí (některé zcela nelogicky až po polovině filmu), změna nepřichází. Jen další rozhovory o ohni, vodě a neschopnosti něco se sebou dělat. Asi chápete, že ve filmu, jakkoli mohlo jít o tvůrčí záměr (kterak na nás přenést hrdinčinu rezignovanost), je něco podobného srovnatelně zábavné, jako pozorovat schnoucí barvu. Štěstí Johanka stereotypně marně hledá v různě závazném vztahu s některým z cca pěti příležitostných partnerů/kamarádů, vesměs sebestředných blbečků (jeden je žárlivý idiot, druhý se občas záměrně řízne do dlaně, další se objevuje stejně nečekaně, jako odchází), kteří vám zřejmě budou splývat stejně jako náplň a nálada jednotlivých scén filmu. Jediným rozumně uvažujícím, prakticky orientovaným mužem je tatík s manželkou a dvojicí synů. Nevím, zda si z toho vzít poučení, že cílevědomou bytost z vás udělá teprve rodičovství – zvlášť, když Johančina matka očividně v pohodě není. Je fajn, že s vypravěčskou monotónností a ladí barevně utlumená kamera s působivě „unavenými“, zpravidla statickými kompozicemi (více prosvětlené jsou akorát scény u babičky a jediná scéna v Laputě, kdy se zdá, že Johanka konečně nabrala správný směr), ale pokud filmu (a jeho postavám) chybí rytmus a tempo, nesejde na tom, jak věrně tuto absenci přenesete do obrazové stránky. 35% (Matty) 2*
Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém.. (Gilmour93) 3*
Nechoď na Laputu jako na film, kde máš klasický příběh o jedné záplatce a jednom finále. Tady jsou příběhěm, zápletkou i finálem lidi, mladý lidi, kteří mají věk tak akorát na to, aby si dali svému životu směrovku. Kuba jako režisérský debutant se s daným tématem popasoval více než dobře. Dialogy naprosto přirozené, prostředí taktéž, možná některé Johančiny vztahy byly trošku filmovější, ale zásadní problém vžití se do pocitů hlavní hrdinky a chameleonský přebíhání do pocitů vedlejších postav jsem neměl. Jsem sice kluk a k povaze Johanky mám dál, ale kdysi jsem si prožíval něco podobného co ona. Taky jsem čumel na okolí a říkal si "kurva jak to všechno mám pobrat, aby můj žviot nějak vypadal". Těžko říct jestli je Laputa nadgenerační film a mám své pochyby, zda si Laputa najde svoje diváky v multikinech i když bych jí to moc přál, ale snímek je opravdu o duševním souznění s Johankou. Aby film nevyzníval až příliš depresivně kličí nám v něm i humor, žádný na sebe strhávající prvek, ani prvoplánové vtipy, prostě "čau, já jsem tu pro tvůj úsměv, ale už zase jdu, abych nerušil" . Laputa by neměla žádnou šanci tě chytit nebýt kvalitních hereckých výkonů. Terezka Voříšková tady předvádí zatím nejlepší herecký výkon své kariéry a nominace na Lva by měla zaklepat na dveře, téhle krásné a sympaticky působící herečce. Vahám mezi čtyřkovou a pětkovou kanonádou, ale s ohledem na to, že je Jakub debutant se prásknu přes kapsu a dám hodnocení nejvyšší, protože Loputa šla fakt do mě. (Enšpígl) 5*
VELKÁ RECENZE
Celovečerní prvotina Jakuba Šmída z vás udělá mouchu na stěně jednoho baru, plného rozjetých pseudo-umělců, kterým nalévá Tereza Voříšková.
Poslední dobou se nám docela hromadí filmy o mladých lidech na prahu dospělosti, kteří tak nějak nevědí, co si se sebou počít, když už je nesvazují školní řády. Love to zkoušela přes spousty sexu a až chorobnou zamilovanost, ve We Are Your Friends jsme se podívali s partou partyboyů z chudého okraje LA do světa taneční muziky. Laputa nás bere mezi české kavárenské povaleče.
Titulární Laputa je oficiálně kavárna, ale ve skutečnosti spíš bar na malém městě, kde se scházejí večer co večer místní umělci, nebo spíš rádoby umělci. Do pozdních nočních hodin hrají, zpívají, vedou prázdné kavárenské řeči a zpíjejí se do němoty. Podnik vede mladá Johanka (Tereza Voříšková), která dosud nejspíš byla docela ve svém živlu. Teď jí ale po sobě krachlo několik vztahů a známostí a na ni začíná doléhat prázdnota, která její monotónní život bez vyhlídek pomalu pohlcuje.
Většina filmu se odehrává v prostorách baru a nenabízí nijak výrazně dramatický nebo komediální zážitek. Postavy krom Johanky nejsou psychologicky prokreslené, jsou to jen rozmanité figurky z kavárny, které spoluutvářejí celkový ráz podniku a nějakým způsobem vymezují rozsah hrdinčiných sociálních interakcí.
Kamera nás bere přímo do víru dění, kde se z diváka stává tichý štamgast na konci barového pultu, který tiše pozoruje dění kolem sebe. Občas jde jen o nasávání atmosféry rozjařeného veselí v podniku, jindy sledujeme autentické konverzace místních pseudointelektuálů, kteří s vervou filosofují o životě brouka.
Johanka v tom všem mumraji hledá nějaký smysl v prázdných vztazích a postupně zažívá větší či menší milostná dobrodružství s kecálkem, co si o sobě myslí, že je spisovatel, s hrubým rebelem bez příčiny či s otcovským truhlářem od vedle, který je sice věrný svojí manželce, ale za Johankou jako pejsek přestat běhat nedokáže.
Největší devizou filmu je vždy sympatická Tereza Voříšková, která je tím důvodem, proč je tak snadné s jinak poměrně apatickou hrdinkou tu hodinu a půl s chutí prožít. A pak je tu ještě ono příjemně autentické zachycení hospodských mikropříběhů, které se večer co večer v Laputě odehrávají. Nehezky z filmu trčí snad jen postava rebela, která je zbytečně teatrální (řezání sebe sama do ruky si film mohl nechat od cesty, je celkem k smíchu), jinak se ale přirozeně bující nálevnu podařilo zachytit na výbornou.
Všechno tedy záleží čistě na tom, jak kdo má rád tenhle typ filmů. Laputa je vážně jen okénko do jednoho obyčejného života, bez výraznějšího dějového oblouku. Pokud tenhle skoro-dokumentární styl máte rádi a baví vás zvědavě nakukovat do života cizích lidí, vcucne vás i celovečerní debut Jakuba Šmída. Zároveň ale film není v rámci svého „žánru“ ničím výjimečný, takže ti které podobné snímky nezajímají jindy, na ty nečeká příjemný zážitek ani v Laputě.
Postavy a obsazení
• Tereza Voříšková - Johanka
• Marika Šoposká - Niko
• Igor Orozovič - Merlot
• Petr Stach - Kokos
• Pavel Gajdoš - Miky
• Luboš Veselý - Šimon
• Ivana Chýlková - matka
• Klára Melíšková - Kateřina
• Oldřich Hajlich - Tony
• Jakub Gottwald - Felix
• Johanna Tesařová - babička
• Alena Bazalová - Andy
• Denisa Barešová - Bára
Ocenění
Český lev
2015 - Tereza Ramba (Nejlepší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.10.2015 Bioscop
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.2.2016 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 69 057
Návštěvnost v ČR 1 451
Tvůrci a herci
Jakub Šmíd (Režie), Viktor Schwarcz (Produkce), Veronika Schwarczová (Produkce), Pavel Kopecký (Hudba), Vidu Gunaratna (Kamera), Tomáš Vrána (Střih), David Dubenský (Scénografie), Marie Mukařovská (Kostýmy), Jiří Gráf (Zvuk), Andrea Ciganeková (Masky), Pavlína Čepická (Masky), Sonia Maria Diaz de Slansky (Masky), Lucie Bokšteflová (Scénář), Tereza Voříšková (Herec), Igor Orozovič (Herec), Alena Bazalová (Herec), Marika Šoposká (Herec), Petr Stach (Herec), Denisa Barešová (Herec), Pavel Gajdoš (Herec), Ivana Chýlková (Herec), Jakub Gottwald (Herec), Klára Melíšková (Herec), Oldřich Hajlich (Herec), Luboš Veselý (Herec), Johanna Tesařová (Herec), Eduard Šetka (Herec), Teodor Šetka (Herec)
2015/93/Česko/Drama
Zajímavost k filmu
- Ve filmu vystupuje kapela Bouchací šrouby.
- Filmová kavárna vznikla ve městě Lysá nad Labem, kde se natáčely i externí záběry.
- Filmová kavárna vznikla ve městě Lysá nad Labem, kde se natáčely i externí záběry.
Odkazy