.jpg?ph=28b6509dcf)
Krakonošovo tajemství (TV film) / Krakonošovo tajemství (TV film) (2022/99/Česko, Slovensko, Německo/Pohádka) 66% -ED-
04.10.2024 01:33
JEDNOU VĚTOU
„Výpravná pohádka o Krakonošovi, strážci hor, o lidské touze po bohatství, jež se nezastaví před ničím, a lásce, která je ještě mocnější."
OBSAH
Na zámek v podhůří Krkonoš přijíždí nový majitel Štěpán (J. Prachař) se snoubenkou krásnou komtesou Blankou (D. Morávková) a mladším bratrem Adamem (J. Nedbal). Cestou kočár nešťastně srazí kolemjdoucí dívku Lidušku (L. Skleničková), Adam jí pomůže a ona se do něj zamiluje. V horském městečku je ještě jeden nový příchozí, národopisec Jiráček (O. Sokol), který sbírá místní pověsti a nevychází z údivu nad tím, že zdejší lidé ještě věří v Krakonoše. Díky Adamovi Liduška získá místo zahradnice na zámku, jenže také brzy zjistí, že Adam je beznadějně zamilovaný do Blanky. Sobecký a lakomý Štěpán se dozví od Jiráčka o nevídaných pokladech skrytých v krkonošských horách a je odhodlaný je získat, zvlášť, když Adam náhodou objeví vlašskou knihu, která pomocí tajných značek popisuje, jak se k nim dostat. Jenže rozluštit je nedokáže ani Jiráček. Po první neúspěšné výpravě se ukáže tajemný cizinec a nabídne Štěpánovi, že ho k pokladům dovede. Požaduje za to vlašskou knihu a největší drahý kámen, který najdou. Poklad skutečně objeví, ale Adam zapře drahokam, který vzal tajně kvůli Blance. Štěpán, který se nehodlá s nikým dělit, chce cizince připravit o život. Cizinec však v rozhodující chvíli odhalí svou pravou tvář. Je to Krakonoš! A strašný trest přijde vzápětí. Podaří se Lidušce zachránit Adama? Jakou záhadu skrývá starý obraz na zámku Hůrka a co strašlivého se v horách kdysi odehrálo? A kdo je vlastně Krakonoš a jaké je jeho největší tajemství? (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak po druhé režisérské pohádce to už můžu říct. Peter Bebjak umí točit pohádky! On teda obecně umí mnoho věcí a je v posledních letech takovým úkazem na naší československé scéně. Nicméně Krakonošovo tajemství jsem si od začátku do konce fantasticky užil. Trošku temnější atmosféra, výborní herci od těch mladých, po ty klasiky v oboru, tradičně vydařené kulisy (a to jak interiér, tak exteriér) a originální příběh. Úplně nechápu, proč někteří očekávali odkaz na původního Krakonoše. Já jsem za tu originalitu naopak rád. Právě pro tu invenci jsem hledal ty detaily a narazil třeba na krásný odkaz filmařů na dědečka Kuby Prachaře. To se jim zatraceně povedlo. Skoro se až nabízí zamyšlení, jestli není lepší na Krakonošovo tajemství nahlížet jako na film odehrávající se v 19. století v českých zemích než na pohádku, jako takovou. Je vidět, že Peter Bebjak do těch svých pohádek vždy umí přidat něco z žánru navíc. Předchozí pohádka to taky tak měla. Jako pohádka je tu totiž místy opravdu až realisticky tajuplná a fantastický David Švehlík v roli Krakonoše tomu s vážností nepřidá. Pořád je tu ale Ondra Sokol, jehož role nadšeného národopisce tu padla jako poslední dílek puzzle do výsledného obrázku. Zkrátka tato pohádka se hodně povedla a myslím si, že bude jedna z těch, ke kterým se budu rád vracet. (Malarkey) 4*
Stalo se něco v co jsem snad už ani nedoufal, po mnoha letech máme opět kvalitní pohádku. Všechna čest, jak slovák Peter Bebjak uchopil český mýtus zvaný Krakonoš. Bavilo mě zaměření na charaketery lidí se špetkou přirozených fantasy prvků. Samozřejmě v pohádce nesmí chybět ani láska, ale i ta tady byla napsanou s krásnou decentností. Stejně jako odlehčená složka příběhu, kterou obstarávala především postava Ondry Sokola i ta nebyla nějak přexponovaná a nádherně zapadal do kontextu celého vyprávění. A to nejlepší ? No Krakonoš, přesněji řečeno David Šmehlík, protože ten ho trefil parádně, věřil jsem mu jak krutost, tak smysl pro spravedlnost, tak veškerý jeho emoce, opravdu exceletní výkon a vlastně nechápu proč ho už dávno nemám v TOP českých herců, nevybavuji si nic, kdy by on nezahrál dobře. Samozřejmě je trošku smutný, že českou pohádkovou scénu musel ozářit slovenský režisér, ale zase z hlediska castingu představil i nové neokoukané tváře a tenhle svěží závan jen a jen vítám. Takže super, mám fakt radost, že jsem si po delší době zase užil dobře napsanou, zahranou i zrežirovanou vánoční pohádku. Pokud tady někdo srovnává Krkonošské pohádky a Krakonošovo tajemství, doufám že stejně srovnává i Dr.No a Není čas zemřít a bude nadšeně tleskat, když se natočí Ptáci úplně stejně jako je kdysi natočil Hitchcock bez kapky vlastní invence, pak OK, pokud ne je to tady jen trapná póza.(Enšpígl) 4*
Na panské sídlo přijíždí noví majitelé: nabubřelý šlechtic Jakub Prachař a jeho skrznaskrz otravný bratr Jan Nedbal. Nejen poddaní v podhůří Krkonoš stále věří na pověry, především na tu o vousatém pánovi hor. Mezi nimi je i hodná (a pěkná) Leona Skleničková, která bude nakonec zajímat víc mužů. Místy to má atmosféru, jindy napětí, i nějaká komická scéna se objeví. Ovšem tím, že se Peter Bebjak prosadil drsnějšími příběhy, tak i tady vsadil na dospělejší tón a malé děti si úplně nezíská. Mnohé scény se táhnou, navíc furt podivně tápe ve vykreslení vztahu mezi mužem a ženou. Výsledkem je žánrově rozmanitá (asi)pohádka, o kterou byl prý ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti mezi diváky největší zájem. Po delší době jsem rád viděl i Dominiku Morávkovou-Zeleníkovou coby komtesu Blanku, která byla zatraceně odvážná a přesvědčivá v depresivním Pírku nebo rovněž nevlídném dramatu Špína. I když tady samozřejmě neměla prostor vyniknout. Mezi dvěma a třemi hvězdami. (castor) 2*
VELKÁ RECENZE
Co je tedy Krakonošovo tajemství? Lepší nevědět! Díky režii zkušeného Petera Bebjaka sice snímek vypadá o kus lépe než tuzemský standard, scénář Barbary Johnsonové je ale jednoduše řečeno prokletý. Johnsonová si poprvé připsala scenáristickou pozici, doposud vánoční pohádky pouze produkovala, což možná vysvětluje až strašidelnou nedomyšlenost a hrozivé následky příběhu. Pozor, v textu budou spoilery.
Pokud z téhle podívané něco utkví v mysli, tak že strážce hor Krakonoš (David Švehlík) je nebezpečný sociopat, který vězní děvečku Lidušku (Leona Skleničková), protože neschvaluje její volbu milého. Ruku na srdce, Krakonoš má pravdu, protože chudák holka se z nepochopitelného důvodu zamilovala do Adama (Jan Nedbal), který si jenom stěžuje, že na rozdíl od svého chamtivého bratra (Jakub Prachař) nezdědil panství a nemůže si sám vzít jeho marnotratnou snoubenku (Dominika Morávková-Zeleníková). Liduška přesto „ví“, že Adam má zlaté srdce, dokonce je ochotná za něj doslova obětovat život, když se oba bratři Krakonoše pokusí okrást a zavraždit.
Zatímco Prachaře Krakonoš de facto zabije (promění v havrana, ale vzhledem k tomu, že zmizí z děje, už nikdy nenabyde lidskou podobu a nikdo se nestará o jeho záchranu, jde vlastně o vraždu), Adama nechá na naléhání Lidušky uniknout. Protože Adam neví, kdo ho zachránil, raduje se z nově zděděného panství a chystá svatbu s komtesou.
„Hodný hoch“ Krakonoš zatím Lidušku zamkne u sebe doma a nechá si od ní posluhovat, aby ji zachránil od touhy běžet za Adamem. Dokonce jí přinese i sojku práskačku, aby ji rozptýlila. Je to hrdina! Vyprávění ho vykresluje jako sice přísného, ale spravedlivého muže, který to rozhodně myslí dobře. Adam nakonec přeci jen zjistí, kdo ho zachránil, a hne se v něm svědomí. Lidušku tedy od Krakonoše vykoupí svým panstvím, které Krakonošovi jeho předci před stovkami let ukradli. A to je tak skvělé, že jim Krakonoš požehná a celé panství daruje zpět, i když si stěžuje, že už není dost mladý a smrtelný, aby mohl o Lidušku usilovat sám. Jajks.
V příběhu Krakonošova tajemství je špatně úplně všechno. Přestože vyřčená pointa mluví o tom, že ke štěstí nejsou potřeba peníze, veškeré vztahy jsou ryze transakční a všechny problémy se vyřeší tím, že někdo někomu adekvátně zaplatí. A přestože celý film vykresluje nespravedlnost systému, kde lidem připadá majetek na základě náhodných cárů papíru a zvyklostí, nakonec je stvrzený status quo s jedinou změnou, že naši hrdinové jsou umístění na jeho vrchol.
Česká pohádková tradice je v mnoha ohledech fascinující úkaz. Celý žánr u nás zdegeneroval ve velmi podivné simulakrum, které na povrchu obsahuje vše zdánlivě podstatné. Pseudohistorické kulisy, prince a princezny i dobro vítězící nad zlem, toho všeho je v nich přehršel. Zároveň ale ztratily kontakt se svým smyslem a principem, jímž je předat dětem konkrétní hodnoty a rady do života.
Vždy je dobré přistupovat ke klasickým pohádkám s kritickým okem a všímat si třeba jejich vykreslování autorit a hierarchií. Vzhledem k tomu, že mnoho kanonických příběhů vzniklo v časech monarchie, nejsou jejich hodnoty nutně takové, jaké bychom chtěli předávat do budoucna. To by mělo být pobídkou k jejich aktualizaci, klidně k opuštění dobových kulis ve jménu nalezení nového způsobu, jak dětem usnadnit dospívání. Zvykem je ale pravý opak, jak dokládá i Krakonošovo tajemství. Přestože se děj odehrává v polovině 19. století, ideologie díla jako by ustrnula někdy v době absolutistické monarchie.
V československém kánonu bychom našli hned několik příspěvků, které se pohádku pokoušejí přizpůsobit své době. Máme tu diskutabilní budovatelské podání padesátých let i několik překvapivě individualistických pojetí přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Přinejmenším se jim nedá upřít, že o sobě a o svém smyslu přemýšlí, v dobrém i zlém. Dnes ale na Pyšné či Šíleně smutné princezny čekáme marně. Pohádky se staly žánrem umístěným v bezčasí, kde společnost nefunguje podle logických pravidel a postavy nejenže nemají náznak uvěřitelné psychologie, nedá se ani říct, že by funkčně zastupovaly lidské typy. Neděje se nic, s čím by se dalo ztotožnit, nic nejde vyvodit, nic si nejde myslet.
Nemá smysl spekulovat o tom, zda Johnsonová chtěla napsat příběh, který šíří hodnoty absolutismu a poddanství, protože to by předpokládalo příliš mnoho rozmyslu z její strany. Všechny následky jsou tu pouze proto, že je jako skládačka sestavený ze starších pohádkových motivů, o jejichž významu nikdo nepřemýšlel.
Potíž začíná už u prvního kroku. Ve skutečnosti, a to je na tom všem vůbec nejvíc patologické a výmluvné, totiž české pohádky nejsou určené primárně dětem, nestarají se o jejich zájmy, vkus ani intelekt, nerozumí jim a nepokoušejí se jim rozumět. Kdepak, pohádky jsou u nás vytvářené pro rodiče a prarodiče, kteří se chtějí sebedojímat vzpomínkami na své mládí a uvěznit v něm i své potomky. Chtějí vidět brblavá knížata, spanilé slečny v hezkých kostýmech a nějaký hezký český zámek, protože si je spojují s nevinnou a nekomplikovanou dobou.
Pohádky jsou tak vrcholným aktem generačního sobectví, jehož obětí jsou děti – moc mladé na to, aby už mohly projevit vlastní osobnost a utéct do vedlejšího pokoje. Nezbývá jim než poslušně sedět na místě a jako cvičená zvířata reagovat na skřeky přicházející z obrazovky, protože ví, že to u dospělých vyvolá pozitivní reakci.
Krakonošovo tajemství přesně zapadá do tohoto ranku, přestože Bebjakova režie se vyhýbá největšímu pitvoření (ovšem jen relativně vůči jiným pohádkám). Jde o film dlouhý nesmyslných 100 minut, kde nejsou akční ani napínavé scény, nanejvýš dva lidé bloudí po lese. Když někdo spadne do bažiny, v následující scéně už je suchý a čistý, protože na érární barrandovské kostýmy se musí dávat pozor!
Důležité je pouze to, aby scény byly povědomé. Aby připomínaly, jak pohádky vypadaly před padesáti či sedmdesáti lety. Na jednu stranu platí, že tento film by mohl být natočený v roce 1953, nic neprozrazuje posun doby. Jenže v roce 1953 by byl asi kladený větší nárok na sympatické postavy a chytlavý příběh.
Má pak smysl stěžovat si na pasivní ženskou postavu, která automaticky přijímá rozhodnutí všech mužů, s nimiž přijde do kontaktu a kteří jsou vždy nad ní? O kolik kroků zpět jsme tu oproti takové Vorlíčkově Popelce? Má cenu poukazovat na ukňourané incely Krakonoše a Adama, kteří se nekonečně utápí v sebelítosti a pocitu ukřivděnosti, protože jim není umožněno stát v čele systému, jehož nespravedlnost by měli chápat? Jde o strašlivý příklad pro dívky i chlapce, ale nakonec to je jedno, protože žádná dívka ani chlapec tímto filmem nemůžou být ovlivnění. Pokud budou dost staří, aby chápali, co se na obrazovce děje, budou se leda smát té trapnosti.
Dokud se radikálně a od základů nezmění přístup českých filmařů k pohádkám, nemá smysl očekávat zlepšení. V tuto chvíli jde o povinnou kvótu, která se každý rok bezmyšlenkovitě vyplivne před publikum. A tvůrci jen doufají, že se jim podaří něčím tuhle skrvnu v portfoliu překrýt. Těžko říct, jestli Česká televize opravdu naplňuje společenskou objednávku. Tyto produkce sice dělají pěknou sledovanost, reakce na ně se poslední roky ale nezdají zvlášť nadšené. V tuto chvíli asi nemá smysl čekat nápravu, protože neutěšený stav trvá už mnoho let a zjevně chybí touha ho změnit.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Na zámek zasazený do podhůří Krkonoš přijíždí nový majitel, Štěpán, muž, který působí na první pohled jako člověk z vyšších kruhů, ale v jeho povaze se skrývá chladná vypočítavost a touha po majetku. Doprovází ho jeho snoubenka, komtesa Blanka, krásná, společensky vytříbená žena, která však v sobě nese jistou odtažitost a vnitřní nejistotu, a mladší bratr Adam, který je na rozdíl od Štěpána přirozený, otevřený a schopný empatie. Už samotný příjezd do kraje naznačuje, že jejich osudy se začnou rozvíjet v prostředí, kde hranice mezi skutečností a legendou nejsou zcela pevné.
Cestou ke zámku dojde k události, která zásadně ovlivní další dění. Kočár totiž nešťastně srazí dívku Lidušku, která se pohybovala poblíž cesty. Situace je dramatická, ale Adam okamžitě reaguje, pomáhá jí a tím mezi nimi vzniká první silné pouto. Liduška, která pochází z prostého prostředí, se do něj v té chvíli bezděčně zamiluje, aniž by tušila, jak složitý svět se před ní otevírá.
Ve stejném kraji se objevuje i národopisec Jiráček, muž posedlý sběrem lidových pověstí a příběhů. Jeho pohled je racionální, snaží se vše vysvětlovat vědecky a s odstupem, ale v tomto kraji ho stále více zaráží, jak hluboce jsou místní lidé spjati s vírou v Krakonoše, bytost, kterou považují za skutečného ochránce hor a soudce lidských činů.
Díky Adamovi získává Liduška místo zahradnice na zámku, což jí umožní zůstat blízko něho, i když její city nejsou opětovány tak, jak by si přála. Postupně si uvědomuje, že Adamův zájem patří komtesě Blance, která svou krásou a postavením přitahuje pozornost nejen jeho, ale i ostatních. Liduška tak vstupuje do světa, kde se mísí služebnictvo, šlechta a skryté napětí mezi jednotlivými postavami.
Štěpán se mezitím ukazuje jako muž, jehož hlavní motivací je zisk a majetek. Jeho vztah k okolí je utilitární, lidé pro něj představují prostředek k dosažení cíle. Když se od Jiráčka dozvídá o existenci nevídaných pokladů ukrytých v krkonošských horách, jeho zájem okamžitě přeroste v posedlost. Představa bohatství ho zcela pohltí a začne hledat způsob, jak se k pokladům dostat.
Situace se komplikuje ve chvíli, kdy Adam náhodou objeví starou vlašskou knihu, která obsahuje tajné značky a instrukce vedoucí k pokladům. Kniha je však nesrozumitelná a její šifry nedokáže rozluštit ani Jiráček, který je jinak považován za odborníka na místní pověsti. Tajemství knihy tak zůstává skryté a zároveň přitahuje stále větší pozornost.
Po první neúspěšné výpravě do hor se objeví tajemný cizinec, který nabídne Štěpánovi pomoc. Tvrdí, že zná cestu k pokladům a že ho tam může dovést, pokud získá vlašskou knihu a největší drahý kámen, který bude nalezen. Štěpán, zaslepený vidinou bohatství, nabídku přijímá bez váhání, aniž by plně zvažoval důsledky.
Výprava do hor skutečně vede k objevení pokladu, což potvrzuje, že legendy možná nejsou jen pouhými pohádkami. Avšak v této chvíli se začínají projevovat lidské slabosti jednotlivých postav. Adam tajně zapře drahokam, který si vezme pro sebe, protože ho chce využít ve vztahu k Blance. Tento čin, byť motivovaný city, narušuje rovnováhu mezi postavami a spouští řetězec událostí, které nelze zastavit.
Štěpán, který odmítá jakoukoli formu dělení, začne plánovat, jak se zbavit tajemného cizince, který ho k pokladu přivedl. Jeho chamtivost se mění v nebezpečnou posedlost a je ochoten jít až za hranici morálních i lidských pravidel. V rozhodující chvíli, kdy má dojít k odstranění cizince, se však situace zásadně obrátí.
Cizinec odhalí svou pravou identitu. Ukáže se, že není obyčejným člověkem, ale samotným Krakonošem, bytostí spojenou s horami, jejich rovnováhou a spravedlností. Jeho přítomnost není náhodná, ale součástí hlubšího řádu, který lidé často nechápou nebo ignorují. Krakonoš nejedná podle lidských zákonů, ale podle principů, které chrání přírodu i morální rovnováhu kraje.
V okamžiku jeho odhalení dochází k zásadnímu zlomu. Krakonoš trestá lidskou chamtivost a zradu, která byla v horách spáchána. Následuje strašlivý trest, který není jen fyzickým aktem, ale i symbolickým vyrovnáním za narušení přirozeného řádu. Hory samy se stávají nástrojem spravedlnosti a ukazují, že některé síly nelze ovládnout ani obejít.
Liduška, která mezitím sleduje vývoj událostí, se ocitá v situaci, kdy musí bojovat o záchranu Adama. Její láska, která na začátku působila jednostranně a beznadějně, se stává motivací k činům, které překračují její dosavadní možnosti. V kontrastu k ní stojí Blanka, která je postavena před volbu mezi bezpečným světem, který zná, a realitou, která se před ní rozpadá.
V zámku Hůrka se nachází starý obraz, který postupně získává stále větší význam. Jeho motivy naznačují, že podobné události se v kraji již odehrály v minulosti a že Krakonoš není jen legendou, ale součástí cyklu, který se opakuje vždy, když lidé poruší rovnováhu mezi chamtivostí a úctou k horám.
Postupně vychází najevo, že v horách se v minulosti odehrálo něco, co vedlo k vytvoření této legendy. Nejde pouze o pohádku, ale o paměť místa, které si uchovává zkušenost s lidskou nenasytností a jejími důsledky. Krakonoš tak není jen trestající silou, ale i strážcem paměti a rovnováhy.
V závěru se ukazuje, že největší tajemství Krakonoše nespočívá v pokladech ani v moci, ale v samotném principu, že hory si vždy vezmou zpět to, co jim bylo odebráno nespravedlivě. Lidé mohou toužit po bohatství, ale nikdy nemohou uniknout následkům svých činů, pokud naruší přirozený řád.
Postavy a obsazení
• David Švehlík - Krakonoš
• Leona Skleničková - zahradnice Liduška
• Jan Nedbal - Adam
• Jakub Prachař - císař Štěpán
• Dominika Morávková - komtesa Blanka (dabing: Anna Theimerová)
• Ondřej Sokol - národopisec Pravoslav Jiráček
• Diana Mórová - matka Lidušky a Honzíka
• Jakub Barták - Honzík, mladší bratr Lidušky
• Martin Huba - správce
• Norbert Lichý - starosta
• Olaf Burmeister - lékárník (dabing: Roman Štabrňák)
Ocenění
*Slnko v sieti (2023)
2023 - Peter Bebjak, Rasťo Šesták, Sláva Adamíková (Najlepší televízny film/miniséria/seriál) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.12.2022 Česká televize
Premiéra Slovensko: 25.12.2022 TV JOJ
Premiéra v TV: 25.12.2022 Česká televize
Poprvé na DVD: 15.2.2023 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Produkční data
Produkční data nejsou dostupná
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/krakonosovo-tajemstvi
Tržby v ČR - Údaje o tržbách nejsou veřejně dostupné
Návštěvnost v ČR - Údaje o návštěvnosti nejsou veřejně dostupné
Náklady (Rozpočet) - Údaje o rozpočtu nejsou veřejně dostupné
„Výpravná pohádka o Krakonošovi, strážci hor, o lidské touze po bohatství, jež se nezastaví před ničím, a lásce, která je ještě mocnější."
OBSAH
Na zámek v podhůří Krkonoš přijíždí nový majitel Štěpán (J. Prachař) se snoubenkou krásnou komtesou Blankou (D. Morávková) a mladším bratrem Adamem (J. Nedbal). Cestou kočár nešťastně srazí kolemjdoucí dívku Lidušku (L. Skleničková), Adam jí pomůže a ona se do něj zamiluje. V horském městečku je ještě jeden nový příchozí, národopisec Jiráček (O. Sokol), který sbírá místní pověsti a nevychází z údivu nad tím, že zdejší lidé ještě věří v Krakonoše. Díky Adamovi Liduška získá místo zahradnice na zámku, jenže také brzy zjistí, že Adam je beznadějně zamilovaný do Blanky. Sobecký a lakomý Štěpán se dozví od Jiráčka o nevídaných pokladech skrytých v krkonošských horách a je odhodlaný je získat, zvlášť, když Adam náhodou objeví vlašskou knihu, která pomocí tajných značek popisuje, jak se k nim dostat. Jenže rozluštit je nedokáže ani Jiráček. Po první neúspěšné výpravě se ukáže tajemný cizinec a nabídne Štěpánovi, že ho k pokladům dovede. Požaduje za to vlašskou knihu a největší drahý kámen, který najdou. Poklad skutečně objeví, ale Adam zapře drahokam, který vzal tajně kvůli Blance. Štěpán, který se nehodlá s nikým dělit, chce cizince připravit o život. Cizinec však v rozhodující chvíli odhalí svou pravou tvář. Je to Krakonoš! A strašný trest přijde vzápětí. Podaří se Lidušce zachránit Adama? Jakou záhadu skrývá starý obraz na zámku Hůrka a co strašlivého se v horách kdysi odehrálo? A kdo je vlastně Krakonoš a jaké je jeho největší tajemství? (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak po druhé režisérské pohádce to už můžu říct. Peter Bebjak umí točit pohádky! On teda obecně umí mnoho věcí a je v posledních letech takovým úkazem na naší československé scéně. Nicméně Krakonošovo tajemství jsem si od začátku do konce fantasticky užil. Trošku temnější atmosféra, výborní herci od těch mladých, po ty klasiky v oboru, tradičně vydařené kulisy (a to jak interiér, tak exteriér) a originální příběh. Úplně nechápu, proč někteří očekávali odkaz na původního Krakonoše. Já jsem za tu originalitu naopak rád. Právě pro tu invenci jsem hledal ty detaily a narazil třeba na krásný odkaz filmařů na dědečka Kuby Prachaře. To se jim zatraceně povedlo. Skoro se až nabízí zamyšlení, jestli není lepší na Krakonošovo tajemství nahlížet jako na film odehrávající se v 19. století v českých zemích než na pohádku, jako takovou. Je vidět, že Peter Bebjak do těch svých pohádek vždy umí přidat něco z žánru navíc. Předchozí pohádka to taky tak měla. Jako pohádka je tu totiž místy opravdu až realisticky tajuplná a fantastický David Švehlík v roli Krakonoše tomu s vážností nepřidá. Pořád je tu ale Ondra Sokol, jehož role nadšeného národopisce tu padla jako poslední dílek puzzle do výsledného obrázku. Zkrátka tato pohádka se hodně povedla a myslím si, že bude jedna z těch, ke kterým se budu rád vracet. (Malarkey) 4*
Stalo se něco v co jsem snad už ani nedoufal, po mnoha letech máme opět kvalitní pohádku. Všechna čest, jak slovák Peter Bebjak uchopil český mýtus zvaný Krakonoš. Bavilo mě zaměření na charaketery lidí se špetkou přirozených fantasy prvků. Samozřejmě v pohádce nesmí chybět ani láska, ale i ta tady byla napsanou s krásnou decentností. Stejně jako odlehčená složka příběhu, kterou obstarávala především postava Ondry Sokola i ta nebyla nějak přexponovaná a nádherně zapadal do kontextu celého vyprávění. A to nejlepší ? No Krakonoš, přesněji řečeno David Šmehlík, protože ten ho trefil parádně, věřil jsem mu jak krutost, tak smysl pro spravedlnost, tak veškerý jeho emoce, opravdu exceletní výkon a vlastně nechápu proč ho už dávno nemám v TOP českých herců, nevybavuji si nic, kdy by on nezahrál dobře. Samozřejmě je trošku smutný, že českou pohádkovou scénu musel ozářit slovenský režisér, ale zase z hlediska castingu představil i nové neokoukané tváře a tenhle svěží závan jen a jen vítám. Takže super, mám fakt radost, že jsem si po delší době zase užil dobře napsanou, zahranou i zrežirovanou vánoční pohádku. Pokud tady někdo srovnává Krkonošské pohádky a Krakonošovo tajemství, doufám že stejně srovnává i Dr.No a Není čas zemřít a bude nadšeně tleskat, když se natočí Ptáci úplně stejně jako je kdysi natočil Hitchcock bez kapky vlastní invence, pak OK, pokud ne je to tady jen trapná póza.(Enšpígl) 4*
Na panské sídlo přijíždí noví majitelé: nabubřelý šlechtic Jakub Prachař a jeho skrznaskrz otravný bratr Jan Nedbal. Nejen poddaní v podhůří Krkonoš stále věří na pověry, především na tu o vousatém pánovi hor. Mezi nimi je i hodná (a pěkná) Leona Skleničková, která bude nakonec zajímat víc mužů. Místy to má atmosféru, jindy napětí, i nějaká komická scéna se objeví. Ovšem tím, že se Peter Bebjak prosadil drsnějšími příběhy, tak i tady vsadil na dospělejší tón a malé děti si úplně nezíská. Mnohé scény se táhnou, navíc furt podivně tápe ve vykreslení vztahu mezi mužem a ženou. Výsledkem je žánrově rozmanitá (asi)pohádka, o kterou byl prý ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti mezi diváky největší zájem. Po delší době jsem rád viděl i Dominiku Morávkovou-Zeleníkovou coby komtesu Blanku, která byla zatraceně odvážná a přesvědčivá v depresivním Pírku nebo rovněž nevlídném dramatu Špína. I když tady samozřejmě neměla prostor vyniknout. Mezi dvěma a třemi hvězdami. (castor) 2*
VELKÁ RECENZE
Co je tedy Krakonošovo tajemství? Lepší nevědět! Díky režii zkušeného Petera Bebjaka sice snímek vypadá o kus lépe než tuzemský standard, scénář Barbary Johnsonové je ale jednoduše řečeno prokletý. Johnsonová si poprvé připsala scenáristickou pozici, doposud vánoční pohádky pouze produkovala, což možná vysvětluje až strašidelnou nedomyšlenost a hrozivé následky příběhu. Pozor, v textu budou spoilery.
Pokud z téhle podívané něco utkví v mysli, tak že strážce hor Krakonoš (David Švehlík) je nebezpečný sociopat, který vězní děvečku Lidušku (Leona Skleničková), protože neschvaluje její volbu milého. Ruku na srdce, Krakonoš má pravdu, protože chudák holka se z nepochopitelného důvodu zamilovala do Adama (Jan Nedbal), který si jenom stěžuje, že na rozdíl od svého chamtivého bratra (Jakub Prachař) nezdědil panství a nemůže si sám vzít jeho marnotratnou snoubenku (Dominika Morávková-Zeleníková). Liduška přesto „ví“, že Adam má zlaté srdce, dokonce je ochotná za něj doslova obětovat život, když se oba bratři Krakonoše pokusí okrást a zavraždit.
Zatímco Prachaře Krakonoš de facto zabije (promění v havrana, ale vzhledem k tomu, že zmizí z děje, už nikdy nenabyde lidskou podobu a nikdo se nestará o jeho záchranu, jde vlastně o vraždu), Adama nechá na naléhání Lidušky uniknout. Protože Adam neví, kdo ho zachránil, raduje se z nově zděděného panství a chystá svatbu s komtesou.
„Hodný hoch“ Krakonoš zatím Lidušku zamkne u sebe doma a nechá si od ní posluhovat, aby ji zachránil od touhy běžet za Adamem. Dokonce jí přinese i sojku práskačku, aby ji rozptýlila. Je to hrdina! Vyprávění ho vykresluje jako sice přísného, ale spravedlivého muže, který to rozhodně myslí dobře. Adam nakonec přeci jen zjistí, kdo ho zachránil, a hne se v něm svědomí. Lidušku tedy od Krakonoše vykoupí svým panstvím, které Krakonošovi jeho předci před stovkami let ukradli. A to je tak skvělé, že jim Krakonoš požehná a celé panství daruje zpět, i když si stěžuje, že už není dost mladý a smrtelný, aby mohl o Lidušku usilovat sám. Jajks.
V příběhu Krakonošova tajemství je špatně úplně všechno. Přestože vyřčená pointa mluví o tom, že ke štěstí nejsou potřeba peníze, veškeré vztahy jsou ryze transakční a všechny problémy se vyřeší tím, že někdo někomu adekvátně zaplatí. A přestože celý film vykresluje nespravedlnost systému, kde lidem připadá majetek na základě náhodných cárů papíru a zvyklostí, nakonec je stvrzený status quo s jedinou změnou, že naši hrdinové jsou umístění na jeho vrchol.
Česká pohádková tradice je v mnoha ohledech fascinující úkaz. Celý žánr u nás zdegeneroval ve velmi podivné simulakrum, které na povrchu obsahuje vše zdánlivě podstatné. Pseudohistorické kulisy, prince a princezny i dobro vítězící nad zlem, toho všeho je v nich přehršel. Zároveň ale ztratily kontakt se svým smyslem a principem, jímž je předat dětem konkrétní hodnoty a rady do života.
Vždy je dobré přistupovat ke klasickým pohádkám s kritickým okem a všímat si třeba jejich vykreslování autorit a hierarchií. Vzhledem k tomu, že mnoho kanonických příběhů vzniklo v časech monarchie, nejsou jejich hodnoty nutně takové, jaké bychom chtěli předávat do budoucna. To by mělo být pobídkou k jejich aktualizaci, klidně k opuštění dobových kulis ve jménu nalezení nového způsobu, jak dětem usnadnit dospívání. Zvykem je ale pravý opak, jak dokládá i Krakonošovo tajemství. Přestože se děj odehrává v polovině 19. století, ideologie díla jako by ustrnula někdy v době absolutistické monarchie.
V československém kánonu bychom našli hned několik příspěvků, které se pohádku pokoušejí přizpůsobit své době. Máme tu diskutabilní budovatelské podání padesátých let i několik překvapivě individualistických pojetí přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Přinejmenším se jim nedá upřít, že o sobě a o svém smyslu přemýšlí, v dobrém i zlém. Dnes ale na Pyšné či Šíleně smutné princezny čekáme marně. Pohádky se staly žánrem umístěným v bezčasí, kde společnost nefunguje podle logických pravidel a postavy nejenže nemají náznak uvěřitelné psychologie, nedá se ani říct, že by funkčně zastupovaly lidské typy. Neděje se nic, s čím by se dalo ztotožnit, nic nejde vyvodit, nic si nejde myslet.
Nemá smysl spekulovat o tom, zda Johnsonová chtěla napsat příběh, který šíří hodnoty absolutismu a poddanství, protože to by předpokládalo příliš mnoho rozmyslu z její strany. Všechny následky jsou tu pouze proto, že je jako skládačka sestavený ze starších pohádkových motivů, o jejichž významu nikdo nepřemýšlel.
Potíž začíná už u prvního kroku. Ve skutečnosti, a to je na tom všem vůbec nejvíc patologické a výmluvné, totiž české pohádky nejsou určené primárně dětem, nestarají se o jejich zájmy, vkus ani intelekt, nerozumí jim a nepokoušejí se jim rozumět. Kdepak, pohádky jsou u nás vytvářené pro rodiče a prarodiče, kteří se chtějí sebedojímat vzpomínkami na své mládí a uvěznit v něm i své potomky. Chtějí vidět brblavá knížata, spanilé slečny v hezkých kostýmech a nějaký hezký český zámek, protože si je spojují s nevinnou a nekomplikovanou dobou.
Pohádky jsou tak vrcholným aktem generačního sobectví, jehož obětí jsou děti – moc mladé na to, aby už mohly projevit vlastní osobnost a utéct do vedlejšího pokoje. Nezbývá jim než poslušně sedět na místě a jako cvičená zvířata reagovat na skřeky přicházející z obrazovky, protože ví, že to u dospělých vyvolá pozitivní reakci.
Krakonošovo tajemství přesně zapadá do tohoto ranku, přestože Bebjakova režie se vyhýbá největšímu pitvoření (ovšem jen relativně vůči jiným pohádkám). Jde o film dlouhý nesmyslných 100 minut, kde nejsou akční ani napínavé scény, nanejvýš dva lidé bloudí po lese. Když někdo spadne do bažiny, v následující scéně už je suchý a čistý, protože na érární barrandovské kostýmy se musí dávat pozor!
Důležité je pouze to, aby scény byly povědomé. Aby připomínaly, jak pohádky vypadaly před padesáti či sedmdesáti lety. Na jednu stranu platí, že tento film by mohl být natočený v roce 1953, nic neprozrazuje posun doby. Jenže v roce 1953 by byl asi kladený větší nárok na sympatické postavy a chytlavý příběh.
Má pak smysl stěžovat si na pasivní ženskou postavu, která automaticky přijímá rozhodnutí všech mužů, s nimiž přijde do kontaktu a kteří jsou vždy nad ní? O kolik kroků zpět jsme tu oproti takové Vorlíčkově Popelce? Má cenu poukazovat na ukňourané incely Krakonoše a Adama, kteří se nekonečně utápí v sebelítosti a pocitu ukřivděnosti, protože jim není umožněno stát v čele systému, jehož nespravedlnost by měli chápat? Jde o strašlivý příklad pro dívky i chlapce, ale nakonec to je jedno, protože žádná dívka ani chlapec tímto filmem nemůžou být ovlivnění. Pokud budou dost staří, aby chápali, co se na obrazovce děje, budou se leda smát té trapnosti.
Dokud se radikálně a od základů nezmění přístup českých filmařů k pohádkám, nemá smysl očekávat zlepšení. V tuto chvíli jde o povinnou kvótu, která se každý rok bezmyšlenkovitě vyplivne před publikum. A tvůrci jen doufají, že se jim podaří něčím tuhle skrvnu v portfoliu překrýt. Těžko říct, jestli Česká televize opravdu naplňuje společenskou objednávku. Tyto produkce sice dělají pěknou sledovanost, reakce na ně se poslední roky ale nezdají zvlášť nadšené. V tuto chvíli asi nemá smysl čekat nápravu, protože neutěšený stav trvá už mnoho let a zjevně chybí touha ho změnit.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Na zámek zasazený do podhůří Krkonoš přijíždí nový majitel, Štěpán, muž, který působí na první pohled jako člověk z vyšších kruhů, ale v jeho povaze se skrývá chladná vypočítavost a touha po majetku. Doprovází ho jeho snoubenka, komtesa Blanka, krásná, společensky vytříbená žena, která však v sobě nese jistou odtažitost a vnitřní nejistotu, a mladší bratr Adam, který je na rozdíl od Štěpána přirozený, otevřený a schopný empatie. Už samotný příjezd do kraje naznačuje, že jejich osudy se začnou rozvíjet v prostředí, kde hranice mezi skutečností a legendou nejsou zcela pevné.
Cestou ke zámku dojde k události, která zásadně ovlivní další dění. Kočár totiž nešťastně srazí dívku Lidušku, která se pohybovala poblíž cesty. Situace je dramatická, ale Adam okamžitě reaguje, pomáhá jí a tím mezi nimi vzniká první silné pouto. Liduška, která pochází z prostého prostředí, se do něj v té chvíli bezděčně zamiluje, aniž by tušila, jak složitý svět se před ní otevírá.
Ve stejném kraji se objevuje i národopisec Jiráček, muž posedlý sběrem lidových pověstí a příběhů. Jeho pohled je racionální, snaží se vše vysvětlovat vědecky a s odstupem, ale v tomto kraji ho stále více zaráží, jak hluboce jsou místní lidé spjati s vírou v Krakonoše, bytost, kterou považují za skutečného ochránce hor a soudce lidských činů.
Díky Adamovi získává Liduška místo zahradnice na zámku, což jí umožní zůstat blízko něho, i když její city nejsou opětovány tak, jak by si přála. Postupně si uvědomuje, že Adamův zájem patří komtesě Blance, která svou krásou a postavením přitahuje pozornost nejen jeho, ale i ostatních. Liduška tak vstupuje do světa, kde se mísí služebnictvo, šlechta a skryté napětí mezi jednotlivými postavami.
Štěpán se mezitím ukazuje jako muž, jehož hlavní motivací je zisk a majetek. Jeho vztah k okolí je utilitární, lidé pro něj představují prostředek k dosažení cíle. Když se od Jiráčka dozvídá o existenci nevídaných pokladů ukrytých v krkonošských horách, jeho zájem okamžitě přeroste v posedlost. Představa bohatství ho zcela pohltí a začne hledat způsob, jak se k pokladům dostat.
Situace se komplikuje ve chvíli, kdy Adam náhodou objeví starou vlašskou knihu, která obsahuje tajné značky a instrukce vedoucí k pokladům. Kniha je však nesrozumitelná a její šifry nedokáže rozluštit ani Jiráček, který je jinak považován za odborníka na místní pověsti. Tajemství knihy tak zůstává skryté a zároveň přitahuje stále větší pozornost.
Po první neúspěšné výpravě do hor se objeví tajemný cizinec, který nabídne Štěpánovi pomoc. Tvrdí, že zná cestu k pokladům a že ho tam může dovést, pokud získá vlašskou knihu a největší drahý kámen, který bude nalezen. Štěpán, zaslepený vidinou bohatství, nabídku přijímá bez váhání, aniž by plně zvažoval důsledky.
Výprava do hor skutečně vede k objevení pokladu, což potvrzuje, že legendy možná nejsou jen pouhými pohádkami. Avšak v této chvíli se začínají projevovat lidské slabosti jednotlivých postav. Adam tajně zapře drahokam, který si vezme pro sebe, protože ho chce využít ve vztahu k Blance. Tento čin, byť motivovaný city, narušuje rovnováhu mezi postavami a spouští řetězec událostí, které nelze zastavit.
Štěpán, který odmítá jakoukoli formu dělení, začne plánovat, jak se zbavit tajemného cizince, který ho k pokladu přivedl. Jeho chamtivost se mění v nebezpečnou posedlost a je ochoten jít až za hranici morálních i lidských pravidel. V rozhodující chvíli, kdy má dojít k odstranění cizince, se však situace zásadně obrátí.
Cizinec odhalí svou pravou identitu. Ukáže se, že není obyčejným člověkem, ale samotným Krakonošem, bytostí spojenou s horami, jejich rovnováhou a spravedlností. Jeho přítomnost není náhodná, ale součástí hlubšího řádu, který lidé často nechápou nebo ignorují. Krakonoš nejedná podle lidských zákonů, ale podle principů, které chrání přírodu i morální rovnováhu kraje.
V okamžiku jeho odhalení dochází k zásadnímu zlomu. Krakonoš trestá lidskou chamtivost a zradu, která byla v horách spáchána. Následuje strašlivý trest, který není jen fyzickým aktem, ale i symbolickým vyrovnáním za narušení přirozeného řádu. Hory samy se stávají nástrojem spravedlnosti a ukazují, že některé síly nelze ovládnout ani obejít.
Liduška, která mezitím sleduje vývoj událostí, se ocitá v situaci, kdy musí bojovat o záchranu Adama. Její láska, která na začátku působila jednostranně a beznadějně, se stává motivací k činům, které překračují její dosavadní možnosti. V kontrastu k ní stojí Blanka, která je postavena před volbu mezi bezpečným světem, který zná, a realitou, která se před ní rozpadá.
V zámku Hůrka se nachází starý obraz, který postupně získává stále větší význam. Jeho motivy naznačují, že podobné události se v kraji již odehrály v minulosti a že Krakonoš není jen legendou, ale součástí cyklu, který se opakuje vždy, když lidé poruší rovnováhu mezi chamtivostí a úctou k horám.
Postupně vychází najevo, že v horách se v minulosti odehrálo něco, co vedlo k vytvoření této legendy. Nejde pouze o pohádku, ale o paměť místa, které si uchovává zkušenost s lidskou nenasytností a jejími důsledky. Krakonoš tak není jen trestající silou, ale i strážcem paměti a rovnováhy.
V závěru se ukazuje, že největší tajemství Krakonoše nespočívá v pokladech ani v moci, ale v samotném principu, že hory si vždy vezmou zpět to, co jim bylo odebráno nespravedlivě. Lidé mohou toužit po bohatství, ale nikdy nemohou uniknout následkům svých činů, pokud naruší přirozený řád.
Postavy a obsazení
• David Švehlík - Krakonoš
• Leona Skleničková - zahradnice Liduška
• Jan Nedbal - Adam
• Jakub Prachař - císař Štěpán
• Dominika Morávková - komtesa Blanka (dabing: Anna Theimerová)
• Ondřej Sokol - národopisec Pravoslav Jiráček
• Diana Mórová - matka Lidušky a Honzíka
• Jakub Barták - Honzík, mladší bratr Lidušky
• Martin Huba - správce
• Norbert Lichý - starosta
• Olaf Burmeister - lékárník (dabing: Roman Štabrňák)
Ocenění
*Slnko v sieti (2023)
2023 - Peter Bebjak, Rasťo Šesták, Sláva Adamíková (Najlepší televízny film/miniséria/seriál) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.12.2022 Česká televize
Premiéra Slovensko: 25.12.2022 TV JOJ
Premiéra v TV: 25.12.2022 Česká televize
Poprvé na DVD: 15.2.2023 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Produkční data
Produkční data nejsou dostupná
Sledování na VOD
https://filmtoro.cz/film/krakonosovo-tajemstvi
Tržby v ČR - Údaje o tržbách nejsou veřejně dostupné
Návštěvnost v ČR - Údaje o návštěvnosti nejsou veřejně dostupné
Náklady (Rozpočet) - Údaje o rozpočtu nejsou veřejně dostupné
Tvůrci a herci
Peter Bebjak (Režie), Rasťo Šesták (Produkce), Peter Bebjak (Produkce), Barbara Johnsonová (Produkce), Juraj Dobrakov (Hudba), Martin Žiaran (Kamera), Marek Kráľovský (Střih), - (Casting), Juraj Kuchárek (Scénografie), Ján Kocman (Kostýmy), Beáta Kodajová (Kostýmy), Jiří Hruban (Zvuk), Michaela Kicková (Masky), Jiřina Vlková (Masky), Iveta Huptychová (Masky), Barbara Johnsonová (Scénář), David Švehlík (Herec), Leona (Herec), Jan Nedbal (Herec), Ondřej Sokol (Herec), Dominika Morávková (Herec), Jakub Prachař (Herec), Martin Huba (Herec), Diana Mórová (Herec), Jakub Barták (Herec), Olaf Burmeister (Herec), Ctirad Götz (Herec), Lucie Matoušková (Herec), Nataša Bednářová (Herec), Jan Vondráček (Herec), Norbert Lichý (Herec), Jiří Maryško (Herec), Vladislav Georgiev (Herec), Anna Theimerová (Herec), Roman Štabrňák (Herec), Stanislav Paseka (Herec)
2022/99/Česko, Slovensko, Německo/Pohádka
Zajímavost k filmu
- Jakub Prachař hraje v pohádce dvojroli Štěpána a jeho dávného předka, podle něhož je namalován i portrét v zámecké jídelně.
- Film měl největší sledovanost ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti, tedy od roku 1997, a to 3,22 milionu diváků. Byly to téměř dvě třetiny všech lidí, kteří měli v daném čase zapnutou televizi.
- Jakub Prachař (Štěpán) je vnukem Iljy Prachaře, který si v Krkonošských pohádkách (od r. 1974) zahrál roli Trautenberka. (Nach)
- Když se Krakonoš (David Švehlík) dívá dalekohledem na Adama (Jan Nedbal), který diktuje správci seznam hostů na chystanou svatbu s Blankou (Dominika Morávková-Zeleníková), tak mezi nimi padne i jméno Trautenberg, což je narážka na původní zápornou postavu z Krkonošských pohádek (od r. 1974).
- Krakonošova chalupa byla postavena na Bílé skále (2 km východně od Příchovic). Zde vznikaly exteriérové záběry.
- David Švehlík uvedl, že Krakonoš byl jeho hlavním dětským hrdinou díky seriálu Krkonošské pohádky (od r. 1974), kde si postavu Krakonoše zahrál František Peterka.
- „Krakonošovo tajemství má podle mne v sobě všechny atributy současné atraktivní a žánrově rozmanité pohádky,“ uvedl režisér Peter Bebjak.
- Natáčelo se na hradech Kost a Sovinec a na zámcích Hrádek u Nechanic a Doudleby nad Orlicí. Dále pak v Příchovicích, Úštěku a ve skanzenu Veselý kopec. Interiéry Krakonošova chalupy vznikly v kulisách brněnského studia České televize.
- Že bude Krakonoša hrať David Švehlík, o tom mala scenáristka Barbara Johnsonová jasno už pri písaní scenáru. Režisér Bebjak tento návrh nijako nerozporoval.
- O pohnútkach natočiť rozprávku na túto tému prehovorila scenáristka Barbara Johnsonová: „Postava Krakonoša si zaslúži rozprávku, ktorá je jej venovaná trošku z hlbšieho, podrobnejšieho pohľadu, než ako ju poznáme z Večerníčkov.“
- Film měl největší sledovanost ze všech pohádek vysílaných 25. prosince za dobu měření televizní sledovanosti, tedy od roku 1997, a to 3,22 milionu diváků. Byly to téměř dvě třetiny všech lidí, kteří měli v daném čase zapnutou televizi.
- Jakub Prachař (Štěpán) je vnukem Iljy Prachaře, který si v Krkonošských pohádkách (od r. 1974) zahrál roli Trautenberka. (Nach)
- Když se Krakonoš (David Švehlík) dívá dalekohledem na Adama (Jan Nedbal), který diktuje správci seznam hostů na chystanou svatbu s Blankou (Dominika Morávková-Zeleníková), tak mezi nimi padne i jméno Trautenberg, což je narážka na původní zápornou postavu z Krkonošských pohádek (od r. 1974).
- Krakonošova chalupa byla postavena na Bílé skále (2 km východně od Příchovic). Zde vznikaly exteriérové záběry.
- David Švehlík uvedl, že Krakonoš byl jeho hlavním dětským hrdinou díky seriálu Krkonošské pohádky (od r. 1974), kde si postavu Krakonoše zahrál František Peterka.
- „Krakonošovo tajemství má podle mne v sobě všechny atributy současné atraktivní a žánrově rozmanité pohádky,“ uvedl režisér Peter Bebjak.
- Natáčelo se na hradech Kost a Sovinec a na zámcích Hrádek u Nechanic a Doudleby nad Orlicí. Dále pak v Příchovicích, Úštěku a ve skanzenu Veselý kopec. Interiéry Krakonošova chalupy vznikly v kulisách brněnského studia České televize.
- Že bude Krakonoša hrať David Švehlík, o tom mala scenáristka Barbara Johnsonová jasno už pri písaní scenáru. Režisér Bebjak tento návrh nijako nerozporoval.
- O pohnútkach natočiť rozprávku na túto tému prehovorila scenáristka Barbara Johnsonová: „Postava Krakonoša si zaslúži rozprávku, ktorá je jej venovaná trošku z hlbšieho, podrobnejšieho pohľadu, než ako ju poznáme z Večerníčkov.“
Odkazy
Hrají:
David Švehlík, Leona, Jan Nedbal, Ondřej Sokol, Dominika Morávková, Jakub Prachař, Martin Huba, Diana Mórová, Jakub Barták, Olaf Burmeister, Ctirad Götz, Lucie Matoušková, Nataša Bednářová, Jan Vondráček, Norbert Lichý, Jiří Maryško, Vladislav Georgiev, Anna Theimerová, Roman Štabrňák, Stanislav Paseka