Dům u jezera / The Lake House (2006/95/USA, Austrálie/Drama, Fantasy, Romantický) 67%
04.03.2018 16:28
JEDNOU VĚTOU
„Můžete být spojeni s někým, koho jste nikdy nepotkali?“
OBSAH
Doktorka Kate Forster (Sandra Bullock) konečně našla lásku. Bohužel se jedná o vztah na dlouhou vzdálenost. Ona bydlí v centru Chicaga, on na předměstí u jezera. Ještě jedna maličkost: Její současností je rok 2006, zatímco pro něj trvá rok 2004. Keanu Reeves a Sandra Bullock opět spolu, poprvé od Nebezpečné rychlosti, v příběhu o lásce, která překoná i čas. Vše začíná okamžikem, kdy se Kate odstěhuje ze svého krásného domu u jezera a nechá vzkaz pro budoucího nájemníka, architekta Alexe Wylera (Keanu Reeves). Začnou si dopisovat a zjistí, že jsou stvořeni jeden pro druhého a také, že žijí každý v jiném čase. Je možné se za podobných okolností vůbec setkat? Co se stane, pokusí-li se o to? Okouzlující a cituplný Dům u jezera je film pro každý čas.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Základní premisa: výborná. Scénář: inteligentní. Herecké výkony: snaživé. Soundtrack: dojemný. Režie: průměrná. Výsledný efekt: nebrečel jsem. Dům u jezera (i když ve skutečnosti na jezeře) je docela obyčejným filmem o lásce rozdělené časem. Nečekejte však přehršel časových paradoxů ve stylu Donnieho Darka, o tu lásku zde jde především. Což však neznamená, že by sci-fi rovina filmu postrádala logiku, jen mi občas trvalo trochu déle, než mi došly některé souvislosti. Pro veskrze pozitivní dojem z Domu u jezera jsou důležité dva předpoklady: 1. musíte očekávat americký romantický film, nikoliv remake jihokorejského romantického filmu, 2. musíte být ve správně sentimentálním rozpoložení mysli (jinými slovy „být rozměklí jako máslo“). Potom vám možná nebude vadit, jak schématická a kýčovitá historka se před vašim zrakem odvíjí a alespoň na chvíli uvěříte, že Sandra Bullock a Keanu Reeves si byli souzeni, tudíž jim devadesátiminutové hledání toho druhého nebudete mít za zlé. (Matty)
Původní film jsem neviděl a je to rozhodně moje štěstí. Pro dvojici Keanu Reeves a Sandra Bullock mam od jejich Nebezpečné jízdy slabost a nemohu si pomoct, ty dva se k sobě prostě neuvěřitelně hodí. Je dobře, že se oba potkali v romantickém filmu s malou kapkou mystiky(jak jinak nazvat hrátky s časem, když nechci použít problematickou zkratku sci-fi?:)). Kamera si vybere pár skvělých momentů a prolínání dvou časových rovin(např. v parku) je opravdu dokonalé. Alejandro Agreti film pojal jako rozhovor dvou lidí skrz čas(a poštovní schránku). Oba spojuje jen Dům u jezera. Od začátku vám bude jasný důvod proč ALex nepřijde na domluvenou schůzku a stejně tak odhadnete konec, ale proč si kazit tento příjemný film? Myšlenka čekání na toho pravého skrz místo i čas bohužel není rozpracována na 100%. Podle mého názoru je film veden poměrně slušně a naplňuje svůj potenciál. Dokáže potěšit, ale bohužel nenadchne. Velká škoda, ale přesto doufám že má oblíbená dvojce si svou spolupráci zopakuje v něčem malinko více odvážném a originálním. (Djkoma) 3*
U Domu od jezera jsem měl pocit, že mi v krvi nabíhají rakovinotvorný destičky, protože to co se mi po obrazovce během necelých dvou hodin protočilo, to bylo neuvěřitelný. Tady už mi příjde, že tvůrci nezvládnou napsat klasický originální romantický příběh, který zaujme, dojme a bůhví co ještě romantický film má dělat. Ne, oni za prvý musejí krást náměty jiných zemí, tady konkrétně originál je z Korei. Ale za druhý ty pocity tlačej tak umělou cestou s hrozně umělym a fantasy scénářem, že jsem čekal na chvíli, kdy ten film vypnu. Jasný, dvojka Keanu Reeves a Sandra Bullock se spolu zase setkali. To je možná hrozně fajn. Ale setkali se ve filmu, kterej ve mně měl vyvolat nějaké reakce. Reakci nevyvolal, jenom jsem čekal romantiku v pravém slova smyslu. Čistě ze života, s kapkou osudu a obrovským srdcem na dlani. (Malarkey) 2*
VELKÁ RECENZE
Nejsem sice ten pravý povolaný na psaní následujícího textu, nicméně jak říkávala moje babička, některé věci prostě udělat musíš, i kdyby ti za patami hořelo. Tahle situace naštěstí nenastala a tak se rychle pustím do psaní, kdyby se bleskurychle rozhodla pro změnu stavu ;).
Takže… původní korejský snímek Siworae, který stojí Domu u jezera jako předloha, jsem bohužel neviděl. To kdybyste ze mě chtěli mámit srovnání a nepochopitelně se ťukali do čela, jak můžu Sandru a Keanu hodnotit tak vysoko, když „stojí za prd a originál je boží“. Jsem na druhou stranu jediný z naší redakce, kdo viděl současný výrobek made in USA a proto musíte vzít zavděk prostým srovnáním sladkých snů plných lásky v podání hollywoodských stars ve stínu ostatní romantické produkce, kterou na nás slavná továrna na sny plive.
Inu tedy… Žil byl párek, kterému to děsivě seklo v Nebezpečné rychlosti a už tenkrát prosakovaly zprávy, že by ti dva mohli podepsat smlouvu na nějakou tu hollywoodskou dobrotu plnou žhavých polibků a něžných slov. Trvalo to dvanáct let a bohužel to už nemá s Nebezpečnou rychlostí nic společného. Vztah sexy dvojky z předních stránek prestižních společenských časopisů je naroubován do sci-fi zápletky a jeho originalita spočívá v tom, že je vztahem na dálku, což však neznamená např. vzdálenost 300 kilometrů, ale časové období dvou let (ano, cestujeme časem, děti… pokud vás zajímá vícero informací, přesuňte se k popisu děje o tři odstavce výše ;). Ač oba zdánlivě dělají, že se tomu diví, není to pravda a na celou věc si zvyknou poměrně rychle. Což je zvláštní, protože mně se takové běžné věci jako cestování dopisů časem nedějí a kdyby se náhodou děly, nechal bych se uzavřít do cimry s pečlivě vypolštářovanými stěnami. Hrdinům ke vstřebání paranormálních jevů stačí zhruba tři minuty filmového času po zhruba deseti minutách vyprávění. Připočtete-li úvodní titulky, máte po čtvrt hodině vyložené největší překvapení filmu na stole. A dalších 90 minut před sebou, v nichž se musí oba protagonisté zatraceně snažit, aby vám to atraktivitou svého vztahu všechno pěkně vynahradili.
Což o to. Jak už jsme si řekli, těm dvěma to funguje odjakživa. I po těch dvanácti letech a dvanácti nových vráskách. Bohužel, po přednesení problému zvaného cestování časem přichází ošemetný problém zvaný časové paradoxy, s jehož řešením však nikdo nepočítá. A je to právě ta chvíle, kdy musíte naprosto do puntíku vypnout, abyste se mohli romantickou linií alespoň trochu nechat unést. Protože jakmile začnete řešit, jak je možné změnit to, co už se stalo, ošklivě se zamotáte ve fyzice a ta má s romantikou pramálo společného, nemluvíme-li zrovna o prvním randez-vouz studentů ČVUT. Dejme tomu, že jste vypnuli dle návodu. Ano, pak od filmu dostanete přesně to, co si žádá vaše přítelkyně a vy ji chcete udělat ohromnou radost. Jiskření a nasládlou chemii, dialogy plné květnatých souvětí, hezkých slov a společných plánů, příjezdy na poslední chvíli i trucovité slzy plné hořkých ingrediencí. Scénář v tomto směru vládne až otřesnou snahou prohánět důvěrně známá klišé přes kopírák, ale troufám si tvrdit, že v podání této herecké dvojice to urazí méně než v podání kterékoliv jiné na jejím místě.
Režisér argentinského původu, Alejandro Agresti, bohužel navíc vykřesává pomník i rodinnému dramatu. Jen nažhavenými dopisy totiž hodinku a půl nevyplníte, a tak Jemu pro jistotu umírá otec, s nímž byl vždycky na ostří nože a teď si to zatraceně vyčítá. Ona se zase topí ve větách „miluji déšť při končícím pikniku“ a potrpí si na zasněné pohledy do krbu při myšlenkách na rodinu svou, kdysi možná také šťastnou, a pracovní povinnosti, které jí poslední roky přijdou zatraceně nudné. Nic co by vás zvedlo ze židle, ba co víc, chvílemi skutečně otravné, jelikož z toho prostě nemůžete vycítit víc než pachuť plastu a prostého výplňového kýče.
Vyprávění nicméně odsýpá, i když je průměrnější než cokoliv, na co jste narazili uprostřed libovolné série libovolného seriálu. Dům u jezera je prostý, ale není nudný a splňuje přesně to, co od něj čekáte – trochu romantického objetí v zajetí všech těch letních blockbusterů s dvojkami a návratovými přízvisky v podtitulu. Bojím se však, že kdyby byl tento remake vyplozen v době Lásky nebeské, zemřel by závistí dříve, než by se došoural do kin. Doba mu ale přeje, tak mu přejme i těch pár drobných do prasátka. No ne?
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dr. Kate Forsterová v roce 2006 opouští dům u jezera ve Wisconsinu, protože se stěhuje do Chicaga. Ve schránce zanechá dopis budoucímu nájemníkovi, v němž mimo jiné poznamenává, že otisky psích tlapek na přístupové cestě už byly, když se nastěhovala.
Dva roky předtím, v roce 2004, přijíždí do domu architekt Alex Wyler a ve schránce najde její dopis. Dům je zanedbaný, nejsou tam žádné otisky psích tlapek. Když Alex dům rekonstruuje, proběhne pes přes barvu a na přístupové cestě zanechá své otisky. Kate a Alex si pak posílají pomocí schránky vzkazy nadále a oba vždy sledují vlaječku na schránce, která naznačuje, že přišel nový dopis. Vždy se rozhlížejí, jestli někoho uvidí, když se vlaječka pohne, ale nikdy si nikoho nevšimnou.
Zmatený Alex se Kate zeptá, jak mohla o otiscích vědět. Kate mu odepíše a oba pak zjistí, že žijí každý v jiné době. Dále spolu komunikují. Kate požádá Alexe, aby jí poslal knihu, Anna Elliotová, kterou kdysi Kate ztratila na nádraží. Alex pak vezme Kate na procházku po jeho nejoblíbenějších místech v Chicagu pomocí mapy s komentáři, kterou zanechá ve schránce. Alex náhodou potká Kate na party, ale nezmíní se o jejich korespondenci, protože ta pro ni vlastně ještě neproběhla.
V další korespondenci se rozhodnou, že se znovu setkají. Alex rezervuje stůl v restauraci Il Mare na večer v Katině době. Kate pak do restaurace jde, ale Alex se neukáže. Kate se zlomeným srdcem Alexe požádá, aby jí už nepsal. Vypráví mu o tragédii, které byla svědkem na Valentýna rok předtím. Byla svědkem dopravní nehody na Daley Plaza a v náručí jí zemřel neznámý muž. Oba pak dům u jezera opustí a žijí dál své vlastní životy.
O rok později, pro Alexe na Valentýna 2006, pro Kate na Valentýna 2008, se Alex k domu vrátí, zatímco Kate navštíví architekta, který připravuje plány pro renovaci domu, který chce koupit. Tam si všimne kresby domu u jezera a dozví se, že jejím autorem je Alex Wyler, osoba, se kterou si psala. Dozví se také, že Alex zemřel přesně před dvěma lety při autonehodě a uvědomí si, že to je důvod, proč se neukázal na jejich rande. To on byl mužem, který zemřel v Katině náručí na Daley Plaza.
Kate pak spěchá k domu u jezera a napíše dopis, v němž mu vyzná lásku a prosí ho, aby ji nevyhledával, pokud ji taky miluje. Řekne mu, aby počkal dva roky a přišel k domu u jezera. Alex mezitím jde na Daley Plaza, aby se s Kate potkal. Kate u schránky domu u jezera vzlyká a myslí si, že mu napsala příliš pozdě. Vlajka se pak ale pohne, což znamená, že Alex si vyzvedl dopis. Krátce na to uvidí přijíždějící auto, z něhož vystoupí muž. Je to Alex. Přijdou k sobě, políbí se a společně jdou k domu u jezera.
O FILMU
„Dům u jezera je epická love story,“ říká Sandra Bullocková, představitelka Kate Forsterové, nezávislé doktorky, která je navzdory své racionální povaze vtažena do vztahu popírajícího veškerou logiku. “Je to o možnostech a rozhodnutích, kterým se nevyhneme při hledání toho pravého. Chcete věřit v nemožné a v úžasnou sílu vztahu překonat jakékoliv překážky, protože si tolik přejete, aby ti dva byli spolu.“
Byla to unikátní stavba a děj filmu, co zaujalo Bullockovou, která půvab filmu vidí v tom, že to je „něco, co jste zcela jistě ještě neviděli.“
Keanu Reeves se na filmovém plátně vedle Bullockové ocitá poprvé od jejich nezapomenutelného setkání ve filmu Nebezpečná rychlost. Zápletka příběhu jej také okouzlila a zahrál si postavu Alexe. „Způsob, jakým se setkávají je opravdu originální a dojemný,“ říká s odkazem na nadčasovou ideu výborně skloubenou se současným umístěním a postavami Domu u jezera. „V tomto filmu nejsem hrdina a ona není dívka v nesnázích. Není to o dvou lidech, hledajících někoho nebo něco ke svému naplnění; je to o dvou lidech, kteří objeví, že spolu můžou vytvořit něco nového.“
Fakt, že jeden druhého naleznou, je sám o sobě záhadnější než cokoliv si kdy dokázali představit. Jak může ona hodit do schránky dopis v roce 2006 a on si ho vyzvednout o dva roky dříve?
Jsou to dva lidé se samostatnými životy, kteří spolu musí komunikovat přes neproniknutelnou hráz dvou let, a přesto ve všech ostatních směrech k sobě mají tak blízko.
„Dopisy začínají všedními tématy, ale netrvá dlouho než dospějí k základní otázce ‚kdo jsi‘, z čehož se stává hlavní téma. Kdo jsi? Alex nachází někoho, s kým se může podělit o problémy a odhalit mu své nejniternější já, přičemž reakce, které se mu dostává, je stejně otevřená,“ říká Reeves.
Jak on, tak i Bullocková jsou přesvědčeni, že e-mail ani žádný jiný prostředek komunikace by příběhu nesloužil tak dobře jako dopisy, přičemž Reeves říká, „Samotná činnost psaní dopisů vyžaduje, abyste strávili čas formulací myšlenek. Dovoluje vám to být velmi důvěrný, uvážlivý a sám sebou. Protože jste nuceni počkat, než té druhé osobě dopis dojde a ona odepíše, pocit touhy a čekání umocňuje váš úmysl.“
Pomocí dopisů, říká Bullocková, se Kate a Alex vyhýbají „chození kolem horké kaše a povrchnostem, které jsou vždy přítomné, když se dva lidé seznamují a snaží se předvést v nejlepším světle. Bez toho jsou schopni být naprosto upřímně sami sebou, pošetilí, rozčílení, melancholičtí a vážní, špatné vtipy a špatné nálady nevyjímaje. Vzhledem k neobvyklosti tohoto vztahu není proč se stydět a mít strach se tomu druhému plně otevřít, protože část vašeho vědomí vám stále říká ‚Stejně to není doopravdy a pokud ano, s tím člověkem se tak jako tak nikdy nesetkám, tak proč se tím zabývat?‘ Zamilují se tak hluboce proto, že jsou schopni beze strachu odhalit svoji zranitelnost.“ Kromě toho, pocit, který cítíte když v dlaních svíráte věc, které se ten druhý dotýkal před vámi, je obzvlášť důležitý, když sdílíte tak málo fyzického kontaktu.
Korespondence mezi Kate a Alexem vzkvétá, což jim nepřináší jen milostné dobrodružství a smích, ale i sílu a inspiraci k věcem, na kterých pracují každý sám. „Nevím, jestli se vědomě chystají na lásku, ale mění směr svých životů a otvírají se tomu, co přijde,“ říká Reeves.
Kate nastupuje na nové místo. Vyměnila svoje venkovské útočiště za Chicago, město, jehož přirozenou krásu zatím ještě nevnímá, a malý, sterilní byt, v němž má pocit tísně.
Neochotna smířit se s neplnohodnotným vztahem, rozhodla se nedávno rozejít s mužem, který zkrátka nebyl „ten pravý“. Někdy však přemýšlí o tom, zda někdo takový vůbec existuje a jak dlouho na něj bude muset čekat. Ve stejné době Alex, nadaný architekt, mrhá svým talentem na obyčejné bytové výstavbě, radši než by setrval v prestižním designovém studiu po boku svého otce, slavného architekta Simona Wylera, v jehož roli se představila mezinárodně uznávaná filmová ikona Christopher Plummer.
„Snaží se překonat životní a profesní cíle, které mu stanovil jeho otec,“ konstatuje režisér filmu Dům u jezera Alejandro Agresti. Vzrůstající sláva a arogance staršího z Wylerů způsobily odchod Alexovy milované matky, rozpad rodiny a následné odcizení otce a syna. Pro oba je stále ještě obtížné pobývat spolu v jedné místnosti. Alex se postavil na vlastní nohy, aby zjistil, jestli je schopen vymanit se ze stínu svého otce, i kdyby to mělo znamenat oddálení jeho uměleckých snů.
„Jsou v přechodném období,“ podotýká Reeves. „Kate v roce 2006 a Alex v roce 2004 jsou ve stejné fázi života, kdy na něco čekají, ale ještě nevědí na co.“
„Dokud si nezačali psát,“ říká Bullocková, „nemohli tušit, že čekají jeden na druhého.“
Dům u jezera byl natočen podle původního jihokorejského filmu Il Mare z roku 2000, který zkoumá netušené možnosti komunikace v čase. Il Mare se stal velmi populárním na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu v Jižní Koreji, kde upoutal pozornost a představivost producentů Douga Davisona a Roye Lee, zakladatelů společnosti Vertigo Entertainment. Ti si následně vytyčili za cíl poskytnout hlavní myšlenku filmu širšímu obecenstvu.
Davison říká, „Byl to milostný příběh, jaký jsme nikdy předtím neviděli, jedinečný a komplexní. Ten námět o síle lásky, která dokáže změnit život lidí, bylo to, co nás především zaujalo. Během tři a půl roku práce na tomto projektu jsem ani na chvíli neztratil své nadšení.“
Lee přidává, „bylo snadné si představit celý film natočený ve Spojených státech a s americkými herci, protože zápletka je absolutně univerzální a neobsahuje nic, co by ji přímo vázalo ke korejské, ani jiné konkrétní kultuře.“ K napsání scénáře vybrali Davison a Lee Davida Auburna, především na základě emocí, které vyvolala jeho divadelní hra Důkaz. Hra získala Pulitzerovu cenu, stejně jako ocenění Tony Award a Drama Desk Award za uvedení na Broadwayi a byla následně upravena pro filmová plátna v roce 2005. Davison říká, „Davidovo psaní je fascinující a proto byl tou ideální osobou k vytvoření tohoto neobvyklého příběhu. Napsal úžasný scénář.“
Nakonec našli uznávaného argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, který prokázal, „schopnost zachytit citový prvek, který dnešním filmům tak často chybí.“ Davison a Lee byli obzvlášť uneseni filmem Valentin, dojemným a nostalgickým vyprávěním o malém chlapci, jehož snem je stát se kosmonautem. Tento film, napsaný a režírovaný právě Agrestim, získal celou řadu mezinárodních ocenění včetně výroční ceny Asociace argentinských filmových kritiků Stříbrný kondor pro nejlepšího režiséra a nejlepší původní scénář a cenu Zlaté tele pro nejlepšího režiséra na Nizozemském filmovém festivalu. Ačkoliv jádro příběhu spočívá v dialogu mezi dvěma milenci oddělenými bariérou času, v Agrestiho zpracování se Dům u jezera stává obrazným vyprávěním, které divákům umožní „svobodně přenést vaše pocity do příběhu lépe, než kdybychom vám stále diktovali, jak se máte cítit,“ vysvětluje Bullocková. „Líbí se mi, jak se oba příběhy odvíjejí, jak poznáváme tyto dva lidi,“ říká Agresti. „Zároveň mě zaujalo, jak si děj pohrává s časem a jakým způsobem se ti dva zamilují, navzdory nemožnosti se setkat. Zpočátku si myslí, že vzájemná výměna dopisů je jen hra. Ale to co zdálo nepochopitelné má ve skutečnosti vlastní logiku.“
„Zachycuje přirozený pocit, který cítíte, když všechno do sebe zapadá,“ říká Bullocková o jednom z ústředních témat. „Ve vašem životě se něco přihodí a v tu chvíli vás napadne, že to možná má co dělat s něčím zdánlivě nesouvisejícím, co se odehrálo v minulosti. Možná je nutné, aby jedna událost nahrála druhé, což často ani nevidíme.“ Nakonec konstatuje, „Nezáleží na osudu, ale na volbě. Naše postavy chtějí uvěřit, že na něco smysluplného má smysl čekat, i když se to zdá být nemožné.“
V Domě u jezera si jsou Sandra Bullocková a Keanu Reeves protějšky ve stylu odrážejícím charakter postav. Při práci na díle unikátní struktury vznikla u těchto dvou herců vášeň pro rozvíjející se milostný příběh, ve kterém se na plátně objevují spíše střídavě než společně. Jejich korespondencí se rozvíjí živý a intimní dialog. Bullocková a Reeves jsou kamarádi i mimo plátno, což při natáčení rozhodně neškodilo. Přáteli se stali před dvanácti lety při natáčení mezinárodně úspěšného filmu Nebezpečná rychlost (1994). Tento film pro Bullockovou představoval první hlavní roli, pro oba pak získal celou řadu filmových cen a nominací MTV včetně nejlepší filmové dvojice a nejlepšího polibku.
„Je mi inspirací,“ říká Reeves, s odkazem nejen na kariéru Bullockové, která se rozrostla do povinností producentky a výkonné producentky, ale i na různorodost jejích zálib, včetně restaurování domů. „Od té doby jsme spolu nepracovali, ale zůstali jsme v kontaktu a dokážeme si užít přítomnost toho druhého.“ Bylo úžasné s ní znovu pracovat. Roli Kate přináší směsici zranitelnosti a síly. Vytváří dojem přítomnosti, přestože jakoby z dálky, což je jeden z pozoruhodných aspektů příběhu. Je toho tolik, co musí vyjádřit beze slov. Přitom má stále svůj jemný dotek a smysl pro humor.“
„Keanu byl můj první filmový partner. Předtím jsem hrála vedlejší role, ale v Nebezpečné rychlosti jsem opravdu byla součástí týmu. Cítím k němu velkou náklonnost,“ reaguje Bullocková. „Nikdy jsme se jeden druhému úplně neztratili. Už při první zkoušce Domu u jezera jsem se cítila jako doma. Je mezi námi porozumění a důvěra, které nevysvětlíte,“ říká a se smíchem dodává, „Je to zřejmé, protože se neustále hádáme!“ Bullocková vzpomíná, že na Domu u jezera, „Pracovali jsme spolu, ačkoliv střídavě. Bylo to v podstatě jako samotný příběh, kde se vám zdá, že kdyby se Kate otočila, tak by za sebou Alexe uviděla. Klidně by mu mohla jít přímo naproti.“ Tím, že se stále míjejí se stupňuje romantické napětí. „Jsou tak dlouho odděleni a mají to tak těžké. Je to srdceryvné. Chcete, aby byli spolu skoro tak moc, jako to chtějí oni sami.“
Pozornost režiséra Agrestiho věnovaná souhře nesčetného množství vizuálních prvků vedla k ozvláštnění pouta mezi milenci. Bullocková vysvětluje, „Způsob natáčení každého záběru byl přesně promyšlen, ať už se jednalo o nábytek, umění nebo pouhý detail v objektivu kamery. Všechno to může odkazovat na něco jiného nebo být symbolem. Kate a Alex jsou přímo propojeni, ať jsou si toho vědomi nebo ne. I když nejsou ve stejné místnosti, každý Katin čin se projeví v Alexově světě a naopak.“
Jednoho podzimního dne nechává Kate ve schránce svoji červenou šálu pro Alexe. Ten ji začne nosit, čímž se jejich komunikace obohacuje o nový prvek. Alex a Kate poté pochopí omezení, ale i neuvěřitelné možnosti své situace. V dojemné scéně zasazuje Alex v roce 2004 malý stromek vedle místa, kde bude později Kate bydlet. Vnáší jí do života tolik potřebnou krásu s vědomím, že do roku 2006 ze stromečku vyroste mohutný strom, který jí udělá radost. „Postavením Alexových a Katiných scén vedle sebe vidíte, že ti dva jsou tak nějak spolu,“ říká Reeves. Věří, že je to především vzrůstající „intenzita a intimnost jejich dialogu,“ co divákům dává pocit, že tito dva lidé, kteří k sobě tak viditelně patří, jsou konečně spolu. Zklamána z neúplnosti jejich hlubokého vztahu, Kate čím dál hůře snáší realitu a začíná se sama sebe ptát, zda jejich zvláštní románek není jen marná fantazie. V tomto kritickém bodě jí do života znovu vstupuje bývalý snoubenec Morgan. Stále ji miluje a chce, aby mu dala další šanci. Je přesvědčen o tom, že jeho neochota následovat Kate do Chicaga byla důvodem jejich rozchodu. Není to poprvé, kdy se snaží znovu zažehnout plamínek, ale narozdíl od předchozích pokusů je Kate ochotna mu vyjít vstříc.
Dylan Walsh umně zahrál postavu Morgana, na kterém Kate v minulosti záleželo a ke kterému by se případně mohla vrátit. Walsh v současné době hraje doktora Seana McNamaru v úspěšné řadě seriálu Plastická chirurgie s.r.o. televize FX Network, který byl oceněn Zlatým glóbem. „Pravdou je,“ říká Walsh, „že na Morganovi není nic špatného, krom toho, že narozdíl od Alexe se drží při zemi. Je opravdový. Možná není tak duchaplný jako jeho sok, ale rozhodně Kate miluje a má tu výhodu, že žije ve stejné době jako ona.“ Bullocková souhlasí a připouští, že Morgan „je opravdu skvělý chlap, se kterým by vás vaši přátelé rádi viděli. Je upřímný, milující a zbožňuje Kate, která nemůže popřít, že on je všechno, co by si žena mohla přát.“ Nicméně nakonec říká, „Musíte si uvědomit, že někdo může být dokonalou osobou, ale ne pro vás.“ V práci se Kate věnuje pacientům se svou obvyklou péčí, přesto si její přítelkyně a kolegyně doktorka Anna Klyczynská všimne nepatrné změny. V roli doktorky Klyczynské se představila herečka íránského původu Shohreh Aghdashloo, která v roce 2004 získala oskarovou nominaci za výkon v úspěšném dramatu Dům z písku a mlhy.
„Anna si uvědomuje, že Kate něco trápí,“ říká Aghdashloová. Anna vidí její dilema, ale netuší, o co jde. Čerpá z vlastních životních zkušeností, aby Kate pomohla rozhodnout, co je pro ni nejlepší. „Anna toho ve svém životě hodně prožila a tím získala hodně moudrosti. Vidí Kate na pokraji stejně špatných rozhodnutí, jaká ve svém životě sama udělala a chce jí pomoci - tak jako by to udělal každý pravý přítel. Chce, aby se Katin život ubíral správným směrem.“
Vzdát se něčeho reálného kvůli zdánlivě neuskutečnitelnému romantickému snu „je ohromný risk“ uznává Reeves. „Ale často musíte udělat přesně to, abyste duševně vyzráli a přiblížili se tomu, po čem opravdu toužíte.“
Vedle lokality Maple Lake vybrala produkce dalších přibližně 40 míst v Chicagu a jeho okolí. Město se k natáčení perfektně hodilo jak z hlediska geografie, tak i díky svým skvěle vyhovujícím architektonickým památkám. Mnoho světově proslulých architektů se zúčastnilo přestavby metropole po „Velkém požáru“ v roce 1871, mezi nimi také Frank Lloyd Wright, Daniel Burnham, Louis Sullivan a Mies van der Rohe. Crowley dokládá, „Je to skutečně jedno z architektonicky nejzajímavějších měst světa. Každý, kdo v oboru něco znamenal, tam něco postavil. Centrum Chicaga se nedá k ničemu přirovnat.“
Mezi místy využitými k natáčení Domu u jezera jsou i tak významné památky jako Rooseveltova univerzita (navržená na konci 80. let 19. století Louisem Sullivanem), jejíž rozsáhlou knihovnu přetvořil Crowley na designové studio Alexova otce a Artist Café ve Fine Arts Building z roku 1885 - jedné z posledních přežívajících budov architekta Solona Bemana v centru města. Dále se filmu objevuje i historická Old Colony Building, navržená roku 1894 Holabirdem & Rochem, o které Crowley říká, „Jeden z prvních skutečných mrakodrapů v zemi,“ stejně jako Wylerova dětská klinika v lékařském komplexu v Hyde Parku a Wrigleyville s přiléhajícím stadionem Wrigley Field. Filmovalo se také na Daley Plaza, kde se nad jedním z nejdramatičtějších momentů filmu tyčí Picassova socha, stejně jako v nově přestavěném Millenium Parku, domově světově proslulé plastiky britského umělce Anishe Kapoora „Cloud Gate“ a v oblíbená restauraci Park Grill, která se pro potřeby filmu změnila na restauraci Il Mare, kde se Kate a Alex doufají poprvé sejít. Mimo město strávila produkce Domu u jezera více než týden v předměstí Riverside, na kterém stojí malebná železniční stanice, kde má Alex poprvé šanci letmo zahlédnout ženu, které psal.
DABING
V českém znění: Michal Dlouhý - Keanu Reeves (Alex Wyler), Dagmar Čárová - Sandra Bullock (Kate Forster), Petr Oliva - Christopher Plummer (Simon Wyler), Michal Jagelka - Ebon Moss-Bachrach (Henry Wyler), Dana Syslová - Willeke van Ammelrooy (Matka Kate), Jan Šťastný - Dylan Walsh (Morgan), Valérie Zawadská - Shohreh Aghdashloo (Anna), Jitka Moučková - Lynn Collins (Mona), Luděk Čtvrtlík, Jiří Valšuba, Vladimír Kudla, Jan Pohan, Lucie Kožinová, Nikola Votočková - Cynthia Kaye McWilliams (Vanessa), Irena Hrubá - India Neilan (hosteska v restauraci), Mia Park (recepční) + (nemocniční rozhlas), Pavel Soukup, Miloš Vávra, Miriam Chytilová, Michal Michálek (titulky), Pavel Vondrák, Pamela Soukupová - Aliyah Carr (dívka - pacientka v nemocnici) a další
Překlad: Blažena Kukulišová
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Jiří Beránek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobila: Společnost AVF Studio Zero pro Warner Home Video 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.8.2006
Premiéra USA: 16.6.2006 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 11.12.2006 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 11.12.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 320 353
Tržby celkem - $ 62 500 000
Návštěvnost v ČR 32 376
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
„Můžete být spojeni s někým, koho jste nikdy nepotkali?“
OBSAH
Doktorka Kate Forster (Sandra Bullock) konečně našla lásku. Bohužel se jedná o vztah na dlouhou vzdálenost. Ona bydlí v centru Chicaga, on na předměstí u jezera. Ještě jedna maličkost: Její současností je rok 2006, zatímco pro něj trvá rok 2004. Keanu Reeves a Sandra Bullock opět spolu, poprvé od Nebezpečné rychlosti, v příběhu o lásce, která překoná i čas. Vše začíná okamžikem, kdy se Kate odstěhuje ze svého krásného domu u jezera a nechá vzkaz pro budoucího nájemníka, architekta Alexe Wylera (Keanu Reeves). Začnou si dopisovat a zjistí, že jsou stvořeni jeden pro druhého a také, že žijí každý v jiném čase. Je možné se za podobných okolností vůbec setkat? Co se stane, pokusí-li se o to? Okouzlující a cituplný Dům u jezera je film pro každý čas.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Základní premisa: výborná. Scénář: inteligentní. Herecké výkony: snaživé. Soundtrack: dojemný. Režie: průměrná. Výsledný efekt: nebrečel jsem. Dům u jezera (i když ve skutečnosti na jezeře) je docela obyčejným filmem o lásce rozdělené časem. Nečekejte však přehršel časových paradoxů ve stylu Donnieho Darka, o tu lásku zde jde především. Což však neznamená, že by sci-fi rovina filmu postrádala logiku, jen mi občas trvalo trochu déle, než mi došly některé souvislosti. Pro veskrze pozitivní dojem z Domu u jezera jsou důležité dva předpoklady: 1. musíte očekávat americký romantický film, nikoliv remake jihokorejského romantického filmu, 2. musíte být ve správně sentimentálním rozpoložení mysli (jinými slovy „být rozměklí jako máslo“). Potom vám možná nebude vadit, jak schématická a kýčovitá historka se před vašim zrakem odvíjí a alespoň na chvíli uvěříte, že Sandra Bullock a Keanu Reeves si byli souzeni, tudíž jim devadesátiminutové hledání toho druhého nebudete mít za zlé. (Matty)
Původní film jsem neviděl a je to rozhodně moje štěstí. Pro dvojici Keanu Reeves a Sandra Bullock mam od jejich Nebezpečné jízdy slabost a nemohu si pomoct, ty dva se k sobě prostě neuvěřitelně hodí. Je dobře, že se oba potkali v romantickém filmu s malou kapkou mystiky(jak jinak nazvat hrátky s časem, když nechci použít problematickou zkratku sci-fi?:)). Kamera si vybere pár skvělých momentů a prolínání dvou časových rovin(např. v parku) je opravdu dokonalé. Alejandro Agreti film pojal jako rozhovor dvou lidí skrz čas(a poštovní schránku). Oba spojuje jen Dům u jezera. Od začátku vám bude jasný důvod proč ALex nepřijde na domluvenou schůzku a stejně tak odhadnete konec, ale proč si kazit tento příjemný film? Myšlenka čekání na toho pravého skrz místo i čas bohužel není rozpracována na 100%. Podle mého názoru je film veden poměrně slušně a naplňuje svůj potenciál. Dokáže potěšit, ale bohužel nenadchne. Velká škoda, ale přesto doufám že má oblíbená dvojce si svou spolupráci zopakuje v něčem malinko více odvážném a originálním. (Djkoma) 3*
U Domu od jezera jsem měl pocit, že mi v krvi nabíhají rakovinotvorný destičky, protože to co se mi po obrazovce během necelých dvou hodin protočilo, to bylo neuvěřitelný. Tady už mi příjde, že tvůrci nezvládnou napsat klasický originální romantický příběh, který zaujme, dojme a bůhví co ještě romantický film má dělat. Ne, oni za prvý musejí krást náměty jiných zemí, tady konkrétně originál je z Korei. Ale za druhý ty pocity tlačej tak umělou cestou s hrozně umělym a fantasy scénářem, že jsem čekal na chvíli, kdy ten film vypnu. Jasný, dvojka Keanu Reeves a Sandra Bullock se spolu zase setkali. To je možná hrozně fajn. Ale setkali se ve filmu, kterej ve mně měl vyvolat nějaké reakce. Reakci nevyvolal, jenom jsem čekal romantiku v pravém slova smyslu. Čistě ze života, s kapkou osudu a obrovským srdcem na dlani. (Malarkey) 2*
VELKÁ RECENZE
Nejsem sice ten pravý povolaný na psaní následujícího textu, nicméně jak říkávala moje babička, některé věci prostě udělat musíš, i kdyby ti za patami hořelo. Tahle situace naštěstí nenastala a tak se rychle pustím do psaní, kdyby se bleskurychle rozhodla pro změnu stavu ;).
Takže… původní korejský snímek Siworae, který stojí Domu u jezera jako předloha, jsem bohužel neviděl. To kdybyste ze mě chtěli mámit srovnání a nepochopitelně se ťukali do čela, jak můžu Sandru a Keanu hodnotit tak vysoko, když „stojí za prd a originál je boží“. Jsem na druhou stranu jediný z naší redakce, kdo viděl současný výrobek made in USA a proto musíte vzít zavděk prostým srovnáním sladkých snů plných lásky v podání hollywoodských stars ve stínu ostatní romantické produkce, kterou na nás slavná továrna na sny plive.
Inu tedy… Žil byl párek, kterému to děsivě seklo v Nebezpečné rychlosti a už tenkrát prosakovaly zprávy, že by ti dva mohli podepsat smlouvu na nějakou tu hollywoodskou dobrotu plnou žhavých polibků a něžných slov. Trvalo to dvanáct let a bohužel to už nemá s Nebezpečnou rychlostí nic společného. Vztah sexy dvojky z předních stránek prestižních společenských časopisů je naroubován do sci-fi zápletky a jeho originalita spočívá v tom, že je vztahem na dálku, což však neznamená např. vzdálenost 300 kilometrů, ale časové období dvou let (ano, cestujeme časem, děti… pokud vás zajímá vícero informací, přesuňte se k popisu děje o tři odstavce výše ;). Ač oba zdánlivě dělají, že se tomu diví, není to pravda a na celou věc si zvyknou poměrně rychle. Což je zvláštní, protože mně se takové běžné věci jako cestování dopisů časem nedějí a kdyby se náhodou děly, nechal bych se uzavřít do cimry s pečlivě vypolštářovanými stěnami. Hrdinům ke vstřebání paranormálních jevů stačí zhruba tři minuty filmového času po zhruba deseti minutách vyprávění. Připočtete-li úvodní titulky, máte po čtvrt hodině vyložené největší překvapení filmu na stole. A dalších 90 minut před sebou, v nichž se musí oba protagonisté zatraceně snažit, aby vám to atraktivitou svého vztahu všechno pěkně vynahradili.
Což o to. Jak už jsme si řekli, těm dvěma to funguje odjakživa. I po těch dvanácti letech a dvanácti nových vráskách. Bohužel, po přednesení problému zvaného cestování časem přichází ošemetný problém zvaný časové paradoxy, s jehož řešením však nikdo nepočítá. A je to právě ta chvíle, kdy musíte naprosto do puntíku vypnout, abyste se mohli romantickou linií alespoň trochu nechat unést. Protože jakmile začnete řešit, jak je možné změnit to, co už se stalo, ošklivě se zamotáte ve fyzice a ta má s romantikou pramálo společného, nemluvíme-li zrovna o prvním randez-vouz studentů ČVUT. Dejme tomu, že jste vypnuli dle návodu. Ano, pak od filmu dostanete přesně to, co si žádá vaše přítelkyně a vy ji chcete udělat ohromnou radost. Jiskření a nasládlou chemii, dialogy plné květnatých souvětí, hezkých slov a společných plánů, příjezdy na poslední chvíli i trucovité slzy plné hořkých ingrediencí. Scénář v tomto směru vládne až otřesnou snahou prohánět důvěrně známá klišé přes kopírák, ale troufám si tvrdit, že v podání této herecké dvojice to urazí méně než v podání kterékoliv jiné na jejím místě.
Režisér argentinského původu, Alejandro Agresti, bohužel navíc vykřesává pomník i rodinnému dramatu. Jen nažhavenými dopisy totiž hodinku a půl nevyplníte, a tak Jemu pro jistotu umírá otec, s nímž byl vždycky na ostří nože a teď si to zatraceně vyčítá. Ona se zase topí ve větách „miluji déšť při končícím pikniku“ a potrpí si na zasněné pohledy do krbu při myšlenkách na rodinu svou, kdysi možná také šťastnou, a pracovní povinnosti, které jí poslední roky přijdou zatraceně nudné. Nic co by vás zvedlo ze židle, ba co víc, chvílemi skutečně otravné, jelikož z toho prostě nemůžete vycítit víc než pachuť plastu a prostého výplňového kýče.
Vyprávění nicméně odsýpá, i když je průměrnější než cokoliv, na co jste narazili uprostřed libovolné série libovolného seriálu. Dům u jezera je prostý, ale není nudný a splňuje přesně to, co od něj čekáte – trochu romantického objetí v zajetí všech těch letních blockbusterů s dvojkami a návratovými přízvisky v podtitulu. Bojím se však, že kdyby byl tento remake vyplozen v době Lásky nebeské, zemřel by závistí dříve, než by se došoural do kin. Doba mu ale přeje, tak mu přejme i těch pár drobných do prasátka. No ne?
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dr. Kate Forsterová v roce 2006 opouští dům u jezera ve Wisconsinu, protože se stěhuje do Chicaga. Ve schránce zanechá dopis budoucímu nájemníkovi, v němž mimo jiné poznamenává, že otisky psích tlapek na přístupové cestě už byly, když se nastěhovala.
Dva roky předtím, v roce 2004, přijíždí do domu architekt Alex Wyler a ve schránce najde její dopis. Dům je zanedbaný, nejsou tam žádné otisky psích tlapek. Když Alex dům rekonstruuje, proběhne pes přes barvu a na přístupové cestě zanechá své otisky. Kate a Alex si pak posílají pomocí schránky vzkazy nadále a oba vždy sledují vlaječku na schránce, která naznačuje, že přišel nový dopis. Vždy se rozhlížejí, jestli někoho uvidí, když se vlaječka pohne, ale nikdy si nikoho nevšimnou.
Zmatený Alex se Kate zeptá, jak mohla o otiscích vědět. Kate mu odepíše a oba pak zjistí, že žijí každý v jiné době. Dále spolu komunikují. Kate požádá Alexe, aby jí poslal knihu, Anna Elliotová, kterou kdysi Kate ztratila na nádraží. Alex pak vezme Kate na procházku po jeho nejoblíbenějších místech v Chicagu pomocí mapy s komentáři, kterou zanechá ve schránce. Alex náhodou potká Kate na party, ale nezmíní se o jejich korespondenci, protože ta pro ni vlastně ještě neproběhla.
V další korespondenci se rozhodnou, že se znovu setkají. Alex rezervuje stůl v restauraci Il Mare na večer v Katině době. Kate pak do restaurace jde, ale Alex se neukáže. Kate se zlomeným srdcem Alexe požádá, aby jí už nepsal. Vypráví mu o tragédii, které byla svědkem na Valentýna rok předtím. Byla svědkem dopravní nehody na Daley Plaza a v náručí jí zemřel neznámý muž. Oba pak dům u jezera opustí a žijí dál své vlastní životy.
O rok později, pro Alexe na Valentýna 2006, pro Kate na Valentýna 2008, se Alex k domu vrátí, zatímco Kate navštíví architekta, který připravuje plány pro renovaci domu, který chce koupit. Tam si všimne kresby domu u jezera a dozví se, že jejím autorem je Alex Wyler, osoba, se kterou si psala. Dozví se také, že Alex zemřel přesně před dvěma lety při autonehodě a uvědomí si, že to je důvod, proč se neukázal na jejich rande. To on byl mužem, který zemřel v Katině náručí na Daley Plaza.
Kate pak spěchá k domu u jezera a napíše dopis, v němž mu vyzná lásku a prosí ho, aby ji nevyhledával, pokud ji taky miluje. Řekne mu, aby počkal dva roky a přišel k domu u jezera. Alex mezitím jde na Daley Plaza, aby se s Kate potkal. Kate u schránky domu u jezera vzlyká a myslí si, že mu napsala příliš pozdě. Vlajka se pak ale pohne, což znamená, že Alex si vyzvedl dopis. Krátce na to uvidí přijíždějící auto, z něhož vystoupí muž. Je to Alex. Přijdou k sobě, políbí se a společně jdou k domu u jezera.
O FILMU
„Dům u jezera je epická love story,“ říká Sandra Bullocková, představitelka Kate Forsterové, nezávislé doktorky, která je navzdory své racionální povaze vtažena do vztahu popírajícího veškerou logiku. “Je to o možnostech a rozhodnutích, kterým se nevyhneme při hledání toho pravého. Chcete věřit v nemožné a v úžasnou sílu vztahu překonat jakékoliv překážky, protože si tolik přejete, aby ti dva byli spolu.“
Byla to unikátní stavba a děj filmu, co zaujalo Bullockovou, která půvab filmu vidí v tom, že to je „něco, co jste zcela jistě ještě neviděli.“
Keanu Reeves se na filmovém plátně vedle Bullockové ocitá poprvé od jejich nezapomenutelného setkání ve filmu Nebezpečná rychlost. Zápletka příběhu jej také okouzlila a zahrál si postavu Alexe. „Způsob, jakým se setkávají je opravdu originální a dojemný,“ říká s odkazem na nadčasovou ideu výborně skloubenou se současným umístěním a postavami Domu u jezera. „V tomto filmu nejsem hrdina a ona není dívka v nesnázích. Není to o dvou lidech, hledajících někoho nebo něco ke svému naplnění; je to o dvou lidech, kteří objeví, že spolu můžou vytvořit něco nového.“
Fakt, že jeden druhého naleznou, je sám o sobě záhadnější než cokoliv si kdy dokázali představit. Jak může ona hodit do schránky dopis v roce 2006 a on si ho vyzvednout o dva roky dříve?
Jsou to dva lidé se samostatnými životy, kteří spolu musí komunikovat přes neproniknutelnou hráz dvou let, a přesto ve všech ostatních směrech k sobě mají tak blízko.
„Dopisy začínají všedními tématy, ale netrvá dlouho než dospějí k základní otázce ‚kdo jsi‘, z čehož se stává hlavní téma. Kdo jsi? Alex nachází někoho, s kým se může podělit o problémy a odhalit mu své nejniternější já, přičemž reakce, které se mu dostává, je stejně otevřená,“ říká Reeves.
Jak on, tak i Bullocková jsou přesvědčeni, že e-mail ani žádný jiný prostředek komunikace by příběhu nesloužil tak dobře jako dopisy, přičemž Reeves říká, „Samotná činnost psaní dopisů vyžaduje, abyste strávili čas formulací myšlenek. Dovoluje vám to být velmi důvěrný, uvážlivý a sám sebou. Protože jste nuceni počkat, než té druhé osobě dopis dojde a ona odepíše, pocit touhy a čekání umocňuje váš úmysl.“
Pomocí dopisů, říká Bullocková, se Kate a Alex vyhýbají „chození kolem horké kaše a povrchnostem, které jsou vždy přítomné, když se dva lidé seznamují a snaží se předvést v nejlepším světle. Bez toho jsou schopni být naprosto upřímně sami sebou, pošetilí, rozčílení, melancholičtí a vážní, špatné vtipy a špatné nálady nevyjímaje. Vzhledem k neobvyklosti tohoto vztahu není proč se stydět a mít strach se tomu druhému plně otevřít, protože část vašeho vědomí vám stále říká ‚Stejně to není doopravdy a pokud ano, s tím člověkem se tak jako tak nikdy nesetkám, tak proč se tím zabývat?‘ Zamilují se tak hluboce proto, že jsou schopni beze strachu odhalit svoji zranitelnost.“ Kromě toho, pocit, který cítíte když v dlaních svíráte věc, které se ten druhý dotýkal před vámi, je obzvlášť důležitý, když sdílíte tak málo fyzického kontaktu.
Korespondence mezi Kate a Alexem vzkvétá, což jim nepřináší jen milostné dobrodružství a smích, ale i sílu a inspiraci k věcem, na kterých pracují každý sám. „Nevím, jestli se vědomě chystají na lásku, ale mění směr svých životů a otvírají se tomu, co přijde,“ říká Reeves.
Kate nastupuje na nové místo. Vyměnila svoje venkovské útočiště za Chicago, město, jehož přirozenou krásu zatím ještě nevnímá, a malý, sterilní byt, v němž má pocit tísně.
Neochotna smířit se s neplnohodnotným vztahem, rozhodla se nedávno rozejít s mužem, který zkrátka nebyl „ten pravý“. Někdy však přemýšlí o tom, zda někdo takový vůbec existuje a jak dlouho na něj bude muset čekat. Ve stejné době Alex, nadaný architekt, mrhá svým talentem na obyčejné bytové výstavbě, radši než by setrval v prestižním designovém studiu po boku svého otce, slavného architekta Simona Wylera, v jehož roli se představila mezinárodně uznávaná filmová ikona Christopher Plummer.
„Snaží se překonat životní a profesní cíle, které mu stanovil jeho otec,“ konstatuje režisér filmu Dům u jezera Alejandro Agresti. Vzrůstající sláva a arogance staršího z Wylerů způsobily odchod Alexovy milované matky, rozpad rodiny a následné odcizení otce a syna. Pro oba je stále ještě obtížné pobývat spolu v jedné místnosti. Alex se postavil na vlastní nohy, aby zjistil, jestli je schopen vymanit se ze stínu svého otce, i kdyby to mělo znamenat oddálení jeho uměleckých snů.
„Jsou v přechodném období,“ podotýká Reeves. „Kate v roce 2006 a Alex v roce 2004 jsou ve stejné fázi života, kdy na něco čekají, ale ještě nevědí na co.“
„Dokud si nezačali psát,“ říká Bullocková, „nemohli tušit, že čekají jeden na druhého.“
Dům u jezera byl natočen podle původního jihokorejského filmu Il Mare z roku 2000, který zkoumá netušené možnosti komunikace v čase. Il Mare se stal velmi populárním na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu v Jižní Koreji, kde upoutal pozornost a představivost producentů Douga Davisona a Roye Lee, zakladatelů společnosti Vertigo Entertainment. Ti si následně vytyčili za cíl poskytnout hlavní myšlenku filmu širšímu obecenstvu.
Davison říká, „Byl to milostný příběh, jaký jsme nikdy předtím neviděli, jedinečný a komplexní. Ten námět o síle lásky, která dokáže změnit život lidí, bylo to, co nás především zaujalo. Během tři a půl roku práce na tomto projektu jsem ani na chvíli neztratil své nadšení.“
Lee přidává, „bylo snadné si představit celý film natočený ve Spojených státech a s americkými herci, protože zápletka je absolutně univerzální a neobsahuje nic, co by ji přímo vázalo ke korejské, ani jiné konkrétní kultuře.“ K napsání scénáře vybrali Davison a Lee Davida Auburna, především na základě emocí, které vyvolala jeho divadelní hra Důkaz. Hra získala Pulitzerovu cenu, stejně jako ocenění Tony Award a Drama Desk Award za uvedení na Broadwayi a byla následně upravena pro filmová plátna v roce 2005. Davison říká, „Davidovo psaní je fascinující a proto byl tou ideální osobou k vytvoření tohoto neobvyklého příběhu. Napsal úžasný scénář.“
Nakonec našli uznávaného argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, který prokázal, „schopnost zachytit citový prvek, který dnešním filmům tak často chybí.“ Davison a Lee byli obzvlášť uneseni filmem Valentin, dojemným a nostalgickým vyprávěním o malém chlapci, jehož snem je stát se kosmonautem. Tento film, napsaný a režírovaný právě Agrestim, získal celou řadu mezinárodních ocenění včetně výroční ceny Asociace argentinských filmových kritiků Stříbrný kondor pro nejlepšího režiséra a nejlepší původní scénář a cenu Zlaté tele pro nejlepšího režiséra na Nizozemském filmovém festivalu. Ačkoliv jádro příběhu spočívá v dialogu mezi dvěma milenci oddělenými bariérou času, v Agrestiho zpracování se Dům u jezera stává obrazným vyprávěním, které divákům umožní „svobodně přenést vaše pocity do příběhu lépe, než kdybychom vám stále diktovali, jak se máte cítit,“ vysvětluje Bullocková. „Líbí se mi, jak se oba příběhy odvíjejí, jak poznáváme tyto dva lidi,“ říká Agresti. „Zároveň mě zaujalo, jak si děj pohrává s časem a jakým způsobem se ti dva zamilují, navzdory nemožnosti se setkat. Zpočátku si myslí, že vzájemná výměna dopisů je jen hra. Ale to co zdálo nepochopitelné má ve skutečnosti vlastní logiku.“
„Zachycuje přirozený pocit, který cítíte, když všechno do sebe zapadá,“ říká Bullocková o jednom z ústředních témat. „Ve vašem životě se něco přihodí a v tu chvíli vás napadne, že to možná má co dělat s něčím zdánlivě nesouvisejícím, co se odehrálo v minulosti. Možná je nutné, aby jedna událost nahrála druhé, což často ani nevidíme.“ Nakonec konstatuje, „Nezáleží na osudu, ale na volbě. Naše postavy chtějí uvěřit, že na něco smysluplného má smysl čekat, i když se to zdá být nemožné.“
V Domě u jezera si jsou Sandra Bullocková a Keanu Reeves protějšky ve stylu odrážejícím charakter postav. Při práci na díle unikátní struktury vznikla u těchto dvou herců vášeň pro rozvíjející se milostný příběh, ve kterém se na plátně objevují spíše střídavě než společně. Jejich korespondencí se rozvíjí živý a intimní dialog. Bullocková a Reeves jsou kamarádi i mimo plátno, což při natáčení rozhodně neškodilo. Přáteli se stali před dvanácti lety při natáčení mezinárodně úspěšného filmu Nebezpečná rychlost (1994). Tento film pro Bullockovou představoval první hlavní roli, pro oba pak získal celou řadu filmových cen a nominací MTV včetně nejlepší filmové dvojice a nejlepšího polibku.
„Je mi inspirací,“ říká Reeves, s odkazem nejen na kariéru Bullockové, která se rozrostla do povinností producentky a výkonné producentky, ale i na různorodost jejích zálib, včetně restaurování domů. „Od té doby jsme spolu nepracovali, ale zůstali jsme v kontaktu a dokážeme si užít přítomnost toho druhého.“ Bylo úžasné s ní znovu pracovat. Roli Kate přináší směsici zranitelnosti a síly. Vytváří dojem přítomnosti, přestože jakoby z dálky, což je jeden z pozoruhodných aspektů příběhu. Je toho tolik, co musí vyjádřit beze slov. Přitom má stále svůj jemný dotek a smysl pro humor.“
„Keanu byl můj první filmový partner. Předtím jsem hrála vedlejší role, ale v Nebezpečné rychlosti jsem opravdu byla součástí týmu. Cítím k němu velkou náklonnost,“ reaguje Bullocková. „Nikdy jsme se jeden druhému úplně neztratili. Už při první zkoušce Domu u jezera jsem se cítila jako doma. Je mezi námi porozumění a důvěra, které nevysvětlíte,“ říká a se smíchem dodává, „Je to zřejmé, protože se neustále hádáme!“ Bullocková vzpomíná, že na Domu u jezera, „Pracovali jsme spolu, ačkoliv střídavě. Bylo to v podstatě jako samotný příběh, kde se vám zdá, že kdyby se Kate otočila, tak by za sebou Alexe uviděla. Klidně by mu mohla jít přímo naproti.“ Tím, že se stále míjejí se stupňuje romantické napětí. „Jsou tak dlouho odděleni a mají to tak těžké. Je to srdceryvné. Chcete, aby byli spolu skoro tak moc, jako to chtějí oni sami.“
Pozornost režiséra Agrestiho věnovaná souhře nesčetného množství vizuálních prvků vedla k ozvláštnění pouta mezi milenci. Bullocková vysvětluje, „Způsob natáčení každého záběru byl přesně promyšlen, ať už se jednalo o nábytek, umění nebo pouhý detail v objektivu kamery. Všechno to může odkazovat na něco jiného nebo být symbolem. Kate a Alex jsou přímo propojeni, ať jsou si toho vědomi nebo ne. I když nejsou ve stejné místnosti, každý Katin čin se projeví v Alexově světě a naopak.“
Jednoho podzimního dne nechává Kate ve schránce svoji červenou šálu pro Alexe. Ten ji začne nosit, čímž se jejich komunikace obohacuje o nový prvek. Alex a Kate poté pochopí omezení, ale i neuvěřitelné možnosti své situace. V dojemné scéně zasazuje Alex v roce 2004 malý stromek vedle místa, kde bude později Kate bydlet. Vnáší jí do života tolik potřebnou krásu s vědomím, že do roku 2006 ze stromečku vyroste mohutný strom, který jí udělá radost. „Postavením Alexových a Katiných scén vedle sebe vidíte, že ti dva jsou tak nějak spolu,“ říká Reeves. Věří, že je to především vzrůstající „intenzita a intimnost jejich dialogu,“ co divákům dává pocit, že tito dva lidé, kteří k sobě tak viditelně patří, jsou konečně spolu. Zklamána z neúplnosti jejich hlubokého vztahu, Kate čím dál hůře snáší realitu a začíná se sama sebe ptát, zda jejich zvláštní románek není jen marná fantazie. V tomto kritickém bodě jí do života znovu vstupuje bývalý snoubenec Morgan. Stále ji miluje a chce, aby mu dala další šanci. Je přesvědčen o tom, že jeho neochota následovat Kate do Chicaga byla důvodem jejich rozchodu. Není to poprvé, kdy se snaží znovu zažehnout plamínek, ale narozdíl od předchozích pokusů je Kate ochotna mu vyjít vstříc.
Dylan Walsh umně zahrál postavu Morgana, na kterém Kate v minulosti záleželo a ke kterému by se případně mohla vrátit. Walsh v současné době hraje doktora Seana McNamaru v úspěšné řadě seriálu Plastická chirurgie s.r.o. televize FX Network, který byl oceněn Zlatým glóbem. „Pravdou je,“ říká Walsh, „že na Morganovi není nic špatného, krom toho, že narozdíl od Alexe se drží při zemi. Je opravdový. Možná není tak duchaplný jako jeho sok, ale rozhodně Kate miluje a má tu výhodu, že žije ve stejné době jako ona.“ Bullocková souhlasí a připouští, že Morgan „je opravdu skvělý chlap, se kterým by vás vaši přátelé rádi viděli. Je upřímný, milující a zbožňuje Kate, která nemůže popřít, že on je všechno, co by si žena mohla přát.“ Nicméně nakonec říká, „Musíte si uvědomit, že někdo může být dokonalou osobou, ale ne pro vás.“ V práci se Kate věnuje pacientům se svou obvyklou péčí, přesto si její přítelkyně a kolegyně doktorka Anna Klyczynská všimne nepatrné změny. V roli doktorky Klyczynské se představila herečka íránského původu Shohreh Aghdashloo, která v roce 2004 získala oskarovou nominaci za výkon v úspěšném dramatu Dům z písku a mlhy.
„Anna si uvědomuje, že Kate něco trápí,“ říká Aghdashloová. Anna vidí její dilema, ale netuší, o co jde. Čerpá z vlastních životních zkušeností, aby Kate pomohla rozhodnout, co je pro ni nejlepší. „Anna toho ve svém životě hodně prožila a tím získala hodně moudrosti. Vidí Kate na pokraji stejně špatných rozhodnutí, jaká ve svém životě sama udělala a chce jí pomoci - tak jako by to udělal každý pravý přítel. Chce, aby se Katin život ubíral správným směrem.“
Vzdát se něčeho reálného kvůli zdánlivě neuskutečnitelnému romantickému snu „je ohromný risk“ uznává Reeves. „Ale často musíte udělat přesně to, abyste duševně vyzráli a přiblížili se tomu, po čem opravdu toužíte.“
Vedle lokality Maple Lake vybrala produkce dalších přibližně 40 míst v Chicagu a jeho okolí. Město se k natáčení perfektně hodilo jak z hlediska geografie, tak i díky svým skvěle vyhovujícím architektonickým památkám. Mnoho světově proslulých architektů se zúčastnilo přestavby metropole po „Velkém požáru“ v roce 1871, mezi nimi také Frank Lloyd Wright, Daniel Burnham, Louis Sullivan a Mies van der Rohe. Crowley dokládá, „Je to skutečně jedno z architektonicky nejzajímavějších měst světa. Každý, kdo v oboru něco znamenal, tam něco postavil. Centrum Chicaga se nedá k ničemu přirovnat.“
Mezi místy využitými k natáčení Domu u jezera jsou i tak významné památky jako Rooseveltova univerzita (navržená na konci 80. let 19. století Louisem Sullivanem), jejíž rozsáhlou knihovnu přetvořil Crowley na designové studio Alexova otce a Artist Café ve Fine Arts Building z roku 1885 - jedné z posledních přežívajících budov architekta Solona Bemana v centru města. Dále se filmu objevuje i historická Old Colony Building, navržená roku 1894 Holabirdem & Rochem, o které Crowley říká, „Jeden z prvních skutečných mrakodrapů v zemi,“ stejně jako Wylerova dětská klinika v lékařském komplexu v Hyde Parku a Wrigleyville s přiléhajícím stadionem Wrigley Field. Filmovalo se také na Daley Plaza, kde se nad jedním z nejdramatičtějších momentů filmu tyčí Picassova socha, stejně jako v nově přestavěném Millenium Parku, domově světově proslulé plastiky britského umělce Anishe Kapoora „Cloud Gate“ a v oblíbená restauraci Park Grill, která se pro potřeby filmu změnila na restauraci Il Mare, kde se Kate a Alex doufají poprvé sejít. Mimo město strávila produkce Domu u jezera více než týden v předměstí Riverside, na kterém stojí malebná železniční stanice, kde má Alex poprvé šanci letmo zahlédnout ženu, které psal.
DABING
V českém znění: Michal Dlouhý - Keanu Reeves (Alex Wyler), Dagmar Čárová - Sandra Bullock (Kate Forster), Petr Oliva - Christopher Plummer (Simon Wyler), Michal Jagelka - Ebon Moss-Bachrach (Henry Wyler), Dana Syslová - Willeke van Ammelrooy (Matka Kate), Jan Šťastný - Dylan Walsh (Morgan), Valérie Zawadská - Shohreh Aghdashloo (Anna), Jitka Moučková - Lynn Collins (Mona), Luděk Čtvrtlík, Jiří Valšuba, Vladimír Kudla, Jan Pohan, Lucie Kožinová, Nikola Votočková - Cynthia Kaye McWilliams (Vanessa), Irena Hrubá - India Neilan (hosteska v restauraci), Mia Park (recepční) + (nemocniční rozhlas), Pavel Soukup, Miloš Vávra, Miriam Chytilová, Michal Michálek (titulky), Pavel Vondrák, Pamela Soukupová - Aliyah Carr (dívka - pacientka v nemocnici) a další
Překlad: Blažena Kukulišová
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Jiří Beránek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobila: Společnost AVF Studio Zero pro Warner Home Video 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.8.2006
Premiéra USA: 16.6.2006 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 11.12.2006 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 11.12.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 320 353
Tržby celkem - $ 62 500 000
Návštěvnost v ČR 32 376
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
Tvůrci a herci
Alejandro Agresti (Režie), Doug Davison (Produkce), Roy Lee (Produkce), Rachel Portman (Hudba), Paul M. van Brugge (Hudba), Alar Kivilo (Kamera), Alejandro Brodersohn (Střih), Lynzee Klingman (Střih), Denise Chamian (Casting), Nathan Crowley (Scénografie), Deena Appel (Kostýmy), Frank Gaeta (Zvuk), Scott D. Smith (Zvuk), Suzi Ostos (Masky), David Auburn (Scénář), Ji-na Yeo (původní scénář), Eun-Jeong Kim (původní scénář), Keanu Reeves (Herec), Sandra Bullock (Herec), Shohreh Aghdashloo (Herec), Willeke van Ammelrooy (Herec), Christopher Plummer (Herec), Ebon Moss-Bachrach (Herec), Dylan Walsh (Herec), Lynn Collins (Herec), Nathan Adloff (Herec), John Littlefield (Herec), Mike Bacarella (Herec), Cynthia Kaye McWilliams (Herec)
2006/95/USA, Austrálie/Drama, Fantasy, Romantický
Zajímavost k filmu
- V nemocničnej televízii i u Kate (Sandra Bullock) doma beží film Notorious (1946).
- Natáčelní probíhalo v okolí Chicaga.
- Filmový dům byl postaven na adrese Maple Lake Forest Preserve of 95th Street a po dokončení natáčení byl zbourán a nahrazen dokem pro malé lodě. (Terva)
- 26. září byl film uveden jak na DVD, tak i na Blu-ray a HD DVD součastně, což je u společnost Warner Home Video poprvé v historii.
- Remake korejského hitu stál producenty 40 milionů a během prvního víkendu (16. – 18. 6. 2006) promítání vydělal 13,6 mil. dolarů na čtvrté příčce žebříčku návštěvnosti. Celkový zisk v kinech USA se vyšplhal na 52 milionů.
- První volbou na postavu Alexe byl John Cusack, ale ten úlohu odmítnul.
- Prvotřídní restaurace z filmu se jmenuje „Il Mare“, což je mezinárodní název původního korejského snímku z roku 2000, podle nějž Dům u jezera vznikal. „Il Mare“ znamená italsky dům na pobřeží. Korejský název filmu zní „Siworae“, což v překladu znamená přibližně „láska přesahující čas“.
- Film byl nominován na Teen Choice Awards ve výstižných kategoriích Choice Chick Flick a Choice Liplock, přičemž tu druhou i vyhrál.
- Keanu Reeves a Sandra Bullock si spolu zahráli už v Nebezpečné rychlosti (1994).
- Film se proslavil masívním „product placementem“, na plátně se totiž až příliš často objevuje batoh od Louis Vuittona.
- Se stejným námětem, kdy jen listy nahradil telefon, pracuje i krátký argentinský snímek Líneas de teléfonos (1996) režiséra Marcela Briganta.
- V nemocničnej televízii i u Kate (Sandra Bullock) doma beží film Notorious (1946).
- Natáčelní probíhalo v okolí Chicaga.
- Filmový dům byl postaven na adrese Maple Lake Forest Preserve of 95th Street a po dokončení natáčení byl zbourán a nahrazen dokem pro malé lodě. (Terva)
- 26. září byl film uveden jak na DVD, tak i na Blu-ray a HD DVD součastně, což je u společnost Warner Home Video poprvé v historii.
- Remake korejského hitu stál producenty 40 milionů a během prvního víkendu (16. – 18. 6. 2006) promítání vydělal 13,6 mil. dolarů na čtvrté příčce žebříčku návštěvnosti. Celkový zisk v kinech USA se vyšplhal na 52 milionů.
- První volbou na postavu Alexe byl John Cusack, ale ten úlohu odmítnul.
- Prvotřídní restaurace z filmu se jmenuje „Il Mare“, což je mezinárodní název původního korejského snímku z roku 2000, podle nějž Dům u jezera vznikal. „Il Mare“ znamená italsky dům na pobřeží. Korejský název filmu zní „Siworae“, což v překladu znamená přibližně „láska přesahující čas“.
- Film byl nominován na Teen Choice Awards ve výstižných kategoriích Choice Chick Flick a Choice Liplock, přičemž tu druhou i vyhrál.
- Keanu Reeves a Sandra Bullock si spolu zahráli už v Nebezpečné rychlosti (1994).
- Film se proslavil masívním „product placementem“, na plátně se totiž až příliš často objevuje batoh od Louis Vuittona.
- Se stejným námětem, kdy jen listy nahradil telefon, pracuje i krátký argentinský snímek Líneas de teléfonos (1996) režiséra Marcela Briganta.
Odkazy