Den poté / The Day After Tomorrow (2004/119/USA/Katastrofický, Drama, Sci-Fi, Thriller) 65% -Originál DVD-
24.02.2018 17:22
JEDNOU VĚTOU
„Vědci se snaží vyřešit, jak zachránit lidstvo před novou dobou ledovou.“
OBSAH
Výzkumy klimatologa Jacka Halla (Dennis Quaid), naznačují, že by globální oteplování mohlo spustit prudkou a katastrofální změnu zemského klimatu. Všechno začalo, když se Hall stal svědkem odlomení ledové kry o velikosti Rhode Islandu z antarktického ledového pole. Na celé zeměkouli následovaly prudké změny počasí: v Tokiu padaly kroupy o velikosti grapefruitu, rekordy lámající hurikán řádil na Havaji, v Dillí napadl sníh a přes Los Angeles se přehnala ničivá série tornád. Profesor Rapsona (Ian Holm) potvrdil Jackovy nejhorší obavy: tyto prudké změny počasí jsou příznakem velké globální změny. Množství vody z tajících polárních ledovců narušilo mořské proudy stabilizující náš klimatický systém. Globální oteplování posunulo planetu na pokraj nové doby ledové, která nastane během jedné globální superbouře... Zatímco Jack varuje Bílý dům před blížící se klimatickou změnou, jeho sedmnáctiletý syn Sam (Jake Gyllenhaal) uvízl v New Yorku. Obyvatelstvo je evakuováno na jih, avšak Jack míří na sever zachránit Sama. Ale ani Jack není připraven na to, co se stane - jemu, jeho synovi a jeho planetě. V Emmerichově filmu "Den nezávislosti" Zemi téměř zničili vetřelci. Teď ve filmu "DEN POTÉ" je nepřítelem mnohem ničivější síla: je to příroda sama. "Je to výpravný příběh o přežití a hrdinství s neustálou akcí a výbornými vizuálními efekty. Rozhodně má tu ráznost, kterou obecenstvo od Rolanda Emmericha očekává," říká producent Mark Gordon. Filmu nechybí ani lidský prvek. "Je to stále lidské drama bez ohledu na efekty," říká Emmerich. Postavy otce a syna jsou zranitelné, rozporné a milující a to dělá jejich boj proti nesmírné síle přírody tak vzrušující. Jde o obecný boj Člověka proti Přírodě. Odolnost a nakonec vítězství lidského ducha.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vypnout mozek a nehledat v tom vědu To co Emmerich na dvouhodinové stopáži prezentuje jako katastrofickou vizi nejhrubšího zrna sice klimatologům zvedne kufr, ale proč se na něj hněvat, když nám naservíruje obrázek tisíců Američanů, kteří žebrají o vstup do Mexika? V tu chvíli je třeba se od srdce zasmát a s lehkým kvitováním poznamenat, že neexistuje američtější Američan než právě tento zběhnuvší Němec, který vysoké rozpočty rozhazuje jako největší snob a přitom na diváka nepokrytě pomrkává a téměř jej prosí, aby se bavil s ním. Naservírování pár obdivuhodných trikových sekvencí příjemně nadzvedne a dávku patriotismu, která by porazila i slona, je třeba s protočením očních panenek a hlasitým pousmáním přejít. Dokonalá sabotáž Hollywoodu! (Isherwood) 4*
Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (Douglas) 3*
Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (Gemini) 3*
VELKÁ RECENZE
Jsou čtyři ráno, snad i víc, já koukám vzhůru na měsíc, pak dolů do ulic, kde lampy bloudí, snad je to jedna z nočních můr, co vidím, to je soudní dvůr a na něm sněhu sedm metrů a půl. Tak jsme si zazpívali a teď k filmu... Jakýmsi haluzáckým způsobem se u mě objevilo DVD filmu Den poté. Optala jsem se své mladší sestry, co to je (ona totiž má v hlavě obrovskou databázi všech hollywoodských fláků, co se za posledních 5 let natočily, i s jejich hlavními představiteli). Bylo mi řečeno, že je to filmeček z žánru katastrofických. To mě moc nepotěšilo, protože nejsem zrovna velký fanda této kategorie filmů. No co si budeme povídat, snad všechny filmy, co se natočily o nějaké katastrofě, byly samy o sobě katastrofální. A bohužel, nejinak tomu je i u Dnu poté.
Film už na začátku zarazí svojí klišovitostí. Někdy mně připadá, že filmaři v Americe snad mají jasné pokyny od vlády, a aspoň jednou za rok musí vyprodukovat strašný kýč a agitní „koukando grando“ pro Amerikánce. Začalo to obřími tsunami… Dříve mě to vadilo, tyhle filmy jsem nenáviděla - ale teď je mi smutno, když na to koukám… Říkám si „Škoda těch peněz!!!“ A ptám se: „Proč?! Proč proboha?! Každý rok se dovídáme to samé!“ My už přece víme, že USA je národ hrdinů, pohledných a nejvzdělanějších profesorů, co jakoby z oka vypadli aktérům z reklam na žiletky či pánské voňavky. Víme, že Američané obětují životy za své rodiny i rodiny svých přátel. Už přece dávno víme, že američtí lékaři do poslední chvíle tráví čas i riskují svoje životy za své pacienty. A každý ví, že prezidenti USA jsou charakterní lidi, co pláčou v kanceláři, když se nějaká strašná věc děje jejich občanům, že opouští hrdinsky svoji zem poslední a pak umřou. No a to, co jsem tu naznačila, je prakticky celý děj filmu.
Profesor, kterého na konferenci nikdo neposlouchá, předpovídá dobu ledovou, která má přijít za sto nebo tisíc let. Ale co se náhle nestane, ona přichází jako na potvoru už za týden. Bohužel je však ignorován díky vydřiduchovi viceprezidentovi, který hledí jen na ekonomiku země (to se tu zdůrazňuje několikrát, aby i ten nejhloupější Američan věděl, že peníze jsou hybatelem světa a že je to zlá a zákeřná věc). Když už se katastrofa přibližuje a profesora začnou lidé kolem poslouchat, spojí se s ním jakási pohledná šéfka NASA. Ta s ním pracuje v zaneřáděné malé soukromé kanceláři – zřejmě aby bylo vidět, že všichni tito vyvolenci pátrají na vlastní pěst a málem snad na vlastní náklady (v tomto momentu brečím nad trapností filmu). Komunikují pomocí telefonu s kosmonauty (taky zvláštní moment filmu). Nakonec udělají kompletní zprávu pro pana prezidenta, a ten konečně evakuuje obyvatele z USA. Ovšem bohužel New York už má smůlu. A to tady máme zase další strašnou „náhodu“, která se stává ve všech filmech tohoto druhu.
V New Yorku je profesorův sedmnáctiletý syn. Je to chytrý chlapec, navíc je dojemně zamilovaný do své spolužačky… Jediná věc v jeho životě (krom dobývání sličné slečny v krajních chvílích života, kdy mají nejistou budoucnost… ale budiž), čím strádá náš chudáček, je to, že jeho otec je příliš zaměstnán a nemá na něj čas. A proto mu náš profesor odhodlaně slíbí, že pro něj do New Yorku přijde. Tak se za ním vydá. K němu se přidají jeho dva věrní kolegové, ten jeden zahyne přesně tak jako ve filmu Vertical limit, čili sebeobětováním, aby všichni opět viděli, co dokáží Američané. Ti se podle filmu zřejmě rozdají do posledního kousíčku, aby pomohli druhým. No tahle zápletka je patrně asi nejtrapnější. Nakonec tedy otec dorazí do New Yorku a šťastný happyend je na spadnutí. Zaslzené oči diváků v kině se blýskají ve tmě, slyšíme mírné popotahování a sem tam usmrknutí do kapesníků a pak zapějeme americkou hymnu...
Sláva Americe, vždyť profesor, synátor, synátorova láska, synátorova konkurence, synátorův kamarád, knihovník a knihovnice, bezdomovec a jeho špinavé psisko přežili! Zřejmě to je zlaté jádro americké populace, když právě oni přežili katastrofu! Takhle si to asi představuji američtí tvůrci, ale o tom tedy silně pochybuji. I když je pravda, že pokud filmová tvorba má vypovídat cosi o kultuře státu, kde onen film vznikl, v Americe je všechno možné. Na závěr máme zlatý hřeb trapnosti filmu, a to poselství o zemích třetího světa, které mezi sebe přijaly emigranty z Evropy a USA. No nevím, jak by se do přelidněné jižní Ameriky vešli imigranti z USA, ale celkem víc by mě zajímalo, jakou pohádku si představovali tvůrci pod přijetím západní evropské civilizace islámskými státy. Zřejmě by Evropanům vyhradili místečko na Sahaře a tam by ještě na nás poslali Usámu… Tady je zcela evidentně vidět, že se tím nikdo nezabýval, že Američané vědí sotva, kde Evropa leží… a nějaké politické záležitosti? To je jedno, o tom masový divák v USA ví stejně kulové, beztak mají představu, že tu kočujeme spolu s beduíny, proto bez problémů hezky „alou“ do Afriky. Docela se divím, že ve filmu Američani neemigrovali ještě do Iráku, kde by jejich příjezd oslavovaly davy Arabů s americkými vlaječkami a s americkým úsměvem na tváři a vítali své „osvoboditele“. Ale to už by bylo snad i těm Američanům podezřelé…
No a teď se podíváme na technické zpracování Hlavní hrdinové… Co myslíte, přežijí to? filmu. Po této stránce se nedá na nic stěžovat. Je vidět, že film nepatří mezi nízkorozpočtové filmy, takže se dočkáte skvělých efektů – mně se hlavně líbily efekty s vodou. Zasněžený New York už vypadal dost nepřirozeně. Co se mě taky nezdálo moc povedené, byli ti počítačově zpracovaní vlci… Jinak ostatní bylo úžasné, létající autobusy, taxíky, plechy, padající budovy, tornáda v L.A. Když tornádo ničilo notoricky známý nápis Hollywood v L.A, jen jsem si říkala „Kéž by s ním ještě do víru americké apokalypsy přibralo tento film“… No bohužel se tak nestalo. Ale zas bohudík pro mě – aspoň mám o čem psát…
A co říci závěrem? Snad jen, že film je pro mě naprosto stupidní. Stupidní děj, stupidní scénář. Ptám se, proč proboha se Roland Emmerich zapletl do tohoto filmu. Nikdo neví. Ale určitě si tenhle film najde své příznivce, kterým se bude líbit a kteří jej budou opěvovat. Já osobně jsem z něj měla jenom husí kůži. Radši se podívejte na nějakou pohádku o zlém loupežníkovi a švarném Honzovi - míra naivnosti je tu stejná, poselství taky, děj stejně nereálný, snad jen efekty budou horší... Ale pro mě za mě, běžte si na to do kina, půjčete si videokazetu/DVD… Pokud v sobě máte určitou dávku sadomasochismu, bude se vám to líbit, jako třeba mé mladší sestře.
O FILMU
Co když začíná nová doba ledová? Taková otázka straší klimatologa Jacka, jehož výzkumy naznačují, že by globální oteplování mohlo spustit prudkou a katastrofální změnu zemského klimatu. Jeho průzkum ledovcového jádra v Antarktidě dokazuje, že k takové události došlo již před 10.000 lety. Proto teď varuje státní úředníky, že by stejná situace mohla nastat znovu, ale jeho varování přichází pozdě.
Všechno začalo, když se Hall stal svědkem odlomení ledové kry o velikosti Rhode Islandu z Antarktického ledového pole. Na celé zeměkouli následovaly prudké změny počasí: v Tokiu padaly kroupy o velikosti grapefruitu, rekordy lámající hurikán řádil na Hawaii, v New Delhi napadl sníh a přes Los Angeles se přehnala ničivá série tornád.
Telefonát ze Skotska od kolegy profesora Rapsona potvrdil Jackovy nejhorší obavy: tyto prudké změny počasí jsou příznakem velké globální změny. Množství vody z tajících polárních ledovců narušilo mořské proudy stabilizující náš klimatický systém. Globální oteplování posunulo planetu na pokraj nové doby ledové, která nastane během jedné globální super bouře.
Zatímco Jack varuje Bílý dům před blížící se klimatickou změnou, jeho sedmnáctiletý syn Sam uvízl v New Yorku, kde se s několika přáteli účastnil akademické soutěže středních škol. Teď si musí poradit s prudkou záplavou a rychle klesající teplotou na Manhattanu. Ze svého útočiště v městské knihovně volá otci, který ho stihne pouze varovat, aby zůstal uvnitř za každou cenu.Zatímco je obyvatelstvo evakuováno na jih, Jack míří na sever zachránit Sama. Ale ani Jack není připraven na to, co se stane - jemu, jeho synovi a jeho planetě.
V Emmerichově filmu "Den nezávislosti" došlo téměř ke zničení Země vetřelci. Teď v "Den poté" je nepřítelem mnohem ničivější síla: je to příroda sama.
"Je to výpravný příběh o přežití a hrdinství s neustálou akcí a výbornými vizuálními efekty. Rozhodně má tu ráznost, kterou obecenstvo od Rolanda Emmericha očekává," říká producent Mark Gordon.
Ačkoli se tato podívaná týká celého příběhu, filmu nechybí ani lidský prvek. "Je to stále lidské drama bez ohledu na efekty," říká Emmerich. Postavy otce a syna jsou zranitelné, rozporné a milující a to dělá jejich boj proti nesmírné síle přírody tak vzrušující. Jde o obecný boj Člověka proti Přírodě. Odolnost a nakonec vítězství lidského ducha.
"Je to drama o obyčejných lidech za neobyčejných okolností." konstatuje spoluautor scénáře Jeffrey Nachmanoff. Je o rodině, která se snaží přežít ekologickou katastrofu, kdy se každý musí vyrovnat s událostmi. Mladík se stane vůdcem, otec workoholik vzdoruje všemu, aby zachránil syna a matka riskuje vlastní život na záchranu chlapce. Je to příběh o lásce, utrpení a neustálém lidském boji o přežití. A je to varovný příběh o tom, co se stane, jestliže nepřestaneme provokovat Matku Přírodu.
"Den nezávislosti" společnosti Twentieth Century Fox v roce 1996 byl čistou sci-fi; nebyl založený na obecně sdílené víře v hrozící invazi vetřelců. "Den poté" však vychází ze skutečného stavu naší planety. "Záměrně jsme dramaticky upravili časové období, za které by doba ledová mohla nastat, ale základem zůstává teorie globálního oteplování, které by mohlo způsobit prudké klimatické změny," říká Mark Gordon. Ačkoli nikdo nezná přesné následky vypouštění dioxinů do ovzduší, někteří odborníci jej označili za "nejdelší nekontrolovaný vědecký experiment v historii".
O NATÁČENÍ
Může to být ironie nebo náhoda, ale v průběhu natáčení došlo po celém světě k sérii extrémních jevů v počasí, které potvrzují, že klimatické změny již probíhají.
V červenci 2002 v průběhu přípravy natáčení zasáhlo Čínu smrtící krupobití. Kroupy o velikosti vejce zabily 25 lidí a mnoho obětí utrpělo téměř smrtelná zranění hlavy. Bouře vyvracela stromy, rozbíjela čelní skla vozů, způsobila významné poruchy dodávky energií a pobořila některé budovy v severní části provincie Henan.
Následující měsíc část Evropy zpustošily takzvané "záplavy století". Téměř tři týdny zaplavovaly krajinu přívalové deště, zatopily londýnské metro, poškodily vinice a olivové háje v severní Itálii a smetly turisty v Rusku na pobřeží Černého moře. Zahynulo nejméně 108 lidí a desítky tisíc musely být evakuovány.
V listopadu, tři dny po zahájení natáčení v Montrealu, zasáhla Spojené státy mohutná tornáda. Celkem 75 tornád během jednoho dne zabilo 36 lidí a způsobilo škody ve třinácti státech. Při natáčení v Montrealu produkční tým prožil čtyři měsíce rekordní zimy s nejvyššími denními teplotami dosahujícími často pouhých -25°C.
Ještě děsivěji se příroda inspirovala uměním, když se v březnu 2002 odlomilo do moře antarktické ledovcové pole Larsen B, pár týdnu poté, co Emmerich a Nachmanoff napsali scénu popisující jeho zhroucení. "V té době jsme žertovali, že bychom měli raději začít s natáčením, nebo budeme točit dokument," říká Emmerich.
Po těchto skutečných událostech při přípravě a v průběhu natáčení se Emmerich, Gordon a Nachmanoff shodli na tom, že by měl Den poté odrážet dnešní vědecké poznatky o globálním oteplování co nejpřesněji.
"Jádrem katastrofického filmu musí být vždy něco skutečného, něco opravdového, čeho by se obecenstvo mohlo chytit. To, co dnes víme o globálním oteplování a klimatických změnách, nám poskytlo výborný základ pro film a podpořilo důvěryhodnost postav ve světě, který jsme pro ně vytvořili," říká Emmerich.
"Film se nejvíce liší od skutečnosti v rychlosti, jakou k událostem dochází. Když vědci hovoří o "náhlých" klimatických změnách, mluví o době 5-10 let, ne o několika týdnech. Nikdy jsme nezamýšleli plně obsáhnout souhrn vědeckých poznatků ve dvouhodinovém filmu. Chtěli jsme vytvořit fantastický letní film, který by mohl - jen mohl - lidi nejen pobavit, ale zároveň i trochu víc informovat," říká Gordon.
Další shodou okolností v únoru 2004 Pentagon vydal prohlášení hodnotící ohrožení národní bezpečnosti globálními klimatickými změnami. Zpráva bere vážně možnost náhlé a katastrofální změny způsobené globálním oteplováním; zkrátka fiktivní část filmu Den poté možná není takovou fikcí.
Změna klimatu. Tání polárních ledovců. Doba ledová. Extrémní mrazy. Tato slova podle Dennise Quaida popisují počasí v Montrealu uvnitř interiérů i mimo ně, když tu produkční tým natáčel pět měsíců v zimě 2002-03.
"Zima byla všude," říká Quaid představující klimatologa Jacka Halla. "Zima byla uvnitř, byla venku, zima byla ve dne a příšerná zima v noci. Natáčeli jsme v Montrealu od listopadu do dubna během jedné z jejich nejchladnějších zim katastrofický film o příští vražedné době ledové. Nedalo se tomu uniknout. Dostali jsme se do situace, kdy jsme nepoznávali lidi podle tváří, nýbrž podle barvy jejich bundy. Pokud jsme se neplahočili vichřicí, tak jsme pravděpodobně mrzli mokří při natáčení přívalových dešťů, krupobití, záplav nebo hurikánů. Každý, kdo není příznivcem předpovědí počasí, se jím po filmu určitě stane. Všechny pohromy budete vnímat, když se na vás jednou nahrnuly v jediné non-stop globální meteorologické katastrofě."
Den poté představoval náročný úkol nejen pro filmové tvůrce, ale také pro Quaida a jeho herecké kolegy. "Slovo náročný je eufemismus," směje se Quaid. "Šlo spíš o přežití. Všichni jsme se snažili přežít filmování filmu o přežití. Už jsem natáčel filmy se speciálními efekty, ale nikdy ne v takovém rozsahu. Oblékli nám čtyři nebo pět vrstev polárního oblečení a pak na nás začali sněhovými přístroji foukat falešný sníh rychlostí skoro 80 mil v hodině. Dostane se vám to všude, do úst, do nosu a pod ochranné brýle a tak se jen snažíte udržet otevřené oči. Občas to bylo opravdu neskutečné. Je to film na léto, na který se rád podívám - skvělý příběh, efekty, poselství - takže hrát v takovém filmu pro mě byl napínavý a zároveň neustálý boj o život."
"Musím přiznat, že pro mě jako pro herce byl tenhle film trochu nerovný boj," říká Jake Gyllenhaal, "ale nerovný v dobrém slova smyslu. Uvědomíte si, že hrajete jen malou "část" v obrovském "celku". Jednou z nejzajímavějších věcí pro mě je fakt, že jsem strávil šest měsíců natáčením filmu a netuším, jak budou 3/4 z něj vypadat, protože se toho tolik vytvořilo bez herců, nebo se bude dotvářet po natáčení. Je to skoro jako být v publiku, protože nikdy opravdu nevím, co bude následovat. Bude to zajímavé, sedět v kině a vidět to v celku."
"Takový film jsem natáčel poprvé a bylo mi jasné, že mám očekávat překvapení," říká Gyllenhaal;" říkal jsem si, že kdybych točil film jako je tenhle, šel bych za Rolandem Emmerichem. Je na takové věci geniální a opravdu rozumí téhle drsnější stránce přírody."
Gyllenhaal, Emmy Rossumová, Arjay Smith a Austin Nichols snášeli natáčení newyorských záplav, které probíhalo v obrovské vodní nádrži postavené uvnitř montrealského Alstomského zařízení pro opravy a údržbu vlaků. Dva týdny herci a stovky komparsistů odolávaly přívalovým dešťům a běhaly v téměř čtyřech stopách vody "ulicí" Manhattanu sem a tam.
"Bylo to jako provozovat aqua-aerobic celý den dva týdny v mokrém vlněném oblečení," konstatuje Rossumová představující chytrou a krásnou studentku Lauru. "Představte si běh tam a zpátky ulicí a nahoru a dolů po schodech ve čtyřech stopách vody. Byl to opravdu nepopsatelný zážitek - současně horké a mrazivé, přilnavé a rozechvělé, větrné a deštivé podvodní mučení. A byla to jedna z nejskvělejších věcí, kterou jsem v životě dělala."
Jedním z herců, který unikl natáčení záběrů s vrtochy počasí, byla Sela Wardová, která jako Jackova žena a Samova matka Dr. Lucy Hallová zůstala v nemocnici a zachraňovala pacienty během bouře.
"Kromě toho, že mám roli Lucy ráda, myslím že mezi těmi skvělými efekty je i několik krásných poselství. Film mluví o přežití rodiny a o tom, jak důležitý je boj za její udržení pohromadě," říká Wardová. "Pochopitelně je tu také myšlenka nebo varování týkající se životního prostředí. Ačkoli je film zdramatizovaný a na některých místech přehnaný, má reálný základ a říká: jestli se teď nepostaráme o naší planetu, nepostará se brzy ona o nás. Myslím, že o tom budou diváci přemýšlet při odchodu z kina a myslet si "uf, to jsem rád, že to byl jenom film."
Náročné požadavky na ztvárnění, vytvoření, sestavení a uskutečnění Emmerichovy vize realizovali jeho dřívější spolupracovníci výtvarník Barry Chusid, vedoucí vizuálních efektů Karen Goulekas, za zvláštní vizuální efekty Akademií oceněný Neil Corbould a jejich týmy výtvarníků, řemeslníků, asistentů a techniků.
"Ve filmu máme krupobití v Tokiu, hurikán na Hawai, tornádo v Los Angeles, povodně na Manhattanu, mrazy na Východním pobřeží, vidíme Skotsko, Mexiko, New Delhi atd, pohybujeme se od malého kokpitu helikoptéry přes zasněžené ulice New Delhi po záplavu v městské knihovně o rozloze 15.000 čtverečních stop," říká Chusid. "Předchozí spolupráce s Rolandem nám určitě pomohla, ale film Den poté byl složitý už kvůli rozměrům scén a efektů natolik, že bylo občas zajímavé sledovat, co všechno s týmem můžeme."
Po dokončení natáčení exteriérů v Los Angeles, New Yorku a Washingtonu D.C. začalo 7. listopadu 2002 natáčení v Montrealu. Prvních pět týdnů vyplňovalo snímání interiérových i exteriérových scén točených v Montrealu a jeho okolí včetně záběru zasněženého dne v New Delhi.
Chusid s týmem vybral nenápadný blok domů severně od montrealského downtownu a proměnil ho v rušné a pestrobarevné tržiště plné vůní v New Delhi s množstvím zboží, rikšami a automobily dovezenými z Indie speciálně pro tuto scénu. Kostýmní návrhářka Renee Aprilová oblékla přes 1000 komparsistů do původních indických obleků a tým Neila Corboulda pro speciální efekty se postaral o padající sněhové vločky.
Další dva obrovské závazky představovaly interiéry a exteriéry manhattanské městské knihovny (celkem 50.000 stop) a zamrzlá ruská nákladní loď plující po Páté Avenue.
Pro exteriéry knihovny Chusid navrhl ulice Manhattanu vedoucí k mohutnému kamennému schodišti do knihovny. Ulice a 100´x 60´ fasáda knihovny byly umístěny do obrovské vodní nádrže užívané pro natáčení zatopených sekvencí. Interiér knihovny byl sestaven z několika dalších masivních kusů umístěných v několika objektech v okolí Montrealu tak, aby je filmoví tvůrci mohli maximálně přizpůsobit různému počasí pro každou scénu v knihovně.
Ještě děsivěji se příroda inspirovala uměním, když se v březnu 2002 odlomilo do moře antarktické ledovcové pole Larsen B, pár týdnu poté, co Emmerich a Nachmanoff napsali scénu popisující jeho zhroucení. "V té době jsme žertovali, že bychom měli raději začít s natáčením, nebo budeme točit dokument," říká Emmerich.
Po těchto skutečných událostech při přípravě a v průběhu natáčení se Emmerich, Gordon a Nachmanoff shodli na tom, že by měl Den poté odrážet dnešní vědecké poznatky o globálním oteplování co nejpřesněji.
"Jádrem katastrofického filmu musí být vždy něco skutečného, něco opravdového, čeho by se obecenstvo mohlo chytit. To, co dnes víme o globálním oteplování a klimatických změnách, nám poskytlo výborný základ pro film a podpořilo důvěryhodnost postav ve světě, který jsme pro ně vytvořili," říká Emmerich.
"Film se nejvíce liší od skutečnosti v rychlosti, jakou k událostem dochází. Když vědci hovoří o "náhlých" klimatických změnách, mluví o době 5-10 let, ne o několika týdnech. Nikdy jsme nezamýšleli plně obsáhnout souhrn vědeckých poznatků ve dvouhodinovém filmu. Chtěli jsme vytvořit fantastický letní film, který by mohl - jen mohl - lidi nejen pobavit, ale zároveň i trochu víc informovat," říká Gordon.
Chusidem navrženou nákladní loď upravila speciálními počítačovými efekty vedoucí vizuálních efektů Karen Goulekas a Chusid tak mohl určit, kterou část se svým týmem postaví, když zbytek dotvoří počítačem vytvořená ilustrace. "Byl jsem nadšený, že musíme část nákladní lodi vytvořit místo toho, aby byla celá v CGI a myslím, že to vypadá báječně," komentuje Chusid.
Tým Karen Goulekas spolu s týmem Los Angeleské společnosti Digital Domaine použily při vytváření vizuálních efektů různé technologie. "K vytvoření antarktické krajiny jsme použili jsme fotorealistický program TerragardenTM, který vyvinula Digital Domain. Také jsme využili Lindar, což je úžasná technologie laserového snímání, kterou jsme vytvořili detailní budovy v Los Angeles a třináct bloků v New Yorku. Nestavěli jsme žádnou miniaturu, díky Lindaru a databázi společnosti Urban Data Solutions jsme vytvořili prakticky celé město v počítači." říká Gouleas.
Podle vedoucího speciálních efektů Neila Corboulda chtěl Emmerich všechny scény realistické, ať už bouři, krupobití, záplavy nebo mráz. "Snažili jsme se, aby všechno od krupobití přes záplavy po let v turbulenci vypadalo tak opravdově," tvrdí Corbould.
Na kroupy ve velikosti od grapefruitů po bowlingové koule ničící Tokio zakoupil Corbouldův tým stovky ledových bloků a vyřezával z nich kroupy potřebné velikosti pro jednotlivé scény. Hurikán v Kona na Hawaii vytvořil pomocí obřích větrných přístrojů, množství věží na déšť a vymyslel lanový hydraulický systém usnadňující třepetání a poletování kusů dřevěné chatrče.
Zdaleka největší byla scéna zatopené newyorské ulice. Množství členů různých týmů pracovalo bez přestání šest týdnů na vytvoření nádrže spojováním a zesilováním 3,5 stop vysoké pevné bariéry kolem scény ulic na Manhattanu. Na bariéru byla nastříkána vodotěsná membrána, následně filmaři připravili nádrž z 250 000 galony vody, kterou zahřáli a přefiltrovali. Za scénou byla vybudována druhá nádrž s dalšími 150 000 galony.
Deset věží na déšť bylo namířeno nad scénu a zapojeno do propracovaného čerpacího systému, který recykloval vodu z nádrží rychlostí víc než 5 000 galonů za minutu. Pro dotvoření efektu byly dvě větrné věže V-8 namontovány na "zoom-boom" (vidlicový typ zvedáku), což umožnilo jejich zdvižení do výšky 20 stop a libovolné umístění podle potřeby scény. "Sekvence záplav byla za společného úsilí všech zúčastněných vytvořená smíšením staré a nové technologie. Myslím, že bude vypadat báječně," říká Corbould.
Tento filmový žánr vzkvétá po desetiletí, od zemětřesení po převržené zaoceánské parníky. Proč je pro obecenstvo tak přitažlivý? "Každý je čumil, i já," říká Quaid. "Když se srazí vlaky, všichni zastavíme, díváme se a zajímá nás, jestli tam byl někdo známý. Jsme vděční, když ne a přemýšlíme, co bychom v takové situaci dělali. Katastrofy a katastrofické filmy obecně vzbuzují lidské emoce a myslím, že diváci rádi zažívají situace ´co kdyby´."
"Katastrofické filmy jsou o lidskosti," říká Jeffrey Nachmanoff. "Obecenstvo chce vidět, jak ostatní reagují na neštěstí; někteří hrdinstvím, jiní zbabělostí a někdo se snaží využít situace ve svůj prospěch. Myslím, že diváci rádi zkoumají, kam patří a často se vidí v roli hrdinů."
"Diváci mají rádi názorné příběhy," říká Mark Gordon. "Milují podívanou, akci a dobrodružství. Na dvě hodiny se stanou hrdinou nebo obětí, zachráncem nebo zachráněným. Stanou se součástí něčeho, co pravděpodobně v životě nezažijí."
"Když se hroutí svět, musíte se ohlédnout za svým životem," říká Roland Emmerich, " a diváci to vědí, když se dívají na katastrofický film. Musejí přemýšlet o svém životě a rozhodovat se, co opravdu chtějí a koho milují. Je to děsivé a vzrušující zároveň. Proto mám takové filmy rád. Také se ptám sám sebe, co bych dělal, někdy i během natáčení a odpověď někdy není právě snadná."
POSTAVY
Dennis Quaid – profesor Jack Hall, hlavní americký vládní klimatolog a otec Sama Halla
Jake Gyllenhaal – Sam Hall, dospívající syn Jacka a Lucy Hallových
Emmy Rossum – Laura Chapman, kamarádka, přítelkyně a vyvolená dívka Sama Halla
Ian Holm – profesor Terry Rapson, kolega Jacka Halla na stanici ve Skotsku
Sela Ward – Dr. Lucy Hallová, lékařka-psycholožka, manželka Jacka Halla a Samova matka
Christopher Britton – Vorsteen, Jackův kamarád
Arjay Smith – Brian Parks, přítel a kamarád Sama Halla
Dash Mihok – Jason Evans, Jackův přítel a kolega
Jay O. Sanders – Frank Harris, Jackův přítel a kolega
Sasha Roiz – Parker, astronaut na Mezinárodní vesmírné stanici
Austin Nichols – J.D., Samův rival
Adrian Lester – Simon, kolega a přítel Terryho Rapsona
Tamlyn Tomita – Janet Tokada, specialista na hurikány z NASA, kolegyně Jacka Halla
Glenn Plummer – Luther, bezdomovec z New Yorku
Perry King – prezident Blake, prezident USA
Kenneth Welsh – Raymond Becker, viceprezident USA, později prezident USA
Amy Sloan – Elsa, žena přeživší katastrofu ve skupině v knihovně
Sheila McCarthy – Judith, knihovnice
Nestor Serrano – Gomez, ředitel NOAA
Ocenění:
BAFTA
2005 - Vizuální efekty
DABING
1.DABING (VHS, DVD, Blu-ray, TV)
V českém znění: Zdeněk Mahdal - Dennis Quaid (Jack Hall), Saša Rašilov - Jake Gyllenhaal (Sam Hall), Nikola Votočková - Emmy Rossum (Laura Chapmanová), Luděk Čtvrtlík - Dash Mihok (Jason Evans), Petr Oliva - Jay O. Sanders (Frank Harris), Dagmar Čárová - Sela Ward (Dr. Lucy Hallová), Libor Bouček - Austin Nichols (J.D.), Martin Sobotka - Arjay Smith (Brian Parks), Miriam Chytilová - Tamlyn Tomita (Janet Tokadová), Petr Pelzer - Ian Holm (Terry Rapson), Otakar Brousek st. - Kenneth Welsh (viceprezident Becker), Tomáš Juřička - Glenn Plummer (Luther) + Gordon Masten (řidič autobusu), Filip Jančík - Adrian Lester (Simon), Bohuslav Kalva - Richard McMillan (Dennis), Vladimír Čech - Nestor Serrano (Tom Gomez), Jaroslav Kaňkovský - Christopher Britton (Vorsteen), Miroslav Středa - Perry King (prezident Blake), Zdeněk Maryška - Tim Bagley (Tommy), Ladislav Županič - Chuck Shamata (generál Pierce), Jiří Prager - William Francis McGuire (Bart) + Sasha Roiz (Parker), Jiří Zavřel - Don Kirk (Harold), Bohdan Tůma - Michel 'Gish' Abou-Samah (saudskoarabský tlumočník), Pavel Vondra - Russell Yuen (japonský astronaut), Helena Dytrtová - Mimi Kuzyk (státní tajemnice), Jaromír Meduna - Phillip Jarrett (Campbell), Zuzana Skalická - Karen Glave (Maria), Filip Švarc - Terry Simpson (Cesar), Pavel Šrom - Joey Elias (ochranka v knihovně), Dana Batulková - Amy Sloan (Elza), Ivana Andrlová - Caroline Keenan (Tina), Ljuba Krbová - Sheila McCarthy (Judith), Jiří Ptáčník - Pierre Leblanc (mezinárodní reportér v Novém Dílí) + (Titulky)
Překlad: Ivan Němeček
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Jiří Moudrý
Mix zvuku: Pavel Rejholec - SoundSquare
Dialogy a režie českého znění: Jiří Ptáček
Vyrobila: LS Production Dabing pro Bontonfilm 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.5.2004 Bontonfilm
Premiéra USA: 28.5.2004 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 20.10.2004 Bontonfilm (DVD)
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 23.1.2013 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 23 911 816
Tržby celkem - $ 542 772 771
Návštěvnost v ČR 232 380
Náklady (Rozpočet) - $ 125 000 000
„Vědci se snaží vyřešit, jak zachránit lidstvo před novou dobou ledovou.“
OBSAH
Výzkumy klimatologa Jacka Halla (Dennis Quaid), naznačují, že by globální oteplování mohlo spustit prudkou a katastrofální změnu zemského klimatu. Všechno začalo, když se Hall stal svědkem odlomení ledové kry o velikosti Rhode Islandu z antarktického ledového pole. Na celé zeměkouli následovaly prudké změny počasí: v Tokiu padaly kroupy o velikosti grapefruitu, rekordy lámající hurikán řádil na Havaji, v Dillí napadl sníh a přes Los Angeles se přehnala ničivá série tornád. Profesor Rapsona (Ian Holm) potvrdil Jackovy nejhorší obavy: tyto prudké změny počasí jsou příznakem velké globální změny. Množství vody z tajících polárních ledovců narušilo mořské proudy stabilizující náš klimatický systém. Globální oteplování posunulo planetu na pokraj nové doby ledové, která nastane během jedné globální superbouře... Zatímco Jack varuje Bílý dům před blížící se klimatickou změnou, jeho sedmnáctiletý syn Sam (Jake Gyllenhaal) uvízl v New Yorku. Obyvatelstvo je evakuováno na jih, avšak Jack míří na sever zachránit Sama. Ale ani Jack není připraven na to, co se stane - jemu, jeho synovi a jeho planetě. V Emmerichově filmu "Den nezávislosti" Zemi téměř zničili vetřelci. Teď ve filmu "DEN POTÉ" je nepřítelem mnohem ničivější síla: je to příroda sama. "Je to výpravný příběh o přežití a hrdinství s neustálou akcí a výbornými vizuálními efekty. Rozhodně má tu ráznost, kterou obecenstvo od Rolanda Emmericha očekává," říká producent Mark Gordon. Filmu nechybí ani lidský prvek. "Je to stále lidské drama bez ohledu na efekty," říká Emmerich. Postavy otce a syna jsou zranitelné, rozporné a milující a to dělá jejich boj proti nesmírné síle přírody tak vzrušující. Jde o obecný boj Člověka proti Přírodě. Odolnost a nakonec vítězství lidského ducha.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vypnout mozek a nehledat v tom vědu To co Emmerich na dvouhodinové stopáži prezentuje jako katastrofickou vizi nejhrubšího zrna sice klimatologům zvedne kufr, ale proč se na něj hněvat, když nám naservíruje obrázek tisíců Američanů, kteří žebrají o vstup do Mexika? V tu chvíli je třeba se od srdce zasmát a s lehkým kvitováním poznamenat, že neexistuje američtější Američan než právě tento zběhnuvší Němec, který vysoké rozpočty rozhazuje jako největší snob a přitom na diváka nepokrytě pomrkává a téměř jej prosí, aby se bavil s ním. Naservírování pár obdivuhodných trikových sekvencí příjemně nadzvedne a dávku patriotismu, která by porazila i slona, je třeba s protočením očních panenek a hlasitým pousmáním přejít. Dokonalá sabotáž Hollywoodu! (Isherwood) 4*
Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (Douglas) 3*
Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (Gemini) 3*
VELKÁ RECENZE
Jsou čtyři ráno, snad i víc, já koukám vzhůru na měsíc, pak dolů do ulic, kde lampy bloudí, snad je to jedna z nočních můr, co vidím, to je soudní dvůr a na něm sněhu sedm metrů a půl. Tak jsme si zazpívali a teď k filmu... Jakýmsi haluzáckým způsobem se u mě objevilo DVD filmu Den poté. Optala jsem se své mladší sestry, co to je (ona totiž má v hlavě obrovskou databázi všech hollywoodských fláků, co se za posledních 5 let natočily, i s jejich hlavními představiteli). Bylo mi řečeno, že je to filmeček z žánru katastrofických. To mě moc nepotěšilo, protože nejsem zrovna velký fanda této kategorie filmů. No co si budeme povídat, snad všechny filmy, co se natočily o nějaké katastrofě, byly samy o sobě katastrofální. A bohužel, nejinak tomu je i u Dnu poté.
Film už na začátku zarazí svojí klišovitostí. Někdy mně připadá, že filmaři v Americe snad mají jasné pokyny od vlády, a aspoň jednou za rok musí vyprodukovat strašný kýč a agitní „koukando grando“ pro Amerikánce. Začalo to obřími tsunami… Dříve mě to vadilo, tyhle filmy jsem nenáviděla - ale teď je mi smutno, když na to koukám… Říkám si „Škoda těch peněz!!!“ A ptám se: „Proč?! Proč proboha?! Každý rok se dovídáme to samé!“ My už přece víme, že USA je národ hrdinů, pohledných a nejvzdělanějších profesorů, co jakoby z oka vypadli aktérům z reklam na žiletky či pánské voňavky. Víme, že Američané obětují životy za své rodiny i rodiny svých přátel. Už přece dávno víme, že američtí lékaři do poslední chvíle tráví čas i riskují svoje životy za své pacienty. A každý ví, že prezidenti USA jsou charakterní lidi, co pláčou v kanceláři, když se nějaká strašná věc děje jejich občanům, že opouští hrdinsky svoji zem poslední a pak umřou. No a to, co jsem tu naznačila, je prakticky celý děj filmu.
Profesor, kterého na konferenci nikdo neposlouchá, předpovídá dobu ledovou, která má přijít za sto nebo tisíc let. Ale co se náhle nestane, ona přichází jako na potvoru už za týden. Bohužel je však ignorován díky vydřiduchovi viceprezidentovi, který hledí jen na ekonomiku země (to se tu zdůrazňuje několikrát, aby i ten nejhloupější Američan věděl, že peníze jsou hybatelem světa a že je to zlá a zákeřná věc). Když už se katastrofa přibližuje a profesora začnou lidé kolem poslouchat, spojí se s ním jakási pohledná šéfka NASA. Ta s ním pracuje v zaneřáděné malé soukromé kanceláři – zřejmě aby bylo vidět, že všichni tito vyvolenci pátrají na vlastní pěst a málem snad na vlastní náklady (v tomto momentu brečím nad trapností filmu). Komunikují pomocí telefonu s kosmonauty (taky zvláštní moment filmu). Nakonec udělají kompletní zprávu pro pana prezidenta, a ten konečně evakuuje obyvatele z USA. Ovšem bohužel New York už má smůlu. A to tady máme zase další strašnou „náhodu“, která se stává ve všech filmech tohoto druhu.
V New Yorku je profesorův sedmnáctiletý syn. Je to chytrý chlapec, navíc je dojemně zamilovaný do své spolužačky… Jediná věc v jeho životě (krom dobývání sličné slečny v krajních chvílích života, kdy mají nejistou budoucnost… ale budiž), čím strádá náš chudáček, je to, že jeho otec je příliš zaměstnán a nemá na něj čas. A proto mu náš profesor odhodlaně slíbí, že pro něj do New Yorku přijde. Tak se za ním vydá. K němu se přidají jeho dva věrní kolegové, ten jeden zahyne přesně tak jako ve filmu Vertical limit, čili sebeobětováním, aby všichni opět viděli, co dokáží Američané. Ti se podle filmu zřejmě rozdají do posledního kousíčku, aby pomohli druhým. No tahle zápletka je patrně asi nejtrapnější. Nakonec tedy otec dorazí do New Yorku a šťastný happyend je na spadnutí. Zaslzené oči diváků v kině se blýskají ve tmě, slyšíme mírné popotahování a sem tam usmrknutí do kapesníků a pak zapějeme americkou hymnu...
Sláva Americe, vždyť profesor, synátor, synátorova láska, synátorova konkurence, synátorův kamarád, knihovník a knihovnice, bezdomovec a jeho špinavé psisko přežili! Zřejmě to je zlaté jádro americké populace, když právě oni přežili katastrofu! Takhle si to asi představuji američtí tvůrci, ale o tom tedy silně pochybuji. I když je pravda, že pokud filmová tvorba má vypovídat cosi o kultuře státu, kde onen film vznikl, v Americe je všechno možné. Na závěr máme zlatý hřeb trapnosti filmu, a to poselství o zemích třetího světa, které mezi sebe přijaly emigranty z Evropy a USA. No nevím, jak by se do přelidněné jižní Ameriky vešli imigranti z USA, ale celkem víc by mě zajímalo, jakou pohádku si představovali tvůrci pod přijetím západní evropské civilizace islámskými státy. Zřejmě by Evropanům vyhradili místečko na Sahaře a tam by ještě na nás poslali Usámu… Tady je zcela evidentně vidět, že se tím nikdo nezabýval, že Američané vědí sotva, kde Evropa leží… a nějaké politické záležitosti? To je jedno, o tom masový divák v USA ví stejně kulové, beztak mají představu, že tu kočujeme spolu s beduíny, proto bez problémů hezky „alou“ do Afriky. Docela se divím, že ve filmu Američani neemigrovali ještě do Iráku, kde by jejich příjezd oslavovaly davy Arabů s americkými vlaječkami a s americkým úsměvem na tváři a vítali své „osvoboditele“. Ale to už by bylo snad i těm Američanům podezřelé…
No a teď se podíváme na technické zpracování Hlavní hrdinové… Co myslíte, přežijí to? filmu. Po této stránce se nedá na nic stěžovat. Je vidět, že film nepatří mezi nízkorozpočtové filmy, takže se dočkáte skvělých efektů – mně se hlavně líbily efekty s vodou. Zasněžený New York už vypadal dost nepřirozeně. Co se mě taky nezdálo moc povedené, byli ti počítačově zpracovaní vlci… Jinak ostatní bylo úžasné, létající autobusy, taxíky, plechy, padající budovy, tornáda v L.A. Když tornádo ničilo notoricky známý nápis Hollywood v L.A, jen jsem si říkala „Kéž by s ním ještě do víru americké apokalypsy přibralo tento film“… No bohužel se tak nestalo. Ale zas bohudík pro mě – aspoň mám o čem psát…
A co říci závěrem? Snad jen, že film je pro mě naprosto stupidní. Stupidní děj, stupidní scénář. Ptám se, proč proboha se Roland Emmerich zapletl do tohoto filmu. Nikdo neví. Ale určitě si tenhle film najde své příznivce, kterým se bude líbit a kteří jej budou opěvovat. Já osobně jsem z něj měla jenom husí kůži. Radši se podívejte na nějakou pohádku o zlém loupežníkovi a švarném Honzovi - míra naivnosti je tu stejná, poselství taky, děj stejně nereálný, snad jen efekty budou horší... Ale pro mě za mě, běžte si na to do kina, půjčete si videokazetu/DVD… Pokud v sobě máte určitou dávku sadomasochismu, bude se vám to líbit, jako třeba mé mladší sestře.
O FILMU
Co když začíná nová doba ledová? Taková otázka straší klimatologa Jacka, jehož výzkumy naznačují, že by globální oteplování mohlo spustit prudkou a katastrofální změnu zemského klimatu. Jeho průzkum ledovcového jádra v Antarktidě dokazuje, že k takové události došlo již před 10.000 lety. Proto teď varuje státní úředníky, že by stejná situace mohla nastat znovu, ale jeho varování přichází pozdě.
Všechno začalo, když se Hall stal svědkem odlomení ledové kry o velikosti Rhode Islandu z Antarktického ledového pole. Na celé zeměkouli následovaly prudké změny počasí: v Tokiu padaly kroupy o velikosti grapefruitu, rekordy lámající hurikán řádil na Hawaii, v New Delhi napadl sníh a přes Los Angeles se přehnala ničivá série tornád.
Telefonát ze Skotska od kolegy profesora Rapsona potvrdil Jackovy nejhorší obavy: tyto prudké změny počasí jsou příznakem velké globální změny. Množství vody z tajících polárních ledovců narušilo mořské proudy stabilizující náš klimatický systém. Globální oteplování posunulo planetu na pokraj nové doby ledové, která nastane během jedné globální super bouře.
Zatímco Jack varuje Bílý dům před blížící se klimatickou změnou, jeho sedmnáctiletý syn Sam uvízl v New Yorku, kde se s několika přáteli účastnil akademické soutěže středních škol. Teď si musí poradit s prudkou záplavou a rychle klesající teplotou na Manhattanu. Ze svého útočiště v městské knihovně volá otci, který ho stihne pouze varovat, aby zůstal uvnitř za každou cenu.Zatímco je obyvatelstvo evakuováno na jih, Jack míří na sever zachránit Sama. Ale ani Jack není připraven na to, co se stane - jemu, jeho synovi a jeho planetě.
V Emmerichově filmu "Den nezávislosti" došlo téměř ke zničení Země vetřelci. Teď v "Den poté" je nepřítelem mnohem ničivější síla: je to příroda sama.
"Je to výpravný příběh o přežití a hrdinství s neustálou akcí a výbornými vizuálními efekty. Rozhodně má tu ráznost, kterou obecenstvo od Rolanda Emmericha očekává," říká producent Mark Gordon.
Ačkoli se tato podívaná týká celého příběhu, filmu nechybí ani lidský prvek. "Je to stále lidské drama bez ohledu na efekty," říká Emmerich. Postavy otce a syna jsou zranitelné, rozporné a milující a to dělá jejich boj proti nesmírné síle přírody tak vzrušující. Jde o obecný boj Člověka proti Přírodě. Odolnost a nakonec vítězství lidského ducha.
"Je to drama o obyčejných lidech za neobyčejných okolností." konstatuje spoluautor scénáře Jeffrey Nachmanoff. Je o rodině, která se snaží přežít ekologickou katastrofu, kdy se každý musí vyrovnat s událostmi. Mladík se stane vůdcem, otec workoholik vzdoruje všemu, aby zachránil syna a matka riskuje vlastní život na záchranu chlapce. Je to příběh o lásce, utrpení a neustálém lidském boji o přežití. A je to varovný příběh o tom, co se stane, jestliže nepřestaneme provokovat Matku Přírodu.
"Den nezávislosti" společnosti Twentieth Century Fox v roce 1996 byl čistou sci-fi; nebyl založený na obecně sdílené víře v hrozící invazi vetřelců. "Den poté" však vychází ze skutečného stavu naší planety. "Záměrně jsme dramaticky upravili časové období, za které by doba ledová mohla nastat, ale základem zůstává teorie globálního oteplování, které by mohlo způsobit prudké klimatické změny," říká Mark Gordon. Ačkoli nikdo nezná přesné následky vypouštění dioxinů do ovzduší, někteří odborníci jej označili za "nejdelší nekontrolovaný vědecký experiment v historii".
O NATÁČENÍ
Může to být ironie nebo náhoda, ale v průběhu natáčení došlo po celém světě k sérii extrémních jevů v počasí, které potvrzují, že klimatické změny již probíhají.
V červenci 2002 v průběhu přípravy natáčení zasáhlo Čínu smrtící krupobití. Kroupy o velikosti vejce zabily 25 lidí a mnoho obětí utrpělo téměř smrtelná zranění hlavy. Bouře vyvracela stromy, rozbíjela čelní skla vozů, způsobila významné poruchy dodávky energií a pobořila některé budovy v severní části provincie Henan.
Následující měsíc část Evropy zpustošily takzvané "záplavy století". Téměř tři týdny zaplavovaly krajinu přívalové deště, zatopily londýnské metro, poškodily vinice a olivové háje v severní Itálii a smetly turisty v Rusku na pobřeží Černého moře. Zahynulo nejméně 108 lidí a desítky tisíc musely být evakuovány.
V listopadu, tři dny po zahájení natáčení v Montrealu, zasáhla Spojené státy mohutná tornáda. Celkem 75 tornád během jednoho dne zabilo 36 lidí a způsobilo škody ve třinácti státech. Při natáčení v Montrealu produkční tým prožil čtyři měsíce rekordní zimy s nejvyššími denními teplotami dosahujícími často pouhých -25°C.
Ještě děsivěji se příroda inspirovala uměním, když se v březnu 2002 odlomilo do moře antarktické ledovcové pole Larsen B, pár týdnu poté, co Emmerich a Nachmanoff napsali scénu popisující jeho zhroucení. "V té době jsme žertovali, že bychom měli raději začít s natáčením, nebo budeme točit dokument," říká Emmerich.
Po těchto skutečných událostech při přípravě a v průběhu natáčení se Emmerich, Gordon a Nachmanoff shodli na tom, že by měl Den poté odrážet dnešní vědecké poznatky o globálním oteplování co nejpřesněji.
"Jádrem katastrofického filmu musí být vždy něco skutečného, něco opravdového, čeho by se obecenstvo mohlo chytit. To, co dnes víme o globálním oteplování a klimatických změnách, nám poskytlo výborný základ pro film a podpořilo důvěryhodnost postav ve světě, který jsme pro ně vytvořili," říká Emmerich.
"Film se nejvíce liší od skutečnosti v rychlosti, jakou k událostem dochází. Když vědci hovoří o "náhlých" klimatických změnách, mluví o době 5-10 let, ne o několika týdnech. Nikdy jsme nezamýšleli plně obsáhnout souhrn vědeckých poznatků ve dvouhodinovém filmu. Chtěli jsme vytvořit fantastický letní film, který by mohl - jen mohl - lidi nejen pobavit, ale zároveň i trochu víc informovat," říká Gordon.
Další shodou okolností v únoru 2004 Pentagon vydal prohlášení hodnotící ohrožení národní bezpečnosti globálními klimatickými změnami. Zpráva bere vážně možnost náhlé a katastrofální změny způsobené globálním oteplováním; zkrátka fiktivní část filmu Den poté možná není takovou fikcí.
Změna klimatu. Tání polárních ledovců. Doba ledová. Extrémní mrazy. Tato slova podle Dennise Quaida popisují počasí v Montrealu uvnitř interiérů i mimo ně, když tu produkční tým natáčel pět měsíců v zimě 2002-03.
"Zima byla všude," říká Quaid představující klimatologa Jacka Halla. "Zima byla uvnitř, byla venku, zima byla ve dne a příšerná zima v noci. Natáčeli jsme v Montrealu od listopadu do dubna během jedné z jejich nejchladnějších zim katastrofický film o příští vražedné době ledové. Nedalo se tomu uniknout. Dostali jsme se do situace, kdy jsme nepoznávali lidi podle tváří, nýbrž podle barvy jejich bundy. Pokud jsme se neplahočili vichřicí, tak jsme pravděpodobně mrzli mokří při natáčení přívalových dešťů, krupobití, záplav nebo hurikánů. Každý, kdo není příznivcem předpovědí počasí, se jím po filmu určitě stane. Všechny pohromy budete vnímat, když se na vás jednou nahrnuly v jediné non-stop globální meteorologické katastrofě."
Den poté představoval náročný úkol nejen pro filmové tvůrce, ale také pro Quaida a jeho herecké kolegy. "Slovo náročný je eufemismus," směje se Quaid. "Šlo spíš o přežití. Všichni jsme se snažili přežít filmování filmu o přežití. Už jsem natáčel filmy se speciálními efekty, ale nikdy ne v takovém rozsahu. Oblékli nám čtyři nebo pět vrstev polárního oblečení a pak na nás začali sněhovými přístroji foukat falešný sníh rychlostí skoro 80 mil v hodině. Dostane se vám to všude, do úst, do nosu a pod ochranné brýle a tak se jen snažíte udržet otevřené oči. Občas to bylo opravdu neskutečné. Je to film na léto, na který se rád podívám - skvělý příběh, efekty, poselství - takže hrát v takovém filmu pro mě byl napínavý a zároveň neustálý boj o život."
"Musím přiznat, že pro mě jako pro herce byl tenhle film trochu nerovný boj," říká Jake Gyllenhaal, "ale nerovný v dobrém slova smyslu. Uvědomíte si, že hrajete jen malou "část" v obrovském "celku". Jednou z nejzajímavějších věcí pro mě je fakt, že jsem strávil šest měsíců natáčením filmu a netuším, jak budou 3/4 z něj vypadat, protože se toho tolik vytvořilo bez herců, nebo se bude dotvářet po natáčení. Je to skoro jako být v publiku, protože nikdy opravdu nevím, co bude následovat. Bude to zajímavé, sedět v kině a vidět to v celku."
"Takový film jsem natáčel poprvé a bylo mi jasné, že mám očekávat překvapení," říká Gyllenhaal;" říkal jsem si, že kdybych točil film jako je tenhle, šel bych za Rolandem Emmerichem. Je na takové věci geniální a opravdu rozumí téhle drsnější stránce přírody."
Gyllenhaal, Emmy Rossumová, Arjay Smith a Austin Nichols snášeli natáčení newyorských záplav, které probíhalo v obrovské vodní nádrži postavené uvnitř montrealského Alstomského zařízení pro opravy a údržbu vlaků. Dva týdny herci a stovky komparsistů odolávaly přívalovým dešťům a běhaly v téměř čtyřech stopách vody "ulicí" Manhattanu sem a tam.
"Bylo to jako provozovat aqua-aerobic celý den dva týdny v mokrém vlněném oblečení," konstatuje Rossumová představující chytrou a krásnou studentku Lauru. "Představte si běh tam a zpátky ulicí a nahoru a dolů po schodech ve čtyřech stopách vody. Byl to opravdu nepopsatelný zážitek - současně horké a mrazivé, přilnavé a rozechvělé, větrné a deštivé podvodní mučení. A byla to jedna z nejskvělejších věcí, kterou jsem v životě dělala."
Jedním z herců, který unikl natáčení záběrů s vrtochy počasí, byla Sela Wardová, která jako Jackova žena a Samova matka Dr. Lucy Hallová zůstala v nemocnici a zachraňovala pacienty během bouře.
"Kromě toho, že mám roli Lucy ráda, myslím že mezi těmi skvělými efekty je i několik krásných poselství. Film mluví o přežití rodiny a o tom, jak důležitý je boj za její udržení pohromadě," říká Wardová. "Pochopitelně je tu také myšlenka nebo varování týkající se životního prostředí. Ačkoli je film zdramatizovaný a na některých místech přehnaný, má reálný základ a říká: jestli se teď nepostaráme o naší planetu, nepostará se brzy ona o nás. Myslím, že o tom budou diváci přemýšlet při odchodu z kina a myslet si "uf, to jsem rád, že to byl jenom film."
Náročné požadavky na ztvárnění, vytvoření, sestavení a uskutečnění Emmerichovy vize realizovali jeho dřívější spolupracovníci výtvarník Barry Chusid, vedoucí vizuálních efektů Karen Goulekas, za zvláštní vizuální efekty Akademií oceněný Neil Corbould a jejich týmy výtvarníků, řemeslníků, asistentů a techniků.
"Ve filmu máme krupobití v Tokiu, hurikán na Hawai, tornádo v Los Angeles, povodně na Manhattanu, mrazy na Východním pobřeží, vidíme Skotsko, Mexiko, New Delhi atd, pohybujeme se od malého kokpitu helikoptéry přes zasněžené ulice New Delhi po záplavu v městské knihovně o rozloze 15.000 čtverečních stop," říká Chusid. "Předchozí spolupráce s Rolandem nám určitě pomohla, ale film Den poté byl složitý už kvůli rozměrům scén a efektů natolik, že bylo občas zajímavé sledovat, co všechno s týmem můžeme."
Po dokončení natáčení exteriérů v Los Angeles, New Yorku a Washingtonu D.C. začalo 7. listopadu 2002 natáčení v Montrealu. Prvních pět týdnů vyplňovalo snímání interiérových i exteriérových scén točených v Montrealu a jeho okolí včetně záběru zasněženého dne v New Delhi.
Chusid s týmem vybral nenápadný blok domů severně od montrealského downtownu a proměnil ho v rušné a pestrobarevné tržiště plné vůní v New Delhi s množstvím zboží, rikšami a automobily dovezenými z Indie speciálně pro tuto scénu. Kostýmní návrhářka Renee Aprilová oblékla přes 1000 komparsistů do původních indických obleků a tým Neila Corboulda pro speciální efekty se postaral o padající sněhové vločky.
Další dva obrovské závazky představovaly interiéry a exteriéry manhattanské městské knihovny (celkem 50.000 stop) a zamrzlá ruská nákladní loď plující po Páté Avenue.
Pro exteriéry knihovny Chusid navrhl ulice Manhattanu vedoucí k mohutnému kamennému schodišti do knihovny. Ulice a 100´x 60´ fasáda knihovny byly umístěny do obrovské vodní nádrže užívané pro natáčení zatopených sekvencí. Interiér knihovny byl sestaven z několika dalších masivních kusů umístěných v několika objektech v okolí Montrealu tak, aby je filmoví tvůrci mohli maximálně přizpůsobit různému počasí pro každou scénu v knihovně.
Ještě děsivěji se příroda inspirovala uměním, když se v březnu 2002 odlomilo do moře antarktické ledovcové pole Larsen B, pár týdnu poté, co Emmerich a Nachmanoff napsali scénu popisující jeho zhroucení. "V té době jsme žertovali, že bychom měli raději začít s natáčením, nebo budeme točit dokument," říká Emmerich.
Po těchto skutečných událostech při přípravě a v průběhu natáčení se Emmerich, Gordon a Nachmanoff shodli na tom, že by měl Den poté odrážet dnešní vědecké poznatky o globálním oteplování co nejpřesněji.
"Jádrem katastrofického filmu musí být vždy něco skutečného, něco opravdového, čeho by se obecenstvo mohlo chytit. To, co dnes víme o globálním oteplování a klimatických změnách, nám poskytlo výborný základ pro film a podpořilo důvěryhodnost postav ve světě, který jsme pro ně vytvořili," říká Emmerich.
"Film se nejvíce liší od skutečnosti v rychlosti, jakou k událostem dochází. Když vědci hovoří o "náhlých" klimatických změnách, mluví o době 5-10 let, ne o několika týdnech. Nikdy jsme nezamýšleli plně obsáhnout souhrn vědeckých poznatků ve dvouhodinovém filmu. Chtěli jsme vytvořit fantastický letní film, který by mohl - jen mohl - lidi nejen pobavit, ale zároveň i trochu víc informovat," říká Gordon.
Chusidem navrženou nákladní loď upravila speciálními počítačovými efekty vedoucí vizuálních efektů Karen Goulekas a Chusid tak mohl určit, kterou část se svým týmem postaví, když zbytek dotvoří počítačem vytvořená ilustrace. "Byl jsem nadšený, že musíme část nákladní lodi vytvořit místo toho, aby byla celá v CGI a myslím, že to vypadá báječně," komentuje Chusid.
Tým Karen Goulekas spolu s týmem Los Angeleské společnosti Digital Domaine použily při vytváření vizuálních efektů různé technologie. "K vytvoření antarktické krajiny jsme použili jsme fotorealistický program TerragardenTM, který vyvinula Digital Domain. Také jsme využili Lindar, což je úžasná technologie laserového snímání, kterou jsme vytvořili detailní budovy v Los Angeles a třináct bloků v New Yorku. Nestavěli jsme žádnou miniaturu, díky Lindaru a databázi společnosti Urban Data Solutions jsme vytvořili prakticky celé město v počítači." říká Gouleas.
Podle vedoucího speciálních efektů Neila Corboulda chtěl Emmerich všechny scény realistické, ať už bouři, krupobití, záplavy nebo mráz. "Snažili jsme se, aby všechno od krupobití přes záplavy po let v turbulenci vypadalo tak opravdově," tvrdí Corbould.
Na kroupy ve velikosti od grapefruitů po bowlingové koule ničící Tokio zakoupil Corbouldův tým stovky ledových bloků a vyřezával z nich kroupy potřebné velikosti pro jednotlivé scény. Hurikán v Kona na Hawaii vytvořil pomocí obřích větrných přístrojů, množství věží na déšť a vymyslel lanový hydraulický systém usnadňující třepetání a poletování kusů dřevěné chatrče.
Zdaleka největší byla scéna zatopené newyorské ulice. Množství členů různých týmů pracovalo bez přestání šest týdnů na vytvoření nádrže spojováním a zesilováním 3,5 stop vysoké pevné bariéry kolem scény ulic na Manhattanu. Na bariéru byla nastříkána vodotěsná membrána, následně filmaři připravili nádrž z 250 000 galony vody, kterou zahřáli a přefiltrovali. Za scénou byla vybudována druhá nádrž s dalšími 150 000 galony.
Deset věží na déšť bylo namířeno nad scénu a zapojeno do propracovaného čerpacího systému, který recykloval vodu z nádrží rychlostí víc než 5 000 galonů za minutu. Pro dotvoření efektu byly dvě větrné věže V-8 namontovány na "zoom-boom" (vidlicový typ zvedáku), což umožnilo jejich zdvižení do výšky 20 stop a libovolné umístění podle potřeby scény. "Sekvence záplav byla za společného úsilí všech zúčastněných vytvořená smíšením staré a nové technologie. Myslím, že bude vypadat báječně," říká Corbould.
Tento filmový žánr vzkvétá po desetiletí, od zemětřesení po převržené zaoceánské parníky. Proč je pro obecenstvo tak přitažlivý? "Každý je čumil, i já," říká Quaid. "Když se srazí vlaky, všichni zastavíme, díváme se a zajímá nás, jestli tam byl někdo známý. Jsme vděční, když ne a přemýšlíme, co bychom v takové situaci dělali. Katastrofy a katastrofické filmy obecně vzbuzují lidské emoce a myslím, že diváci rádi zažívají situace ´co kdyby´."
"Katastrofické filmy jsou o lidskosti," říká Jeffrey Nachmanoff. "Obecenstvo chce vidět, jak ostatní reagují na neštěstí; někteří hrdinstvím, jiní zbabělostí a někdo se snaží využít situace ve svůj prospěch. Myslím, že diváci rádi zkoumají, kam patří a často se vidí v roli hrdinů."
"Diváci mají rádi názorné příběhy," říká Mark Gordon. "Milují podívanou, akci a dobrodružství. Na dvě hodiny se stanou hrdinou nebo obětí, zachráncem nebo zachráněným. Stanou se součástí něčeho, co pravděpodobně v životě nezažijí."
"Když se hroutí svět, musíte se ohlédnout za svým životem," říká Roland Emmerich, " a diváci to vědí, když se dívají na katastrofický film. Musejí přemýšlet o svém životě a rozhodovat se, co opravdu chtějí a koho milují. Je to děsivé a vzrušující zároveň. Proto mám takové filmy rád. Také se ptám sám sebe, co bych dělal, někdy i během natáčení a odpověď někdy není právě snadná."
POSTAVY
Dennis Quaid – profesor Jack Hall, hlavní americký vládní klimatolog a otec Sama Halla
Jake Gyllenhaal – Sam Hall, dospívající syn Jacka a Lucy Hallových
Emmy Rossum – Laura Chapman, kamarádka, přítelkyně a vyvolená dívka Sama Halla
Ian Holm – profesor Terry Rapson, kolega Jacka Halla na stanici ve Skotsku
Sela Ward – Dr. Lucy Hallová, lékařka-psycholožka, manželka Jacka Halla a Samova matka
Christopher Britton – Vorsteen, Jackův kamarád
Arjay Smith – Brian Parks, přítel a kamarád Sama Halla
Dash Mihok – Jason Evans, Jackův přítel a kolega
Jay O. Sanders – Frank Harris, Jackův přítel a kolega
Sasha Roiz – Parker, astronaut na Mezinárodní vesmírné stanici
Austin Nichols – J.D., Samův rival
Adrian Lester – Simon, kolega a přítel Terryho Rapsona
Tamlyn Tomita – Janet Tokada, specialista na hurikány z NASA, kolegyně Jacka Halla
Glenn Plummer – Luther, bezdomovec z New Yorku
Perry King – prezident Blake, prezident USA
Kenneth Welsh – Raymond Becker, viceprezident USA, později prezident USA
Amy Sloan – Elsa, žena přeživší katastrofu ve skupině v knihovně
Sheila McCarthy – Judith, knihovnice
Nestor Serrano – Gomez, ředitel NOAA
Ocenění:
BAFTA
2005 - Vizuální efekty
DABING
1.DABING (VHS, DVD, Blu-ray, TV)
V českém znění: Zdeněk Mahdal - Dennis Quaid (Jack Hall), Saša Rašilov - Jake Gyllenhaal (Sam Hall), Nikola Votočková - Emmy Rossum (Laura Chapmanová), Luděk Čtvrtlík - Dash Mihok (Jason Evans), Petr Oliva - Jay O. Sanders (Frank Harris), Dagmar Čárová - Sela Ward (Dr. Lucy Hallová), Libor Bouček - Austin Nichols (J.D.), Martin Sobotka - Arjay Smith (Brian Parks), Miriam Chytilová - Tamlyn Tomita (Janet Tokadová), Petr Pelzer - Ian Holm (Terry Rapson), Otakar Brousek st. - Kenneth Welsh (viceprezident Becker), Tomáš Juřička - Glenn Plummer (Luther) + Gordon Masten (řidič autobusu), Filip Jančík - Adrian Lester (Simon), Bohuslav Kalva - Richard McMillan (Dennis), Vladimír Čech - Nestor Serrano (Tom Gomez), Jaroslav Kaňkovský - Christopher Britton (Vorsteen), Miroslav Středa - Perry King (prezident Blake), Zdeněk Maryška - Tim Bagley (Tommy), Ladislav Županič - Chuck Shamata (generál Pierce), Jiří Prager - William Francis McGuire (Bart) + Sasha Roiz (Parker), Jiří Zavřel - Don Kirk (Harold), Bohdan Tůma - Michel 'Gish' Abou-Samah (saudskoarabský tlumočník), Pavel Vondra - Russell Yuen (japonský astronaut), Helena Dytrtová - Mimi Kuzyk (státní tajemnice), Jaromír Meduna - Phillip Jarrett (Campbell), Zuzana Skalická - Karen Glave (Maria), Filip Švarc - Terry Simpson (Cesar), Pavel Šrom - Joey Elias (ochranka v knihovně), Dana Batulková - Amy Sloan (Elza), Ivana Andrlová - Caroline Keenan (Tina), Ljuba Krbová - Sheila McCarthy (Judith), Jiří Ptáčník - Pierre Leblanc (mezinárodní reportér v Novém Dílí) + (Titulky)
Překlad: Ivan Němeček
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Jiří Moudrý
Mix zvuku: Pavel Rejholec - SoundSquare
Dialogy a režie českého znění: Jiří Ptáček
Vyrobila: LS Production Dabing pro Bontonfilm 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.5.2004 Bontonfilm
Premiéra USA: 28.5.2004 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 20.10.2004 Bontonfilm (DVD)
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 23.1.2013 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 23 911 816
Tržby celkem - $ 542 772 771
Návštěvnost v ČR 232 380
Náklady (Rozpočet) - $ 125 000 000
Tvůrci a herci
Roland Emmerich (Režie), Mark Gordon (Produkce), Roland Emmerich (Produkce), Harald Kloser (Hudba), Ueli Steiger (Kamera), David Brenner (Střih), Carlyn Davis(Casting), April Webster (Casting), Barry Chusid (Scénografie), Renée April (Kostýmy), Larry Kemp (Zvuk), Mark P. Stoeckinger (Zvuk), Kathryn Casault (Masky), Jeffrey Nachmanoff (Scénář), Dennis Quaid (Herec), Jake Gyllenhaal (Herec), Emmy Rossum (Herec), Sela Ward (Herec), Austin Nichols (Herec), Tamlyn Tomita (Herec), Sasha Roiz (Herec), Nestor Serrano (Herec), Mimi Kuzyk (Herec), Tim Bagley (Herec), Rick Hoffman (Herec), Ian Holm (Herec), Perry King (Herec), Dash Mihok (Herec), Chuck Shamata (Herec), Tony Calabretta (Herec), Jay O. Sanders (Herec), Larry Day (Herec), Kenneth Welsh (Herec), Adrian Lester (Herec), Arjay Smith (Herec), Amy Sloan (Herec), Caroline Keenan (Herec), Aaron Lustig (Herec), Emanuel Hoss-Desmarais (Herec), Frank Schorpion (Herec), Anne Day-Jones (Herec), Kirsten Dunst (Herec)
2004/119/USA/Katastrofický, Drama, Sci-Fi, Thriller
Zajímavost k filmu
- Pre exteriéry knižnice Chusid výtvarník a pomocník vedúceho vizuálnych efektov navrhol ulice Manhattanu vedúce k mohutnému kamennému schodisku do knižnice. Ulica a fasáda knižnice boli umiestnené do obrovskej vodnej nádrže, používanej na natáčanie zatopených sekvencií. Interiér knižnice bol zostavený z niekoľkých ďalších masívnych kusov, umiestnených vo viacerých objektoch v okolí Montrealu tak, aby ich filmári mohli maximálne prispôsobiť rôznemu počasiu pre každú scénu.
- Newyorské záplavy sa natáčali v obrovskej vodnej nádrži postavenej v interiéroch montrealského Alstomského zariadenia pre opravy a údržbu vlakov. Nakrúcanie tejto časti trvalo dva týždne.
- V Montreale sa natáčalo 5 mesiacov.
- Ďalšou zhodou okolností vo februári 2004 Pentagon vydal prehlásenie hodnotiace ohrozenie národnej bezpečnosti globálnymi klimatickými zmenami.
- Ešte desivejšie sa príroda inšpirovala umením, keď sa v marci 2002 odlomilo do mora antarktické ľadovcové pole Larsen B, pár týždňov potom, čo Emmerich a Nachmanoff napísali scénu popisujúcu jeho zrútenie. „V tej dobe sme žartovali, že by sme radšej mali začať s natáčaním, lebo budeme točiť dokument,“ hovorí Emmerich.
- V novembri, tri dni po začatí natáčania v Montreale, zasiahli Spojené štáty americké mohutné tornáda. Celkom 75 tornád v priebehu jedného dňa zabilo 36 ľudí a spôsobilo škody v trinástich štátoch. Pri natáčaní v Montreale produkčný tím prežil štyri mesiace rekordnej zimy s najvyššími dennými teplotami dosahujúcimi často len –25°C.
- Môže to byť irónia alebo náhoda, ale v priebehu natáčania došlo po celom svete k sérii extrémnych javov v počasí, ktoré potvrdzujú, že klimatické zmeny už prebiehajú. V júli 2002, v priebehu príprav natáčania, zasiahlo Čínu smrtiace krupobitie. Krúpy o veľkosti vajca zabili 25 ľudí a mnoho z nich utrpelo smrteľné zranenia hlavy. Búrka vyvracala stromy, rozbíjala čelné sklá na autách, spôsobila významné poruchy dodávky energie a zničila niektoré budovy v severnej časti provincie Henan.
Nasledujúci mesiac časť Európy spustošili tzv. „záplavy storočia“. Takmer tri týždne zaplavovali krajiny prívalové dažde, zatopili londýnske metro, poškodili vinice a olivové háje v severnom Taliansku a zmietli turistov v Rusku, na pobreží Čierneho mora. Zahynulo najmenej 108 ľudí a niekoľko desiatok tisíc muselo byť evakuovaných.
- Tvůrci neměli k dispozici žádné záběry tříštících se ledovců, takže museli improvizovat. Aby se všechny kusy ledu pohybovaly věrně, najali nakonec na jejich rozpohybování odborníky na animaci filmových postaviček.
- Než mohl vzniknout složitý a dlouhý záběr, kdy kamera z ptačí perspektivy zabírá arktické ledové masy, bylo potřeba vše přichystat v počítači. Sochař nejprve vytesal fyzický model ledovců, ten se s ručním scannerem načetl do počítače, kde se dále upravoval.
- To, co bylo při vytváření iluze ledových plání a zamrzlých měst zřejmě nejdůležitější, bylo zvládnout lámání světla. Před pár lety přitom ještě software, který by dokázal věrně simulovat odrážení světelných paprsků, vůbec neexistoval.
- Obrazové materiály o tom, jak se chová tornádo, když vtrhne do města, téměř neexistují, takže i tady se museli tvůrci spolehnout na vlastní fantazii. Využili záběry skutečných tornád v krajině, podle nich vytvořili rozmanité počítačové modely a ty zasadili do předtočených záběrů měst.
- Na problémy narazil režisér Roland Emmerich při výrobě triků pro scénu, kde obří přílivová vlna likviduje New York. Spolupráce začínala s jedinou trikovou společností, ale nakonec se na výrobě triků podílelo 12 studií současně.
- Premiérový víkend přinesl mistrovi katastrofických filmů Rolandovi Emmerichovi 68,7 mil. dolarů, což byl v té době nejlepší výdělek v jeho kariéře. Jelikož tento víkend byl prodloužený – šlo o tzv. Memorial Day – celková tržba byla ještě o 17,2 mil. vyšší. Den poté byl uveden zároveň v 110 zemích a vygeneroval největší výdělek pro film, který není sequelem – 155 milionů.
- Pre exteriéry knižnice Chusid výtvarník a pomocník vedúceho vizuálnych efektov navrhol ulice Manhattanu vedúce k mohutnému kamennému schodisku do knižnice. Ulica a fasáda knižnice boli umiestnené do obrovskej vodnej nádrže, používanej na natáčanie zatopených sekvencií. Interiér knižnice bol zostavený z niekoľkých ďalších masívnych kusov, umiestnených vo viacerých objektoch v okolí Montrealu tak, aby ich filmári mohli maximálne prispôsobiť rôznemu počasiu pre každú scénu.
- Newyorské záplavy sa natáčali v obrovskej vodnej nádrži postavenej v interiéroch montrealského Alstomského zariadenia pre opravy a údržbu vlakov. Nakrúcanie tejto časti trvalo dva týždne.
- V Montreale sa natáčalo 5 mesiacov.
- Ďalšou zhodou okolností vo februári 2004 Pentagon vydal prehlásenie hodnotiace ohrozenie národnej bezpečnosti globálnymi klimatickými zmenami.
- Ešte desivejšie sa príroda inšpirovala umením, keď sa v marci 2002 odlomilo do mora antarktické ľadovcové pole Larsen B, pár týždňov potom, čo Emmerich a Nachmanoff napísali scénu popisujúcu jeho zrútenie. „V tej dobe sme žartovali, že by sme radšej mali začať s natáčaním, lebo budeme točiť dokument,“ hovorí Emmerich.
- V novembri, tri dni po začatí natáčania v Montreale, zasiahli Spojené štáty americké mohutné tornáda. Celkom 75 tornád v priebehu jedného dňa zabilo 36 ľudí a spôsobilo škody v trinástich štátoch. Pri natáčaní v Montreale produkčný tím prežil štyri mesiace rekordnej zimy s najvyššími dennými teplotami dosahujúcimi často len –25°C.
- Môže to byť irónia alebo náhoda, ale v priebehu natáčania došlo po celom svete k sérii extrémnych javov v počasí, ktoré potvrdzujú, že klimatické zmeny už prebiehajú. V júli 2002, v priebehu príprav natáčania, zasiahlo Čínu smrtiace krupobitie. Krúpy o veľkosti vajca zabili 25 ľudí a mnoho z nich utrpelo smrteľné zranenia hlavy. Búrka vyvracala stromy, rozbíjala čelné sklá na autách, spôsobila významné poruchy dodávky energie a zničila niektoré budovy v severnej časti provincie Henan.
Nasledujúci mesiac časť Európy spustošili tzv. „záplavy storočia“. Takmer tri týždne zaplavovali krajiny prívalové dažde, zatopili londýnske metro, poškodili vinice a olivové háje v severnom Taliansku a zmietli turistov v Rusku, na pobreží Čierneho mora. Zahynulo najmenej 108 ľudí a niekoľko desiatok tisíc muselo byť evakuovaných.
- Tvůrci neměli k dispozici žádné záběry tříštících se ledovců, takže museli improvizovat. Aby se všechny kusy ledu pohybovaly věrně, najali nakonec na jejich rozpohybování odborníky na animaci filmových postaviček.
- Než mohl vzniknout složitý a dlouhý záběr, kdy kamera z ptačí perspektivy zabírá arktické ledové masy, bylo potřeba vše přichystat v počítači. Sochař nejprve vytesal fyzický model ledovců, ten se s ručním scannerem načetl do počítače, kde se dále upravoval.
- To, co bylo při vytváření iluze ledových plání a zamrzlých měst zřejmě nejdůležitější, bylo zvládnout lámání světla. Před pár lety přitom ještě software, který by dokázal věrně simulovat odrážení světelných paprsků, vůbec neexistoval.
- Obrazové materiály o tom, jak se chová tornádo, když vtrhne do města, téměř neexistují, takže i tady se museli tvůrci spolehnout na vlastní fantazii. Využili záběry skutečných tornád v krajině, podle nich vytvořili rozmanité počítačové modely a ty zasadili do předtočených záběrů měst.
- Na problémy narazil režisér Roland Emmerich při výrobě triků pro scénu, kde obří přílivová vlna likviduje New York. Spolupráce začínala s jedinou trikovou společností, ale nakonec se na výrobě triků podílelo 12 studií současně.
- Premiérový víkend přinesl mistrovi katastrofických filmů Rolandovi Emmerichovi 68,7 mil. dolarů, což byl v té době nejlepší výdělek v jeho kariéře. Jelikož tento víkend byl prodloužený – šlo o tzv. Memorial Day – celková tržba byla ještě o 17,2 mil. vyšší. Den poté byl uveden zároveň v 110 zemích a vygeneroval největší výdělek pro film, který není sequelem – 155 milionů.
Odkazy