Dáma na kolejích / Dáma na kolejích (1966/78/Československo/Komedie, Muzikál) 60% -Originál-
14.07.2022 01:25
JEDNOU VĚTOU
„Příběh tramvajačky Marie, která svérázným způsobem reaguje - alespoň v představách - na zjištění o manželově nevěře."
OBSAH
Je toho mnoho, co musí stačit řidička tramvaje Marie po skončení pracovní směny. Všechno však dělá ráda, protože svého muže Václava miluje. Jednoho dne ho zahlédne na Malostranském náměstí, jak se polibkem loučí s atraktivní blondýnou. Marii se zdá, že se jí zhroutil její malý útulný svět, a v slzách opustí tramvaj. Ale smutek netrvá dlouho. Utře slzy a začne jednat. Ze spořitelních knížek vybere všechny peníze a v Módních závodech skoupí nejnovější modely. Návštěva v salónu krásy pak dovrší její přeměnu v dámu. Václav zuří, když zjistí, že všechny úspory jsou pryč. Jeho výčitky umlčí Marie výčtem domácích prací, za něž by musel zaplatit. Václav se opije na podnikovém večírku a Marie ho odveze k jeho milence Kateřině. Tam se seznámí s Kateřininým manželem, boxerem Béďou, který se do Marie rázem zamiluje a začne s ní chodit. Václav a Kateřina žárlí, oba chtějí bývalé partnery zpět. Marie nestačí odmítat ctitele a Václav se rozhodne o ni bojovat. Utká se s Béďou dokonce v boxu, ale Béďa ho rychle srazí na zemi. Tehdy zasáhne Marie, postaví Václava na nohy a zvedne mu ruku na znamení, že vítězem je on. Publikum jásá, troubí klaksony. - Marie, v neforemném tramvajáckém plášti stojí na Malostranském náměstí. Beze slov nastoupí znovu ke své práci.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
"Jenom žena upravená bude hodna toho jména, fémina, fémine, féminínůůůům...", skřehotá Jiřina Bohdalová jako o život, takže pak už nikdy nepromluvila jinak než hlasem Rákosníčka. Je s podivem, že Vratislav Blažek a Ladislav Rychman šili svůj muzikál na míru právě herečce, která absolutně neumí zpívat. :-) Dáma na kolejích je samozřejmě jiný druh muzikálu než předchozí Starci na chmelu, pro jinou věkovou skupinu, zcela záměrně i s jiným druhem hudby a soustředěný vyloženě na titulní postavu. Morální problém, který film řeší (proč by si žena nemohla dovolit totéž co muž?) už dnes není zdaleka tak ožehavý jako tehdy, ale některé scény můžou působit pořád stejně provokativně (třeba když Marie světácky balí v baru jakéhosi zajíce) a Blažkovy sarkastické texty rovněž. Vtipné je i hejno zvědavých sousedek, které se průběžně objevuje v druhém plánu a komentuje děj jako antický chór. 60% (Oscar) 3*
Feministický, nebo ne, tenhle muzikál je především s přehledem natočený, má skvělá čísla, hudbu i nápadité písňové texty, o pastelových kostýmech a štědré výpravě vůbec ani nemluvě. A místy je opravdu velmi vtipný. Moc ani nevadí, že Jiřina Bohdalová rozhodně není žádná zlatá slavice, protože spíše než o zpěv jde v jejím případě o proměnu zakřiklé tramvajačky ve lvici salonů, což samozřejmě zvládla na jedničku. No a Radoslav Brzobohatý si zase zahrál skvělého blbce. (D.Moore) 4*
Oproti Starcům, mi tenhle feministický muzikál (dejme tomu i přes svoji pokrokovost socialistické ženy) k srdci nepřirostl. Je pravda, že Bohdalka zde ukázala, že je univerzální a lze ji použít i na vážnější role než na přiblblé paninky do komedií. Je to muzikál a tak by člověk čekal, že si písně národ zamiluje stejně jako ty z chmelové brigády... No zde to nějak nezafungovalo. Vlastním dokonce originál CD, které bylo kdysi jako dárek přibalováno do nějakého časopisu věnovaného filmům a přiznám se, že jsem jej slyšel tak 3x a vlastně dnes ani nevím kde je založeno... Pár písní proslavila reklama (např. Femina) ale zbytek se vám vytratí z hlavy včetně melodií. Na rok 66 velmi slabé. (Big Bear) 2*
VELKÁ RECENZE
„Viděl jsem Dámu na kolejích. Stála šest milionů a je to nejstrašnější český film posledních let,“ zapsal si Pavel Juráček v říjnu 1966 do svého deníku. Hudební komedii s Jiřinou Bohdalovou označuje za „socialistický kalendář servilní vůči divákovi“, který dává za pravdu lidem žijícím v „bludech a polopravdách“.[1] Podle Jana Žalmana film svou operní strojeností zase podtrhuje „estrádně laciné taneční vložky, zasazené do pražského plenéru.“[2]
Také další doboví recenzenti Dámu přijali poměrně vlažně a zájem diváků byl menší než v případě Starců na chmelu, s nimiž byly prakticky všechny domácí muzikály nově poměřovány (nižší návštěvnost ovšem mohla souviset se zacílením Dámy na starší skupinu diváků, kteří do kina nechodili tak často jako mládež). Skutečně si ale film, kterým chtěli Ladislav Rychman s Vratislavem Blažkem navázat na mimořádný divácký úspěch Starců, zaslouží takto příkré hodnocení? Nebo jde o podvratný, nápaditý a nedoceněný feministický muzikál, který předběhl svou dobu?
Rychman s Blažkem si pohrávali s myšlenkou, že by na Starce na chmelu navázali sequelem, který bude aktéry chmelové romance sledovat v dospělém věku. V roce 1968 však Blažek emigroval do Západního Německa a zamýšlené pokračování populárního muzikálu již nevzniklo. Před tím se ale plodný autor podílel na jiných dvou muzikálových filmech, na německo-české hudební revui Strašná žena (1965) a na Dámě na kolejích (1966).
Právě Dáma, koncipovaná jako „star vehicle“ pro Jiřinu Bohdalovou, nabízí představu, jak mohl druhý díl Starců vypadat. Hrdiny nejsou milenci v rozpuku mládí, ale manželé, jejichž láska zevšedněla a setrvávají spolu spíše ze setrvačnosti. Zůstalo téma morálky a pevnosti charakterů. Nikoliv ale primárně ve vztahu jedince ke kolektivu jako ve Starcích, kde verdikt nad počínáním mladých milenců vynáší lidový soud kantorů a vrstevníků, ale ve vztahu dvou lidí.
Zatímco vzorem pro Starce byl americký muzikálový blockbuster West Side Story (1961), při psaní Dámy na kolejích se Blažek inspiroval domácími vzory. Nechtěl vytvořit klasický muzikál, ale lidovou zpěvohru ve stylu Tyla nebo Smetany. Hudební čísla jsou proto stylizována jako operetní výstupy. Nejnápadněji je tento postup uplatněn během manželské hádky, kdy se fyzický výpad, k němuž manžel zdánlivě směřuje, nečekaně promění ve zpěv jedné z písní Jiřího Bažanta, Vlastimila Hály a Jiřího Maláska.
Domácím konfliktem vrcholí napětí mezi řidičkou tramvaje Marií (Jiřina Bohdalová) a jejím manželem Václavem (Radoslav Brzobohatý). Jasně nalajnovaný scénář Mariina života, v němž pro samou práci, vyzvedávání dětí z jeslí a nákupy v samoobsluze nezbývá žádný prostor pro péči o sebe, se zbortí poté, co žena během služby spatří svého druha s atraktivní blondýnou. Usoudí, že jde o mužovu milenku, zhrzená vystoupí z tramvaje a dál pokračuje po vlastních kolejích.
Nejprve Marie vybere z vkladních knížek všechny úspory, za které si následně nakoupí modely šatů, které zrovna letí. Svou proměnu v dámu završí v módním salonu. S novým účesem a ošacením se pak vydává na lov šamstrů do baru. Nedochází jí, že se ve skutečnosti neosamostatňuje, ale jen naplňuje představu ženství vytvořenou maloměšťáckou patriarchální společností. Podle ní by jedinci měl přinést pocit štěstí nákup hezkých věcí a pohledné vzezření.
Marie namísto jedné přikázané role pouze stejně důsledně přijímá roli jinou. Stává se jen další z bezpočtu unifikovaných žen v lodičkách a stejně střižených sukních, které v úvodní scéně vidíme nastupovat do její tramvaje. Svobody a volného času nevyužívá pro sebe, ale k tomu, aby vypadala lépe pro druhé a byla opět žádoucí, jak se zpívá v jedné z ironicky vyznívajících písní („máš spoustu času, tak můžeš dobře vypadat pro manžela“).
Tím, že Marie dovádí očekávané ženské vystupování do krajnosti, vyzdvihuje jeho absurditu a zároveň demaskuje pokrytectví společnosti. Být ženou v daném systému znamená zejména nosit určité masky. Proto má Marie skoro v každé scéně jinou paruku, vždy perfektně sladěnou se svým outfitem. V jejím počínání ale není subverze, jakou v teorii ženské maškarády popsaly některé feministické teoretičky. Pouze se bezelstně přizpůsobuje a setrvává v sebeklamu.
Vyzývavost se hrdince vymkne z kontroly během zmíněné návštěvy baru. Když v sexy šatech svádí cizí muže, které se po jejich vzoru snaží oslnit svým statusem (nepravdivě jim tvrdí, že pracuje jako asistentka režie na Barrandově), příslušník Veřejné bezpečnosti ji mylně klasifikuje jako prostitutku a odvede k výslechu.[3] Chování, které by u muže bylo zřejmě vyhodnoceno jako „přirozené“, je u ženy nepřijatelné.
Chová-li se tedy žena do důsledku jako muž, naoko rovnostářská společnost ji nedokáže akceptovat. Také z toho důvodu Mariina vzpoura proti dvojímu břemenu a vykořisťování v manželství a domácnosti selhává. Jednak se sama nedokáže vymanit z tradičního patriarchálního modelu, emancipovat od manžela a využít ekonomické soběstačnosti k něčemu jinému než nakupování šatů, jednak společnost není připravena na ženu, která se z kořisti promění v lovce.
Ve finále přichází namísto katarze vystřízlivění a návrat do starých kolejí. Marie si uvědomuje, že nevěrného manžela stále miluje a pokud má jejich vztah vytrvat, bude muset předstírat, že některé věci neviděla. Její šaty rozmanitých barev střídá šedivá tramvajácká uniforma, úsměvné epizody návrat k pracovní rutině. Závěrečná písnička se slovy „Tak to na tom světě kráčí“ v sobě má hořkost pramenící ze smíření se statem quo.
Přestože film neoslovil stejně široké publikum jako Starci, Rychman jej považoval za zdařilejší z obou muzikálů. Hudební a taneční čísla skutečně lépe než v předchozím filmu pomocí zkratek a metafor vystihují situace související s ústředním tématem (ženská nerovnoprávnost). Hudba a choreografie nás z příběhu nevytrhávají, ale vycházejí z konkrétního prostředí (například troubení zakomponované do hudební složky) a zápletka přes krátkou stopáž zásluhou své stylizované nadsázky postihuje širokou škálu situací z pracovního i soukromého života socialistické ženy.
Muzikálová čísla jinými slovy představují organickou součást vyprávění, což z Rychmanova filmu dělá muzikál vysoce integrovaný. Přes Juráčkův prudký odsudek je Dáma na kolejích dílo scenáristicky i realizačně promyšlené a významově nikoliv banální. Tím, jak film hrdince i divákům dopřeje barvami a luxusem hýřící únik, aby následně znenadání řekl „Stop!“ a dal zřetelně najevo, jak naivní je podobné snění, nutí k zamyšlení nad společenskými poměry důmyslněji než filmy vážnější a zdánlivě hodnotnější.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Je toho mnoho, co musí stačit řidička tramvaje Marie po skončení pracovní směny. Všechno však dělá ráda, protože svého muže Václava miluje. Jednoho dne ho zahlédne na Malostranském náměstí, jak se polibkem loučí s atraktivní blondýnou. Marii se zdá, že se jí zhroutil její malý útulný svět, a v slzách opustí tramvaj. Ale smutek netrvá dlouho. Utře slzy a začne jednat. Ze spořitelních knížek vybere všechny peníze a v Módních závodech skoupí nejnovější modely. Návštěva v salónu krásy pak dovrší její přeměnu v dámu. Václav zuří, když zjistí, že všechny úspory jsou pryč. Jeho výčitky umlčí Marie výčtem domácích prací, za něž by musel zaplatit. Václav se opije na podnikovém večírku a Marie ho odveze k jeho milence Kateřině. Tam se seznámí s Kateřininým manželem, boxerem Béďou, který se do Marie rázem zamiluje a začne s ní chodit. Václav a Kateřina žárlí, oba chtějí bývalé partnery zpět. Marie nestačí odmítat ctitele a Václav se rozhodne o ni bojovat. Utká se s Béďou dokonce v boxu, ale Béďa ho rychle srazí na zemi. Tehdy zasáhne Marie, postaví Václava na nohy a zvedne mu ruku na znamení, že vítězem je on. Publikum jásá, troubí klaksony. - Marie, v neforemném tramvajáckém plášti stojí na Malostranském náměstí. Beze slov nastoupí znovu ke své práci.
„Příběh tramvajačky Marie, která svérázným způsobem reaguje - alespoň v představách - na zjištění o manželově nevěře."
OBSAH
Je toho mnoho, co musí stačit řidička tramvaje Marie po skončení pracovní směny. Všechno však dělá ráda, protože svého muže Václava miluje. Jednoho dne ho zahlédne na Malostranském náměstí, jak se polibkem loučí s atraktivní blondýnou. Marii se zdá, že se jí zhroutil její malý útulný svět, a v slzách opustí tramvaj. Ale smutek netrvá dlouho. Utře slzy a začne jednat. Ze spořitelních knížek vybere všechny peníze a v Módních závodech skoupí nejnovější modely. Návštěva v salónu krásy pak dovrší její přeměnu v dámu. Václav zuří, když zjistí, že všechny úspory jsou pryč. Jeho výčitky umlčí Marie výčtem domácích prací, za něž by musel zaplatit. Václav se opije na podnikovém večírku a Marie ho odveze k jeho milence Kateřině. Tam se seznámí s Kateřininým manželem, boxerem Béďou, který se do Marie rázem zamiluje a začne s ní chodit. Václav a Kateřina žárlí, oba chtějí bývalé partnery zpět. Marie nestačí odmítat ctitele a Václav se rozhodne o ni bojovat. Utká se s Béďou dokonce v boxu, ale Béďa ho rychle srazí na zemi. Tehdy zasáhne Marie, postaví Václava na nohy a zvedne mu ruku na znamení, že vítězem je on. Publikum jásá, troubí klaksony. - Marie, v neforemném tramvajáckém plášti stojí na Malostranském náměstí. Beze slov nastoupí znovu ke své práci.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
"Jenom žena upravená bude hodna toho jména, fémina, fémine, féminínůůůům...", skřehotá Jiřina Bohdalová jako o život, takže pak už nikdy nepromluvila jinak než hlasem Rákosníčka. Je s podivem, že Vratislav Blažek a Ladislav Rychman šili svůj muzikál na míru právě herečce, která absolutně neumí zpívat. :-) Dáma na kolejích je samozřejmě jiný druh muzikálu než předchozí Starci na chmelu, pro jinou věkovou skupinu, zcela záměrně i s jiným druhem hudby a soustředěný vyloženě na titulní postavu. Morální problém, který film řeší (proč by si žena nemohla dovolit totéž co muž?) už dnes není zdaleka tak ožehavý jako tehdy, ale některé scény můžou působit pořád stejně provokativně (třeba když Marie světácky balí v baru jakéhosi zajíce) a Blažkovy sarkastické texty rovněž. Vtipné je i hejno zvědavých sousedek, které se průběžně objevuje v druhém plánu a komentuje děj jako antický chór. 60% (Oscar) 3*
Feministický, nebo ne, tenhle muzikál je především s přehledem natočený, má skvělá čísla, hudbu i nápadité písňové texty, o pastelových kostýmech a štědré výpravě vůbec ani nemluvě. A místy je opravdu velmi vtipný. Moc ani nevadí, že Jiřina Bohdalová rozhodně není žádná zlatá slavice, protože spíše než o zpěv jde v jejím případě o proměnu zakřiklé tramvajačky ve lvici salonů, což samozřejmě zvládla na jedničku. No a Radoslav Brzobohatý si zase zahrál skvělého blbce. (D.Moore) 4*
Oproti Starcům, mi tenhle feministický muzikál (dejme tomu i přes svoji pokrokovost socialistické ženy) k srdci nepřirostl. Je pravda, že Bohdalka zde ukázala, že je univerzální a lze ji použít i na vážnější role než na přiblblé paninky do komedií. Je to muzikál a tak by člověk čekal, že si písně národ zamiluje stejně jako ty z chmelové brigády... No zde to nějak nezafungovalo. Vlastním dokonce originál CD, které bylo kdysi jako dárek přibalováno do nějakého časopisu věnovaného filmům a přiznám se, že jsem jej slyšel tak 3x a vlastně dnes ani nevím kde je založeno... Pár písní proslavila reklama (např. Femina) ale zbytek se vám vytratí z hlavy včetně melodií. Na rok 66 velmi slabé. (Big Bear) 2*
VELKÁ RECENZE
„Viděl jsem Dámu na kolejích. Stála šest milionů a je to nejstrašnější český film posledních let,“ zapsal si Pavel Juráček v říjnu 1966 do svého deníku. Hudební komedii s Jiřinou Bohdalovou označuje za „socialistický kalendář servilní vůči divákovi“, který dává za pravdu lidem žijícím v „bludech a polopravdách“.[1] Podle Jana Žalmana film svou operní strojeností zase podtrhuje „estrádně laciné taneční vložky, zasazené do pražského plenéru.“[2]
Také další doboví recenzenti Dámu přijali poměrně vlažně a zájem diváků byl menší než v případě Starců na chmelu, s nimiž byly prakticky všechny domácí muzikály nově poměřovány (nižší návštěvnost ovšem mohla souviset se zacílením Dámy na starší skupinu diváků, kteří do kina nechodili tak často jako mládež). Skutečně si ale film, kterým chtěli Ladislav Rychman s Vratislavem Blažkem navázat na mimořádný divácký úspěch Starců, zaslouží takto příkré hodnocení? Nebo jde o podvratný, nápaditý a nedoceněný feministický muzikál, který předběhl svou dobu?
Rychman s Blažkem si pohrávali s myšlenkou, že by na Starce na chmelu navázali sequelem, který bude aktéry chmelové romance sledovat v dospělém věku. V roce 1968 však Blažek emigroval do Západního Německa a zamýšlené pokračování populárního muzikálu již nevzniklo. Před tím se ale plodný autor podílel na jiných dvou muzikálových filmech, na německo-české hudební revui Strašná žena (1965) a na Dámě na kolejích (1966).
Právě Dáma, koncipovaná jako „star vehicle“ pro Jiřinu Bohdalovou, nabízí představu, jak mohl druhý díl Starců vypadat. Hrdiny nejsou milenci v rozpuku mládí, ale manželé, jejichž láska zevšedněla a setrvávají spolu spíše ze setrvačnosti. Zůstalo téma morálky a pevnosti charakterů. Nikoliv ale primárně ve vztahu jedince ke kolektivu jako ve Starcích, kde verdikt nad počínáním mladých milenců vynáší lidový soud kantorů a vrstevníků, ale ve vztahu dvou lidí.
Zatímco vzorem pro Starce byl americký muzikálový blockbuster West Side Story (1961), při psaní Dámy na kolejích se Blažek inspiroval domácími vzory. Nechtěl vytvořit klasický muzikál, ale lidovou zpěvohru ve stylu Tyla nebo Smetany. Hudební čísla jsou proto stylizována jako operetní výstupy. Nejnápadněji je tento postup uplatněn během manželské hádky, kdy se fyzický výpad, k němuž manžel zdánlivě směřuje, nečekaně promění ve zpěv jedné z písní Jiřího Bažanta, Vlastimila Hály a Jiřího Maláska.
Domácím konfliktem vrcholí napětí mezi řidičkou tramvaje Marií (Jiřina Bohdalová) a jejím manželem Václavem (Radoslav Brzobohatý). Jasně nalajnovaný scénář Mariina života, v němž pro samou práci, vyzvedávání dětí z jeslí a nákupy v samoobsluze nezbývá žádný prostor pro péči o sebe, se zbortí poté, co žena během služby spatří svého druha s atraktivní blondýnou. Usoudí, že jde o mužovu milenku, zhrzená vystoupí z tramvaje a dál pokračuje po vlastních kolejích.
Nejprve Marie vybere z vkladních knížek všechny úspory, za které si následně nakoupí modely šatů, které zrovna letí. Svou proměnu v dámu završí v módním salonu. S novým účesem a ošacením se pak vydává na lov šamstrů do baru. Nedochází jí, že se ve skutečnosti neosamostatňuje, ale jen naplňuje představu ženství vytvořenou maloměšťáckou patriarchální společností. Podle ní by jedinci měl přinést pocit štěstí nákup hezkých věcí a pohledné vzezření.
Marie namísto jedné přikázané role pouze stejně důsledně přijímá roli jinou. Stává se jen další z bezpočtu unifikovaných žen v lodičkách a stejně střižených sukních, které v úvodní scéně vidíme nastupovat do její tramvaje. Svobody a volného času nevyužívá pro sebe, ale k tomu, aby vypadala lépe pro druhé a byla opět žádoucí, jak se zpívá v jedné z ironicky vyznívajících písní („máš spoustu času, tak můžeš dobře vypadat pro manžela“).
Tím, že Marie dovádí očekávané ženské vystupování do krajnosti, vyzdvihuje jeho absurditu a zároveň demaskuje pokrytectví společnosti. Být ženou v daném systému znamená zejména nosit určité masky. Proto má Marie skoro v každé scéně jinou paruku, vždy perfektně sladěnou se svým outfitem. V jejím počínání ale není subverze, jakou v teorii ženské maškarády popsaly některé feministické teoretičky. Pouze se bezelstně přizpůsobuje a setrvává v sebeklamu.
Vyzývavost se hrdince vymkne z kontroly během zmíněné návštěvy baru. Když v sexy šatech svádí cizí muže, které se po jejich vzoru snaží oslnit svým statusem (nepravdivě jim tvrdí, že pracuje jako asistentka režie na Barrandově), příslušník Veřejné bezpečnosti ji mylně klasifikuje jako prostitutku a odvede k výslechu.[3] Chování, které by u muže bylo zřejmě vyhodnoceno jako „přirozené“, je u ženy nepřijatelné.
Chová-li se tedy žena do důsledku jako muž, naoko rovnostářská společnost ji nedokáže akceptovat. Také z toho důvodu Mariina vzpoura proti dvojímu břemenu a vykořisťování v manželství a domácnosti selhává. Jednak se sama nedokáže vymanit z tradičního patriarchálního modelu, emancipovat od manžela a využít ekonomické soběstačnosti k něčemu jinému než nakupování šatů, jednak společnost není připravena na ženu, která se z kořisti promění v lovce.
Ve finále přichází namísto katarze vystřízlivění a návrat do starých kolejí. Marie si uvědomuje, že nevěrného manžela stále miluje a pokud má jejich vztah vytrvat, bude muset předstírat, že některé věci neviděla. Její šaty rozmanitých barev střídá šedivá tramvajácká uniforma, úsměvné epizody návrat k pracovní rutině. Závěrečná písnička se slovy „Tak to na tom světě kráčí“ v sobě má hořkost pramenící ze smíření se statem quo.
Přestože film neoslovil stejně široké publikum jako Starci, Rychman jej považoval za zdařilejší z obou muzikálů. Hudební a taneční čísla skutečně lépe než v předchozím filmu pomocí zkratek a metafor vystihují situace související s ústředním tématem (ženská nerovnoprávnost). Hudba a choreografie nás z příběhu nevytrhávají, ale vycházejí z konkrétního prostředí (například troubení zakomponované do hudební složky) a zápletka přes krátkou stopáž zásluhou své stylizované nadsázky postihuje širokou škálu situací z pracovního i soukromého života socialistické ženy.
Muzikálová čísla jinými slovy představují organickou součást vyprávění, což z Rychmanova filmu dělá muzikál vysoce integrovaný. Přes Juráčkův prudký odsudek je Dáma na kolejích dílo scenáristicky i realizačně promyšlené a významově nikoliv banální. Tím, jak film hrdince i divákům dopřeje barvami a luxusem hýřící únik, aby následně znenadání řekl „Stop!“ a dal zřetelně najevo, jak naivní je podobné snění, nutí k zamyšlení nad společenskými poměry důmyslněji než filmy vážnější a zdánlivě hodnotnější.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Je toho mnoho, co musí stačit řidička tramvaje Marie po skončení pracovní směny. Všechno však dělá ráda, protože svého muže Václava miluje. Jednoho dne ho zahlédne na Malostranském náměstí, jak se polibkem loučí s atraktivní blondýnou. Marii se zdá, že se jí zhroutil její malý útulný svět, a v slzách opustí tramvaj. Ale smutek netrvá dlouho. Utře slzy a začne jednat. Ze spořitelních knížek vybere všechny peníze a v Módních závodech skoupí nejnovější modely. Návštěva v salónu krásy pak dovrší její přeměnu v dámu. Václav zuří, když zjistí, že všechny úspory jsou pryč. Jeho výčitky umlčí Marie výčtem domácích prací, za něž by musel zaplatit. Václav se opije na podnikovém večírku a Marie ho odveze k jeho milence Kateřině. Tam se seznámí s Kateřininým manželem, boxerem Béďou, který se do Marie rázem zamiluje a začne s ní chodit. Václav a Kateřina žárlí, oba chtějí bývalé partnery zpět. Marie nestačí odmítat ctitele a Václav se rozhodne o ni bojovat. Utká se s Béďou dokonce v boxu, ale Béďa ho rychle srazí na zemi. Tehdy zasáhne Marie, postaví Václava na nohy a zvedne mu ruku na znamení, že vítězem je on. Publikum jásá, troubí klaksony. - Marie, v neforemném tramvajáckém plášti stojí na Malostranském náměstí. Beze slov nastoupí znovu ke své práci.
Postavy a obsazení
• Jiřina Bohdalová - řidička tramvaje Marie Kučerová
• Radoslav Brzobohatý - nákupčí Chirany Václav Kučera, Mariin manžel
• František Peterka - boxer Bedřich Wimmr
• Libuše Geprtová - Kateřina Wimmrová, Bedřichova žena
• Stanislav Fišer - průvodčí Marek
• Eva Svobodová - Božka, Markova žena
• Otto Budín - vedoucí módního závodu
• Jiřina Bohdalová - řidička tramvaje Marie Kučerová
• Radoslav Brzobohatý - nákupčí Chirany Václav Kučera, Mariin manžel
• František Peterka - boxer Bedřich Wimmr
• Libuše Geprtová - Kateřina Wimmrová, Bedřichova žena
• Stanislav Fišer - průvodčí Marek
• Eva Svobodová - Božka, Markova žena
• Otto Budín - vedoucí módního závodu
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.9.1966
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1997 (VHS) Barrandov Biografia, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 1.1.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
BONUS
• Filmografie
• Fotogalerie
• Rozhovory (Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, František Peterka, Libuše Geprtová)
Zajímavost k filmu
Premiéra ČR: 30.9.1966
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1997 (VHS) Barrandov Biografia, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 1.1.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
BONUS
• Filmografie
• Fotogalerie
• Rozhovory (Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, František Peterka, Libuše Geprtová)
Tvůrci a herci
Ladislav Rychman (Režie), - (Produkce), Jiří Bažant (Hudba), Vlastimil Hála (Hudba), Jiří Malásek (Hudba), Josef Hanuš (Kamera), Miroslav Hájek (Střih), Oldřich Bosák (Scénografie), Jan Skalický (Kostýmy), František Černý (Zvuk), František Čížek (Masky), Vratislav Blažek (Scénář), Jiřina Bohdalová (Herec), Radoslav Brzobohatý (Herec), František Peterka (Herec), Libuše Geprtová (Herec), Stanislav Fišer (Herec), Eva Svobodová (Herec), Jiřina Bílá (Herec), Jan Maška (Herec), Helena Blehárová (Herec), Otto Budín (Herec), Jan Diviš (Herec), František Hanus (Herec), Růžena Lysenková (Herec), Josef Koza (Herec), Aleš Košnar (Herec), Milan Mach (Herec), Jiří Bruder (Herec), Karel Pavlík (Herec), Milivoj Uzelac st. (Herec), Helena Růžičková (Herec), Josef Hanuš (Herec), Ladislav Hanuš (Herec), Ladislav Rychman (Herec), Pavel Spálený (Herec), Luďa Marešová (Herec), Jaroslav Satoranský (Herec), Václav Štekl (Herec), Míla Myslíková (Herec), Čestmír Řanda ml. (Herec), Lubomír Bryg (Herec), Vladimír Navrátil (Herec), Milan Babinec (Herec), Jan Bartůšek (Herec), Zdeněk Braunschläger (Herec), Josef Šulc (Herec), Ema Skálová (Herec), Luboš Pecháček (Herec), Jaroslav Suchánek (Herec), Miloslav Holman (Herec), Zdeněk Grygárek (Herec), Olga Bušková (Herec), Alena Dědová (Herec), Růžena Dvorská (Herec), Ivana Kudlová (Herec), Mariana Lubomírská (Herec), Věra Mezerová (Herec), Marie Norrová (Herec), Marcela Sedláčková (Herec), Dagmar Tesáková (Herec), Marie Tikalová (Herec), Renata Barešová (Herec), Jindra Hadačová (Herec), Slávka Hamouzová (Herec), Ivana Herglotzová (Herec), Drahuše Hodrová (Herec), Marie Chocholatá (Herec), Julie Jenšíková (Herec), Hana Marková (Herec), Helena Metličková (Herec), Libuše Müllerová (Herec), Jana Nováková (Herec), Charlota Novotná (Herec), Pavla Pekárková (Herec), Marie Popelková (Herec), Hana Růžičková (Herec), Eva Šťastná (Herec), Olga Velecká (Herec), Blažena Vernerová (Herec), Olga Rašilovová (Herec), Dana Skálová (Herec), Táňa Vávrová (Herec), Eva Víšková (Herec), Luděk Marold (Herec), Otto Ohnesorg (Herec), Jindřich Poledňa (Herec), Zdeněk Skalický (Herec), Míla Svoboda (Herec), Milena Vildová (Herec), Václav Holub (Herec), Marta Beránková (Herec), Táňa Blažejová (Herec), Jana Braunschlägerová-Rychmanová (Herec), Marcela Březinová (Herec), Jana Kittnarová-Čižinská (Herec), Alena Doušková (Herec), Bohuslava Dvořáčková (Herec), Marta Fialová (Herec), Soňa Fulková (Herec), Saša Grossová (Herec), Karla Hetešová (Herec), Sonja Holarová (Herec), Jana Houkalová (Herec), Petra Hrubá (Herec), Jana Kopecká (Herec), Helena Koudelková (Herec), Helena Kudelová (Herec), Daniela Lamplová (Herec), Jiřina Machalická (Herec), Judita Martínková (Herec), Stanislava Martínková (Herec), Věra Masaříková (Herec), Olga Míčková (Herec), Helena Nikodémová (Herec), Gita Picková (Herec), Dana Sikorová (Herec), Jana Šebestová (Herec), Jaroslav Dlask (Herec), Karel Hruška (Herec), Jiří Kaftan (Herec), Lubomír Mohyla (Herec), František Němecs (Herec), Jaroslav Pešek (Herec), Jaromír Petřík (Herec), Zbyněk Pohlídal (Herec), Jiří Sýkora (Herec), Jan Šváb (Herec), Ladislav Tajovský (Herec), Miloš Zavadil (Herec), Jiří Havel (Herec), Jaroslav Holeček (Herec), Eugen Jegorov (Herec), Zdeněk Lednický (Herec), Oldřich Musil (Herec), Josef Pivonka (Herec), Karel Sobotka (Herec), Martin Hoffmeister (Herec), František Jebavý (Herec), Bohuslav Nouza (Herec), Jindřich Panáček (Herec), Dalibor Richter (Herec), Jaroslav Skála (Herec), Vratislav Tachezy (Herec), Pavel Vácha (Herec), Jiří Vávra (Herec), Karel Engel (Herec), Josef Hrubý (Herec), Jiří Kasík (Herec), Antonín Ketl (Herec), Jaroslav Klenot (Herec), Štěpán Novotný (Herec), Jiří Plachý (Herec), Otakar Rademacher (Herec), Jindřich Sejk (Herec), Josef Schneider (Herec), Jiří Svárovský (Herec), Jaroslav Tomsa (Herec), Jindřich Vízek (Herec), Jan Váňa (Herec), Richard Laufer (Herec), Marcela Dědíková (Herec), Božena Smržová (Herec), Otakar Straberger (Herec), Karel Kryška (Herec), V. Staňková (Herec), Jitka Kloubková (Herec), Jarmila Hrabětová (Herec), Přemysl Černý (Herec), Vladimír Linka (Herec), Rudolf Veselý (Herec), František Hruška (Herec), Marie Coufová (Herec), Marie Marešová (Herec), Květa Petrů (Herec), Věra Rabochová (Herec), Marie Růžičková (Herec), Dagmar Součková (Herec), František Kopal (Herec), Karel Čížek (Herec), Karel Svoboda (Herec), Jiří Nachtigal (Herec), Josef Prejzek (Herec), Miloslav Seidl (Herec), Ladislav Vakerman (Herec), Karel Münich (Herec), Vlastimil Novotný (Herec), Jan Švehla (Herec), Miroslav Janeček (Herec), Vilém Kuttman (Herec), Pavel Losman (Herec), Vladislav Rosol (Herec), Karel Šamoník (Herec), Iva Řeháčková (Herec), Miroslav Löbl (Herec)
1966/78/Československo/Komedie, Muzikál
- Radoslav Brzobohatý původně odmítl nabídku ztvárnit manžela Jiřiny Bohdalové. Nakonec ho režisér Ladislav Rychman přemluvil.
- „Zpívám strašně ráda, i když asi trochu falešně. Všechno jsem ale tehdy nazpívala sama, tedy až na ty vejšky. Tam to za mě převzala jedna operní pěvkyně, která měla podobný hlas jako já. Nikdo to nepoznal. Tenkrát jsem ještě měla lepší hlas, než jsem si ho stačila zničit těma televizníma Křemílkama,“ prozradila herečka Jiřina Bohdalová.
- Jiřinu Bohdalovou v nóbl eleganci proměnila paní Olga Knoblochová (přezdívaná Lady Dermacol), která se v barrandovských ateriérech spolupodílela na vzniku dnes už světoznámé české kosmetické značky.
- Scénář hudebních a pohybových scén: Ladislav Rychman. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004.
- František Peterka k natáčení uvedl: „Chtěli po mně, abych v tom filmu řídil a jel s Jiřinou Bohdalovou ke srázu a těsně před ním zastavil. Neměl jsem řidičský průkaz a neuměl jsem ani řídit. Poslali mě z Barrandova do autoškoly, kde jsem po nich chtěl jen naučit ty základy, abych se uměl rozjet a po pár metrech zastavit. Nechtěli to pochopit, že nechci řidičák, ale jen naučit tohle málo. Nakonec to dobře dopadlo a mohl jsem točit. Po záběru, kdy jsem to odřídil, jsem vystoupil a nechal to auto stát. Řekli mi, ať se vrátíme a já, že ne, tak to auto převezl na začátek technik. A vtom se Bohdalka zhrozila: Že ty neumíš řídit? Panebože, že já to podepisovala! Ještě se s autem zřítíme do řeky!“ [Zdroj: ahaonline.cz]
- Celý film se točil v Praze.
- „Zpívám strašně ráda, i když asi trochu falešně. Všechno jsem ale tehdy nazpívala sama, tedy až na ty vejšky. Tam to za mě převzala jedna operní pěvkyně, která měla podobný hlas jako já. Nikdo to nepoznal. Tenkrát jsem ještě měla lepší hlas, než jsem si ho stačila zničit těma televizníma Křemílkama,“ prozradila herečka Jiřina Bohdalová.
- Jiřinu Bohdalovou v nóbl eleganci proměnila paní Olga Knoblochová (přezdívaná Lady Dermacol), která se v barrandovských ateriérech spolupodílela na vzniku dnes už světoznámé české kosmetické značky.
- Scénář hudebních a pohybových scén: Ladislav Rychman. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004.
- František Peterka k natáčení uvedl: „Chtěli po mně, abych v tom filmu řídil a jel s Jiřinou Bohdalovou ke srázu a těsně před ním zastavil. Neměl jsem řidičský průkaz a neuměl jsem ani řídit. Poslali mě z Barrandova do autoškoly, kde jsem po nich chtěl jen naučit ty základy, abych se uměl rozjet a po pár metrech zastavit. Nechtěli to pochopit, že nechci řidičák, ale jen naučit tohle málo. Nakonec to dobře dopadlo a mohl jsem točit. Po záběru, kdy jsem to odřídil, jsem vystoupil a nechal to auto stát. Řekli mi, ať se vrátíme a já, že ne, tak to auto převezl na začátek technik. A vtom se Bohdalka zhrozila: Že ty neumíš řídit? Panebože, že já to podepisovala! Ještě se s autem zřítíme do řeky!“ [Zdroj: ahaonline.cz]
- Celý film se točil v Praze.
Odkazy
Hrají:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, František Peterka, Libuše Geprtová, Stanislav Fišer, Eva Svobodová, Jiřina Bílá, Jan Maška, Helena Blehárová, Otto Budín, Jan Diviš, František Hanus, Růžena Lysenková, Josef Koza, Aleš Košnar, Milan Mach, Jiří Bruder, Karel Pavlík, Milivoj Uzelac st., Helena Růžičková, Josef Hanuš, Ladislav Hanuš, Ladislav Rychman, Pavel Spálený, Luďa Marešová, Jaroslav Satoranský, Václav Štekl, Míla Myslíková, Čestmír Řanda ml., Lubomír Bryg, Vladimír Navrátil, Milan Babinec, Jan Bartůšek, Zdeněk Braunschläger, Josef Šulc, Ema Skálová, Luboš Pecháček, Jaroslav Suchánek, Miloslav Holman, Zdeněk Grygárek, Olga Bušková, Alena Dědová, Růžena Dvorská, Ivana Kudlová, Mariana Lubomírská, Věra Mezerová, Marie Norrová, Marcela Sedláčková, Dagmar Tesáková, Marie Tikalová, Renata Barešová, Jindra Hadačová, Slávka Hamouzová, Ivana Herglotzová, Drahuše Hodrová, Marie Chocholatá, Julie Jenšíková, Hana Marková, Helena Metličková, Libuše Müllerová, Jana Nováková, Charlota Novotná, Pavla Pekárková, Marie Popelková, Hana Růžičková, Eva Šťastná, Olga Velecká, Blažena Vernerová, Olga Rašilovová, Dana Skálová, Táňa Vávrová, Eva Víšková, Luděk Marold, Otto Ohnesorg, Jindřich Poledňa, Zdeněk Skalický, Míla Svoboda, Milena Vildová, Václav Holub, Marta Beránková, Táňa Blažejová, Jana Braunschlägerová-Rychmanová, Marcela Březinová, Jana Kittnarová-Čižinská, Alena Doušková, Bohuslava Dvořáčková, Marta Fialová, Soňa Fulková, Saša Grossová, Karla Hetešová, Sonja Holarová, Jana Houkalová, Petra Hrubá, Jana Kopecká, Helena Koudelková, Helena Kudelová, Daniela Lamplová, Jiřina Machalická, Judita Martínková, Stanislava Martínková, Věra Masaříková, Olga Míčková, Helena Nikodémová, Gita Picková, Dana Sikorová, Jana Šebestová, Jaroslav Dlask, Karel Hruška, Jiří Kaftan, Lubomír Mohyla, František Němecs, Jaroslav Pešek, Jaromír Petřík, Zbyněk Pohlídal, Jiří Sýkora, Jan Šváb, Ladislav Tajovský, Miloš Zavadil, Jiří Havel, Jaroslav Holeček, Eugen Jegorov, Zdeněk Lednický, Oldřich Musil, Josef Pivonka, Karel Sobotka, Martin Hoffmeister, František Jebavý, Bohuslav Nouza, Jindřich Panáček, Dalibor Richter, Jaroslav Skála, Vratislav Tachezy, Pavel Vácha, Jiří Vávra, Karel Engel, Josef Hrubý, Jiří Kasík, Antonín Ketl, Jaroslav Klenot, Štěpán Novotný, Jiří Plachý, Otakar Rademacher, Jindřich Sejk, Josef Schneider, Jiří Svárovský, Jaroslav Tomsa, Jindřich Vízek, Jan Váňa, Richard Laufer, Marcela Dědíková, Božena Smržová, Otakar Straberger, Karel Kryška, V. Staňková, Jitka Kloubková, Jarmila Hrabětová, Přemysl Černý, Vladimír Linka, Rudolf Veselý, František Hruška, Marie Coufová, Marie Marešová, Květa Petrů, Věra Rabochová, Marie Růžičková, Dagmar Součková, František Kopal, Karel Čížek, Karel Svoboda, Jiří Nachtigal, Josef Prejzek, Miloslav Seidl, Ladislav Vakerman, Karel Münich, Vlastimil Novotný, Jan Švehla, Miroslav Janeček, Vilém Kuttman, Pavel Losman, Vladislav Rosol, Karel Šamoník, Iva Řeháčková, Miroslav Löbl