Cotton Club / Cotton Club The (1994/128/USA/Krimi, Drama, Hudební) 71% -Originál DVD-

JEDNOU VĚTOU
„Richard Gere v hlavní roli retro příběhu o velké lásce, jazzu a válce dvou gangů.“

OBSAH
New York v dobách, kdy mu vládla prohibice. Cotton Club není jen známý jazzový bar v Harlemu, ale také místo, kde se setkávají vlivní šéfové podsvětí. Mladý hudebník Dixie Dwyer (Richard Gere) zachrání život jednomu z mafiánů, ale brzy se zaplete do problémů, když se zamiluje do jeho milenky.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Cotton Club se pohybuje v režisérovi i divákům důvěrně známém období americké prohibice, vzestupu a soupeření organizovaného zločinu Ameriky 20. a 30. let. Na plátně se už vystřídaly všemožné zločinecké typy i motivy trestných činů, v tomhle tedy Cotton Club originální být nemůže. Coppola má ale jistou ruku při výběru herců, snad s výjimkou Richarda Gere - ten je na gangsterský film příliš sladký a nepomáhá mu ani to, že může vlastně hrát sám sebe - úspěšnou hollywoodskou hvězdu, co má ve filmu zahrát zločineckého bosse. Taky melodramatická linie ženy zmítané volbou mezi dvěma muži, mezi láskou a pragmatickým kalkulem, je dávno strašně profláklá. Kladem snímku ale je prostředí zábavního klubu se spoustou ambiciozních tanečníků, hudebníků a zpěváků. Umělecká čísla netvoří jen pouhou kulisu divokých přestřelek a soupeření gangů, jsou plnohodnotnou součástí filmu a jejich protagonisté tvoří vedlejší mikropříběhy doplňující hlavní dějovou linii. Z Cotton Clubu se tak stává blízký příbuzný kabaretu a výkony stepařů a tanečníků zaručují Cotton Clubu čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 75 %. (gudaulin) 4*

Příííííííííííííšerně zdlouhavé, asi jako je první slovo v této větě. Netvrdím, že na to nejsem zvyklý. Od Coppoly se to dost dobře dá čekat, když jeho Apokalypsa má přes tři hodiny, ale tam alespoň vítězí ten námět, to zpracování, ta krajina, ten stín bláta, pod čím se to všecko hrabalo a kupa historek, o kterých si jiný protiválečný film mohl nechat jen zdát. Cotton Club mě prostě nebavilo. Abych pravdu řekl, tak gangsterky zase tolik nemusím. Opravdu mě zaujal akorát Kmotr, a zbytek mi přišlo jako stále dokola se opakující blaf, a když do tohodle ještě zpívají, tak co k tomu dále dodávat. Film spíše jen pro ty, kteří vědí, že je zaujme, mě tedy rozhodně ne. (Malarkey) 2*

Chvílemi velmi stylová záležitost, která se utápí v délce a obsahu. Richard Gere je velmi stylový, i když mi na něm něco nesedí. Postavy a celé prostředí je přesně jak má být. Nicholas Cage v jedné ze svých prvních rolí, možná lehce protekční, celkem potěší vedle všech malých velkých hvězd jako jsou Bob Hoskins, Diana Lane, Laurence Fishburne a další. Film se příjemně rozjíždí, ale postupně ztrácí ve snaze Coppoly být "velký". Retro vzhled je velmi příjemný a nevidí se v takto podařené formě v každém filmu z té doby, ale to opravdu nestačí. (Djkoma) 3*

VELKÁ RECENZE
Přepsáno v červenci 2019. Cotton Club je dalším z řady neskromných monumentů filmové komerce. Francis Ford Coppola možná stylizací předběhl svou dobu a nenaplnil představu finanční návratnosti. V současných podmínkách spotřební éry by zřejmě dosáhl pronikavějšího úspěchu. Cotton Club barevně září nad krajinou se sopouchy diváckých hlav, zasněně víří tancem a hudbou, vyhledává romantické jiskření a přijímá formu stylizovaného mužství, dychtivého po zločinu a světských požitcích. Vše se shlíží v odrazech mihotavého zrcadlení, nařaseném bohatství minulosti i jazzových výkřicích not. Cotton Club je opulentní žánrovou podívanou, odlehčenou, sebejistou, chlapáckou, uhlazenou, korektně oduševnělou. Film Cotton Club je pečlivě stylizovaným pohledem do světa organizovaného zločinu se zpěvy a tanci, příjemné pro oči, zanedbatelné pro prožitek vnitřního světa. Morálně přijatelným hrdinou velkorysého vyprávění je Dixie Dwyer (sympatický Richard Gere), respektovaný jazzový muzikant. Náhoda mu nabízí možnosti vzestupu i nepříjemnou hořkost nedobrovolného podřízení. Morální hladina nedovolí překročit jeho vnitřní hranice, ale faktor štěstí hraje v jeho prospěch. Hlavní ženskou postavou je Vera Cicero (příjemná Diane Lane), mladá atraktivní nymfa s jasnou představou o osobním vzestupu. A vlastní blahobyt je nadřazen i nad romantickou pohádku. Druhým hrdinou, upozorňující na nehezké společenské zvyklosti doby, je Delbert "Sandman" Williams (sympatický Gregory Hines), černošský stepař s niternou touhou po výrazném uměleckém prosazení. Přesto nezapomíná ani na city a trpělivě kresli osudovou životní lásku. Delbertovým romantickým protějškem je Lila Rose Oliver (příjemná Lonette McKee), rasově smíšená tanečnice a zpěvačka s ambicí po zanechání obdivné stopy umělecké profese. Láska je třešničkou na dortu. Velmi výraznou postavou je Owney Madden (zajímavý Bob Hoskins), nejmocnější manhattanský vůdce zločinecké bandy a provozovatel noblesního jazzového kabaretu Cotton Club s černošskými umělci a bílými zákazníky. Důležitou postavou je Arthur Simon Flegenheimer alias Dutch Schultz (vzteklý James Remar), zuřivý a vlivný newyorský zločinec německo-židovského původu. Sadistická brutalita je jeho charakteristickou známkou osobnosti a návaly zášti určují jeho kroky. K výraznějším postavám patří Vincent Dwyer (sebevědomý Nicolas Cage), dychtivý mladší bratr Dixieho, nadšený ze své nové práce pro Dutche Schultze. A svět organizovaného zločinu nabízí uspokojení všech potřeb životního pohodlí. Stačí jen nemít strach a střílet. K výraznějším patří také George Fox DeMange alias Big Frenchy De Mange (zajímavý Fred Gwynne), Maddenův spolehlivý partner komerční a výdělečné podnikatelské činnosti v oblasti masové zábavy i ve vlně světa zločinu. Z dalších rolí. oddaný Schultzův účetní zločinu Otto "Abbadabba" Berman (Allen Garfield), matka Dixieho a Vincenta se zářnou taneční minulostí Tish Dwyer (Gwen Verdon), Schultzova žárlivá manželka Frances Flegenheimer (Lisa Jane Persky), zklamané, odstrčené a méně úspěšné Sandmanovo stepující dvojče Clayton "Clay" Williams (Maurice Hines), Schultzův drsný zabiják (stylizovaný Julian Beck), nová krev v newyorském zločinném světě italského původu Charles "Lucky" Luciano (Joe Dallesandro), ctižádostivý vůdce rostoucí zóny černošského podsvětí Bumpy Rhodes (Laurence Fishburne), svědomitý inspicient Cotton Clubu Irving Starck (Tom Waits), Schultzův konkurent zločinu Joe Flynn (John P. Ryan), Vincentův nadšený stín Ed Popke (Glenn Withrow), Vincentova bezprostřední manželka Patsy Dwyer (Jennifer Grey), zákulisní romantice umělců nepřející Mike Best (Ron Karabatsos), hollywoodská filmová producentka Gloria Swanson (Diane Venora), či umělci tehdejší doby Fanny Brice (Rosalind Harris) a Cab Calloway (Larry Marshall). Cotton Club je zábavním filmařským produktem,šoubyznys se obalil do zářivých barev a svítí do širokého okolí. Zločin je komerčním kořením. Příjemné ke koukání, více monstrózní film neumí a umět ani nepotřebuje.

COTTON CLUB
Cotton Club byl známý noční klub v New Yorku, který byl v provozu během prohibice. Klub hostil mnohé tehdejší africkoamerické hvězdy, jakými byli Fletcher Henderson, Duke Ellington, Count Basie, Bessie Smith, Cab Calloway, The Nicholas Brothers, Ella Fitzgerald, Fats Waller, Louis Armstrong, Dizzy Gillespie, Nat King Cole, Billie Holiday aEthel Waters, ale zpravidla popíral přijetí černých umělců. Během svého rozkvětu byl klub známý jako stylové místo schůzek a to přímo v srdci Harlemu. Pravidelně se o nedělích konaly „Celebrity Nights“, kde vystupovaly hvězdy jako Jimmy Durante, George Gershwin, Al Jolson, Mae West, Irving Berlin, Eddie Cantor, Moss Hart, a mnozí další.
Šampion v těžké váze v boxu Jack Johnson otevřel klub, který se nacházel ve 142. ulici a Lenox Avnue v Harlemu, roku 1920. Owney Madden, prominentní pašerák lihovin a gangster převzal klub roku 1923, zatímco byl uvězněn v Sing Singu (vězení v New Yorku) a přejmenoval jej na Cotton Club.
Roku 1923 byl krátce uzavřen za prodej alkoholu, ale byl znovu otevřen bez toho, aby dělala problémy policie. Tanečnice a striptérky příležitostně vystupovaly pro Maddena i v Sing Singu po jeho návratu roku 1933. Klub vytvářel rasistické obrazy doby, často zobrazujíc černochy jako divochy v exotických džunglích nebo jako tmavé otroky na plantážním Jihu. Dívčí sbor klubu se představoval v krátkých oblečcích: očekávalo se od nich, že budou vysoké, snědé a úžasné, což znamenalo, že měly měřit alespoň 152 cm, světlejší pleti a mělo jim být méně než 21 let. Od Ellingtona se očekávalo, že bude psát "hudbu džunglovou" pro bílé publikum.
Nicméně, klub také pomohl odstartovat kariéry Fletcheru Hendersonovi, který tam přivedl svou první kapelu v roce 1923 a Duku Elligtonovi, jehož orchestr byl domácí kapelou klubu mezi lety 1927 a 1931. Klub nejenže přinesl Ellingtonovi světový ohlas a to prostřednictvím přímých rozhlasových přenosů, ale také mu umožnil rozvoj jeho repertoáru, kdy mohl psát nejen taneční kousky pro estrády, ale také hudební předehry, přechody, doprovody a "hudbu džungle". Toto vše mu dávalo svobodu experimentování s orchestrem, kterou kapely na koncertních šňůrách příliš často neměly. Ellington v té době nahrál přes sto skladeb a postavil si ansámbl, který vedl skoro 50 let. Klub také přehlížel svoje pravidlo vyhazování černých návštěvníků z ohledu na Elligtonovy žádosti.
Orchestr osobitého zpěváka, baviče a tanečníka Caba Callowaye přivedl vlastní Brown Sugar revue do klubu v roce 1930, kde nahradil Ellingtonovu kapelu po jejich odjezdu v roce 1931. Skupina Jimmieho Lunceforda nahradila Callowayevu kapelu v roce 1934, zatímco se Ellington, Armstrong a Calloway vraceli do klubu hrát v pozdějších letech. Klub byl také první příležitostí se ukázat pro Lenu Horne, která tam začínala jako členka sboru v době, kdy jí bylo šestnáct. Dorothy Dandridge tam vystupovala jako členka souboru Sester Dandridgeových, zatímco Coleman Hawkins a Don Redman hráli jinde jako součást Hendersonovy skupiny. Stepaři Bill „Bojangles“ Robinson, Sammy Davis Jr. a Bratři Nicholasové v klubu vystupovali tou dobou také.
Klub také žil z populární kultury oné doby. Walter Brooks, který produkoval úspěšnou Broadwayskou inscenaci Shuffle Along byl jmenným vlastníkem. Dorothy Fieldsová a Jimmy McHugh, jedni z předních písňových textařů tétu éry a Harold Arlen tvořili písničky pro různé revue.
Cotton Club byl krátce uzavřen v roce 1936 po rasových nepokojích v Harlemu. Opět otevřen o rok později na 48. ulici v Broadwayi. Nadobro byl uzavřen v roce 1940 a to díky tlakům ze shora, měnícímu se vkusu a federálním vyšetřováním kvůli daňovým únikům manhattanských vlastníků klubů.
Na stejném místě byl otevřen noční klub Latin Quarter, ale budova byla zbourána roku 1989, aby se udělalo místo pro nový hotel. Nový klub s týmž názvem byl otevřen v roce 1978 v Harlemu.

Ocenění:
Academy Awards
1985 - Střih (nominace)
1985 - Výprava (nominace)

Golden Globes
1985 - Nejlepší film - drama (nominace)
1985 - Francis Ford Coppola (Nejlepší režie) (nominace)

BAFTA
1986 - Kostýmy
1986 - Zvuk (nominace)

Razzies
1984 - Diane Lane (Nejhorší herečka ve vedlejší roli) (nominace)

DABING
V českém znění: Marek Vašut - Richard Gere (Dixie Dwyer), Oldřich Kaiser - Gregory Hines (Sandman Williams), Monika Kvasničková - Diane Lane (Vera Cicerová), Kateřina Brožová - Lonette McKee (Lea Rose Oliverová), Ladislav Mrkvička - Bob Hoskins (Owney Madden), Pavel Pípal - Fred Gwynne (Frenchy Demange), Tomáš Töpfer - James Remar (Arthur Flegenheimer), Rostislav Čtvrtlík - Nicolas Cage (Vincent Dwyer), Vlastimil Zavřel - Allen Garfield (Abbadabba Berman), Marie Drahokoupilová - Gwen Verdon (Tish Dwyerová), Milena Steinmasslová - Lisa Jane Persky (Frances Flegenheimerová), Jan Novotný - Maurice Hines (Clay Williams), Jan Teplý - Julian Beck (Sol Weinstein), Jana Hermachová - Novella Nelson (madam St. Clair), Jiří Pomeje - Laurence Fishburne (Bumpy Rhodes), Jaroslav Kaňkovský - Tom Waits (Irving Stark), Miloš Hlavica - John Ryan (Joe Flynn), Jiří Hálek - Charles "Honi" Coles (Suger Coates), Vladimír Čech, Miriam Chytilová - Jennifer Grey (Patsy Dwyerová), Ivana Milbachová - Wynonna Smith (Winnie Smithová), Jaromír Meduna, Jan Dolanský, Miroslav Táborský - Damien Leake (Bub Jewett) a další
Překlad a dialogy: Jan Jirák
Dramaturgie: Ladislav Kadlec
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Zvuk: Radim Štětina
Asistentka režie: Hana Somolová
Výroba: Petr Herák
Režie českého znění: Elmar Kloss
Připravila: Tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského, Česká televize 1995

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.10.1986
Premiéra USA: 14.12.1984 Orion Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.6.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 29.6.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
 

Tvůrci a herci

Francis Ford Coppola (Režie), Robert Evans (Produkce), John Barry (Hudba), Stephen Goldblatt (Kamera), Robert Q. Lovett (Střih), Barry Malkin (Střih), Lois Plancol (Casting), Gretchen Rennell (Casting), Richard Sylbert (Scénografie), Milena Canonero (Kostýmy), Richard Beggs (Zvuk), Edward Beyer (Zvuk), Michael Minkler (Zvuk), Lee Dichter (Zvuk), Craig Lyman (Masky), Mario Puzo (Scénář), Richard Gere (Herec), Diane Lane (Herec), Mario Van Peebles (Herec), Gregory Hines (Herec), Lonette McKee (Herec), Bob Hoskins (Herec), James Remar (Herec), Nicolas Cage (Herec), Allen Garfield (Herec), Gwen Verdon (Herec), Fred Gwynne (Herec), Laurence Fishburne (Herec), Julian Beck (Herec), Tom Waits (Herec), Jennifer Grey (Herec), Joe Dallesandro (Herec), Ed O'Ross (Herec), Diane Venora (Herec), Woody Strode (Herec), Leonard Termo (Herec), Brian Tarantina (Herec), James Russo (Herec), Giancarlo Esposito (Herec), Bill Cobbs (Herec), Sofia Coppola (Herec), Glenn Withrow (Herec), Valarie Pettiford (Herec), Mark Margolis (Herec), Kim Chan (Herec), Rosalind Harris (Herec), John P. Ryan (Herec), Jackée Harry (Herec), Rick Washburn (Herec), Paul Herman (Herec), Novella Nelson (Herec)