Citron - Representative - Part 1 (1976-2011)

DVD obsahuje mimo jiné koncerty CITRONu před Judas Priest (2008), Masters of Rock (2010), koncert s původním kytaristou Jindrou Kvitou a mnoho dalších.
Také řadu videoklipů včetně těch nejstarších, fotek, rozhovorů atd.

RECENZE DVD
Historicky vůbec první DVD slavného souboru sice obsahuje pěkně zpracovaný booklet, předkládající podrobnou historii kapely, fotky, komentáře k obsahu či vyjádření domácích i zahraničních rockových osobností, ale jakožto dárek k vlastním pětatřicetinám představuje koncepčně nedotažený počin, byť možná ovlivněný četnými okolnostmi, jako třeba nedostupností jiného materiálu nebo jeho špatnou technickou kvalitou. Přestože disk podle obalu pojímá celé období existence souboru, nejstarší éru se zpěvákem Vladimírem Kubalou zde zastupuje jeden jediný a navíc velmi tuctový televizní pseudoklip "Už závratě řídnou". Ze slavných etap s Hranickým a později Křížkem bylo zařazeno rovněž po jednom dobovém snímku. Trianglovské klipy "Revizor" a "Uragán", z nichž zejména ten první působí vyloženě úsměvně, však nezastupují ani jednu z tehdejších desek. Televizní nebo osobní archivy patrně nabízejí několik dalších chuťovek, včetně klipů se zpěvákem Alešem Hubáčkem, takže možno doufat, že něco z toho bude zařazeno příště, zvláště když název počinu evidentně mluví o první části něčeho, co ještě bude mít pokračování. Prozatím však nutno konstatovat, že záměr zůstává nenaplněn a tuto koncepci lze za cosi historicky reprezentativního označit pouze stěží.
Zbylé videoklipy jsou z posledních let, leč za moc nestojí. Nový klip ke staré hitovce "Rock, rock, rock" tvoří převážně koláž výjevů z cesty do USA plus koncertní záběry z pražské Lucerny, zatímco novinka "Bigbítový pánbů" zaujme nejen žebráním v podchodu, ale žel rovněž tím, že při společném pózování působí členové bez nástrojů silně křečovitým dojmem. Poněkud účelově a kontroverzně dopadá stará balada "Už couvám" v živém provedení se superstarovskou Markétou Konvičkovou. Je velmi zvláštní pozorovat o čtyřicet let mladší zpěvačku, kdysi tvrdící, že nemá ráda rock, kterak pěje duet s vyloženě rockovou kapelou. Nežli něco upřímného je v tom cítit Petr Šiška a jeho dlouhé prsty, od nichž vedou provázky k té, která ze všeho nejvíc připomíná poslušnou loutku.
Dominantním obsahem disku ale nejsou klipy, nýbrž koncerty, především předskokanské vystoupení před britskou legendou JUDAS PRIEST v roce 2008 v Ostravě a část setu na festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích. Spíše doplňkově jsou zařazeny úryvky z několika dalších akcí, přičemž vendryňská Noc plná hvězd ze sezóny 1995 ještě na pódiu zachycuje později zesnulého Kvitu a je navíc doplněna krátkým rozhovůrkem s kapelníkem. Nutno uznat, že víceméně všechny koncertní záznamy disponují nejen velmi kvalitním, sytým a průrazným zvukem, ale dokonce i obstojným energickým potenciálem, jaký by někdo do těchto pánů v letech již skoro neřekl. Přesněji řečeno, čistě poslechově jde o vcelku intenzivní palbu, jenže při vizuálním pohledu se dostavují i určité obavy. Hranický se opírá o mikrofon způsobem, až má člověk obavu o to, zda nepadne, a přestože také ostatní pupkatí strejdové se snaží ze všech sil si dokázat, že jsou stále "plni energie", roky zjevně nezastaví. Jestliže bubnující pan doktor přírodních věd kdysi dávno tvrdil, že "hudba je přenos energie", dlužno dodat, že toto tvrzení lze brát jako věkově omezené. Ještě jednou ale nutno zdůraznit, že jde o vjem z pódiové prezentace, neboť ač pánové vypadají, že melou z posledních sil, hraje jim to stále dobře, na své posluchače nadále energii přenášejí a v tomto smyslu zcela naplňují onu dávnou myšlenku. Řečeno jinými slovy, o co hůře se na to všechno kouká, o to lépe se to kupodivu poslouchá.
Naprosto drtivá většina prezentovaného materiálu se opírá o dvě nejslavnější alba a především desku "Plni energie", z níž nechybí nářezy "Ocelové srdce" a "Rock, rock, rock", refrénově neustále přitažlivá "Zahradní slavnost" či pomalé "Vzpomínky". Do této éry patří i singlové písně, včetně hitu "Revizor" či ploužáku "Už couvám", obsaženého také na albu "Radegast", odkud vedle titulní skladby opakovaně dojde na "Hon na bluda". Naopak z novinek se tu nachází pouze "Rock'n'roll démon", kde formace za dosti toporného rytmu oznamuje, že se v ní probudil rokenrolový démon, z nějž jde mráz. Při pohledu na agrometalové konzervy všude pod pódiem se však jeví, že nejde o obraz žhavé hudební reality, ale spíše umně prezentovaný návrat do časů, které již pominuly.
Působí trochu paradoxně, že ačkoliv disk nenabízí téměř žádné záběry přímo z nejslavnějšího období, pozdější záznamy čerpají repertoárově v drtivé většině právě odtud, což lze vidět různým způsobem. Třeba tak, že ty staré hity jsou natolik silné a výrazné, že můžou obstát i dnešní době a zaujmout další generace bigbítových posluchačů. Minimálně tedy po hudební stránce, protože texty místy vyloženě zestárly a některý mladší fanoušek se může jen ptát, kdo jsou to "prodavačky podpultových trháků". Současně je však zřejmé, odkud kapela těží především a z čeho žije dodnes, tedy hlavně ze své slavné minulosti, stejně jako většina dalších rockových klasiků. Nutno ale připustit, že některé ty staré songy jsou stále poslouchatelné a potvrzující dobrou pověst toho, co patří k základním stavebním kamenům české metalové historie a v tomto smyslu zasluhuje respekt.
Přestože lze vést nekonečné spory ohledně minulosti nebo možná i současnosti dnešního mediálního podnikatele a kapelníka RNDr. Radima Pařízka, zde je vhodné se zaměřit pouze na hudbu, která ještě jakžtakž má nějakou platnost a konzervativnímu rockovému publiku může vyhovovat. A to i přesto, že při pohledu na obal se nelze ubránit pár nesrovnalostem. Možná by mohlo být dobré si ujasnit, zda se správně píše "Jim Beam" či "Jeam Beam", "výjimečně" či "vyjímečně" nebo třeba "pánbů" či "Pánbů". Mnohem více ale zamrzí skutečnost, že první obrazový nosič kapely zdaleka nenabízí vše, co by mohl, a mimoto lze podotknout, že ze všech českých rockových legend má tato asi nejvíce nepodchycenou diskografii z hlediska CD nosičů, což zůstává námětem pro budoucnost.

 

SLOŽENÍ
Stanislav Hranický - zpěv
Václav Vlasák - baskytara
Radim Pařízek - bicí
Jaroslav Bartoň - kytara
Jura Šperl - kytara