Chicago / Chicago (2002/113/USA, Německo/Muzikál, Komedie, Drama, Krimi) 76% -Originál DVD-

JEDNOU VĚTOU
„Městem na břehu Michiganského jezera zmítají sexuální vášně podněcované touhou po slávě a penězích, pro které stojí za to i vraždit."

OBSAH
Sex, vražda, lož, sláva. Muzikál vo veľkolepom a strhujúcom štýle, ktorý vás fascinuje svojím príbehom a omráči svojím stvárnením - réžiou, výpravou i bezchybnými hereckými výkonmi. Zvodná muzikálová speváčka sa dostane do väzenia za vraždu svojho tajného milenca. Všade inde by za zločin nasledoval trest. Ale v Chicagu 20. rokov sa pomocou šikovného právnika stáva z Roxie Hart hviezda a miláčik médií!(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nikterak nemusím muzikály, ale tenhle se vcelku nabízel sortou hereček, které ukázali hodně a občas víc než je dost pro diváka, aby ho hlavně pobavili a potěšili. Hudební stránka je první věc, co mě zajímalo a přiznávám, že herečky (zpěvačky) se snaží a docela jím to i jde. Respektive, perou ze sebe všechno, jen aby ukázali jak dokonalé ženy jsou, žé? Je to pro mě těžké sledovat, když vím jak muzikály nemám rád, ale vydržel jsem to, protože tento mě narozdíl od jiných zajímal a nakonec se také povedl nad očekávání. Sice Oskarů dostal opravdu dosti, což potvrzuje, že špatný film to rozhodně není, ale nejspíš ne každý ho dokáže zkousnout. (Malarkey) 4*

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (Gemini) 4*

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (Radyo) 3*

VELKÁ RECENZE
Děj filmu začíná dvěma vraždami, na nichž je celý děj postaven – známá zpěvačka a tanečnice Velma Kellyová zastřelí svého nevěrného přítele i s jeho milenkou, kupodivu sestrou Velmy. Roxie Hartová, do té doby neznámá mladá žena, snící o kariéře jazzové zpěvačky, zastřelí v návalu vzteku svého milence Freda Caselyho, se kterým podváděla svého muže Amose. Fred jí totiž bez obalu řekne, že s ní chodil jen kvůli sexu, a tím ji ponížil. Obě ženy spojuje koncert, na kterém před vraždou byly – Velma jako účinkující, Roxie jako divačka. Obě jsou zatčeny a převezeny do Věznice Cook County (která skutečně existuje).
Obě stojí před procesem, ve kterém mohou být odsouzeny k smrti. Vězeňská dozorčí, které se přezdívá Máma, jim za úplatu sežene známého chicagského advokáta, který o sobě prohlašuje, že v životě neprohrál proces – Billyho Flynna. Ten poradí Roxie, co má říkat, jak se má oblékat atd. – používá všechny cesty, jak zapůsobit na porotu a média. Vymyslí si historku, že se ve skutečnosti Roxie chtěla rozejít s Fredem, který to neunesl a sáhl po zbrani jejího manžela, Amose. Roxie po ní měla sáhnout ve stejný okamžik a v sebeobraně Freda zastřelit. Cestu z vězení jim komplikuje vzájemná rivalita – Velma zpočátku Roxie otevřeně pohrdá. Když pak zjistí, že Billyho a média více zajímá Roxie, začne naopak této podlézat a nabízet jí, po osvobození z věznice, společné vystupování. Uražená a slávou zpychlá Roxie na nabídky však nereaguje.
Do věznice je přivezena nová vražedkyně – asiatka Kitty Baxterová. Zdá se, že Billyho pozornost se obrátí na ni, ale Roxie v přítomnosti novinářů, kteří doprovázejí do cely Kitty, sehraje mdloby a vymyslí si, že je těhotná. Pozornost se vrátí k ní. Proces se začíná vyvíjet velmi slibně. Když ji Billy nutí vzít si na líčení nevzhledné těhotenské šaty, aby hrála na city porotě, urazí se a rozhodne se hájit sama. Nicméně, když je v její části věznice popravena první žena po mnoha letech, Maďarka, která tvrdí, že je nevinná, ale těžko se hájí kvůli jazykové bariéře, dostane strach a požádá Billyho o další spolupráci. Další komplikaci však představuje Velma – Máma jí předá Roxiin deník, který dokazuje, že je Roxiina výpověď lživá. Velma s ním vystoupí u soudu a svědčí proti Roxie, za což je sama osvobozena. Billy by jej rád prohlásil za podvrh, ale to mu znemožní Roxie, která se rozhořčeným výkřikem prozradí. Při konečném přelíčení Bill sehraje dokonalé divadlo, znemožní prokurátora a přečte jinou část deníku, kterou sám zfalšoval a která naopak podporuje jeho verzi vraždy.
Roxie je prohlášena za nevinnou a těší se přízni médií a všeobecné popularitě, jenže bezprostředně po vyřknutí verdiktu dojde v centru Chicaga k další ženské vraždě a Roxie je zapomenuta. Je zklamaná. Ještě jednou se za ní staví Velma, která jí znovu nabízí vystupování ve dvou. Roxie přijímá a vyplní se jí její sen stát se slavnou.
Chicago je americký muzikálový film režiséra Roba Marshalla z roku 2002, založený na stejnojmenném muzikálu. Film byl nominován na třináct Oscarů, z nichž šest, včetně Oscara za nejlepší film, skutečně obdržel, doprovází množství jazzových písní. Odehrává se v Chicagu mezi dvěma světovými válkami, ve zlaté éře jazzu a swingu. V hlavních rolích vynikli známí herci Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger a Richard Gere.

O FILMU
"Dodnes mě udivuje jaký úspěch má tento příběh ať už na divadelních prknech, či ve své filmové podobě," říká jeho scénárista Bill Condon. Už původní námět z pera Maurine Dallas Watkinsonové napodobovala celá řada obdobných her cynicky glosujících zákulisí uměleckého světa. Avšak teprve dramatik, režisér, choreograf a původně i tanečník Bob Luis Fosse otočil v roce 1975 celý příběh do podstatně méně úsměvného úhlu pohledu. V jeho podání se korupce soudu a tisku jako sedmé velmoci stala metaforou pro faleš a nezájem o méně významného jedince u většiny z amerických státních institucí. V té době byl tento pocit podpořen i dvěma dlouho odeznívajícími traumaty - vietnamskou válkou a aférou Watergate. Když se Chicago znovu objevilo na muzikálové scéně v roce 1986 pod názvem All that Jazz, Spojenými Státy zrovna otřásal případ O.J. Simpsona. Američané začali nahlížet na prohnilost státních institucí zase z trošku jiného pohledu. A dnes, po Clintonově aféře s Monicou Levinskou, si lze nalézt ve filmovém zpracování Chicaga též mnoho lehce srozumitelných paralel.
"Na první pohled to je velkolepá nezávazná show, které vévodí skvělá zábava. Ale pod přitažlivou slupkou showbusinessu se skrývá něco odporně shnilého," říká o námětu režisér Rob Marshall.
Původně se tato hra jmenovala "The Brave Little Woman" a byla uvedena na divadelních prknech v roce 1926. Již tenkrát vzbudila mezi kritiky velký rozruch. Následovala dvě filmová zpracování. Němý film "Chicago" z roku 1927 a snímek "Roxie Hart" v obsazení s Ginger Rogersovou z roku 1942, který distribuovala společnost 20th Century Fox. Přestože byl každý z nich poplatný své době, námět, kterému vévodí zločin po kterém nepřijde díky manipulaci s médii a úplatnosti státních úředníků zasloužený trest, se ukázal být téměř prorocký...
V roce 1975 upravila Chicago do muzikálové podoby trojice ostřílených broadwayských vlků - skladatelé John Kander, Fred Ebb a dnes již zesnulý Bob Fosse. Tehdejší americké muzikálové hvězdy Gwen Verdonová a Chita Rivera se ujaly postav Roxie a Velmy. Divácký zájem, který vypukl už v den uvedení představení opětovně potvrdil, že se stále jedná o poutavý, nadčasový příběh. Ten ještě umocnily chytlavé melodie a podstatně smyslnější chování jednotlivých postav. Výkonný producent Chicaga Neil Meron tvrdí, že "...pouze čas je schopen prověřit kvalitu obdobného díla a ten ho v tomto případě ocenil nejvyšší známkou. Dialogy postav jsou vtipné, rázné, sarkastické až kousavé. Chytrostí a mnoha významy uspokojí i náročného diváka, ať žije v Americe či na druhém konci světa."
V roce 1994 se začala zajímat o muzikál produkční společnost Miramax Films. Od jeho žijících tvůrců nejprve zakoupila licenční práva. Až pak se začal odvíjet zdlouhavý proces transformace divadelního představení na filmové. Ukázalo se to být nesmírně náročné. "Na jevišti byla celá zápletka podána v jediném prostředí jako obrovská estráda. Ve většině muzikálů herci zpívají společně, ale tady se nic takového nedělo. Tady se jednotlivé postavy obracely k divákům každá sama za sebe. Ve filmové podobě tak příběh ztrácel souvislosti," svěřuje se jeho režisér Rob Marshall.
Sám má k muzikálům velmi blízko, protože dříve spolupracoval s výkonnými producenty Chicaga - Neilem Meronem a Craigem Zadanem na jejich vysoce oceňované televizní produkci Popelky a Annie, za které získal cenu Emmy. Marshall také spolurežíroval revival Kanderova a Ebbova muzikálu Cabaret, na kterém se aktivně podílel i Sam Mendes - britský režisér filmu Americká krása oceněného hned pěti Oscary. Snad právě díky těmto zkušenostem přišel Marshall na způsob, jak příběh nejlépe převést na filmové plátno. Napadlo ho, že se jednotlivé scény budou promítat v mysli hlavní postavy. Film se tak bude odehrávat ve dvou rovinách. Jedna má znázorňovat Chicago konce dvacátých let minulého století a ta druhá vize a představy Roxie Hartové.
"Ta holka je neuvěřitelný snílek. Je typickou představitelkou "wannabe" - dívkou, která propadla ideálům. Zoufale se chce stát muzikálovou hvězdou, dostat se do záře reflektorů na jeviště. A tak jsme ho zabudovali přímo do filmu, místo abychom se ho snažili z něj vyhodit..." vysvětluje Marshall.
O převedení námětu na filmový scénář se však nejvíce zasloužil Bill Condon. "Byla to opravdová, byť příjemná výzva," říká s úsměvem. "Měl jsem totiž zcela volnou ruku, abych napsal podle předlohy filmový muzikál a ještě na něm mohl spolupracovat s tak báječnými lidmi jako je například Rob." Toto ocenění nelze brát na lehkou váhu, neboť Bill Condon měl tu čest pracovat po boku takových gigantů jako byli Jerome Robbins či Harold Prince. Condon měl zprvu chuť a ambice Chicago podstatně odlišit od jeho divadelní adaptace. Ale postupem času zjišťoval, že celý projekt potřebuje mnohem delikátnější přístup. "Nejdůležitější bylo představit divákovi postavu Roxie Hartové v celé její složitosti, aniž bychom toho dopředu o ní mnoho prozradili. Divák měl získat pocit, že je nesmírně ambiciózní a zahleděná jen do sebe, ale přesto jí fandit."
Volné pole působnosti měl Condon i při práci s ostatními postavami. Využil toho jak obsahově, tak vizuálně. Například smečka bulvárních pisálku se náhle mění v loutky, se kterými dokonale manipuluje Roxiin obhájce. Jiným příkladem by mohla být sekvence, kdy se studeně nepříjemný svit baterky detektiva promění na teplou záři divadelního reflektoru. "Tato přirovnání promítající se do celého snímku bylo zapotřebí znázornit natolik obratně, aby nepůsobila levně," říká Condon. "Naštěstí o to se už postaral Rob..."
Ti, kdož se na filmové adaptaci Chicaga podíleli od počátku, na něm strávili dobrých osm let práce. Většina z členů filmového štábu má blízko k divadlu a jsou přesvědčeni, že toto filmové zpracování nebude na diváky působit chladným dojmem dokonalých hollywoodských produkcí. Naopak, budou mít pocit, že se ocitli spíše v divadle, než v kině.
Jakmile byl na světě důvtipně napsaný a do nejmenších podrobnosti propracovaný scénář, začal výběr ideální Roxie. Její postava se od té původní v mnohém změnila, byla podstatně komplexnější, odpovídající spíš dnešní době než počátku minulého století. "Tehdy nás napadla Renée Zellwegerová," vzpomíná Bill Condon.
Ve své relativně krátké a přesto velmi úspěšné kariéře si Renée zahrála ve snímcích Jerry Maguire, Nurse Betty, One True Thing či White Oleander. Nakonec si získala srdce svobodných žen na celém světě svojí postavou osamocené třicátnice v Deníku Bridgit Jonesové. Její role byly velmi rozdílné a ona sama se odmítá nejen kategorizovat natož řadit do škatulky jediného žánru. A tak tvůrce filmového Chicaga ani nepřekvapilo, že nenápadná dívka, která vyrostla uprostřed Texasu, se umí i hbitě pohybovat a skvěle zpívat. "Renée jsme měli na seznamu kandidátek jako číslo jedna. Bez ní by to prostě nebylo ono. Jen jsme ji museli pro projekt získat," říkají členové štábu.
"Věděl jsem, že Renée je dáma, která s oblibou překonává nejrůznější překážky. Je na ni z profesionálního hlediska stoprocentní spoleh a máte jistotu, že pokud jí role sedne, tak se do ní skutečně vžije," dodává Marshall. "Navíc se umí dokonale pohybovat a dávat svým tělem najevo, že si je vědoma svých půvabů. Taneční abeceda a muzikálové zákony pro ni byly velkou neznámou, ale měla všechny předpoklady k tomu, aby je zvládla. To jest elagantní styl, rytmus, hlas i dokonalou koordinaci pohybů."
Richard Gere, který si zahrál postavu protřelého, všemi mastmi mazaného právníka Billyho Flynna tvrdí, že bez Renée by byl celý film jako bez duše. Už jen proto, že se tolik scén odehrává pouze v jejích představách, bylo nutno vtisknout této jinak rozporuplné osobě i rysy, které si získají srdce diváků. "Renée dokázala svoji roli zahrát nesmírně podmanivě. Těžko se to vysvětluje, ale uvidíte sami, že si otočí kolem prstu i vás."
"Musím se přiznat, že jsem opravdu nevyrůstala v prostředí, kde bych často navštěvovala divadla, nebo chodila na muzikály, operety či opery. Prostě představení, kde se zpívá," směje se filmová Roxie. "Pobrukovala jsem si tak maximálně ve sprše, zatímco na mne brat řval, ať už zavřu zobák. Ale hlavní postava muzikálu není jen o zpěvu. Je o neuvěřitelné naivitě na straně jedné a zoufalé přetvářce na té druhé. Roxie touží celou svou bytostí stát se slavnou. Myslí si, že jí to přinese sebeúctu, pozvedne sebevědomí, že tak získá opravdovou lásku. Všechny ty věci, které postrádá. Doufá, že když jí bude podobně jako obdivované Velmě šílet dav u nohou, stane se novým člověkem. Bohužel, to všechno je pouhý klam."
Vůbec první postavou, kterou se režisér Marshall rozhodl obsadit do Chicaga byla britská herečka Catherine Zeta-Jonesová. Stala se dokonalým protipólem zprvu nenápadné Roxie, světem protřelou umělkyní Velmou Kellyovou. "Díky tomu, že jsem se dostala do týmu hned na počátku jsem viděla, jak se celý snímek rodí i jak vzniká jeho obsazení," říká. "Rob mi vždycky zavolal, aby mi sdělil, kdo další se zavázal ke spolupráci. Renée Zellwegerová, Richard Gere, Queen Latifahová... Neměla jsem slov. Byla to dokonalá sestava."
Pro Zetu-Jonesovou znamenala účast na Chicagu splnění dětského snu. "Odmalička jsem byla posedlá světem muzikálů, mými největšími hrdiny byli Fred Astair a Ginger Rogersová tancující společně ve filmových muzikálech Top Hat a Swingtime. Po letech tréninku se i mě podařilo vystoupit na muzikálová prkna a to v Londýně, kdy jsem si zahrála, zazpívala a zatančila v představení 42th Street. Ale Chicago je prostě jen jedno..." Renée tvrdí, že měla z Catheriny chvílemi až strach. "Ona svoji roli tak prožívala... Možná i proto z ní doslova sálala energie a nezkrotný temperament. Kdykoliv jsme se měly naučit nějakou taneční figuru, dívala jsem se, jak to dělá, a nejprve to po ní jen opakovala. Hodně jsem se toho od ní naučila." Odhodlání Zety-Jonesové bylo nakažlivé i pro ostatní členy realizačního týmu. Běžně se stávalo, že si při natáčení pobrukoval i kameraman a kostymérky se pohupovaly v rytmu. Jako by jazzová hudba měla kouzelnou moc zapomenout na všední starosti.
Sama Catherine tvrdí, že Chicago je velmi atypickým muzikálem. "Na rozdíl od podobných kusů v něm opravdu o něco jde. Cítíte na vlastní kůži to ve vzduchu skryté nebezpečí a přitom se musíte každou chvíli smát vtipně napsaným dialogům. Humor a myšlenková hloubka je to, co Chicago odlišuje od všeho ostatního."
"Jiné ženy o něm sní, ale já myslela že to nevydržím sedět mu téměř čtyři dny natáčení na kolenou," žertuje Renée Zellwegerová. Řeč je samozřejmě o Richardu Gerovi. Renée naráží na scénu, ve které se společně připravují na tiskovou konferenci. Jejím vyvrcholením je věta: ...a pak jsme se oba vrhli po pistoli...
Gere, podobně jako Zeta-Jonesová, neměl k muzikálovému světu nikdy daleko. Na West Endu si zahrál i dnes už klasickou postavu Zuka z Pomády. "Když jsem dostal do ruky scénář Billa Condona, měl jsem z něj fajn pocit," říká. "Byl chytře napsaný a konfrontace představ hlavní postavy se skutečnými událostmi mi připadala netradiční. A když se k tomu přidala ta skvělá muzika..." Gerovi nejvíce imponuje hlavní hrdinka Roxie. "Dokáže všechno to, po čem odjakživa toužila. A přesto nakonec zůstane zoufale sama. To je velké poučení, které by si diváci měli ze snímku odnést. Stejně tak jako to, že touha po penězích, žárlivost, nekontrolovatelný vztek a konečně právě samota zde jsou od počátku lidstva. A zřejmě budou až do jeho skonání."
"Richard Gere je dokonalý Billy Flynn," říká režisér Rob Marshall. "Hezký navenek ale nepříliš charakterní uvnitř. Měl jsem při jeho volbě šťastnou ruku a myslím, že i jemu ta role sedla. I když si musel některé věci zopakovat. Třeba stepování."
Režisér proto najal do štábu pomocnou choreografku Cynthyi Onrubiuovou, která měla Gerovi pomoci právě s touto náročnou disciplínou. Tato dáma dříve s Marshallem spolupracovala při produkcích představení Damn Yankees, Victor/Victoria či Cabaret, a měla tak jeho plnou důvěru. Richard Gere vzpomíná na svoji učitelku jen v dobrém. "Victoria je skvělá. Rukou jí prošlo mnoho nešiků jako jsem já, takže měla dostatečnou trpělivost. Začínali jsme víceméně úplně od začátku a když se točila scéna, kde stepuji, prožívala to se mnou."
"Jako dítě jsem viděla v televizi snad všechny americké muzikály, ze kterých mi nejvíce učaroval The Sound Of Music," prozrazuje na sebe Queen Latifahová. Ta si v Chicagu zahrála bachařku Mortonovou, přezdívanou Máma. Ztvárnila jí dokonale, což potvrzuje její nominace na Oscara za vedlejší hlavní roli.
"Při sledování muzikálů jsem mívala pocit, jako bych se dostala do jiného světa, ostatně tomu mnohdy odpovídalo i jejich prostředí - vezměte si například Čaroděje ze země OZ. Později jsem si sama zazpívala v Living Out Loud, ale nikdy jsem neučinkovala ve filmové adaptaci muzikálu. Proto, jakmile se ke mě doneslo, že se má točit Chicago a kdo v něm bude hrát, chtěla jsem se do jeho obsazení dostat také. Původně mi roli vězeňské matróny nechtěli dát, ale stačilo trošku přitvrdit... a byla moje. Ta postava je svázána s ostatními víceméně jen finančním poutem. Je dost drsná, ale pouze tak získá cokoliv, co si zamane."
"Stačilo, aby vylíčil svou představu o tom, jak by se měl chovat Amos, Roxin manžel, a věděli jsme, že máme toho pravého," říká Neil Meron o rozhodnutí angažovat Johna C. Reillyho. Ten je jediným hercem filmového Chicaga, který pochází ze stejnojmenného města.
O své roli říká. "Musím se přiznat, že jsem měl z té postavy trošku strach. Ne, že bych jí nerozumněl, ale účinkovat v muzikálu je něco jiného než v obyčejném filmu. Potřebujete k tomu celou řadu dovedností, zpěv, tanec, step, atd. Zajímavé je, že právě hudba dokáže vyjádřit celý příběh tak nějak čistěji, než když se jen odvypráví..."
Režisér Bob Marshall si vybral pro roli nesympatické reportérky Mary Sunschine dlouholetou známou, herečku Christine Baranskievou. Ta s ním pracovala už na hře Promises. V původním rukopise díla a dokonce i v jeho divadelním podání je dotěrným reportérem muž. Ale podle štábu je často právě žena jiné ženě daleko větší sokyní a nepřítelkyní, než tomu bývá ve vztahu dvou opačných pohlaví.
"Když se mne zeptali, jestli bych si v Chicagu nezahrála, byť jen jednu menší roličku, byla má odpověď předem jasná," tvrdí bývalá Bondgirl Lucy Liu. Zpodobnila vražedkyni Kitty, jejíž chování k tisku je natolik neomalené, že na okamžik hrozí, že se její případ dostane až na první stránky novin. To se však nesmí stát, o ty přece soupeří Roxie s Velmou.
"Přiznávám se, že když jsem viděla kulisy, ve kterých se bude natáčet, byla jsem trochu zaskočena. Stejně jakož i scénářem, kde je spousta sexuality a násilí. Ale promíchejte tyhle dvě věci se skvělou muzikou a získáte barvitý koktejl, který je prodejný kdekoliv na světě."
Přestože měla řada herců určité muzikálové zázemí, rozhodla se produkce před natáčením uspořádat intenzivní dvouměsíční přípravný "muzikálový kurz." Během něj pracovali s jednotlivými postavami profesionální instruktoři, kteří jim pomáhali zdokonalovat se v hereckém, pěveckém i tanečním projevu. "Bylo to jako ve škole," směje se Renée Zellwegerová. "Jeden z nás stál u klavíru a korepetoval, zatímco druhý měl právě lekci stepu, baletu či moderního tance. A pak jsme si role vyměnili." Následovalo studiové nahrávání patnácti písní, které ve filmovém muzikále zazní. Každý z herců má trošku jiný pěvecký projev, ve kterém se odráží jejich osobnost a životní zkušenost, i to se muselo sladit v jeden nerušivý celek.
Také taneční nácvik s prvky baletu pokračoval i během natáčení. Těsně před jeho začátkem doslova kulminoval, herci a kompars zkoušeli jednotlivé scény až čtrnáct hodin denně. Volno měli jen v neděli... Režisér Marshall úzkostlivě dbal na to, aby mělo každé číslo svůj nezaměnitelný charakter. Celý tým lidí připravoval podklady o tom, jak se jednotlivé taneční figury prováděly ve dvacátých letech minulého století. Ačkoliv vychází všechna taneční čísla z určitých vzorů, jsou originálními skladbami v choreografii Roba Marshalla.
Celá řada představ hlavní hrdinky Roxie se odehrává na kabaretním pódiu tak zvaného Onyx Clubu. John Myhre, který odpovídal za výstavbu interiérů proto dostal za úkol postavit věrné jeviště a sál, které budou v centru divácké pozornosti. Vždyť právě na nich se odehrává většina hudebních čísel. Jeho výstavbě předcházela návštěva několika desítek klubů a divadel. Produkce se nakonec rozhodla, že tento spoře osvětlený prostor by měl ve filmu působit dosti uzavřeně. Dosáhlo se toho malým hlediště a naopak prostorným pódiem, které vybíhá až mezi diváky. Po stranách ho uzavírají krvavě zbarvené závěsy opony, za kterými vykukují nízko zavěšené zlatavé balkóny. Dokonce i zdi těchto kulis jsou pomalovány motivy, kterými bývala vyzdobena podobná místa v minulém století.
Ale uměle vytvořený Onyx Club byl především užitkovým prostorem, jehož pódium mělo unést sbor divoce křepčících zpěváků. Do prostoru před ním se musel vejít nejen kompars představující návštěvníky kabaretu, ale i koleje pro kameru a jeřáb stedicamu.
Kamera, za kterou stál Dion Beebe, měla co nejvíce propojit vysněnou a skutečnou rovinu snímku. Stačí náklon hlavy, nebo jen paprsek světla, a scéna se doslova přelévá zleva doprava, či naopak splývá dohromady. "Měli jsme s Robem Marshallem několik názorových výměn ohledně toho, nakolik má být konečný snímek panoramatický," říká Dion Beebe. Nakonec jsme se rozhodli proti. Scéna je inspirovná temperovými malbami od Reginalda Marshe, původně novinového ilustrátora, později malíře který znázorňoval denní společenský život Ameriky minulého století. Jeho obrazy jsou spíš vertikální než horizontální, a přesto se do nich vejde nepřeberně lidí. I my jsme potřebovali kompozičně nahuštěný, k prasknutí nabitý obraz. Těla všech účinkujících se doslova proplétala a scéna tak získávala dramatický a sexy charakter."
Tento pocit je navíc umocněn vhodným osvětlením. Za to se zaručili Jules Fisher a Peggy Eisenhauerová. Sám Fisher pracoval jako hlavní osvětlovač na dobrých stopadesáti brodwayských show a za svou práci získal ocenění Tony Award. Podílel se i na prvním muzikálovém provedení Chicaga. Jeho partnerka zase spolupracovala s Marshallem na jeho novém uvedení původní hry Cabaret.
Samozřejmě, i kostýmy musely být dokonalé, a to jak barvami, tak tvary. Jejich návrhářka Colleen Atwoodová zasvětila spoustu času tomu, aby zjistila, jaké se přesně nosilo oblečení v době, do které filmový muzikál spadá. Projevují se v něm prvky módy art deco, s vlivem modernějšího Bauhausu a nastupujícího kubismu.
"Rob mi řekl, že jeho záměrem je co nejvíce oddělit svět reality a fantazie, ve kterém žije hrdinka snímku. Měla jsem možnost shlédnou jednotlivé scény během zkoušek a tak jsem si poznamenala, jaké tance a pohyby odpovídají jednotlivým písním. Fascinovalo mne, že pro každou z těch scén se dalo použít něco trošku jiného... Navzájem se sice překrývaly, ale přesto zůstaly nezaměnitelné."
"Navíc oblečení neodpovídá pouze jednotlivým číslům. Odráží i charakter svého majitele, jeho momentální náladu. Například Velma, která celý muzikál zahajuje, nosí většinou černou barvu šatů s až troufale vykrojenými výstřihy. Je to silná osobnost a to se odráží i na jejím oblečení. To Roxie sednou spíše vybledlé barvy. Alespoň ve scénách, které jsou skutečné. Jakmile se však přehoupnete do světa jejích představ, nenápadné odstíny se stávají výraznými a vystupují kupředu stejně nekompromisně jako jejich nositelka..."
"Colleen Atwoodová udělala ohromný kus práce," říká o ní režisér Marshall. "Svou vizi dovedla téměř k dokonalosti. Jako by chápala drsnou svobodu doby prohibice a otevřené sexuální touhy, které ji provázely. Jako by přesně věděla, kdy a nakolik má která z hereček v obsazení ukázat své ženské vnady."

Ocenění:
Academy Awards
2003 - Nejlepší film
2003 - Catherine Zeta-Jones (Vedlejší herečka)
2003 - Střih
2003 - Výprava
2003 - Kostýmy
2003 - Mix zvuku
2003 - Rob Marshall (Režie) (nominace)
2003 - Renée Zellweger (Hlavní herečka) (nominace)
2003 - John C. Reilly (Vedlejší herec) (nominace)
2003 - Queen Latifah (Vedlejší herečka) (nominace)
2003 - Bill Condon (Adaptovaný scénář) (nominace)
2003 - Dion Beebe (Kamera) (nominace)
2003 - Píseň (nominace)

Golden Globes
2003 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie
2003 - Renée Zellweger (Nejlepší herečka - komedie nebo muzikál)
2003 - Richard Gere (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál)
2003 - Catherine Zeta-Jones (Nejlepší herečka - komedie nebo muzikál) (nominace)
2003 - Rob Marshall (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - Queen Latifah (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
2003 - John C. Reilly (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2003 - Bill Condon (Nejlepší scénář) (nominace)

BAFTA
2003 - Catherine Zeta-Jones (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2003 - Zvuk
2003 - Nejlepší film (nominace)
2003 - Rob Marshall (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - Renée Zellweger (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2003 - Queen Latifah (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
2003 - Dion Beebe (Nejlepší kamera) (nominace)
2003 - Nejlepší střih (nominace)
2003 - Danny Elfman, Fred Ebb, John Kander (Hudba) (nominace)
2003 - Kostýmy (nominace)
2003 - Masky (nominace)
2003 - Výprava (nominace)

New York Film Critics Circle
2002 - Rob Marshall (Nejlepší debut) (nominace)

Florida Film Critics Circle Awards
2002 - Nejlepší píseň

DABING
V českém znění: Lucie Juřičková - Renée Zellweger (Roxie Hartová), Mahulena Bočanová - Catherine Zeta-Jones (Velma Kellyová), Vladislav Beneš - Richard Gere (Billy Flynn), Valérie Zawadská - Queen Latifah (Mortonová), Čestmír Gebouský - John C. Reilly (Amos Hart), Marcela Kyselová - Mýa Harrison, Lucy Liu (MonaKitty Baxterová), Libor Hruška - Taye Diggs (kapelník, závětečné titulky), Stanislav Lehký - Colm Feore (Harrison), Radka Stupková - Christine Baranski, Susan Misner (Mary Sunshineová, Liz), Tomáš Borůvka - Dominic West (Fred Casely), Lucie Kožinová - Eve Crawford, Dierde Goodwin, Chita Rivera (Flynnova asistentka, June, Nicky), Kateřina Seidlová - Jayne Eastwood, Denise Faye (paní Borusewiczová, Annie), Zuzana Morhartová - Jekatěrina Ščelkanová (Maďarka), Milan Slepička - Sean McCann, Robbie Rox, Clive Saunders (soudce, vězeňská stráž, inspicient), Marek Libert - Marty Moreau (reportér), Ivan Jiřík - Bruce Beaton, Rod Campbell (policejní fotograf, předseda soudní poroty), Milan Pfleger - Patrick Salvagne (kamelot), Lumír Olšovský (úvodní titulky) a další.
Překlad: Daniela Choděrová
Výrobce: Andrea Sotáková
Zvuk: Martin Porubský
Produkce: Milan Soták
Úprava dialogů a režie: Libor Hruška
Pro Hollywood Classic vyrobila NTS Saga TV s. r. o. v roce 2003.

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.4.2003
Premiéra USA: 24.1.2003 Miramax Films
Premiéra Německo: 6.2.2003 (Berlin International Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.11.2003 (VHS) H.C.E., 26.11.2003 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 27.10.2003 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: 18.2.2015 Magic Box

Tržby v ČR - Kč 13 393 579
Tržby celkem - $ 306 776 732
Návštěvnost v ČR 145 445
Náklady (Rozpočet) - $ 45 000 000

BONUSY DVD
• Jak Chicago obživlo
• Casting

Zajímavost k filmu- Billy Flynn (Richard Gere) na konci písně "We Both Reached For The Gun" pije sklenici mléka, zatímco doznívá jeho hlas. Je to odkaz na loutkáře, kteří při vystoupení pijí sklenici vody či mléka, aby činili dojem, že doopravdy mluví loutka.
- Hunyak (Ekaterina Chtchelkanova) má při tangu jako znamení neviny bílý šátek. Také jako jediná s ostatními nezpívá.
- Překlad proslovu, který měla maďarská vězenkyně Hunyak (Ekaterina Chtchelkanova) v písni "Cell Block Tango" je "Jak jsem se tu ocitla? Říká se, že můj slavný milenec držel mého manžela, zatímco jsem mu uťala hlavu. Ale to není pravda. Jsem nevinná. Nevím proč Uncle Sam tvrdí, že jsem to udělala. Snažila jsem se to vysvětlit na policii, ale oni mi nerozuměli".
- Postava Roxie Hart je založena na příběhu Beulah Annan, jejímž druhým manželem byl automechanik Albert Annan. Manžela podváděla se spolupracovníkem Harrym Kalstedtem, kterého zastřelila v dubnu 1924. Stejně jako Roxie, i ona několikrát změnila svou výpověď a při konečném slyšení tvrdila, že ji Kalsterd napadl po té co mu sdělila, že je těhotná, a oba sáhli po zbrani. I jí oddaný manžel sháněl peníze na nejlepší advokáty a ona pak den po svém zproštění viny oznámila, že od manžela odchází. Po rozvodu s Annanem se roku 1927 provdala za boxera, se kterým se rozvedla už po třech měsících manželství. Zemřela na tuberkulózu 1928.
- Není to poprvé, co Richard Gere ztvárnil postavu právnika. Podobnou roli si zahrál ve filmu Prvotní strach (1996), jehož děj se odehrával také v Chicagu.
- Roli Roxie nabízel producent také Cameron Diaz, ta si však na taneční a pěvecké scény netroufla.
- Ve filmu se chtěla objevit Madonna i Britney Spears.
- Pro postavu Billyho Flynna se uvažovalo také o hercích jako Kevin Spacey, John Cusack nebo Hugh Jackman.
- Divadelní verze má za sebou již 5000 představení a patří mezi 10 nejdéle trvajících show na Broadwayi.
- Film se setkal s velmi rozporuplnými reakcemi. Zatímco na oscarech uspěl, část kritiky ho odmítá. Objevuje se tak v žebříčcích nejlepších a nejhorších muzikálů současně.
- Film je natočen na motivy muzikálu, který byl napsán podle skutečné události. Postava Roxie Hart tedy není zcela smyšlená.
- Nejvíce výdělečný film společnosti Miramax s tržbami přes 171 milionů dolarů, a to pouze ve Státech.
- Původní muzikál se hrál na Broadway v New Yorku v letech 1975 - 1977. Dočkal se celkem 936 představení.
- Renée Zellweger neabsolvovala žádný speciální kurs tance ani zpěvu pro svou roli.
- Angeline Jolie se ucházela o roli Velmy Kelly.
- Režisér chtěl, aby Catherine Zeta-Jones měla ve filmu své přirozené dlouhé vlasy, ale herečka trvala na kratší paruce. Vysvětlovala to po natáčení tím, že chtěla, aby byla při tanci vidět její tvář a nikdo nemohl zpochybňovat, že veškerý pohyb zvládla sama.
- Richard Gere se učil tančit tři měsíce. Jeho stepovací scéna se natáčela půl dne.
- Role Billyho Flynna byla několikrát nabídnuta Johnu Travoltovi, ale nakonec ji vzal Richard Gere. Travolta později v rozhovoru zmínil, že odmítnutí role lituje.
- Film byl zařazen mezi "20 nejvíce přeceňovaných filmů všech dob" časopisem Premiere.
- Naopak Entertainment Weekly ho zařadil mezi "Nejlepších 25 filmových muzikálů všech dob".

 

Odkazy

https://www.csfd.cz/film/74054-chicago/

https://www.imdb.com/title/tt0299658/combined

https://www.fdb.cz/film/chicago/32592
https://www.kfilmu.net/film/chicago/

 

Hrají:

Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly, Queen Latifah, Jayne Eastwood, Christine Baranski, Taye Diggs, Colm Feore, Lucy Liu, Dominic West, Mýa, Clive Saunders, Laura Dean, Sara Ramirez, Roman Podhora, Jekatěrina Ščelkanova, Susan Misner, Nicki Richards, Conrad Dunn, Sean McCann, Chita Rivera, Monique Ganderton, Kathryn Zenna, Paul Becker, Sebastian La Cause, Jeff Clarke, Bill Corsair, Jeff Pustil, Bruce Beaton, Karen Holness, Michelle Johnston, Marty Moreau, Jonathan Whittaker, Joseph Scoren, Sean Palmer, Denise Faye, Vicky Lambert, Desmond Richardson, Catherine Chiarelli, Blake McGrath, Karine Plantadit