Cela / The Cell (2000/107/USA, Německo/Sci-Fi, Horor, Thriller, Krimi) 65%

31.03.2020 17:55
JEDNOU VĚTOU
„Jennifer Lopez na výpravě do mozku nebezpečneho zabijáka.“

OBSAH
Kdesi uprostřed pustiny je ukryta Cela - skleněná komora, v níž sadistický vrah Carl Stargher pomalu a důmyslně topí své dívčí oběti. Krátce po dalším únosu je vrah zadržen agenty FBI, při zatýkání je těžce zraněn a upadne do kómatu. Zatímco se agenti marně snaží najít místo, kde postavil své šílené mučící zařízení, v Cele jeho poslední oběť zoufale pozoruje, jak voda pomalu stoupá. Na záchranu zbývá 40 hodin a poslední šancí jsou schopnosti doktorky Catherine Deane, která dokáže vstupovat do mysli duševně nemocných lidí. Catherine se pokouší projít krvavým bludištěm mozku šíleného vraha a najít stopy, které umožní Celu najít dříve, než bude pozdě. Tuší však, že na tak děsivou a nebezpečnou cestu se ještě nikdy nevydala...(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jennifer Lopez tentokrát odhodila své uklizečské náčiní a romantický úsměv a naplno se vrhá do mysli šílence. Svět v kterém se objeví bych s okamžitou kritikou označil za úchvatnou směs odpornosti a zvrácenosti, vybroušenou do nejmenších detailů. Jen velká škoda, že tento svět je nám odkryt jen párkrát. Klidně bych na takových představách založil horrorový seriál, v kterém by se procházelo myslí vrahů, psychopatů a jiných zločinců. Moc rád bych se na to podíval:). Jinak Jennifer se snaží jak můž. (Djkoma) 3*

V kriminálním žánru už zřejmě nelze vymyslet nic nového a tak záleží už jenom na tvůrcovské fantazii a ochotě si se všemi zavedenými klišé pohrávat. Mladý režisérský debutant, plný dravé indické krve, Tarsem Singh, pojal snímek z větší části jako strhující snovou eskapádu, v níž je možné téměř vše. Většina tvůrců dává do svých filmů obtisk své duše a upřímně, pokud jsou snové výlety obtiskem té Singhovi, nechtěl bych být jeho psychiatrem. Obskurní obludárium, kombinující dětskou fascinaci v prostých hračkách (panenky) s kýčovitě přemrštěnou výpravou ve stylu Bollywoodu (výtvarné dekorace, kostýmy), vykreslené pomocí několika brilantně provedených kamerových výkrutů a podpořené fascinujícím a maximálně „mimo“ soundtrackem Howarda Shorea, se jen tak nevidí. Možná i díky tomu je pak možné pozapomenout na scénáristickou impotenci a do poslední kapky si vychutnat formu, která protentokráte drtivě vítězí a projednou to vlastně není na škodu. (Isherwood) 4*

Dle prvního dojmu rozkošně zvrácený výlet do mysli psychopata, ve skutečnosti dojemný příběh o přátelství fešné psycholožky a malého chlapce. Cela není normálním filmem, to ani vzdáleně, je abnormálně nenormální. Z některých jejích výjevů mi skutečně zatrnulo, přičemž si myslím, že už jsem toho viděl docela dost, ale pravda, zaživa rozporcovaného koně ještě ne. Z vizuálního hlediska se jednalo o dílo natolik výjimečné, že jsem ani nedokázal příliš vnímat prosťoučký příběh. Také díky důmyslné práci s kontrasty a pestrosti šatníku J Lo bych si tentokrát dovolil zvolit hodnocení lehce přehnané, které by mohlo poukazovat na úchylnost mé osoby, nicméně domácí zásoby bělidla v nejbližší době doplňovat nehodlám. Zvlášť menší diváci by pak měli věnovat zvýšenou pozornost následujícímu varování: V tomto filmu se mluví sprostě! 75%  (Matty) 4*

VELKÁ RECENZE
Znáte Tarsema Singha? Zajímavý chlapík. Natočil pár slušných reklam a klipů, vybral si producenty a přišel k nim s tím, že by si rád zkusil režii filmu. Dostal do ruky podprůměrný scénář a finance a vydal se pracovat na svém prvním celovečerním snímku. Stala se jím Cela.
Dějová linie se dolaďovala ještě v průběhu natáčení. Singh měl natočit film o sériovém vrahovi, který si vybudoval kdesi daleko od civilizace celu, v níž bestiálně mučí a zabíjí ženy. V pravidelných i nepravidelných intervalech pouští do prosklené místnosti vodu, dokud se zcela nenaplní a pološílená oběť se v ní neutopí. Mrtvoly nakonec chemicky vybělí a udělá z nich panenky, nad nimiž masturbuje. Když se jich nabaží, zamotá je do igelitu a někde pohodí. Vrah je naštěstí dopaden, ale v cele zůstala dívka – jeho poslední oběť. Detektiv FBI Peter Novak (Vince Vaughn) ji musí najít. A to rychle – voda stoupá. Za pomocnici si vybírá cestovatelku do lidských mozků Catherine (Jennifer Lopez), která prostřednictvím zvláštního přístroje proniká do myšlenek chlapce v kómatu a snaží se jeho stav zlepšit. Nakonec se rozhodne i pro exkurzi do mysli vraha – jde tam hledat informaci o místě, na němž se cela nachází. Distribuce se tedy v zařazení nepletou – jedná se o kombinaci thrilleru, hororu a sci-fi.
Z výše napsaného je zřejmé, že Cela poskytla větší herecké možnosti třem hercům. Zdaleka nejhůř se vybarvila největší hvězda – Lopez. I v těch nejvypjatějších momentech se urputně snaží o dokonalost vlastní vizáže – špulí rtíky, přivírá očka. Dost rozčilující. Role by sedla herečce s méně narcisními sklony. Naopak velmi dobře se se svým úkolem popral Vincent D´Onofrio coby vrah Carl. Skutečně působí vyšinutě a mě osobně přesvědčil o tom, že si nominaci na Emmy zasloužil (není-li to urážka). Slušnou práci odvedl i „agent“ Vaughn.
Film Cela se mi jeví jako výsledek velkého množství energie a malého množství chyb, které však měly na výsledek tvrdý dopad. Jde o záležitost velmi dilematickou – pohybující se mezi mnoha páry mlýnských kamenů. Jmenuji jen několik z nich:
– komerce versus idealismus – shlédnete-li Celu poprvé a bez dalších souvislostí, nejspíš usoudíte, že jde spíše o komerční snímek. Nic proti tomu. Budete-li však trochu pátrat (byť třeba jen v bonusovém materiálu k DVD), zjistíte, že režisér zřejmě vedl permanentní boj s produkcí. Chtěl ve filmu více flashbacků, které by bylo možno umělecky pojednat a které by uspokojily jeho choutky na více významů, symbolů a barev v každém záběru. Tempo natáčení a omezené finance se staly vražednými pro řadu plánovaných detailů.
– americké versus evropské publikum – film měl přijít do kin na obou kontinentech. Konzumenti tohoto typu zábavy se však v mnohém liší. Evropané jsou tolerantnější k filmové brutalitě a sexu (mnozí je přímo vyžadují), američtí diváci zase preferují počítačové triky před těmi “divadelními”. Režisér se tak ocitl pod dvojím tlakem. Jako u mnoha filmů, existují i u Cely mírně rozdílné verze pro každý ze světadílů. Nicméně přesto oboustranné kompromisy režisérovy vize nepříjemně obrousily.
– pozadí filmu versus jeho primární linie – režisér se nechal slyšet, že největší podíl na kvalitě filmu měli lidé, kteří se starali o dekorace, kameru, kostýmy a hudbu. Po shlédnutí Cely na to bude mít stejný názor i většina diváků. Musím si klást otázku – proč tedy nevyházel všechny ty herce, s nimiž nebyl spokojený, nenahradil je lepšími a levnějšími a nepokusil se prorazit mezi jiným typem publika, než na které je Cela zaměřena? Opět za to může nesmlouvavá produkce? Nebylo režisérovi všech těch nápadů, celého toho svého klukovského snu o maximálně fantazijním filmu, tak trochu líto?
– vize versus reálné možnosti – tvůrci Cely jsou ke svému dítku kritičtí. Není těžké najít i prohlášení typu “tohle je trochu odfláknuté”, “ta herečka nic neuměla, ale neměli jsme čas ji vyměnit” či “tohle vypadá blbě, ale už to tam jednou je”. V pořádku – i umělec se musí často sklonit před realitou a přestat dupat nožkou ve chvíli, kdy je zřejmé, že přes nějakou skutečnost prostě nejede vlak. Ale mám pocit, že režisér dost dobře nerozpoznal, co je a co není podstatné. Krásně si pohrává s detaily, ale zásadní věci opomíjí. A ačkoliv je mi způsob tvorby typu “máme prostinkou kostru a budeme ji obalovat libovým masem” celkem blízký, Cela v tomto směru není dostatečně kompaktní.
Zvláštní dimenzí filmu je dimenze morální a její ústřední otázka – je mimořádně těžké dětství alespoň částečným ospravedlněním vražd, které pachatel spáchal možná pod vlivem nějakých komplexů? Anebo žádné takové omlouvání brutálních vražd není přípustné a každý člověk má svědomí, které je u charakterních osob silnější než jakékoliv psychické trauma? V Cele je první názor zastoupen hlavní ženskou postavou a ten druhý hlavní mužskou. Catherine, která nahlíží do zážitků a vzpomínek vraha, s ním začíná soucítit a snaží se jej zachránit – než ho staré životní rány definitivně zničí. Naopak Novak, který sám má za sebou zřejmě těžké dětství, takový druh pochopení odmítá a veškeré síly věnuje pátrání po poslední, a dosud žijící, vrahově oběti – Julii. Divák má možnost přiklonit se na kteroukoliv z těchto stran, ačkoliv mu režisér nenápadně podsouvá tu první. Přiznám se, že mi tenhle typ sugesce byl lehce nepříjemný.
Musím zmínit ještě jednu složku filmu, jenž se často opomíjí – hudbu. Výše vyzdvihovaná vizualita by ztratila polovinu ze své působivosti, nebýt umění Howarda Shoreho. Držitel tři Oscarů a tvůrce mnoha famózních soundtracků (kdo by si nevzpomněl na hudbu k trilogii Pán prstenů) si ke spolupráci přizval jak ethno muzikanty, tak členy filharmonií a vznikla tak strhující muzika, která dojem z filmu nejen prohlubuje, ale rovněž mu dává další dimenzi. Spolupráci se Shorem si nemohl vynachválit i sám režisér: „Měl to být… plynoucí sled obrazů. Ale pořád to vypadalo jako Frankenstein, jako nesourodý slepenec. Pak přišel Howard Shore a dal tomu svou hudbou finální tvar.“ Nechal se rovněž slyšet, že tak, jak se mu na Cele spolupracovalo s tímto muzikantem, by si přál při režii svých příštích filmů spolupracovat se scénáristou. Bude mít příležitost – chystají se další snímky nad nimiž by měl držet režisérskou taktovku.
Co říct k Cele závěrem… Dostalo se jí nominace na Oscara (Best Makeup) a získala několik menších ocenění. Můj dojem z ní je velmi nejednoznačný. Singh se nechal slyšet, že Cela je dováděním všeho ad absurdum. Že chtěl natočit všestranně přehnaný film – dovedený do krajnosti. Já si naopak myslím, že tento snímek je nedotažený. Balancuje mezi nudou a nádhernou, barevnou bizarností. Na kterou stranu přepadne, záleží na konkrétním divákovi. Pro mě zůstal stát přesně na hraně. Ovšem stojí za to Celu zhlédnout – skvělé scény nejen z procházek po cizím mozku (viz například trailer, sestříhané video, scéna se zmutovanou panenkou, scéna s obřím pláštěm a Jennifer kouří jointa a je jen v kalhotkách) parádně nakrmí divákovy oči.

O NATÁČENÍ
Ty nejlepší sci-fi thrillery poslední doby měly jeden společný rys: snažily se proniknout do temných zákoutí lidského strachu a zmapovat psychologii vraha. Cela tento koncept ještě dále rozšiřuje - umožňuje divákovi, aby se sám dostal do vrahovy mysli a na vlastní prožil hrůzu tohoto místa, odkud již nemusí být návratu.
Ve filmu tento výlet podnikáme společně s doktorkou Catherine Deanovou, dětskou psycholožkou, která za pomoci nejmodernějších technologií doslova vniká do hlavy několikanásobného vraha, a snaží se tak zachránit jeho poslední oběť před jistou smrtí. Tarsem Singh, uznávaný režisér videoklipů a reklamních spotů, nám tuto děsivou, surreální krajinu představuje jako velkoryse výtvarně pojatý snový svět, ve kterém se může stát cokoliv a ve kterém jakákoliv, byť sebedivočejší, fantazie vypadá jako skutečnost.
U zrodu scénáře k Cele stál Mark Protosevich, který se dlouhodobě zaobíral dvěma tématy, která ho lákala - psychologií masových vrahů a záhadným světem snů a fantazií. Došel k názoru, že sny a fantaziemi masových vrahů se zatím nikdo podrobně nezabýval, a tak se toho úkolu zhostil sám. "Chtěl jsem využít svého zájmu o noční můry, sny a fantazie a vytvořit nový typ příběhu o masovém vrahovi," říká Protosevich. "Ctěl jsem učinit ten další krok a dostat se až za Mlčení jehňátek. Chtěl jsem prozkoumat nejen vrahovy myšlenky, ale i jeho představy. Tušil jsem, že to bude děsivé, protože fantazie jsou mnohem komplikovanější a divočejší než normální život."
K tomu, aby se taková cesta dala podniknout, bylo třeba vytvořit patřičné podmínky. Protosevich vycházel z nejnovějších vědeckých poznatků, ale k tomu, aby vzniklo výzkumné pracoviště se zařízením, které je ve filmu označováno jako Neurologický synaptický přenosový systém, byla zapotřebí ještě notná dávka scénáristovy fantazie. Na rozdíl od v současnosti používaných přístrojů monitorujících činnost mozku na základě magnetické rezonance stojí tato technologie o několik generací výše - za pomoci jakéhosi skafandru, který nejen vytváří virtuální realitu, ale zároveň aplikuje do těla toho, kdo jej používá, psychotropní drogy, a umožňuje tak vstupovat přímo do mysli zkoumaného subjektu.
Právě popis tohoto zařízení a jeho schopností přilákal zájem režiséra Tarsema, který hledal dostatečně zajímavý a odvážný námět pro svůj celovečerní debut. "Přitahovaly mne právě výtvarné možnosti Cely," říká Tarsem. "Bylo to jako čisté plátno. Od počátku jsem si to představoval jako operu, jako divokou, dramatickou výpravu, která se jen shodou okolností točí kolem osobnosti masového vraha."
Pro úspěch filmu bylo klíčové obsazení hlavní role dětské psycholožky doktorky Catherine Deanové, která se výzkumného projektu sloužícího k léčbě komatózních dětí účastní díky svým neobvyklým schopnostem empatie. Když je ale nucena vstoupit do mysli vraha a když cítí to, co cítí on, je její empatie podrobena těžké zkoušce.
Tvůrci pro tuto roli oslovili všestranně talentovanou Jennifer Lopezovou, která nedávno předtím excelovala po boku George Clooneyho v Sodeberghově Zakázaném ovoci. Tarsem byl nadšen její odvahou pustit se do takového experimentu. "Naprosto mi důvěřovala a chovala se otevřeně," říká režisér. Lopezové se její postava ihned zalíbila: "To, co dělá, mi připomíná svým způsobem to, co děláme my, herečky - že odložíme svou vlastní kůži a prožíváme to, co prožívá někdo jiný. Ona má před sebou obrovské dilema - vždy v každém hledal to dobré, a teď to musí najít i v téhle zrůdě, která lidem dělala ty nejbizarnější a nejpříšernější věci."
Tu zrůdu, masového vraha Carla Starghera, ztvárnil Vincent D'Onofrio. "Zpočátku jsem moc nestál o to, hrát v dalším filmu o masových vrazích, protože jich bylo natočeno už tolik a mnoho z nich bylo hodně dobrých," vzpomíná, "ale když jsem se setkal s Tarsemem a vyslechl jsem si jeho nápady, můj zájem okamžitě zesílil." V zájmu co možná nejlepšího zvládnutí své role navštěvoval D'Onofrio semináře zabývající se psychologií zločinců a deviantů, sledoval skutečné videonahrávky šílenců a psychopatů, ale o této části natáčení hovoří nerad. "Nebyly to moc pěkné věci," říká. Raději se baví o tom, jak pojal Stargherova alter ega. "Stargher ve své mysli vystupuje v pěti různých podobách, má pět různých alter ego a Catherine Deanová se musí umět vypořádat se všemi. Jako herec jsem musel každé z nich pojat svébytně, ale přesto jako součást jednoho celku."
Režisér Tarsem na adresu D'Onofria dodává: "I když byl zavěšen za kůži, hrál naplno, přestože to muselo být dost nepříjemné. Vincent D'Onofrio je pan herec. Nemusel ani mluvit, hrál tělem. Když si nasadil tu paruku, šla z něj hrůza."
Dalším, kdo je nucen vydat se na cestu do Mysli Carla Starghera, je agent FBI Peter Novak, kterého ztvárnil Vince Vaughn. "Vince Vaughn pojal Novaka úplně jinak, než jsme původně zamýšleli," říká Tarsem. "V jeho pojetí ta postava připomíná hrdiny ze sedmdesátých let typu Clinta Eastwooda. Tak si většinou agenta FBI nepředstavujete. Hraje ho jako člověka, který na to jde po svém."
Na vizuální stránce Cely mají veliký podíl britský výtvarník Tom Foden, dlouhodobý Tarsemův spolupracovník, kameraman Paul Laufer, který se s Tarsemem poprvé setkal ještě jako jeho vysokoškolský profesor, držitel Oscara Clay Pinney, který měl na starosti zvláštní efekty, a tvůrce vizuálních efektů Kevin Tod Haug. V neposlední řadě je třeba zmínit japonskou módní návrhářku Eiko Ishioka, držitelku Oscara za film Dracula. Eiko Ishioka vytvořila kostýmy pro "snový" svět Cely, kostýmy z reálného světa měla na starosti April Napierová. Jedinou výjimkou v reálném světě Cely byly skafandry, které též vytvořila Eiko Ishioka (říká jim "svalové oděvy").
Samotná cela, která byla pro účely natáčení postavena, měla rozměry 2,5 x 2,5 m, byla z dvoucentimetrového skla a naplněna vodou pojala 145 hektolitrů (o hmotnosti 14,5 tuny). Díky speciálním čerpadlům se dala během 5 minut vypustit a během 8 minut znovu napustit. Voda uvnitř byla ohřívaná a mimo hledáček kamery byli uvnitř vždy připraveni potápěči s kyslíkovými láhvemi. "Cela měla působit klaustrofobicky," vysvětluje Tarsem. "Původně jsme ji postavili větší, ale pak jsem ji nechal zmenšovat a zmenšovat, až doopravdy působila stísněným dojmem."
Výtvarníci popustili uzdu své fantazie i u výzkumného pracoviště, ze kterého se Catherine vydává na cesty do myslí svých pacientů. Clay Pinney, který měl na starosti zvláštní efekty, musel vytvořit závěsné desky z uhlíkového vlákna, které nesměly být pod latexovými oděvy vidět, ale musely unést celou váhu herců zavěšených do prostoru. Místnost byla zařízena, slovy Toma Fodena "přístroji jako z comicsů, které vypadají až neskutečně, ale mají v sobě nádech science-fiction".
Záběry zobrazující mysl malého Edwarda se natáčely v exteriérech v africké Namibii, zatímco pro zobrazení Carlova pokřiveného vědomí bylo třeba stoprocentně využít ateliéry - natáčelo se v Hollywoodu v ateliérech společnosti Warner Brothers. Zde se natáčely i scény jako z paláce Sněhové královny či z domečku panenky Barbie, které představovaly mysl Catherine.
Tom Fodden při práci na těchto fantaskních krajinách čerpal z celé škály zdrojů - od Andreje Tarkovského až po Jana Saudka, od naivního malířství až po moderní sochařství. "Nápady jsme brali odevšad," komentuje to Foden. "Veškeré podnětné obrazy, které nás napadly, jsme jakoby proseli sítem, a to, co jím propadlo, jsme použili."
K celkovému dojmu přispěly i zvláštní efekty Kevina Toda Hauga. "V tomto filmu nejsou zvláštní efekty v každém okénku, jako například u Matrixu, Star Wars nebo Pleasantville," říká Haug, "ale když už se objeví, dokáží celkem účinně vyvolat určitý pocit a otřást vaším běžným vnímáním světa."
Kostýmní výtvarnicí Eiko Ishiokou si byl Tarsem jist už od počátku. "Už dlouho jsem jejím fanouškem," říká. "Ona dělala ty nejúžasnější reklamy, stojí za celou tou skutečně kreativní revolucí sedmdesátých let. Takže když se mě producenti zeptali, kdo má vytvořit kostýmy, řekl jsem Eiko. Oni se zeptali "Někdo jako Eiko?" a já odpověděl "Ne, samotná Eiko." Musela to být ona, protože její přístup je naprosto ojedinělý."
Na Eiko Ishiokou scénář velice silně zapůsobil, a ihned se pustila do výtvarného pojetí různých podob Starghera, jejichž výkresy pak Tarsemovi faxovala. "Velmi mě zaujala postava Starghera - Krále (jedno ze Stargherových alter ego), protože podle mě to měla být velice svébytná, zvláštní a vyzývavá postava a já jsem věděla, že Tarsem mi poskytne naprostou svobodu k tomu, abych své nápady mohla rozvinout," vzpomíná na začátky práce na filmu Eiko.
Práce Eiko Ishioky by nemohla plně vyznít, nebýt její spolupracovnice April Napierové, která se postarala o návrhy kostýmů z reálného světa, a bez maskérky Michele Burkeové, držitelky Oscara za Draculu a Boj o oheň. Burkeová se kromě celé škály líčení od vybělených mrtvol Stargherových obětí až po nejrůznější podoby Carla Starghera a Catherine Deanové podílela společně s Clay Pinneyem na vytvoření kovových kroužků, které má Vincent D'Onnofrio jako Carl Stargher v zádech a na něž se zavěšuje. "Ten způsob napínání kůže jsme opravdu sami vymysleli," přiznává Burkeová. "Prostě jsme si prohlíželi obrázkové knížky, ve kterých byli lidé, co se zavěšovali za kůži, a pak jsme se pokusili, aby to vypadalo co možná nejreálněji."

Ocenění:
Academy Awards
2001 - Makeup (nominace)

DABING
1. DABING (VHS, DVD)
V českém znění: Sabina Laurinová - Jennifer Lopez (Catherine Deane), Daniel Rous - Vince Vaughn (Peter Novak), Libor Hruška - Dylan Baker (Henry West), Pavel Vondra - Jake Weber (Gordon Ramsey), Zuzana Skalická - Marianne Jean-Baptiste (Dr. Miriam Kent), Ivana Milbachová, Bedřich Šetena, Karel Chromík, Pavel Pípal, Karel Richter, Antonín Molčík, Tomáš Juřička - Vincent D'Onofrio (Carl Stargher), Jana Altmannová, Bohdan Tůma - (titulky), Martina Hudečková, Jiří Hromada, Jaroslav Kaňkovský, Tereza Chudobová, Nikola Votočková, Radek Škvor
Překlad: Petr Zenkl
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Martin Jílek
Dialogy a režie: Jiří Ptáček
Vyrobila: LS Productions dabing 2001, pro Magic Box

Premiéra ČR: 7.12.2000 Space Films
Premiéra USA: 11.8.2000 New Line Cinema
Premiéra Německo: 23.11. 2000
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.2001 (VHS) Magic Box
Poprvé na VHS: 1.12.2001 Magic Bog
Poprvé na DVD: 1.10.2001 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 4 128 633
Tržby celkem - $ 56 422 687
Návštěvnost v ČR 47 501
Náklady (Rozpočet) - $ 33 000 000

REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Cela gastonrolinc.webnode.cz/news/cela-the-cell-2000-107-usa-nemecko-sci-fi-horor-thriller-krimi-65/
Sci-Fi / Horor, USA / Německo, 2000
Režie: Tarsem Singh, Hrají: Jennifer Lopez, Dylan Baker

Cela 2 gastonrolinc.webnode.cz/news/a0295/
Sci-Fi / Thriller, USA, 2009
Režie: Tim Iacofano, Hrají: Tessie Santiago, Chris Bruno
 
Tvůrci a herci
Tarsem Singh (Režie), Julio Caro (Produkce), Eric McLeod (Produkce), Howard Shore (Hudba), Paul Laufer (Kamera), Paul Rubell (Střih), Robert Duffy (Střih), Ronna Kress (Casting), Tom Foden (Scénografie), April Napier (Kostýmy), Eiko Išioka (Kostýmy), J. Paul Huntsman (Zvuk), Edouard F. Henriques (Masky), Mark Protosevich (Scénář), Jennifer Lopez (Herec), Dylan Baker (Herec), Marianne Jean-Baptiste (Herec), Patrick Bauchau (Herec), Vincent D'Onofrio (Herec), Catherine Sutherland (Herec), Vince Vaughn (Herec), Musetta Vander (Herec), Jake Weber (Herec), Jack Conley (Herec), Dean Norris (Herec), Tara Subkoff (Herec), Pruitt Taylor Vince (Herec), Jake Thomas (Herec), Vanessa Branch (Herec), Gareth Williams (Herec), Peter Sarsgaard (Herec), John Cothran Jr. (Herec), James Gammon (Herec), Kamar de los Reyes (Herec), Monica Lacy (Herec), Nicholas Cascone (Herec), Leanna Creel (Herec), Gerry Becker (Herec),,
 
2000/107/USA, Německo/Sci-Fi, Horor, Thriller, Krimi
 
Zajímavost k filmu
- Scéna, ve které je kůň rozdělen na části, byla inspirována dílem britského umělce Damiena Hirsta.
- Nositel Pulitzerovy ceny a filmový kritik Roger Ebert zařadil snímek mezi 10 nejlepších filmů roku 2000.
- Ve scéně, ve které Catherine Deane (Jennifer Lopez) doma sleduje televizi, vysílají československo-franouzský snímek Divoká planeta (1973).
- Rozhovor Jennifer Lopez a Vincenta D'Onofria, když čistí první oběť, je odkazem na slavný videoklip R.E.M "Losing My Religion", který taktéž natočil Tarsem Singh.
- Scéna na poli se třemi ženami, ve které Vince Vaughn poprvé nahlíží do mysli vraha, je odkaz na slavný obraz "Dawn" norského malíře Odda Nerdruma.
- Během natáčení se ukázalo, že představitelka unesené dívky Tara Subkoff se neumí potápět pod vodou, aniž by si při tom držela nos (ačkoli předtím režisérovi tvrdila, že dřív byla plavčicí). Tarsema Singha to tak rozčílilo, že ji chtěl nahradit, ale už nebyl čas na přetáčky.
- Scéna, ve které Jennifer Lopez sleduje mladého Carla, jak utíká po dlouhých schodech vzhůru, je založena na obrazu H.R.Gigera "Schacht".
 
Odkazy