Kytice / Kytice (2000/81/Česko/Drama, Horor, Mysteriózní, Romantický, Fantasy, Povídkový, Poetický) 76% -Originál DVD-
06.10.2023 00:01
JEDNOU VĚTOU
„Filmová báseň z hororových květů K. J. Erbena“
OBSAH
Uvidíme sedm vypjatých příběhů o touhách, posedlostech a sobectví Inspirací filmu byla sbírka balad českého autora 19. století K. J. Erbena, jehož tvorba je paralelou k poezii E. A. Poea, plná vášní a přízraků. Kytice poprvé vyšla v roce 1853 a patří k základním dílům národní literární klasiky. Spoluscenáris-ta, kameraman a režisér filmu F. A. Brabec natočil dílo vycházející z originální výtvarné stylizace a akcentující vytříbenost jeho obrazového vidění. Vedle strhující vizuální složky je další dominantou této filmové básně o básních hudba J. Jiráska. Výjimečnou kameru, hudbu a zvuk (J. Klenka) ocenila ČFTA Českým lvem. Film byl nominován ČFTA v sedmi kategoriích včetně nejprestižnější nejlepší film. Producentkou filmu a spoluautorkou scénáře, ve spolupráci s M. Macourkem, je úspěšná herečka Deana Jakubisková-Horváthová, manželka významného česko-slovenského režiséra Juraje Jakubiska. Jeho plakát ke Kytici byl oceněn jako nejlepší v roce 2000. Kytice se zařadila k divácky nejúspěšnějším domácím filmům posledních let.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tomuhle filmu malinko ublížila nevyrovnanost a nestejný prostor jednotlivých básní. Kromě tohoto nedostatku ale shledávám samé klady. Většina povídek má správnou atmosféru, která není tvořena příliš slovy, ale hlavně výtečnou Jiráskovou hudbou a mistrovskou prací s kamerou. Herci jsou vesměs působiví a takový Jiří Schmitzer v roli umrlce by mohl docela dobře strašit na hřbitově. Myslím, že i Karel Jaromír Erben by musel vyjádřit alespoň částečnou spokojenost. (Radyo) 4*
Cože? Tohle má být Erben? TEN Erben, muž řádu, muž přísných trestů za každou vinu? Erben, muž strohých a děsivých balad? No dovolte abych se zasmál. Toto je F.A. Brabec, člověk, který si myslím, že filmová báseň rovná se barevné orgii se známými herci, kteří často recitují Erbenovy texty tak mizerně, až se mi střeva uzlí. Tam, kde je Erben děsivý, je Brabec komický, tam, kde je Erben zásadový, je Brabec chaotický a poplatný publiku (čili plitký). Pokud poruším pravidla fikčního světa přelohy, měl bych je alespoň nahradit svými, ale Kytice, toť veselá anarchie přežvýkaných erbenovských syžetů. Krom Dceřiny kletby se jedná o kolekci kýčovitých říkanek, které tu připomínají červenou knihovnu (Vodník), tu porno (Zlatý kolovrat), tu naprosto nelogickou slátaninu (Štědrý večer), tu crazy komedii (Polednice !!!! ježišmarjá !!!!, Svatební košile - ten Roden, to má být parodie na Frankensteina???). Nezaštiťovat se to jménem jedné z nejvýznamnějších českých literárních památek 19. století, neschovávat se to do škatulky filmová báseň a vyzradit to na plnou hubu: jsem barevným filmem pro celou rodinu, který chce jen ukázat, že F.A. Brabec je Pan kameraman, bral bych to... Ale takhle? Adaptace literárního díla by se měla snažit zachovat jeho smysl, event. interpretovat ho po svém a dát mu smysl nový. Brabec neudělal ani jedno, ani druhé. Prostě spojil dohromady pestré obrázky s hudbou... Je to jako číst Erbena po slovech a nehledat mezi nimi žádný smysl. (Marigold) 1*
Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (Douglas) 1*
VELKÁ RECENZE
Povídky:
Kytice
Předjaří. Na louce po úderu blesku padne žena v černém. Vzlétne hejno vran. Kolem jde malý chlapec s píšťalkou. – Tři děvčátka truchlí doma u zemřelé matky. – Vesničané nesou mrtvou na márách a ukládají ji do hrobu na louce. – Sirotci se sklánějí nad hrobem, jenž náhle poroste drobnými kvítky mateřídoušky. – Zhasne první ze sedmi zapálených svící.
Vodník
Mládenci se chystají stavět májku. – Dívce v prostých bílých šatech uletí rudý šáteček, který spadne do blízkého jezera. Tady ho vidí vodník, žijící ve své říši s vodní bytostí. – Dívka v noci pozoruje z osamělého stavení nedaleko břehu jezero. Nevidí však rej, který tu provozují vodník a vodní bytost. – Ráno se dívka navzdory matčinu varování vydá k jezeru prát. Prolomí se pod ní lávka. - Utonulou dívku probere pod vodou vodník polibkem. Jeho dosavadní družka mlčky žárlí. Venku řádí zběsilé živly. Na lávce píská na píšťalku malý chlapec. – Matka večer marně vyhlíží dceru. – Dívka přijímá ve vodě laskání svého nového milého, který se jí pak zmocní. – Čas plyne. Dívce se narodí chlapec. Rodiče s ním dovádějí pod vodou. – Mladé ženě se stýská po matce. Vodník jí posléze neochotně dovolí, aby ji navštívila. Musí se však vrátit do klekání a musí nechat ve vodní říši své dítě. – Dívka se doma přivítá s matkou a daruje jí perlu. Den rychle uteče. Matka zdržuje dceru v domě. – Vodník na dvoře prosí ženu, aby se vrátila. Matka jí však zbraňuje. Zajistí dům proti vetřelci. Venku se strhne bouře a dovnitř teče voda. Vodník se zlobí, chce, aby se žena postarala o dítě. Ale matka ji navzdory jejím prosbám nepustí. Naopak požaduje, aby vodník přinesl dítě před práh. – Po chvíli se ozve z venku dětský pláč. Dcera je zoufalá, ale matka nepovolí. Pláč náhle zmlkne. Pod dveřmi vpluje dovnitř rudý šátek a posléze se přitékající voda zbarví krví. Zavládne ticho. Matka otevře dveře a hrůzou vzkřikne. – Dcera se z neštěstí pomátne, zatímco vodník teskní.
Svatební košile
Krajem jde náboženské procesí. – Panna večer ukládá svatební košili. Po klekání se modlí ve světničce před obrázkem Bohorodičky. Chce, aby se vrátil její milý, který odešel do ciziny. – Z hrobu vstává voják. O chvíli později přemlouvá za oknem milou, aby šla s ním. Vytáhne ji ven a letí s ní povětřím na svatební obřad. Dívka má na hlavě věneček. Milenec se zalekne jejích modlitebních knih a zahodí je. Pak mu vadí její růženec. I toho jí zbaví. – Když letí nad lomem, podivný ženich se smíchem zahodí i její křížek po mamince. Dívka má strach. – Dvojice doletí až ke hřbitovu. Panna milého ošálí a schová se před ním v márnici, v níž však leží umrlcovo tělo. Milý se zlobí a za dveřmi vyzývá mrtvolu, aby otevřela závoru. Třikrát se umrlec na jeho rozkaz zdvihne, dvakrát ho dívka ukonejší úpěnlivou prosbou k Bohu a k Panně Marii. Když se mrtvola potřetí blíží k zoufalé nevěstě, ozve se zakokrhání a dovnitř pronikne sluneční paprsek. Umrlec strne. Dívka vychází ven. Na křížích jsou poházené košile z její výbavy.
Polednice
Ke kostelíku na kopci kráčejí svatebčané. – Žhavé léto. Sluneční hodiny na božích mukách za vsí ukazují poledne. Zjeví se příšerná vysoká stařena o berlích, polednice. Pomalu kráčí polní cestou. – Děti si hrají na slepou bábu. Schovají se před polednicí, která pohybem nakrátko „zmrtví“ dívenku se šátkem přes oči. Děti po bytosti házejí kameny. – Malý kluk doma sveřepě pláče. Matka se zlobí. Na plotně kypí hrnce a ona neví, kam dřív skočit. Stačí si však přitom ještě vykládat karty. Vyhrožuje dítěti a nakonec opravdu zavolá oknem polednici. Obrátí se další karta, na níž je Smrtka. – Stařena vchází do dveří. Chce jídlo. Ale žena, chránící před ní dítě, v hrůze strne. Polednice, která se ničeho nedočkala, odchází. – Do dveří vstoupí muž. – Smutní manželé sedí na lavici. Na stole leží mrtvý klouček...
Zlatý kolovrat
Podzim. Ke kostelu na stráni kráčí pohřeb. – V lese, plném spadaného listí, najde malý pištec sklíčko, jež ukazuje starému muži, který vypráví dávný příběh. – Divoký jezdec zahlédne v lese u skalního vodopádu polonahou dívku se džbánem. Po veselém laškování mu dívka zmizí v lesním příbytku. Pán, který je v zemi králem, přikáže její staré lstivé maceše, aby přivedla nevlastní dceru Dorničku na hrad: chce se s ní oženit. Matka mu marně nabízí svou pravou dceru Hátu, která je ovšem zaostalá a líná. – Druhý den se trojice vydá na hrad. Matka s dcerou v lese zabijí Dorničku sekerou a nožem. Usekají jí ruce a nohy, vyloupou jí oči a vše vezmou s sebou. – Na hradě se koná svatba nic netušícího krále s nepravou nevěstou. – Nedlouho po hostině musí panovník odjet. – Kouzelný dědeček (vypravěč) pošle chlapce s píšťalkou na hrad, aby tam s novou královnou vyměnil zlatý kolovrat, zlatou přeslici a zlatý kužel za končetiny a oči mrtvé dívky. – Chlapec splní svůj úkol a dědeček pokropí zabitou Dorničku živou vodou. – Večer se vrací král domů. Přikáže ženě, aby mu na zlatém kolovratu upředla zlatou nit. Sotva začne královna šlapat na pedál, kolovrat spustí lidským hlasem litanii o zločinu. Rozzuřený král pochopí zradu. Ujede do lesa, kde se šťastně setká s oživlou Dorničkou a odveze si ji. – Obě falešnice pak v lese rozsápají vlci. Otec a syn putují dále světem.
Dceřina kletba
Večer sedí na poli okolo ohně vojáci. Jeden z nich laškuje s dívkou, která si ho odvede domů. Matka smutně naslouchá, jak se dvojice miluje v komůrce. Modlí se k Panně Marii. – Při dračkách přizná zoufalá dcera matce, že zabila své nechtěné děťátko. Chce najít „květ, který by jí zbavil viny“. Obě ženy se v sychravém počasí vydají přes skály k vrchu, na němž stojí šibenice a u ní postává skupina mlčenlivých vesničanů. Dívka před svou popravou prokleje milence, který ji opustil, a pak i nešťastnou matku za to, že jí nezbraňovala...
Štědrý den
Zasněžená krajina. V chalupě se při přástkách baví dvě dívky o tom, co je čeká. Chápavě je poslouchá stará žena. – V noci se obě dívky vypraví k jezeru. Podle obyčeje vysekají díru do ledu, aby v hluboké vodě spatřily svou budoucnost. – Hana tam uvidí svého milého Václava, Marie však spatří rakev a kříž. – Stará žena, usmířená se svým životem, zatím skoná v prázdném kostele, kde dohoří poslední, sedmá svíce. – Chlapec s píšťalkou ráno vchází do kostela, plného hořících svící. Když pak vyjde ven, vidí rej masopustních masek, mezi nimiž jsou i lidé z předcházejících příběhů. Postavy zvolna mizejí v dálce...
Ocenění:
Český lev
2000 - F. A. Brabec (Nejlepší kamera)
2000 - Nejlepší zvuk
2000 - Jan Jirásek (Nejlepší hudba)
2000 - Nejlepší filmový plakát
2000 - Nejlepší film (nominace)
2000 - Nejlepší střih (nominace)
2000 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
2000 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.12.2000 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2001 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.1.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 35 329 056
Návštěvnost v ČR 615 754
„Filmová báseň z hororových květů K. J. Erbena“
OBSAH
Uvidíme sedm vypjatých příběhů o touhách, posedlostech a sobectví Inspirací filmu byla sbírka balad českého autora 19. století K. J. Erbena, jehož tvorba je paralelou k poezii E. A. Poea, plná vášní a přízraků. Kytice poprvé vyšla v roce 1853 a patří k základním dílům národní literární klasiky. Spoluscenáris-ta, kameraman a režisér filmu F. A. Brabec natočil dílo vycházející z originální výtvarné stylizace a akcentující vytříbenost jeho obrazového vidění. Vedle strhující vizuální složky je další dominantou této filmové básně o básních hudba J. Jiráska. Výjimečnou kameru, hudbu a zvuk (J. Klenka) ocenila ČFTA Českým lvem. Film byl nominován ČFTA v sedmi kategoriích včetně nejprestižnější nejlepší film. Producentkou filmu a spoluautorkou scénáře, ve spolupráci s M. Macourkem, je úspěšná herečka Deana Jakubisková-Horváthová, manželka významného česko-slovenského režiséra Juraje Jakubiska. Jeho plakát ke Kytici byl oceněn jako nejlepší v roce 2000. Kytice se zařadila k divácky nejúspěšnějším domácím filmům posledních let.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tomuhle filmu malinko ublížila nevyrovnanost a nestejný prostor jednotlivých básní. Kromě tohoto nedostatku ale shledávám samé klady. Většina povídek má správnou atmosféru, která není tvořena příliš slovy, ale hlavně výtečnou Jiráskovou hudbou a mistrovskou prací s kamerou. Herci jsou vesměs působiví a takový Jiří Schmitzer v roli umrlce by mohl docela dobře strašit na hřbitově. Myslím, že i Karel Jaromír Erben by musel vyjádřit alespoň částečnou spokojenost. (Radyo) 4*
Cože? Tohle má být Erben? TEN Erben, muž řádu, muž přísných trestů za každou vinu? Erben, muž strohých a děsivých balad? No dovolte abych se zasmál. Toto je F.A. Brabec, člověk, který si myslím, že filmová báseň rovná se barevné orgii se známými herci, kteří často recitují Erbenovy texty tak mizerně, až se mi střeva uzlí. Tam, kde je Erben děsivý, je Brabec komický, tam, kde je Erben zásadový, je Brabec chaotický a poplatný publiku (čili plitký). Pokud poruším pravidla fikčního světa přelohy, měl bych je alespoň nahradit svými, ale Kytice, toť veselá anarchie přežvýkaných erbenovských syžetů. Krom Dceřiny kletby se jedná o kolekci kýčovitých říkanek, které tu připomínají červenou knihovnu (Vodník), tu porno (Zlatý kolovrat), tu naprosto nelogickou slátaninu (Štědrý večer), tu crazy komedii (Polednice !!!! ježišmarjá !!!!, Svatební košile - ten Roden, to má být parodie na Frankensteina???). Nezaštiťovat se to jménem jedné z nejvýznamnějších českých literárních památek 19. století, neschovávat se to do škatulky filmová báseň a vyzradit to na plnou hubu: jsem barevným filmem pro celou rodinu, který chce jen ukázat, že F.A. Brabec je Pan kameraman, bral bych to... Ale takhle? Adaptace literárního díla by se měla snažit zachovat jeho smysl, event. interpretovat ho po svém a dát mu smysl nový. Brabec neudělal ani jedno, ani druhé. Prostě spojil dohromady pestré obrázky s hudbou... Je to jako číst Erbena po slovech a nehledat mezi nimi žádný smysl. (Marigold) 1*
Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (Douglas) 1*
VELKÁ RECENZE
Povídky:
Kytice
Předjaří. Na louce po úderu blesku padne žena v černém. Vzlétne hejno vran. Kolem jde malý chlapec s píšťalkou. – Tři děvčátka truchlí doma u zemřelé matky. – Vesničané nesou mrtvou na márách a ukládají ji do hrobu na louce. – Sirotci se sklánějí nad hrobem, jenž náhle poroste drobnými kvítky mateřídoušky. – Zhasne první ze sedmi zapálených svící.
Vodník
Mládenci se chystají stavět májku. – Dívce v prostých bílých šatech uletí rudý šáteček, který spadne do blízkého jezera. Tady ho vidí vodník, žijící ve své říši s vodní bytostí. – Dívka v noci pozoruje z osamělého stavení nedaleko břehu jezero. Nevidí však rej, který tu provozují vodník a vodní bytost. – Ráno se dívka navzdory matčinu varování vydá k jezeru prát. Prolomí se pod ní lávka. - Utonulou dívku probere pod vodou vodník polibkem. Jeho dosavadní družka mlčky žárlí. Venku řádí zběsilé živly. Na lávce píská na píšťalku malý chlapec. – Matka večer marně vyhlíží dceru. – Dívka přijímá ve vodě laskání svého nového milého, který se jí pak zmocní. – Čas plyne. Dívce se narodí chlapec. Rodiče s ním dovádějí pod vodou. – Mladé ženě se stýská po matce. Vodník jí posléze neochotně dovolí, aby ji navštívila. Musí se však vrátit do klekání a musí nechat ve vodní říši své dítě. – Dívka se doma přivítá s matkou a daruje jí perlu. Den rychle uteče. Matka zdržuje dceru v domě. – Vodník na dvoře prosí ženu, aby se vrátila. Matka jí však zbraňuje. Zajistí dům proti vetřelci. Venku se strhne bouře a dovnitř teče voda. Vodník se zlobí, chce, aby se žena postarala o dítě. Ale matka ji navzdory jejím prosbám nepustí. Naopak požaduje, aby vodník přinesl dítě před práh. – Po chvíli se ozve z venku dětský pláč. Dcera je zoufalá, ale matka nepovolí. Pláč náhle zmlkne. Pod dveřmi vpluje dovnitř rudý šátek a posléze se přitékající voda zbarví krví. Zavládne ticho. Matka otevře dveře a hrůzou vzkřikne. – Dcera se z neštěstí pomátne, zatímco vodník teskní.
Svatební košile
Krajem jde náboženské procesí. – Panna večer ukládá svatební košili. Po klekání se modlí ve světničce před obrázkem Bohorodičky. Chce, aby se vrátil její milý, který odešel do ciziny. – Z hrobu vstává voják. O chvíli později přemlouvá za oknem milou, aby šla s ním. Vytáhne ji ven a letí s ní povětřím na svatební obřad. Dívka má na hlavě věneček. Milenec se zalekne jejích modlitebních knih a zahodí je. Pak mu vadí její růženec. I toho jí zbaví. – Když letí nad lomem, podivný ženich se smíchem zahodí i její křížek po mamince. Dívka má strach. – Dvojice doletí až ke hřbitovu. Panna milého ošálí a schová se před ním v márnici, v níž však leží umrlcovo tělo. Milý se zlobí a za dveřmi vyzývá mrtvolu, aby otevřela závoru. Třikrát se umrlec na jeho rozkaz zdvihne, dvakrát ho dívka ukonejší úpěnlivou prosbou k Bohu a k Panně Marii. Když se mrtvola potřetí blíží k zoufalé nevěstě, ozve se zakokrhání a dovnitř pronikne sluneční paprsek. Umrlec strne. Dívka vychází ven. Na křížích jsou poházené košile z její výbavy.
Polednice
Ke kostelíku na kopci kráčejí svatebčané. – Žhavé léto. Sluneční hodiny na božích mukách za vsí ukazují poledne. Zjeví se příšerná vysoká stařena o berlích, polednice. Pomalu kráčí polní cestou. – Děti si hrají na slepou bábu. Schovají se před polednicí, která pohybem nakrátko „zmrtví“ dívenku se šátkem přes oči. Děti po bytosti házejí kameny. – Malý kluk doma sveřepě pláče. Matka se zlobí. Na plotně kypí hrnce a ona neví, kam dřív skočit. Stačí si však přitom ještě vykládat karty. Vyhrožuje dítěti a nakonec opravdu zavolá oknem polednici. Obrátí se další karta, na níž je Smrtka. – Stařena vchází do dveří. Chce jídlo. Ale žena, chránící před ní dítě, v hrůze strne. Polednice, která se ničeho nedočkala, odchází. – Do dveří vstoupí muž. – Smutní manželé sedí na lavici. Na stole leží mrtvý klouček...
Zlatý kolovrat
Podzim. Ke kostelu na stráni kráčí pohřeb. – V lese, plném spadaného listí, najde malý pištec sklíčko, jež ukazuje starému muži, který vypráví dávný příběh. – Divoký jezdec zahlédne v lese u skalního vodopádu polonahou dívku se džbánem. Po veselém laškování mu dívka zmizí v lesním příbytku. Pán, který je v zemi králem, přikáže její staré lstivé maceše, aby přivedla nevlastní dceru Dorničku na hrad: chce se s ní oženit. Matka mu marně nabízí svou pravou dceru Hátu, která je ovšem zaostalá a líná. – Druhý den se trojice vydá na hrad. Matka s dcerou v lese zabijí Dorničku sekerou a nožem. Usekají jí ruce a nohy, vyloupou jí oči a vše vezmou s sebou. – Na hradě se koná svatba nic netušícího krále s nepravou nevěstou. – Nedlouho po hostině musí panovník odjet. – Kouzelný dědeček (vypravěč) pošle chlapce s píšťalkou na hrad, aby tam s novou královnou vyměnil zlatý kolovrat, zlatou přeslici a zlatý kužel za končetiny a oči mrtvé dívky. – Chlapec splní svůj úkol a dědeček pokropí zabitou Dorničku živou vodou. – Večer se vrací král domů. Přikáže ženě, aby mu na zlatém kolovratu upředla zlatou nit. Sotva začne královna šlapat na pedál, kolovrat spustí lidským hlasem litanii o zločinu. Rozzuřený král pochopí zradu. Ujede do lesa, kde se šťastně setká s oživlou Dorničkou a odveze si ji. – Obě falešnice pak v lese rozsápají vlci. Otec a syn putují dále světem.
Dceřina kletba
Večer sedí na poli okolo ohně vojáci. Jeden z nich laškuje s dívkou, která si ho odvede domů. Matka smutně naslouchá, jak se dvojice miluje v komůrce. Modlí se k Panně Marii. – Při dračkách přizná zoufalá dcera matce, že zabila své nechtěné děťátko. Chce najít „květ, který by jí zbavil viny“. Obě ženy se v sychravém počasí vydají přes skály k vrchu, na němž stojí šibenice a u ní postává skupina mlčenlivých vesničanů. Dívka před svou popravou prokleje milence, který ji opustil, a pak i nešťastnou matku za to, že jí nezbraňovala...
Štědrý den
Zasněžená krajina. V chalupě se při přástkách baví dvě dívky o tom, co je čeká. Chápavě je poslouchá stará žena. – V noci se obě dívky vypraví k jezeru. Podle obyčeje vysekají díru do ledu, aby v hluboké vodě spatřily svou budoucnost. – Hana tam uvidí svého milého Václava, Marie však spatří rakev a kříž. – Stará žena, usmířená se svým životem, zatím skoná v prázdném kostele, kde dohoří poslední, sedmá svíce. – Chlapec s píšťalkou ráno vchází do kostela, plného hořících svící. Když pak vyjde ven, vidí rej masopustních masek, mezi nimiž jsou i lidé z předcházejících příběhů. Postavy zvolna mizejí v dálce...
Ocenění:
Český lev
2000 - F. A. Brabec (Nejlepší kamera)
2000 - Nejlepší zvuk
2000 - Jan Jirásek (Nejlepší hudba)
2000 - Nejlepší filmový plakát
2000 - Nejlepší film (nominace)
2000 - Nejlepší střih (nominace)
2000 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
2000 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.12.2000 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2001 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.1.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 35 329 056
Návštěvnost v ČR 615 754
Tvůrci a herci
F. A. Brabec (Režie), Deana Horváthová-Jakubisková (Produkce), Jan Jirásek (Hudba), F. A. Brabec (Kamera), Boris Machytka (Střih), David Saudek (Scénografie), Jiří Hlupý (Scénografie), Milan Popelka (Scénografie), Jaroslava Pecharová (Kostýmy), Jiří Klenka (Zvuk), Jana Radilová (Masky), F. A. Brabec (Scénář), Deana Horváthová-Jakubisková (Scénář), Miloš Macourek (Scénář), Karel Jaromír Erben (kniha) (Předloha), Linda Rybová (Herec), Bolek Polívka (Herec), Kateřina Janečková (Herec), Klára Sedláčková-Oltová (Herec), Karel Dobrý (Herec), Sandra Nováková (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Jana Švandová (Herec), Alena Mihulová (Herec), Aňa Geislerová (Herec), Věra Galatíková (Herec), Nina Divíšková (Herec), Zuzana Bydžovská (Herec), Ivan Vyskočil (Herec), Jiří Schmitzer (Herec), Karel Roden (Herec), Dan Bárta (Herec), Sára Voříšková (Herec), Marian Roden (Herec), Naďa Šafratová (Herec), Anna Bezoušková (Herec), Martina Gasparovičová-Bezoušková (Herec)
2000/81/Česko/Drama, Horor, Mysteriózní, Romantický, Fantasy, Povídkový, Poetický
Zajímavost k filmu
- Vodní scény v baladě "Vodník" se pro svou autentičnost opravdu natáčely pod vodou, herci před jejich natočením absolvovali potápěčský kurz.
- Natáčení filmu probíhalo od jara roku 1999 do zimy roku 2000.
- Místo původních knižních dvanácti balad (třináctá nedokončená) jich bylo zfilmováno pouze sedm.
- F. A. Brabec se nechal v souvislosti s filmem slyšet: "Jsme si vědomi toho, že náš film není konvenčně komerční, ale rozhodně nechceme, aby nám divák utekl z kina. Nemám ambice dělat si film sám pro sebe nebo pro výlučný okruh spřízněných duší. Dali jsme si pro sebe již při psaní scénáře úkol, že chceme od začátku do konce diváka v každé minutě něčím bavit. V každé básni jsme vymýšleli, čím bych diváka zaujali."
- V baladě "Dceřina kletba" má matka při večerní modlitbě na stěně u postele nenápadný obrázek svaté Terezie z Lisieux. Ta ale v době, kdy balada byla napsána, ještě nežila a svatořečena byla až v roce 1925.
- Hřbitovní scéna z balady Svatební košile se natáčela na hřbitově řádových sester v Řepích (Praha 17).
- Fantaskní koláž sedmi básní ze slavné sbírky K.J.Erbena, kterou převedl na plátno režisér F.A.Brabec, je založena na barevnosti a unikátních nápadech čtyř ročních období. (M.B)
- V baladě "Zlatý kolovrat" dubluje Aňu Geislerovou ve scénách, kde se objevují obě sestry, její skutečná sestra Ester Geislerová.
- Natáčení filmu probíhalo od jara roku 1999 do zimy roku 2000.
- Místo původních knižních dvanácti balad (třináctá nedokončená) jich bylo zfilmováno pouze sedm.
- F. A. Brabec se nechal v souvislosti s filmem slyšet: "Jsme si vědomi toho, že náš film není konvenčně komerční, ale rozhodně nechceme, aby nám divák utekl z kina. Nemám ambice dělat si film sám pro sebe nebo pro výlučný okruh spřízněných duší. Dali jsme si pro sebe již při psaní scénáře úkol, že chceme od začátku do konce diváka v každé minutě něčím bavit. V každé básni jsme vymýšleli, čím bych diváka zaujali."
- V baladě "Dceřina kletba" má matka při večerní modlitbě na stěně u postele nenápadný obrázek svaté Terezie z Lisieux. Ta ale v době, kdy balada byla napsána, ještě nežila a svatořečena byla až v roce 1925.
- Hřbitovní scéna z balady Svatební košile se natáčela na hřbitově řádových sester v Řepích (Praha 17).
- Fantaskní koláž sedmi básní ze slavné sbírky K.J.Erbena, kterou převedl na plátno režisér F.A.Brabec, je založena na barevnosti a unikátních nápadech čtyř ročních období. (M.B)
- V baladě "Zlatý kolovrat" dubluje Aňu Geislerovou ve scénách, kde se objevují obě sestry, její skutečná sestra Ester Geislerová.
Odkazy