Kovář z Podlesí / Kovář z Podlesí (2013/85/Česko, Slovensko/Animovaný, Fantasy, Komedie, Rodinný) 38%
06.10.2023 01:34
JEDNOU VĚTOU
„Pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak.“
Filmová pohádka, ve které spolu s herci hrají animované postavy. Podlesí je malá vesnička, kterou se před lety přehnala válka s Turkem. Dobré houbové víly byly tehdy požádány o pomoc, ale protože vykonaly dobro i zlo zároveň, byly potrestány a staly se z nich houbové baby. A na Podlesí za to padla kletba. Teď přišel čas vše napravit, ale ve vsi se objevil Drak. A tak zatímco se Toník snaží zachránit svou milou Bětku ze spárů zlých víl, jeho strýc Kovář se, se svými zaměstnanci Veverkou a Křečkem, vypraví na Draka. Hlavní myšlenkou pohádky je, že se zlem nelze bojovat hrubou silou, ale naopak – rozumem, srdcem a odvahou. Kovář z Podlesí má poklidné tempo klasických pohádek a bez zbytečného spěchu vypráví příběh, ve kterém jde, jako v každé pohádce, o souboj dobra a zla. A protože je to „pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak“ není ani dobro a zlo až tak úplně jednoznačné, a stejně jako děj filmu, je i jeho závěr nečekaný a originální.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Půjdu lehce proti proudu a řeknu, že jsem čekal něco strašlivého, a dostal něco až překvapivě snesitelného, byť mám dojem, že schovávání se za masku originality je trochu přehnaná snaha zakrýt nedotaženosti zejména v oblasti výstavby příběhu. Na druhou stranu, když přistoupíte na to, že zkrátka z nějakého důvodu tam lidem nepřijde divné, že mluví nejen některá zvířata (ta jsou zrovna "v rámci možností" vysvětlená) ale i stromy, máte poměrně neotřelou a sympatickou pohádku, s nějakou tou drobnou satirou navrch:) Animace hlodavců naprosto super, po vizuální stránce je pohádka velmi příjemným překvapením i jako celek. Takže ode mě 60%. (Gemini) 3*
Vlastně je mi docela líto, hodnotit Kováře z Podlesí takhle nízko. Ale ten film dohromady prostě nefunguje. Jednotlivosti jsou až výborné, herecky Polívka, Somr, Seidlová a dabéři loutek. Spojení herecké akce s mechanickou loutkou a dalšími zajímavý triky (využívání camery obscury) je odvážné a smělé a přála bych si takových prvků vidět v českých filmech víc. Zajímavé je i zasazení pohádky do jiné časové epochy, než bývá běžně v kraji zvykem... Z toho plynou neokoukané kostýmy atd. Ale dětští herci jsou vyloženě slabí, scénáři chyběla pevná ruka dramaturga a tak je pohled na celek bohužel jen přehlídkou nevyužitých příležitostí. (NinadeL) 2*
Divný film. Poetika a výtvarno se mi líbily, ono to má blízko ke Kuky se vrací, a ten zas k hrám typu Machinarium. Kamera je velmi dobrá, jak ve snímání krajiny, tak navození nálady, dokonce si párkrát hraje se zlatým řezem. Ale žasl jsem nad některými „nápady“ (ona nestačí víla, houbové víly, vynálezy a mluvící křeček a veverky, on tam ještě musí být za humny hodný drak) nebo některými dialogy (Ty asi nejsi kůň, co? - Ne, já jsem drak. - Aha. A můžeme být kamarádi? - Tak jo, když na mě neřekneš, že sem chodím na uzené.). Některé scény jsem si musel vracet - třeba jsem vůbec nepochopil, proč tam najednou lítá nějaký andílek, a ony jí houbové víly vytřásly duši z těla - ale tak, že to člověk nemá snad ani šanci postřehnout. Podobně jsem si říkal, kam najednou z jejího těla zmizeli pavouci? Až později jsem v jiné recenzi našel, že v sekundovém záběru jsou na Bětce vidět netopýři, takže mi mělo jako divákovi dojít, že oni ty pavouky sežrali. Nu, na těch pár pikosekund, kdy se tento záběr objevil, ne, nedošlo. On vůbec film vůbec nepracuje s dramaturgickými vrcholy - každá klíčovější situace je podána zastřeně, skoro utajeně, nebo nicotně a rozvláčně, jako by o nic nešlo. Třeba vypjatá chvilka u dračí jeskyně. Budou nebo nebudou bojovat? Ne, budou si povídat a filozofovat. A pak jsou zde rozhodné chyby - třeba že obyvatelé vesnice se bojí strašidelného mlýna, ale najednou tam stojí před ním, jen aby mohli střílet na draka, o kterém nevěděli, že se tam objeví? Uvědomil si někdo, že Toník jde podzemím za vílou celou noc a většinu druhého dne, a beze spánku a bez jídla? A pak jde na draka a furt nemá hlad a furt nespí? Nepochopil jsem postavu šlechticova syna - on jako blb nevypadá, ale chová se. Tudíž mně, jako divákovi, mělo být více sugerováno, že je to vlastně pablb, protože ta postava se chová nekonzistentně. Být ta postava od začátku koncipovaná jako ten blb v Mrazíkovi, co huhňá Nastěnku chci za ženu, tak to celé působí daleko líp. Stejně tak postava Bětky je hrána hodně neschopnou herečkou, které se její projev nedá moc věřit. Jo, a taky jsem nepochopil, proč jsou v celém filmu odkazy na film Frankenstein, ať v úvodní scéně s bleskem nebo později u zástupu lidí s loučemi, proč to? S pohádkou to nemělo žádnou soudružnost, vnitřní fór, nic. (honajz) 3*
VELKÁ RECENZE
Česká pohádka dostává pořádný direkt, jaký tu běžně očekáváme od Zdeňka Trošky a o který se o Vánocích marně, byť vytrvale pokouší Česká televize. Klasické schéma a idea moralizujícího příběhu s vývojem a překážkami se už asi v pohádkové krajině přežívají, neboť tentokrát, a to pozor, česká kina vítají „jinou“ pohádku. Když tohle reklamy slíbí, skoro by se dalo čekat, že se inovativní kreativec rozhodne fantasticky převrátit schémata, udělat z draků hrdiny a z lidí zloduchy, nechat princeznu zachraňovat prince, přenést děj do nepohádkového prostředí nebo v duchu tolerance oslavit lásku a nerozdílnost lidí velkou líbačkou dvou princů na závěr filmu.
Nicméně, o tom nynější jinakost není. Spočívá v tom, že už děti nebudeme učit o dobru a zlu a že dobro zvítězí, ačkoli každý soudný dospělý s kouskem cynika v duši ví, že dobro zvítězí, až když zlo odjede na dovolenou. Pohádka Kovář z Podlesí je spíš o tom, že jsme všichni hodní a zlo je přechodný stav, který se dá vyléčit polívčičkou a narovnáním do pravého úhlu. Ale popořadě, za sedmero horami a za sedmero řekami….
Žili lidé v Podlesí s obávaným prokletým mlýnem. Sirotek Toník, který se zakoukal do starostovic dcerky Bětky, je naštěstí chytrý hoch a vynálezce a umí zvířatům dát lidského ducha, mj. mluvit. Jenomže Bětku chce starosta provdat za někoho důležitější, aby byla do života dobře zabezpečená. Toník a Bětka se tedy rozhodnou uprchnout, aby se Bětka zachránila před nápadníkem, který ji ani nechce.
Úkryt naleznou v mlýnu, jenomže tam je do svých spárů dostanou tři zlé houby a Toník musí najít způsob, jak Bětku zachránit před věčným prokletím. Kovář, invalida bez nohy, se mezi tím s mluvícími zvířaty vydává Toníka najít. Nasedne tedy do kolečkového křesla na zvířecí pohon a pomalu a pomaloučku jede vstříc kdovíčemu. Jó a taky je tam drak, pravý, nefalšovaný CGI s vystudovanou filosofickou fakultou.
Jinakost snímku je skutečně dech beroucí, jako by se nějaký avantgardní směr zavinul do hávů pohádkového žánru a ve vyhnanství dětské tvorby se snažil bavit nejmenší. V díle se totiž horko těžko hledá smysl, což nejspíš nebyl záměr, a tak mu to odpouštíme (přesto, racionálně zaměřené bytosti by se mu měly vyhnout). Napínavý pohádkový příběh by byl na místě, aby se záhy scény neformovaly do šiků nepochopitelných záchvatů šílenství a utrpení nad jednáním postav bez jasných motivů a orientace. Příběh by tu nevykouzlili ani Brumbál s Gandalfem dohromady.
Režie a scénář je zásluha jednoho muže, zatracovaného filmaře a oceňovaného literáta, Pavla Göbla, který tedy na jednu stranu natočí Veni vidi vici, ale pak napíše Tichého společníka. Kovář z Podlesí víc upomíná na Veni vidi vici (mínus product placement), byť je tu hypotetická možnost, že v literární podobě vytvářelo bujaré fantazijní veselí celistvější a humornější dílo. Göbl uvádí, že jeho oblíbeným vypravěče je Luis Bunuel, což vysvětluje, že některé chvíle sledování Kováře z Podlesí připomínají Andaluského psa – labyrint podivností.
Dílo je jednoznačně a skvěle okořeněno fantastickými nápady. Ty se však zdají být víc ozvláštněním, které odvádí pozornost od toho, že postavy se motají kolem dokola a nechávají se vodit sílami mocnějšími než boží vševědoucnost. Hodně se toho namluví, nejlépe třikrát zopakovat a stejně to postavy neberou v potaz. Krátkou metráž natahují výplňové scény, které nemají ani poetiku, ani humor a nerozvíjejí vyprávění. Jsou vloženy z potřeby překlenovat nutné výjevy. Tak tu máme první setkání s mluvící loutkovou veverkou, které je zachyceno při vstávání do práce. Pointa scény je, že veverčák nechce vylézt z pelíšku, ale žena mu říká, ať vstane, on ale odmítá. Všechno, tečka.
Seznámení s podivuhodnými charaktery neoplývá nápaditostí a zasloužilo by si hračičkovský přístup, nikoli užití nejbanálnější kostry vyprávění, která pomůže scény odbít. Hlavní hrdina Toník je vynálezce, ale že by během samotného filmu něco vytvořil, nikoli. Jedinou připomínkou jeho umu jsou křeček a veverka, kteří mluví a mluví, nebo pohánějí kolečkové křeslo, ale jejich přínos nepřekročí stín dvou užvaněných kamarádů a elektrické baterie.
Jiným selháním (rozuměj jinakostí a osvěžením) se stává narušení pohádkových úkolů a plánů. Postavy tak přicházejí s podivuhodnými nápady, které souzní s dalšími absurdnostmi bez špetky jiskry a vtipu. Navíc způsob, jakým k řešení došly, film neosvětluje, nedává nám možnost rozluštit odpověď na záchranu jiné postavy. Ryzí ukázka scenáristického faulu přichází v závěru, takže dál čtěte na vlastní nebezpečí.
Hrdinové si totiž vymyslí, že draka není třeba zabít, domluví se s ním a plán je, že jen prohlásí, že ho zabili. Hned vzápětí ale drak s jedním protagonistou zaletí do vesnice, kde je všichni vidí, což je echt nenápadné. To ještě zvládne napravit další protagonista, který se vrátí později s kusem dračího ocasu a slovy, že ho přemohl. Během následující scény veselky ale stejně drak přijde, všichni se skamarádí a jako divák nevím, proč pro mě vůbec nějaký plán vymýšleli, když byl k ničemu, proč se nespřátelili rovnou, proč se nesjednotili hned a záchranu pak nepodnikli dohromady s cílem očistit město od mlýnského prokletí.
Otázky začínající „proč“ se dostavují často, a to s každou účelovou scénou, která jen zbytečně zdržuje a nemá žádný nosný užitek, natožpak divácký požitek. Je tam velké množství podivností, které by pro lepší kompaktnost zasloužily stylizovanější pojetí celého filmu, nikoli reálný svět nějaké rurální vesnice, se vzpomínkami na bitvy s Turky a rozumnými svatby z nutnosti. To, co se původně honosí odlišností, se mění v trapnost a kostrbatost, ze které jde hlava kolem.
Kovář z Podlesí je v nejlepším slova smyslu přehlídka práce s animací loutkovou, animací digitální, kresbou syna Františka Skály a zeleným pozadím. Kolik času se věnovalo animaci, tolik času během toho mohli věnovat i obsahu. Nicméně digitální i ruční triky jsou na vysoké úrovni a pomáhají zachránit aspoň něco málo z toho, co se vydalo špatnou cestou, nejspíš z popudu zlého pohádkového rozcestníku. Kompletně digitální drak je dostatečné úrovni, jistotu kvality představuje práce s loutkami, která je pro český film příznačná. Nicméně chvála je směřována hlavně k technické stránce, která byl odvedena profesionálně.
Krásné jsou pak doprovodné kresby Františka Antonína Skály, který skrz několik statických kreseb odvypráví kus příběhu či dávnou legendu jako zkušený vypravěč. Srozumitelně, názorně i velkolepě bez nutnosti platit za velký kompars či počítačové triky. Navíc bez nich by složitá mytologie jednotlivých magických prvků mohla v klasickém vyprávění zabřednout do stejných zmatků jako zbytek.
Vedle počítačových potvor, loutek a létajících duší hrají i normální herci, kterým v roli bodrého kováře vévodí dobře nadsazeným výkonem Bolek Polívka. Josef Somr odehrál svůj standard, nicméně pomáhá svým laskavým projevem pojmout do vdavek nutícího otce sympaticky, nikoli jako zloducha. Dvojice mladých protagonistů Gregor Bauer a Valérie Šámalová ukazují mladický standard začínajících herců. Rostislav Novák mladší pak v roli cizího nápadníka doplácí na nedotažený, zkratkovitý scénář, který jeho postavu, trochu hlupáka, pojímá mimo jakýkoli měřitelný rámec.
Myslím, že aby dítě nemělo během promítání tisíc otázek, muselo by být také malé, aby nerozumělo, co se říká. Jinak bude ještě pozornější, byť jeho pozornost upoutá veverka a křeček. Nedělají však dost eskapád, aby ho to nezačalo nudit.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Kovářův dospívající synovec Toník připravuje s vnučkou starosty Bětkou před bouřkou pokus se semínky, z nichž by rostl dýňový chléb. Experiment s blesky se nezdaří. Kovář, který za války přišel o nohu, pošle Bětku domů. Toník ji doprovází a zaskočí ho, když mu dívka dá nesmělý polibek na tvář. Starosta se domlouvá s namyšleným správcem: když provdá svou vnučku Bětku za jeho syna, tak obec Podlesí bude povýšena na město. V ložnici Bětka promítá mladšímu bráškovi Lojzíkovi na primitivním přístroji na zeď obrázky a vypráví mu legendu, jež se váže k Polesí. V místním mlýně, odkud pochází sirotek Toník, se z generace na generaci dědily tři kouzelné kameny, s jejichž pomocí bylo možné přivolat tři víly. Za války mlynářka kameny použila, ale víly situaci vesničanů ještě zhoršily a za trest byly proměněny ve strašidla. V Podlesí žijí skoro samé ženy, protože muži ve válce padli. Nad vesnicí přelétne v noci drak. Ráno v doupěti na stromě budí paní Veverková manžela a posílá ho do kovárny, kde Veverka s panem Křečkem asistují kovářovi. Toník naučil zvířátka pracovat a mluvit. Pan Veverka jen lituje, že sám naučil mluvit i manželku. Selky si povídají o neznámém monstru, jež jim v noci zahubilo drůbež. Starosta pošle Lojzíka ke kováři pro erb, který dal vyrobit na počest povýšení obce. Bětka musí navzdory protestům ke slepicím. Selky se před starostovým domem dožadují, aby bylo do vesnice povoláno vojsko (doufají, že vojáci je zbaví záhadného hubitele drůbeže a že si konečně užijí s mužskými). Kovář Lojzíkovi představí oba mluvící hlodavce. Toník najde kouzelný meč po prapředkovi, který údajně skolil draka. Když se od Lojzíka dozví o zamýšlených Bětčiných zásnubách, uková s kovářem pro dívku svůj zásnubní prsten z ucha starého kastrolu. Ke starostovi přijede správce s poněkud přitroublým synem. Nešťastná Bětka uteče z domu. Bětka a Toník se v kovárně rozhodnou, že půjdou do mlýna, kam se nikdo neodváží, protože tam straší. Jen Toník se tam nebojí. Dá teď dívce prstýnek. Dvojice ve mlýně najde tři kamínky. Bětka náhodou přivolá tři zakleté víly, které mají podobu bedly, muchomůrky a pýchavky, ale chybí jim dolní část těla. Když je dívka vidí, vystrčí Toníka ven a on se propadne do sklepa. Bětku víly spoutají pavučinami, a tak uvězní její tělo. Vznášející se duše, která ho opustila, se do něj musí vrátit do následující půlnoci, jinak tělo zůstane vílám navždy. Bětčina duše odletí. Toníka jeden z kouzelných kamínků vyvede ven do lesa. Správcův synek se láduje ve starostově spíži. Za okénkem zahlédne draka, ale nebojí se ho, naopak se s ním spřátelí. Oba jsou osamělí a schází jim kamarád. Selky draka viděly a ráno znovu chtějí povolat vojáky. Starosta jen nerad nadiktuje faráři dopis, v němž žádá o příchod jedné roty. Spolu se správcem a farářem se pak v kovárně dožadují kouzelného meče. Podle kováře však meč žádnou moc nemá. Po odchodu nezvané návštěvy pošle kovář pana Křečka a pana Veverku pro Bětku s Toníkem. Pan Veverka najde na stromě Bětčinu duši a přivede ji do kovárny. Kovář ji nevidí, ale hlodavcům a psu Frňákovi nakonec uvěří. Vynalézavý pan Křeček připraví pro kováře kolečkový vozík. Muž vezme meč a batoh a s hlodavci, kteří vozík pohánějí šlapáním v kole, a s Bětčinou duší vyrazí hledat Toníka a skolit draka. Synek u starosty navrhne, že na draka půjde sám. Na rozcestí kováři ukáže cestu meč; tím se potvrdí, že je opravdu kouzelný. Pocestní se však trochu zamotají a ocitnou se pod stromem, kde bydlí Veverkovi. Kovář najde v batohu Frňáka a paní Veverková má plno řečí. Toníka zavede kouzelný kámen do jeskyně k Paní víl. Ta mu vyčte, že využil hlodavce na práci bez jejího dovolení, ale poradí mu, aby pro zlé víly obstaral „maso, které dorůstá“; jedině tak Bětku zachrání. Synek se motá kolem bludného rozcestníku. Toník se objeví u strýce v lese a všichni i s Bětčinou duší dál hledají draka. Rozcestník jim nakonec ukáže správnou cestu. Synek zatím dojede k chalupě osamělé uhlířky, která mu nařídí, aby naštípal dříví. Kovář s ostatními dorazí k jeskyni. Vylákají draka ven. Zjistí, že obluda není nebezpečná, nýbrž jen osamělá. Dohodnou se, že si useknou kus dračího ocasu, který doroste stejně jako ještěrkám; část chtějí dovézt do vesnice jako trofej a část naservírovat vílám. Toník doletí na drakovi ke mlýnu, kde osvobodí Bětčino tělo od pavouků a pavučin; duše se vrátí na své místo. Synek, který svačí na uhlířčině zápraží, se zalekne, když vidí na obloze draka, a běží kamaráda zachránit. Zlé víly dostanou polívku z dračího ocasu a vrátí se jim krása a dolní část těla. Paní víl cestou do vesnice sveze kováře na svém voze. Ve vesnici se slaví svatba správcova syna s uhlířkou. Toník s Bětkou představí vesničanům přátelského draka. Do vsi dorazí vojáci. Jsou rádi, že proti „bestii“ nemusejí zasáhnout, a hned se zajímají o selky. Za tmy drak předvede parádní ohňostroj.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.5.2013 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 16.5.2013 Bontonfilm SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.9.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 4 057 931
Návštěvnost v ČR 41 333
„Pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak.“
Filmová pohádka, ve které spolu s herci hrají animované postavy. Podlesí je malá vesnička, kterou se před lety přehnala válka s Turkem. Dobré houbové víly byly tehdy požádány o pomoc, ale protože vykonaly dobro i zlo zároveň, byly potrestány a staly se z nich houbové baby. A na Podlesí za to padla kletba. Teď přišel čas vše napravit, ale ve vsi se objevil Drak. A tak zatímco se Toník snaží zachránit svou milou Bětku ze spárů zlých víl, jeho strýc Kovář se, se svými zaměstnanci Veverkou a Křečkem, vypraví na Draka. Hlavní myšlenkou pohádky je, že se zlem nelze bojovat hrubou silou, ale naopak – rozumem, srdcem a odvahou. Kovář z Podlesí má poklidné tempo klasických pohádek a bez zbytečného spěchu vypráví příběh, ve kterém jde, jako v každé pohádce, o souboj dobra a zla. A protože je to „pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak“ není ani dobro a zlo až tak úplně jednoznačné, a stejně jako děj filmu, je i jeho závěr nečekaný a originální.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Půjdu lehce proti proudu a řeknu, že jsem čekal něco strašlivého, a dostal něco až překvapivě snesitelného, byť mám dojem, že schovávání se za masku originality je trochu přehnaná snaha zakrýt nedotaženosti zejména v oblasti výstavby příběhu. Na druhou stranu, když přistoupíte na to, že zkrátka z nějakého důvodu tam lidem nepřijde divné, že mluví nejen některá zvířata (ta jsou zrovna "v rámci možností" vysvětlená) ale i stromy, máte poměrně neotřelou a sympatickou pohádku, s nějakou tou drobnou satirou navrch:) Animace hlodavců naprosto super, po vizuální stránce je pohádka velmi příjemným překvapením i jako celek. Takže ode mě 60%. (Gemini) 3*
Vlastně je mi docela líto, hodnotit Kováře z Podlesí takhle nízko. Ale ten film dohromady prostě nefunguje. Jednotlivosti jsou až výborné, herecky Polívka, Somr, Seidlová a dabéři loutek. Spojení herecké akce s mechanickou loutkou a dalšími zajímavý triky (využívání camery obscury) je odvážné a smělé a přála bych si takových prvků vidět v českých filmech víc. Zajímavé je i zasazení pohádky do jiné časové epochy, než bývá běžně v kraji zvykem... Z toho plynou neokoukané kostýmy atd. Ale dětští herci jsou vyloženě slabí, scénáři chyběla pevná ruka dramaturga a tak je pohled na celek bohužel jen přehlídkou nevyužitých příležitostí. (NinadeL) 2*
Divný film. Poetika a výtvarno se mi líbily, ono to má blízko ke Kuky se vrací, a ten zas k hrám typu Machinarium. Kamera je velmi dobrá, jak ve snímání krajiny, tak navození nálady, dokonce si párkrát hraje se zlatým řezem. Ale žasl jsem nad některými „nápady“ (ona nestačí víla, houbové víly, vynálezy a mluvící křeček a veverky, on tam ještě musí být za humny hodný drak) nebo některými dialogy (Ty asi nejsi kůň, co? - Ne, já jsem drak. - Aha. A můžeme být kamarádi? - Tak jo, když na mě neřekneš, že sem chodím na uzené.). Některé scény jsem si musel vracet - třeba jsem vůbec nepochopil, proč tam najednou lítá nějaký andílek, a ony jí houbové víly vytřásly duši z těla - ale tak, že to člověk nemá snad ani šanci postřehnout. Podobně jsem si říkal, kam najednou z jejího těla zmizeli pavouci? Až později jsem v jiné recenzi našel, že v sekundovém záběru jsou na Bětce vidět netopýři, takže mi mělo jako divákovi dojít, že oni ty pavouky sežrali. Nu, na těch pár pikosekund, kdy se tento záběr objevil, ne, nedošlo. On vůbec film vůbec nepracuje s dramaturgickými vrcholy - každá klíčovější situace je podána zastřeně, skoro utajeně, nebo nicotně a rozvláčně, jako by o nic nešlo. Třeba vypjatá chvilka u dračí jeskyně. Budou nebo nebudou bojovat? Ne, budou si povídat a filozofovat. A pak jsou zde rozhodné chyby - třeba že obyvatelé vesnice se bojí strašidelného mlýna, ale najednou tam stojí před ním, jen aby mohli střílet na draka, o kterém nevěděli, že se tam objeví? Uvědomil si někdo, že Toník jde podzemím za vílou celou noc a většinu druhého dne, a beze spánku a bez jídla? A pak jde na draka a furt nemá hlad a furt nespí? Nepochopil jsem postavu šlechticova syna - on jako blb nevypadá, ale chová se. Tudíž mně, jako divákovi, mělo být více sugerováno, že je to vlastně pablb, protože ta postava se chová nekonzistentně. Být ta postava od začátku koncipovaná jako ten blb v Mrazíkovi, co huhňá Nastěnku chci za ženu, tak to celé působí daleko líp. Stejně tak postava Bětky je hrána hodně neschopnou herečkou, které se její projev nedá moc věřit. Jo, a taky jsem nepochopil, proč jsou v celém filmu odkazy na film Frankenstein, ať v úvodní scéně s bleskem nebo později u zástupu lidí s loučemi, proč to? S pohádkou to nemělo žádnou soudružnost, vnitřní fór, nic. (honajz) 3*
VELKÁ RECENZE
Česká pohádka dostává pořádný direkt, jaký tu běžně očekáváme od Zdeňka Trošky a o který se o Vánocích marně, byť vytrvale pokouší Česká televize. Klasické schéma a idea moralizujícího příběhu s vývojem a překážkami se už asi v pohádkové krajině přežívají, neboť tentokrát, a to pozor, česká kina vítají „jinou“ pohádku. Když tohle reklamy slíbí, skoro by se dalo čekat, že se inovativní kreativec rozhodne fantasticky převrátit schémata, udělat z draků hrdiny a z lidí zloduchy, nechat princeznu zachraňovat prince, přenést děj do nepohádkového prostředí nebo v duchu tolerance oslavit lásku a nerozdílnost lidí velkou líbačkou dvou princů na závěr filmu.
Nicméně, o tom nynější jinakost není. Spočívá v tom, že už děti nebudeme učit o dobru a zlu a že dobro zvítězí, ačkoli každý soudný dospělý s kouskem cynika v duši ví, že dobro zvítězí, až když zlo odjede na dovolenou. Pohádka Kovář z Podlesí je spíš o tom, že jsme všichni hodní a zlo je přechodný stav, který se dá vyléčit polívčičkou a narovnáním do pravého úhlu. Ale popořadě, za sedmero horami a za sedmero řekami….
Žili lidé v Podlesí s obávaným prokletým mlýnem. Sirotek Toník, který se zakoukal do starostovic dcerky Bětky, je naštěstí chytrý hoch a vynálezce a umí zvířatům dát lidského ducha, mj. mluvit. Jenomže Bětku chce starosta provdat za někoho důležitější, aby byla do života dobře zabezpečená. Toník a Bětka se tedy rozhodnou uprchnout, aby se Bětka zachránila před nápadníkem, který ji ani nechce.
Úkryt naleznou v mlýnu, jenomže tam je do svých spárů dostanou tři zlé houby a Toník musí najít způsob, jak Bětku zachránit před věčným prokletím. Kovář, invalida bez nohy, se mezi tím s mluvícími zvířaty vydává Toníka najít. Nasedne tedy do kolečkového křesla na zvířecí pohon a pomalu a pomaloučku jede vstříc kdovíčemu. Jó a taky je tam drak, pravý, nefalšovaný CGI s vystudovanou filosofickou fakultou.
Jinakost snímku je skutečně dech beroucí, jako by se nějaký avantgardní směr zavinul do hávů pohádkového žánru a ve vyhnanství dětské tvorby se snažil bavit nejmenší. V díle se totiž horko těžko hledá smysl, což nejspíš nebyl záměr, a tak mu to odpouštíme (přesto, racionálně zaměřené bytosti by se mu měly vyhnout). Napínavý pohádkový příběh by byl na místě, aby se záhy scény neformovaly do šiků nepochopitelných záchvatů šílenství a utrpení nad jednáním postav bez jasných motivů a orientace. Příběh by tu nevykouzlili ani Brumbál s Gandalfem dohromady.
Režie a scénář je zásluha jednoho muže, zatracovaného filmaře a oceňovaného literáta, Pavla Göbla, který tedy na jednu stranu natočí Veni vidi vici, ale pak napíše Tichého společníka. Kovář z Podlesí víc upomíná na Veni vidi vici (mínus product placement), byť je tu hypotetická možnost, že v literární podobě vytvářelo bujaré fantazijní veselí celistvější a humornější dílo. Göbl uvádí, že jeho oblíbeným vypravěče je Luis Bunuel, což vysvětluje, že některé chvíle sledování Kováře z Podlesí připomínají Andaluského psa – labyrint podivností.
Dílo je jednoznačně a skvěle okořeněno fantastickými nápady. Ty se však zdají být víc ozvláštněním, které odvádí pozornost od toho, že postavy se motají kolem dokola a nechávají se vodit sílami mocnějšími než boží vševědoucnost. Hodně se toho namluví, nejlépe třikrát zopakovat a stejně to postavy neberou v potaz. Krátkou metráž natahují výplňové scény, které nemají ani poetiku, ani humor a nerozvíjejí vyprávění. Jsou vloženy z potřeby překlenovat nutné výjevy. Tak tu máme první setkání s mluvící loutkovou veverkou, které je zachyceno při vstávání do práce. Pointa scény je, že veverčák nechce vylézt z pelíšku, ale žena mu říká, ať vstane, on ale odmítá. Všechno, tečka.
Seznámení s podivuhodnými charaktery neoplývá nápaditostí a zasloužilo by si hračičkovský přístup, nikoli užití nejbanálnější kostry vyprávění, která pomůže scény odbít. Hlavní hrdina Toník je vynálezce, ale že by během samotného filmu něco vytvořil, nikoli. Jedinou připomínkou jeho umu jsou křeček a veverka, kteří mluví a mluví, nebo pohánějí kolečkové křeslo, ale jejich přínos nepřekročí stín dvou užvaněných kamarádů a elektrické baterie.
Jiným selháním (rozuměj jinakostí a osvěžením) se stává narušení pohádkových úkolů a plánů. Postavy tak přicházejí s podivuhodnými nápady, které souzní s dalšími absurdnostmi bez špetky jiskry a vtipu. Navíc způsob, jakým k řešení došly, film neosvětluje, nedává nám možnost rozluštit odpověď na záchranu jiné postavy. Ryzí ukázka scenáristického faulu přichází v závěru, takže dál čtěte na vlastní nebezpečí.
Hrdinové si totiž vymyslí, že draka není třeba zabít, domluví se s ním a plán je, že jen prohlásí, že ho zabili. Hned vzápětí ale drak s jedním protagonistou zaletí do vesnice, kde je všichni vidí, což je echt nenápadné. To ještě zvládne napravit další protagonista, který se vrátí později s kusem dračího ocasu a slovy, že ho přemohl. Během následující scény veselky ale stejně drak přijde, všichni se skamarádí a jako divák nevím, proč pro mě vůbec nějaký plán vymýšleli, když byl k ničemu, proč se nespřátelili rovnou, proč se nesjednotili hned a záchranu pak nepodnikli dohromady s cílem očistit město od mlýnského prokletí.
Otázky začínající „proč“ se dostavují často, a to s každou účelovou scénou, která jen zbytečně zdržuje a nemá žádný nosný užitek, natožpak divácký požitek. Je tam velké množství podivností, které by pro lepší kompaktnost zasloužily stylizovanější pojetí celého filmu, nikoli reálný svět nějaké rurální vesnice, se vzpomínkami na bitvy s Turky a rozumnými svatby z nutnosti. To, co se původně honosí odlišností, se mění v trapnost a kostrbatost, ze které jde hlava kolem.
Kovář z Podlesí je v nejlepším slova smyslu přehlídka práce s animací loutkovou, animací digitální, kresbou syna Františka Skály a zeleným pozadím. Kolik času se věnovalo animaci, tolik času během toho mohli věnovat i obsahu. Nicméně digitální i ruční triky jsou na vysoké úrovni a pomáhají zachránit aspoň něco málo z toho, co se vydalo špatnou cestou, nejspíš z popudu zlého pohádkového rozcestníku. Kompletně digitální drak je dostatečné úrovni, jistotu kvality představuje práce s loutkami, která je pro český film příznačná. Nicméně chvála je směřována hlavně k technické stránce, která byl odvedena profesionálně.
Krásné jsou pak doprovodné kresby Františka Antonína Skály, který skrz několik statických kreseb odvypráví kus příběhu či dávnou legendu jako zkušený vypravěč. Srozumitelně, názorně i velkolepě bez nutnosti platit za velký kompars či počítačové triky. Navíc bez nich by složitá mytologie jednotlivých magických prvků mohla v klasickém vyprávění zabřednout do stejných zmatků jako zbytek.
Vedle počítačových potvor, loutek a létajících duší hrají i normální herci, kterým v roli bodrého kováře vévodí dobře nadsazeným výkonem Bolek Polívka. Josef Somr odehrál svůj standard, nicméně pomáhá svým laskavým projevem pojmout do vdavek nutícího otce sympaticky, nikoli jako zloducha. Dvojice mladých protagonistů Gregor Bauer a Valérie Šámalová ukazují mladický standard začínajících herců. Rostislav Novák mladší pak v roli cizího nápadníka doplácí na nedotažený, zkratkovitý scénář, který jeho postavu, trochu hlupáka, pojímá mimo jakýkoli měřitelný rámec.
Myslím, že aby dítě nemělo během promítání tisíc otázek, muselo by být také malé, aby nerozumělo, co se říká. Jinak bude ještě pozornější, byť jeho pozornost upoutá veverka a křeček. Nedělají však dost eskapád, aby ho to nezačalo nudit.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Kovářův dospívající synovec Toník připravuje s vnučkou starosty Bětkou před bouřkou pokus se semínky, z nichž by rostl dýňový chléb. Experiment s blesky se nezdaří. Kovář, který za války přišel o nohu, pošle Bětku domů. Toník ji doprovází a zaskočí ho, když mu dívka dá nesmělý polibek na tvář. Starosta se domlouvá s namyšleným správcem: když provdá svou vnučku Bětku za jeho syna, tak obec Podlesí bude povýšena na město. V ložnici Bětka promítá mladšímu bráškovi Lojzíkovi na primitivním přístroji na zeď obrázky a vypráví mu legendu, jež se váže k Polesí. V místním mlýně, odkud pochází sirotek Toník, se z generace na generaci dědily tři kouzelné kameny, s jejichž pomocí bylo možné přivolat tři víly. Za války mlynářka kameny použila, ale víly situaci vesničanů ještě zhoršily a za trest byly proměněny ve strašidla. V Podlesí žijí skoro samé ženy, protože muži ve válce padli. Nad vesnicí přelétne v noci drak. Ráno v doupěti na stromě budí paní Veverková manžela a posílá ho do kovárny, kde Veverka s panem Křečkem asistují kovářovi. Toník naučil zvířátka pracovat a mluvit. Pan Veverka jen lituje, že sám naučil mluvit i manželku. Selky si povídají o neznámém monstru, jež jim v noci zahubilo drůbež. Starosta pošle Lojzíka ke kováři pro erb, který dal vyrobit na počest povýšení obce. Bětka musí navzdory protestům ke slepicím. Selky se před starostovým domem dožadují, aby bylo do vesnice povoláno vojsko (doufají, že vojáci je zbaví záhadného hubitele drůbeže a že si konečně užijí s mužskými). Kovář Lojzíkovi představí oba mluvící hlodavce. Toník najde kouzelný meč po prapředkovi, který údajně skolil draka. Když se od Lojzíka dozví o zamýšlených Bětčiných zásnubách, uková s kovářem pro dívku svůj zásnubní prsten z ucha starého kastrolu. Ke starostovi přijede správce s poněkud přitroublým synem. Nešťastná Bětka uteče z domu. Bětka a Toník se v kovárně rozhodnou, že půjdou do mlýna, kam se nikdo neodváží, protože tam straší. Jen Toník se tam nebojí. Dá teď dívce prstýnek. Dvojice ve mlýně najde tři kamínky. Bětka náhodou přivolá tři zakleté víly, které mají podobu bedly, muchomůrky a pýchavky, ale chybí jim dolní část těla. Když je dívka vidí, vystrčí Toníka ven a on se propadne do sklepa. Bětku víly spoutají pavučinami, a tak uvězní její tělo. Vznášející se duše, která ho opustila, se do něj musí vrátit do následující půlnoci, jinak tělo zůstane vílám navždy. Bětčina duše odletí. Toníka jeden z kouzelných kamínků vyvede ven do lesa. Správcův synek se láduje ve starostově spíži. Za okénkem zahlédne draka, ale nebojí se ho, naopak se s ním spřátelí. Oba jsou osamělí a schází jim kamarád. Selky draka viděly a ráno znovu chtějí povolat vojáky. Starosta jen nerad nadiktuje faráři dopis, v němž žádá o příchod jedné roty. Spolu se správcem a farářem se pak v kovárně dožadují kouzelného meče. Podle kováře však meč žádnou moc nemá. Po odchodu nezvané návštěvy pošle kovář pana Křečka a pana Veverku pro Bětku s Toníkem. Pan Veverka najde na stromě Bětčinu duši a přivede ji do kovárny. Kovář ji nevidí, ale hlodavcům a psu Frňákovi nakonec uvěří. Vynalézavý pan Křeček připraví pro kováře kolečkový vozík. Muž vezme meč a batoh a s hlodavci, kteří vozík pohánějí šlapáním v kole, a s Bětčinou duší vyrazí hledat Toníka a skolit draka. Synek u starosty navrhne, že na draka půjde sám. Na rozcestí kováři ukáže cestu meč; tím se potvrdí, že je opravdu kouzelný. Pocestní se však trochu zamotají a ocitnou se pod stromem, kde bydlí Veverkovi. Kovář najde v batohu Frňáka a paní Veverková má plno řečí. Toníka zavede kouzelný kámen do jeskyně k Paní víl. Ta mu vyčte, že využil hlodavce na práci bez jejího dovolení, ale poradí mu, aby pro zlé víly obstaral „maso, které dorůstá“; jedině tak Bětku zachrání. Synek se motá kolem bludného rozcestníku. Toník se objeví u strýce v lese a všichni i s Bětčinou duší dál hledají draka. Rozcestník jim nakonec ukáže správnou cestu. Synek zatím dojede k chalupě osamělé uhlířky, která mu nařídí, aby naštípal dříví. Kovář s ostatními dorazí k jeskyni. Vylákají draka ven. Zjistí, že obluda není nebezpečná, nýbrž jen osamělá. Dohodnou se, že si useknou kus dračího ocasu, který doroste stejně jako ještěrkám; část chtějí dovézt do vesnice jako trofej a část naservírovat vílám. Toník doletí na drakovi ke mlýnu, kde osvobodí Bětčino tělo od pavouků a pavučin; duše se vrátí na své místo. Synek, který svačí na uhlířčině zápraží, se zalekne, když vidí na obloze draka, a běží kamaráda zachránit. Zlé víly dostanou polívku z dračího ocasu a vrátí se jim krása a dolní část těla. Paní víl cestou do vesnice sveze kováře na svém voze. Ve vesnici se slaví svatba správcova syna s uhlířkou. Toník s Bětkou představí vesničanům přátelského draka. Do vsi dorazí vojáci. Jsou rádi, že proti „bestii“ nemusejí zasáhnout, a hned se zajímají o selky. Za tmy drak předvede parádní ohňostroj.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.5.2013 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 16.5.2013 Bontonfilm SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.9.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 4 057 931
Návštěvnost v ČR 41 333
Tvůrci a herci
Pavel Göbl (Režie), Kateřina Špůrová (Produkce), Robert Nebřenský (Hudba), Richard Špůr (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Jiří Sternwald (Scénografie), Ivana Brádková (Kostýmy), Martin Večeřa (Zvuk), Lukáš Král (Masky), Pavel Göbl (Scénář), Bolek Polívka (Herec), Gregor Bauer (Herec), Valerie Šámalová (Herec), Filip Dvořák (Herec), Matěj Převrátil (Herec), Josef Somr (Herec), Milan Markovič (Herec), Rostislav Novák ml. (Herec), Jiří Pecha (Herec), Szidi Tobias (Herec), Ivana Chýlková (Herec), Iveta Dušková (Herec), Barbora Seidlová (Herec), Ivana Uhlířová (Herec), Božidara Turzonovová (Herec), Iva Pazderková (Herec), Vratislav Brabenec (Herec), Monika Horká (Herec), Bohdana Pavlíková (Herec), Petr Lněnička (Herec), Václav Koubek (Herec), Robert Nebřenský (Herec), Johana Regentová (Herec), Kristýna Regentová (Herec)
2013/85/Česko, Slovensko/Animovaný, Fantasy, Komedie, Rodinný
Zajímavost k filmu
- Škrečok a veverička - hlavné postavy zvieratiek - sú ako animačné bábky snímané klasickou metódou okienko po okienku. Režisér bol presvedčený, že to filmu môže dať niečo skutočného, napriek tomu, že sa to môže zdať už zastaralé.
- Jeden z objektov v skanzene je rodný dom Josefa Somra (Starosta).
- Film chtěl být věrný i jazyku té doby, což zohlednili i herci. Bolek Polívka v jedné ze scén například upravil původní slovo "křižovatka" na "rozcestí".
- Draka namluvil Vratislav Brabenec, údajně pod heslem "Plastic People dětem".
- Když byl osloven Bolek Polívka s tím, zda bude ve filmu hrát, jeho první otázka zněla: "A co tam hraje Pecha?" Režisér Göbl mu odpověděl, že nic. A tak dostal pan Pecha velkou roli.
- Ve filmu je víc jak tři sta trikových záběrů.
- Výtvarnou koncepci filmu dělal František A. Skála. Navrhl také všechny speciální rekvizity, loutky a draka. Rekvizity si i sám, s pomocí přátel , vyrobil.
- Filmaři natáčeli ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo v jeskyních na Českolipsku, kde vznikla i pohádka S čerty nejsou žerty (1984).
- Z účtu původního producenta filmu, firmy Lennox majitele Kamila Kožíška, zmizelo 1 600 000 Kč poskytnutých Českou televizí, aniž by byla provedena jakákoliv práce. Dalších 1 400 000 Kč poskytnutých Státním fondem pro podporu a rozvoj české kinematografie bylo zablokováno vymyšleným návrhem na exekuci bratra majitele producentské firmy, Milana Kožíška. Natáčení filmu proběhlo bez těchto peněz.
- Jeden z objektov v skanzene je rodný dom Josefa Somra (Starosta).
- Film chtěl být věrný i jazyku té doby, což zohlednili i herci. Bolek Polívka v jedné ze scén například upravil původní slovo "křižovatka" na "rozcestí".
- Draka namluvil Vratislav Brabenec, údajně pod heslem "Plastic People dětem".
- Když byl osloven Bolek Polívka s tím, zda bude ve filmu hrát, jeho první otázka zněla: "A co tam hraje Pecha?" Režisér Göbl mu odpověděl, že nic. A tak dostal pan Pecha velkou roli.
- Ve filmu je víc jak tři sta trikových záběrů.
- Výtvarnou koncepci filmu dělal František A. Skála. Navrhl také všechny speciální rekvizity, loutky a draka. Rekvizity si i sám, s pomocí přátel , vyrobil.
- Filmaři natáčeli ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo v jeskyních na Českolipsku, kde vznikla i pohádka S čerty nejsou žerty (1984).
- Z účtu původního producenta filmu, firmy Lennox majitele Kamila Kožíška, zmizelo 1 600 000 Kč poskytnutých Českou televizí, aniž by byla provedena jakákoliv práce. Dalších 1 400 000 Kč poskytnutých Státním fondem pro podporu a rozvoj české kinematografie bylo zablokováno vymyšleným návrhem na exekuci bratra majitele producentské firmy, Milana Kožíška. Natáčení filmu proběhlo bez těchto peněz.
Odkazy
Hrají:
Bolek Polívka, Gregor Bauer, Valerie Šámalová, Filip Dvořák, Matěj Převrátil, Josef Somr, Milan Markovič, Rostislav Novák ml., Jiří Pecha, Szidi Tóbiás, Ivana Chýlková, Iveta Dušková, Barbora Seidlová, Ivana Uhlířová, Božidara Turzonovová, Iva Pazderková, Vratislav Brabenec, Monika Horká, Bohdana Pavlíková, Petr Lněnička, Václav Koubek, Robert Nebřenský, Johana Regentová, Kristýna Regentová