Konfident / Konfident ( 2012/108/Slovensko, Polsko, Česko/Drama, Komedie, Historický, Thriller) 63%
06.10.2023 01:33
JEDNOU VĚTOU
„Jiří Mádl vás slyší.“
OBSAH
Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu 1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh... Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu?(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (Malarkey) 3*
Já sice oceňuju, každej snímek a snahu ukázat tehdejší dobu ve skutečným světle rudýho teroru pachanýho na vlastním národě, ale tohle přece nemůže projít a stavět se to na stejnou uroveň podobně založeným snímkům z let minulých. Jedná se mě především o nesmírnou dějovou naivitu, ta největší mně čekala při závěrečným objevu, vždyt to a nejen to (Míši ulet, chování "chartistů" na zahradě, atd, atd ) bylo až k smíchu, tohle by nedokázal vymyslet ani Baron prášil po láhvi vodky. Film měl naštěstí i svý silné momenty, především Budařova postava, byla přesně ta, na které rudej režim založil svou existenci. Vůbec, pokud bych měl něco z filmu pochválit, tak to byly herecké výkony, hrozně se mně krom páně Budaře, líbila Míša Majerníková a to jak jako holka, tak jako herečka, Ondru Vetchýho mám rád, on má takovej svůj hererckej styl kterej mě sedne ať hraje co hraje, ale třeba s Kaiserova majora ve filmu Pouta šel mnohem větší strach. Celkově jsem rád, že jsem tenhle film viděl, ale že bych ho doporučoval jako ukázku toho jak to tady kdysi fungovalo, tak to teda ani omylem, od toho tady máme jiný majstrštyky. (Enšpígl) 3*
Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Začněme neobvykle, nejdříve si upřesníme výraz "konfident", který pochází z latinského con-fidens - kdo se svěřuje, důvěrník, nebo také informátor. Konfident může být skrytý (externí) spolupracovník policie, zpravodajské služby, celní stráže a je jimi nasazován do monitorovaného prostředí (povstalci, mafie, pašeráci) za účelem získávání informací. My víme o spolupracovníkovi nacistické nebo komunistické tajné policie, přičemž nebyl zaměstnancem, ale spolupracoval externě, případně za nepravidelnou odměnu. Slovo má pak pejorativní význam "donašeč", "slídil" nebo "udavač".
Konfident nezřídka pracuje i jako provokatér. Slovo se u nás v tomto smyslu používalo už za Rakouska-Uherska: jako konfident byl odhalen Karel Sabina, postavu konfidenta Brettschneidera vytvořil Jaroslav Hašek.Státní bezpečnost (StB, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB ) ihned od svého vzniku v roce 1945 politická policie, která byla pod kontrolou KSČ, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990 a některé její úlohy převzal nově vzniklý Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV.
Chceme-li jít na vzrušující film, který se odehrává v minulém, tj. ve XX. století, pak si nenechme uniknout film s tajemným a jednoduchým názvem Konfident. Tento thriller vznikal v koprodukci ČR, Slovenska a Polska na námět i scénář Luboníra Slivky. Režíroval ho Juraj Nvota, a je pro děti do 12 let nevhodný. Film Konfident si odbyl svou premiéru 5. června 2012 a jeho distribuci provádí Bontonfilm. V hlavních rolích hraje především zcela dominantní Jiří Mádl (Adam), dále pak Michaela Majerníková (Eva), Ady Hajdu (soused Jozef), Jan Budař (zástupce Rybárik), Ondřej Vetchý (velitel Dravec), Táňa Pauhofová (Jana Janonymová). Jak vidíme, je obsazení herci skvělými a zkušenými. V menších rolích dále hrají: Marko Igonda (Matúš), Arnošt Goldfam (spisovatel Arnošt), Martin Geišberg (Ján Janonymus), Marek Geišberg (kněz), Macier Stuhr (člen STB) a další.
Film Konfident nám jako divákům nabídne vzrušující a napínavý příběh, vycházející ze skutečnosti (archivní materiály Ústavu paměti národa v Bratislavě), příběh střetu jedince s dobře organizovanou státní policejní mocí. Pojednává o mladých lidech, kteří nejsou vůbec protřelí životem. Jejich nevinnost, jejich strach a nevyhnutelnost situace je hlavním hybatelem děje. To se ve filmech z této doby ještě neobjevilo. Vždy se jednalo o lidi starší, kteří už měli možnost pár chyb v životě udělat a víceméně věděli, co dělají. A dodáme, že v českém filmu vznikly dva výborné filmy o praktikách StB. Kachyňovo Ucho v roce 1969 a drama Pouta režiséra Radima Špačka.
Jiří Mádl ztvárňuje postavu Adama Černého, radioamatéra, jenž zaujal Státní bezpečnost (StB). Po absolvování základní vojenské služby pracuje jako dispečer na sportovním letišti poblíž západní hranice Československa. Jezdí si svým hnědým Velorexem spokojeně se svou Evičkou a nic jim oběma nebrání, aby si později uchystali svatbu v bílém. Adam i Eva se bohužel stávající historickými svědky vojenské invaze v srpnu 1968. Aniž si to tehdy Adam sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh. Miluje Evu, a kvůli ní podepíše smlouvu s STB. Stane se profesionálním agentem, konfidentem, velmi žádaným odborníkem, jehož úkolem je odposlouchávat lidi a shromažďovat materiály. Brzy Adam ale zjistí, že i on je sledován. Aniž Evu do toho všeho zasvětí, nestačí se oba divit, jaké se v jejich domácnosti začnou dít věci. Nejdříve přivezou ledničku, nebo mají náhodou vytopený byt, kdy jim, nic netušíce, byla instalována štěnice, která odposlouchává všechno, co se u nich doma děje, jejich hlasité milování nevyjímaje. A když je zatčen i jeho soused, učitel a zpěvák, otec dvojčat, začíná Adam chápat, že jde do tuhého. Adam v pravém slova smyslu není ten pravý pomahač pro StB, je hodně citlivý a vše se zračí v jeho přenádherných očích, nic jiného totiž po celou dobu příběhu nelze vnímat než ty jeho věčně smutné a vylekané oči.
Eva si toho také brzy všimne, je totiž rovněž vtažena do soukolí pronásledování a vydírání. Oba svorně proti tomu bojují, časem ale oba zjistí, že je to vše marné. Povídat a milovat se totiž mohou doma jen, když si pustí vodou z kohoutku, aby rušili odposlouchávání štěnicí. Adam se občas snaží svou práci sabotovat, ale mašinérie zla se valí čím dál hrozivěji nejen na něho, ale i na jeho nejbližší sousedy a přátele. Máme si myslet, že Adam a Eva dokážou dále přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jejich touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu? Na osudech Adama možná pochopíme, jak se na počátku slušný člověk zaplete do soukolí zla. Stačí malý ústupek, mravní kompromis, osobní zájem a cesta do mefistofelovských pekel je otevřena!? Velmi překvapivým momentem je filmový záběr úplně nakonec, který nás přece jen donutí přemýšlet, jak to vlastně vůbec s Adamem a Evou dopadlo? Tak by to ve filmu – thrilleru - mělo vždy být.
Hlavním tématem příběhu filmu Konfident je především strach. V té pohnuté době na hranicích slouží mladí vojáci, jako by hlídali obrovské vězení velikého socialistického tábora svobody. Mají strach. Musí plnit rozkazy. I střílet. Také Adam má strach. Zúčastňuje se celé akce jako radiolokátor. Sice jen odposlouchává, ale kdyby nebylo jeho, narušitele hranice by možná nikdo nezachytil. Biblický Adam zhřešil. Vydatně mu v tom pomáhala Eva. Také v příběhu Konfidenta je tomu tak. Hrdinova láska a později manželka se také jmenuje Eva. Věčný příběh, věčně aktuální. Scenárista Ĺubomír Slivka svého Konfidenta modeloval na základě studia autentických archivních materiálů. V každém detailu je cítit, že se v zobrazovaném prostředí vyzná. Na rozdíl od Adama vidí mašinérii strachu pod povrch. Stačí okamžik a ten, kdo pronásledoval, se sám stane pronásledovaným. Ten, kdo ohrožoval, je ohrožený. Nabízí se i téma viny a odpuštění. Nic není jednoduché. Hlavně, když má postava pravdivě projít obrovským vývojem, uvědoměním, pokáním a činem. Jak říká režisér, Juraj Nvota, všichni, kteří se zúčastnili natáčení filmu Konfident, vydatně pomáhali, a přitom se dělili na ty, kteří minulý režim zažili, a na ty, kteří se divili. Natáčeli i na bývalém sídlišti ruských okupantů uprostřed rozsáhlého vojenského území na Lešti. V letech 68 až 89 tam žilo okolo pěti tisíc vojáků i s rodinami. Prý tajně prodávali Slovákům benzin a potraviny, aby měli za co pít. Natáčelo se i v táboře Vojna u Příbrami, kde zase pět tisíc našich politických vězňů žilo za dvojitým ostnatým plotem na jednom kilometru čtverečním a těžilo uran pro Rusy v nelidských podmínkách. Tam se divili všichni. Jak je možné, že něco takového mohlo existovat? Film Konfident se točil s přestávkami skoro rok. Producentka Katka Vanžurová pokaždé vytvořila dobré podmínky jak pro film, tak pro oddech. K tomu scenárista, který přijímal zkušenosti herců a vlastně všech zúčastněných. Polský koproducent a wroclawská skupina Mikromusic přispěla také ke vnitřnímu intenzivnímu uchopení filmové hudby.
Ocenění:
Český lev
2012 - Jan Malíř (Nejlepší kamera) (nominace)
Slnko v sieti
2014 - Táňa Pauhofová (Vedlejší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 5.7.2012 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 19.4.2012 Continental film -
Premiéra Polsko: 13.10.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 890 641
Návštěvnost v ČR 6 883
„Jiří Mádl vás slyší.“
OBSAH
Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu 1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh... Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu?(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (Malarkey) 3*
Já sice oceňuju, každej snímek a snahu ukázat tehdejší dobu ve skutečným světle rudýho teroru pachanýho na vlastním národě, ale tohle přece nemůže projít a stavět se to na stejnou uroveň podobně založeným snímkům z let minulých. Jedná se mě především o nesmírnou dějovou naivitu, ta největší mně čekala při závěrečným objevu, vždyt to a nejen to (Míši ulet, chování "chartistů" na zahradě, atd, atd ) bylo až k smíchu, tohle by nedokázal vymyslet ani Baron prášil po láhvi vodky. Film měl naštěstí i svý silné momenty, především Budařova postava, byla přesně ta, na které rudej režim založil svou existenci. Vůbec, pokud bych měl něco z filmu pochválit, tak to byly herecké výkony, hrozně se mně krom páně Budaře, líbila Míša Majerníková a to jak jako holka, tak jako herečka, Ondru Vetchýho mám rád, on má takovej svůj hererckej styl kterej mě sedne ať hraje co hraje, ale třeba s Kaiserova majora ve filmu Pouta šel mnohem větší strach. Celkově jsem rád, že jsem tenhle film viděl, ale že bych ho doporučoval jako ukázku toho jak to tady kdysi fungovalo, tak to teda ani omylem, od toho tady máme jiný majstrštyky. (Enšpígl) 3*
Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Začněme neobvykle, nejdříve si upřesníme výraz "konfident", který pochází z latinského con-fidens - kdo se svěřuje, důvěrník, nebo také informátor. Konfident může být skrytý (externí) spolupracovník policie, zpravodajské služby, celní stráže a je jimi nasazován do monitorovaného prostředí (povstalci, mafie, pašeráci) za účelem získávání informací. My víme o spolupracovníkovi nacistické nebo komunistické tajné policie, přičemž nebyl zaměstnancem, ale spolupracoval externě, případně za nepravidelnou odměnu. Slovo má pak pejorativní význam "donašeč", "slídil" nebo "udavač".
Konfident nezřídka pracuje i jako provokatér. Slovo se u nás v tomto smyslu používalo už za Rakouska-Uherska: jako konfident byl odhalen Karel Sabina, postavu konfidenta Brettschneidera vytvořil Jaroslav Hašek.Státní bezpečnost (StB, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB ) ihned od svého vzniku v roce 1945 politická policie, která byla pod kontrolou KSČ, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990 a některé její úlohy převzal nově vzniklý Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV.
Chceme-li jít na vzrušující film, který se odehrává v minulém, tj. ve XX. století, pak si nenechme uniknout film s tajemným a jednoduchým názvem Konfident. Tento thriller vznikal v koprodukci ČR, Slovenska a Polska na námět i scénář Luboníra Slivky. Režíroval ho Juraj Nvota, a je pro děti do 12 let nevhodný. Film Konfident si odbyl svou premiéru 5. června 2012 a jeho distribuci provádí Bontonfilm. V hlavních rolích hraje především zcela dominantní Jiří Mádl (Adam), dále pak Michaela Majerníková (Eva), Ady Hajdu (soused Jozef), Jan Budař (zástupce Rybárik), Ondřej Vetchý (velitel Dravec), Táňa Pauhofová (Jana Janonymová). Jak vidíme, je obsazení herci skvělými a zkušenými. V menších rolích dále hrají: Marko Igonda (Matúš), Arnošt Goldfam (spisovatel Arnošt), Martin Geišberg (Ján Janonymus), Marek Geišberg (kněz), Macier Stuhr (člen STB) a další.
Film Konfident nám jako divákům nabídne vzrušující a napínavý příběh, vycházející ze skutečnosti (archivní materiály Ústavu paměti národa v Bratislavě), příběh střetu jedince s dobře organizovanou státní policejní mocí. Pojednává o mladých lidech, kteří nejsou vůbec protřelí životem. Jejich nevinnost, jejich strach a nevyhnutelnost situace je hlavním hybatelem děje. To se ve filmech z této doby ještě neobjevilo. Vždy se jednalo o lidi starší, kteří už měli možnost pár chyb v životě udělat a víceméně věděli, co dělají. A dodáme, že v českém filmu vznikly dva výborné filmy o praktikách StB. Kachyňovo Ucho v roce 1969 a drama Pouta režiséra Radima Špačka.
Jiří Mádl ztvárňuje postavu Adama Černého, radioamatéra, jenž zaujal Státní bezpečnost (StB). Po absolvování základní vojenské služby pracuje jako dispečer na sportovním letišti poblíž západní hranice Československa. Jezdí si svým hnědým Velorexem spokojeně se svou Evičkou a nic jim oběma nebrání, aby si později uchystali svatbu v bílém. Adam i Eva se bohužel stávající historickými svědky vojenské invaze v srpnu 1968. Aniž si to tehdy Adam sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh. Miluje Evu, a kvůli ní podepíše smlouvu s STB. Stane se profesionálním agentem, konfidentem, velmi žádaným odborníkem, jehož úkolem je odposlouchávat lidi a shromažďovat materiály. Brzy Adam ale zjistí, že i on je sledován. Aniž Evu do toho všeho zasvětí, nestačí se oba divit, jaké se v jejich domácnosti začnou dít věci. Nejdříve přivezou ledničku, nebo mají náhodou vytopený byt, kdy jim, nic netušíce, byla instalována štěnice, která odposlouchává všechno, co se u nich doma děje, jejich hlasité milování nevyjímaje. A když je zatčen i jeho soused, učitel a zpěvák, otec dvojčat, začíná Adam chápat, že jde do tuhého. Adam v pravém slova smyslu není ten pravý pomahač pro StB, je hodně citlivý a vše se zračí v jeho přenádherných očích, nic jiného totiž po celou dobu příběhu nelze vnímat než ty jeho věčně smutné a vylekané oči.
Eva si toho také brzy všimne, je totiž rovněž vtažena do soukolí pronásledování a vydírání. Oba svorně proti tomu bojují, časem ale oba zjistí, že je to vše marné. Povídat a milovat se totiž mohou doma jen, když si pustí vodou z kohoutku, aby rušili odposlouchávání štěnicí. Adam se občas snaží svou práci sabotovat, ale mašinérie zla se valí čím dál hrozivěji nejen na něho, ale i na jeho nejbližší sousedy a přátele. Máme si myslet, že Adam a Eva dokážou dále přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jejich touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu? Na osudech Adama možná pochopíme, jak se na počátku slušný člověk zaplete do soukolí zla. Stačí malý ústupek, mravní kompromis, osobní zájem a cesta do mefistofelovských pekel je otevřena!? Velmi překvapivým momentem je filmový záběr úplně nakonec, který nás přece jen donutí přemýšlet, jak to vlastně vůbec s Adamem a Evou dopadlo? Tak by to ve filmu – thrilleru - mělo vždy být.
Hlavním tématem příběhu filmu Konfident je především strach. V té pohnuté době na hranicích slouží mladí vojáci, jako by hlídali obrovské vězení velikého socialistického tábora svobody. Mají strach. Musí plnit rozkazy. I střílet. Také Adam má strach. Zúčastňuje se celé akce jako radiolokátor. Sice jen odposlouchává, ale kdyby nebylo jeho, narušitele hranice by možná nikdo nezachytil. Biblický Adam zhřešil. Vydatně mu v tom pomáhala Eva. Také v příběhu Konfidenta je tomu tak. Hrdinova láska a později manželka se také jmenuje Eva. Věčný příběh, věčně aktuální. Scenárista Ĺubomír Slivka svého Konfidenta modeloval na základě studia autentických archivních materiálů. V každém detailu je cítit, že se v zobrazovaném prostředí vyzná. Na rozdíl od Adama vidí mašinérii strachu pod povrch. Stačí okamžik a ten, kdo pronásledoval, se sám stane pronásledovaným. Ten, kdo ohrožoval, je ohrožený. Nabízí se i téma viny a odpuštění. Nic není jednoduché. Hlavně, když má postava pravdivě projít obrovským vývojem, uvědoměním, pokáním a činem. Jak říká režisér, Juraj Nvota, všichni, kteří se zúčastnili natáčení filmu Konfident, vydatně pomáhali, a přitom se dělili na ty, kteří minulý režim zažili, a na ty, kteří se divili. Natáčeli i na bývalém sídlišti ruských okupantů uprostřed rozsáhlého vojenského území na Lešti. V letech 68 až 89 tam žilo okolo pěti tisíc vojáků i s rodinami. Prý tajně prodávali Slovákům benzin a potraviny, aby měli za co pít. Natáčelo se i v táboře Vojna u Příbrami, kde zase pět tisíc našich politických vězňů žilo za dvojitým ostnatým plotem na jednom kilometru čtverečním a těžilo uran pro Rusy v nelidských podmínkách. Tam se divili všichni. Jak je možné, že něco takového mohlo existovat? Film Konfident se točil s přestávkami skoro rok. Producentka Katka Vanžurová pokaždé vytvořila dobré podmínky jak pro film, tak pro oddech. K tomu scenárista, který přijímal zkušenosti herců a vlastně všech zúčastněných. Polský koproducent a wroclawská skupina Mikromusic přispěla také ke vnitřnímu intenzivnímu uchopení filmové hudby.
Ocenění:
Český lev
2012 - Jan Malíř (Nejlepší kamera) (nominace)
Slnko v sieti
2014 - Táňa Pauhofová (Vedlejší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 5.7.2012 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 19.4.2012 Continental film -
Premiéra Polsko: 13.10.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 890 641
Návštěvnost v ČR 6 883
Tvůrci a herci
Juraj Nvota (Režie), Katarína Vanžurová (Produkce), Ľubomír Slivka (Produkce), Natalia Grosiak (Hudba), Dawid Korbaczyński (Hudba), Jan Malíř (Kamera), Alois Fišárek (Střih), Miro Mráz (Casting), Marcel Hána (Scénografie), Peter Čanecký (Scénografie), Patrícia Jarjabková (Kostýmy), Ľubica Jarjabková (Kostýmy), Robert Dufek (Zvuk), Lubomír Novota (Zvuk), Juraj Steiner (Masky), Ľubomír Slivka (Scénář), Jiří Mádl (Herec), Michaela Majerníková (Herec), Jan Budař (Herec), Ondřej Vetchý (Herec), Arnošt Goldflam (Herec), Ady Hajdu (Herec), Marko Igonda (Herec), Táňa Pauhofová (Herec), Szidi Tobias (Herec), Marek Geišberg (Herec), Maciej Stuhr (Herec), Dorota Nvotová (Herec), Lukáš Latinák (Herec), Ján Zachar (Herec), Jakub Nvota (Herec), Juraj Haviar (Herec), Helena Moravanská (Herec), Miro Mráz (Herec), Roman Poláčik (Herec), Margita Huťťová (Herec)
2012/108/Slovensko, Polsko, Česko/Drama, Komedie, Historický, Thriller
Zajímavost k filmu
- Událost s polským letadlem se stala v roce 1975. Šlo o práškovací letoun AN-2, pilot letěl sám. Byl sestřelen pilotem ČSLA na stroji L-29. O sestřel údajně požádala polská strana. Podle československých předpisů nebylo možno střílet na letadla socialistických států ani v případě přeletu na západ.
- Auto Jawa Velorex, ktoré sa objavilo vo filme, bolo jedno z najlepšie zreštaurovaných áut. Jeho zapožičanie stálo 1000 eur za deň.
- Scenárista Ľubomír Slivka a režisér Juraj Nvota boli na 23. udeľovaní národnej tvorivej ceny ocenený Tvorivou prémiou za hranú tvorbu pre kiná.
- Stíhačky Mig mají opravdu problém zastavit či zneškodnit malé sportovní letadlo, pokud se drží nízko nad terénem a manévruje. Jsou totiž příliš rychlé.
- Konfident je spolupracovník tajné policie, zatímco zde je hrdinou zaměstnanec tajné policie, konkrétně příslušník Státní bezpečnosti. Název tak nereflektuje děj.
- Když Adam (Jiří Mádl) odposlouchává ve voze Praga V3S, používá radiostanici R-111, která používala automatické mechanické paměti s předvolbou. (ledofredo)
- Scéna s vojenskou automobilovou kolónou sa natáčala priamo v areáli Vojenského historického múzea Piešťany, ktoré jednotlivé múzejné exponáty aj zapožičalo.
- Scéna s prejazdom cez hradnú bránu sa natáčala v Čachticiach a okolí.
- Po veľmi kritickej recenzií na jednom zo slovenských portálov sa strhla silná diskusia, po ktorej nasledoval slovný útok producenta na autora recenzie a vulgárne osočovanie šéfredaktora webu zo strany scenáristu.
- Film bol zdarma premietaný na jednom zo slovenských gymnázií pre viac ako 200 študentov. Po filme nasledovala diskusia s autormi na tému života v období socializmu.
- Na tvorbe filmu sa aktívne podieľali i majitelia veteránov z Nitry, ktorí poskytli svoje automobily a dodali tak snímke dávku vierohodnosti.
- Jedná se o první slovenský film na téma státní bezpečnosti.
- Námět snímku vychází z autentických archivních materiálů Ústavu pamäti národa v Bratislavě. Předlohou hlavního hrdiny byl radioamatér, který se v bývalém Československu dostal do centra pozornosti Státní bezpečnost.
- Pro Adyho Hajdu je film po snímcích Kruté radosti (2002) a Muzika (2007) již třetím titulem, který natočil společně s Jurajem Nvotom.
- Auto Jawa Velorex, ktoré sa objavilo vo filme, bolo jedno z najlepšie zreštaurovaných áut. Jeho zapožičanie stálo 1000 eur za deň.
- Scenárista Ľubomír Slivka a režisér Juraj Nvota boli na 23. udeľovaní národnej tvorivej ceny ocenený Tvorivou prémiou za hranú tvorbu pre kiná.
- Stíhačky Mig mají opravdu problém zastavit či zneškodnit malé sportovní letadlo, pokud se drží nízko nad terénem a manévruje. Jsou totiž příliš rychlé.
- Konfident je spolupracovník tajné policie, zatímco zde je hrdinou zaměstnanec tajné policie, konkrétně příslušník Státní bezpečnosti. Název tak nereflektuje děj.
- Když Adam (Jiří Mádl) odposlouchává ve voze Praga V3S, používá radiostanici R-111, která používala automatické mechanické paměti s předvolbou. (ledofredo)
- Scéna s vojenskou automobilovou kolónou sa natáčala priamo v areáli Vojenského historického múzea Piešťany, ktoré jednotlivé múzejné exponáty aj zapožičalo.
- Scéna s prejazdom cez hradnú bránu sa natáčala v Čachticiach a okolí.
- Po veľmi kritickej recenzií na jednom zo slovenských portálov sa strhla silná diskusia, po ktorej nasledoval slovný útok producenta na autora recenzie a vulgárne osočovanie šéfredaktora webu zo strany scenáristu.
- Film bol zdarma premietaný na jednom zo slovenských gymnázií pre viac ako 200 študentov. Po filme nasledovala diskusia s autormi na tému života v období socializmu.
- Na tvorbe filmu sa aktívne podieľali i majitelia veteránov z Nitry, ktorí poskytli svoje automobily a dodali tak snímke dávku vierohodnosti.
- Jedná se o první slovenský film na téma státní bezpečnosti.
- Námět snímku vychází z autentických archivních materiálů Ústavu pamäti národa v Bratislavě. Předlohou hlavního hrdiny byl radioamatér, který se v bývalém Československu dostal do centra pozornosti Státní bezpečnost.
- Pro Adyho Hajdu je film po snímcích Kruté radosti (2002) a Muzika (2007) již třetím titulem, který natočil společně s Jurajem Nvotom.
Odkazy
Hrají:
Jiří Mádl, Michaela Majerníková, Ondřej Vetchý, Jan Budař, Vladimír Hajdu, Táňa Pauhofová, Martin Geišberg, Marek Geišberg, Jakub Nvota, Ľubomír Burger, Roman Poláčik, Ľubomír Piktor, Maciej Stuhr, Arnošt Goldflam, Marko Igonda, Sebastián Plučinský, Darián Plučinský, Dorota Nvotová, Pavol Klein, Ľubomír Morbacher, Szidi Tóbiás, Ján Zachar, Ida Mrázová, Miro Mráz, Gabriela Marcinková, Helena Moravanská, Anežka Dominová, Margita Huťťová, Dodo Banyák, Ivan Štěpanovský, Nika Brettschneiderová, Roman Polák, Juraj Haviar, Viera Dubačová, Sergej Sanža, František Hál, Ladislav Kerata, Michal Rosík, Martin Šalacha, Ondřej Mataj, Jan Čtvrtník, Lukáš Latinák, Katarzyna Chmara, Sławomir Grzymkowski, Wiktoria Pawłowska, Anna Pawłowska