Kuře melancholik / Kuře melancholik (1999/114/Česko/Drama) 67%
06.10.2023 01:32
JEDNOU VĚTOU
„Venkovský příběh malého chlapce ve světě dospělých"
OBSAH
Děj se odehrává začátkem 20. století. Malý Lojzík, kterému blesk zabil matku, žije na statku se svým otcem a starým čeledínem. Drsný svět ho naučil vnímat obrazy, které mu připomínají ztracenou matčinu náruč. Mezi lidmi marně hledá člověka, na kterého by se mohl znovu citově upnout. Oporu a bezpečí nenachází ani u otce, ani u matčiny sestry ani u macechy Rózy, i když ta jako jediná měla s chlapcem soucit na začátku jejich společného soužití. Jediný, kdo s Lojzíkem skutečně sdílí jeho úděl opuštěného mláděte je obyčejné kuře...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Já jinak české filmy z historie kvituju s povděkem, ale tady se to nějak minulo účinkem. Možná za to můžou herci, kteří ne vždy mi ve své roli sedli. Spíš ale za to může příběh, který mě vůbec nijak neoslnil stejně tak, jako způsob, kterým místy byl vyprávěný. Karel Roden je ale výborný a kdyby nic jiného, tak on tady prostě za žádných okolností nezklame. (Malarkey) 3*
Nádherná baladická adaptace stejnojmenné knihy J. K. Šlejhara. Literární naturalismus předlohy z ní sice vyprchal, pryč je determinace a sociálně kritický tón, ale zůstává posmutnělá až tragická tónina stylizace a civilizační strach, dá se říci i odpor k tomu, co nám civilizační tlaky přinášejí. Rozvrat tradičního manželského svazku (zde způsobený zásahem vyšší moci - maminku zabil blesk) vyústí v citovou frustraci způsobenou příchodem toho, co symbolizuje chlapcova nová macecha. Nově příchozí osoba přináší do narušeného, přesto ale funkčního a harmonického světa zapomenutého statku uprostřed přírody (ukotveného do koloběhu ročních cyklů) všechny propriety dravě se rozpínající civilizace - mamon, citovou vyprahlost, materialismus, hedonismus, požitkářství, fyzično, cynismus a lakotu... Bezbrannému chlapci tak zůstává útěchou už jen útěk k přírodě (propojení s mrtvou maminkou - rys podobný baladám Erbenovým), po jeho odtržení od přírody pak už jen do sebe a k věcem, které mu spojení s přírodou symbolizují ... hlavně tvor přesahující rozměr mazlíčka či hračky, malé bezbranné kuře, stejně osamělé a zranitelné jako on sám... (Radek99) 5*
Film jsem poprvé viděla už dávno, ale vlastně nějak pořád nerozumím tomu, jak může film plný tak živelných herců působit tak bezpohlavně. Dneska jsem to tedy pozorně zkoumala a dospěla jsem k závěru, že za to může (mimo jiné samozřejmě) špatné, necitlivé záběrování. Kameramani se snaží o to, aby jim vznikaly série krásných obrázků a úplně v tom zaniká všechno, co by na filmu mohlo být silné. Detaily používají jen informativně, žádné emoce z nich neplynou. Spousta důležitých záběrů je velmi krátká a jejich obsah nestačí v divákovi zarezonovat, místo toho se ale může dívat na spoustu rádoby malebných záběrů inscenované "divoké" přírody. Také se úplně připravují o nejslibnější potenciál příběhu - vyprávění z perspektivy dítěte, které vnímá informace jinak než socializovaní a znecitlivělí dospěláci. K dítěti se přistupuje pouze skrze ostatní, místo aby tomu bylo naopak, a tím jde všechno zajímavé do háje. (Morien) 2*
VELKÁ RECENZE
Kameraman a režisér Jaroslav Brabec si pro svůj třetí režijní opus zvolil poněkud neobvyklou předlohu: povídku Kuře melancholik zapomenutého autora Josefa K. Šlejhara, která poprvé vyšla v roce 1889. Ve volném zpracování této látky, na němž se s ním scenáristicky podílel Vladimír Körner, klade v duchu svého kameramanského školení důraz zejména na sílu výtvarně koncipovaného obrazu. Jednoduchý příběh, pojatý jako osudové rodinné drama, se odehrává především na horském statku v blíže neurčené minulosti. Sem si přivádí vitální sedlák mladou manželku, která mu brzy porodí chlapce. Rodinné štěstí však zhruba po čtyřech letech rázem ukončí blesk z čistého nebe, který způsobí ženinu smrt. Zatímco se malý chlapec upíná k malému kuřeti, jež jediné přežilo na dvoře útok dravého ptáka, otec nachází útěchu u smyslné šenkýřky Rózy. Ožení se s ní a přivede si ji domů. Hned při svatbě však žena nešťastnou náhodou potratí, což zcela změní její osobnost. Stává se z ní zatrpklá nerudná manželka a macecha. Pod jejím vlivem se mění také sedlákův vztah k milovanému dítěti. Lojzík, vracející se ve svých vizích k zemřelé mamince, těžce onemocní. Při požáru stavení zahyne chlapec i jeho kuře. Z původní šťastné rodiny tak zůstává jen zoufalý a proklínající otec. – Jaroslav Brabec věnoval náročnému projektu čtyři roky usilovné práce. Na první pohled málo nosná látka jej zcela pohltila. Bohaté obrazové a zvukové ztvárnění (pořízené s pomocí nejmodernější snímací i trikové techniky) však zahlušuje tragický lidský příběh, v němž dominuje animální pudovost. Do pozadí se ztrácí i v próze obsažená paralela mezi životem člověka a zvířete. – Značná část filmu se točila ve zbudovaných reálech u slovenské vesnice Terchová.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Při venkovské tancovačce v hospodě zaujme horkokrevného sedláka krásná rusovlasá dívka, která je tu se sestrou. Dvojice později podlehne omamné svatojanské noci... – V kostele se koná svatba těhotné dívky se sedlákem. Žárlivě to sleduje její sestra. Další žárlící ženou je smyslná šenkýřka Róza, s níž sedlák předtím chodil. Tu svérázně utěšuje neurvalá hospodyně Pepina. Majitel hospody, Rózin strýc, se zlobí: sedlák nemá dost peněz ani na vlastní svatbu. - Novomanželé žijí na horském statku. Narodí se jim syn. – Chlapci Lojzíkovi jsou asi čtyři roky. Ve stodole vezme dítě zpod slepice vejce a v ruce se mu vylíhne kuřátko. Nad dvorem krouží dravec. – Mladá rodina je stále pospolu. Otec Alois plete s Lojzíkem pomlázku na maminku, ta se však umí ubránit. Večer čte Maruška synkovi z velké obrázkové knížky pohádku. - Otec při orání na poli narazí na velký kámen. Odpočívá se ženou pod stromem. V dálce zní hřmění první jarní bouřky, ale nebe je zatím jasné. – Koně se splaší, když Lojzík objeví v brázdě hada, a utečou do statku, kde je zastaví starý čeledín Josef. Sedlák přiběhne za nimi. – Josef má neblahé tušení. Běží ke stromu, pod nímž najde mrtvou Marušku, chránící svým tělem chlapce. Z čistého nebe sjel blesk a větev, sražená ze stromu, ženu zabila. Josef dopraví mrtvou domů. Sám se postará o její vystrojení do hrobu. Sedlák je zhroucený. Půjčí čeledínovi na úpravu nebožky stříbrný hřeben a zrcátko, jež se chystal dát manželce jako dárek. Lojzík zatím nechápe, co se děje. – Otec zavede před pohřbem chlapce k otevřené rakvi. Dítě se zlobí na tetu, která přijela na sestřin pohřeb a která chce kvůli němu zůstat na statku. Ani Aloisovi se její úmysl příliš nezamlouvá. – Po skromném pohřbu, při němž teta ztropila hysterickou scénu, se vrací Josef s Lojzíkem na statek. Až příliš pozdě zaženou dravého ptáka, který na dvoře roztrhal slepici i kuřata. Přežilo jen jedno kuřátko, o něž se smutný chlapec začne obětavě starat. – Otec v hospodě zapíjí pohřeb. Baví se v kuchyni s Rózou. Nejdříve je vyruší strýc, potom Pepina. Po Aloisově odchodu konstatuje hospodyně, že takový chlap nevydrží dlouho bez ženské, jinak ho skolí chlast. – Při návratu domů se sedlák rozpláče. Pak ukládá Lojzíka do postele a zpívá mu ukolébavku. – Dny plynou. Čeledín Josef se příliš neshodne s tetou. Ta skrývá svou žádostivost po sedlákovi. Muž se večer zastaví před dveřmi její světnice, kde na něj roztoužená žena čeká, ale odejde. – Sedlák se synkem a se švagrovou jedou na trh. Žena si rozpustila vlasy a vypadá trochu jako sestra. – Lojzíka na trhu šokuje, když vidí, jak trhovci podřezávají kůzle. – Trojice se staví v hospodě. Místní německý doktor přemluví Aloise na partičku karet. Muž se opije a všechno prohraje. Švagrová ho marně přemlouvá, aby jeli domů. – Po zavírací hodině se muž neudrží a divoce se pomiluje s chtivou Rózou. Pak odnese spícího chlapce k vozu, kde na něj v dešti pod plachtou čeká příbuzná, která všechno viděla. Déšť ženě splavil narudo obarvené vlasy. Alois se s ní pohádá, vysměje se jí a nechá ji tam. – Teta přijde domů až k ránu. – Sedlák se budí s kocovinou a hledá chlapce. Lojzík utekl a vylezl na strom, pod nímž zemřela maminka. Volá na ni; jakoby ji viděl v podobě obrázku z pohádkové knihy. Otec ho najde pod stromem nad mrtvým mládětem dravce, jež vypadlo z hnízda. Rozzlobený sedlák setřese hnízdo ze stromu, takže zahynou i zbylá mláďata. Pak utěšuje plačícího synka. – Teta odjede ze statku. – Josef jde na příkaz hospodáře spravit posed na stromě a zakroutí krkem dravci, trápícímu se kvůli mláďatům. – Otec přiveze na návštěvu Rózu, která se k čeledínově nelibosti hned hrne do práce. Žena je těhotná, to jí však nebrání v divokém milování s Aloisem. Lojzíkovi se Róza zamlouvá mnohem víc než teta. – Svatba se odbývá na statku. Rózin strýc se baví s doktorem o pěkném, ale zadluženém gruntu, který podle něj spadne do klína Rózinu dítěti. – Opilý Alois vyjede na žebřiňáku s nevěstou a pomiluje se s ní na horské louce. Koně, jedoucí tryskem, při návratu ohrožují na dvoře neopatrného Lojzíka. Róza chce zabránit neštěstí a přitom vypadne z vozu. – Po pádu novomanželka potratí. Neštěstí ji zcela změní. Z vitální ženy se stane zatrpklá apatická bytost, nenávidějící chlapce, který to podle ní všechno zavinil. Lojzík ji oslovuje jako maminku, ale ona nesnese ani jeho, ani Josefa. Při jedné hádce s manželem nasazuje i na nebožku: kdoví, s kým Lojzíka měla. Muž ji udeří. Podléhá však stále více jejímu vlivu. – Róza si přiveze na statek Pepinu a donutí hospodáře, aby na místě vyhodil Josefa. Lojzík je kvůli čeledínovu odchodu smutný. Večer ruší svým pláčem dvojici, která se chce milovat. Rozzuřená Róza pošle k němu do postele Pepinu, která chlapci vnutí svůj prs. – Ráno Lojzík náhodou rozbije okno a otec ho potrestá. Dítě vyšplhá do koruny stromu a svlékne se do naha. Volá maminku; chce umřít. – Lojzík je nemocný. Podle doktora má záškrt, což by mohlo ohrozit zvláště Rózu. Proto musí být dítě v karanténě. Lékař pak vyšetří i Rózu, která má údajně chatrné zdraví; prý z těžké práce v hospodě. Doporučí sedlákovi, aby poslal ženu do lázní. – Alois se loučí s Rózou, odjíždějící na léčebné kúry. Dá jí zrcátko a hřeben, které měl pro svou první ženu. Róza najde na hřebenu Maruščiny vlasy. (Josef hřebenem česal nebožku před uložením do rakve.) – Je podzim. Otec pálí oheň a churavý Lojzík si vzpomíná, jak s maminkou pekli brambory. - Hospodář se pohádá s Pepinou, která nemocné dítě přestěhovala do nahrubo vybílené světničky vedle chléva. Hospodyně také tvrdí, že dítě možná ani není jeho. Sedlák ji udeří. – Alois se opíjí v zavřené hospodě s Róziným strýcem. Přijde sem sešlý čeledín Josef; bývalá švagrová posílá chlapci koláčky a vzkazuje, že se má ozvat, až mu bude nejhůř. Josef odmítne pánovo pozvání na kořalku. Sedlák se pak pohádá s příbuzným a doma usne v chlapcově posteli. Lojzík si opět představuje šťastnou rodinu. – Vrací se velkoměstsky vystrojená Róza. Alois kvůli ní opravuje a bílí statek. Žena je zděšena Lojzíkovým stavem: chlapec musí do nemocnice. Otec ho tam chce odvézt až druhý den. Nadšeně pouští dítěti gramofon, který manželka přivezla. – Večer čeká sedlák netrpělivě v posteli na Rózu. Ta se mu předvádí ve vyzývavém spodním prádle, obstaraném až z Paříže. Těsně před milováním si však Alois všimne, že v prádle je díra, propálená doutníkem. Ztropí Róze scénu. Na okno zběsile klove Lojzíkovo kuře. Muž se je snaží zahnat, a pak se za ním honí po blátivém dvoře. Kuře vběhne do chléva, kde tancuje přiopilá Pepina se zedníkem. Plete se jim pod nohama. Opilci přitom zvrhnou petrolejku, která zapálí slámu. Hořící kuře běhá kolem, dokud je někdo nepolije. Navzdory hašení se oheň rychle šíří a zachvátí i světnici, v níž leží Lojzík. – Popálené kuře vyskočí na chlapcovu postel. Oba zemřou. – Róza a Pepina vší silou zadržují zoufalého sedláka, který křičí Lojzíkovo jméno a který chce vběhnout do plamenů. Muž potom vzývá svou první ženu, aby si vzala i jeho. Proklíná svůj osud. – (Vize) Do nebe stoupá madona s dítětem (Maruška s Lojzíkem), tak jako na náboženských obrazech. – Je zima. Pod mostkem běží voda přes dřevořezbu madony s dítětem, kterou tam před časem potopil čeledín Josef...
Ocenění:
Český lev
1999 - Jaroslav Brabec, Jiří Macák, Martin Čech (Nejlepší kamera)
1999 - Nejlepší výtvarný počin
1999 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
1999 - Lubomír Kostelka (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
1999 - Vlasta Chramostová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
1999 - Nejlepší střih (nominace)
1999 - Nejlepší zvuk (nominace)
1999 - Jan Jirásek (Nejlepší hudba) (nominace)
1999 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.9.1999 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 090 571
Návštěvnost v ČR 50 167
„Venkovský příběh malého chlapce ve světě dospělých"
OBSAH
Děj se odehrává začátkem 20. století. Malý Lojzík, kterému blesk zabil matku, žije na statku se svým otcem a starým čeledínem. Drsný svět ho naučil vnímat obrazy, které mu připomínají ztracenou matčinu náruč. Mezi lidmi marně hledá člověka, na kterého by se mohl znovu citově upnout. Oporu a bezpečí nenachází ani u otce, ani u matčiny sestry ani u macechy Rózy, i když ta jako jediná měla s chlapcem soucit na začátku jejich společného soužití. Jediný, kdo s Lojzíkem skutečně sdílí jeho úděl opuštěného mláděte je obyčejné kuře...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Já jinak české filmy z historie kvituju s povděkem, ale tady se to nějak minulo účinkem. Možná za to můžou herci, kteří ne vždy mi ve své roli sedli. Spíš ale za to může příběh, který mě vůbec nijak neoslnil stejně tak, jako způsob, kterým místy byl vyprávěný. Karel Roden je ale výborný a kdyby nic jiného, tak on tady prostě za žádných okolností nezklame. (Malarkey) 3*
Nádherná baladická adaptace stejnojmenné knihy J. K. Šlejhara. Literární naturalismus předlohy z ní sice vyprchal, pryč je determinace a sociálně kritický tón, ale zůstává posmutnělá až tragická tónina stylizace a civilizační strach, dá se říci i odpor k tomu, co nám civilizační tlaky přinášejí. Rozvrat tradičního manželského svazku (zde způsobený zásahem vyšší moci - maminku zabil blesk) vyústí v citovou frustraci způsobenou příchodem toho, co symbolizuje chlapcova nová macecha. Nově příchozí osoba přináší do narušeného, přesto ale funkčního a harmonického světa zapomenutého statku uprostřed přírody (ukotveného do koloběhu ročních cyklů) všechny propriety dravě se rozpínající civilizace - mamon, citovou vyprahlost, materialismus, hedonismus, požitkářství, fyzično, cynismus a lakotu... Bezbrannému chlapci tak zůstává útěchou už jen útěk k přírodě (propojení s mrtvou maminkou - rys podobný baladám Erbenovým), po jeho odtržení od přírody pak už jen do sebe a k věcem, které mu spojení s přírodou symbolizují ... hlavně tvor přesahující rozměr mazlíčka či hračky, malé bezbranné kuře, stejně osamělé a zranitelné jako on sám... (Radek99) 5*
Film jsem poprvé viděla už dávno, ale vlastně nějak pořád nerozumím tomu, jak může film plný tak živelných herců působit tak bezpohlavně. Dneska jsem to tedy pozorně zkoumala a dospěla jsem k závěru, že za to může (mimo jiné samozřejmě) špatné, necitlivé záběrování. Kameramani se snaží o to, aby jim vznikaly série krásných obrázků a úplně v tom zaniká všechno, co by na filmu mohlo být silné. Detaily používají jen informativně, žádné emoce z nich neplynou. Spousta důležitých záběrů je velmi krátká a jejich obsah nestačí v divákovi zarezonovat, místo toho se ale může dívat na spoustu rádoby malebných záběrů inscenované "divoké" přírody. Také se úplně připravují o nejslibnější potenciál příběhu - vyprávění z perspektivy dítěte, které vnímá informace jinak než socializovaní a znecitlivělí dospěláci. K dítěti se přistupuje pouze skrze ostatní, místo aby tomu bylo naopak, a tím jde všechno zajímavé do háje. (Morien) 2*
VELKÁ RECENZE
Kameraman a režisér Jaroslav Brabec si pro svůj třetí režijní opus zvolil poněkud neobvyklou předlohu: povídku Kuře melancholik zapomenutého autora Josefa K. Šlejhara, která poprvé vyšla v roce 1889. Ve volném zpracování této látky, na němž se s ním scenáristicky podílel Vladimír Körner, klade v duchu svého kameramanského školení důraz zejména na sílu výtvarně koncipovaného obrazu. Jednoduchý příběh, pojatý jako osudové rodinné drama, se odehrává především na horském statku v blíže neurčené minulosti. Sem si přivádí vitální sedlák mladou manželku, která mu brzy porodí chlapce. Rodinné štěstí však zhruba po čtyřech letech rázem ukončí blesk z čistého nebe, který způsobí ženinu smrt. Zatímco se malý chlapec upíná k malému kuřeti, jež jediné přežilo na dvoře útok dravého ptáka, otec nachází útěchu u smyslné šenkýřky Rózy. Ožení se s ní a přivede si ji domů. Hned při svatbě však žena nešťastnou náhodou potratí, což zcela změní její osobnost. Stává se z ní zatrpklá nerudná manželka a macecha. Pod jejím vlivem se mění také sedlákův vztah k milovanému dítěti. Lojzík, vracející se ve svých vizích k zemřelé mamince, těžce onemocní. Při požáru stavení zahyne chlapec i jeho kuře. Z původní šťastné rodiny tak zůstává jen zoufalý a proklínající otec. – Jaroslav Brabec věnoval náročnému projektu čtyři roky usilovné práce. Na první pohled málo nosná látka jej zcela pohltila. Bohaté obrazové a zvukové ztvárnění (pořízené s pomocí nejmodernější snímací i trikové techniky) však zahlušuje tragický lidský příběh, v němž dominuje animální pudovost. Do pozadí se ztrácí i v próze obsažená paralela mezi životem člověka a zvířete. – Značná část filmu se točila ve zbudovaných reálech u slovenské vesnice Terchová.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Při venkovské tancovačce v hospodě zaujme horkokrevného sedláka krásná rusovlasá dívka, která je tu se sestrou. Dvojice později podlehne omamné svatojanské noci... – V kostele se koná svatba těhotné dívky se sedlákem. Žárlivě to sleduje její sestra. Další žárlící ženou je smyslná šenkýřka Róza, s níž sedlák předtím chodil. Tu svérázně utěšuje neurvalá hospodyně Pepina. Majitel hospody, Rózin strýc, se zlobí: sedlák nemá dost peněz ani na vlastní svatbu. - Novomanželé žijí na horském statku. Narodí se jim syn. – Chlapci Lojzíkovi jsou asi čtyři roky. Ve stodole vezme dítě zpod slepice vejce a v ruce se mu vylíhne kuřátko. Nad dvorem krouží dravec. – Mladá rodina je stále pospolu. Otec Alois plete s Lojzíkem pomlázku na maminku, ta se však umí ubránit. Večer čte Maruška synkovi z velké obrázkové knížky pohádku. - Otec při orání na poli narazí na velký kámen. Odpočívá se ženou pod stromem. V dálce zní hřmění první jarní bouřky, ale nebe je zatím jasné. – Koně se splaší, když Lojzík objeví v brázdě hada, a utečou do statku, kde je zastaví starý čeledín Josef. Sedlák přiběhne za nimi. – Josef má neblahé tušení. Běží ke stromu, pod nímž najde mrtvou Marušku, chránící svým tělem chlapce. Z čistého nebe sjel blesk a větev, sražená ze stromu, ženu zabila. Josef dopraví mrtvou domů. Sám se postará o její vystrojení do hrobu. Sedlák je zhroucený. Půjčí čeledínovi na úpravu nebožky stříbrný hřeben a zrcátko, jež se chystal dát manželce jako dárek. Lojzík zatím nechápe, co se děje. – Otec zavede před pohřbem chlapce k otevřené rakvi. Dítě se zlobí na tetu, která přijela na sestřin pohřeb a která chce kvůli němu zůstat na statku. Ani Aloisovi se její úmysl příliš nezamlouvá. – Po skromném pohřbu, při němž teta ztropila hysterickou scénu, se vrací Josef s Lojzíkem na statek. Až příliš pozdě zaženou dravého ptáka, který na dvoře roztrhal slepici i kuřata. Přežilo jen jedno kuřátko, o něž se smutný chlapec začne obětavě starat. – Otec v hospodě zapíjí pohřeb. Baví se v kuchyni s Rózou. Nejdříve je vyruší strýc, potom Pepina. Po Aloisově odchodu konstatuje hospodyně, že takový chlap nevydrží dlouho bez ženské, jinak ho skolí chlast. – Při návratu domů se sedlák rozpláče. Pak ukládá Lojzíka do postele a zpívá mu ukolébavku. – Dny plynou. Čeledín Josef se příliš neshodne s tetou. Ta skrývá svou žádostivost po sedlákovi. Muž se večer zastaví před dveřmi její světnice, kde na něj roztoužená žena čeká, ale odejde. – Sedlák se synkem a se švagrovou jedou na trh. Žena si rozpustila vlasy a vypadá trochu jako sestra. – Lojzíka na trhu šokuje, když vidí, jak trhovci podřezávají kůzle. – Trojice se staví v hospodě. Místní německý doktor přemluví Aloise na partičku karet. Muž se opije a všechno prohraje. Švagrová ho marně přemlouvá, aby jeli domů. – Po zavírací hodině se muž neudrží a divoce se pomiluje s chtivou Rózou. Pak odnese spícího chlapce k vozu, kde na něj v dešti pod plachtou čeká příbuzná, která všechno viděla. Déšť ženě splavil narudo obarvené vlasy. Alois se s ní pohádá, vysměje se jí a nechá ji tam. – Teta přijde domů až k ránu. – Sedlák se budí s kocovinou a hledá chlapce. Lojzík utekl a vylezl na strom, pod nímž zemřela maminka. Volá na ni; jakoby ji viděl v podobě obrázku z pohádkové knihy. Otec ho najde pod stromem nad mrtvým mládětem dravce, jež vypadlo z hnízda. Rozzlobený sedlák setřese hnízdo ze stromu, takže zahynou i zbylá mláďata. Pak utěšuje plačícího synka. – Teta odjede ze statku. – Josef jde na příkaz hospodáře spravit posed na stromě a zakroutí krkem dravci, trápícímu se kvůli mláďatům. – Otec přiveze na návštěvu Rózu, která se k čeledínově nelibosti hned hrne do práce. Žena je těhotná, to jí však nebrání v divokém milování s Aloisem. Lojzíkovi se Róza zamlouvá mnohem víc než teta. – Svatba se odbývá na statku. Rózin strýc se baví s doktorem o pěkném, ale zadluženém gruntu, který podle něj spadne do klína Rózinu dítěti. – Opilý Alois vyjede na žebřiňáku s nevěstou a pomiluje se s ní na horské louce. Koně, jedoucí tryskem, při návratu ohrožují na dvoře neopatrného Lojzíka. Róza chce zabránit neštěstí a přitom vypadne z vozu. – Po pádu novomanželka potratí. Neštěstí ji zcela změní. Z vitální ženy se stane zatrpklá apatická bytost, nenávidějící chlapce, který to podle ní všechno zavinil. Lojzík ji oslovuje jako maminku, ale ona nesnese ani jeho, ani Josefa. Při jedné hádce s manželem nasazuje i na nebožku: kdoví, s kým Lojzíka měla. Muž ji udeří. Podléhá však stále více jejímu vlivu. – Róza si přiveze na statek Pepinu a donutí hospodáře, aby na místě vyhodil Josefa. Lojzík je kvůli čeledínovu odchodu smutný. Večer ruší svým pláčem dvojici, která se chce milovat. Rozzuřená Róza pošle k němu do postele Pepinu, která chlapci vnutí svůj prs. – Ráno Lojzík náhodou rozbije okno a otec ho potrestá. Dítě vyšplhá do koruny stromu a svlékne se do naha. Volá maminku; chce umřít. – Lojzík je nemocný. Podle doktora má záškrt, což by mohlo ohrozit zvláště Rózu. Proto musí být dítě v karanténě. Lékař pak vyšetří i Rózu, která má údajně chatrné zdraví; prý z těžké práce v hospodě. Doporučí sedlákovi, aby poslal ženu do lázní. – Alois se loučí s Rózou, odjíždějící na léčebné kúry. Dá jí zrcátko a hřeben, které měl pro svou první ženu. Róza najde na hřebenu Maruščiny vlasy. (Josef hřebenem česal nebožku před uložením do rakve.) – Je podzim. Otec pálí oheň a churavý Lojzík si vzpomíná, jak s maminkou pekli brambory. - Hospodář se pohádá s Pepinou, která nemocné dítě přestěhovala do nahrubo vybílené světničky vedle chléva. Hospodyně také tvrdí, že dítě možná ani není jeho. Sedlák ji udeří. – Alois se opíjí v zavřené hospodě s Róziným strýcem. Přijde sem sešlý čeledín Josef; bývalá švagrová posílá chlapci koláčky a vzkazuje, že se má ozvat, až mu bude nejhůř. Josef odmítne pánovo pozvání na kořalku. Sedlák se pak pohádá s příbuzným a doma usne v chlapcově posteli. Lojzík si opět představuje šťastnou rodinu. – Vrací se velkoměstsky vystrojená Róza. Alois kvůli ní opravuje a bílí statek. Žena je zděšena Lojzíkovým stavem: chlapec musí do nemocnice. Otec ho tam chce odvézt až druhý den. Nadšeně pouští dítěti gramofon, který manželka přivezla. – Večer čeká sedlák netrpělivě v posteli na Rózu. Ta se mu předvádí ve vyzývavém spodním prádle, obstaraném až z Paříže. Těsně před milováním si však Alois všimne, že v prádle je díra, propálená doutníkem. Ztropí Róze scénu. Na okno zběsile klove Lojzíkovo kuře. Muž se je snaží zahnat, a pak se za ním honí po blátivém dvoře. Kuře vběhne do chléva, kde tancuje přiopilá Pepina se zedníkem. Plete se jim pod nohama. Opilci přitom zvrhnou petrolejku, která zapálí slámu. Hořící kuře běhá kolem, dokud je někdo nepolije. Navzdory hašení se oheň rychle šíří a zachvátí i světnici, v níž leží Lojzík. – Popálené kuře vyskočí na chlapcovu postel. Oba zemřou. – Róza a Pepina vší silou zadržují zoufalého sedláka, který křičí Lojzíkovo jméno a který chce vběhnout do plamenů. Muž potom vzývá svou první ženu, aby si vzala i jeho. Proklíná svůj osud. – (Vize) Do nebe stoupá madona s dítětem (Maruška s Lojzíkem), tak jako na náboženských obrazech. – Je zima. Pod mostkem běží voda přes dřevořezbu madony s dítětem, kterou tam před časem potopil čeledín Josef...
Ocenění:
Český lev
1999 - Jaroslav Brabec, Jiří Macák, Martin Čech (Nejlepší kamera)
1999 - Nejlepší výtvarný počin
1999 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
1999 - Lubomír Kostelka (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
1999 - Vlasta Chramostová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
1999 - Nejlepší střih (nominace)
1999 - Nejlepší zvuk (nominace)
1999 - Jan Jirásek (Nejlepší hudba) (nominace)
1999 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.9.1999 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 090 571
Návštěvnost v ČR 50 167
Tvůrci a herci
Jaroslav Brabec (Režie), Miloš Remeň (Produkce), Jan Jirásek (Hudba), Jiří Macák (Kamera), Martin Čech (Kamera), Jaroslav Brabec (Kamera), Filip Issa (Střih), Václav Vohlídal (Scénografie), Karel Vacek (Scénografie), Milan Čorba (Kostýmy), Pavel Dobrovský (Zvuk), Marek Hart (Zvuk), Anita Hroššová (Masky), Vladimír Körner (Scénář), Jaroslav Brabec (Scénář), Karel Roden (Herec), Aňa Geislerová (Herec), Radko Chromek (Herec), Vilma Cibulková (Herec), Vlasta Chramostová (Herec), Lubomír Kostelka (Herec), Martin Huba (Herec), Diana Mórová (Herec), Jiří Krytinář (Herec), Oto Ševčík (Herec)
1999/114/Česko/Drama
Zajímavost k filmu
- Vlasta Chramostová potvrdila, že skutečně chtěla s Brabcem dostát naturalismu předlohy, a tedy v inkriminované odhalené scéně sama hrála. I v roce 2013 tak byla nejstarší herečkou v dějinách českého filmu v odhalené scéně.
- Český lev 1998 za Kameru a Výtvarný počin.
- Předlohou pro tento film bylo jedno z mála děl českého naturalismu - "Kuře melancholik" od Josefa Karla Šlejhara.
- Český lev 1998 za Kameru a Výtvarný počin.
- Předlohou pro tento film bylo jedno z mála děl českého naturalismu - "Kuře melancholik" od Josefa Karla Šlejhara.
Odkazy