Bílé maso / Chugyeogja (2008/120/Jižní Korea/Krimi, Thriller, Drama) 79%
27.03.2018 22:43
JEDNOU VĚTOU
„Joong-ho zkusil život na obou stranách zákona. Dřív býval policajt, teď je pasák. Obchody se mu ale zkomplikovaly, protože některé jeho dívky záhadně zmizely.“
OBSAH
Jung-ho (Yun-seok Kim) je zkrachovalý detektiv, který si na živnost přivydělává eskortním servisem dívek. Výdělky však nejsou takové, jaké by si představoval a celá situace se zhorší se zmizením několika dívek. Jung-ho začne podezřívat lidi z oboru, kteří mu dívky prodávají jinam. A tak si udělá menší pátračku, při které sleduje svou těžce nemocnou pracovnici Mi-jin (Yeong-hie Se), mířící k tajemnému klientovi Young-minovi (Jung-woo Ha). Zda je to obyčejný zakřiklý mladík, nebo někdo mnohem horší stojící za zmizením dívek na to bude muset Jung-ho najít rychle odpověď, neboť i po Mi-jin se nyní slehla zem. A všechny tři čeká velice náročný den s nejasným koncem. Závodem s neúprosným časem odstartoval.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Detektivní linie, kde bývalý polda vyšetřuje zmizení prostitutky na vlastní pěst, je skvělá. Atmosférická, dějově strhující, formálně nesmlouvavá a vizuálně správně špinavá, přičemž obratně přepisuje zažitá žánrová pravidla a přináší neokoukanou alternativu k chirurgicky přesným thrillerům západního kinematografického světa. Hrdina je bezpáteřní parchant, natvrdlí policisté nekonají snad nic podle zvyklostí a padouch se všem směje do tváře, přestože je od počátku v podstatě na holičkách - tímto přístupem se ale tvůrcům daří vytvořit zajímavé příběhové schéma, nesvázané pravidly "filmové reality" a trefně kritizující nedůsledný právní systém, jehož přičiněním mohou skončit i největší vyvrhelové navzdory obvinění beztrestně na svobodě. Film ale přeci jen sráží podobně nedůsledný scénář, který občas nechává až příliš prostoru náhodám (jakkoli je právě to jeden z úmyslných postupů onoho vybočení z reality), hlavní hrdina je vždy o krok před celou policií navzdory minimu prostředků a konec přeci jenom smrdí béčkovostí více, než by bylo zdrávo. Každopádně, po zkušenosti s prachbídným Viděl jsem ďábla, tahle depresivní jízda mně velmi příjemně překvapila... (lamps) 4*
Ne tak úplně klasický thriller, vycházející však ze skutečných událostí. Neobvyklé prozrazení, kdo je vrahem v samotném počátku filmu dává tušit, že se bude snímek ubírat trochu jiným směrem. V sázce je totiž něco jiného, než hledání sériového zabijáka. Většinou je jen policie, tou hybnou složkou příběhu, která po něm (ne)pátrá a zde se neoficinálního vyšetřování ujímá i sám pasák svých ztracených oveček a díky policii se to ještě pěkně zamotá. Na jednu stranu je zde divákovi opakovaně připomínána kritika policejních metod, ale na stranu druhou se až nedá plně věřit tomu, že by se takto vyšetřovací složky reálně chovali. Ač to film, kromě několika záběrů, nedává příliš najevo, jednalo se o brutálního zabijáka, který své oběti do značné míry i znetvořoval, používal přitom kladivo s majzlíkem a poté je věšel na háky, kde je nechával vykrvácet. Technicky dobře zvládnuté, kvalitně natočené a slušně zahrané, leč dalo se z toho vyždímat o kapku více a i když to přes delší stopáž nikde nedrhne a celkem rychle se vše ubírá ke zdárnému konci, trochu to celé prostříhat by přeci jen neškodilo. I tak se jedná o malý poklad, když uvážíme rozpočet a herecké obsazení. Uvidíme, co nám přinese další remake jako v případě The Departed a pravděpodobně opět v hlavní roli s pimpem DiCapriem. (Blozzard) 4*
Celkem parádní Korejskej thriller, kterej má parádního hlavního záporáka, ten to zahrál tak dokonale že jsem si málem ustříkl do kalhot blahem a nemíně na tom je i drsný detektiv, kterej pro pěstí nejde daleko. I přes průměrnej příběh jsou postavy zahrané fakt dokonale. Drsnější scény jsou parádní a pochmurná atmosféra je fakt parádní. Ty dvě hodiny utekly setsakra rychle. (Campbell) 4*
VELKÁ RECENZE
Thriller Bílé maso bývá oprávněně označován za jeden z nejlepších jihokorejských filmových debutů posledních let. Do značné míry to však poukazuje na celkovou vyčerpanost dnešní korejské kinematografie. Bílé maso je totiž v první řadě vzpomínkou na tvůrčí postupy, které určovaly tamní žánrové filmy v době jejich největšího rozkvětu na přelomu tisíciletí.
Současnou krizi jihokorejského filmu lze odvíjet od poklesu zájmu domácího i zahraničního publika a s ní souvisejícím poklesem výrobních nákladů. Ruku v ruce s ekonomickým propadem však kráčí nepřehlédnutelná proměna filmů samotných. Kinematografie proslulá efektním stylem a propracovanými zápletkami mísícími postupy různých žánrů začala tyto své dvě přednosti přehánět do extrémů. Výsledkem patrným na mnoha snímcích je přeplácanost stylu různými ozdůbkami a překombinovanost děje, v němž bují jedna překvapivá pointa za druhou až do naprosté absurdity. Typickým příkladem obou větví této tvůrčí nesoudnosti v žánru thrilleru je např. snímek Kamjon (Maska; Rainbow Eyes, 2007).
Thriller přitom patřil k žánrům, s nimiž jihokorejští tvůrci dosahovali největších úspěchů jak u domácích, tak u zahraničních diváků. Právě na jeho půdorysu lze totiž působivě rozvíjet motiv jedince procházejícího hlubokou duševní (a nezřídka i fyzickou) krizí, který je centrální pro mnoho významných jihokorejských tvůrců – v nejextrémnější podobě se s ním setkáváme u filmů Kima Ki-doka (Kim Ki-duk), ale typický je třeba také ve tvorbě Paka Čchan-uka (Park Chan-wook). Tento motiv se v Bílém mase objevuje v čelní pozici. Jeho hrdina, bývalý policista nyní pracující jako pasák, zde prochází postupně pracovní, etickou, emocionální a nakonec i fyzickou krizí, na jejímž konci příznačně nestojí žádné jednoduché očištění, ale spíše dotyk hranice šílenství.
Podobnými krizemi v jihokorejských snímcích do určité míry procházejí i žánrová schémata. Tradiční žánrové situace či postavy jsou zde podrobovány testům integrity spočívajícím v dílčích narušeních očekávaného vývoje událostí či ve vpádech schémat převzatých z jiných žánrů. Jak se jihokorejský žánrový prostor vymezoval vůči západní tradici, vytvořil si zároveň své typické figury a postupy, vlastní zásobárnu stále se opakujících motivů. Bílé maso je pozoruhodné tím, že testuje a rozvrací nejen západní, ale i domácí žánrové vzorce. Jedná se zejména o proměnu přístupu k motivu policejní brutality. Ať už bylo v dřívějších jihokorejských filmech policejní násilí glorifikováno jako v Na útěku (Indžongsadžong bol kot omtda, Nowhere to Hide, 1999) nebo kritizováno jako ve Vzpomínkách na vraha (Pečeť vraha; Sarinui čchuok; Memories of Murder, 2003), zpravidla platilo za naprostou samozřejmost. Bílé maso naopak tento motiv od začátku problematizuje tím, že jej zdvojuje do různých variant. Samotní policisté jsou ohledně užití brutality zdrženliví díky neustálému dohledu novinářů čekajících na sebemenší náznak porušování občanských práv. Proti nim se staví postava hlavního hrdiny, který pochází z policejního prostředí a v současnosti používá přesně ty nevybíravé metody, které byly typické pro postavy policistů ze starších jihokorejských krimithrillerů. Film přitom jednoznačně nestraní ani jednomu z obou přístupů, ale naopak ukazuje, jak každý z nich v podstatných důsledcích selhává. K nalezení důkazů vedoucích k usvědčení pachatele nepomáhají ani psychologické metody (scéna rozhovoru vraha s psychiatrem) ani vyšetřovací logika (místo, kde jsou těla mrtvol zakopána, je ze zvažovaných možností předem vyloučeno), ale ani zmlácení podezřelého (policisté v jedné scéně schválně nechají hrdinu na stanici o samotě z vrahem). Na místo těchto variant se ve filmu nenabízí žádný náhradník. Zhroucení žánrových jistot se pouze konstatuje a divák je ponechán v naprosté nejistotě o tom, zda napříště budou jeho očekávání vyvolaná znalostí žánrových vzorců naplněna.
Postup, jakým snímek podrobuje žánr krizím, je také dobře patrný na rolích, jež v ději sehrává prvek náhody. V klasických žánrových snímcích je náhoda zpravidla jedním z důležitých hybatelů zápletky, jenž jako cizorodý prvek slepuje dohromady kauzálně vystavěné dějové segmenty. Bílé maso užívá náhodu tímto způsobem celkem vydatně, nejvýrazněji ve scéně, kdy do sebe narazí hrdinovo a vrahovo auto. V několika případech je náhoda, také typicky žánrově, zlomyslná a vyhrocuje konflikt mezi protagonistou a antagonistou. Klíčové ale je, že v jednom z nejméně očekávaných a rozhodujících okamžiků snímku jde náhoda proti své zavedené žánrové úloze a působí na další vývoj děje nevratně destruktivním způsobem. Rozbité místo již nelze žádnými narativními triky zpětně scelit do typického žánrového schématu a snímek se o to ani nepokouší. Naopak vystavuje ránu zasazenou žánrovému vzorci na odiv a nechá jí krvácet divákovi přímo do tváře. Smyslem této krize opět není žádné přebudování žánrových postupů, ale naopak čiré znepokojení z toho, jak se zažitá schémata snadno bortí.
Styl snímku se vyrovná vysokému standardu jihokorejské kinematografie přelomu tisíciletí a přesvědčivě kombinuje eleganci s účelností, aniž by zabředal do marnotratných a prvoplánových stylových ozdůbek. Podobně jako Pong Džun-hoova (Bong Joon-ho) Matka (Mado, 2009) tak představuje jedno z nemnoha děl, které v současné jihokorejské produkci udržuje trendy nastavené v době jejího rozkvětu.
DABING
V českém znění: Jiří Dvořák - Yun-seok Kim (Joong-ho Eom), Aleš Procházka, Michal Novotný, Libor Hruška, Jan Szymik, Jana Páleníčková, Radovan Vaculík, Jiří Valšuba, Nikola Votočková, Tomáš Borůvka, Marek Holý, Lumír Olšovský, Viktorie Taberyová, Lucie Svobodová, Pavel Rímský, Zuzana Schulzová, Vojtěch Hájek, Zuzana Skalická, Antonín Molčík, Jan Maxián, Milan Slepička
Překlad a dialogy: Agentura K
Produkce: Milena Čapková
Zvuk: Miloš Sommer
Režie: Karel Novák
Pro Vapet vyrobilo Studio Soundwave v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 20.9. (Austin Fantastic Fest)
Premiéra Jižní Korea: 14.2.2008 Showbox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 2.3.2010 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - US$ 35 800 000
Náklady (Rozpočet) - $ 2 600 000
„Joong-ho zkusil život na obou stranách zákona. Dřív býval policajt, teď je pasák. Obchody se mu ale zkomplikovaly, protože některé jeho dívky záhadně zmizely.“
OBSAH
Jung-ho (Yun-seok Kim) je zkrachovalý detektiv, který si na živnost přivydělává eskortním servisem dívek. Výdělky však nejsou takové, jaké by si představoval a celá situace se zhorší se zmizením několika dívek. Jung-ho začne podezřívat lidi z oboru, kteří mu dívky prodávají jinam. A tak si udělá menší pátračku, při které sleduje svou těžce nemocnou pracovnici Mi-jin (Yeong-hie Se), mířící k tajemnému klientovi Young-minovi (Jung-woo Ha). Zda je to obyčejný zakřiklý mladík, nebo někdo mnohem horší stojící za zmizením dívek na to bude muset Jung-ho najít rychle odpověď, neboť i po Mi-jin se nyní slehla zem. A všechny tři čeká velice náročný den s nejasným koncem. Závodem s neúprosným časem odstartoval.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Detektivní linie, kde bývalý polda vyšetřuje zmizení prostitutky na vlastní pěst, je skvělá. Atmosférická, dějově strhující, formálně nesmlouvavá a vizuálně správně špinavá, přičemž obratně přepisuje zažitá žánrová pravidla a přináší neokoukanou alternativu k chirurgicky přesným thrillerům západního kinematografického světa. Hrdina je bezpáteřní parchant, natvrdlí policisté nekonají snad nic podle zvyklostí a padouch se všem směje do tváře, přestože je od počátku v podstatě na holičkách - tímto přístupem se ale tvůrcům daří vytvořit zajímavé příběhové schéma, nesvázané pravidly "filmové reality" a trefně kritizující nedůsledný právní systém, jehož přičiněním mohou skončit i největší vyvrhelové navzdory obvinění beztrestně na svobodě. Film ale přeci jen sráží podobně nedůsledný scénář, který občas nechává až příliš prostoru náhodám (jakkoli je právě to jeden z úmyslných postupů onoho vybočení z reality), hlavní hrdina je vždy o krok před celou policií navzdory minimu prostředků a konec přeci jenom smrdí béčkovostí více, než by bylo zdrávo. Každopádně, po zkušenosti s prachbídným Viděl jsem ďábla, tahle depresivní jízda mně velmi příjemně překvapila... (lamps) 4*
Ne tak úplně klasický thriller, vycházející však ze skutečných událostí. Neobvyklé prozrazení, kdo je vrahem v samotném počátku filmu dává tušit, že se bude snímek ubírat trochu jiným směrem. V sázce je totiž něco jiného, než hledání sériového zabijáka. Většinou je jen policie, tou hybnou složkou příběhu, která po něm (ne)pátrá a zde se neoficinálního vyšetřování ujímá i sám pasák svých ztracených oveček a díky policii se to ještě pěkně zamotá. Na jednu stranu je zde divákovi opakovaně připomínána kritika policejních metod, ale na stranu druhou se až nedá plně věřit tomu, že by se takto vyšetřovací složky reálně chovali. Ač to film, kromě několika záběrů, nedává příliš najevo, jednalo se o brutálního zabijáka, který své oběti do značné míry i znetvořoval, používal přitom kladivo s majzlíkem a poté je věšel na háky, kde je nechával vykrvácet. Technicky dobře zvládnuté, kvalitně natočené a slušně zahrané, leč dalo se z toho vyždímat o kapku více a i když to přes delší stopáž nikde nedrhne a celkem rychle se vše ubírá ke zdárnému konci, trochu to celé prostříhat by přeci jen neškodilo. I tak se jedná o malý poklad, když uvážíme rozpočet a herecké obsazení. Uvidíme, co nám přinese další remake jako v případě The Departed a pravděpodobně opět v hlavní roli s pimpem DiCapriem. (Blozzard) 4*
Celkem parádní Korejskej thriller, kterej má parádního hlavního záporáka, ten to zahrál tak dokonale že jsem si málem ustříkl do kalhot blahem a nemíně na tom je i drsný detektiv, kterej pro pěstí nejde daleko. I přes průměrnej příběh jsou postavy zahrané fakt dokonale. Drsnější scény jsou parádní a pochmurná atmosféra je fakt parádní. Ty dvě hodiny utekly setsakra rychle. (Campbell) 4*
VELKÁ RECENZE
Thriller Bílé maso bývá oprávněně označován za jeden z nejlepších jihokorejských filmových debutů posledních let. Do značné míry to však poukazuje na celkovou vyčerpanost dnešní korejské kinematografie. Bílé maso je totiž v první řadě vzpomínkou na tvůrčí postupy, které určovaly tamní žánrové filmy v době jejich největšího rozkvětu na přelomu tisíciletí.
Současnou krizi jihokorejského filmu lze odvíjet od poklesu zájmu domácího i zahraničního publika a s ní souvisejícím poklesem výrobních nákladů. Ruku v ruce s ekonomickým propadem však kráčí nepřehlédnutelná proměna filmů samotných. Kinematografie proslulá efektním stylem a propracovanými zápletkami mísícími postupy různých žánrů začala tyto své dvě přednosti přehánět do extrémů. Výsledkem patrným na mnoha snímcích je přeplácanost stylu různými ozdůbkami a překombinovanost děje, v němž bují jedna překvapivá pointa za druhou až do naprosté absurdity. Typickým příkladem obou větví této tvůrčí nesoudnosti v žánru thrilleru je např. snímek Kamjon (Maska; Rainbow Eyes, 2007).
Thriller přitom patřil k žánrům, s nimiž jihokorejští tvůrci dosahovali největších úspěchů jak u domácích, tak u zahraničních diváků. Právě na jeho půdorysu lze totiž působivě rozvíjet motiv jedince procházejícího hlubokou duševní (a nezřídka i fyzickou) krizí, který je centrální pro mnoho významných jihokorejských tvůrců – v nejextrémnější podobě se s ním setkáváme u filmů Kima Ki-doka (Kim Ki-duk), ale typický je třeba také ve tvorbě Paka Čchan-uka (Park Chan-wook). Tento motiv se v Bílém mase objevuje v čelní pozici. Jeho hrdina, bývalý policista nyní pracující jako pasák, zde prochází postupně pracovní, etickou, emocionální a nakonec i fyzickou krizí, na jejímž konci příznačně nestojí žádné jednoduché očištění, ale spíše dotyk hranice šílenství.
Podobnými krizemi v jihokorejských snímcích do určité míry procházejí i žánrová schémata. Tradiční žánrové situace či postavy jsou zde podrobovány testům integrity spočívajícím v dílčích narušeních očekávaného vývoje událostí či ve vpádech schémat převzatých z jiných žánrů. Jak se jihokorejský žánrový prostor vymezoval vůči západní tradici, vytvořil si zároveň své typické figury a postupy, vlastní zásobárnu stále se opakujících motivů. Bílé maso je pozoruhodné tím, že testuje a rozvrací nejen západní, ale i domácí žánrové vzorce. Jedná se zejména o proměnu přístupu k motivu policejní brutality. Ať už bylo v dřívějších jihokorejských filmech policejní násilí glorifikováno jako v Na útěku (Indžongsadžong bol kot omtda, Nowhere to Hide, 1999) nebo kritizováno jako ve Vzpomínkách na vraha (Pečeť vraha; Sarinui čchuok; Memories of Murder, 2003), zpravidla platilo za naprostou samozřejmost. Bílé maso naopak tento motiv od začátku problematizuje tím, že jej zdvojuje do různých variant. Samotní policisté jsou ohledně užití brutality zdrženliví díky neustálému dohledu novinářů čekajících na sebemenší náznak porušování občanských práv. Proti nim se staví postava hlavního hrdiny, který pochází z policejního prostředí a v současnosti používá přesně ty nevybíravé metody, které byly typické pro postavy policistů ze starších jihokorejských krimithrillerů. Film přitom jednoznačně nestraní ani jednomu z obou přístupů, ale naopak ukazuje, jak každý z nich v podstatných důsledcích selhává. K nalezení důkazů vedoucích k usvědčení pachatele nepomáhají ani psychologické metody (scéna rozhovoru vraha s psychiatrem) ani vyšetřovací logika (místo, kde jsou těla mrtvol zakopána, je ze zvažovaných možností předem vyloučeno), ale ani zmlácení podezřelého (policisté v jedné scéně schválně nechají hrdinu na stanici o samotě z vrahem). Na místo těchto variant se ve filmu nenabízí žádný náhradník. Zhroucení žánrových jistot se pouze konstatuje a divák je ponechán v naprosté nejistotě o tom, zda napříště budou jeho očekávání vyvolaná znalostí žánrových vzorců naplněna.
Postup, jakým snímek podrobuje žánr krizím, je také dobře patrný na rolích, jež v ději sehrává prvek náhody. V klasických žánrových snímcích je náhoda zpravidla jedním z důležitých hybatelů zápletky, jenž jako cizorodý prvek slepuje dohromady kauzálně vystavěné dějové segmenty. Bílé maso užívá náhodu tímto způsobem celkem vydatně, nejvýrazněji ve scéně, kdy do sebe narazí hrdinovo a vrahovo auto. V několika případech je náhoda, také typicky žánrově, zlomyslná a vyhrocuje konflikt mezi protagonistou a antagonistou. Klíčové ale je, že v jednom z nejméně očekávaných a rozhodujících okamžiků snímku jde náhoda proti své zavedené žánrové úloze a působí na další vývoj děje nevratně destruktivním způsobem. Rozbité místo již nelze žádnými narativními triky zpětně scelit do typického žánrového schématu a snímek se o to ani nepokouší. Naopak vystavuje ránu zasazenou žánrovému vzorci na odiv a nechá jí krvácet divákovi přímo do tváře. Smyslem této krize opět není žádné přebudování žánrových postupů, ale naopak čiré znepokojení z toho, jak se zažitá schémata snadno bortí.
Styl snímku se vyrovná vysokému standardu jihokorejské kinematografie přelomu tisíciletí a přesvědčivě kombinuje eleganci s účelností, aniž by zabředal do marnotratných a prvoplánových stylových ozdůbek. Podobně jako Pong Džun-hoova (Bong Joon-ho) Matka (Mado, 2009) tak představuje jedno z nemnoha děl, které v současné jihokorejské produkci udržuje trendy nastavené v době jejího rozkvětu.
DABING
V českém znění: Jiří Dvořák - Yun-seok Kim (Joong-ho Eom), Aleš Procházka, Michal Novotný, Libor Hruška, Jan Szymik, Jana Páleníčková, Radovan Vaculík, Jiří Valšuba, Nikola Votočková, Tomáš Borůvka, Marek Holý, Lumír Olšovský, Viktorie Taberyová, Lucie Svobodová, Pavel Rímský, Zuzana Schulzová, Vojtěch Hájek, Zuzana Skalická, Antonín Molčík, Jan Maxián, Milan Slepička
Překlad a dialogy: Agentura K
Produkce: Milena Čapková
Zvuk: Miloš Sommer
Režie: Karel Novák
Pro Vapet vyrobilo Studio Soundwave v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 20.9. (Austin Fantastic Fest)
Premiéra Jižní Korea: 14.2.2008 Showbox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 2.3.2010 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - US$ 35 800 000
Náklady (Rozpočet) - $ 2 600 000
Tvůrci a herci
Hong-jin Na (Režie), Su-jin Kim (Produkce), In-beom Yoon (Produkce), Yong-rock Choi (Hudba), Jun-seok Kim (Hudba), Sung-je Lee (Kamera), Sun-min Kim (Střih), - (Casting), Lee Min-bok (Scénografie), Chae Kyung-hwa (Kostýmy), - (Zvuk), Yeon-jeong Shin (Masky), Hong-jin Na (Scénář), Yoon-seok Kim (Herec), Jung-woo Ha (Herec), Yeong-hee Seo (Herec), You-jung Kim (Herec), Jung-woo Choi (Herec), Hyo-joo Park (Herec), Jin-woo Park (Herec), Young-sun Kim (Herec), In-gi Jung (Herec), Seok-hyeon Jo (Herec), Deok-jae Jo (Herec)
2008/120/Jižní Korea/Krimi, Thriller, Drama
Zajímavost k filmu
- Po filmech The Good, the Bad, the Weird (2008) a Scandal Makers (2008) se snímek stal třetím nejsledovanějším a nejnavštěvovanějším filmem v kinech Jižní Korei za rok 2008.
- Natáčení probíhalo v Soulu v Jižní Korei.
- Young-chul Yoo je ve skutečnosti nechvalně proslulým jihokorejským sériovým vrahem a uznaným kanibalem, který v období od září roku 2003 do července roku následujícího, tedy roku 2004, zavraždil nad dvě desítky lidí. K usmrcení bylo jeho primární zbraní kladivo. Jeho oběťmi byli ve většině případů prostitutky a staří bohatí muži. Tři ze svých obětí Young-chul spálil na prach, na jedenácti jeho obětech bylo soudními znalci shledáno značné posmrtné fyziologické zohavení, zatímco jiným chyběla část vnitřností, které vrah, jak u soudního přelíčení později sám prohlásil, pozřel. Jeho případ nabral nebývalého mediálního zájmu, který vyústil jeho koordinovanou popravou v červnu roku 2005. V obhajobu vlastního konání během soudního přelíčené Young-chul odpověděl: „Ženy by neměly být courami a bohatí by si měli býti vědomi svých činů". Filmová postava Young-min Ji, ztvárněná jihokorejským hercem Jung-woo Ha (Kundo: Age Of The Rampant (2014), Fasten Your Seatbelt (2013)), je filmovými tvůrci vytvořena právě dle jeho osoby.
- Ve scéně, kdy Joong-ho (Yun-Seok Kim) honí Young-min (Jung-woo Ha) a ten uklouzne, nebyla původně ve scénáři. Herec Jung-woo se bavil klouzáním na kluzkém chodníku a kameraman náhodou zachytil jeho pád. Režiséru Hong-jinovi se to natolik líbilo, že nehodu zařadil do scénáře a následně do celého snímku.
- Po filmech The Good, the Bad, the Weird (2008) a Scandal Makers (2008) se snímek stal třetím nejsledovanějším a nejnavštěvovanějším filmem v kinech Jižní Korei za rok 2008.
- Natáčení probíhalo v Soulu v Jižní Korei.
- Young-chul Yoo je ve skutečnosti nechvalně proslulým jihokorejským sériovým vrahem a uznaným kanibalem, který v období od září roku 2003 do července roku následujícího, tedy roku 2004, zavraždil nad dvě desítky lidí. K usmrcení bylo jeho primární zbraní kladivo. Jeho oběťmi byli ve většině případů prostitutky a staří bohatí muži. Tři ze svých obětí Young-chul spálil na prach, na jedenácti jeho obětech bylo soudními znalci shledáno značné posmrtné fyziologické zohavení, zatímco jiným chyběla část vnitřností, které vrah, jak u soudního přelíčení později sám prohlásil, pozřel. Jeho případ nabral nebývalého mediálního zájmu, který vyústil jeho koordinovanou popravou v červnu roku 2005. V obhajobu vlastního konání během soudního přelíčené Young-chul odpověděl: „Ženy by neměly být courami a bohatí by si měli býti vědomi svých činů". Filmová postava Young-min Ji, ztvárněná jihokorejským hercem Jung-woo Ha (Kundo: Age Of The Rampant (2014), Fasten Your Seatbelt (2013)), je filmovými tvůrci vytvořena právě dle jeho osoby.
- Ve scéně, kdy Joong-ho (Yun-Seok Kim) honí Young-min (Jung-woo Ha) a ten uklouzne, nebyla původně ve scénáři. Herec Jung-woo se bavil klouzáním na kluzkém chodníku a kameraman náhodou zachytil jeho pád. Režiséru Hong-jinovi se to natolik líbilo, že nehodu zařadil do scénáře a následně do celého snímku.
Odkazy