Jako jed / Jako jed (1985/76/Československo/Komedie) 71% -Originál DVD-
17.09.2023 20:38
JEDNOU VĚTOU
„Hořká komedie o muži středního věku, jehož život zcela rozvrátí mladá, atraktivní kolegyně...“
OBSAH
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Už úvodní scéna snímaná subjektivní kamerou naznačuje, že tvůrci mají zjevnou tendenci podat nějaké hlubší svědectví o době reálného socialismu, době oprýskaných omítek, rozbitých měst i rozbitých mezilidských vztahů. Dysfunkčnost manželského svazku je hlubší problém, na nějž Vít Olmer nahlíží s mírnou nadsázkou, kterou umocňuje stěžejní téma tzv. druhé mízy v životě hlavního mužského hrdiny. Spolu s dalším Olmerovým snímkem Co je vám, doktore velmi přesvědčivý filmový důkaz, že Zdeněk Svěrák coby charakterní (ne)herec obstojí i mimo své autorské projekty. (Radek99) 4*
Komedie? Je mi z tohoto filmu strašně smutno, až tak hořké jsem to nečekal. Neříkám, najde se tam několik úsměvných scén (viz hláška na konci komentáře), ale působí to na mě spíš jako drama. Zdeněk Svěrák je i vážné roli výborný, přesto jsem jeho postavě příliš nefandil vzhledem ke stupňující se blbosti, kterou se vyznačovala. K tomu ta potěmnělá, šedá kamera, smutná hudba, postupná bezvýchodnost...tuhle tragikomickou depresi si už asi znova nedám a vidím to na lepší průměr. "Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl v podstatě mám, aleee vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stole...možná." (Sarkastic) 3*
Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (Sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Civilního hereckého charismatu Zdeňka Svěráka využil režisér Vít Olmer v osmdesátých letech hned dvakrát. Na tragikomedii Co je vám, doktore? (1984) se hlavní představitel podílel jako scenárista, hořká komedie Jako jed (1985) ovšem vznikla podle scénáře, který Olmer s Jiřím Justem napsali podle stejnojmenné knížky Karla Zídka.
Protagonista filmu tak není obvyklým sympatickým, sebeironickým svěrákovským hrdinou, kterému u diváků ledacos projde, protože nakonec vždycky najde cestu k zodpovědnosti a morálce. Inženýr Pavel Hnyk, vedoucí investičního oddělení stavebního úřadu, těžce prožívá blížící se padesátku. Letité, rutinní manželství si kompenzuje všemožnými milostnými bokovkami. Jeho manželka Alice se to pokouší s mlčenlivou racionalitou tolerovat. Potom se ovšem Pavel zaplete s novou kolegyní – vdanou Slovenkou Julčou. Ta představuje všechno, co si spojuje s ženským ideálem: spontánnost, romantiku, energičnost. Vášnivý milostný poměr, kterým se stárnoucí muž nechá strhnout, se dramaticky podepíše na jeho pracovních výkonech, které se limitně blíží nule. Pavel opouští dosavadní bezpečné jistoty se sebezničující, furiantskou vervou. Z toho důvodu si Svěrákova postava vynucuje respekt, přestože její chování v průběhu vyprávění může ztratit divákovy sympatie.
Vít Olmer s Jiřím Justem nenabízejí divákům schematický příběh o potrestaném nevěrníkovi, ale znepokojivou studii jedné smutné mužské prohry, v níž hravou idealistickou touhu přebila tvrdá realita. V souladu s tím Pavlův svět ukazují jako neutěšené místo, v němž si objektiv oblíbeného Olmerova kameramana Oty Kopřivy vychutnává neutěšenou podobu světa v reálném socialismu. Vedle Svěrákova brilantního charakterního výkonu ve filmu zaujme především Libuše Švormová v roli hrdinovy manželky. Ivona Krajčovičová je pak prototypem svůdné Slovenky, která se prosazuje i v současných českých filmech.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Inženýr Pavel Hnyk, vedoucí investičního oddělení stavebního úřadu, je otcem dvou dospívajících dětí, ale stále ho vzrušují krásné ženy. Jeho manželka právnička Alice o této jeho slabosti ví, ale občasné úlety mu toleruje. Hnyk je svědomitý pracovník, i když se v práci nepřetrhne. Technici Rokos a Pivoda na něm již dlouho vymáhají podklady pro společný zlepšovací námět. Podnik spolupracuje se slovenskými institucemi a firmami, ředitel Zounek proto zřídí koordinační oddělení, do jehož čela nastoupí mladá Slovenka Julka Tomčányová. Muži v podniku jsou jejím zjevem oslněni. Jejím mladistvým půvabům neodolá ani Pavel Hnyk. Také Julče se inženýr zalíbí a brzy oba začnou spolu chodit, ačkoliv i Julča je vdaná a má malou dcerku. Jejich vztahu si záhy všimne celý podnik, manželka i jeho milenka Vlasta. Pavla láska k Julče doslova pohltí, jeho pracovní výkon se blíží minimu. Nakonec se v úřadě popere s Julčiným manželem a je zbaven funkce. Julča na čas odjede do Košic. Pavel nemůže snést rozloučení a rozjede se za mladou ženou. Po návratu oznámí ženě, že se s ní chce rozvést. Julča je znovu v Praze, ale pracuje v jiném úřadu. Když ji Pavel vyhledá, chová se k němu chladně. Pavel se vrátí k rodině a po čase snad do dřívějšího postavení a způsobu života.
„Hořká komedie o muži středního věku, jehož život zcela rozvrátí mladá, atraktivní kolegyně...“
OBSAH
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Už úvodní scéna snímaná subjektivní kamerou naznačuje, že tvůrci mají zjevnou tendenci podat nějaké hlubší svědectví o době reálného socialismu, době oprýskaných omítek, rozbitých měst i rozbitých mezilidských vztahů. Dysfunkčnost manželského svazku je hlubší problém, na nějž Vít Olmer nahlíží s mírnou nadsázkou, kterou umocňuje stěžejní téma tzv. druhé mízy v životě hlavního mužského hrdiny. Spolu s dalším Olmerovým snímkem Co je vám, doktore velmi přesvědčivý filmový důkaz, že Zdeněk Svěrák coby charakterní (ne)herec obstojí i mimo své autorské projekty. (Radek99) 4*
Komedie? Je mi z tohoto filmu strašně smutno, až tak hořké jsem to nečekal. Neříkám, najde se tam několik úsměvných scén (viz hláška na konci komentáře), ale působí to na mě spíš jako drama. Zdeněk Svěrák je i vážné roli výborný, přesto jsem jeho postavě příliš nefandil vzhledem ke stupňující se blbosti, kterou se vyznačovala. K tomu ta potěmnělá, šedá kamera, smutná hudba, postupná bezvýchodnost...tuhle tragikomickou depresi si už asi znova nedám a vidím to na lepší průměr. "Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl v podstatě mám, aleee vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stole...možná." (Sarkastic) 3*
Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (Sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Civilního hereckého charismatu Zdeňka Svěráka využil režisér Vít Olmer v osmdesátých letech hned dvakrát. Na tragikomedii Co je vám, doktore? (1984) se hlavní představitel podílel jako scenárista, hořká komedie Jako jed (1985) ovšem vznikla podle scénáře, který Olmer s Jiřím Justem napsali podle stejnojmenné knížky Karla Zídka.
Protagonista filmu tak není obvyklým sympatickým, sebeironickým svěrákovským hrdinou, kterému u diváků ledacos projde, protože nakonec vždycky najde cestu k zodpovědnosti a morálce. Inženýr Pavel Hnyk, vedoucí investičního oddělení stavebního úřadu, těžce prožívá blížící se padesátku. Letité, rutinní manželství si kompenzuje všemožnými milostnými bokovkami. Jeho manželka Alice se to pokouší s mlčenlivou racionalitou tolerovat. Potom se ovšem Pavel zaplete s novou kolegyní – vdanou Slovenkou Julčou. Ta představuje všechno, co si spojuje s ženským ideálem: spontánnost, romantiku, energičnost. Vášnivý milostný poměr, kterým se stárnoucí muž nechá strhnout, se dramaticky podepíše na jeho pracovních výkonech, které se limitně blíží nule. Pavel opouští dosavadní bezpečné jistoty se sebezničující, furiantskou vervou. Z toho důvodu si Svěrákova postava vynucuje respekt, přestože její chování v průběhu vyprávění může ztratit divákovy sympatie.
Vít Olmer s Jiřím Justem nenabízejí divákům schematický příběh o potrestaném nevěrníkovi, ale znepokojivou studii jedné smutné mužské prohry, v níž hravou idealistickou touhu přebila tvrdá realita. V souladu s tím Pavlův svět ukazují jako neutěšené místo, v němž si objektiv oblíbeného Olmerova kameramana Oty Kopřivy vychutnává neutěšenou podobu světa v reálném socialismu. Vedle Svěrákova brilantního charakterního výkonu ve filmu zaujme především Libuše Švormová v roli hrdinovy manželky. Ivona Krajčovičová je pak prototypem svůdné Slovenky, která se prosazuje i v současných českých filmech.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Inženýr Pavel Hnyk, vedoucí investičního oddělení stavebního úřadu, je otcem dvou dospívajících dětí, ale stále ho vzrušují krásné ženy. Jeho manželka právnička Alice o této jeho slabosti ví, ale občasné úlety mu toleruje. Hnyk je svědomitý pracovník, i když se v práci nepřetrhne. Technici Rokos a Pivoda na něm již dlouho vymáhají podklady pro společný zlepšovací námět. Podnik spolupracuje se slovenskými institucemi a firmami, ředitel Zounek proto zřídí koordinační oddělení, do jehož čela nastoupí mladá Slovenka Julka Tomčányová. Muži v podniku jsou jejím zjevem oslněni. Jejím mladistvým půvabům neodolá ani Pavel Hnyk. Také Julče se inženýr zalíbí a brzy oba začnou spolu chodit, ačkoliv i Julča je vdaná a má malou dcerku. Jejich vztahu si záhy všimne celý podnik, manželka i jeho milenka Vlasta. Pavla láska k Julče doslova pohltí, jeho pracovní výkon se blíží minimu. Nakonec se v úřadě popere s Julčiným manželem a je zbaven funkce. Julča na čas odjede do Košic. Pavel nemůže snést rozloučení a rozjede se za mladou ženou. Po návratu oznámí ženě, že se s ní chce rozvést. Julča je znovu v Praze, ale pracuje v jiném úřadu. Když ji Pavel vyhledá, chová se k němu chladně. Pavel se vrátí k rodině a po čase snad do dřívějšího postavení a způsobu života.
Postavy a obsazení
• Zdeněk Svěrák - Ing. Pavel Hnyk
• Ivona Krajčovičová - Julka Tomčányová
• Libuše Švormová - Alice, Hnykova manželka
• Václav Švorc - ředitel Zounek
• Laďka Kozderková - Vlasta, Hnykova milenka
• František Husák - Stanislav Gelner
• František Řehák - náměstek Jaroslav Hůla
• Vlado Durdík ml. - Ing. Tomčány, manžel Julky
• Dana Balounová - Olšovská
• Věra Tichánková - Volrábová
• Gabriela Wilhelmová - Martička Krásová
Premiéra ČR: 1.07.1986
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.2.1997 (VHS) Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 26.4.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
• Zdeněk Svěrák - Ing. Pavel Hnyk
• Ivona Krajčovičová - Julka Tomčányová
• Libuše Švormová - Alice, Hnykova manželka
• Václav Švorc - ředitel Zounek
• Laďka Kozderková - Vlasta, Hnykova milenka
• František Husák - Stanislav Gelner
• František Řehák - náměstek Jaroslav Hůla
• Vlado Durdík ml. - Ing. Tomčány, manžel Julky
• Dana Balounová - Olšovská
• Věra Tichánková - Volrábová
• Gabriela Wilhelmová - Martička Krásová
Premiéra ČR: 1.07.1986
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.2.1997 (VHS) Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 26.4.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Vít Olmer (Režie), Jaromír Lukáš (Produkce/Vedoucí výroby), Jiří Stivín (Hudba), Ota Kopřiva (Kamera), Ivana Kačírková (Střih), Boris Halmi (Scénografie), Ivana Šislerová (Kostýmy), Alena Zoubková (Kostýmy), Jiří Moudrý (Zvuk), František Pilný (Masky), Jiří Just (Scénář), Vít Olmer (Scénář), Karel Zídek (kniha) (Předloha), Zdeněk Svěrák (Herec), Ivona Krajčovičová (Herec), Libuše Švormová (Herec), Václav Švorc (Herec), Laďka Kozderková (Herec), František Řehák (Herec), František Husák (Herec), Vladimír Durdík ml. (Herec), Dana Balounová (Herec), Věra Tichánková (Herec), Gabriela Wilhelmová (Herec), Jaromíra Mílová (Herec), Anna Ferencová (Herec), Karel Smyczek (Herec), Boris Halmi (Herec), Michal Suchánek (Herec), Alice Chrtková (Herec), Vladimír Švabík (Herec), Jiří Tomek (Herec), Bedřich Čapek (Herec), Jaroslav Someš (Herec), Gizela Veclová (Herec), Pavel Vondruška (Herec), Ján Bzdúch (Herec), Marián Gajdoš (Herec), Jana Altmannová (Herec), Jan Cmíral st. (Herec), Zdena Lukášová (Herec), Olga Rosenfelderová (Herec), Jan Hraběta (Herec), Jiřina Zemanová (Herec), Helena Bártlová (Herec), Natalie Švabíková (Herec), Erich Fichtner (Herec), Jan Laibl (Herec), Šárka Štembergová (Herec), Věra Kalendová (Herec), Jiřina Jelenská (Herec), Pavel Myslík (Herec), František Pokorný (Herec), Karel Sobotka (Herec), Sylva Sequensová (Herec)
1985/76/Československo/Komedie
Zajímavost k filmu
- Pro film byly složeny dvě písně – „Vlak poslední odjíždí“, kterou zpívá Schelingrovským chraplákem Petr Flynn, hudbu zkomponoval Jiří Stivín a text složil Pavel Kopta; a „Ve snách ťa vidím“ zpívá Ivona Krajčovičová a Zdeněk Svěrák , hudbu zkomponoval Jiří Stivín, text složil Jaroslav Kaiser.
- Libuše Švormová, která hraje manželku Inženýra Hnyka (Zdeněk Svěrák), zavzpomínala, že mnoho dialogů a vtipných replik vymyslel Svěrák přímo na place. Legendární je hláška, když Hnyk loudí v posteli na své manželce sex a odpovídá „nech toho já mám zítra stání“, on odpovídá „když já mám stání teď“.
- Zvláštní název knihy a později i filmu vychází z vyprávění dědečka autora předlohy Karla Zídka, který byl lékárníkem. V dobách, kdy byl cukr velmi vzácný, byl považován za lék a prodáván pouze v lékárnách. A protože jeho vlastnosti nebyly prozkoumány a lékárníci byli obezřetní, byl na dózách, ve kterých byl uchován nápis: „Tamquam venenum“, tedy česky „Jako jed“. A jak to souvisí s příběhem? Tak, že když je sladkého příliš, stává se jedem.
- Film měl režírovat Jiří Krejčík, ale vedení Barrandova mu to neumožnilo. (Zdroj: Tváře českého filmu (2002)).
- Adresa Košice, Tri Hôrky 3, na které Ing. Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) hledá Julku Tomčányovou (Ivona Krajčovičová), skutečně existuje. Nejedná se ale o rodinný domek, nýbrž o panelový dům na sídlišti Luník VI, a tak byla scéna natáčena na jiném místě, pravděpodobně Košicích-Čermeľi. V pozadí si lze přitom všimnout jedoucího vozu visuté lanovky, což je nákladní dvojlanová dráha oběžného systému s odpojitelnými vozíky Bankov - Ťahanovce, která v letech 1951-1995 dopravovala magnezit z dolu do zpracovatelského závodu. Po ukončení těžby byla prohlášena technickou památkou, ale dnes chátrá a její konstrukci postupně rozkrádají zloději kovů.
- Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) jezdí ve filmu rumunským vozem Dacia 1310, vyráběným v letech 1982-2004.
- Vít Olmer vyzdvihuje přínos Oty Kopřivy. Byl to podle něj velmi talentovaný kameraman, mimo to i dramaturg, jenž se nebál některých inovativních prvků. Jejich spolupráce trvala do doby, než Kopřiva ve svých 40 letech zemřel na rakovinu.
- Natáčelo se v lokalitě na Malé Straně v Praze, v objektu bývalého geologického ústavu na adrese Malostranské náměstí 19 a 6/18, dále na Karlově mostě a na Střeleckém ostrově. Točilo se také na Slovensku v Košicích. Scéna rozloučení Hnyka (Zdeněk Svěrák) a Tomčányové (Ivona Krajčovičová) v závěru filmu se odehrává v Letenské ulici před budovou tehdejšího Federálního ministerstva financí ČSSR.
- Režisér Vít Olmer osvětluje, že postavu Pavla Hnyka měl hrát Jiří Menzel, nicméně vedení Barrandova odmítlo spojení Jiří Menzel, Antonín Máša a Vít Olmer. Týden před natáčením dostal Olmer příkaz Jiřího Menzela v hlavní roli nahradit někým jiným. Jiří Menzel sám požádal Zdeňka Svěráka, jestli by roli nepřijal. Na Slovensku se konal konkurz pro film, ale herečka Ivona Krajčovičová byla pro roli Julky Tomčányové jasnou favoritkou a nakonec ji získala. Coby blondýna hrála s černou parukou, aby působila více „ohnivě“. Zdeněk Svěrák se do Krajčovičové skutečně zamiloval, což v závěru natáčení působilo komplikace.
- Libuše Švormová, která ve filmu hraje Hnykovu (Zdeněk Sverák) manželku Alici, podotýká, že plachá přirozenost Zdeňka Svěráka je tím, co dodává filmu kouzlo. Potvrzuje, že herci měli dovoleno si upravovat text, což dělal především Zdeněk Svěrák nejen u své postavy, ale i pro druhé. Jeho úpravy většinou ještě scénky vyšperkovaly a posunuly komiku o kousek dál. Libuše Švormová improvizovala společně s Laďkou Kozderkovou, která ztvárnila zhrzenou Hnykovu milenku Vlastu, např. ve scéně, kdy se sejdou v kavárně a tématem jejich rozhovoru je Pavel Hnyk.
- Když se film promítal v kinech, měl průměrný ohlas. Vít Olmer film vzal s sebou na stáž do USA, kde se promítal v úzkém okruhu filmařů a novinářů, kterým se líbil. Rádio Hlas Ameriky pak odvysílalo zprávu, že film Jako jed zaznamenal v USA úspěch, což byla pro Olmera obrovská reklama, díky níž lidé začali plnit kina.
- Během natáčení filmu přivedl Vít Olmer Zdeňka Svěráka na myšlenku námětu k filmu Obecná škola (1991). Vít Olmer však nakonec natočil Tankový prapor (1991), a tak snímek Obecná škola (1991) natočil Zdeňkův syn Jan Svěrák.
- Krajčovičová byla pro Víta Olmera do hlavní role jasnou volbou, přestože musela celou dobu natáčet v černé paruce.
- Hlavní roli měl původně ztvárnit Jiří Menzel.
- V roce 2010 nahrála rapová skupina PSH na albu Epilog skladbu inspirovanou tímto filmem. Jmenuje se také „Jako Jed“.
- Libuše Švormová, která hraje manželku Inženýra Hnyka (Zdeněk Svěrák), zavzpomínala, že mnoho dialogů a vtipných replik vymyslel Svěrák přímo na place. Legendární je hláška, když Hnyk loudí v posteli na své manželce sex a odpovídá „nech toho já mám zítra stání“, on odpovídá „když já mám stání teď“.
- Zvláštní název knihy a později i filmu vychází z vyprávění dědečka autora předlohy Karla Zídka, který byl lékárníkem. V dobách, kdy byl cukr velmi vzácný, byl považován za lék a prodáván pouze v lékárnách. A protože jeho vlastnosti nebyly prozkoumány a lékárníci byli obezřetní, byl na dózách, ve kterých byl uchován nápis: „Tamquam venenum“, tedy česky „Jako jed“. A jak to souvisí s příběhem? Tak, že když je sladkého příliš, stává se jedem.
- Film měl režírovat Jiří Krejčík, ale vedení Barrandova mu to neumožnilo. (Zdroj: Tváře českého filmu (2002)).
- Adresa Košice, Tri Hôrky 3, na které Ing. Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) hledá Julku Tomčányovou (Ivona Krajčovičová), skutečně existuje. Nejedná se ale o rodinný domek, nýbrž o panelový dům na sídlišti Luník VI, a tak byla scéna natáčena na jiném místě, pravděpodobně Košicích-Čermeľi. V pozadí si lze přitom všimnout jedoucího vozu visuté lanovky, což je nákladní dvojlanová dráha oběžného systému s odpojitelnými vozíky Bankov - Ťahanovce, která v letech 1951-1995 dopravovala magnezit z dolu do zpracovatelského závodu. Po ukončení těžby byla prohlášena technickou památkou, ale dnes chátrá a její konstrukci postupně rozkrádají zloději kovů.
- Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) jezdí ve filmu rumunským vozem Dacia 1310, vyráběným v letech 1982-2004.
- Vít Olmer vyzdvihuje přínos Oty Kopřivy. Byl to podle něj velmi talentovaný kameraman, mimo to i dramaturg, jenž se nebál některých inovativních prvků. Jejich spolupráce trvala do doby, než Kopřiva ve svých 40 letech zemřel na rakovinu.
- Natáčelo se v lokalitě na Malé Straně v Praze, v objektu bývalého geologického ústavu na adrese Malostranské náměstí 19 a 6/18, dále na Karlově mostě a na Střeleckém ostrově. Točilo se také na Slovensku v Košicích. Scéna rozloučení Hnyka (Zdeněk Svěrák) a Tomčányové (Ivona Krajčovičová) v závěru filmu se odehrává v Letenské ulici před budovou tehdejšího Federálního ministerstva financí ČSSR.
- Režisér Vít Olmer osvětluje, že postavu Pavla Hnyka měl hrát Jiří Menzel, nicméně vedení Barrandova odmítlo spojení Jiří Menzel, Antonín Máša a Vít Olmer. Týden před natáčením dostal Olmer příkaz Jiřího Menzela v hlavní roli nahradit někým jiným. Jiří Menzel sám požádal Zdeňka Svěráka, jestli by roli nepřijal. Na Slovensku se konal konkurz pro film, ale herečka Ivona Krajčovičová byla pro roli Julky Tomčányové jasnou favoritkou a nakonec ji získala. Coby blondýna hrála s černou parukou, aby působila více „ohnivě“. Zdeněk Svěrák se do Krajčovičové skutečně zamiloval, což v závěru natáčení působilo komplikace.
- Libuše Švormová, která ve filmu hraje Hnykovu (Zdeněk Sverák) manželku Alici, podotýká, že plachá přirozenost Zdeňka Svěráka je tím, co dodává filmu kouzlo. Potvrzuje, že herci měli dovoleno si upravovat text, což dělal především Zdeněk Svěrák nejen u své postavy, ale i pro druhé. Jeho úpravy většinou ještě scénky vyšperkovaly a posunuly komiku o kousek dál. Libuše Švormová improvizovala společně s Laďkou Kozderkovou, která ztvárnila zhrzenou Hnykovu milenku Vlastu, např. ve scéně, kdy se sejdou v kavárně a tématem jejich rozhovoru je Pavel Hnyk.
- Když se film promítal v kinech, měl průměrný ohlas. Vít Olmer film vzal s sebou na stáž do USA, kde se promítal v úzkém okruhu filmařů a novinářů, kterým se líbil. Rádio Hlas Ameriky pak odvysílalo zprávu, že film Jako jed zaznamenal v USA úspěch, což byla pro Olmera obrovská reklama, díky níž lidé začali plnit kina.
- Během natáčení filmu přivedl Vít Olmer Zdeňka Svěráka na myšlenku námětu k filmu Obecná škola (1991). Vít Olmer však nakonec natočil Tankový prapor (1991), a tak snímek Obecná škola (1991) natočil Zdeňkův syn Jan Svěrák.
- Krajčovičová byla pro Víta Olmera do hlavní role jasnou volbou, přestože musela celou dobu natáčet v černé paruce.
- Hlavní roli měl původně ztvárnit Jiří Menzel.
- V roce 2010 nahrála rapová skupina PSH na albu Epilog skladbu inspirovanou tímto filmem. Jmenuje se také „Jako Jed“.
Odkazy
Hrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová, Věra Tichánková, Gabriela Wilhelmová, Jaromíra Mílová, Anna Ferencová, Karel Smyczek, Boris Halmi, Michal Suchánek, Alice Chrtková, Vladimír Švabík, Jiří Tomek, Bedřich Čapek, Jaroslav Someš, Gizela Veclová, Pavel Vondruška, Ján Bzdúch, Marián Gajdoš, Jana Altmannová, Jan Cmíral st., Zdena Lukášová, Olga Rosenfelderová, Jan Hraběta, Jiřina Zemanová, Helena Bártlová, Natalie Švabíková, Erich Fichtner, Jan Laibl, Šárka Štembergová, Věra Kalendová, Jiřina Jelenská, Pavel Myslík, František Pokorný, Karel Sobotka, Sylva Sequensová