Rodinný film / Rodinný film (2015/95/Česko, Německo, Francie, Slovinsko, Slovensko/Drama) 59%
21.01.2024 08:52
JEDNOU VĚTOU
„Rodinný film pojednává o odloučení nezletilých sourozenců od jejich rodičů, kteří odcestovali na dovolenou a ztroskotali na ní."
OBSAH
Inspiraci pro svůj druhý celovečerní film našel talentovaný absolvent FAMU Olmo Omerzu v novinovém článku o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. Obdobný motiv režisér vsadil do Rodinného filmu, o kterém hovoří jako o existenciálním dobrodružném příběhu. Zvířecího Robinsona Crusoa Omerzu staví do pozice důležitého člena jedné pražské rodiny, jejíž peripetie tvoří dějovou osu, a stěžejního článku její vztahové konstrukce. Rodinný film pojednává o odloučení nezletilých sourozenců od jejich rodičů, kteří odcestovali na dovolenou. Zatímco matka s otcem a rodinným psím miláčkem podnikají plavbu jachtou po oceánu, děti si doma užívají svobody (po úspěšné debutové Příliš mladé noci se Omerzu opět vrátil ke spolupráci s mladými herci). Tuto počáteční, pro obě strany idylickou situaci však naruší dramatické události, které životy všech zasáhnou nevratným způsobem. Napínavý příběh Rodinného filmu režisér ozvláštňuje koncepcí nelineárního vyprávění a odlišného stylového pojetí jednotlivých příběhových linií.
Omerzu, který je českými filmovými kritiky a odborníky vyzdvihován jako jeden z nejosobitějších „domácích" režisérů, ve filmu zkoumá role jednotlivých členů rodiny a to, jakým způsobem může vzájemná separace rodičů a jejich potomků ovlivnit jejich vzájemné vztahy. Zejména v momentě, kdy nemohou společně čelit krizové situaci a řešit nelehké otázky života a smrti. Na rodinu nahlíží jako na spletitou síť vztahů, napětí a konfliktů, čímž popírá existenci ideálu šťastné, bezkonfliktní rodiny.
Rodinný film na jaře vyhrál souboj českých filmů uplynulého roku na plzeňském Finále a českou kinematografii úspěšně reprezentoval i na turné po zahraničních festivalech. Uveden byl mj. v Seattlu, Tokiu, San Sebastianu, Chotěbuzi, Záhřebu nebo Lublani, kde zaujal především mezinárodní federaci filmových kritiků.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na Rodinný film jsem se hodně těšil. Jen škoda, že honba za jeho shlédnutím byla stejně tak svízelná, jako cesta na Mordor. Každopádně po shlédnutí musím říct, že to za to opravdu stálo. Očekával jsem neobvyklé drama a to jsem také dostal. Pokud máte rádi pomalý způsob vyprávění s minimem nutných dialogů a výbornou kamerou, tak vítejte. Pokud ne, tak nic nečekejte, ať pak nejste zklamáni. Za mě nicméně super včetně herců, kteří mi tady dělali vysloveně radost. (Malarkey) 4*
Film je vyprávěn takovou kapitolovou formou, ale to záměrný dějový mrtvo mělo něco do sebe, ale chtělo to přesnější slova (např. rozhovor Karla s Vandou v kuchyni ), aby vynikla sílá okamžiku a táhla celek, pořád mě přijde, že když podobný filmařský rukopis vidím u dánských filmů má neskutečně přesně načasovaný sekundový důraz, možná mě tady nad poprvé herecky zklamal Karel Roden, nebylo to prostě ono. Vůbec to chtělo o každýho o stupen lepší herecký výkony i když Eliška ta se nám od Rafťáků vymlaskla ve slušnou kostičku. Možná to bude vyznívat vtipně či neuctivě k lidským hercům, ale tak to nemyslím, jen prostě , že se mě ještě v životě nepodařilo vžít se do zvířecích citů a pocitů až tady, protože to co tam ten pes předvádí za výkon, to je něco. To by zajímalo jak k tomu byl naváděn, nebo jestli jeho páneček je Daniel Day Lewis ? (Enšpígl) 3*
Hojnost natahovaných záběrů (ne)zaplácne mělkost zápletky a zůstanou jen pořádné artové kudrny. Rozumným řešením, jak se zbavit nudného a zdlouhavého procesu, by bylo film pojmout coby půlhodinovou povídku. Ano, ponechat odhalené kozy Elišky Křenkové i vyždímané pytlíčky Vandy Hybnerové, ochránce psích plemen nechat v nejistotě a ukázat světu, že i český film má na působivou kameru a atraktivní dovolenkové destinace. Jen v žádném případě by neměl devadesátiminutový snímek působit dojmem tříhodinovým. Nejdříve se ve vlnách oceánu ztratí Roden s Hybnerovou, působí to strašně depresivně, už jsem si uvazoval smyčku, ejhle, náhle je dvojice živá a zdravá, jen je nezdravě opálená v obličeji, a bez dalšího vysvětlení se ocitá ve své domovině. V druhém dějství se rozjíždí další deprese, na ostrově umírá hladem, vyčerpáním a steskem rodinný pes, ejhle, je v posledním tažení, ejhle, film končí scénou, kterak si Robinsoni přebírají psa živého a zdravého. Jediným dramatickým prvkem filmu tak zůstává zjištění, že Roden není tata svého filmového syna. Tenhle úsek se až příliš nápadně podobá staršímu snímku "Operace mé dcery". Abych nezapomněl, mládež se po odjezdu rodičů baví - máme zde dvě cesty výtahem v úplné nahotě, neretardovaný studující syn se doma prohání na koloběžce a působí s ní lomoz, což vadí sousedům, hraje se flaška, jde se na diskotéku, dozor nad nimi si bere Martin Pechlát. Slovinec Olmo Omerzu je člověk, od něhož nějaký jiný film ani vidět nepotřebuji. Jedna jeho artová onanie mně bohatě stačila. 5/10 (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Rodinný film je českým snímkem z roku 2015, který vznikl v mezinárodní produkci a natočil jej původem slovinský režisér Olmo Omerzu. Příběh vypráví o rodině Kubínových, kdy se otec Igor (Karel Roden) a matka Irena (Vanda Hybnerová) vydají spolu se svým psem na plavbu do tropického ráje. Jejich patnáctiletý syn Erik (Daniel Kadlec) a již plnoletá sestra Anna (Jenovéfa Boková) zůstávají doma, jelikož musí chodit do školy s tím, že během začátku vánočních prázdnin mají za rodiči odletět. Mezitím si zvou do bytu své kamarády a když se ukáže, že nezvládnou samostatně fungovat, začne jim pomáhat jejich strýc (Martin Pechlát). Věci se ovšem zkomplikují ve chvíli, kdy vyjde najevo, že rodiče i s jejich psem se zřejmě ztratili na moři, což psychicky dolehne na děti a rozehraje velké množství komplikací a zvratů, se kterými se všichni zúčastnění budou muset vypořádat.
Samotný název je poněkud zavádějící. Když vidíte nápis Rodinný film, logicky byste očekávali, že půjde o snímek pro celou rodinu. Tak to ovšem ve skutečnosti vůbec není. Název by měl být spíš Rodinné drama, protože jde skutečně o čistokrevné drama se vším všudy, které není v žádném případě pro děti a které se nebojí dělat riskantní rozhodnutí. Jestli ovšem ve všech těchto riskantních rozhodnutích snímek uspěl, to už je jiná věc.
Snímek zvolil poměrně zajímavý styl vyprávění. Pokud byste o něm totiž předem nevěděli vůbec nic, tak byste nějakou dobu pravděpodobně ani netušili, o čem vlastně je. Než totiž dojde ke zmizení rodičů spolu s jejich psem, uplyne celkem dlouhá doba, během které se děj spíše zaměřuje na to, jak si děti Erik a Anna užívají volného bytu se svými kamarády, jaké vztahy se mezi nimi rozvíjejí a jaké hlouposti dělají. V této první části filmu ovšem není úplně jednoduché si k dětem a jejich přátelům vybudovat nějaký vztah a dostat se jim pod kůži.
Na vině je určitě samotné zpracování snímku, nebo alespoň jeho první poloviny. Zejména tady se totiž pravidelně a velmi rychle utíká z jedné scény k další, díky čemuž nám není umožněno atmosféru daných scén v první části nějakým způsobem vstřebat. Vzhledem k tomuto zpracování mohou být osudy dětí divákovi mnohem více lhostejné, než by pravděpodobně měly být. Když konečně ve druhé polovině dojde k samotnému zmizení rodičů, říká si člověk, zda jsme drtivou většinu první části vlastně potřebovali.
Tady se ovšem snímek poměrně rychle vzpamatuje a začne již vycházet najevo, co je vlastně cílem příběhu. Samotné zmizení rodičů a psa jménem Otto je sice pro příběh stěžejní, ale namísto toho, aby to byl hlavní motor, tak je to spíše něco, co uvede do pohybu několik dalších klíčových událostí, z nichž některé už byly do určité míry rozvíjeny, byť jsme to předtím ještě nevěděli.
Zde spočívá určitá chytrost Rodinného filmu, který šel na celé téma poměrně netradičně. Sledujeme totiž mnohem větší záběr na příběh jedné rodiny, který nezačíná a ani nekončí zápletkou o zmizení rodičů. Tento poněkud netradiční způsob vyprávění ovšem přináší i své problémy, které se týkají zejména již zmíněné první části. Přestože určité věci z ní našly své opodstatnění, tak je v ní zároveň spoustu věcí, které opodstatnění nenašly.
I tak ovšem druhá polovina velkou část snímku svým způsobem zachraňuje. Postavy jsou najednou mnohem více sympatické, daleko více se zajímáme o jejich osud a s propojováním určitých elementů z první části najednou začneme vidět mnohem větší příběh. Zajímavostí je, že velkou roli v ději sehrává i zmíněný pes Otto, kterého ve skutečnosti ztvárnilo několik psů a v tomto případě nelze jinak než smeknout před celým štábem za to, že dokázali se všemi psy natočit scény, které muselo být velmi náročné zrealizovat. V závěru totiž dokážeme se psem Ottou sympatizovat stejně, jako s lidskými postavami, ne-li dokonce ještě více. Těžko říct, zda bylo konkrétně toto záměrem tvůrců, nicméně emoce v tomto směru fungují skvěle. Velkým plusem jsou herecké výkony, které jsou ze strany všech zúčastněných kvalitní.
Bezpochyby je na snímku výrazné také to, že v sobě nese i určitou symboliku. Rodina Kubínových totiž na začátku působí jako taková správná bezproblémová rodinka. Právě ona nehoda a všechny události, které z ní vyplynou, nicméně ukážou, že to tak vlastně vůbec není. Zároveň je na konci poměrně uspokojivým způsobem naznačeno, jakým směrem by se události měly vyvíjet dál.
Z pohledu samotného zpracování je zároveň zajímavé, že během přechodů mezi některými scénami již vidíme nový záběr, ale slyšíme pořád zvuk z předchozího záběru. Díky těmto originálním způsobům zpracování a zmíněným pozitivům výše dokáže člověk i trochu přimhouřit oči nad tím, že rodiče Kubínovi jsou asi ti nejvíce naivní rodiče na světě, když vezmeme v potaz, že nechali své děti na dlouhou dobu doma a vyrazili se svým psem na výlety do tropických oblastí daleko od civilizace.
Rodinný film je zkrátka netradičním dramatem, které svým netypickým a odvážným zpracováním rozhodně vyčnívá z řady novodobých českých počinů. První polovina ovšem hází filmu klacky pod nohy, jelikož je v ní velké množství scén, které nejsou potřeba, a naopak v důležitých scénách nestrávíme dost času na to, aby se dostatečně projevily potřebné emoce. Druhá polovina se ale naštěstí vzchopí a přijde s velkým množstvím nečekaných zvratů, které osvětlí několik událostí. Samotné zpracování je na tuzemské poměry originální, herci podávají skvělé výkony a emoce jsou v určitých částech stopáže opravdu silné. O naprosto skvělý film ovšem jít nemůže, jelikož jeho první část má stále své problémy, a především hlavní událost celého snímku vychází čistě z předpokladu, že rodiče Kubínovi musí být zřejmě ti nejvíce nezodpovědní rodiče na světě.
Jak se vypořádají s nečekanou svobodou dvě dospívající děti, jejichž rodiče se vydali na plavbu jachtou po oceánu? Co udělá odloučení s dosud perfektně fungující rodinou? A co když do tohoto rodinného „testu" vstoupí další, nečekaně dramatická událost? (CinemArt)
Ocenění
Český lev
2016 - Jiří Konečný (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Olmo Omerzu (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Vanda Hybnerová (Nejlepší herečka) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2016 - Jiří Konečný (Nejlepší film)
2016 - Nebojša Pop-Tasić, Olmo Omerzu (Nejlepší scénář)
2016 - Olmo Omerzu (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
2016 - Vanda Hybnerová (Nejlepší herečka) (nominace)
2016 - Lukáš Milota (Nejlepší audiovizuální počin) (nominace)
Tokyo International Film Festival
2015 - Olmo Omerzu (Cena za umělecký přínos)
2015 - Olmo Omerzu (Velká cena Tokia) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.2.2016 CinemArt
Premiéra Německo: 2.2.2017 déja-vu FILM
Premiéra Francie: 7.11.2018 Rouge Distribution
Premiéra Slovensko: 15.8.2016
Premiéra Slovinsko: 11.11.2015 (Ljubljana International Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.6.2016 (DVD) Endorfilm
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 21.6.2016 Endorfilm
Poprvé na DVD: 22.6.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 648 341
Návštěvnost v ČR 21 276
Náklady (Rozpočet) - Kč 45 000 000
„Rodinný film pojednává o odloučení nezletilých sourozenců od jejich rodičů, kteří odcestovali na dovolenou a ztroskotali na ní."
OBSAH
Inspiraci pro svůj druhý celovečerní film našel talentovaný absolvent FAMU Olmo Omerzu v novinovém článku o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. Obdobný motiv režisér vsadil do Rodinného filmu, o kterém hovoří jako o existenciálním dobrodružném příběhu. Zvířecího Robinsona Crusoa Omerzu staví do pozice důležitého člena jedné pražské rodiny, jejíž peripetie tvoří dějovou osu, a stěžejního článku její vztahové konstrukce. Rodinný film pojednává o odloučení nezletilých sourozenců od jejich rodičů, kteří odcestovali na dovolenou. Zatímco matka s otcem a rodinným psím miláčkem podnikají plavbu jachtou po oceánu, děti si doma užívají svobody (po úspěšné debutové Příliš mladé noci se Omerzu opět vrátil ke spolupráci s mladými herci). Tuto počáteční, pro obě strany idylickou situaci však naruší dramatické události, které životy všech zasáhnou nevratným způsobem. Napínavý příběh Rodinného filmu režisér ozvláštňuje koncepcí nelineárního vyprávění a odlišného stylového pojetí jednotlivých příběhových linií.
Omerzu, který je českými filmovými kritiky a odborníky vyzdvihován jako jeden z nejosobitějších „domácích" režisérů, ve filmu zkoumá role jednotlivých členů rodiny a to, jakým způsobem může vzájemná separace rodičů a jejich potomků ovlivnit jejich vzájemné vztahy. Zejména v momentě, kdy nemohou společně čelit krizové situaci a řešit nelehké otázky života a smrti. Na rodinu nahlíží jako na spletitou síť vztahů, napětí a konfliktů, čímž popírá existenci ideálu šťastné, bezkonfliktní rodiny.
Rodinný film na jaře vyhrál souboj českých filmů uplynulého roku na plzeňském Finále a českou kinematografii úspěšně reprezentoval i na turné po zahraničních festivalech. Uveden byl mj. v Seattlu, Tokiu, San Sebastianu, Chotěbuzi, Záhřebu nebo Lublani, kde zaujal především mezinárodní federaci filmových kritiků.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na Rodinný film jsem se hodně těšil. Jen škoda, že honba za jeho shlédnutím byla stejně tak svízelná, jako cesta na Mordor. Každopádně po shlédnutí musím říct, že to za to opravdu stálo. Očekával jsem neobvyklé drama a to jsem také dostal. Pokud máte rádi pomalý způsob vyprávění s minimem nutných dialogů a výbornou kamerou, tak vítejte. Pokud ne, tak nic nečekejte, ať pak nejste zklamáni. Za mě nicméně super včetně herců, kteří mi tady dělali vysloveně radost. (Malarkey) 4*
Film je vyprávěn takovou kapitolovou formou, ale to záměrný dějový mrtvo mělo něco do sebe, ale chtělo to přesnější slova (např. rozhovor Karla s Vandou v kuchyni ), aby vynikla sílá okamžiku a táhla celek, pořád mě přijde, že když podobný filmařský rukopis vidím u dánských filmů má neskutečně přesně načasovaný sekundový důraz, možná mě tady nad poprvé herecky zklamal Karel Roden, nebylo to prostě ono. Vůbec to chtělo o každýho o stupen lepší herecký výkony i když Eliška ta se nám od Rafťáků vymlaskla ve slušnou kostičku. Možná to bude vyznívat vtipně či neuctivě k lidským hercům, ale tak to nemyslím, jen prostě , že se mě ještě v životě nepodařilo vžít se do zvířecích citů a pocitů až tady, protože to co tam ten pes předvádí za výkon, to je něco. To by zajímalo jak k tomu byl naváděn, nebo jestli jeho páneček je Daniel Day Lewis ? (Enšpígl) 3*
Hojnost natahovaných záběrů (ne)zaplácne mělkost zápletky a zůstanou jen pořádné artové kudrny. Rozumným řešením, jak se zbavit nudného a zdlouhavého procesu, by bylo film pojmout coby půlhodinovou povídku. Ano, ponechat odhalené kozy Elišky Křenkové i vyždímané pytlíčky Vandy Hybnerové, ochránce psích plemen nechat v nejistotě a ukázat světu, že i český film má na působivou kameru a atraktivní dovolenkové destinace. Jen v žádném případě by neměl devadesátiminutový snímek působit dojmem tříhodinovým. Nejdříve se ve vlnách oceánu ztratí Roden s Hybnerovou, působí to strašně depresivně, už jsem si uvazoval smyčku, ejhle, náhle je dvojice živá a zdravá, jen je nezdravě opálená v obličeji, a bez dalšího vysvětlení se ocitá ve své domovině. V druhém dějství se rozjíždí další deprese, na ostrově umírá hladem, vyčerpáním a steskem rodinný pes, ejhle, je v posledním tažení, ejhle, film končí scénou, kterak si Robinsoni přebírají psa živého a zdravého. Jediným dramatickým prvkem filmu tak zůstává zjištění, že Roden není tata svého filmového syna. Tenhle úsek se až příliš nápadně podobá staršímu snímku "Operace mé dcery". Abych nezapomněl, mládež se po odjezdu rodičů baví - máme zde dvě cesty výtahem v úplné nahotě, neretardovaný studující syn se doma prohání na koloběžce a působí s ní lomoz, což vadí sousedům, hraje se flaška, jde se na diskotéku, dozor nad nimi si bere Martin Pechlát. Slovinec Olmo Omerzu je člověk, od něhož nějaký jiný film ani vidět nepotřebuji. Jedna jeho artová onanie mně bohatě stačila. 5/10 (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Rodinný film je českým snímkem z roku 2015, který vznikl v mezinárodní produkci a natočil jej původem slovinský režisér Olmo Omerzu. Příběh vypráví o rodině Kubínových, kdy se otec Igor (Karel Roden) a matka Irena (Vanda Hybnerová) vydají spolu se svým psem na plavbu do tropického ráje. Jejich patnáctiletý syn Erik (Daniel Kadlec) a již plnoletá sestra Anna (Jenovéfa Boková) zůstávají doma, jelikož musí chodit do školy s tím, že během začátku vánočních prázdnin mají za rodiči odletět. Mezitím si zvou do bytu své kamarády a když se ukáže, že nezvládnou samostatně fungovat, začne jim pomáhat jejich strýc (Martin Pechlát). Věci se ovšem zkomplikují ve chvíli, kdy vyjde najevo, že rodiče i s jejich psem se zřejmě ztratili na moři, což psychicky dolehne na děti a rozehraje velké množství komplikací a zvratů, se kterými se všichni zúčastnění budou muset vypořádat.
Samotný název je poněkud zavádějící. Když vidíte nápis Rodinný film, logicky byste očekávali, že půjde o snímek pro celou rodinu. Tak to ovšem ve skutečnosti vůbec není. Název by měl být spíš Rodinné drama, protože jde skutečně o čistokrevné drama se vším všudy, které není v žádném případě pro děti a které se nebojí dělat riskantní rozhodnutí. Jestli ovšem ve všech těchto riskantních rozhodnutích snímek uspěl, to už je jiná věc.
Snímek zvolil poměrně zajímavý styl vyprávění. Pokud byste o něm totiž předem nevěděli vůbec nic, tak byste nějakou dobu pravděpodobně ani netušili, o čem vlastně je. Než totiž dojde ke zmizení rodičů spolu s jejich psem, uplyne celkem dlouhá doba, během které se děj spíše zaměřuje na to, jak si děti Erik a Anna užívají volného bytu se svými kamarády, jaké vztahy se mezi nimi rozvíjejí a jaké hlouposti dělají. V této první části filmu ovšem není úplně jednoduché si k dětem a jejich přátelům vybudovat nějaký vztah a dostat se jim pod kůži.
Na vině je určitě samotné zpracování snímku, nebo alespoň jeho první poloviny. Zejména tady se totiž pravidelně a velmi rychle utíká z jedné scény k další, díky čemuž nám není umožněno atmosféru daných scén v první části nějakým způsobem vstřebat. Vzhledem k tomuto zpracování mohou být osudy dětí divákovi mnohem více lhostejné, než by pravděpodobně měly být. Když konečně ve druhé polovině dojde k samotnému zmizení rodičů, říká si člověk, zda jsme drtivou většinu první části vlastně potřebovali.
Tady se ovšem snímek poměrně rychle vzpamatuje a začne již vycházet najevo, co je vlastně cílem příběhu. Samotné zmizení rodičů a psa jménem Otto je sice pro příběh stěžejní, ale namísto toho, aby to byl hlavní motor, tak je to spíše něco, co uvede do pohybu několik dalších klíčových událostí, z nichž některé už byly do určité míry rozvíjeny, byť jsme to předtím ještě nevěděli.
Zde spočívá určitá chytrost Rodinného filmu, který šel na celé téma poměrně netradičně. Sledujeme totiž mnohem větší záběr na příběh jedné rodiny, který nezačíná a ani nekončí zápletkou o zmizení rodičů. Tento poněkud netradiční způsob vyprávění ovšem přináší i své problémy, které se týkají zejména již zmíněné první části. Přestože určité věci z ní našly své opodstatnění, tak je v ní zároveň spoustu věcí, které opodstatnění nenašly.
I tak ovšem druhá polovina velkou část snímku svým způsobem zachraňuje. Postavy jsou najednou mnohem více sympatické, daleko více se zajímáme o jejich osud a s propojováním určitých elementů z první části najednou začneme vidět mnohem větší příběh. Zajímavostí je, že velkou roli v ději sehrává i zmíněný pes Otto, kterého ve skutečnosti ztvárnilo několik psů a v tomto případě nelze jinak než smeknout před celým štábem za to, že dokázali se všemi psy natočit scény, které muselo být velmi náročné zrealizovat. V závěru totiž dokážeme se psem Ottou sympatizovat stejně, jako s lidskými postavami, ne-li dokonce ještě více. Těžko říct, zda bylo konkrétně toto záměrem tvůrců, nicméně emoce v tomto směru fungují skvěle. Velkým plusem jsou herecké výkony, které jsou ze strany všech zúčastněných kvalitní.
Bezpochyby je na snímku výrazné také to, že v sobě nese i určitou symboliku. Rodina Kubínových totiž na začátku působí jako taková správná bezproblémová rodinka. Právě ona nehoda a všechny události, které z ní vyplynou, nicméně ukážou, že to tak vlastně vůbec není. Zároveň je na konci poměrně uspokojivým způsobem naznačeno, jakým směrem by se události měly vyvíjet dál.
Z pohledu samotného zpracování je zároveň zajímavé, že během přechodů mezi některými scénami již vidíme nový záběr, ale slyšíme pořád zvuk z předchozího záběru. Díky těmto originálním způsobům zpracování a zmíněným pozitivům výše dokáže člověk i trochu přimhouřit oči nad tím, že rodiče Kubínovi jsou asi ti nejvíce naivní rodiče na světě, když vezmeme v potaz, že nechali své děti na dlouhou dobu doma a vyrazili se svým psem na výlety do tropických oblastí daleko od civilizace.
Rodinný film je zkrátka netradičním dramatem, které svým netypickým a odvážným zpracováním rozhodně vyčnívá z řady novodobých českých počinů. První polovina ovšem hází filmu klacky pod nohy, jelikož je v ní velké množství scén, které nejsou potřeba, a naopak v důležitých scénách nestrávíme dost času na to, aby se dostatečně projevily potřebné emoce. Druhá polovina se ale naštěstí vzchopí a přijde s velkým množstvím nečekaných zvratů, které osvětlí několik událostí. Samotné zpracování je na tuzemské poměry originální, herci podávají skvělé výkony a emoce jsou v určitých částech stopáže opravdu silné. O naprosto skvělý film ovšem jít nemůže, jelikož jeho první část má stále své problémy, a především hlavní událost celého snímku vychází čistě z předpokladu, že rodiče Kubínovi musí být zřejmě ti nejvíce nezodpovědní rodiče na světě.
Jak se vypořádají s nečekanou svobodou dvě dospívající děti, jejichž rodiče se vydali na plavbu jachtou po oceánu? Co udělá odloučení s dosud perfektně fungující rodinou? A co když do tohoto rodinného „testu" vstoupí další, nečekaně dramatická událost? (CinemArt)
Ocenění
Český lev
2016 - Jiří Konečný (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Olmo Omerzu (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Vanda Hybnerová (Nejlepší herečka) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2016 - Jiří Konečný (Nejlepší film)
2016 - Nebojša Pop-Tasić, Olmo Omerzu (Nejlepší scénář)
2016 - Olmo Omerzu (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
2016 - Vanda Hybnerová (Nejlepší herečka) (nominace)
2016 - Lukáš Milota (Nejlepší audiovizuální počin) (nominace)
Tokyo International Film Festival
2015 - Olmo Omerzu (Cena za umělecký přínos)
2015 - Olmo Omerzu (Velká cena Tokia) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.2.2016 CinemArt
Premiéra Německo: 2.2.2017 déja-vu FILM
Premiéra Francie: 7.11.2018 Rouge Distribution
Premiéra Slovensko: 15.8.2016
Premiéra Slovinsko: 11.11.2015 (Ljubljana International Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.6.2016 (DVD) Endorfilm
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 21.6.2016 Endorfilm
Poprvé na DVD: 22.6.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 648 341
Návštěvnost v ČR 21 276
Náklady (Rozpočet) - Kč 45 000 000
Tvůrci a herci
Olmo Omerzu (Režie), Jiří Konečný (Produkce), Šimon Holý (Hudba), Lukáš Milota (Kamera), Jana Vlčková (Střih), Mirka Hyžíková (Casting), Iva Němcová (Scénografie), Marjetka Kürner Kalous (Kostýmy), Marek Poledna (Zvuk), Kristýna Jurečková (Masky), Anke Saboundjianová (Masky), Veronika Šorfová (Masky), Olmo Omerzu (Scénář), Nebojša Pop-Tasić (Scénář), Daniel Kadlec (Herec), Jenovéfa Boková (Herec), Vanda Hybnerová (Herec), Karel Roden (Herec), Eliška Křenková (Herec), Martin Pechlát (Herec), Miroslav Sabadin (Herec), Vojtěch Záveský (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Jana Pehrová-Krausová (Herec), Markéta Tannerová (Herec), Petr Stach (Herec), Marta Vítů (Herec), Martin Mach (Herec), Matouš Zah (Herec), Petr Šmíd (Herec), Libor Kovář (Herec), Richard Müller (Herec), Jan Vaši (Herec), Brigita Cmuntová (Herec), Martin Janouš (Herec), Anna Kratochvílová (Herec)
2015/95/Česko, Německo, Francie, Slovinsko, Slovensko/Drama
Zajímavost k filmu
- Ve scéně odehrávající se v nemocnici běží v televizi film The Plague Dogs (1982).
- Na Karla Rodena a Martina Pechláta v roli bratra režisér Olmo Omerzu myslel už před psaním scénáře.
- Režisér Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men) řekl o filmu při udělování cen na tokijském festivalu, že neví, jestli se díval na Toma Hankse v Trosečníkovi, který se převtělil do psa, nebo na psa, který tak přesvědčivě zahrál Toma Hankse.
- Natáčelo se v Praze a na několika místech v Thajsku, kde tehdy právě bylo období monzunů.
- Na Karla Rodena a Martina Pechláta v roli bratra režisér Olmo Omerzu myslel už před psaním scénáře.
- Režisér Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men) řekl o filmu při udělování cen na tokijském festivalu, že neví, jestli se díval na Toma Hankse v Trosečníkovi, který se převtělil do psa, nebo na psa, který tak přesvědčivě zahrál Toma Hankse.
- Natáčelo se v Praze a na několika místech v Thajsku, kde tehdy právě bylo období monzunů.
Odkazy