Rodina je základ státu / Rodina je základ státu (2011/103/Česko/Drama, Road movie) 70%
21.01.2024 08:52
JEDNOU VĚTOU
„Komorní "road movie" na pozadí nynější hospodářské krize. Nový film Roberta Sedláčka“
OBSAH
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Robert Sedláček je fakt skvělej. Odprostím se od toho co tu na čsfd prováděl nebo od jeho všemožného prosazování samotnými kritiky. Já jsem chtěl vidět jeho nejnovější film a opět musím říct, že se mu maximálně povedl. Příběh s velice vážným tématem, které je ještě k tomu v současné době v naší zemi neuvěřitelně aktuální se prolíná s typickým čecháčkovstvím a sem tam velice fajnovým průběhem plným vtipů a narážek na společnost a nebo prostě jen tak...do větru. Nevím, kdo jinej lépe vykresluje současnou společnost a jsem rád, že se k tomu někdo opět postavil, protože takové filmy jsou tu potřeba jako sůl. (Malarkey) 5*
„U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal.“ To, díky čemu vyčnívaly předchozí Sedláčkovy filmy – herci sžití se svými postavami, psychologická věrohodnost, odvaha ukázat kazy naší společnosti, zbytečně nevypulírované, věci přesně pojmenovávající dialogy – zarámované komplexním příběhem o době, ve které žijeme (nyní) a skutečnostech, pro které žijeme (vůbec). Přes mikro se film dostává k makru, intimní je zarámováno obecným. Postavy jednoduše nežijí ve společenském vzduchoprázdnu, neřeší (výhradně) osobní pseudoproblémy a vina na jejich mizérii není připisována pouze vnějším okolnostem. Ať se nečekaně draze vypadající scény svou náplní blíží více thrilleru, satiře na téma „státní aparát“, existenciálnímu dramatu nebo dobrodružnému filmu o návratu od malicherných všednodenních problémů ke kořenům, spojuje je silně nahořklý tón ve smyslu „máme, co jsme si posrali“ (nezapomenutelná scéna se slivovicí v kanystru, zavařovačkami a kozou). Nakonec nám zůstane jenom rodina, i když lépe nepátrat, díky čemu drží pohromadě. Fakticky vzato, v tomto případě má k hlavě rodiny, oproti jiným českým filmům, v nichž není zpochybňování patriarchátu přípustné, blíže žena. Manželka, která sice neskáče, ale taky nemlčí, ozývá se a musí převzít starost o praktické věci od muže, dočasně zaměstnaného přeskupováním vlastního hodnotového žebříčku. Pár scén by zasloužilo zkrácení, pár (těch jednostranně komediálních) úplné vypuštění, přesto jde o úkaz a v hlavě jej budu chtít udržet co nejdéle, ne na něj, jako v případě jiných současných českých filmů, co nejrychleji zapomenout. 90% (Matty) 5*
Bezesporu nejzralejší a nejzásadnější Sedláčkovo dílo, byť (opět) není bez chyb a lehkých rozpaků. Předně nutno vyzdvihnout, že se konečně jedná o režisérův film se světovým ksichtem. Kamera je vynikající, práce s předkamerovým prostorem komplexní, přirozená a zneklidňující (v kontextu českého film působí scény s umírajícím psem či ohňostrojovou lodí na řece Moravě jako zjevení z jiné galaxie), zvuková stopa není upajdaným doprovodem, ale místy diktuje náladu záběrů. Stále zůstávají platné následující věci: a) Robert Sedláček je zřejmě jediný český filmař schopný natočit film o současnosti jako kritickou satiru, která není trapná, křečovitá či žlučovitá. b) Robert Sedláček je jeden z mála českých filmařů, kteří dokáží propojit autentické vystupování s jistou formou teatrality, takže v jeho filmu koexistuje civilní komedie a psychologické drama. c) To, co Robert Sedláček o současnosti říká, je přesné, uvážené a precizně formulované. Jeho poslední film je nejkomplexnějším pokusem uchopit mezilidské vztahy v krizí zmítané společnosti. To, že sleduje vše z perspektivy rodiny, dodává jeho výpovědi na naléhavosti, přitom však nijak nenutí divákovi hotový názor (a to včetně osoby hlavního protagonisty, který je otazníkem až do konce). V Sedláčkově nazření české liberálně-kapitalistické společnosti je něco skličujícího, přitom do očí nebijícího, něco, co vyplývá z děje přirozeně a nemusí se tomu pomáhat kladivem (pomněme Vorlova miliardářského amoku). Některé scény jsou navíc brilantně postavené a napsané. Jiné trochu vyčnívají a celkový koncept filmu je volnější a bodřejší než zdrávo, což trochu podkopává nohy celistvějšímu ladění. Ale na to sere pes. Po análních sondách do tlustého střeva českého maloměšťáka je tu konečně řez. Takřka sagitální. P.S. Navíc film, v němž provařené ksichty českého filmu hrají jen druhé housle a muziku tvrdí výrazně kvalitnější "divadelní" garda v čele s mrazivě přesným Chmelou a ledabyle perfektním Fingerem. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
O filmech Roberta Sedláčka se dá povšechně říct, že dovedou mluvit o současnosti civilně, bez příkras a především bez patosu, křeče nebo žlučovitých flusanců, jakých se v míře odporné dopustil např. Tomáš Vorel ve svém miliardářském lovu. Muži v říji i Největší z Čechů dokázali jemně spojit satiru a kritiku, z hlediska přísnějšího posouzení filmových kvalit jim ale přeci jen „cosi“ scházelo. Film o jedné vesnici, která chce pořádnou asfaltku, srážela dolů bodrá rozvleklost a tak trochu rutinérská forma, Největší z Čechů zase (úmyslně) evokoval horkou jehlou spíchnutý amatérský dokument. Z obou snímků ale bylo jasně cítit, že Sedláčka současný stav společnosti irituje a skličuje.
Rodina je základ státu vypráví o dvou základních věcech – o tom, kterak se špičkový manažer Libor zapletl do osidel finančních spekulací a o tom, že rodina je navzdory krizi všech hodnot stále základ státu (překvapivě). Není to privatizační komedie o buranském podnikateli, který ve fialové „zmijovce“ objíždí ministerstva, ani táhlá a ubulená „hřebejkovina“ o rozvětvené rodině, kde jsou na sebe tak trochu zlí. Je to sevřené a komorní drama o otci, matce a dvou malých dětech, které situace přiměla k rodinnému výletu na Moravu. To, co je pro ostatní členy rodiny poněkud excentrickým nápadem bláznivého tatínka, je pro Libora útěk před nevyhnutelnými důsledky svých činů. Poslední chvíle se svojí rodinou chce využít k tomu, aby je připravil na svůj zřejmě delší pobyt za mřížemi… nebo to alespoň tvrdí.
Sedláčkovi se podařila u nás těžko vídaná věc, když spojil civilní rovinu komediální road movie se zneklidňujícím komentářem celospolečenské situace, jejímž je hrdina původcem i produktem. V jednotlivých scénách se tak často setkávají naprosto protichůdné emoce, jakými jsou veselí (nad rodinnými problémy) a sklíčení (z toho, že veselost plyne z nevědomosti). Způsob, jakým režisér dokáže zakomponovat do zdánlivě idylických scén zneklidňující náznaky, je na český film zcela ojedinělý a suverénní (fantastická je hlavně scéna s umírajícím psem, která sem snad přilétla z jiné galaxie). Přitom divákovi nikdo nepodsouvá, co si má myslet. Rozporuplná hlavní postava zůstává až do konce zamračeným otazníkem. Jejím pohnutkám můžeme a nemusíme věřit. Obraz kriminalitou prolezlého kapitalismu zase úplně postrádá šmíráckou a bulvární doslovnost, je to spíš série náznaků, které vytvářejí dojem bezvýchodnosti, v níž jsou postavy lapené. Na celém příběhu tak bolí především fakt, že Libor zjevně není žádný gauner. Sám o sobě rád uvažuje jako „o oběti okolností“. Bohužel takových obětí okolností jsou dnes plné kanceláře.
I po formální stránce mluvíme o filmu, který nevypadá jako Pepan Křupan z Horní Dolní, ale jako skutečně moderní a propracované dílo – od perfektního vizuálu až po účelně využitý zvuk. Scenáristické vlohy jsou v případě Sedláčka prokázané, ale tak skvělý doklad, jakým je třeba návštěva v rodině starých přátel ze studií, tu ještě nebyl. Živé, vtipné, ironické až cynické, navíc perfektně vystavené. Moravská bodrost míšená se záchvaty melancholie, tak by se dala Sedláčkova novinka charakterizovat v kostce. Na zvláštní směsici obecné češtiny a dialektu se snadno zvyká, stejně jako na úmyslné kontrasty mezi žoviálností a divadelností promluv. Igor Chmela potvrdil to, co je zasvěceným už delší dobu známé – morálně rozeklané a uzavřené hrdiny umí skvěle. Martinu Fingerovi zase báječně sedí role ironického vyšetřovatele a trio skvělých hereckých výkonů uzavírá lehce neproniknutelná, ale silná postava Liborovy manželky v podání Evy Vrbkové. Provařenější herce najdeme jen v malých rolích a Rodině to bezesporu jen a jen svědčí.
Čeho si na Sedláčkovi cením nejvíc – je to filmař s názorem, který nechodí kolem problémů jako éterický baleťák po špičkách, ale šlape do nich zpříma. Jeho filmy jsou, podobně jako třeba filmy Bohdana Slámy na trochu jiné rovině, osobní a otevřené, místy možná až nepříjemně skličující. Stále jim ale chybí větší sevřenost a návaznost. Některé scény vyčnívají, jindy jakoby film ztratil nit. Tu tak nakonec nahrazuje především režisérův osobitý a kritický pohled na současnost, z nějž lze abstrahovat to nejbanálnější a nejprostší moudro o návratu ke kořenům. Rodina je přeci základ státu. Protože pokud ne, jsme zřejmě neodvratně v prdeli.
Ocenění:
Český lev
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Eva Vrbková (Nejlepší herečka) (nominace)
2011 - Simona Babčáková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář) (nominace)
2011 - Nejlepší zvuk (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2011 - Nejlepší film
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší režie)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář)
2011 - Simona Babčáková (Nejlepší vedlejší herečka)
2011 - Igor Chmela (Nejlepší hlavní herec) (nominace)
2011 - Eva Vrbková (Nejlepší hlavní herečka) (nominace)
2011 - Jiří Vyorálek (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Petr Koblovský (Nejlepší kamera) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.10.2011 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 29.2.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 871 443
Návštěvnost v ČR 43 038
„Komorní "road movie" na pozadí nynější hospodářské krize. Nový film Roberta Sedláčka“
OBSAH
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Robert Sedláček je fakt skvělej. Odprostím se od toho co tu na čsfd prováděl nebo od jeho všemožného prosazování samotnými kritiky. Já jsem chtěl vidět jeho nejnovější film a opět musím říct, že se mu maximálně povedl. Příběh s velice vážným tématem, které je ještě k tomu v současné době v naší zemi neuvěřitelně aktuální se prolíná s typickým čecháčkovstvím a sem tam velice fajnovým průběhem plným vtipů a narážek na společnost a nebo prostě jen tak...do větru. Nevím, kdo jinej lépe vykresluje současnou společnost a jsem rád, že se k tomu někdo opět postavil, protože takové filmy jsou tu potřeba jako sůl. (Malarkey) 5*
„U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal.“ To, díky čemu vyčnívaly předchozí Sedláčkovy filmy – herci sžití se svými postavami, psychologická věrohodnost, odvaha ukázat kazy naší společnosti, zbytečně nevypulírované, věci přesně pojmenovávající dialogy – zarámované komplexním příběhem o době, ve které žijeme (nyní) a skutečnostech, pro které žijeme (vůbec). Přes mikro se film dostává k makru, intimní je zarámováno obecným. Postavy jednoduše nežijí ve společenském vzduchoprázdnu, neřeší (výhradně) osobní pseudoproblémy a vina na jejich mizérii není připisována pouze vnějším okolnostem. Ať se nečekaně draze vypadající scény svou náplní blíží více thrilleru, satiře na téma „státní aparát“, existenciálnímu dramatu nebo dobrodružnému filmu o návratu od malicherných všednodenních problémů ke kořenům, spojuje je silně nahořklý tón ve smyslu „máme, co jsme si posrali“ (nezapomenutelná scéna se slivovicí v kanystru, zavařovačkami a kozou). Nakonec nám zůstane jenom rodina, i když lépe nepátrat, díky čemu drží pohromadě. Fakticky vzato, v tomto případě má k hlavě rodiny, oproti jiným českým filmům, v nichž není zpochybňování patriarchátu přípustné, blíže žena. Manželka, která sice neskáče, ale taky nemlčí, ozývá se a musí převzít starost o praktické věci od muže, dočasně zaměstnaného přeskupováním vlastního hodnotového žebříčku. Pár scén by zasloužilo zkrácení, pár (těch jednostranně komediálních) úplné vypuštění, přesto jde o úkaz a v hlavě jej budu chtít udržet co nejdéle, ne na něj, jako v případě jiných současných českých filmů, co nejrychleji zapomenout. 90% (Matty) 5*
Bezesporu nejzralejší a nejzásadnější Sedláčkovo dílo, byť (opět) není bez chyb a lehkých rozpaků. Předně nutno vyzdvihnout, že se konečně jedná o režisérův film se světovým ksichtem. Kamera je vynikající, práce s předkamerovým prostorem komplexní, přirozená a zneklidňující (v kontextu českého film působí scény s umírajícím psem či ohňostrojovou lodí na řece Moravě jako zjevení z jiné galaxie), zvuková stopa není upajdaným doprovodem, ale místy diktuje náladu záběrů. Stále zůstávají platné následující věci: a) Robert Sedláček je zřejmě jediný český filmař schopný natočit film o současnosti jako kritickou satiru, která není trapná, křečovitá či žlučovitá. b) Robert Sedláček je jeden z mála českých filmařů, kteří dokáží propojit autentické vystupování s jistou formou teatrality, takže v jeho filmu koexistuje civilní komedie a psychologické drama. c) To, co Robert Sedláček o současnosti říká, je přesné, uvážené a precizně formulované. Jeho poslední film je nejkomplexnějším pokusem uchopit mezilidské vztahy v krizí zmítané společnosti. To, že sleduje vše z perspektivy rodiny, dodává jeho výpovědi na naléhavosti, přitom však nijak nenutí divákovi hotový názor (a to včetně osoby hlavního protagonisty, který je otazníkem až do konce). V Sedláčkově nazření české liberálně-kapitalistické společnosti je něco skličujícího, přitom do očí nebijícího, něco, co vyplývá z děje přirozeně a nemusí se tomu pomáhat kladivem (pomněme Vorlova miliardářského amoku). Některé scény jsou navíc brilantně postavené a napsané. Jiné trochu vyčnívají a celkový koncept filmu je volnější a bodřejší než zdrávo, což trochu podkopává nohy celistvějšímu ladění. Ale na to sere pes. Po análních sondách do tlustého střeva českého maloměšťáka je tu konečně řez. Takřka sagitální. P.S. Navíc film, v němž provařené ksichty českého filmu hrají jen druhé housle a muziku tvrdí výrazně kvalitnější "divadelní" garda v čele s mrazivě přesným Chmelou a ledabyle perfektním Fingerem. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
O filmech Roberta Sedláčka se dá povšechně říct, že dovedou mluvit o současnosti civilně, bez příkras a především bez patosu, křeče nebo žlučovitých flusanců, jakých se v míře odporné dopustil např. Tomáš Vorel ve svém miliardářském lovu. Muži v říji i Největší z Čechů dokázali jemně spojit satiru a kritiku, z hlediska přísnějšího posouzení filmových kvalit jim ale přeci jen „cosi“ scházelo. Film o jedné vesnici, která chce pořádnou asfaltku, srážela dolů bodrá rozvleklost a tak trochu rutinérská forma, Největší z Čechů zase (úmyslně) evokoval horkou jehlou spíchnutý amatérský dokument. Z obou snímků ale bylo jasně cítit, že Sedláčka současný stav společnosti irituje a skličuje.
Rodina je základ státu vypráví o dvou základních věcech – o tom, kterak se špičkový manažer Libor zapletl do osidel finančních spekulací a o tom, že rodina je navzdory krizi všech hodnot stále základ státu (překvapivě). Není to privatizační komedie o buranském podnikateli, který ve fialové „zmijovce“ objíždí ministerstva, ani táhlá a ubulená „hřebejkovina“ o rozvětvené rodině, kde jsou na sebe tak trochu zlí. Je to sevřené a komorní drama o otci, matce a dvou malých dětech, které situace přiměla k rodinnému výletu na Moravu. To, co je pro ostatní členy rodiny poněkud excentrickým nápadem bláznivého tatínka, je pro Libora útěk před nevyhnutelnými důsledky svých činů. Poslední chvíle se svojí rodinou chce využít k tomu, aby je připravil na svůj zřejmě delší pobyt za mřížemi… nebo to alespoň tvrdí.
Sedláčkovi se podařila u nás těžko vídaná věc, když spojil civilní rovinu komediální road movie se zneklidňujícím komentářem celospolečenské situace, jejímž je hrdina původcem i produktem. V jednotlivých scénách se tak často setkávají naprosto protichůdné emoce, jakými jsou veselí (nad rodinnými problémy) a sklíčení (z toho, že veselost plyne z nevědomosti). Způsob, jakým režisér dokáže zakomponovat do zdánlivě idylických scén zneklidňující náznaky, je na český film zcela ojedinělý a suverénní (fantastická je hlavně scéna s umírajícím psem, která sem snad přilétla z jiné galaxie). Přitom divákovi nikdo nepodsouvá, co si má myslet. Rozporuplná hlavní postava zůstává až do konce zamračeným otazníkem. Jejím pohnutkám můžeme a nemusíme věřit. Obraz kriminalitou prolezlého kapitalismu zase úplně postrádá šmíráckou a bulvární doslovnost, je to spíš série náznaků, které vytvářejí dojem bezvýchodnosti, v níž jsou postavy lapené. Na celém příběhu tak bolí především fakt, že Libor zjevně není žádný gauner. Sám o sobě rád uvažuje jako „o oběti okolností“. Bohužel takových obětí okolností jsou dnes plné kanceláře.
I po formální stránce mluvíme o filmu, který nevypadá jako Pepan Křupan z Horní Dolní, ale jako skutečně moderní a propracované dílo – od perfektního vizuálu až po účelně využitý zvuk. Scenáristické vlohy jsou v případě Sedláčka prokázané, ale tak skvělý doklad, jakým je třeba návštěva v rodině starých přátel ze studií, tu ještě nebyl. Živé, vtipné, ironické až cynické, navíc perfektně vystavené. Moravská bodrost míšená se záchvaty melancholie, tak by se dala Sedláčkova novinka charakterizovat v kostce. Na zvláštní směsici obecné češtiny a dialektu se snadno zvyká, stejně jako na úmyslné kontrasty mezi žoviálností a divadelností promluv. Igor Chmela potvrdil to, co je zasvěceným už delší dobu známé – morálně rozeklané a uzavřené hrdiny umí skvěle. Martinu Fingerovi zase báječně sedí role ironického vyšetřovatele a trio skvělých hereckých výkonů uzavírá lehce neproniknutelná, ale silná postava Liborovy manželky v podání Evy Vrbkové. Provařenější herce najdeme jen v malých rolích a Rodině to bezesporu jen a jen svědčí.
Čeho si na Sedláčkovi cením nejvíc – je to filmař s názorem, který nechodí kolem problémů jako éterický baleťák po špičkách, ale šlape do nich zpříma. Jeho filmy jsou, podobně jako třeba filmy Bohdana Slámy na trochu jiné rovině, osobní a otevřené, místy možná až nepříjemně skličující. Stále jim ale chybí větší sevřenost a návaznost. Některé scény vyčnívají, jindy jakoby film ztratil nit. Tu tak nakonec nahrazuje především režisérův osobitý a kritický pohled na současnost, z nějž lze abstrahovat to nejbanálnější a nejprostší moudro o návratu ke kořenům. Rodina je přeci základ státu. Protože pokud ne, jsme zřejmě neodvratně v prdeli.
Ocenění:
Český lev
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Eva Vrbková (Nejlepší herečka) (nominace)
2011 - Simona Babčáková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář) (nominace)
2011 - Nejlepší zvuk (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2011 - Nejlepší film
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší režie)
2011 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář)
2011 - Simona Babčáková (Nejlepší vedlejší herečka)
2011 - Igor Chmela (Nejlepší hlavní herec) (nominace)
2011 - Eva Vrbková (Nejlepší hlavní herečka) (nominace)
2011 - Jiří Vyorálek (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Petr Koblovský (Nejlepší kamera) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.10.2011 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 29.2.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 871 443
Návštěvnost v ČR 43 038
Tvůrci a herci
Robert Sedláček (Režie), Radim Procházka (Produkce), Michal Rataj (Hudba), Michal Rataj (Kamera), Matouš Outrata (Střih), - (Scénografie), Aneta Grňáková (Kostýmy), Radim Hladík ml. (Zvuk), - (Masky), Robert Sedláček (Scénář), Igor Chmela (Herec), Eva Vrbková (Herec), Martin Finger (Herec), Monika A. Fingerová (Herec), Simona Babčáková (Herec), Jiří Vyorálek (Herec), Jan Fišar (Herec), Jan Budař (Herec), Marek Taclík (Herec), Marek Daniel (Herec), Jana Janěková ml. (Herec), Jan Novotný (Herec), Luděk Jelen (Herec), Jiří Strejček (Herec), Matouš Outrata (Herec), Petr Opluštil (Herec), Sylvie Krupanská (Herec), Filip Štolfa (Herec), Zdeněk Zapletal (Herec)
2011/103/Česko/Drama, Road movie
Zajímavost k filmu
- Za svou roli ve filmu získala Eva Vrbková cenu Trilobit.
- Původně chtěl Sedláček napsat satiru na maloměšťáctví, ale s příchodem finanční krize se téma filmu posunulo.
- Film se natáčel v květnu a v červnu 2010 a ovlivnila ho nepřízeň počasí, zejména povodně na Moravě.
- Sedláček údajně chtěl nejdříve natočit odlehčenou road-movie o rodinné dovolené. Jednou však v autě v rádiu vyslechl zprávy, které ho vytočily natolik, že scénář začal směřovat ke komentování a kritice situace v tehdejší společnosti.
- Film proměnil čtyři z osmi nominací při druhém udílení Cen české filmové kritiky za rok 2011. Snímek se stal filmem roku a bodoval i v kategorii režie, scénář a ženský výkon ve vedlejší roli, kterou získala Simona Babčáková.
- Natáčení probíhalo na různých místech v okolí Prahy – především v Pyšelích a Černošicích, a dále na jihu Moravy – například v prostředí poutního Velehradu.
- V Rodině se jako vůbec v prvním českém hraném filmu reflektuje fenomén „tunelování“, tedy vykrádání bank jejich manažery, které je určujícím jevem transformace české ekonomiky.
- Původně chtěl Sedláček napsat satiru na maloměšťáctví, ale s příchodem finanční krize se téma filmu posunulo.
- Film se natáčel v květnu a v červnu 2010 a ovlivnila ho nepřízeň počasí, zejména povodně na Moravě.
- Sedláček údajně chtěl nejdříve natočit odlehčenou road-movie o rodinné dovolené. Jednou však v autě v rádiu vyslechl zprávy, které ho vytočily natolik, že scénář začal směřovat ke komentování a kritice situace v tehdejší společnosti.
- Film proměnil čtyři z osmi nominací při druhém udílení Cen české filmové kritiky za rok 2011. Snímek se stal filmem roku a bodoval i v kategorii režie, scénář a ženský výkon ve vedlejší roli, kterou získala Simona Babčáková.
- Natáčení probíhalo na různých místech v okolí Prahy – především v Pyšelích a Černošicích, a dále na jihu Moravy – například v prostředí poutního Velehradu.
- V Rodině se jako vůbec v prvním českém hraném filmu reflektuje fenomén „tunelování“, tedy vykrádání bank jejich manažery, které je určujícím jevem transformace české ekonomiky.
Odkazy