Skřivánci na niti / Skřivánci na niti (1969/90/Československo/Komedie, Podobenství) 85% -Originál DVD-
21.01.2024 09:29
JEDNOU VĚTOU
„Český film z roku 1969 na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet".“
OBSAH
Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hrabalova zpověď o podvratných živlech komunistického státu má přesně ten decentní až mýtický humor, který dostanete, když si pustíte jakýkoliv film na námět Hrabala zfilmovaný Menzelem. Skřivánci na niti nejsou o nic slabší, než třeba Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. Jen Slavnosti u mě vychází nejlíp, protože lesní prostředí Kerska je pořád o chlup příjemnější než ocelárny v Poldofce Kladno. (Malarkey) 4*
No, už třeba dialogy jsou pětihvězdičkový. Málokdy se stane, abych se smál a současně trpce kýval hlavou na důkaz souhlasu pravdivosti vyřčených vět. Udělat z "poldovky" poetické místo, považuji také za pětihvězdičkový kumšt . Žádná role mě nepřišla výrazně hlavní, ale přesto se mě zdálo, že nejvíce vyčníval Rudolf Hrušinský, nemůžu si pomoc, ale ten by se měl jmenovat Rudolf Herec, protože on své role hraje, tak jakokdyby je žil. Skřivánci na niti jsou takovej veselej film se smutným obsahem v pětihvězdičkový kvalitě. (Enšpígl) 5*
Naprosto symbolicky končí Menzelův film dlouhým záběrem na sestup do tmy pod zem – protože takový byl na dlouhá léta jeho osud. Jedna z posledních vlaštovek svobodné kinematografie let šedesátých působí dnes syrovým a nečesaným dojmem – různá kvalita obrazu, prudké střihy, kazy v obraze, to všechno připomíná nucené zapomění, které stihlo Skřivánky. Syrová je však i tvůrčí metoda, kterou scénáristické duo Menzel-Hrabal zvolilo. Drsná báseň ve filmové próze, kde lyrickou část obstarávají neutěšené nájezdy kamery na panorama ocelového království krásné Poldi, tu epickou pak útržkovité a silně stylizované dialogy. Skřivánci na niti jsou svéraznou narativní záležitostí, která jen málo řekne o svých aktérech, hlavní řečí je skvostné herectví všech zúčastněných a pak ještě jakoby záměrně nekomentovaná absurdita, kterou Hrabal a Menzel vytříbeně vkládají do provokativní mozaiky. Ta nežaluje a nepatetizuje, ale ve stylu nové vlny dokumentarizuje a odhalením skutečné podoby věcí, jejich podstaty, vyvrhuje na světlo světa děsivou absurditu 50. let ve vší nahotě. Nalezneme tu paralelu s Hrabalovou poezií (Krásná Poldi) i prózou (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), ale i s žalující vypravěčskou neutralitou prozaika Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí). Symbolický svět šrotiště, které zrcadlí svojí dob, je okatou metaforou přetavování člověka do amorfních bloků šrotu, výtečně trefené postavy zase odpovídajícím vzorkem společnosti po třídní bitvě... Kolem a kolem jedna z nejlepších výpovědí o prokleté době, která si žádá diváka pozorně vnímajícího. Asi proto se nikdy nestane obecně akceptovanou klasikou. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) se v roce 1969 rozhodl inspirovat režisér Jiří Menzel ve svém dalším hrabalovském opusu. Po příběhu Smrt pana Baltazara z generačního povídkového snímku Perličky na dně (1965) a válečné tragikomedii Ostře sledované vlaky (1966), jež získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šlo o další spolupráci ceněného filmaře a úspěšného spisovatele. Skřivánci na niti se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor (Leoš Suchařípa), mladičký adventista Pavel (Václav Neckář) a jeho láska vězenkyně Jitka (Jitka Zelenohorská), holič Kudla (Ferdinand Krůta) ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem (Jaroslav Satoranský), který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný… Místo diváckého zájmu, pochvaly filmových kritiků a cen na mezinárodních festivalech Skřivánci na niti na dvacet let putovali do pomyslného cenzorského trezoru. Téma politických perzekucí v padesátých letech totiž nemělo v rychle se normalizující kinematografii místo. Scéna se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral) musela být vystřižena, s tím se však cenzura nespokojila. Premiéru si film odbyl až po listopadu 1989. I když svému režisérovi získal na MFF v Berlíně 1990 Zlatého medvěda, šlo jen o pozdní satisfakci. Jiří Menzel totiž svůj následující film směl natočit až po pěti letech a navíc šlo o budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974).
Padesátá léta dvacátého století. Na šrotišti kladenských oceláren pracují dvě skupiny lidí: vězenkyně, hlídané dozorcem Andělem a „brigádníci“, bývalí drobní živnostníci, podezřelí intelektuálové a příslušníci církví. Ženy a dívky, takzvané kopečkářky, odsouzené za pokus uprchnout za hranice, těžce pracují při vykládání a třídění železného odpadu. Stejnou práci vykonávají muži: mladičký adventista Pavel, profesor filozofie, holič Kudla, truhlář Drobeček i bývalý prokurátor. Při natáčení optimistického šotu do filmového žurnálu se neudrží brigádník Mlíkař a žádá, aby byla zrušena zpevněná pracovní norma. Anděl se žení s krásnou Cikánkou Terezkou, ale ještě dlouho bude získávat důvěru své plaché ženy. Pro Mlíkaře přijede Bezpečnost. Mezi oběma skupinami lidí vznikají něžné vztahy a Pavel se zamiluje do vězenkyně Jitky. Fanatická svazácká vedoucí ukazuje pionýrům nepřátele režimu. Profesor, který se zeptá, kam zmizel Mlíkař, je vzápětí zatčen. Jitka s Pavlem mají svatbu. Jitku na MNV zastoupí stará teta a jí samotné oznámí změnu stavu velitel věznice. Na pracoviště přijíždí senilní státní činitel. Pavel se ho ptá po osudu Mlíkaře i profesora. Dříve, než si stačí užít s Jitkou chvilky samoty, je Pavel rovněž zatčen. Propuštěná Jitka pracuje v kantýně a čeká až se jí za dva roky novomanžel vrátí.
Ocenění:
Berlinale (Berlin International Film Festival)
1990 - Jiří Menzel (Zlatý medvěd za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.2.1990
Premiéra v ČR: 24.02.2022 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.1996 (VHS) Barrandov Biografia, 25.5.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na VHS: 1.2.1997 Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 1.2.2005 DiViDi
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Český film z roku 1969 na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet".“
OBSAH
Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hrabalova zpověď o podvratných živlech komunistického státu má přesně ten decentní až mýtický humor, který dostanete, když si pustíte jakýkoliv film na námět Hrabala zfilmovaný Menzelem. Skřivánci na niti nejsou o nic slabší, než třeba Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. Jen Slavnosti u mě vychází nejlíp, protože lesní prostředí Kerska je pořád o chlup příjemnější než ocelárny v Poldofce Kladno. (Malarkey) 4*
No, už třeba dialogy jsou pětihvězdičkový. Málokdy se stane, abych se smál a současně trpce kýval hlavou na důkaz souhlasu pravdivosti vyřčených vět. Udělat z "poldovky" poetické místo, považuji také za pětihvězdičkový kumšt . Žádná role mě nepřišla výrazně hlavní, ale přesto se mě zdálo, že nejvíce vyčníval Rudolf Hrušinský, nemůžu si pomoc, ale ten by se měl jmenovat Rudolf Herec, protože on své role hraje, tak jakokdyby je žil. Skřivánci na niti jsou takovej veselej film se smutným obsahem v pětihvězdičkový kvalitě. (Enšpígl) 5*
Naprosto symbolicky končí Menzelův film dlouhým záběrem na sestup do tmy pod zem – protože takový byl na dlouhá léta jeho osud. Jedna z posledních vlaštovek svobodné kinematografie let šedesátých působí dnes syrovým a nečesaným dojmem – různá kvalita obrazu, prudké střihy, kazy v obraze, to všechno připomíná nucené zapomění, které stihlo Skřivánky. Syrová je však i tvůrčí metoda, kterou scénáristické duo Menzel-Hrabal zvolilo. Drsná báseň ve filmové próze, kde lyrickou část obstarávají neutěšené nájezdy kamery na panorama ocelového království krásné Poldi, tu epickou pak útržkovité a silně stylizované dialogy. Skřivánci na niti jsou svéraznou narativní záležitostí, která jen málo řekne o svých aktérech, hlavní řečí je skvostné herectví všech zúčastněných a pak ještě jakoby záměrně nekomentovaná absurdita, kterou Hrabal a Menzel vytříbeně vkládají do provokativní mozaiky. Ta nežaluje a nepatetizuje, ale ve stylu nové vlny dokumentarizuje a odhalením skutečné podoby věcí, jejich podstaty, vyvrhuje na světlo světa děsivou absurditu 50. let ve vší nahotě. Nalezneme tu paralelu s Hrabalovou poezií (Krásná Poldi) i prózou (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), ale i s žalující vypravěčskou neutralitou prozaika Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí). Symbolický svět šrotiště, které zrcadlí svojí dob, je okatou metaforou přetavování člověka do amorfních bloků šrotu, výtečně trefené postavy zase odpovídajícím vzorkem společnosti po třídní bitvě... Kolem a kolem jedna z nejlepších výpovědí o prokleté době, která si žádá diváka pozorně vnímajícího. Asi proto se nikdy nestane obecně akceptovanou klasikou. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) se v roce 1969 rozhodl inspirovat režisér Jiří Menzel ve svém dalším hrabalovském opusu. Po příběhu Smrt pana Baltazara z generačního povídkového snímku Perličky na dně (1965) a válečné tragikomedii Ostře sledované vlaky (1966), jež získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šlo o další spolupráci ceněného filmaře a úspěšného spisovatele. Skřivánci na niti se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor (Leoš Suchařípa), mladičký adventista Pavel (Václav Neckář) a jeho láska vězenkyně Jitka (Jitka Zelenohorská), holič Kudla (Ferdinand Krůta) ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem (Jaroslav Satoranský), který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný… Místo diváckého zájmu, pochvaly filmových kritiků a cen na mezinárodních festivalech Skřivánci na niti na dvacet let putovali do pomyslného cenzorského trezoru. Téma politických perzekucí v padesátých letech totiž nemělo v rychle se normalizující kinematografii místo. Scéna se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral) musela být vystřižena, s tím se však cenzura nespokojila. Premiéru si film odbyl až po listopadu 1989. I když svému režisérovi získal na MFF v Berlíně 1990 Zlatého medvěda, šlo jen o pozdní satisfakci. Jiří Menzel totiž svůj následující film směl natočit až po pěti letech a navíc šlo o budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974).
Padesátá léta dvacátého století. Na šrotišti kladenských oceláren pracují dvě skupiny lidí: vězenkyně, hlídané dozorcem Andělem a „brigádníci“, bývalí drobní živnostníci, podezřelí intelektuálové a příslušníci církví. Ženy a dívky, takzvané kopečkářky, odsouzené za pokus uprchnout za hranice, těžce pracují při vykládání a třídění železného odpadu. Stejnou práci vykonávají muži: mladičký adventista Pavel, profesor filozofie, holič Kudla, truhlář Drobeček i bývalý prokurátor. Při natáčení optimistického šotu do filmového žurnálu se neudrží brigádník Mlíkař a žádá, aby byla zrušena zpevněná pracovní norma. Anděl se žení s krásnou Cikánkou Terezkou, ale ještě dlouho bude získávat důvěru své plaché ženy. Pro Mlíkaře přijede Bezpečnost. Mezi oběma skupinami lidí vznikají něžné vztahy a Pavel se zamiluje do vězenkyně Jitky. Fanatická svazácká vedoucí ukazuje pionýrům nepřátele režimu. Profesor, který se zeptá, kam zmizel Mlíkař, je vzápětí zatčen. Jitka s Pavlem mají svatbu. Jitku na MNV zastoupí stará teta a jí samotné oznámí změnu stavu velitel věznice. Na pracoviště přijíždí senilní státní činitel. Pavel se ho ptá po osudu Mlíkaře i profesora. Dříve, než si stačí užít s Jitkou chvilky samoty, je Pavel rovněž zatčen. Propuštěná Jitka pracuje v kantýně a čeká až se jí za dva roky novomanžel vrátí.
Ocenění:
Berlinale (Berlin International Film Festival)
1990 - Jiří Menzel (Zlatý medvěd za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.2.1990
Premiéra v ČR: 24.02.2022 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.1996 (VHS) Barrandov Biografia, 25.5.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na VHS: 1.2.1997 Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 1.2.2005 DiViDi
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Jiří Menzel (Režie), Karel Kochman (Produkce), Jiří Šust (Hudba), Jaromír Šofr (Kamera), Jiřina Lukešová (Střih), Oldřich Bosák (Scénografie), Dagmar Krausova (Kostýmy), Jiří Pavlík (Zvuk), Marie Džbánková (Masky), Jiří Menzel (Scénář), Bohumil Hrabal (Scénář), Bohumil Hrabal (kniha) (Předloha), Rudolf Hrušínský (Herec), Václav Neckář (Herec), Jitka Zelenohorská (Herec), Vladimír Ptáček (Herec), Naďa Urbánková (Herec), Vlastimil Brodský (Herec), Ferdinand Krůta (Herec), František Řehák (Herec), Leoš Suchařípa (Herec), Karel Mareš (Herec), Jiřina Štěpničková (Herec), Ladislav Šimek (Herec), Otakar Brousek st. (Herec), Míla Myslíková (Herec), Jaroslav Satoranský (Herec), Vladimír Šmeral (Herec), Jiřina Třebická (Herec), Jan Vala (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Tereza Bariová (Herec), Věra Galatíková (Herec), Eugen Jegorov (Herec), Vlasta Jelínková (Herec), Zora Jiráková (Herec), Miloš Kohout (Herec), Gustav Oplustil (Herec), Zdeněk Svěrák (Herec), Eva Blažková (Herec), Věra Ferbasová (Herec), Zdena Burdová (Herec), Věra Křesadlová (Herec), Eva Rubínová (Herec), Jiří Menzel (Herec), Oldřich Janovský (Herec), Bořivoj Fiala (Herec), Karel Hovorka st. (Herec), Alois Vachek (Herec), Bohumil Koška (Herec), Miroslav Saic (Herec), Miloslav Balcar (Herec), Alena Frimlová (Herec), Hana Talpová (Herec), Rudolf Kalina (Herec), Jiří Kasík (Herec), Jan Teplý st. (Herec), Jindřiška Gabriela Preissová (Herec), Antonín Gondolán (Herec), František Gondolán (Herec), Jiří Gondolán (Herec), Vojtěch Gondolán (Herec), Ondřej Gondolán (Herec), Rudolf Pešta (Herec), Jarmila Gybasová (Herec), Vladimír Hrabánek (Herec), Antonín Samler (Herec), Eva Vejlová (Herec), Helena Velenovská (Herec), Marie Benetková (Herec), Ivana Horká (Herec), Eva Podzimková (Herec), Jitka Molavcová (Herec)
1969/90/Československo/Komedie, Podobenství
Zajímavost k filmu
- Natáčanie bolo pre Václava Neckářa dosť náročné, nakoľko musel každodenne podstupovať úpravu vlasov, ktorú neskôr nahradil parochňou, lebo mal aj počas nakrúcania filmu vystúpenia so skupinou Golden Kids, kde mal vlasy rovné.
- Film sa natáčal v Kladne, konkrétne v areáli oceliarne Poldi.
- Názov filmu vychádza z detskej hry. Kúsky chleba sa priviažu na niť a hodia sliepkam. Tie potom chlieb vyzobú a zostanú visieť na nitiach, zviažu sa a zostanú pevne v moci detí.
- Na filmovém festivale v Berlíně nechtěli věřit, že film je skutečně 20 let starý. Naštěstí byl s Menzelem na festivalu i Václav Neckář, na kterém byla léta jasně znát.
- Film byl natočen za pouhé dva měsíce v létě roku 1969. Rychlé natočení byl Menzelův záměr, nicméně ani to nepomohlo, aby nové vedení Barrandova film zakázalo.
- Snímek byl natočen podle méně známé knihy Bohumila Hrabala „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ (1965).
- Dle Věry Křesadlové (odsouzenkyně) si herci natáčení filmu krátili hraním karet, pojídáním kyselých okurek a skládáním sprostých básniček.
- Film získal Zlatého medvěda v Berlíně, 20 let po svém vzniku.
- Komunistická strana film zakázala a putoval "do trezoru", aniž by byl vypuštěn do distribuce. Premiéru měl až po sametové revoluci v roce 1990.
- Ještě než bylo definitivně rozhodnuto o zákazu filmu, tvůrci museli vystřihnout scénu s ministrem (Vladimír Šmeral). Po revoluci v roce 1989 Menzel vystřiženou scénu našel a dosadil jí zpátky do filmu, takže v premiéře byl film uvedený bez jakéhokoli cenzurního zásahu.
- Režisér Jiří Menzel dostal po dokončení filmu zákaz činnosti až do roku 1974, kdy směl zrežírovat budovatelské drama Kdo hledá zlaté dno.
- Václav Neckář si kvůli své roli musel každý den před natáčením ondulovat vlasy.
- Film sa natáčal v Kladne, konkrétne v areáli oceliarne Poldi.
- Názov filmu vychádza z detskej hry. Kúsky chleba sa priviažu na niť a hodia sliepkam. Tie potom chlieb vyzobú a zostanú visieť na nitiach, zviažu sa a zostanú pevne v moci detí.
- Na filmovém festivale v Berlíně nechtěli věřit, že film je skutečně 20 let starý. Naštěstí byl s Menzelem na festivalu i Václav Neckář, na kterém byla léta jasně znát.
- Film byl natočen za pouhé dva měsíce v létě roku 1969. Rychlé natočení byl Menzelův záměr, nicméně ani to nepomohlo, aby nové vedení Barrandova film zakázalo.
- Snímek byl natočen podle méně známé knihy Bohumila Hrabala „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ (1965).
- Dle Věry Křesadlové (odsouzenkyně) si herci natáčení filmu krátili hraním karet, pojídáním kyselých okurek a skládáním sprostých básniček.
- Film získal Zlatého medvěda v Berlíně, 20 let po svém vzniku.
- Komunistická strana film zakázala a putoval "do trezoru", aniž by byl vypuštěn do distribuce. Premiéru měl až po sametové revoluci v roce 1990.
- Ještě než bylo definitivně rozhodnuto o zákazu filmu, tvůrci museli vystřihnout scénu s ministrem (Vladimír Šmeral). Po revoluci v roce 1989 Menzel vystřiženou scénu našel a dosadil jí zpátky do filmu, takže v premiéře byl film uvedený bez jakéhokoli cenzurního zásahu.
- Režisér Jiří Menzel dostal po dokončení filmu zákaz činnosti až do roku 1974, kdy směl zrežírovat budovatelské drama Kdo hledá zlaté dno.
- Václav Neckář si kvůli své roli musel každý den před natáčením ondulovat vlasy.
Odkazy