Sestřičky / Sestřičky (1983/85/Československo/Komedie, Drama) 70% -Originál DVD-
21.01.2024 09:28
JEDNOU VĚTOU
„Život je procházka blátem, ale i tak má smysl.“
OBSAH
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek. Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Velké plus vidím v hereckém obsazení. Herci hrají vzorně a tam kde nestačil scénář se jim úspěšně daří brodit se jeho úskalými a nijak nápaditými sekvencemi a to za vydatného přispění režiséra Karla Kachyni. Ten vždycky uměl povýšit průměrný scénář na film, který si divák oblíbí. Jeho cit pro práci s herci je zde vypilován k dokonalosti a řada scén vypadajících na papíře jen průměrně zde vystavěl do vypointovaných situací, kterým nechybí humor, nadhled, ale i zamyšlení. Režisér nesklouzává k lacinostem, ale důsledně postupuje k vytvoření kompaktního díla. To se mu nakonec přece jen nepodaří vlivem rozkouskovaného scénáře, ale přesto je to nepřehlédnutelný film s vynikajícími herci, který stojí za zhlédnutí. (kingik) 3*
Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (Radek99) 5*
Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Podle literární předlohy spisovatele Adolfa Branalda románu Vizita (1967) natočil osvědčený režisér Karel Kachyňa v osmdesátých letech dva „doktorské“ příběhy: tragikomedii Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Zatímco protagonistou příběhu odehrávajícího se na počátku šedesátých let se stal tulácký starý mládenec, který těžce snáší nucený pobyt v nemocniční izolaci, Sestřičky jsou situované do let padesátých a jejich hrdinkou se stala mladá zdravotní sestra. Marie Sahulová je potrestána kvůli mravnostnímu deliktu pokusu o vztah s nemocničním pacientem Petrem a skončí ve venkovském zdravotním středisku. Její oporou se postupně stává postarší kolegyně, přezdívaná Babi. Přestože dívka nové prostředí těžce snáší, v náročné práci se rychle osvědčuje a nakonec se stává cennou oporou svých kolegů drsné, leč chápavé Babi, saniťáka Arnošta a starého lékaře, s nimiž objíždí okolní vesnice i zapadlé samoty. Zralost a vnitřní stabilitu nachází Marie i ve vztahu k Petrovi, který se marně pokusil o kariéru zpěváka… Karel Kachyňa se v souladu s Branaldovou literární předlohou soustředil na nelehký život žen v padesátých letech, kdy se emancipační snahy v profesionálním i soukromém životě nesetkávaly s velkým porozuměním. Odhodlaná Marie má ovšem šanci vytvořit si vlastní prostor k životu spíš na venkově, kde vstupuje do interakcí s nejrůznějšími lidskými „případy“. Středobodem snímku je mladičká představitelka Marie, Alena Mihulová, kterou si Karel Kachyňa do role vybral jako sedmnáctiletou neherečku. Mihulová se stala životní partnerkou o jednačtyřicet let staršího tvůrce a objevila se ještě ve čtyřech jeho snímcích (Dobré světlo /1984/, Smrt krásných srnců /1986/, Městem chodí Mikuláš, Kráva /oba 1992/). Talentované debutantce znamenitě sekunduje v roli moudré a svérázné Babi zkušená kolegyně Jiřina Jirásková.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mladičká zdravotní sestra Marie je za trest poslána z nemocnice do venkovského střediska. Důvodem byla její láska k pacientovi Petrovi, s nímž chtěla strávit první milostnou noc v internátě. Obvod zdravotního střediska je velký, a tak se Marie musí ihned zapojit do práce. Bydlí u postarší sestry, jíž všichni říkají babi. Marie se setká s Petrem, který pracuje v hřebčinci, ale ten momentálně plánuje zpívat s kapelou. Marie chce zaměstnání opustit, ale přijede pro ni řidič sanitky Arnošt, aby v lese ošetřila zraněného dřevaře. Primář Ševít je překvapen s jakou profesionální jistotou si Marie poradila s prvním samostatným případem. Sestřička zůstane a postupně se sblíží i s babi, která pečuje o pacienty trochu drsně, ale vždy s přehledem a s utajeným porozuměním. Ve středu její pozornosti jsou především děti a těhotné ženy, jejichž život v 50. letech minulého století není jednoduchý. Marie dostane svůj „rajón“ a brzy s babi pomůže na svět prvnímu novorozenci. Petr neuspěl ve zpěvácké kariéře a vrátí se do hřebčince. Babi a Marie objeví na statku sedmnáctiletou Zuzku, kterou přivedl do jiného stavu starý příbuzný, a starají se ní. Petr se znovu uchází o Marii a nabídne jí sňatek. Spolu pak stráví noc v domku babi. Dívka se svěří babi s prvními zkušenostmi a s překvapením se dozví, že babi nikdy neprožila milostný vztah. Zanedlouho odváží Marie s Arnoštem Zuzku do porodnice, ale nestačí tam dojet. Marie musí proto pomoci mladé matce s porodem v sanitce. Vše dobře dopadne a dívka se dočká i primářova uznání. Doma plánuje s babi budoucnost s Petrem. Ozve se klepání na okno, možná někdo potřebuje Mariinu pomoc.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.3.1984
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v TV: 24.10.1987 Československá televize
Poprvé na VHS: 1.3.1998 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 21.6.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Život je procházka blátem, ale i tak má smysl.“
OBSAH
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek. Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Velké plus vidím v hereckém obsazení. Herci hrají vzorně a tam kde nestačil scénář se jim úspěšně daří brodit se jeho úskalými a nijak nápaditými sekvencemi a to za vydatného přispění režiséra Karla Kachyni. Ten vždycky uměl povýšit průměrný scénář na film, který si divák oblíbí. Jeho cit pro práci s herci je zde vypilován k dokonalosti a řada scén vypadajících na papíře jen průměrně zde vystavěl do vypointovaných situací, kterým nechybí humor, nadhled, ale i zamyšlení. Režisér nesklouzává k lacinostem, ale důsledně postupuje k vytvoření kompaktního díla. To se mu nakonec přece jen nepodaří vlivem rozkouskovaného scénáře, ale přesto je to nepřehlédnutelný film s vynikajícími herci, který stojí za zhlédnutí. (kingik) 3*
Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (Radek99) 5*
Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Podle literární předlohy spisovatele Adolfa Branalda románu Vizita (1967) natočil osvědčený režisér Karel Kachyňa v osmdesátých letech dva „doktorské“ příběhy: tragikomedii Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Zatímco protagonistou příběhu odehrávajícího se na počátku šedesátých let se stal tulácký starý mládenec, který těžce snáší nucený pobyt v nemocniční izolaci, Sestřičky jsou situované do let padesátých a jejich hrdinkou se stala mladá zdravotní sestra. Marie Sahulová je potrestána kvůli mravnostnímu deliktu pokusu o vztah s nemocničním pacientem Petrem a skončí ve venkovském zdravotním středisku. Její oporou se postupně stává postarší kolegyně, přezdívaná Babi. Přestože dívka nové prostředí těžce snáší, v náročné práci se rychle osvědčuje a nakonec se stává cennou oporou svých kolegů drsné, leč chápavé Babi, saniťáka Arnošta a starého lékaře, s nimiž objíždí okolní vesnice i zapadlé samoty. Zralost a vnitřní stabilitu nachází Marie i ve vztahu k Petrovi, který se marně pokusil o kariéru zpěváka… Karel Kachyňa se v souladu s Branaldovou literární předlohou soustředil na nelehký život žen v padesátých letech, kdy se emancipační snahy v profesionálním i soukromém životě nesetkávaly s velkým porozuměním. Odhodlaná Marie má ovšem šanci vytvořit si vlastní prostor k životu spíš na venkově, kde vstupuje do interakcí s nejrůznějšími lidskými „případy“. Středobodem snímku je mladičká představitelka Marie, Alena Mihulová, kterou si Karel Kachyňa do role vybral jako sedmnáctiletou neherečku. Mihulová se stala životní partnerkou o jednačtyřicet let staršího tvůrce a objevila se ještě ve čtyřech jeho snímcích (Dobré světlo /1984/, Smrt krásných srnců /1986/, Městem chodí Mikuláš, Kráva /oba 1992/). Talentované debutantce znamenitě sekunduje v roli moudré a svérázné Babi zkušená kolegyně Jiřina Jirásková.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mladičká zdravotní sestra Marie je za trest poslána z nemocnice do venkovského střediska. Důvodem byla její láska k pacientovi Petrovi, s nímž chtěla strávit první milostnou noc v internátě. Obvod zdravotního střediska je velký, a tak se Marie musí ihned zapojit do práce. Bydlí u postarší sestry, jíž všichni říkají babi. Marie se setká s Petrem, který pracuje v hřebčinci, ale ten momentálně plánuje zpívat s kapelou. Marie chce zaměstnání opustit, ale přijede pro ni řidič sanitky Arnošt, aby v lese ošetřila zraněného dřevaře. Primář Ševít je překvapen s jakou profesionální jistotou si Marie poradila s prvním samostatným případem. Sestřička zůstane a postupně se sblíží i s babi, která pečuje o pacienty trochu drsně, ale vždy s přehledem a s utajeným porozuměním. Ve středu její pozornosti jsou především děti a těhotné ženy, jejichž život v 50. letech minulého století není jednoduchý. Marie dostane svůj „rajón“ a brzy s babi pomůže na svět prvnímu novorozenci. Petr neuspěl ve zpěvácké kariéře a vrátí se do hřebčince. Babi a Marie objeví na statku sedmnáctiletou Zuzku, kterou přivedl do jiného stavu starý příbuzný, a starají se ní. Petr se znovu uchází o Marii a nabídne jí sňatek. Spolu pak stráví noc v domku babi. Dívka se svěří babi s prvními zkušenostmi a s překvapením se dozví, že babi nikdy neprožila milostný vztah. Zanedlouho odváží Marie s Arnoštem Zuzku do porodnice, ale nestačí tam dojet. Marie musí proto pomoci mladé matce s porodem v sanitce. Vše dobře dopadne a dívka se dočká i primářova uznání. Doma plánuje s babi budoucnost s Petrem. Ozve se klepání na okno, možná někdo potřebuje Mariinu pomoc.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.3.1984
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v TV: 24.10.1987 Československá televize
Poprvé na VHS: 1.3.1998 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 21.6.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Karel Kachyňa (Režie), Oldřich Mach (Produkce/Vedoucí výroby), Luboš Fišer (Hudba), Jan Čuřík (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Jindřich Götz (Scénografie), - (Kostýmy), Ivo Špalj (Zvuk), Pavel Jelínek (Zvuk), - (Masky), Vladimír Bor (Scénář), Karel Kachyňa (Scénář), Adolf Branald (kniha) (Předloha), Alena Mihulová (Herec), Jiřina Jirásková (Herec), Alena Karešová (Herec), Oldřich Vízner (Herec), Ondřej Vetchý (Herec), Roman Skamene (Herec), Jiří Růžička ml. (Herec), Bořivoj Navrátil (Herec), Gabriela Wilhelmová (Herec), Zdeněk Martínek (Herec), Otto Lackovič (Herec), František Husák (Herec), Vladimír Hlavatý (Herec), Jan Cmíral st. (Herec), Miloslav Štibich (Herec), Pavlína Mourková (Herec), Vlastimila Vlková (Herec), Bohuslav Ličman (Herec), Šárka Štembergová (Herec), Jaroslav Heyduk (Herec), Miroslava Vydrová (Herec), Josef Vondráček (Herec), Jaroslava Brousková (Herec), Jiří Žák (Herec), Zuzana Talpová (Herec), Michal Roneš (Herec), Karel Zich (Herec)
1983/85/Československo/Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Ve scéně, kdy říká hajný Krákora (Jiří Růžička) sestřičce (Alena Mihulová), že jeho manžlke a odjela za sestrou do Hoštic, odkazuje na film Slunce, seno, jahody, na kterém se ve stejném roce herec podílel.
- Natáčalo sa v obci Žitné.
- Po scéne, kde kráčala Babi (Jiřina Jirásková) a Marie (Alena Mihulová) po hnoji a padali do neho, sa herečky nemali poriadne kde umyť, až kým im predavačka z obchodu neposkytla modré prepravky na mlieko s horúcou vodou, kde si mohli umyť aspoň nohy.
- Alena Mikulová (Marie) odmietala vyskočiť na posteľ, zaspievať a zložiť si podprsenku. Režisér Kachyňa povedal, že keď to neurobí, bude musieť zaplatiť celý natáčací deň. Na to Jiřina Jirásková (Babi) vyskočila na posteľ a pred celým štábom zatancovala a zaspievala do pol tela nahá. Potom zoskočila a povedala "Teraz ty!" Mihulová to následne okamžite zopakovala.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) držali počas natáčania filmu vajíčkovú diétu, vďaka čomu schudla každá tri kilá.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) si po odvysielaní filmu v televízii vždy zvykli zatelefonovať a navzájom sa chválili. Alena Mihulová prezradila, že ich mohlo byť okolo tridsať.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) sa počas natáčania zblížili natoľko, že Jirásková dokonca pripravovala svoju mladšiu kolegyňu aj počas jej talentovej skúšky na AMU.
- Karel Kachyňa byl první vážnou známostí Aleny Mihulové (Marie Sahulová), která tak při natáčení filmu prožívala v osobním životě téměř to samé, co její filmová postava.
- Snímek byl natočen na motivy knihy "Vizita" od Adolfa Branalda, stejně jako další film Karla Kachyni Pozor, vizita! (1981).
- Při natáčení se poznali Karel Kachyňa a Alena Mihulová. Svůj vztah tajili deset let, poté se vzali.
- Úvodní titulek odkazuje dobu děje do 50. let 20. století, avšak z tohoto pohledu jsou v ději anachronismy: ve vitríně kina je avizován polský film, natočený v roce 1962, píseň Potkal jsem jelena pochází z divadla Semafor apod.
- Natáčalo sa v obci Žitné.
- Po scéne, kde kráčala Babi (Jiřina Jirásková) a Marie (Alena Mihulová) po hnoji a padali do neho, sa herečky nemali poriadne kde umyť, až kým im predavačka z obchodu neposkytla modré prepravky na mlieko s horúcou vodou, kde si mohli umyť aspoň nohy.
- Alena Mikulová (Marie) odmietala vyskočiť na posteľ, zaspievať a zložiť si podprsenku. Režisér Kachyňa povedal, že keď to neurobí, bude musieť zaplatiť celý natáčací deň. Na to Jiřina Jirásková (Babi) vyskočila na posteľ a pred celým štábom zatancovala a zaspievala do pol tela nahá. Potom zoskočila a povedala "Teraz ty!" Mihulová to následne okamžite zopakovala.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) držali počas natáčania filmu vajíčkovú diétu, vďaka čomu schudla každá tri kilá.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) si po odvysielaní filmu v televízii vždy zvykli zatelefonovať a navzájom sa chválili. Alena Mihulová prezradila, že ich mohlo byť okolo tridsať.
- Jiřina Jirásková (Babi) a Alena Mihulová (Marie) sa počas natáčania zblížili natoľko, že Jirásková dokonca pripravovala svoju mladšiu kolegyňu aj počas jej talentovej skúšky na AMU.
- Karel Kachyňa byl první vážnou známostí Aleny Mihulové (Marie Sahulová), která tak při natáčení filmu prožívala v osobním životě téměř to samé, co její filmová postava.
- Snímek byl natočen na motivy knihy "Vizita" od Adolfa Branalda, stejně jako další film Karla Kachyni Pozor, vizita! (1981).
- Při natáčení se poznali Karel Kachyňa a Alena Mihulová. Svůj vztah tajili deset let, poté se vzali.
- Úvodní titulek odkazuje dobu děje do 50. let 20. století, avšak z tohoto pohledu jsou v ději anachronismy: ve vitríně kina je avizován polský film, natočený v roce 1962, píseň Potkal jsem jelena pochází z divadla Semafor apod.
Odkazy