Sedím na konári a je mi dobre / Sedím na konári a je mi dobre (1989/110Československo, Západní Německo/Drama, Komedie, Poetický) 84%
21.01.2024 09:27
JEDNOU VĚTOU
„Film o zlatě, smrti a lásce bez milování."
OBSAH
Jeden z nejlepších filmů Juraje Jakubiska vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců Pepeho a Prengela (Bolek Polívka a Ondřej Pavelka), kteří se náhodou potkají a od té chvíle jsou jejich osudy pevně propojené. Oba společně najdou poklad, usadí se v opuštěné židovské pekárně a začnou péct chleba. Společnou láskou se jim stane tajemná dívka Ester (Markéta Hrubešová), která se tu jednoho dne objeví. Dvojici svérázných hrdinů ovšem čekají ještě různé další peripetie jejich společného osudu. Kromě jiného se oba stanou tatínky jedné malé holčičky. Na dveře však klepou padesátá léta a ne všechno bude veselé. Právě naopak. Jak se však nakonec ukáže, radost a chuť do života nakonec vždy překoná všechno. Film, v němž se zcela v intencích režisérovy poetiky proplétají historická fakta s fantazií a hrou, nahlížené výtvarnou kamerou Laca Krause, natočil Juraj Jakubisko v roce 1989 v koprodukci s NSR a s výraznou účastí českých herců. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ten typ ukřičeného filmu, který bytostně nesnáším. Díky univerzálnímu tématu naštěstí o něco snesitelnější. Jakubisko se sebevědomě pustil do zpracováni zhruba dvou až tří desetiletí poválečné československé historie. Průvodci jsou dva váleční navrátilci, kteří si prošli koncentračními tábory („nějak mi to číslo bledne“) a věří v perspektivní budoucnost v rodícím se socialistickém státě. Jenže život je mrcha a komunisti jsou svině, takže vyhlídky na prosperující pekárnu a idylické chvilky strávené po boku vnadné rusovlasé dívky záhy blednou. Hereckému obsazení suverénně vévodí Boleslav Polívka ve své životní roli. Tragický i komický, dojemný i úsměvný, falešný i upřímný, vždy nad věcí (Stano v ROMingu byl jenom nepodařeným destilátem téhož). Výkon Ondřeje Pavelky nepěkně poznamenaly postsynchrony, je tudíž jaksi umělý, nepřirozený. Bohužel, ani jeden z hlavních hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci a jejich osudy mě nechávaly zcela chladným. Ne již tak Deana Horváthová coby ztělesnění všeho zlého na vyhroceném levičátství. Z její „uvědomělé soudružky“, osoby chorobně zaujaté vidinou lepších zítřků, jde mráz po zádech. Jalový výkon Markéty Hrubešové snad ani nemá smysl komentovat. Poměrně dlouhý film, navíc bez jasné představy, chce-li být spíše tragédii či komedii, dokázal Jakubisko s přehledem ukočírovat do koukatelné podoby. Mohl by sloužit jako vzorový příklad práce se symboly (nastražená mina, židovské zlato), jejichž význam je zvyšován neustálým opakováním a které vyústí v nečekanou pointu. V mnoha okamžicích bylo potěšením Sedím na konári a je mi dobre sledovat. Především v těch, kdy je film oddaně věrný svému titulu, případně dosahuje trpce úsměvného efektu nenápadným komentováním absurdity politické situace („slaďučký Stalin“). Ale že by se všechny klady dokázaly spojit do konzistentního kusu čehosi chutného a po požití vyvolávajícího silné emoce – bohužel nikoliv. 75% (Matty) 4*
Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický. (Marigold) 5*
Původně u tohohle kousku figuroval úplně jiný komentář, který překypoval nadšením a padaly v něm termíny jako magický realismus a slovenský Fellini. Jenže jak jde čas, člověk své názory přehodnocuje, třeba i proto, že má víc nakoukáno a taky se u mě s přibývajícími léty projevuje více kritického ducha. Juraj Jakubisko je režisér, u kterého dochází k propadu hodnocení prakticky pravidelně, ba dospěl jsem tak daleko, že ho ze svého pohledu považuju za režiséra dvou filmů natočených na začátku a na konci 80. let. Vedle Tisícoročnej včely, které si stále vysoce cením, je to právě Sedím na konári. I v tomto případě ale půjdu dolů hned o dvě hvězdičky, jakkoliv je to spíš na 3 a půl. Vzhledem k vysokému hodnocení, které má na ČSFD, prostě zaokrouhluju dolů. Jakubiska sráží především výběr herců, protože Markéta Hrubešová bohužel nepředstavuje ani herecký průměr a tady funguje spíš jako typová herečka, prostě půvabná zrzka s náležitými tvary. Bolek Polívka patří do stejné kategorie komiků, jako byl, dejme tomu, Vlasta Burian a takový živel se těžko krotí, špatně se s ním pracuje a má sklon vytvářet figurky a karikatury tam, kde by to chtělo vícerozměrné herectví. Nechápu ani, proč Jakubisko v tak velké míře přistoupil k angažmá českých herců, protože slovenská scéna mu mohla nabídnout dostatek skvělých charakterů. Zamrzí i celá řada dílčích kiksů typu záběrů na zralé lány obilí, když podle časové chronologie mělo jít o jaro, nebo když postava Deany Horváthové nadšeně hovoří o přípravě měnové reformy, což by se dalo přirovnat k vlastizradě, protože šlo o jedno z nejstřeženějších státních tajemství, a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Nefungují na mě už ani Jakubiskovy obvyklé hříčky typu létajícího andílka nad osadou. Postava mladé stalinistky je zkarikovaná do té míry, až ztrácí na odpudivosti. Na druhou stranu, přes všechny uvedené výhradě v tomhle případě ještě Jakubiskova poetika funguje velmi slušně a někdy v budoucnosti se k těm jeho hrdinům určitě ještě vrátím. Celkový dojem: 65 %. (gudaulin) 3*
VELKÁ RECENZE
Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...)
Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou...
Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou...
Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět... (Radek99)
Ocenění:
Venice Film Festival
1989 - Juraj Jakubisko (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Premiéra ČR: 1.10.1989
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.6.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 1.8.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Film o zlatě, smrti a lásce bez milování."
OBSAH
Jeden z nejlepších filmů Juraje Jakubiska vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců Pepeho a Prengela (Bolek Polívka a Ondřej Pavelka), kteří se náhodou potkají a od té chvíle jsou jejich osudy pevně propojené. Oba společně najdou poklad, usadí se v opuštěné židovské pekárně a začnou péct chleba. Společnou láskou se jim stane tajemná dívka Ester (Markéta Hrubešová), která se tu jednoho dne objeví. Dvojici svérázných hrdinů ovšem čekají ještě různé další peripetie jejich společného osudu. Kromě jiného se oba stanou tatínky jedné malé holčičky. Na dveře však klepou padesátá léta a ne všechno bude veselé. Právě naopak. Jak se však nakonec ukáže, radost a chuť do života nakonec vždy překoná všechno. Film, v němž se zcela v intencích režisérovy poetiky proplétají historická fakta s fantazií a hrou, nahlížené výtvarnou kamerou Laca Krause, natočil Juraj Jakubisko v roce 1989 v koprodukci s NSR a s výraznou účastí českých herců. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ten typ ukřičeného filmu, který bytostně nesnáším. Díky univerzálnímu tématu naštěstí o něco snesitelnější. Jakubisko se sebevědomě pustil do zpracováni zhruba dvou až tří desetiletí poválečné československé historie. Průvodci jsou dva váleční navrátilci, kteří si prošli koncentračními tábory („nějak mi to číslo bledne“) a věří v perspektivní budoucnost v rodícím se socialistickém státě. Jenže život je mrcha a komunisti jsou svině, takže vyhlídky na prosperující pekárnu a idylické chvilky strávené po boku vnadné rusovlasé dívky záhy blednou. Hereckému obsazení suverénně vévodí Boleslav Polívka ve své životní roli. Tragický i komický, dojemný i úsměvný, falešný i upřímný, vždy nad věcí (Stano v ROMingu byl jenom nepodařeným destilátem téhož). Výkon Ondřeje Pavelky nepěkně poznamenaly postsynchrony, je tudíž jaksi umělý, nepřirozený. Bohužel, ani jeden z hlavních hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci a jejich osudy mě nechávaly zcela chladným. Ne již tak Deana Horváthová coby ztělesnění všeho zlého na vyhroceném levičátství. Z její „uvědomělé soudružky“, osoby chorobně zaujaté vidinou lepších zítřků, jde mráz po zádech. Jalový výkon Markéty Hrubešové snad ani nemá smysl komentovat. Poměrně dlouhý film, navíc bez jasné představy, chce-li být spíše tragédii či komedii, dokázal Jakubisko s přehledem ukočírovat do koukatelné podoby. Mohl by sloužit jako vzorový příklad práce se symboly (nastražená mina, židovské zlato), jejichž význam je zvyšován neustálým opakováním a které vyústí v nečekanou pointu. V mnoha okamžicích bylo potěšením Sedím na konári a je mi dobre sledovat. Především v těch, kdy je film oddaně věrný svému titulu, případně dosahuje trpce úsměvného efektu nenápadným komentováním absurdity politické situace („slaďučký Stalin“). Ale že by se všechny klady dokázaly spojit do konzistentního kusu čehosi chutného a po požití vyvolávajícího silné emoce – bohužel nikoliv. 75% (Matty) 4*
Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický. (Marigold) 5*
Původně u tohohle kousku figuroval úplně jiný komentář, který překypoval nadšením a padaly v něm termíny jako magický realismus a slovenský Fellini. Jenže jak jde čas, člověk své názory přehodnocuje, třeba i proto, že má víc nakoukáno a taky se u mě s přibývajícími léty projevuje více kritického ducha. Juraj Jakubisko je režisér, u kterého dochází k propadu hodnocení prakticky pravidelně, ba dospěl jsem tak daleko, že ho ze svého pohledu považuju za režiséra dvou filmů natočených na začátku a na konci 80. let. Vedle Tisícoročnej včely, které si stále vysoce cením, je to právě Sedím na konári. I v tomto případě ale půjdu dolů hned o dvě hvězdičky, jakkoliv je to spíš na 3 a půl. Vzhledem k vysokému hodnocení, které má na ČSFD, prostě zaokrouhluju dolů. Jakubiska sráží především výběr herců, protože Markéta Hrubešová bohužel nepředstavuje ani herecký průměr a tady funguje spíš jako typová herečka, prostě půvabná zrzka s náležitými tvary. Bolek Polívka patří do stejné kategorie komiků, jako byl, dejme tomu, Vlasta Burian a takový živel se těžko krotí, špatně se s ním pracuje a má sklon vytvářet figurky a karikatury tam, kde by to chtělo vícerozměrné herectví. Nechápu ani, proč Jakubisko v tak velké míře přistoupil k angažmá českých herců, protože slovenská scéna mu mohla nabídnout dostatek skvělých charakterů. Zamrzí i celá řada dílčích kiksů typu záběrů na zralé lány obilí, když podle časové chronologie mělo jít o jaro, nebo když postava Deany Horváthové nadšeně hovoří o přípravě měnové reformy, což by se dalo přirovnat k vlastizradě, protože šlo o jedno z nejstřeženějších státních tajemství, a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Nefungují na mě už ani Jakubiskovy obvyklé hříčky typu létajícího andílka nad osadou. Postava mladé stalinistky je zkarikovaná do té míry, až ztrácí na odpudivosti. Na druhou stranu, přes všechny uvedené výhradě v tomhle případě ještě Jakubiskova poetika funguje velmi slušně a někdy v budoucnosti se k těm jeho hrdinům určitě ještě vrátím. Celkový dojem: 65 %. (gudaulin) 3*
VELKÁ RECENZE
Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...)
Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou...
Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou...
Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět... (Radek99)
Ocenění:
Venice Film Festival
1989 - Juraj Jakubisko (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Premiéra ČR: 1.10.1989
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.6.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na DVD: 1.8.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Juraj Jakubisko (Režie), - (Produkce), Jiří Bulis (Hudba), Laco Kraus (Kamera), Patrik Pašš (Střih), - (Casting), Anton Krajčovič (Scénografie), Marie Franková (Kostýmy), Pavol Sásik (Zvuk), Anton Gendiar (Masky), Juraj Jakubisko (Scénář), Jozef Paštéka (Scénář), Ondřej Pavelka (Herec), Boleslav Polívka (Herec), Markéta Hrubešová (Herec), Deana Horváthová-Jakubisková (Herec), Viliam Polónyi (Herec), Miroslav Macháček (Herec), Štefan Kvietik (Herec), Stanislav Štepka (Herec), Zita Furková (Herec), Andy Hryc (Herec), Juliana Mrvová (Herec), Nora Kuželová (Herec), Štefan Mišovic (Herec), Hana Militká (Herec), Ľudovít Ozábal (Herec), Lotár Radványi (Herec), Marta Rašlová (Herec), Ľudovít Reiter (Herec), Michal Monček (Herec), Judita Ďurdiaková (Herec), Ján Melkovič (Herec), Ján Kroner ml. (Herec), Adela Gáborová (Herec), Jozef Skala (Herec), Milada Ondrašíková (Herec), Stanislav Hodoš (Herec), Vilhelm Perháč (Herec), Ivan Drozdy (Herec), Ján Mildner (Herec), František Desset (Herec), Erik Jamrich (Herec)
1989/110Československo, Západní Německo/Drama, Komedie, Poetický
Zajímavost k filmu
- Filmovalo se v Nejdku, Kladně, Břežanech, Tisovci a Stupave.
- Jednu z hlavných postáv Ondřeja Pavelku (Prengel) nakoľko neovládal slovenčinu predaboval Jozef Vajda.
- Vo viacerých recenziách nachádzame negatívnu reakciu na herecký výkon Markéty Hrubešovej v úlohe Ester, pričom jej mužskí kolegovia sú hodnotení veľmi priaznivo. Hrubešová bola podľa recenzentov nešťastnou voľbou.
- Scény za stanicou a na zbombardovanej ulici, kde sa odohráva takmer prvých desať minút filmu, boli natáčané v Kladne a Máhlerova vila, z ktorej hlavný hrdinovia urobili pekáreň, sa točila v osade Nejdek, ktorá patrí pod obec Lednice.
- Úvodná scéna, kde na stanicu prišiel vlak, do ktorého sa valia ľudia vracajúci sa domov z koncentračných táborov, sa natáčal už na vtedy nefunkčnej železničnej stanici v Stupave, kde sa cestujúci mohli naposledy odviezť po tejto trati v roku 1979, kedy bola zastavená osobná doprava.
- Keď bol film dotočený, mnohí predpovedali režisérovi Jakubiskovi definitívny koniec. Ale keď bol dokončený, politická reprezentácia v roku 1989 už nemala silu film posvätiť ani zakázať. Film bol predzvesťou pádu socializmu, padol presne tri mesiace po jeho uvedení.
- Chudobná osada, kde prišli Pepe (Boleslav Polívka) s Prenglom (Ondřej Pavelka) požiadať o trochu jedla, kam bola zhadzovaná letecká pomoc od Američanov, bola dnes už neexistujúca obec Riečnica. V dobe natáčania boli miestni obyvatelia už vysťahovaní, a tak sa staré chalupy ponechali k potrebám filmu a boli následne zapálené. Dnes sa na tomto mieste nachádzajú len zbytky základov dreveníc.
- Postavu Ester (Markéta Hrubešová) mala hrať nemecká herečka Nastassja Kinski, v časoch socializmu jej však nevedeli zabezpečiť servis, aký požadovala.
- Natáčalo sa taktiež na námestí Svobody a pri zámku v českých Valticiach a pred kostolom Navštívení Panny Marie v meste Břeclav.
- Prengelov (Ondřej Pavelka) vyhorený dom sa natáčal v dnes už neexistujúcej osade Novosadovci.
- Režisér Juraj Jakubisko pri jednom rozhovore spomína: "Keď mi zomrel otec, všetci plakali. Ja idem za rakvou, mám síce slzy v očiach, ale v duchu sa usmievam.... Teraz môžem vo filme odvážnejšie experimentovať i riskovať. Už som zodpovedný iba sám za seba. Podobne sa vyznáva postava komedianta v Sedím na konári: Keď mi zomrel otec, uľavilo sa mi. Nkdy mi nedovolil skákať na trapéze. Teraz už budem môcť, dostal som krídla."
- Juraj Jakubisko popisuje film ako najväčšiu schizofréniu: "Opisujem seba v dvoch polohách. Jedna postava je Prengel (Ondřej Pavelka), typický dedinský chlapec, ktorý seje, orie, kosí a pečie chlieb. Teda ten, kým som mohol byť, keby som bol zostal v Kojšove. Druhý je komediant Pepe, postava Bolka Polívku, a to som vlastne tiež ja ako komediant, niekto, ktorý stále niečo vymýšľa... Je to pre mňa konfrontácia toho, čím som mohol byť a čím som sa stal."
- Juraj Jakubisko prispel tiež scénami z vlastného života. Vo filme sa objaví moment, kde protagonistom hádžu konzervy UNRRA. Režisér spomína na ľudí čo varili žuvačky, ktoré si splietli s americkými fazuľami. Samotná skratka UNRRA predstavovala Správu Spojených národov pre pomoc a obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Prvá zásielka bola na naše územie zaslaná 30. 5. 1945 a fungovala do roku 1947, keď bola zrušená uznesením Valného zhromaždenia OSN.
- Transportér z filmu s poznávacou značkou "WH103591" vlastní slovenský zberateľ, ktorý si ho cení na pol milióna korún.
- Film bol ocenený Cenou poroty a Cenou Alsace media na 18. MFF o ľudských právach v Strasbourgu 1990, Osobitnou cenou na 1. MFF Interfest Moskva 1990, Cenou Martina Friča pre tvorcu Juraja Jakubiska na 40. Filmovom festivale pracujúcich 1989 a cenou Prémia SLF za dramaturgiu a strih.
- Markéta Hrubešová (Ester) bola vo filme predabovaná Zuzanou Tlučkovou.
- Pôvodný názov filmu bol "Visím na konári a je mi dobre". Odkazoval na popravovanie nevinných ľudí počas stalinistického režimu, cez schvaľovacie orgány však neprešiel.
- Podľa pôvodného scenára mal komediant Pepe (Bolek Polívka) a vojak Prengel (Ondřej Pavelka) riadiť nemecký obrnený kolopásový transportér Hackl. Originál mal vpredu pancier a na hercov by vôbec nebolo vidieť. Preto bol pre potreby filmu upravený český transportér z roku 1954, ktorému odrezali strechu a predný pancier nahradili sklom.
- Jednu z hlavných postáv Ondřeja Pavelku (Prengel) nakoľko neovládal slovenčinu predaboval Jozef Vajda.
- Vo viacerých recenziách nachádzame negatívnu reakciu na herecký výkon Markéty Hrubešovej v úlohe Ester, pričom jej mužskí kolegovia sú hodnotení veľmi priaznivo. Hrubešová bola podľa recenzentov nešťastnou voľbou.
- Scény za stanicou a na zbombardovanej ulici, kde sa odohráva takmer prvých desať minút filmu, boli natáčané v Kladne a Máhlerova vila, z ktorej hlavný hrdinovia urobili pekáreň, sa točila v osade Nejdek, ktorá patrí pod obec Lednice.
- Úvodná scéna, kde na stanicu prišiel vlak, do ktorého sa valia ľudia vracajúci sa domov z koncentračných táborov, sa natáčal už na vtedy nefunkčnej železničnej stanici v Stupave, kde sa cestujúci mohli naposledy odviezť po tejto trati v roku 1979, kedy bola zastavená osobná doprava.
- Keď bol film dotočený, mnohí predpovedali režisérovi Jakubiskovi definitívny koniec. Ale keď bol dokončený, politická reprezentácia v roku 1989 už nemala silu film posvätiť ani zakázať. Film bol predzvesťou pádu socializmu, padol presne tri mesiace po jeho uvedení.
- Chudobná osada, kde prišli Pepe (Boleslav Polívka) s Prenglom (Ondřej Pavelka) požiadať o trochu jedla, kam bola zhadzovaná letecká pomoc od Američanov, bola dnes už neexistujúca obec Riečnica. V dobe natáčania boli miestni obyvatelia už vysťahovaní, a tak sa staré chalupy ponechali k potrebám filmu a boli následne zapálené. Dnes sa na tomto mieste nachádzajú len zbytky základov dreveníc.
- Postavu Ester (Markéta Hrubešová) mala hrať nemecká herečka Nastassja Kinski, v časoch socializmu jej však nevedeli zabezpečiť servis, aký požadovala.
- Natáčalo sa taktiež na námestí Svobody a pri zámku v českých Valticiach a pred kostolom Navštívení Panny Marie v meste Břeclav.
- Prengelov (Ondřej Pavelka) vyhorený dom sa natáčal v dnes už neexistujúcej osade Novosadovci.
- Režisér Juraj Jakubisko pri jednom rozhovore spomína: "Keď mi zomrel otec, všetci plakali. Ja idem za rakvou, mám síce slzy v očiach, ale v duchu sa usmievam.... Teraz môžem vo filme odvážnejšie experimentovať i riskovať. Už som zodpovedný iba sám za seba. Podobne sa vyznáva postava komedianta v Sedím na konári: Keď mi zomrel otec, uľavilo sa mi. Nkdy mi nedovolil skákať na trapéze. Teraz už budem môcť, dostal som krídla."
- Juraj Jakubisko popisuje film ako najväčšiu schizofréniu: "Opisujem seba v dvoch polohách. Jedna postava je Prengel (Ondřej Pavelka), typický dedinský chlapec, ktorý seje, orie, kosí a pečie chlieb. Teda ten, kým som mohol byť, keby som bol zostal v Kojšove. Druhý je komediant Pepe, postava Bolka Polívku, a to som vlastne tiež ja ako komediant, niekto, ktorý stále niečo vymýšľa... Je to pre mňa konfrontácia toho, čím som mohol byť a čím som sa stal."
- Juraj Jakubisko prispel tiež scénami z vlastného života. Vo filme sa objaví moment, kde protagonistom hádžu konzervy UNRRA. Režisér spomína na ľudí čo varili žuvačky, ktoré si splietli s americkými fazuľami. Samotná skratka UNRRA predstavovala Správu Spojených národov pre pomoc a obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Prvá zásielka bola na naše územie zaslaná 30. 5. 1945 a fungovala do roku 1947, keď bola zrušená uznesením Valného zhromaždenia OSN.
- Transportér z filmu s poznávacou značkou "WH103591" vlastní slovenský zberateľ, ktorý si ho cení na pol milióna korún.
- Film bol ocenený Cenou poroty a Cenou Alsace media na 18. MFF o ľudských právach v Strasbourgu 1990, Osobitnou cenou na 1. MFF Interfest Moskva 1990, Cenou Martina Friča pre tvorcu Juraja Jakubiska na 40. Filmovom festivale pracujúcich 1989 a cenou Prémia SLF za dramaturgiu a strih.
- Markéta Hrubešová (Ester) bola vo filme predabovaná Zuzanou Tlučkovou.
- Pôvodný názov filmu bol "Visím na konári a je mi dobre". Odkazoval na popravovanie nevinných ľudí počas stalinistického režimu, cez schvaľovacie orgány však neprešiel.
- Podľa pôvodného scenára mal komediant Pepe (Bolek Polívka) a vojak Prengel (Ondřej Pavelka) riadiť nemecký obrnený kolopásový transportér Hackl. Originál mal vpredu pancier a na hercov by vôbec nebolo vidieť. Preto bol pre potreby filmu upravený český transportér z roku 1954, ktorému odrezali strechu a predný pancier nahradili sklom.
Odkazy
Hrají:
Ondřej Pavelka, Bolek Polívka, Markéta Hrubešová, Deana Horváthová-Jakubisková, Viliam Polónyi, Miroslav Macháček, Štefan Kvietik, Stanislav Štepka, Zita Furková, Andrej Hryc, Juliana Mrvová, Nora Kuželová, Štefan Mišovic, Hana Militká, Ľudovít Ozábal, Lotár Radványi, Marta Rašlová, Ľudovít Reiter, Michal Monček, Judita Ďurdiaková, Ján Melkovič, Ján Kroner ml., Adela Gáborová, Jozef Skala, Milada Ondrašíková, Stanislav Hodoš, Vilhelm Perháč, Ivan Drozdy, Ján Mildner, František Desset, Erik Jamrich