Román pro ženy / Román pro ženy (2004/95/Česko/Komedie, Romantický) 59% -Originál DVD-
21.01.2024 08:53
JEDNOU VĚTOU
„Filmová komedie Filipa Renče podle románu Michala Viewegha."
OBSAH
Román pro ženy patří k nejoblíbenějším titulům Michala Viewegha, bezpochyby nejpopulárnějšího českého spisovatele současnosti. Knihy se dosud prodalo více než osmdesát tisíc výtisků a s dobrým ohlasem vyšla také chorvatsky a německy, podepsána je smlouva na vydání v Itálii a chystají se překlady do několika dalších jazyků. Žánrově lze film charakterizovat jako inteligentní romantickou komedii, založenou na originální situační komice, vtipných dialozích a jímavém lidském osudu. Román pro ženy je jemně groteskním příběhem dvou žen: dvacetileté Laury (Zuzana Kanócz), která pracuje v redakci dámského týdeníku Vyrovnaná žena, a její ovdovělé matky, tlumočnice a překladatelky Jany (Simona Stašová). Obě ženy hledají toho pravého a stále se jim to nedaří. Jana, která kdysi chodila s jedním Čechem, a proto "typické" Čechy upřímně nesnáší, marně hledá svého vysněného cizince a útrpně odolává tragikomické dvornosti dobráckého souseda Žemly (Miroslav Donutil). Laura se po dvou vztazích (s lektorem angličtiny a mladičkým prodavačem mobilních telefonů) zamiluje do čtyřicetiletého Olivera (Marek Vašut), který je zaměstnán coby kreativec v reklamní agentuře. Výchozí zápletkou celého filmu je fakt, že Oliver byl před dvaceti lety velkou láskou Lauřiny matky, jinými slovy oním "typickým" Čechem...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Byli jsme na tomto filmu se školou v kině, který slouží jako atomový kryt. Jak působivé. Nejradši bych na tvůrce takových kravin něco shodil, v klidu se na ten film v tom krytu podíval, a pak vyšel ven abych zjistil, jestli to mělo nějaký účinek. Michal Viewegh je možná momentálně nejúspěšnějším českým autorem, ale jeho příběhy jsou v rámci filmového zpracování v současné době vysoký podprůměr. Tak nějak je to s Románem pro ženy. Platím, abych přispěl na podporu české kinematografie. Jestli budou točit filmy, podobného typu, začnu stagnovat a věřím, že nebudu sám, nebo spíš doufám v to. Příběh o ničem, humor nijaký a celý film zachraňuje Miroslav Donutil, který se ve filmu nakonec objeví snad jenom dvakrát, třikrát na pár vteřin. Ani mě to moc netrápí. Dalo se to čekat. Do čeho se opře svým sponzoringem Nova, většinou stojí za to. --- Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně. - Polib si prdel, Huberte!
(Malarkey) 1*
Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (Isherwood) 2*
Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Po filmech Báječná léta pod psa (1997; r. Petr Nikolaev) a Výchova dívek v Čechách (1997; r. Petr Koliha) přichází do kin další adaptace bestselleru Michala Viewegha. Jeho Románu pro ženy, k němuž spisovatel napsal i scénář, se jako prvního českého filmu v produkci TV NOVA ujal režisér Filip Renč. (Předloha se proslavila rafinovanou autorovou reklamní kampaní: v pražském metru poutaly pozornost anonymní „inzeráty“ ve formě milostných dopisů muže, hledajícího ztracenou lásku.)
Jedná se o romantickou komedii, zahalenou do typicky vieweghovské aury alibistické ironie. Příběh se na základě milostných peripetií mladé redaktorky společenského časopisu Laury, její stárnoucí matky Jany a playboyského čtyřicátníka Olivera snaží humornou formou využít znaků, charakterizujících současnou společnost. Kromě reklamy, konzumu a feminismu (jejž autor tendenčně chápe jako pokrytecký boj s druhým pohlavím) k nim patří i osamělost a strach porušit vlastní pravidla a normy, které s věkem získávají podobu ostnatých drátů. To vše tvůrci prezentují ve formě četných retrospektiv s jediným cílem: nezávazně pobavit. Renčova režie je však překvapivě dost nenápadná, takže humornost situací souvisí hlavně s kvalitou hereckého výkonu. Zdaleka nejlépe vyznívají scény, v nichž dominuje Simona Stašová jako afektovaná překladatelka Jana, celý život hledající toho pravého.
Těžko snesitelné jsou věčně udivené kadeřnice, jimž Laura během úpravy vlasů svou milostnou anabázi vypráví. Nijak nevyniká ani debutující Slovenka Zuzana Kanócz. Vzhledem k Vieweghově popularitě je nepochybné, že záměrně nenáročný film, připomínající listování drahým konzumním časopisem, si najde své diváky. Snímek je věnován tragicky zemřelému zpěvákovi Patriku Stoklasovi, který se v něm mihne jako messenger.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dívka Laura si v metru všimne v reklamním rámečku milostného dopisu, podepsaného Oliverem. Dívka dorazí do kadeřnictví, odkud právě odchází její matka, překladatelka Jana. Kadeřnice vzrušeně probírají dopisy z metra. Jana v nich vidí jen projev autorovy narcistní sebelítosti. Lauřina matka nesnáší české muže a ráda si hraje na cizinku. Její první láskou byl egoista a křupan Pažout. Žena mu nikdy neodpustila, že přišel do Tylova divadla pozdě a ve svetru. Druhým v pořadí byl Lauřin otec. Zpočátku se jevil jako ideální muž, ale již v průběhu těhotenství Janě došlo, že je to jen další buran se špatnými stravovacími návyky. Alespoň sehnal byt v bohnickém činžáku. Později onemocněl rakovinou slinivky a na Štědrý den zemřel. Lauřině babičce pak přeskočilo a od té doby rodina neslaví Vánoce. Laura v kadeřnictví ukazuje fotku své první lásky, amerického lektora Jeffa. Kamarádka Ingrid jí ho tehdy schválila, i když se sama kvůli častým milostným zklamáním dala na kickbox. Jeff úspěšně splní své poslání prvního milence a je i matčiným favoritem. Jana s Laurou s ním oslaví Den díkůvzdání. Soused Žemla, matčin platonický ctitel, vše smutně pozoruje z vedlejšího balkonu, kam chodí kouřit kvůli panovačné ženě. Druhou Lauřinou láskou je Rickie, prodavač mobilů. Nevyniká inteligencí, ale umí to v posteli. Laura vypráví, jak se před dvěma roky v Tatrách seznámila s Oliverem. Na horách Rickie dívku nudí svými řečmi. Proto ji zaujme host z vedlejšího pokoje, osamělý čtyřicátník se psem Billboardem. Postupně se s ním seznámí. Muž se jmenuje Oliver a je kreativcem v reklamní agentuře. Při procházce jí vypráví o rozchodu s přítelkyní Bludičkou. Oba se znovu setkají až po třech dnech na terase horské boudy. Oliver se prý snažil Lauře vyhýbat. Mladí popíjejí v krčmě. Když se tu staví Oliver, dívka mu tajně dá telefonní číslo. Praha. Laura pracuje v redakci bulvárního časopisu Vyrovnaná žena, kde ji platonicky zbožňuje nesmělý grafik Milan. Dívka jde na schůzku s Oliverem. Po večeři odjede ovíněná dvojice taxíkem k ní domů. Ráno se nečekaně vrátí matka, která byla v Americe a měla si tam vzít jakéhosi Stevea. Když uvidí nahého Olivera, dostane hysterický záchvat. Zná ho, neboť je to Pažout. Vypakuje zaskočeného muže z bytu. Laura se v restauraci od matky dozví, že se Stevem je konec, protože volil Bushe. Přisedne si k nim Oliver, což Janu znovu nakrátko vyvede z konceptu. Rickie se u Laury chová sebejistě do chvíle, než se mu milenka přizná k nevěře. Pak se mladík zhroutí. Laura si užívá s novým přítelem. Oliver postupně vplouvá do chodu ženské domácnosti. Doprovodí s Laurou pomatenou babičku o Dušičkách na hřbitov a oslaví v rodině Den díkůvzdání. Muž Lauru představí kamarádu Hubertovi, intelektuálnímu snobovi, který na ni celý večer útočí. Dívka se úspěšně brání, zatímco kamarádka Ingrid je překvapivě smířlivá. Oliver vezme zvědavou milenku na velkou předvánoční party. Dívka ho tam přistihne v objetí s Bludičkou. Chce se svěřit Ingrid, ale najde u ní Huberta. Oliver prohřešek urovná tím, že k Vánocům koupí tři poukazy na Kanárské ostrovy. Smířená dvojice si i s Janou užívá u moře. Matka se tu seznámí s Němcem Hansem a prodlouží si pobyt. Po návratu se Laura dozví, že babička si zlomila krček a že paní Žemlová má rakovinu. Matka se vrátí z dovolené. Vztah s Hansem vzal za své, neboť Němec nenávidí Poláky. Laura se kadeřnici Sandře a jejím kolegyním svěří, že s Oliverem to začalo skřípat po roce. Na další dovolené v Tatrách Laura příteli vyčte, že se špatně obléká a že moc pije. Muž ji zase urazí zmínkou o nadbytečných kilech. Pak spolu několik dnů nemluví. Dívce se zlepší nálada, až když u nich přistane na paraglideru Oliverův známý, ředitel agentury. Ten vyzve Lauru, aby se k němu připojila. Dívka neodolá ani letu ani svodům pohledného mladíka. V Praze Oliver přítelkyni dokáže, že záletník o ni nestojí, a rozejde se s ní. Laura s matkou a s Ingrid, trápící se vztahem se ženatým Hubertem, zapíjejí doma žal. Matka se dívkám svěří, že má také ženatého milence-dietologa. Dýchánek přeruší soused Žemla s oznámením, že mu zemřela žena. Proběhne pohřeb. Laura se podle příručky učí, jak se vyrovnat s rozchodem. Dojaté kadeřnice dle Oliverových dopisů soudí, že muž Lauru opravdu miluje. Povzbuzená dívka se tedy rozhodne, že vyslyší jeho závěrečnou prosbu: „Vrať se!“ O Vánocích vtrhne do zasedačky, kde Oliver právě představuje novou reklamní kampaň. Dvojice si padne do náruče. Žemla se osmělí a se jmelím zazvoní u sousedky. Ta ho vlídně přijme. Kadeřnice Sandra se před jesličkami na Staroměstském náměstí náhodou srazí s grafikem Milanem, který sebere odvahu a pozve ji na drink. V bohnickém bytě se oslavuje. Vše dobře dopadlo: každý nakonec našel toho pravého.
Ocenění:
Český lev
2005 - Divácky nejúspěšnější český film
2005 - Simona Stašová (Nejlepší vedlejší herečka)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 14.4.2005
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2007 (DVD) Levné knihy
Poprvé na DVD: 1.2.2007 Blesk
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 56 000 865
Návštěvnost v ČR 560 602
„Filmová komedie Filipa Renče podle románu Michala Viewegha."
OBSAH
Román pro ženy patří k nejoblíbenějším titulům Michala Viewegha, bezpochyby nejpopulárnějšího českého spisovatele současnosti. Knihy se dosud prodalo více než osmdesát tisíc výtisků a s dobrým ohlasem vyšla také chorvatsky a německy, podepsána je smlouva na vydání v Itálii a chystají se překlady do několika dalších jazyků. Žánrově lze film charakterizovat jako inteligentní romantickou komedii, založenou na originální situační komice, vtipných dialozích a jímavém lidském osudu. Román pro ženy je jemně groteskním příběhem dvou žen: dvacetileté Laury (Zuzana Kanócz), která pracuje v redakci dámského týdeníku Vyrovnaná žena, a její ovdovělé matky, tlumočnice a překladatelky Jany (Simona Stašová). Obě ženy hledají toho pravého a stále se jim to nedaří. Jana, která kdysi chodila s jedním Čechem, a proto "typické" Čechy upřímně nesnáší, marně hledá svého vysněného cizince a útrpně odolává tragikomické dvornosti dobráckého souseda Žemly (Miroslav Donutil). Laura se po dvou vztazích (s lektorem angličtiny a mladičkým prodavačem mobilních telefonů) zamiluje do čtyřicetiletého Olivera (Marek Vašut), který je zaměstnán coby kreativec v reklamní agentuře. Výchozí zápletkou celého filmu je fakt, že Oliver byl před dvaceti lety velkou láskou Lauřiny matky, jinými slovy oním "typickým" Čechem...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Byli jsme na tomto filmu se školou v kině, který slouží jako atomový kryt. Jak působivé. Nejradši bych na tvůrce takových kravin něco shodil, v klidu se na ten film v tom krytu podíval, a pak vyšel ven abych zjistil, jestli to mělo nějaký účinek. Michal Viewegh je možná momentálně nejúspěšnějším českým autorem, ale jeho příběhy jsou v rámci filmového zpracování v současné době vysoký podprůměr. Tak nějak je to s Románem pro ženy. Platím, abych přispěl na podporu české kinematografie. Jestli budou točit filmy, podobného typu, začnu stagnovat a věřím, že nebudu sám, nebo spíš doufám v to. Příběh o ničem, humor nijaký a celý film zachraňuje Miroslav Donutil, který se ve filmu nakonec objeví snad jenom dvakrát, třikrát na pár vteřin. Ani mě to moc netrápí. Dalo se to čekat. Do čeho se opře svým sponzoringem Nova, většinou stojí za to. --- Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně. - Polib si prdel, Huberte!
(Malarkey) 1*
Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (Isherwood) 2*
Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Po filmech Báječná léta pod psa (1997; r. Petr Nikolaev) a Výchova dívek v Čechách (1997; r. Petr Koliha) přichází do kin další adaptace bestselleru Michala Viewegha. Jeho Románu pro ženy, k němuž spisovatel napsal i scénář, se jako prvního českého filmu v produkci TV NOVA ujal režisér Filip Renč. (Předloha se proslavila rafinovanou autorovou reklamní kampaní: v pražském metru poutaly pozornost anonymní „inzeráty“ ve formě milostných dopisů muže, hledajícího ztracenou lásku.)
Jedná se o romantickou komedii, zahalenou do typicky vieweghovské aury alibistické ironie. Příběh se na základě milostných peripetií mladé redaktorky společenského časopisu Laury, její stárnoucí matky Jany a playboyského čtyřicátníka Olivera snaží humornou formou využít znaků, charakterizujících současnou společnost. Kromě reklamy, konzumu a feminismu (jejž autor tendenčně chápe jako pokrytecký boj s druhým pohlavím) k nim patří i osamělost a strach porušit vlastní pravidla a normy, které s věkem získávají podobu ostnatých drátů. To vše tvůrci prezentují ve formě četných retrospektiv s jediným cílem: nezávazně pobavit. Renčova režie je však překvapivě dost nenápadná, takže humornost situací souvisí hlavně s kvalitou hereckého výkonu. Zdaleka nejlépe vyznívají scény, v nichž dominuje Simona Stašová jako afektovaná překladatelka Jana, celý život hledající toho pravého.
Těžko snesitelné jsou věčně udivené kadeřnice, jimž Laura během úpravy vlasů svou milostnou anabázi vypráví. Nijak nevyniká ani debutující Slovenka Zuzana Kanócz. Vzhledem k Vieweghově popularitě je nepochybné, že záměrně nenáročný film, připomínající listování drahým konzumním časopisem, si najde své diváky. Snímek je věnován tragicky zemřelému zpěvákovi Patriku Stoklasovi, který se v něm mihne jako messenger.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dívka Laura si v metru všimne v reklamním rámečku milostného dopisu, podepsaného Oliverem. Dívka dorazí do kadeřnictví, odkud právě odchází její matka, překladatelka Jana. Kadeřnice vzrušeně probírají dopisy z metra. Jana v nich vidí jen projev autorovy narcistní sebelítosti. Lauřina matka nesnáší české muže a ráda si hraje na cizinku. Její první láskou byl egoista a křupan Pažout. Žena mu nikdy neodpustila, že přišel do Tylova divadla pozdě a ve svetru. Druhým v pořadí byl Lauřin otec. Zpočátku se jevil jako ideální muž, ale již v průběhu těhotenství Janě došlo, že je to jen další buran se špatnými stravovacími návyky. Alespoň sehnal byt v bohnickém činžáku. Později onemocněl rakovinou slinivky a na Štědrý den zemřel. Lauřině babičce pak přeskočilo a od té doby rodina neslaví Vánoce. Laura v kadeřnictví ukazuje fotku své první lásky, amerického lektora Jeffa. Kamarádka Ingrid jí ho tehdy schválila, i když se sama kvůli častým milostným zklamáním dala na kickbox. Jeff úspěšně splní své poslání prvního milence a je i matčiným favoritem. Jana s Laurou s ním oslaví Den díkůvzdání. Soused Žemla, matčin platonický ctitel, vše smutně pozoruje z vedlejšího balkonu, kam chodí kouřit kvůli panovačné ženě. Druhou Lauřinou láskou je Rickie, prodavač mobilů. Nevyniká inteligencí, ale umí to v posteli. Laura vypráví, jak se před dvěma roky v Tatrách seznámila s Oliverem. Na horách Rickie dívku nudí svými řečmi. Proto ji zaujme host z vedlejšího pokoje, osamělý čtyřicátník se psem Billboardem. Postupně se s ním seznámí. Muž se jmenuje Oliver a je kreativcem v reklamní agentuře. Při procházce jí vypráví o rozchodu s přítelkyní Bludičkou. Oba se znovu setkají až po třech dnech na terase horské boudy. Oliver se prý snažil Lauře vyhýbat. Mladí popíjejí v krčmě. Když se tu staví Oliver, dívka mu tajně dá telefonní číslo. Praha. Laura pracuje v redakci bulvárního časopisu Vyrovnaná žena, kde ji platonicky zbožňuje nesmělý grafik Milan. Dívka jde na schůzku s Oliverem. Po večeři odjede ovíněná dvojice taxíkem k ní domů. Ráno se nečekaně vrátí matka, která byla v Americe a měla si tam vzít jakéhosi Stevea. Když uvidí nahého Olivera, dostane hysterický záchvat. Zná ho, neboť je to Pažout. Vypakuje zaskočeného muže z bytu. Laura se v restauraci od matky dozví, že se Stevem je konec, protože volil Bushe. Přisedne si k nim Oliver, což Janu znovu nakrátko vyvede z konceptu. Rickie se u Laury chová sebejistě do chvíle, než se mu milenka přizná k nevěře. Pak se mladík zhroutí. Laura si užívá s novým přítelem. Oliver postupně vplouvá do chodu ženské domácnosti. Doprovodí s Laurou pomatenou babičku o Dušičkách na hřbitov a oslaví v rodině Den díkůvzdání. Muž Lauru představí kamarádu Hubertovi, intelektuálnímu snobovi, který na ni celý večer útočí. Dívka se úspěšně brání, zatímco kamarádka Ingrid je překvapivě smířlivá. Oliver vezme zvědavou milenku na velkou předvánoční party. Dívka ho tam přistihne v objetí s Bludičkou. Chce se svěřit Ingrid, ale najde u ní Huberta. Oliver prohřešek urovná tím, že k Vánocům koupí tři poukazy na Kanárské ostrovy. Smířená dvojice si i s Janou užívá u moře. Matka se tu seznámí s Němcem Hansem a prodlouží si pobyt. Po návratu se Laura dozví, že babička si zlomila krček a že paní Žemlová má rakovinu. Matka se vrátí z dovolené. Vztah s Hansem vzal za své, neboť Němec nenávidí Poláky. Laura se kadeřnici Sandře a jejím kolegyním svěří, že s Oliverem to začalo skřípat po roce. Na další dovolené v Tatrách Laura příteli vyčte, že se špatně obléká a že moc pije. Muž ji zase urazí zmínkou o nadbytečných kilech. Pak spolu několik dnů nemluví. Dívce se zlepší nálada, až když u nich přistane na paraglideru Oliverův známý, ředitel agentury. Ten vyzve Lauru, aby se k němu připojila. Dívka neodolá ani letu ani svodům pohledného mladíka. V Praze Oliver přítelkyni dokáže, že záletník o ni nestojí, a rozejde se s ní. Laura s matkou a s Ingrid, trápící se vztahem se ženatým Hubertem, zapíjejí doma žal. Matka se dívkám svěří, že má také ženatého milence-dietologa. Dýchánek přeruší soused Žemla s oznámením, že mu zemřela žena. Proběhne pohřeb. Laura se podle příručky učí, jak se vyrovnat s rozchodem. Dojaté kadeřnice dle Oliverových dopisů soudí, že muž Lauru opravdu miluje. Povzbuzená dívka se tedy rozhodne, že vyslyší jeho závěrečnou prosbu: „Vrať se!“ O Vánocích vtrhne do zasedačky, kde Oliver právě představuje novou reklamní kampaň. Dvojice si padne do náruče. Žemla se osmělí a se jmelím zazvoní u sousedky. Ta ho vlídně přijme. Kadeřnice Sandra se před jesličkami na Staroměstském náměstí náhodou srazí s grafikem Milanem, který sebere odvahu a pozve ji na drink. V bohnickém bytě se oslavuje. Vše dobře dopadlo: každý nakonec našel toho pravého.
Ocenění:
Český lev
2005 - Divácky nejúspěšnější český film
2005 - Simona Stašová (Nejlepší vedlejší herečka)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 14.4.2005
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2007 (DVD) Levné knihy
Poprvé na DVD: 1.2.2007 Blesk
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 56 000 865
Návštěvnost v ČR 560 602
Tvůrci a herci
Filip Renč (Režie), Rudolf Biermann (Produkce), Support Lesbiens (Hudba), Petr Hojda (Kamera), Jan Mattlach (Střih), Petr Fořt (Scénografie), Marcel Hána (Scénografie), Jitka Matiášková (Kostýmy), Jitka Matiášková (Zvuk), Květa Holasová (Masky), Michal Viewegh (Scénář), Michal Viewegh (kniha) (Předloha), Zuzana Kanócz (Herec), Marek Vašut (Herec), Simona Stašová (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Miroslav Donutil (Herec), Ladislava Něrgešová (Herec), David Švehlík (Herec), Jaromír Nosek (Herec), Klára Sedláčková-Oltová (Herec), Jiří Bábek (Herec), Juraj Ďurdiak (Herec), Jan Svěrák (Herec), Saša Rašilov nejml. (Herec), Olga Lounová (Herec), Patrik Stoklasa (Herec), Jaromír Dulava (Herec), Zita Morávková (Herec), Michal Roneš (Herec), Lenka Svadbíková-Veliká (Herec), Michal Slaný (Herec), Hana Seidlová (Herec), Klára Cibulková (Herec), Radana Herrmannová (Herec), Tomáš Jeřábek (Herec), Anna Fialová (Herec), Vladimíra Včelná (Herec), Kateřina Burianová-Rajmontová (Herec), Marie Hanzelková (Herec), Vladimír Mertlík (Herec), Rostislav Osička (Herec), Ivan Vorlíček (Herec), Radana Hermanová (Herec)
2004/95/Česko/Komedie, Romantický
Zajímavost k filmu
- Oliver (Marek Vašut) v jedné scéně řekne: "Jako prostatik budu muset samozřejmě od stolu odejít dříve...". Vašut si později zahrál v reklamě na Prostenal, což je lék na zvětšenou prostatu.
- Režisér Filip Renč pri natáčaní ľahkých erotických scén na pľaci hercom sám predvádzal, ako si to predstavuje a ako to ma vyzerať. Pri jednej takejto scéne boli prítomní aj novinári, ktorí napísali, že sa v tom priam vyžíva.
- Zuzana hraje ve filmu dvacetiletou dívku Lauru. Ve skutečnosti jí však bylo v době natáčení už 25 let.
- Lauře (Zuzana Kanócz) propůjčila svůj hlas Vladimíra Včelná, staré Žemlové pak Kateřina Burianová-Rajmontová.
- V jednej zo scén hlavný hrdina filmu číta knihu, ktorou je ďalšie dielo Michala Viewegha - "Vybíjaná".
- Snímek je věnován tragicky zesnulému zpěvákovi Patriku Stoklasovi, který se v něm mihne jako messenger.
- Filmovalo se v Tatranské Lomnici a Praze. Laura s Rickem jsou ubytováni v Garni hotelu ve Starém Smokovci. Dovolená na Kanárech se pak ve skutečnosti odehrává na ostrově Gran Canaria v letovisku Playa Taurito.
- Film navštívilo v kinech 560 781 diváků a vydělal 52 546 936 Kč.
- V České republice se 30-milionový Román pro ženy udržel na první příčce tabulky návštěvnosti pět týdnů, až do příchodu Star Wars: Epizody III. Za tu dobu stihnul nasbírat 237 010 diváků, kteří za vstupné zaplatili 26 046 435 Kč.
- Původní Román pro ženy je jednou z nejprodávanějších knih nejúspěšnějšího českého autora současnosti Michala Viewegha. Do uvedení filmu v kinech se prodalo víc než 80 000 výtisků a kniha vyšla už i v chorvatském a německém překladu.
- Pro Zuzanu Kanóczovou je to první velká zkušenost s filmem, jinak jí můžete vidět v představeních nitranského Divadla Andreje Bagara.
- Pro držitelku Českého lva Stellu Zázvorkovou je to jedna z posledních filmových úloh. Slavná herečka totiž zemřela několik týdnů po premiéře. Toho roku se však ještě objevila ve snímku Vladimíra Morávka Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
- Produkcí filmu vstoupila výrazně do českého filmového průmyslu televize Nova. Předtím působila jako spoluproducent například při sérii Kameňáků nebo Příběhů obyčejného šílenství, ale Román pro ženy financovala celý.
- Režiséři Filip Renč a Jan Svěrák se za symbylický honorář navzájem obsazují do svých filmů. Svěráka tu proto můžete vidět v úloze číšníka.
- Režisér Filip Renč pri natáčaní ľahkých erotických scén na pľaci hercom sám predvádzal, ako si to predstavuje a ako to ma vyzerať. Pri jednej takejto scéne boli prítomní aj novinári, ktorí napísali, že sa v tom priam vyžíva.
- Zuzana hraje ve filmu dvacetiletou dívku Lauru. Ve skutečnosti jí však bylo v době natáčení už 25 let.
- Lauře (Zuzana Kanócz) propůjčila svůj hlas Vladimíra Včelná, staré Žemlové pak Kateřina Burianová-Rajmontová.
- V jednej zo scén hlavný hrdina filmu číta knihu, ktorou je ďalšie dielo Michala Viewegha - "Vybíjaná".
- Snímek je věnován tragicky zesnulému zpěvákovi Patriku Stoklasovi, který se v něm mihne jako messenger.
- Filmovalo se v Tatranské Lomnici a Praze. Laura s Rickem jsou ubytováni v Garni hotelu ve Starém Smokovci. Dovolená na Kanárech se pak ve skutečnosti odehrává na ostrově Gran Canaria v letovisku Playa Taurito.
- Film navštívilo v kinech 560 781 diváků a vydělal 52 546 936 Kč.
- V České republice se 30-milionový Román pro ženy udržel na první příčce tabulky návštěvnosti pět týdnů, až do příchodu Star Wars: Epizody III. Za tu dobu stihnul nasbírat 237 010 diváků, kteří za vstupné zaplatili 26 046 435 Kč.
- Původní Román pro ženy je jednou z nejprodávanějších knih nejúspěšnějšího českého autora současnosti Michala Viewegha. Do uvedení filmu v kinech se prodalo víc než 80 000 výtisků a kniha vyšla už i v chorvatském a německém překladu.
- Pro Zuzanu Kanóczovou je to první velká zkušenost s filmem, jinak jí můžete vidět v představeních nitranského Divadla Andreje Bagara.
- Pro držitelku Českého lva Stellu Zázvorkovou je to jedna z posledních filmových úloh. Slavná herečka totiž zemřela několik týdnů po premiéře. Toho roku se však ještě objevila ve snímku Vladimíra Morávka Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
- Produkcí filmu vstoupila výrazně do českého filmového průmyslu televize Nova. Předtím působila jako spoluproducent například při sérii Kameňáků nebo Příběhů obyčejného šílenství, ale Román pro ženy financovala celý.
- Režiséři Filip Renč a Jan Svěrák se za symbylický honorář navzájem obsazují do svých filmů. Svěráka tu proto můžete vidět v úloze číšníka.
Odkazy
Hrají:
Zuzana Kanócz, Marek Vašut, Simona Stašová, Stella Zázvorková, Miroslav Donutil, Ladislava Něrgešová, David Švehlík, Jaromír Nosek, Klára Oltová, Jiří Bábek, Juraj Ďurdiak, Jan Svěrák, Saša Rašilov nejml., Olga Lounová, Patrik Stoklasa, Jaromír Dulava, Zita Morávková, Michal Roneš, Lenka Svadbíková-Veliká, Michal Slaný, Hana Seidlová, Klára Cibulková, Radana Herrmannová, Tomáš Jeřábek, Anna Fialová, Marie Hanzelková, Vladimír Mertlík, Rostislav Osička, Ivan Vorlíček, Kateřina Burianová