Dějiny násilí / A History of Violence (2005/96/USA, Německo, Kanada/Krimi, Thriller, Drama, Mysteriózní, Fantasy) 75%
03.02.2024 02:23
JEDNOU VĚTOU
„Tom Stall vedl spokojený život. Do doby než se stal hrdinou.“
OBSAH
Majitel malého bistra Tom Stall si poklidně žije se svou manželkou, právničkou Edie, a jejich dvěma dětmi na malém městě Millbrook ve státě Indiana. Jediná noc však navždy změní jejich životy. Tom se stane mediálním hrdinou poté, co zneškodní dva brutální vrahy, kteří přepadli jeho podnik. Snaží se vrátit zpět ke svému obyčejnému životu, ale marně. Náhlá sláva přitahuje nežádoucí pozornost okolního světa a přivádí k němu záhadného muže Carla, který tvrdí, že Tom není tím, za koho se vydává. Vztah jeho rodiny je vystaven zkoušce a oni jsou najednou nuceni řešit vzájemné vztahy, které se pod vlivem okolností začnou pomalu hroutit. Tom si je vědom toho, že musí bojovat nejen o svůj život, ale i o život své rodiny. (Nova Cinema)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Cronenberg zajímavě mixuje všechny možné styly, z nichž nejvíce zaujme ten „westernový“. Civilně jednoduchý příběh se sune dopředu díky síle hereckých výkonů a vzájemnému proplétání scén, které i přes svou žánrovou rozdílnost fungují vedle sebe více než dobře. Manželský sex posunutý na hranici odvázaného soft porna zvedne puritánským divákům minimálně obočí a detailní kamera při průstřelech hlavy nenechá na pokoji ani toho nejotrlejšího. I když je pravda, že mělkost scénáře ve druhé polovině by chtělo zamaskovat rychlejším tempem, je nakonec vše vynahrazeno mistrovským závěrem, v němž Cronenberg jasně dokazuje, že si stejně diváka obtočí kolem prstu, i když nechce. (Isherwood) 4*
Idylické město, idylické manželství, idylická rodina. Majitel bistra Tom si nemusí na nic stěžovat. Jenže jednoho večera po zavírací době v sebeobraně nečekaně obratně zneškodní dva zločince a stává se z něj hrdina, o kterého teď stojí nejen novináři, ale i podivná parta mužů. V čele s jednookým slizounem (Ed Harris trošku jinak) se začnou dít věci, které rozpoutají komorní drama jedné obyčejné rodiny. Hlavní linii opět tvoří muž, který začne chtě nechtě propadat zlu a perverzi. Stejně jako jeho rodina. Nejde ani tak o to, jestli je či není oním zabijákem, za kterého jej označují. Přes to, že je příběh srozumitelný, zůstává Cronenberg tím samým úchylem, co si potrpí na detaily. Ocenit lze atmosféru, i úvod snímku, který jen představuje postavy a situace, je proklatě zajímavý. Do téhle psychologické skládačky i bravurně zapadají oba hlavní představitelé – vedle herecky konečně zajímavého Mortensena bych dal jedničku s hvězdičkou krásné Marii Bello, která po protloukání se filmy, které stály jen o její fyzično, naráží i na velmi zajímavé ženské role (viz. Děkujeme, že kouříte nebo Tajemné okno)!! (castor) 4*
Cronenberg se vyhýbá jakémukoli rodinnému klišé a otěže celého, byť v podstatě jednoduchého filmu, má pevně ve svých rukou. Je zde jasně patrná jeho až úchylná zvrhlost v krvi a brutalitě, neboť takhle surová akce se skutečně nevidí v každém druhém snímku. Detailní průstřel hlavy, či rozbitého obličeje tak uvidíme hned několikrát. Stejně tak zmrzačený Ed Harris určitě diváka nenechá chladným. Mortensen je překvapivě vcelku věrohodný a akční kousky zvládá bravurně a uvěřitelně. Maria Bello je zde rovněž ke koukání, avšak svou roli z ER netrumfla. Oscarovou nominaci pro Hurta však naprosto nechápu. Jinak ale v podstatě stále stejný Cronenberg. Jiný a tolik se lišící od většiny ostatních. (Kaka) 4*
VELKÁ RECENZE
S Davidem Cronenbergem jsme nikdy nebyli příliš velcí přátelé. V tom lepším případě mě jeho filmy neoslovily, v tom horším jsem se cítil tak trochu méněcenný kvůli nedostatečné úrovni své duševní perverznosti. A v tom nejhorším... jsem se neubránil nechápavému kroucení hlavou nad myslí jednoho z největších úchylů filmového plátna. Nevydávám se za experta přes Cronenberga, který by kupříkladu popíral spouštění dávícího reflexu při libovolném obcování s jizvami v Crash, ale i tak bych si dovolil tvrdit, že Dějiny násilí jsou nejstravitelnějším kouskem ve filmografii zběsilého Davida. A vzhledem k potřebám onoho imaginárního "průměrného diváka" asi i nejsnazší k užívání. Samo o sobě by to mohlo všechny Cronenbergovy fanoušky vyděsit a předem odradit... ale z takových předsudečných chybiček se už snad všichni příznivci Příliš dokonalé podoby nebo Videodrome dokázali ve svém životě mnohokrát poučit.
Davida Cronenberga totiž v žádném případě nepotkalo vyměknutí, v jehož důsledku by tak jako poslední roky Polanski či (o něco méně) Scorsese otvíral žánrové škatulky a plnil je formálně zdatnou, ale duševně vysmejčenou náplní. Cronenberg se neústupně drží svého kopyta, když vcelku triviální námět mistrně rozvíjí jako puntičkářský režisér vracející se k nejčistší podstatě žánru. Bude to znít možná šíleně, ale Dějiny násilí mi v určitých aspektech ohromně připomínaly Slámovo Štěstí - tím, že úzce vymezené a pevně sevřené téma bez hmatatelnějších motivických odboček Cronenberg podává formálně strohým, až jednoduchým způsobem, z nějž čpí absolutní kontrola nad materiálem.
Samozřejmě, že Dějiny násilí jsou v některých momentech napínavé až běda, znepokojivé až do stádia nervózního svírání opěradla a tím pádem i lahodně temné svou atmosférou a ne vnějšími a rychle odplývajícími prostředky. Uzounký příběh přitom může zaujmout jen ve dvou rovinách, z nichž ani jedna sice není kdovíjak hlubokomyslná, ale obě jsou při svém omezeném záběru do mrtě propracované a vytěžené. Své dílko Cronenberg vystavěl na kontrastu mezi rodinným světem Toma Stalla a světem násilí, do nějž zabředává jeho "probuzené" já. Zatímco první rajón je romantický, americky dokonalý a souloží se v něm velice něžně a pozorně, v tom druhém romantiku nahrazuje totální cynismus, americky perfektní jsou tak maximálně černé kaluže krve a animální sex nemá daleko ke znásilnění. A hlavní hrdina, který nepatří do ani jednoho z nich během stopáže přechází od falešného snu k brutálnímu zúčtování, aby skončil tam, kde si podle Cronenberga zaslouží (na důkladné duševní očištění přitom můžete předem zapomenout).
Jak je již z názvu patrné, tematizace násilí je pro Cronenberga prvním i posledním. Sledujeme fenomén, před kterým nelze utéct, protože jediným způsobem k likvidaci jeho krvavého dědictví je znovu a pouze násilí ve stále krutější podobě, povídá Cronenberg. Což naštěstí neznamená, že by pouze povrchně zamotával spirálu fyzické bolesti a utrpení - stejný význam pro něj totiž má i násilný svět útočící v podstatě bez důvodu i bez konce zvenčí. Obsahovou matérii nabíjí Cronenberg sugestivitou v naprosto soustředěném podání, pro nějž je mnohem důležitější ustřelený kus hlavy a temné tóny Howarda Shorea než takové ty běžné vedlejší postavičky, s nimiž se Tom nebo jeho děti potkávají na ulici. Všechno je podřízeno účinku událostí na Tomovu rodinu a jeho náhle se zjevivší protivníky, na psychologické proměny tím zpuštěné (např. niternosti v chování Tomovy ženy).
Nenápadné posuny v obličejích, o něž se tu hraje, dávají hodně vyniknout hercům, kteří jsou pod Cronenbergovým vedením bez výjimky výteční, což díky bohu platí rovněž o Mortensenovi (zvlášť když zkrvaven objímá svého syna s výrazem Terminátora) jako o Edu Harrisovi (když by se vám motal kolem baráku, asi byste rychle vyměnili petlici za pancéřované dveře). Výborná je i Maria Bello, ale bezkonkurenční nezapomenutelností vás omámí hlavně William Hurt jako šílený a přehnaně srandovní protivník No. 1. I díky němu se Cronenbergovi podařilo vyšperkovat svůj film parádním a neskutečně černohumorným finále, které co do záchvatů smíchu na jednu rozstřelenou mrtvolu hravě překoná i Coenovic zabíjačky. A vzhledem k tomu, že i veškerá "akce" je natočená přehledně a v kontextu Cronenbergova stylu nečekaně efektně, nezbývá mi než zalepit obálku a poslat Davidovi do Kanady žánrově vycizelovaných osm hvězdiček. Doporučeně.
O PRODUKCI
Když si producent J. C. Spink přečetl komiks Johna Wagnera a Vince Locka - Dějiny násilí - uvědomil si, že tento příběh má velký filmový potenciál. Spink i jeho kolega, producent Chris Bender, byli velmi zasaženi hloubkou vnitřního konfliktu, kterému postavy čelí. Producentský tým, který úzce spolupracuje se studiem New Line Cinema, projekt rozpracoval a nabídl jej studiu k posouzení. To zareagovalo s velkým nadšením a okamžitě zajistilo práva. Na scénáři začal pracovat Josh Olson, který se podržel základní dějové linkykomiksu. Šest let starý komiks vydalo nakladatelství Paradox Press, které do vydání připravilo i komiks Road to Perdition, zfilmovaný před třemi lety režisérem Samem Mendesem. “Už samotný název je velmi dvojznačný,” říká Olson. “Přímo z něj srší otázky. Můj přístup ke scénáři chce zdůraznit, jak by v dané situaci jednali reální lidé.”
Olson se odpíchl od komiksu, ale vnesl do něj i mnoho svého. “Je to vlastně příběh o člověku, který se v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě. A nyní musí před skupinou záporáků prokázat, že je nevinný.” Režisér David Cronenberg, který se k projektu dostal v zimě roku 2003, od samého počátku považoval scénář za velmi slibný. “Scénář se drží komiksu jen zlehka, po pravdě řečeno je to příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv na maloměstě amerického Středozápadu,“ říká Cronenberg. “Je na tom něco klasického, a přesto člověk nemá dojem, že vlastně už všechno zná.” K tomu Olson dodává: “Na příběhu mě zajímalo to, jak se tahle klasická americká středostavovská rodina dostane do sklíčidel extrémní situace a jak je to ovlivní. Film ukazuje, co se stane, když je vcelku spokojená rodina zasažena násilím.” Režisér David Cronenberg je známý tím, že do rodinných dramat se obvykle nepouští. V případě postav rodiny Stallových však udělal výjimku. “Je tam přítomna silná emoční resonance. Manželský pár se dvěma dětmi se snaží žít otevřený a čestný života a najednou to prostě nejde. To mě na tom dostalo.
V určitém ohledu je to docela mainstreamový příběh, ale na druhé straně tam jsou přítomny prvky, které jej dělají velmi znepokojivý a zajímavý. Na jedné straně je to thriller, na té druhé se zasazení do této škatulky vzpírá. Trochu je to podobné Hitchcockovým thrillerům, kde dojde k záměně a nevinnému člověku jdou po krku nebezpeční sígři, kteří mu dají nahlédnout do světa, do něhož by nikdy dobrovolně nevstoupil. Nejen jeho vlastní život, ale i život jeho blízkých je onou záměnou identit nepříjemně ovlivněn. Film otevírá několika citlivých otázek, se kterými se potýká velmi zajímavým způsobem.“ Cronenberg spolupracoval s Olsenem na drobných úpravách scénáře. Jednou z nich bylo, že jména členů gangu byla změněna z italských na irská, aby se tak vyloučilo příliš jednoduché spojení italské jméno rovná se mafie.” Producent Chris Bender poznamenává: “Většina Davidových filmů se týká otázky identity.
To, co spojuje tento film s jeho předchozími, je postava Toma Stalla v podání Vigga Mortensena. Jeho základním konfliktem je rozostřená identita, v jeho životě se najednou dá zpochybnit téměř vše.” Scenárista Josh Olsen k tomu dodává: “Jakkoli nejsou Dějiny násilí typickým studiovým snímkem, nahlíženo ze širší perspektivy lze říci, že se váže k tématům, které Davida zajímají. Je to však úplně něco jiného, než co dosud dělal.” Když dalo studio New Line Cinema projektu zelenou, produkce si zřídila několik kanceláří v kanadském Torontu, kde Cronenberg bydlí a kde má “rodinu svých spolupracovníků”, s nimiž již po léta spolupracuje. Jedním z nich je i kameraman Peter Suschitzky, který s Cronenbergem pracuje již posedmé.
„Když jsem četl scénář, od první stránky jsem věděl, že tento film bude značně odlišný od těch předešlých. Více se bude soustředit na vyprávění, než na atmosféru, jak je to u Davea zvykem. Abych ho přiměl k tomu, aby ten scénář vzal, řekl jsem mu, ať si vybaví filmy Fritze Langa, protože jedním z jeho klíčových témat je postava, které se nemůže vyhnout svému osudu. Zajímavé, ne?“ Cronenberg nabídl scénář nadaným hercům jako jsou Viggo Mortensen a Maria Bello a k jeho velkému překvapení - vždy totiž svým hercům říká, že v jeho filmech se neproslaví - se brzy dostali mezi ty, s nimiž může v projektu počítat. Tito dva byli jeho první volbou pro pár manželů Stallových - a u nich už zůstalo. Dvojka Ed Harris a William Hurt patří již dlouho k jeho nejoblíbenějším hercům, se kterými chtěl vždy spolupracovat a nyní k tomu dostal příležitost. „Nemohl jsem si přát lepší herce. Tihle se vyznačují skvěle zvládnutou technikou, hlubokou oddaností jejich rolím a snahou vynést na povrch to nejzajímavější, co je v jejich postavách k nalezení,“ říká režisér.
Nováček Ashton Holmes, který si zahrál jejich syna, vzešel z konkurzů v Los Angeles a Torontu, jichž se zúčastnilo přes sto kandidátů. Čtvrtým článkem rodiny je šestiletá kanadská dívka Heidi Hayes, které je už nyní možno věstit velkou budoucnost. Dalšími herci jsou např. Stephen McHattie, Greg Bryk, kteří se postarali o úvodní šokující scény, jež předznamenávají, co přijde. Na scénu se také vrací Cronenbergův maskot Peter MacNeill v roli místního šerifa. „Viggo si svůj part vybíral velmi váhavě, ostatně hrát ve filmu je velmi zodpovědná věc, může vám to výrazně ovlivnit kariéru oběma směry,“ poznamenává producent Chris Bender. „Několikrát se s Davidem sešel. Chtěl pochopit, o čem vlastně tenhle scénář je a proměnu, kterou projde hlavní postava. Nejprve se musel do své postavy zamilovat a teprve poté se rozhodl.”
Mortensen se s režisérem poprvé potkal v roce 2001 na festivalu v Cannes na párty pořádané u příležitosti uvedení Pána prstenů, a již tehdy si oba řekli, že spolu musí spolupracovat. Cronenberg, který v té době dokončoval práce na scénáři k Dějinám násilí, se domníval, že přesně tohle je ten pravý scénář pro herce Mortensenova formátu. Následně se oba setkali v Los Angeles, aby prodiskutovali detaily: postavu, proměnu, jíž chtěl Cronenberg dosáhnout, Mortensen se také mohl svěřit s tím, co se mu na scénáři či jeho postavě nelíbí a nebo mu nedává smysl. “Zjistili jsme, že jsme na stejné vlně,” říká režisér. “Viggo si prostě skvěle udělal domácí úkoly a hodně věcí si promyslel. Vlastně tu postavu znovuvytvořil. Vždy si s herci scénář procházím a dělám na něm drobné změny, aby jim přesně seděl na míru. V tomto ohledu je třeba úzké spolupráce.”
Na to Mortensen přizvukuje: “Po pravdě řečeno, nemyslím si, že bych kdy byl s nějakým režisérem více na jedné vlně než s Davidem. Líbí se mi způsob, jak své příběhy vypráví. Nepředvádí jen dokonalou ukázku toho, jak zabavit publikum dobrým psychologickým dramatem, ale tlačí na publikum, aby si kladlo nepříjemné otázky ohledně povahy násilí a nejistoty v otázce identity. David v postavách vždy objeví množství vrstev a umožňuje nám v příběhu objevit více, než bylo v samotném scénáři. V tomto příběhu uvidíte, jaký dopad má násilí na spoustu postav nejen v rámci této malé komunity, ale i mimo ni.” S tím souhlasí i scenárista Josh Olsen: “Situace je nutí, aby se vystavili některým nepříjemným otázkám o nich samotných a jejich vzájemných vztazích. Jakmile se jim vystaví, navždy to poznamená jejich rodinu. V tomto filmu nejsou věci tím, čím se zdají být, dokonce ani my nejsme těmi, kým si myslíme, že jsme. Svět pod povrchem není takový, jaký se zdá být na povrchu. Když se věci začnou hroutit, musí se Tom Stall vystavit nepříjemnému pohledu do sebe sama. Jeho okolí nechápe, jak se může pod tlakem násilí, které zkouší proměnit z normálního a milujícího člověka v nebezpečného zabiáka.”
Cronenberg poznamenává, že rád pracuje s herci, kteří nejsou hvězdami, ale spíše vyznavači charakterního herectví. “Hledám ty, kteří se nebojí, že si poškodí mediální obraz hvězdy. Na druhou stranu jim to nabízí mnohem širší paletu možností, jak roli uchopit. Mají mnohem větší záběr, jsou si vědomi své stinné stránk Já u mých herců hledám jistý druh herecké výstřednosti, který je typickým spíše pro charakterní herce než pro hvězdy. Na druhou stranu mě zajímají takoví herci, kteří mají svou integritu a vyzařuje z nich síla a charisma hvězdy.” Mortensenův závazek vůči postavě, kterou měl zanedlouho ztvárnit, nakonec vyústila do několika cest na Středozápad, kde si pořídil několik místních „artefaktů“. Nakoupil různé suvenýry jako kačera, rybí hlavu, která má na podstavci větu „Chytnete mě na peníze“, (ve filmu ji má na kase svého bistra), plakáty s ptáky severní Ameriky, obrázky krajin či keramického orlíka (ten plus další zvířecí sošky jsou k vidění v pokojíku jeho filmové dcery).
Prostě přesně ty věci, které by měl doma Tom. K tomu Cronenberg dodává: „Viggo byl velmi nápomocný v tom, jak dodat postavám zázemí, které by o nich vypovídalo stejně jako jejich slova a činy. Když se David Cronenberg v Torontu poprvé setkal s Marií Bello, o filmu Dějiny násilí ještě nevěděla. „Setkali jsme se kvůli něčemu jinému, ale od samého začátku se mi nabízela myšlenka, že by byla dobrá pro roli v připravovaném příběhu. Ona a Viggo tvoří velmi důvěryhodný manželský pár, hodí se k sobě jak věkem, tak životním rytmem.“ Bello byla velkou Cronenbergovou fanynkou již od jeho snímku Příliš dokonalá podoba. „Myslela jsem si, že David je hodně bizarní člověk, když točí takové filmy. Ale on je naprosto v pohodě, je velmi inteligentní, zdvořilý a čestný a má takovou vnitřní integritu, že jsem se do něj rázem zamilovala,“ říká Bello. K tomu Cronenberg říká: „Maria pro mě byla velkým objevem. Když jsem ji viděl ve Smolařovi, tenhle film mi ukázal, že dokáže skvěle zahrát živou a sexuálně otevřenou ženu, která je však v této oblasti velmi zranitelná. Říkal jsem si, že by takhle mohla zahrát komplexní a zároveň jakýmsi těžko definovatelným způsobem jednoduchou postavu i v mém filmu. Má hrát energickou a nadšenou právničku, které více méně vyhovuje, že na maloměstě je velkým případem to, co by bylo ve velkém městě považováno za prkotinu, a nevadí jí, že si lidé tak říkajíc vidí do talíře. Chtěl jsem, aby se v mém filmu ponořila do sebe a objevila věci, o kterých dosud nevěděla, a prošla si hlubokou vnitřní proměnou. V určitém aspektu odráží to, čím si prochází i postava Toma Stalla,“ osvětluje Cronenberg.
Když Bello poprvé četla scénář, nahlížela svou postavu jako prototyp podporující manželky - ovšem jen do chvíle, než se všechno obrátí vzhůru nohama. Na druhé straně je její postava Edie tou, která je vlastně více mužem, než Tom sám. „Po pravdě řečeno, je v ní spousta energie, která je tradičně připisována mužům. Když se najednou pod tlakem okolností všechno mění, stává se paradoxně ženštější, je zranitelnější. Když jsem si uvědomila tento posun, začal mě scénář velmi zajímat a osobně angažovat. Žije se svým mužem už dvacet let, je jeho životní láskou, mají spolu děti, a on je tím nejjemnějším mužem, jakého kdy potkala.“ A pak jednoho dne, se všechno změní ...“Nikdy nic není tak, jak si myslíme. Vždy je přítomna skrytá, neznámá dimenze, ať už je to v nás, ve druhých a nebo ve světě kolem nás. Vždy je tu něco, co nás má v hrsti, aniž o tom víme. Něco, co nad námi má vládu a čemu nikdy neporozumíme. A David i tyto věci umí podat tak, že jsou nejen zábavné, ale zároveň vám něco dají.“ „Tomův násilný akt v Edie otevře nějakou třináctou komnatu.
Ve filmu je několik temných sexuálních scén, které od herců vyžadují výjimečnou vzájemnou důvěru,“ říká Cronenberg. „Myslím, že sexuální soužití je pro pochopení postav velmi důležité. Pokud se k tomu postavíme s falešnou morálkou, výrazně to omezí možnosti zkoumání psychologie postavy. Myslím, že bylo důležité v kontrastu ukázat, jak Maria reaguje na sexualitu před tím a po tom, co v sobě Tom objeví násilné sklony.“ Mortensen v tomto ohledu říká: „Tyhle postavy musí začít znovu, od úplného začátku. Tedy: po pravdě řečeno, nemusí. Ale pokud se tomu vyhnou, vyhnou se i proměně sebe sama. Ve své podstatě David říká, že pokud nejste dostatečně otevření radikálnímu tázání a ochotě vystavit mu všechny druhy vztahů, ve kterých jste - ať už je to pár, rodina, město či dokonce země typu Spojené státy - dříve nebo později se dostaví důsledky.
Nakonec budete muset zaplatit za nedostatek odvahy.“ Ed Harris hraje nebezpečného a tajemného Ira. „To, že se do týmu dostal Ed, je jeden z největších triumfů tohoto filmu,“ říká producent Chris Bender. „Ve své roli je zkrátka dokonalý.“ Cronenberg říká: „Eda obdivuji už celé roky. Má v sobě potřebnou dávku drsňáctví a charismatu, aby tuhle postavu utáhl. Chtěl jsem, aby jeho výkon byl velmi reálný a intenzivní. Věří, že s hlavní postavou jej něco pojí - násilí - a proto se náhle objeví ve Stallově bistru. A v tomto momentě dojde ve filmu ke krizi. Máme tu dočinění se záměnou identit.“ K tomu Harris říká: „Důvod, proč jsem chtěl pracovat s Davidem je, že on je Pan filmař. Víc, do dělá, má svou vlastní vizi, a s takovými lidmi se vždy mnohem lépe spolupracuje.
Prostě víte, kdo tu velí. Není to o tom, že byste nemohli přijít se svým pojetím nebo že by nenaslouchal vašim myšlenkám, či dokonce nespolupracoval. Všichni ví, že je to JEHO film a podřizují se tomu. Mě osobně velmi zajímalo, proč si David vybral právě tento, na určité rovině úžasně jednoduchý film. David mi řekl, že jej zajímá to, jak lidé prožívají realitu, a vůbec to, co můžeme či nemůžeme nazvat reálným. Zajímá ho, jaké lidé hrají role a co z toho mají. Řekl mi ´Mám dojem, že tenhle příběh přesně naplňuje ten typ dynamiky, který hledám.´ V jeho rukou nebude nic normální. Bude to „film Davida Cronenberga“ se vším, co k tomu náleží a co od tohoto slovního spojení očekáváte. Bude to mít Cronenbergův punc a bude to velmi zajímavé, tím jsem si jist,“ říká Harris.
Harris popisuje svou postavu: „Fogarty je obyčejný rváč a násilník, nic jiného neumí. Je to Ir z Philadelphie, bez budoucnosti. Ve skutečnosti je pravou rukou chlapíka, kterého hraje William Hurt. Přichází, aby dal věci do pořádku. Tedy do toho stavu, který za pořádek považuje on. Když se Fogarty objeví na scéně, nevíte, co je zač. Ale něco visí ve vzduchu. Viggova postava odzbrojila dva týpky, kteří se pokoušeli vyloupit jeho restauraci, zabije je a rázem se stane národním hrdinou. Je v televizi a má postava ho náhodu uvidí a řekne si, že je čas splatit účty. Má postava si prostě myslí, že se před lety stala terčem nespravedlnosti a je na čase učinit samozvané spravedlnosti za dost.“ Mortensen k tomu říká: „Ed svou postavu vytvaroval do děsivé podoby. Ale jinak to ani být nemohlo. Musel představovat hrozbu.“
Ashton Holmes, který hraje Mortensenova syna, připouští: „Je jedním z těch chlapíků, kterých se začneme bát, jen co se objeví na scéně.“ K tomu Mortensen dodává: „Ed je zkušený herec a všem nám velmi pomáhal, nejen Ashtonovi, ale i mně. Je to ten typ herce, který vás svým vlastním výkonem motivuje k tomu, abyste byli ještě lepší. Osobně jsem velmi rád, že do své role vnesl i trochu humoru...byť poněkud dvojznačného. Podobně je to i s postavou, kterou hraje William Hurt.“ Harris na své kolegy reaguje s úsměvem: „Byla to velká zábava. Měl jsem jedno oko zakryté, přes půlku obličeje se mi táhla škaredá jizva. Tenhle chlapík je opravdu dost děsivý. Osobně jsem se snažil si tuhle postavu hodně užít. Kdy se vám naskytne příležitost zahrát nekompromisního plnotučného záporáka?
Velkou výzvou pro mě bylo, vnést do jeho postavy něco nového, ne jen kopírovat to, co jste u podobného typu postav mohli vídat v uplynulých padesáti letech. Snažíte se to udělat zajímavé jak pro vás, tak pro diváky, a vnést tam i nějakou drobnost, nějaký svůj trademark. Chcete své postavě dodat něco specifického. A o tom je práce herce především.” Producent Chris Bender dodává: “Ed si to evidentně velmi užil, protože doposud žádného gangstera nehrál. Je hercem rozeným pro epické role. Má velké charisma, které funguje jak na plátně tak v osobním kontaktu. V této roli k tomu ještě přidává schopnost vyvolat strach a působit hrubě. V jedné scéně si zlehka zaimprovizoval, vypadalo to, že chce na Edie zaútočit a i jen takhle drobné odchýlení od scénáře vyděsilo všechny u monitorů k smrti.“
Další z herců, kteří přispěli výsledné podobě filmu, je William Hurt. Jak Hurt říká, i on chtěl již dlouhou dobu najít projekt, na kterém by mohl spolupracovat s Mortensenem. A konečně se mu to podařilo ve filmu Davida Cronenberga. „Když jsme se konečně setkali, vyklubal se z toho ´šestihodinový šálek kávy´. Bill má velmi zajímavý způsob uvažování a má rozhodně co nabídnout,“ říká Mortensen. „Podle mě jsme si to oba dost užili.“ Cronenberg k roli Williama Hurta říká: “William ve své roli odkryl drobné nuance, které nám umožní, že mu lépe porozumíme. V jeho podání má postava šéfa gangu úžasné množství vrstev. To se projevilo zejména v dialozích. Přesně jak jsem to chtěl. Williamova role je relativně malá, ale zároveň naprosto zásadní. Musí být ztvárněna někým, kdo je silný, přesvědčivý, charismatický, hluboký a zároveň poněkud dvojznačný.
Musí vzbuzovat strach. Potřeboval jsem do ní herce, který je velkou osobností na plátně i mimo něj.“ Hurt se při vzpomínce na natáčení usmívá: “Přesně tak. Mám dojem, že v našem přístupu k věcem je až podivuhodná shoda. Možná je právě tohle důvodem, proč nás dal David dohromady, děláme věci podobně a jeden druhého ve filmu odrážíme, jsme na opačné straně zákona, ale zároveň k sobě máme velmi blízko. Viggo není nafoukaný a na nic si nehraje. Není tím, kdo by přijížděl se svou svitou a vyžadoval úklonky. Naopak, drží se při zemi, je trochu nepředvídatelný, dlouho pozoruje stav věcí, než promluví. A myslím, že v něm dřímá velký umělec. Velmi si cením, když můžu tak říkajíc ´přijet na plac, vzít lopatu a pořádně se do toho opřít´. A mám rád, když je na tom někdo podobně.”
Hurtovu pohledu přizvukuje i Ed Harris: “Viggo je dost pohodář, pálí mu to. Kdybych ho měl popsat, řekl bych, že je to takový renesanční člověk. Maluje, píše básně, fotí, domluví se nejméně třemi jazyky. Je to velmi štědrý člověk a při natáčení se úplně ponoří do své role. Rád si s vámi povídá o své roli a je rád, když se ukáže, že jste na stejné vlnové délce. Moc jsem si s ním natáčení užil.” Jakkoli Ashton Holmes na filmovém plátně debutoval, zdá se, jakoby už měl za sebou řadu filmů. producent Chris Bender říká: „Ashton je velký hledač, byl otevřený radám režiséra, svých kolegů, ale zároveň bylo vidět, že má své pojetí, jak chce roli uchopit.“
Na to Holmes reaguje: „David je prostě snem každého herce. Je to režisér, který si svých herců váží a dává jim v rámci své představy velký manipulační prostor. Dovoluje svým hercům do role vplout, zabydlet se v ní, kousek po kousku si ji osahávat a ohledávat, a neustále vás podporuje v tom, abyste bez obav šli dál. Jack je ve čtvrtém ročníku na střední škole v Millbrook. Je tak trochu samotář. Mnohem lépe se cítí ve společnosti vyvrženců, mimo mainstream. V jeho případě však jde ještě něco jiného - je mimořádně inteligentní a inteligence je bohužel něco, co vás naprosto spolehlivě vyřadí z kolektivu průměrných. Na druhé straně si tak trochu libuje, že je outsiderem a jen pozoruje cvrkot.“
Co se týče násilí, Cronenberg říká: “Chtěl jsem, aby v tomto filmu bylo násilí velmi realistické, brutální, až na doraz. Celý film je o opravdové brutalitě, nemá to být nic kašírovaného. Je v něm k vidění něco, co byste v zásadě mohli vidět v pouličním boji. Chybí tomu ladnost akce, kterou můžete vidět ve většině současných filmů. Nejsou tam pohyby, které vypadají jako balet a které si vychutnáte, ačkoliv stále tušíte, že se jedná o násilný čin, byť podaný v atraktivním kabátu. V Dějinách násilí se vše seběhne velmi rychle, je to špinavé, bolestivé, plné krve.” Mortensen přizvukuje: “Myslím, že David se snaží ukázat kořeny a důsledky násilí. Násilím jako takovým se nijak neopájí. Nechce dát vrůst květům zla. Chce, aby bylo neustále znepokojující.
Myslím, že se snaží říci, že násilí nikdy nebylo a nikdy nebude cestou k řešení problémů. Na druhé straně neříká, že se mu lze cíleně vyhnout. Ukazuje co možná nejobjektivněji, jaký to vlastně jako pozemšťané vedeme život. To, co film sděluje, má však mnohem širší dopad. Netýká se jen násilí a znejistění identity v rámci tradičně pojímané rodiny, ale souvisí i s problematikou kultury, která produkuje celebrity. Jako diváci vidíme, co mu způsobila daná situace a jak na ní reaguje. Využívá svých instinktů a užívá násilí. Stává se místním hrdinou, kterému se dokonce děkuje za to, že užil násilného řešení situace. Jeho syn se dokonce domnívá, že by se měl dostat do Show Larryho Kinga.V tomto smyslu se David dotýká jednoho z nejvážnějšího problémů současných Spojených Států. Spojení násilí a celebrit je totiž pro diváky velmi atraktivní.
Obecně řečeno, David ve svých předchozích filmech nedal akčním scénám velký prostor. Jeho filmy se bez toho obešly. Ne tak v tomto filmu. Najednou násilí podtrhuje sdělení filmu, které má být nepříjemně reálné. Násilí v Dějinách násilí v divácích vyvolává nepříjemný pocit, protože vše se děje velmi rychle, nechybí moment překvapení a jeho důsledky jsou nevábné.” Producent Bender k tomu říká: “David je mistr v tom, jak vyvolat nejen napětí a strach, ale i dávivý reflex.” William Hurt pokračuje v souzvuku s ostatními: “Ve filmu je opravdu spousta násilí, ale přistupuje se k němu skrze Davidův pravdě unikátní úhel pohledu. Tohle je příběh o násilí, kterému více či méně podléháme všichni. Každý z nás velmi dobře ví, že násilí používáme nejen při řešení problémů.” Debutující Ashton Holmes připouští, že “většina naší společnosti má pod tlakem určitých okolností schopnost reagovat násilně. Jen menšina z nás tomu nakonec dá průchod. Stejně jako mí kolegové, i já si myslím, že v každém z nás je něco, co za určitých okolností vyskočí jako čert z krabičky.”
Scenárista Josh Olson poznamenává: “David má schopnost vyhmátnout naše prvotní strachy a potlačované emoce. Sestupuje stále hlouběji a hlouběji a ukazuje nám hrůzostrašné věci, před kterými nejde jednoduše prchnout. Sestupuje do končin, kde operuje hlubinná psychologie a ukazuje nám vše v celé nahotě, bez jakéhokoliv přikrášlování. A to může být pro některé diváky velmi nepříjemné.” Cronenberg na své kolegy reaguje: “Myslím, že spoustu umělců to táhne k temné stránce naší přirozenosti, protože je to ta skrytá, neprobádaná část našeho já. Chceme posvítit do temných koutů a setřít tam všechny pavučiny. Cítíme se jako detektivové, kteří se nespokojí s tím, co je jim předkládáno jako normální či status quo. Myslím, že umělec je tak trochu jako vědec, který se nechce smířit s tím, co se nabízí vnějšímu zdání. Kope hlouběji a hlouběji pod povrch, aby odhalil, kde mají věci svůj původ a kam směřují. A díky tomu se často dostanete k děsivým, negativním či zakázaným skutečnostem. Myslím, že naší touhou není jen odhalit to, co je negativní, ale to, co je reálné. Realita má mnoho úrovní.”
Maria Bello k tomu říká: “Pro mě je velmi zajímavá ta skutečnost, že lidé, kteří přijmou svou temnou stránku jako danost, jsou ve skutečnosti velmi příjemní a takřka prosvětlení. Najednou se toho nebojí. A David do svého temného Já vstupuje velmi často a vždycky tam najde něco nového.” Jak herečka samá říká, že díky němu se naučila, jak přistupovat ke své temné stránce. “Od té doby, co jsem matkou, se svou temnou stránkou nezaobírám tak často, jako kdysi. Co do rozsahu alespoň ne tolik. Už totiž vím, jak se v tom neutopit. A po pravdě řečeno, to je velmi povznášející.” Režisérův tvůrčí tým přesně sledoval Cronenbergovy instrukce, aby dosáhl takového pojetí genia loci, o jaké tento slavný tvůrce vždy usiluje, v tomto případě má umístění příběhu přinejmenším stejně významnou úlohu jako sám příběh. Oblečení postav vychází z toho, jak se oblékají obyvatelé menších měst (do 1600 obyvatel) amerického Středozápadu. Škála barev je poměrně úzká, zpočátku převládá hnědá a béžová, tedy barvy příjemné a vzdušné. Ale s přibývajícími minutami přicházejí odstíny temnější a sytější. <>Obrázek nenalezen<> Vedoucí výroby Carol Spier, který s Cronenbergem spolupracuje již po třinácté, k tomu říká: “Díky barevnému podání je nálada snímku zpočátku takřka idylická. Prostředí vzbuzuje pocit bezpečí, nikde nejsou žádné mříže, zavřené dveře či zatažená okna. Toto prostředí však pouze připravuje pódium pro násilné scény, které přijdou posléze.” Umělecký vedoucí James McAteer poznamenává: “Ačkoliv film začíná hodně pohodově, David náhle mění atmosféru. Nejprve vás vede známými stezkami a pak náhle odbočí. Film začíná ve velmi idylickém, skoro až pohádkovém městě, aby se v okamžiku, kdy David posvítí na některé temné stránky lidské přirozenosti, atmosféra změnila.” Spier k tomu dodává: “Po stránce toho, jak vypadají kulisy, je to v podstatě studie postav s velmi přímočarým příběhem.” Ve filmu se objeví například francouzský zámek, nyní část York University, který zastupuje exteriéry Richieho (William Hurt) vily.
Její interiér byl postaven v ateliérech Toronto Film Studios. “Sídlo vyvolává pocit, že zde přebývá typický záporák, takže vše je velmi maskulinní. Převládají tmavé a syté barvy, které se značně liší od prosvětleného města v Indianě, kde Tom Stall spravuje své bistro. Celý film je postaven na protikladu světla a tmy, který kopíruje i vývoj hlavní postavy,“ říká McAteer. Cronenberg po většinu natáčení používal 27 mm kameru. “Je to dostatečně široký objektiv na většinu toho, co chci ve filmu mít, a zároveň se nedá moc dobře využít pro detaily. Já ho přesto pro detaily používám. Řekl bych, že tak 90% filmu je natočeno s tímto objektivem. Chtěl jsem najít nějaký vizuální ekvivalent psychologie hrdinů, dynamiky místností a vůbec to, jak zabydlují prostory.” Cronenberg určil, že město, ve kterém se odehraje jeho příběh, se musí nacházet na Středozápadě. Svému týmu také uložil podmínku, že musí mít takřka vesnický vzhled a mělo by být obklopeno nevysokými kopci.
Pro natáčení bylo nakonec vybráno město Millbrook v kanadské provincii Ontario, protože leží v uzavřeném údolí a hned za domy, které na obou stranách lemují hlavní ulici, se zvedají kopce. Location manager, Debra Beers, k tomu říká: “Dokonale naplňuje to, co se vám vybaví pod pojmem ´maloměsto´, možná i kvůli tomu, že je v něm několik dobových budov.” Město vzniklo v roce 1816, kdy byl postaven první mlýn a dodnes se v něm zachovaly budovy, které odrážejí širokou škálu stavebních stylů v Ontariu 19. století. Město-vesnice vypadá jako před sto lety, přičemž i oficiální materiály příznačně uvádějí, že Millbrook je “dědictvím Ontaria a pocta maloměstskému životu.” Celkově natáčení probíhalo na 14 lokacích, mnohé z nich se objevily již v předchozích Cronenbergových filmech.
O svém přístupu k hercům Cronenberg říká: “Herci určují své postavy. A režisér by na to měl brát ohled. Tvůrce by jim měl dovolit ožít a spolupracovat s vámi. Nakonec zjistíte, že ti, kteří nejvíce spolupracují, jsou i nejlepšími herci.” Cronenberg se proto snaží na placu vytvořit prostředí, kde vládne přátelská a stimulující atmosféra. “Když pozvu herce a štáb, aby se mnou pracovali na novém filmu, vlastně je vyzývám ke hře. Při natáčení by totiž vždy měl být přítomen rozměr hry. Hrajeme si, stavíme a zase boříme. Za žádných okolností nesmíte toto dětské naladění pro hru vyloučit, je totiž těžištěm všeho dění.” Mortensen říká: “David je tím, kdo je vaším spolupracovníkem, ba co je ještě podstatnější, v jeho společnosti se cítíte jako členové týmu. Je tím režisérem, který ví, že jednoduché věci jsou vlastně velmi složité a složité věci by měly být zjednodušeny. Na tom stojí většina jeho filmů.
Jeho příběhy jsou skutečně propracované, svižné a úsporné. Umožňují nám, abychom se ponořili do pocitů, kterým se raději vyhýbáme, neboť jsou nepříjemné.” William Hurt byl překvapen, jak všechno na placu probíhal hladce. “Nemáte pocit, že ´jste režírováni´, spíše je vám toho hodně povoleno. Ta volnost pro mě byla překvapivá. Teď však vím, že David tím chtěl dosáhnout toho, abych se pro roli dokonale uvolnil. On je naopak dokonale soustředěný.“ V závěru herci reflektují své role ve vztahu k hlavnímu sdělení filmu. Maria Bello se ptá: “Známe vůbec sami sebe? Poznáme se někdy? Myslím, že je to otázka procesu, při kterém se sami sobě otevíráme. A vrcholem procesu je, když se dokážete otevřít i někomu jinému.” William Hurt klade otázku: “Můžeš se změnit? Dá se násilí uniknout, i když bylo dosud součástí tvého života? Myslím, že film je ve své stylizaci velmi silný, avšak průhledný, takže odpověď bystrému divákovi jistě neunikne.” Ashton Holmes na úplný závěr dodává: “Z filmu na mě nejvíce působí to, že ať už jste divák nebo herec, každý z nás si musí tu hranici mezi dobrem a zlem prošlapat sám. Jisté je, že tyhle dva světy mají moc v životě každého jednotlivce.”
Postavy a obsazení
• Viggo Mortensen - Tom Stall / Joey Cusack
• Maria Bello - Edie Stallová
• William Hurt - Richie Cusack
• Ashton Holmes - Jack Stall
• Stephen McHattie - Leland Jones
• Peter MacNeill - šerif Sam Carney
• Ed Harris - Carl Fogarty
Ocenění
Academy Awards
2006 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2006 - Josh Olson (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2006 - Josh Olson (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
César Awards
2006 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
Golden Globes
2006 - Nejlepší film - drama (nominace)
2006 - Maria Bello (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
Critics Choice Awards
2006 - Maria Bello (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2005 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - David Cronenberg (Nejlepší režisér) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2005 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2005 - Maria Bello (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - David Cronenberg (Nejlepší režisér) (nominace)
2005 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec) (nominace)
The Saturn Awards
2006 - Nejlepší akční/dobrodružný/thriller film (nominace)
2006 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec) (nominace)
2006 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Cannes Film Festival
2005 - David Cronenberg (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Šťastný - Viggo Mortensen (Tom Stall), Martina Menšíková - Maria Bello (Edie Stall), Jaromír Meduna - Ed Harris (Carl Fogarty), Jiří Štěpnička - William Hurt (Richie Cusack), Jan Maxián - Ashton Holmes (Jack Stall), Jiří Zavřel - Peter MacNeill (Sam Carney), Kateřina Březinová, Jiří Schwarz, Nikola Votočková, Petr Meissel, Marek Libert, Radek Kuchař, Otmar Brancuzský, Milan Slepička, Petr Vágner, Lucie Kušnírová a další.
Překlad: František Fuka, Petra Chalupová
Zvuk: Jan Neskusil, Tomáš Říha
Vedoucí výroby: Jaroslav Richtr
Produkce: Stanislav Wszolek
Dialogy a režie: Martin Kot
Vyrobilo: AW studio Praha pro Warner Home Video
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.11.2005 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 30.9.2005 New Line Cinema
Premiéra Kanada: 10.9.2005 (Toronto International Film Festival)
Premiéra Německo: 13.10.2005 Warner Bros. DE
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.6.2006 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 911 184
Tržby celkem - $ 61 400 000
Návštěvnost v ČR 8 709
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
„Tom Stall vedl spokojený život. Do doby než se stal hrdinou.“
OBSAH
Majitel malého bistra Tom Stall si poklidně žije se svou manželkou, právničkou Edie, a jejich dvěma dětmi na malém městě Millbrook ve státě Indiana. Jediná noc však navždy změní jejich životy. Tom se stane mediálním hrdinou poté, co zneškodní dva brutální vrahy, kteří přepadli jeho podnik. Snaží se vrátit zpět ke svému obyčejnému životu, ale marně. Náhlá sláva přitahuje nežádoucí pozornost okolního světa a přivádí k němu záhadného muže Carla, který tvrdí, že Tom není tím, za koho se vydává. Vztah jeho rodiny je vystaven zkoušce a oni jsou najednou nuceni řešit vzájemné vztahy, které se pod vlivem okolností začnou pomalu hroutit. Tom si je vědom toho, že musí bojovat nejen o svůj život, ale i o život své rodiny. (Nova Cinema)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Cronenberg zajímavě mixuje všechny možné styly, z nichž nejvíce zaujme ten „westernový“. Civilně jednoduchý příběh se sune dopředu díky síle hereckých výkonů a vzájemnému proplétání scén, které i přes svou žánrovou rozdílnost fungují vedle sebe více než dobře. Manželský sex posunutý na hranici odvázaného soft porna zvedne puritánským divákům minimálně obočí a detailní kamera při průstřelech hlavy nenechá na pokoji ani toho nejotrlejšího. I když je pravda, že mělkost scénáře ve druhé polovině by chtělo zamaskovat rychlejším tempem, je nakonec vše vynahrazeno mistrovským závěrem, v němž Cronenberg jasně dokazuje, že si stejně diváka obtočí kolem prstu, i když nechce. (Isherwood) 4*
Idylické město, idylické manželství, idylická rodina. Majitel bistra Tom si nemusí na nic stěžovat. Jenže jednoho večera po zavírací době v sebeobraně nečekaně obratně zneškodní dva zločince a stává se z něj hrdina, o kterého teď stojí nejen novináři, ale i podivná parta mužů. V čele s jednookým slizounem (Ed Harris trošku jinak) se začnou dít věci, které rozpoutají komorní drama jedné obyčejné rodiny. Hlavní linii opět tvoří muž, který začne chtě nechtě propadat zlu a perverzi. Stejně jako jeho rodina. Nejde ani tak o to, jestli je či není oním zabijákem, za kterého jej označují. Přes to, že je příběh srozumitelný, zůstává Cronenberg tím samým úchylem, co si potrpí na detaily. Ocenit lze atmosféru, i úvod snímku, který jen představuje postavy a situace, je proklatě zajímavý. Do téhle psychologické skládačky i bravurně zapadají oba hlavní představitelé – vedle herecky konečně zajímavého Mortensena bych dal jedničku s hvězdičkou krásné Marii Bello, která po protloukání se filmy, které stály jen o její fyzično, naráží i na velmi zajímavé ženské role (viz. Děkujeme, že kouříte nebo Tajemné okno)!! (castor) 4*
Cronenberg se vyhýbá jakémukoli rodinnému klišé a otěže celého, byť v podstatě jednoduchého filmu, má pevně ve svých rukou. Je zde jasně patrná jeho až úchylná zvrhlost v krvi a brutalitě, neboť takhle surová akce se skutečně nevidí v každém druhém snímku. Detailní průstřel hlavy, či rozbitého obličeje tak uvidíme hned několikrát. Stejně tak zmrzačený Ed Harris určitě diváka nenechá chladným. Mortensen je překvapivě vcelku věrohodný a akční kousky zvládá bravurně a uvěřitelně. Maria Bello je zde rovněž ke koukání, avšak svou roli z ER netrumfla. Oscarovou nominaci pro Hurta však naprosto nechápu. Jinak ale v podstatě stále stejný Cronenberg. Jiný a tolik se lišící od většiny ostatních. (Kaka) 4*
VELKÁ RECENZE
S Davidem Cronenbergem jsme nikdy nebyli příliš velcí přátelé. V tom lepším případě mě jeho filmy neoslovily, v tom horším jsem se cítil tak trochu méněcenný kvůli nedostatečné úrovni své duševní perverznosti. A v tom nejhorším... jsem se neubránil nechápavému kroucení hlavou nad myslí jednoho z největších úchylů filmového plátna. Nevydávám se za experta přes Cronenberga, který by kupříkladu popíral spouštění dávícího reflexu při libovolném obcování s jizvami v Crash, ale i tak bych si dovolil tvrdit, že Dějiny násilí jsou nejstravitelnějším kouskem ve filmografii zběsilého Davida. A vzhledem k potřebám onoho imaginárního "průměrného diváka" asi i nejsnazší k užívání. Samo o sobě by to mohlo všechny Cronenbergovy fanoušky vyděsit a předem odradit... ale z takových předsudečných chybiček se už snad všichni příznivci Příliš dokonalé podoby nebo Videodrome dokázali ve svém životě mnohokrát poučit.
Davida Cronenberga totiž v žádném případě nepotkalo vyměknutí, v jehož důsledku by tak jako poslední roky Polanski či (o něco méně) Scorsese otvíral žánrové škatulky a plnil je formálně zdatnou, ale duševně vysmejčenou náplní. Cronenberg se neústupně drží svého kopyta, když vcelku triviální námět mistrně rozvíjí jako puntičkářský režisér vracející se k nejčistší podstatě žánru. Bude to znít možná šíleně, ale Dějiny násilí mi v určitých aspektech ohromně připomínaly Slámovo Štěstí - tím, že úzce vymezené a pevně sevřené téma bez hmatatelnějších motivických odboček Cronenberg podává formálně strohým, až jednoduchým způsobem, z nějž čpí absolutní kontrola nad materiálem.
Samozřejmě, že Dějiny násilí jsou v některých momentech napínavé až běda, znepokojivé až do stádia nervózního svírání opěradla a tím pádem i lahodně temné svou atmosférou a ne vnějšími a rychle odplývajícími prostředky. Uzounký příběh přitom může zaujmout jen ve dvou rovinách, z nichž ani jedna sice není kdovíjak hlubokomyslná, ale obě jsou při svém omezeném záběru do mrtě propracované a vytěžené. Své dílko Cronenberg vystavěl na kontrastu mezi rodinným světem Toma Stalla a světem násilí, do nějž zabředává jeho "probuzené" já. Zatímco první rajón je romantický, americky dokonalý a souloží se v něm velice něžně a pozorně, v tom druhém romantiku nahrazuje totální cynismus, americky perfektní jsou tak maximálně černé kaluže krve a animální sex nemá daleko ke znásilnění. A hlavní hrdina, který nepatří do ani jednoho z nich během stopáže přechází od falešného snu k brutálnímu zúčtování, aby skončil tam, kde si podle Cronenberga zaslouží (na důkladné duševní očištění přitom můžete předem zapomenout).
Jak je již z názvu patrné, tematizace násilí je pro Cronenberga prvním i posledním. Sledujeme fenomén, před kterým nelze utéct, protože jediným způsobem k likvidaci jeho krvavého dědictví je znovu a pouze násilí ve stále krutější podobě, povídá Cronenberg. Což naštěstí neznamená, že by pouze povrchně zamotával spirálu fyzické bolesti a utrpení - stejný význam pro něj totiž má i násilný svět útočící v podstatě bez důvodu i bez konce zvenčí. Obsahovou matérii nabíjí Cronenberg sugestivitou v naprosto soustředěném podání, pro nějž je mnohem důležitější ustřelený kus hlavy a temné tóny Howarda Shorea než takové ty běžné vedlejší postavičky, s nimiž se Tom nebo jeho děti potkávají na ulici. Všechno je podřízeno účinku událostí na Tomovu rodinu a jeho náhle se zjevivší protivníky, na psychologické proměny tím zpuštěné (např. niternosti v chování Tomovy ženy).
Nenápadné posuny v obličejích, o něž se tu hraje, dávají hodně vyniknout hercům, kteří jsou pod Cronenbergovým vedením bez výjimky výteční, což díky bohu platí rovněž o Mortensenovi (zvlášť když zkrvaven objímá svého syna s výrazem Terminátora) jako o Edu Harrisovi (když by se vám motal kolem baráku, asi byste rychle vyměnili petlici za pancéřované dveře). Výborná je i Maria Bello, ale bezkonkurenční nezapomenutelností vás omámí hlavně William Hurt jako šílený a přehnaně srandovní protivník No. 1. I díky němu se Cronenbergovi podařilo vyšperkovat svůj film parádním a neskutečně černohumorným finále, které co do záchvatů smíchu na jednu rozstřelenou mrtvolu hravě překoná i Coenovic zabíjačky. A vzhledem k tomu, že i veškerá "akce" je natočená přehledně a v kontextu Cronenbergova stylu nečekaně efektně, nezbývá mi než zalepit obálku a poslat Davidovi do Kanady žánrově vycizelovaných osm hvězdiček. Doporučeně.
O PRODUKCI
Když si producent J. C. Spink přečetl komiks Johna Wagnera a Vince Locka - Dějiny násilí - uvědomil si, že tento příběh má velký filmový potenciál. Spink i jeho kolega, producent Chris Bender, byli velmi zasaženi hloubkou vnitřního konfliktu, kterému postavy čelí. Producentský tým, který úzce spolupracuje se studiem New Line Cinema, projekt rozpracoval a nabídl jej studiu k posouzení. To zareagovalo s velkým nadšením a okamžitě zajistilo práva. Na scénáři začal pracovat Josh Olson, který se podržel základní dějové linkykomiksu. Šest let starý komiks vydalo nakladatelství Paradox Press, které do vydání připravilo i komiks Road to Perdition, zfilmovaný před třemi lety režisérem Samem Mendesem. “Už samotný název je velmi dvojznačný,” říká Olson. “Přímo z něj srší otázky. Můj přístup ke scénáři chce zdůraznit, jak by v dané situaci jednali reální lidé.”
Olson se odpíchl od komiksu, ale vnesl do něj i mnoho svého. “Je to vlastně příběh o člověku, který se v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě. A nyní musí před skupinou záporáků prokázat, že je nevinný.” Režisér David Cronenberg, který se k projektu dostal v zimě roku 2003, od samého počátku považoval scénář za velmi slibný. “Scénář se drží komiksu jen zlehka, po pravdě řečeno je to příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv na maloměstě amerického Středozápadu,“ říká Cronenberg. “Je na tom něco klasického, a přesto člověk nemá dojem, že vlastně už všechno zná.” K tomu Olson dodává: “Na příběhu mě zajímalo to, jak se tahle klasická americká středostavovská rodina dostane do sklíčidel extrémní situace a jak je to ovlivní. Film ukazuje, co se stane, když je vcelku spokojená rodina zasažena násilím.” Režisér David Cronenberg je známý tím, že do rodinných dramat se obvykle nepouští. V případě postav rodiny Stallových však udělal výjimku. “Je tam přítomna silná emoční resonance. Manželský pár se dvěma dětmi se snaží žít otevřený a čestný života a najednou to prostě nejde. To mě na tom dostalo.
V určitém ohledu je to docela mainstreamový příběh, ale na druhé straně tam jsou přítomny prvky, které jej dělají velmi znepokojivý a zajímavý. Na jedné straně je to thriller, na té druhé se zasazení do této škatulky vzpírá. Trochu je to podobné Hitchcockovým thrillerům, kde dojde k záměně a nevinnému člověku jdou po krku nebezpeční sígři, kteří mu dají nahlédnout do světa, do něhož by nikdy dobrovolně nevstoupil. Nejen jeho vlastní život, ale i život jeho blízkých je onou záměnou identit nepříjemně ovlivněn. Film otevírá několika citlivých otázek, se kterými se potýká velmi zajímavým způsobem.“ Cronenberg spolupracoval s Olsenem na drobných úpravách scénáře. Jednou z nich bylo, že jména členů gangu byla změněna z italských na irská, aby se tak vyloučilo příliš jednoduché spojení italské jméno rovná se mafie.” Producent Chris Bender poznamenává: “Většina Davidových filmů se týká otázky identity.
To, co spojuje tento film s jeho předchozími, je postava Toma Stalla v podání Vigga Mortensena. Jeho základním konfliktem je rozostřená identita, v jeho životě se najednou dá zpochybnit téměř vše.” Scenárista Josh Olsen k tomu dodává: “Jakkoli nejsou Dějiny násilí typickým studiovým snímkem, nahlíženo ze širší perspektivy lze říci, že se váže k tématům, které Davida zajímají. Je to však úplně něco jiného, než co dosud dělal.” Když dalo studio New Line Cinema projektu zelenou, produkce si zřídila několik kanceláří v kanadském Torontu, kde Cronenberg bydlí a kde má “rodinu svých spolupracovníků”, s nimiž již po léta spolupracuje. Jedním z nich je i kameraman Peter Suschitzky, který s Cronenbergem pracuje již posedmé.
„Když jsem četl scénář, od první stránky jsem věděl, že tento film bude značně odlišný od těch předešlých. Více se bude soustředit na vyprávění, než na atmosféru, jak je to u Davea zvykem. Abych ho přiměl k tomu, aby ten scénář vzal, řekl jsem mu, ať si vybaví filmy Fritze Langa, protože jedním z jeho klíčových témat je postava, které se nemůže vyhnout svému osudu. Zajímavé, ne?“ Cronenberg nabídl scénář nadaným hercům jako jsou Viggo Mortensen a Maria Bello a k jeho velkému překvapení - vždy totiž svým hercům říká, že v jeho filmech se neproslaví - se brzy dostali mezi ty, s nimiž může v projektu počítat. Tito dva byli jeho první volbou pro pár manželů Stallových - a u nich už zůstalo. Dvojka Ed Harris a William Hurt patří již dlouho k jeho nejoblíbenějším hercům, se kterými chtěl vždy spolupracovat a nyní k tomu dostal příležitost. „Nemohl jsem si přát lepší herce. Tihle se vyznačují skvěle zvládnutou technikou, hlubokou oddaností jejich rolím a snahou vynést na povrch to nejzajímavější, co je v jejich postavách k nalezení,“ říká režisér.
Nováček Ashton Holmes, který si zahrál jejich syna, vzešel z konkurzů v Los Angeles a Torontu, jichž se zúčastnilo přes sto kandidátů. Čtvrtým článkem rodiny je šestiletá kanadská dívka Heidi Hayes, které je už nyní možno věstit velkou budoucnost. Dalšími herci jsou např. Stephen McHattie, Greg Bryk, kteří se postarali o úvodní šokující scény, jež předznamenávají, co přijde. Na scénu se také vrací Cronenbergův maskot Peter MacNeill v roli místního šerifa. „Viggo si svůj part vybíral velmi váhavě, ostatně hrát ve filmu je velmi zodpovědná věc, může vám to výrazně ovlivnit kariéru oběma směry,“ poznamenává producent Chris Bender. „Několikrát se s Davidem sešel. Chtěl pochopit, o čem vlastně tenhle scénář je a proměnu, kterou projde hlavní postava. Nejprve se musel do své postavy zamilovat a teprve poté se rozhodl.”
Mortensen se s režisérem poprvé potkal v roce 2001 na festivalu v Cannes na párty pořádané u příležitosti uvedení Pána prstenů, a již tehdy si oba řekli, že spolu musí spolupracovat. Cronenberg, který v té době dokončoval práce na scénáři k Dějinám násilí, se domníval, že přesně tohle je ten pravý scénář pro herce Mortensenova formátu. Následně se oba setkali v Los Angeles, aby prodiskutovali detaily: postavu, proměnu, jíž chtěl Cronenberg dosáhnout, Mortensen se také mohl svěřit s tím, co se mu na scénáři či jeho postavě nelíbí a nebo mu nedává smysl. “Zjistili jsme, že jsme na stejné vlně,” říká režisér. “Viggo si prostě skvěle udělal domácí úkoly a hodně věcí si promyslel. Vlastně tu postavu znovuvytvořil. Vždy si s herci scénář procházím a dělám na něm drobné změny, aby jim přesně seděl na míru. V tomto ohledu je třeba úzké spolupráce.”
Na to Mortensen přizvukuje: “Po pravdě řečeno, nemyslím si, že bych kdy byl s nějakým režisérem více na jedné vlně než s Davidem. Líbí se mi způsob, jak své příběhy vypráví. Nepředvádí jen dokonalou ukázku toho, jak zabavit publikum dobrým psychologickým dramatem, ale tlačí na publikum, aby si kladlo nepříjemné otázky ohledně povahy násilí a nejistoty v otázce identity. David v postavách vždy objeví množství vrstev a umožňuje nám v příběhu objevit více, než bylo v samotném scénáři. V tomto příběhu uvidíte, jaký dopad má násilí na spoustu postav nejen v rámci této malé komunity, ale i mimo ni.” S tím souhlasí i scenárista Josh Olsen: “Situace je nutí, aby se vystavili některým nepříjemným otázkám o nich samotných a jejich vzájemných vztazích. Jakmile se jim vystaví, navždy to poznamená jejich rodinu. V tomto filmu nejsou věci tím, čím se zdají být, dokonce ani my nejsme těmi, kým si myslíme, že jsme. Svět pod povrchem není takový, jaký se zdá být na povrchu. Když se věci začnou hroutit, musí se Tom Stall vystavit nepříjemnému pohledu do sebe sama. Jeho okolí nechápe, jak se může pod tlakem násilí, které zkouší proměnit z normálního a milujícího člověka v nebezpečného zabiáka.”
Cronenberg poznamenává, že rád pracuje s herci, kteří nejsou hvězdami, ale spíše vyznavači charakterního herectví. “Hledám ty, kteří se nebojí, že si poškodí mediální obraz hvězdy. Na druhou stranu jim to nabízí mnohem širší paletu možností, jak roli uchopit. Mají mnohem větší záběr, jsou si vědomi své stinné stránk Já u mých herců hledám jistý druh herecké výstřednosti, který je typickým spíše pro charakterní herce než pro hvězdy. Na druhou stranu mě zajímají takoví herci, kteří mají svou integritu a vyzařuje z nich síla a charisma hvězdy.” Mortensenův závazek vůči postavě, kterou měl zanedlouho ztvárnit, nakonec vyústila do několika cest na Středozápad, kde si pořídil několik místních „artefaktů“. Nakoupil různé suvenýry jako kačera, rybí hlavu, která má na podstavci větu „Chytnete mě na peníze“, (ve filmu ji má na kase svého bistra), plakáty s ptáky severní Ameriky, obrázky krajin či keramického orlíka (ten plus další zvířecí sošky jsou k vidění v pokojíku jeho filmové dcery).
Prostě přesně ty věci, které by měl doma Tom. K tomu Cronenberg dodává: „Viggo byl velmi nápomocný v tom, jak dodat postavám zázemí, které by o nich vypovídalo stejně jako jejich slova a činy. Když se David Cronenberg v Torontu poprvé setkal s Marií Bello, o filmu Dějiny násilí ještě nevěděla. „Setkali jsme se kvůli něčemu jinému, ale od samého začátku se mi nabízela myšlenka, že by byla dobrá pro roli v připravovaném příběhu. Ona a Viggo tvoří velmi důvěryhodný manželský pár, hodí se k sobě jak věkem, tak životním rytmem.“ Bello byla velkou Cronenbergovou fanynkou již od jeho snímku Příliš dokonalá podoba. „Myslela jsem si, že David je hodně bizarní člověk, když točí takové filmy. Ale on je naprosto v pohodě, je velmi inteligentní, zdvořilý a čestný a má takovou vnitřní integritu, že jsem se do něj rázem zamilovala,“ říká Bello. K tomu Cronenberg říká: „Maria pro mě byla velkým objevem. Když jsem ji viděl ve Smolařovi, tenhle film mi ukázal, že dokáže skvěle zahrát živou a sexuálně otevřenou ženu, která je však v této oblasti velmi zranitelná. Říkal jsem si, že by takhle mohla zahrát komplexní a zároveň jakýmsi těžko definovatelným způsobem jednoduchou postavu i v mém filmu. Má hrát energickou a nadšenou právničku, které více méně vyhovuje, že na maloměstě je velkým případem to, co by bylo ve velkém městě považováno za prkotinu, a nevadí jí, že si lidé tak říkajíc vidí do talíře. Chtěl jsem, aby se v mém filmu ponořila do sebe a objevila věci, o kterých dosud nevěděla, a prošla si hlubokou vnitřní proměnou. V určitém aspektu odráží to, čím si prochází i postava Toma Stalla,“ osvětluje Cronenberg.
Když Bello poprvé četla scénář, nahlížela svou postavu jako prototyp podporující manželky - ovšem jen do chvíle, než se všechno obrátí vzhůru nohama. Na druhé straně je její postava Edie tou, která je vlastně více mužem, než Tom sám. „Po pravdě řečeno, je v ní spousta energie, která je tradičně připisována mužům. Když se najednou pod tlakem okolností všechno mění, stává se paradoxně ženštější, je zranitelnější. Když jsem si uvědomila tento posun, začal mě scénář velmi zajímat a osobně angažovat. Žije se svým mužem už dvacet let, je jeho životní láskou, mají spolu děti, a on je tím nejjemnějším mužem, jakého kdy potkala.“ A pak jednoho dne, se všechno změní ...“Nikdy nic není tak, jak si myslíme. Vždy je přítomna skrytá, neznámá dimenze, ať už je to v nás, ve druhých a nebo ve světě kolem nás. Vždy je tu něco, co nás má v hrsti, aniž o tom víme. Něco, co nad námi má vládu a čemu nikdy neporozumíme. A David i tyto věci umí podat tak, že jsou nejen zábavné, ale zároveň vám něco dají.“ „Tomův násilný akt v Edie otevře nějakou třináctou komnatu.
Ve filmu je několik temných sexuálních scén, které od herců vyžadují výjimečnou vzájemnou důvěru,“ říká Cronenberg. „Myslím, že sexuální soužití je pro pochopení postav velmi důležité. Pokud se k tomu postavíme s falešnou morálkou, výrazně to omezí možnosti zkoumání psychologie postavy. Myslím, že bylo důležité v kontrastu ukázat, jak Maria reaguje na sexualitu před tím a po tom, co v sobě Tom objeví násilné sklony.“ Mortensen v tomto ohledu říká: „Tyhle postavy musí začít znovu, od úplného začátku. Tedy: po pravdě řečeno, nemusí. Ale pokud se tomu vyhnou, vyhnou se i proměně sebe sama. Ve své podstatě David říká, že pokud nejste dostatečně otevření radikálnímu tázání a ochotě vystavit mu všechny druhy vztahů, ve kterých jste - ať už je to pár, rodina, město či dokonce země typu Spojené státy - dříve nebo později se dostaví důsledky.
Nakonec budete muset zaplatit za nedostatek odvahy.“ Ed Harris hraje nebezpečného a tajemného Ira. „To, že se do týmu dostal Ed, je jeden z největších triumfů tohoto filmu,“ říká producent Chris Bender. „Ve své roli je zkrátka dokonalý.“ Cronenberg říká: „Eda obdivuji už celé roky. Má v sobě potřebnou dávku drsňáctví a charismatu, aby tuhle postavu utáhl. Chtěl jsem, aby jeho výkon byl velmi reálný a intenzivní. Věří, že s hlavní postavou jej něco pojí - násilí - a proto se náhle objeví ve Stallově bistru. A v tomto momentě dojde ve filmu ke krizi. Máme tu dočinění se záměnou identit.“ K tomu Harris říká: „Důvod, proč jsem chtěl pracovat s Davidem je, že on je Pan filmař. Víc, do dělá, má svou vlastní vizi, a s takovými lidmi se vždy mnohem lépe spolupracuje.
Prostě víte, kdo tu velí. Není to o tom, že byste nemohli přijít se svým pojetím nebo že by nenaslouchal vašim myšlenkám, či dokonce nespolupracoval. Všichni ví, že je to JEHO film a podřizují se tomu. Mě osobně velmi zajímalo, proč si David vybral právě tento, na určité rovině úžasně jednoduchý film. David mi řekl, že jej zajímá to, jak lidé prožívají realitu, a vůbec to, co můžeme či nemůžeme nazvat reálným. Zajímá ho, jaké lidé hrají role a co z toho mají. Řekl mi ´Mám dojem, že tenhle příběh přesně naplňuje ten typ dynamiky, který hledám.´ V jeho rukou nebude nic normální. Bude to „film Davida Cronenberga“ se vším, co k tomu náleží a co od tohoto slovního spojení očekáváte. Bude to mít Cronenbergův punc a bude to velmi zajímavé, tím jsem si jist,“ říká Harris.
Harris popisuje svou postavu: „Fogarty je obyčejný rváč a násilník, nic jiného neumí. Je to Ir z Philadelphie, bez budoucnosti. Ve skutečnosti je pravou rukou chlapíka, kterého hraje William Hurt. Přichází, aby dal věci do pořádku. Tedy do toho stavu, který za pořádek považuje on. Když se Fogarty objeví na scéně, nevíte, co je zač. Ale něco visí ve vzduchu. Viggova postava odzbrojila dva týpky, kteří se pokoušeli vyloupit jeho restauraci, zabije je a rázem se stane národním hrdinou. Je v televizi a má postava ho náhodu uvidí a řekne si, že je čas splatit účty. Má postava si prostě myslí, že se před lety stala terčem nespravedlnosti a je na čase učinit samozvané spravedlnosti za dost.“ Mortensen k tomu říká: „Ed svou postavu vytvaroval do děsivé podoby. Ale jinak to ani být nemohlo. Musel představovat hrozbu.“
Ashton Holmes, který hraje Mortensenova syna, připouští: „Je jedním z těch chlapíků, kterých se začneme bát, jen co se objeví na scéně.“ K tomu Mortensen dodává: „Ed je zkušený herec a všem nám velmi pomáhal, nejen Ashtonovi, ale i mně. Je to ten typ herce, který vás svým vlastním výkonem motivuje k tomu, abyste byli ještě lepší. Osobně jsem velmi rád, že do své role vnesl i trochu humoru...byť poněkud dvojznačného. Podobně je to i s postavou, kterou hraje William Hurt.“ Harris na své kolegy reaguje s úsměvem: „Byla to velká zábava. Měl jsem jedno oko zakryté, přes půlku obličeje se mi táhla škaredá jizva. Tenhle chlapík je opravdu dost děsivý. Osobně jsem se snažil si tuhle postavu hodně užít. Kdy se vám naskytne příležitost zahrát nekompromisního plnotučného záporáka?
Velkou výzvou pro mě bylo, vnést do jeho postavy něco nového, ne jen kopírovat to, co jste u podobného typu postav mohli vídat v uplynulých padesáti letech. Snažíte se to udělat zajímavé jak pro vás, tak pro diváky, a vnést tam i nějakou drobnost, nějaký svůj trademark. Chcete své postavě dodat něco specifického. A o tom je práce herce především.” Producent Chris Bender dodává: “Ed si to evidentně velmi užil, protože doposud žádného gangstera nehrál. Je hercem rozeným pro epické role. Má velké charisma, které funguje jak na plátně tak v osobním kontaktu. V této roli k tomu ještě přidává schopnost vyvolat strach a působit hrubě. V jedné scéně si zlehka zaimprovizoval, vypadalo to, že chce na Edie zaútočit a i jen takhle drobné odchýlení od scénáře vyděsilo všechny u monitorů k smrti.“
Další z herců, kteří přispěli výsledné podobě filmu, je William Hurt. Jak Hurt říká, i on chtěl již dlouhou dobu najít projekt, na kterém by mohl spolupracovat s Mortensenem. A konečně se mu to podařilo ve filmu Davida Cronenberga. „Když jsme se konečně setkali, vyklubal se z toho ´šestihodinový šálek kávy´. Bill má velmi zajímavý způsob uvažování a má rozhodně co nabídnout,“ říká Mortensen. „Podle mě jsme si to oba dost užili.“ Cronenberg k roli Williama Hurta říká: “William ve své roli odkryl drobné nuance, které nám umožní, že mu lépe porozumíme. V jeho podání má postava šéfa gangu úžasné množství vrstev. To se projevilo zejména v dialozích. Přesně jak jsem to chtěl. Williamova role je relativně malá, ale zároveň naprosto zásadní. Musí být ztvárněna někým, kdo je silný, přesvědčivý, charismatický, hluboký a zároveň poněkud dvojznačný.
Musí vzbuzovat strach. Potřeboval jsem do ní herce, který je velkou osobností na plátně i mimo něj.“ Hurt se při vzpomínce na natáčení usmívá: “Přesně tak. Mám dojem, že v našem přístupu k věcem je až podivuhodná shoda. Možná je právě tohle důvodem, proč nás dal David dohromady, děláme věci podobně a jeden druhého ve filmu odrážíme, jsme na opačné straně zákona, ale zároveň k sobě máme velmi blízko. Viggo není nafoukaný a na nic si nehraje. Není tím, kdo by přijížděl se svou svitou a vyžadoval úklonky. Naopak, drží se při zemi, je trochu nepředvídatelný, dlouho pozoruje stav věcí, než promluví. A myslím, že v něm dřímá velký umělec. Velmi si cením, když můžu tak říkajíc ´přijet na plac, vzít lopatu a pořádně se do toho opřít´. A mám rád, když je na tom někdo podobně.”
Hurtovu pohledu přizvukuje i Ed Harris: “Viggo je dost pohodář, pálí mu to. Kdybych ho měl popsat, řekl bych, že je to takový renesanční člověk. Maluje, píše básně, fotí, domluví se nejméně třemi jazyky. Je to velmi štědrý člověk a při natáčení se úplně ponoří do své role. Rád si s vámi povídá o své roli a je rád, když se ukáže, že jste na stejné vlnové délce. Moc jsem si s ním natáčení užil.” Jakkoli Ashton Holmes na filmovém plátně debutoval, zdá se, jakoby už měl za sebou řadu filmů. producent Chris Bender říká: „Ashton je velký hledač, byl otevřený radám režiséra, svých kolegů, ale zároveň bylo vidět, že má své pojetí, jak chce roli uchopit.“
Na to Holmes reaguje: „David je prostě snem každého herce. Je to režisér, který si svých herců váží a dává jim v rámci své představy velký manipulační prostor. Dovoluje svým hercům do role vplout, zabydlet se v ní, kousek po kousku si ji osahávat a ohledávat, a neustále vás podporuje v tom, abyste bez obav šli dál. Jack je ve čtvrtém ročníku na střední škole v Millbrook. Je tak trochu samotář. Mnohem lépe se cítí ve společnosti vyvrženců, mimo mainstream. V jeho případě však jde ještě něco jiného - je mimořádně inteligentní a inteligence je bohužel něco, co vás naprosto spolehlivě vyřadí z kolektivu průměrných. Na druhé straně si tak trochu libuje, že je outsiderem a jen pozoruje cvrkot.“
Co se týče násilí, Cronenberg říká: “Chtěl jsem, aby v tomto filmu bylo násilí velmi realistické, brutální, až na doraz. Celý film je o opravdové brutalitě, nemá to být nic kašírovaného. Je v něm k vidění něco, co byste v zásadě mohli vidět v pouličním boji. Chybí tomu ladnost akce, kterou můžete vidět ve většině současných filmů. Nejsou tam pohyby, které vypadají jako balet a které si vychutnáte, ačkoliv stále tušíte, že se jedná o násilný čin, byť podaný v atraktivním kabátu. V Dějinách násilí se vše seběhne velmi rychle, je to špinavé, bolestivé, plné krve.” Mortensen přizvukuje: “Myslím, že David se snaží ukázat kořeny a důsledky násilí. Násilím jako takovým se nijak neopájí. Nechce dát vrůst květům zla. Chce, aby bylo neustále znepokojující.
Myslím, že se snaží říci, že násilí nikdy nebylo a nikdy nebude cestou k řešení problémů. Na druhé straně neříká, že se mu lze cíleně vyhnout. Ukazuje co možná nejobjektivněji, jaký to vlastně jako pozemšťané vedeme život. To, co film sděluje, má však mnohem širší dopad. Netýká se jen násilí a znejistění identity v rámci tradičně pojímané rodiny, ale souvisí i s problematikou kultury, která produkuje celebrity. Jako diváci vidíme, co mu způsobila daná situace a jak na ní reaguje. Využívá svých instinktů a užívá násilí. Stává se místním hrdinou, kterému se dokonce děkuje za to, že užil násilného řešení situace. Jeho syn se dokonce domnívá, že by se měl dostat do Show Larryho Kinga.V tomto smyslu se David dotýká jednoho z nejvážnějšího problémů současných Spojených Států. Spojení násilí a celebrit je totiž pro diváky velmi atraktivní.
Obecně řečeno, David ve svých předchozích filmech nedal akčním scénám velký prostor. Jeho filmy se bez toho obešly. Ne tak v tomto filmu. Najednou násilí podtrhuje sdělení filmu, které má být nepříjemně reálné. Násilí v Dějinách násilí v divácích vyvolává nepříjemný pocit, protože vše se děje velmi rychle, nechybí moment překvapení a jeho důsledky jsou nevábné.” Producent Bender k tomu říká: “David je mistr v tom, jak vyvolat nejen napětí a strach, ale i dávivý reflex.” William Hurt pokračuje v souzvuku s ostatními: “Ve filmu je opravdu spousta násilí, ale přistupuje se k němu skrze Davidův pravdě unikátní úhel pohledu. Tohle je příběh o násilí, kterému více či méně podléháme všichni. Každý z nás velmi dobře ví, že násilí používáme nejen při řešení problémů.” Debutující Ashton Holmes připouští, že “většina naší společnosti má pod tlakem určitých okolností schopnost reagovat násilně. Jen menšina z nás tomu nakonec dá průchod. Stejně jako mí kolegové, i já si myslím, že v každém z nás je něco, co za určitých okolností vyskočí jako čert z krabičky.”
Scenárista Josh Olson poznamenává: “David má schopnost vyhmátnout naše prvotní strachy a potlačované emoce. Sestupuje stále hlouběji a hlouběji a ukazuje nám hrůzostrašné věci, před kterými nejde jednoduše prchnout. Sestupuje do končin, kde operuje hlubinná psychologie a ukazuje nám vše v celé nahotě, bez jakéhokoliv přikrášlování. A to může být pro některé diváky velmi nepříjemné.” Cronenberg na své kolegy reaguje: “Myslím, že spoustu umělců to táhne k temné stránce naší přirozenosti, protože je to ta skrytá, neprobádaná část našeho já. Chceme posvítit do temných koutů a setřít tam všechny pavučiny. Cítíme se jako detektivové, kteří se nespokojí s tím, co je jim předkládáno jako normální či status quo. Myslím, že umělec je tak trochu jako vědec, který se nechce smířit s tím, co se nabízí vnějšímu zdání. Kope hlouběji a hlouběji pod povrch, aby odhalil, kde mají věci svůj původ a kam směřují. A díky tomu se často dostanete k děsivým, negativním či zakázaným skutečnostem. Myslím, že naší touhou není jen odhalit to, co je negativní, ale to, co je reálné. Realita má mnoho úrovní.”
Maria Bello k tomu říká: “Pro mě je velmi zajímavá ta skutečnost, že lidé, kteří přijmou svou temnou stránku jako danost, jsou ve skutečnosti velmi příjemní a takřka prosvětlení. Najednou se toho nebojí. A David do svého temného Já vstupuje velmi často a vždycky tam najde něco nového.” Jak herečka samá říká, že díky němu se naučila, jak přistupovat ke své temné stránce. “Od té doby, co jsem matkou, se svou temnou stránkou nezaobírám tak často, jako kdysi. Co do rozsahu alespoň ne tolik. Už totiž vím, jak se v tom neutopit. A po pravdě řečeno, to je velmi povznášející.” Režisérův tvůrčí tým přesně sledoval Cronenbergovy instrukce, aby dosáhl takového pojetí genia loci, o jaké tento slavný tvůrce vždy usiluje, v tomto případě má umístění příběhu přinejmenším stejně významnou úlohu jako sám příběh. Oblečení postav vychází z toho, jak se oblékají obyvatelé menších měst (do 1600 obyvatel) amerického Středozápadu. Škála barev je poměrně úzká, zpočátku převládá hnědá a béžová, tedy barvy příjemné a vzdušné. Ale s přibývajícími minutami přicházejí odstíny temnější a sytější. <>Obrázek nenalezen<> Vedoucí výroby Carol Spier, který s Cronenbergem spolupracuje již po třinácté, k tomu říká: “Díky barevnému podání je nálada snímku zpočátku takřka idylická. Prostředí vzbuzuje pocit bezpečí, nikde nejsou žádné mříže, zavřené dveře či zatažená okna. Toto prostředí však pouze připravuje pódium pro násilné scény, které přijdou posléze.” Umělecký vedoucí James McAteer poznamenává: “Ačkoliv film začíná hodně pohodově, David náhle mění atmosféru. Nejprve vás vede známými stezkami a pak náhle odbočí. Film začíná ve velmi idylickém, skoro až pohádkovém městě, aby se v okamžiku, kdy David posvítí na některé temné stránky lidské přirozenosti, atmosféra změnila.” Spier k tomu dodává: “Po stránce toho, jak vypadají kulisy, je to v podstatě studie postav s velmi přímočarým příběhem.” Ve filmu se objeví například francouzský zámek, nyní část York University, který zastupuje exteriéry Richieho (William Hurt) vily.
Její interiér byl postaven v ateliérech Toronto Film Studios. “Sídlo vyvolává pocit, že zde přebývá typický záporák, takže vše je velmi maskulinní. Převládají tmavé a syté barvy, které se značně liší od prosvětleného města v Indianě, kde Tom Stall spravuje své bistro. Celý film je postaven na protikladu světla a tmy, který kopíruje i vývoj hlavní postavy,“ říká McAteer. Cronenberg po většinu natáčení používal 27 mm kameru. “Je to dostatečně široký objektiv na většinu toho, co chci ve filmu mít, a zároveň se nedá moc dobře využít pro detaily. Já ho přesto pro detaily používám. Řekl bych, že tak 90% filmu je natočeno s tímto objektivem. Chtěl jsem najít nějaký vizuální ekvivalent psychologie hrdinů, dynamiky místností a vůbec to, jak zabydlují prostory.” Cronenberg určil, že město, ve kterém se odehraje jeho příběh, se musí nacházet na Středozápadě. Svému týmu také uložil podmínku, že musí mít takřka vesnický vzhled a mělo by být obklopeno nevysokými kopci.
Pro natáčení bylo nakonec vybráno město Millbrook v kanadské provincii Ontario, protože leží v uzavřeném údolí a hned za domy, které na obou stranách lemují hlavní ulici, se zvedají kopce. Location manager, Debra Beers, k tomu říká: “Dokonale naplňuje to, co se vám vybaví pod pojmem ´maloměsto´, možná i kvůli tomu, že je v něm několik dobových budov.” Město vzniklo v roce 1816, kdy byl postaven první mlýn a dodnes se v něm zachovaly budovy, které odrážejí širokou škálu stavebních stylů v Ontariu 19. století. Město-vesnice vypadá jako před sto lety, přičemž i oficiální materiály příznačně uvádějí, že Millbrook je “dědictvím Ontaria a pocta maloměstskému životu.” Celkově natáčení probíhalo na 14 lokacích, mnohé z nich se objevily již v předchozích Cronenbergových filmech.
O svém přístupu k hercům Cronenberg říká: “Herci určují své postavy. A režisér by na to měl brát ohled. Tvůrce by jim měl dovolit ožít a spolupracovat s vámi. Nakonec zjistíte, že ti, kteří nejvíce spolupracují, jsou i nejlepšími herci.” Cronenberg se proto snaží na placu vytvořit prostředí, kde vládne přátelská a stimulující atmosféra. “Když pozvu herce a štáb, aby se mnou pracovali na novém filmu, vlastně je vyzývám ke hře. Při natáčení by totiž vždy měl být přítomen rozměr hry. Hrajeme si, stavíme a zase boříme. Za žádných okolností nesmíte toto dětské naladění pro hru vyloučit, je totiž těžištěm všeho dění.” Mortensen říká: “David je tím, kdo je vaším spolupracovníkem, ba co je ještě podstatnější, v jeho společnosti se cítíte jako členové týmu. Je tím režisérem, který ví, že jednoduché věci jsou vlastně velmi složité a složité věci by měly být zjednodušeny. Na tom stojí většina jeho filmů.
Jeho příběhy jsou skutečně propracované, svižné a úsporné. Umožňují nám, abychom se ponořili do pocitů, kterým se raději vyhýbáme, neboť jsou nepříjemné.” William Hurt byl překvapen, jak všechno na placu probíhal hladce. “Nemáte pocit, že ´jste režírováni´, spíše je vám toho hodně povoleno. Ta volnost pro mě byla překvapivá. Teď však vím, že David tím chtěl dosáhnout toho, abych se pro roli dokonale uvolnil. On je naopak dokonale soustředěný.“ V závěru herci reflektují své role ve vztahu k hlavnímu sdělení filmu. Maria Bello se ptá: “Známe vůbec sami sebe? Poznáme se někdy? Myslím, že je to otázka procesu, při kterém se sami sobě otevíráme. A vrcholem procesu je, když se dokážete otevřít i někomu jinému.” William Hurt klade otázku: “Můžeš se změnit? Dá se násilí uniknout, i když bylo dosud součástí tvého života? Myslím, že film je ve své stylizaci velmi silný, avšak průhledný, takže odpověď bystrému divákovi jistě neunikne.” Ashton Holmes na úplný závěr dodává: “Z filmu na mě nejvíce působí to, že ať už jste divák nebo herec, každý z nás si musí tu hranici mezi dobrem a zlem prošlapat sám. Jisté je, že tyhle dva světy mají moc v životě každého jednotlivce.”
Postavy a obsazení
• Viggo Mortensen - Tom Stall / Joey Cusack
• Maria Bello - Edie Stallová
• William Hurt - Richie Cusack
• Ashton Holmes - Jack Stall
• Stephen McHattie - Leland Jones
• Peter MacNeill - šerif Sam Carney
• Ed Harris - Carl Fogarty
Ocenění
Academy Awards
2006 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2006 - Josh Olson (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2006 - Josh Olson (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
César Awards
2006 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
Golden Globes
2006 - Nejlepší film - drama (nominace)
2006 - Maria Bello (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
Critics Choice Awards
2006 - Maria Bello (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2005 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - David Cronenberg (Nejlepší režisér) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2005 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2005 - Maria Bello (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - David Cronenberg (Nejlepší režisér) (nominace)
2005 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec) (nominace)
The Saturn Awards
2006 - Nejlepší akční/dobrodružný/thriller film (nominace)
2006 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec) (nominace)
2006 - William Hurt (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Cannes Film Festival
2005 - David Cronenberg (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Šťastný - Viggo Mortensen (Tom Stall), Martina Menšíková - Maria Bello (Edie Stall), Jaromír Meduna - Ed Harris (Carl Fogarty), Jiří Štěpnička - William Hurt (Richie Cusack), Jan Maxián - Ashton Holmes (Jack Stall), Jiří Zavřel - Peter MacNeill (Sam Carney), Kateřina Březinová, Jiří Schwarz, Nikola Votočková, Petr Meissel, Marek Libert, Radek Kuchař, Otmar Brancuzský, Milan Slepička, Petr Vágner, Lucie Kušnírová a další.
Překlad: František Fuka, Petra Chalupová
Zvuk: Jan Neskusil, Tomáš Říha
Vedoucí výroby: Jaroslav Richtr
Produkce: Stanislav Wszolek
Dialogy a režie: Martin Kot
Vyrobilo: AW studio Praha pro Warner Home Video
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.11.2005 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 30.9.2005 New Line Cinema
Premiéra Kanada: 10.9.2005 (Toronto International Film Festival)
Premiéra Německo: 13.10.2005 Warner Bros. DE
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.6.2006 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 911 184
Tržby celkem - $ 61 400 000
Návštěvnost v ČR 8 709
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
Tvůrci a herci
David Cronenberg (Režie), Chris Bender (Produkce), J.C. Spink (Produkce), Howard Shore (Hudba), Peter Suschitzky (Kamera), Ronald Sanders (Střih), Deirdre Bowen (Casting), Carol Spier (Scénografie), Peter P. Nicolakakos (Scénografie), Denise Cronenberg (Kostýmy), Christian T. Cooke (Zvuk), Stephan Dupuis (Masky), Viggo Mortensen (Herec), Maria Bello (Herec), Ed Harris (Herec), William Hurt (Herec), Ashton Holmes (Herec), Peter MacNeill (Herec), Stephen McHattie (Herec), Greg Bryk (Herec), Kyle Schmid (Herec), Aidan Devine (Herec), Morgan Kelly (Herec), Steve Arbuckle (Herec), April Mullen (Herec), Ian Matthews (Herec), R.D. Reid (Herec), Sumela Kay (Herec), Gerry Quigley (Herec), Deborah Drakeford (Herec), Heidi Hayes (Herec), Bill MacDonald (Herec), Michelle McCree (Herec), Martha Reilly (Herec), Jason Barbeck (Herec), Bruce Beaton (Herec), Neven Pajkic (Herec), Brendan Connor (Herec), Nick Antonacci (Herec), John Watson (Herec), Don Allison (Herec), Brittany Payer (Herec), Mitch Boughs (Herec), George King (Herec), Shawn Campbell (Herec), Connor Price (Herec), Jacob Rolfe (Herec)
2005/96/USA, Německo, Kanada/Krimi, Thriller, Drama, Mysteriózní, Fantasy
Zajímavost k filmu
- Po natočení erotické scény na starém dřevěném schodišti byli Maria Bello a Viggo Mortensen nuceni navštívit lékaře.
- V úvodní scéně má na sobě mladší z lupičů triko s nápisem Night Owl. Staršího lupiče hraje Stephen McHattie (Leland), který si později ve filmu Strážci - Watchman (2009) zahrál Hollise Masona, známého také jako "Nite Owl".
- Maria Bello hraje matku Ashtona Holmese, přestože v reálném životě je jen o jedenáct let starší.
- William Hurt natočil svojí roli za úctihodných pět dní, ve filmu se objeví jen v jedné scéně a přesto byl nominován na Oscara za vedlejší roli. (Karlos80)
- Thomas Jane a Harrison Ford odmítli roli Toma Stalla.
- David Cronenberg získal za film nominaci na Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Benátkách.
- Předlohou scénáře byl komiks Johna Wagnera, z jeho pera pochází například také zfilmovaný Soudce Dredd (1995), a kreslíře Vince Locka. Známé jsou jeho ilustrace bookletové verze kontroverzní deathmetalové skupiny Cannibal Corpse.
- Děj je zasazený do fiktivního města Millbrook v Indianě. Název je převzaný podle Millbrooku, ve kterém se skutečně natáčelo, ale nachází se v Kanadě. Scény, odehrávající se ve Philadelphii, se zase natáčely v Torontu. Točilo se od 2. srpna do 14. listopadu 2004.
- Mickův příběh o jeho přítelkyni, která ho bodla kusem rozbitého zrcadla, je zážitkem samotného režiséra. Během natáčení snímku Shivers (1975) ho totiž herečka Lynn Lowry bodla do zad vidličkou.
- Lupiči na začátku filmu se jmenují Leland a Orser, což je odkaz na herce Lelanda Orsera, který si zahrál například ve fimu Sedm (1995).
- 32-milionová komiksová adaptace vydělala během úvodního víkendu (23. – 25. 9. 2005) ve 14 severoamerických kinech 515 992 dolarů. Později se však dočkala širšího nasazení a po měsíci promítání se výdělek vyšplhal na 26,3 mil. dolarů.
- Aby si Viggo Mortensen zdokonalil svoj filadelfský prízvuk, trávil veľa voľného času so strýkom a bratom Marie Bellovej (obaja žijú vo Philadelphii).
- Film bol vyhlásený Online Film Critics Society za najlepší film roku 2005.
- Film obsadil 2. miesto v kategórii najlepší film roku 2005 podľa členov Národnej spoločnosti filmových kritikov.
- Kritici z americkej tlačovej agentúry (Associated Press) zaradili film na 3. miesto medzi najlepšími filmami roku 2005.
- Gangstri mali byť pôvodne Taliani. Po obsadení Williama Hurta a Eda Harrisa sa ale režisér David Cronenberg rozhodol zmeniť ich národnosť na írsku.
- Jedná sa o posledný film oficiálne vydaný na VHS.
- V úvodní scéně má na sobě mladší z lupičů triko s nápisem Night Owl. Staršího lupiče hraje Stephen McHattie (Leland), který si později ve filmu Strážci - Watchman (2009) zahrál Hollise Masona, známého také jako "Nite Owl".
- Maria Bello hraje matku Ashtona Holmese, přestože v reálném životě je jen o jedenáct let starší.
- William Hurt natočil svojí roli za úctihodných pět dní, ve filmu se objeví jen v jedné scéně a přesto byl nominován na Oscara za vedlejší roli. (Karlos80)
- Thomas Jane a Harrison Ford odmítli roli Toma Stalla.
- David Cronenberg získal za film nominaci na Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Benátkách.
- Předlohou scénáře byl komiks Johna Wagnera, z jeho pera pochází například také zfilmovaný Soudce Dredd (1995), a kreslíře Vince Locka. Známé jsou jeho ilustrace bookletové verze kontroverzní deathmetalové skupiny Cannibal Corpse.
- Děj je zasazený do fiktivního města Millbrook v Indianě. Název je převzaný podle Millbrooku, ve kterém se skutečně natáčelo, ale nachází se v Kanadě. Scény, odehrávající se ve Philadelphii, se zase natáčely v Torontu. Točilo se od 2. srpna do 14. listopadu 2004.
- Mickův příběh o jeho přítelkyni, která ho bodla kusem rozbitého zrcadla, je zážitkem samotného režiséra. Během natáčení snímku Shivers (1975) ho totiž herečka Lynn Lowry bodla do zad vidličkou.
- Lupiči na začátku filmu se jmenují Leland a Orser, což je odkaz na herce Lelanda Orsera, který si zahrál například ve fimu Sedm (1995).
- 32-milionová komiksová adaptace vydělala během úvodního víkendu (23. – 25. 9. 2005) ve 14 severoamerických kinech 515 992 dolarů. Později se však dočkala širšího nasazení a po měsíci promítání se výdělek vyšplhal na 26,3 mil. dolarů.
- Aby si Viggo Mortensen zdokonalil svoj filadelfský prízvuk, trávil veľa voľného času so strýkom a bratom Marie Bellovej (obaja žijú vo Philadelphii).
- Film bol vyhlásený Online Film Critics Society za najlepší film roku 2005.
- Film obsadil 2. miesto v kategórii najlepší film roku 2005 podľa členov Národnej spoločnosti filmových kritikov.
- Kritici z americkej tlačovej agentúry (Associated Press) zaradili film na 3. miesto medzi najlepšími filmami roku 2005.
- Gangstri mali byť pôvodne Taliani. Po obsadení Williama Hurta a Eda Harrisa sa ale režisér David Cronenberg rozhodol zmeniť ich národnosť na írsku.
- Jedná sa o posledný film oficiálne vydaný na VHS.
Odkazy
Hrají:
Viggo Mortensen, Maria Bello, Ed Harris, William Hurt, Ashton Holmes, Peter MacNeill, Stephen McHattie, Greg Bryk, Kyle Schmid, Aidan Devine, Morgan Kelly, Steve Arbuckle, April Mullen, Ian Matthews, R.D. Reid, Sumela Kay, Gerry Quigley, Deborah Drakeford, Heidi Hayes, Bill MacDonald, Michelle McCree, Martha Reilly, Jason Barbeck, Bruce Beaton, Neven Pajkic, Brendan Connor, Nick Antonacci, John Watson, Don Allison, Brittany Payer, Mitch Boughs, George King, Shawn Campbell, Connor Price, Jacob Rolfe