Rok ďábla / Rok ďábla (2002/88/Česko/Komedie, Drama, Hudební) 80% -Originál DVD-
21.01.2024 08:52
JEDNOU VĚTOU
„Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.“
OBSAH
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kapela Čechomor, Jarda Nohavica a jejich problémy s chlastem, o kterých si humornou formou vyprávějí v tomto filmu není zas tak špatný. S radostí jsem se na to koukal, ale že by mě to nějak bavilo, zrovna dvakrát tvrdit nemůžu. Krom toho, že se v něm přiblble kecá i když vtipně, občas do toho ještě hraje příjemná muzika Čechomoru, jenže to je asi tak všechno. Jednou a dost, řekl bych. Na druhou stranu, lidé kolem Ostravy musí tento film bezmezně milovat:) (Malarkey) 3*
Tohle prostě je machrovina první třídy. Kdybych nevěděl jak se opravdu Karel Holas seznámil s Jazem Colemanem, docela bych i věřil té scénce ve výtahu...nejslavněší český taxikář František Černý coby Marie Rottrová je úchvatný:) A Karel Plíhal je taky kapitolka sama pro sebe. Nezapomenutelné poetické scénky, kontrasty, skvělá hudba (taktéž kontrastní, vezměte si Čechomor, Jarka Nohavicu a Killing Joke), prostě výjimečný film. Kdyby mi tak ještě někdo vysvětlil, co znamenalo to s tím metrem.... (Gemini) 5*
Jak už jsme mohli být svědky ve filmu Mňága - Happy End, Petr Zelenka je excelentní mystifikátor. Snímkem Rok ďábla tímto jen potvrdil svou pověst a předešlý "mystifikačně-hudební" film ještě o něco překonal. Z hlavních protagonistů musím vyzvednout hlavně Františka Černého, který opravdu překvapil. Ale samozřejmě i ostatní (včetně Jaze Colemana) jsou naprosto jedineční a nepopsatelní - to se musí zkrátka a jednoduše vidět a strávit. (Radyo) 4*
VELKÁ RECENZE
Scenárista a režisér Petr Zelenka se v Roku ďábla vrací k poetice fiktivního hraného hudebního dokumentu, kterou uplatnil už ve snímcích Visací zámek 1982-2007 (TV-1993) a Mňága – Happy End (1996). Inspiraci k originální a promyšlené mystifikaci tentokrát našel při společném koncertu písničkáře Jaromíra Nohavici a Čechomoru (Českomoravské hudební společnosti). Napsal biograficky laděný scénář o přátelství muzikantů Nohavici a Karla Plíhala a o jejich setkání s Čechomorem. Do děje, odehrávajícího se mj. v protialkoholické léčebně či v povrchovém dole, ale především na koncertech a v jejich zákulisí, výrazně vstupují dva cizinci: fiktivní postava nizozemského dokumentaristy Jana Holmana (hraje ho nizozemský distributor Jan Prent) a Jaz Coleman, dirigent opery v Sydney a bývalý zpěvák britské skupiny Killing Joke, který v Čechách nastudoval vystoupení Čechomoru se symfonickým orchestrem. Křehký příběh o přátelství, zázracích, andělech a ďáblech i o hudbě nebo o alkoholismu se odvíjí v retrospektivách, ilustrujících výpovědi protagonistů. Těží zejména z výrazných osobností, vyzařujících zvláštní energii, a z působivé hudby (jejíž výběr je rovněž dílem Petra Zelenky). Natáčelo se na 16mm materiál (často při autentických koncertech) později převedený na klasický formát.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Několik lidí z různých zemí mluví o tom, jak jejich blízcí najednou explodovali a úplně zmizeli... Nizozemský dokumentarista Jan Holman, člen sdružení Anonymních alkoholiků, přijíždí do Čech natáčet snímek o alkoholicích. V protialkoholické léčebně (ve zchátralém zámečku) se setká s Jaromírem Nohavicou, kterého sem přivedl jeho kamarád a kolega Karel Plíhal, protože Jarek už zapomínal při koncertech texty. Nohavica bere Janovo natáčení jako součást terapie, při níž se musí starat o opilce a podstupovat společná sezení. Skupina Čechomor hraje na fiktivním Plíhalově pohřbu. Muzikant, který si obřad sám objednal, vše sleduje dalekohledem. Po návratu z léčení pokračuje Nohavica s Plíhalem v koncertování. Karlovi se předtím při návštěvách v léčebně tak zalíbilo, že ho odtamtud jen s obtížemi vyhazovali. Teď se mu zase zalíbí v autě, jež odmítá opustit. Jarek musí vystupovat sám. Diváci pak očumují Karla v autě. Plíhal při vystoupení v televizi před moderátorkou Obzinovou jen mlčí. Skončí u doktora. Pokusy přimět ho k řeči různými terapiemi, včetně bahenní jsou marné. Až po čase vyřídí doktor Nohavicovi Karlův vzkaz, že se má dát dohromady s Čechomorem. Členové kapely Karel Holas a František Černý vzpomínají na to, jak hráli při svatbách, při pohřbech i na ulici. Pak často vystupovali pro filmaře. Holas dostal angažmá: hrál na housle ve výtazích luxusních hotelů (místo reprodukované elevator music). Tady ho objevil dirigent Sydneyské opery a bývalý zpěvák britské kapely Killing Joke, enigmatický Jaz Coleman. Nohavica se vydá za Černým, který pracuje jako účetní i jako trhač lístků v jednom klubu. Ten večer však musí František zaskočit v travesty show místo nemocného mladíka: zpívá píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm, k níž Nohavica kdysi napsal text. Černý se před svým idolem stydí. Málo známý Čechomor si najednou mohl vybrat mezi turné s Jazem Colemanem a symfonickým orchestrem nebo vystupováním s Nohavicou. Kapela si vybere Nohavicu. Písničkář vysvětluje muzikantům při zkoušce Nohavicovu teorii alkoholického kopce (NTAK): každý piják jako by šel do kopce. Když se však dostane na vrchol, následuje už jen pád dolů. Potíž je v tom, že pro každého je kopec jinak vysoký. Někteří šťastlivci se k jeho vrcholu nikdy nedostanou. Nedostatečné sehrání se projeví při prvním společném koncertu, při němž Černému chytí nohavice od kroje. Coleman, který byl v publiku, je však nadšený. Na dalších koncertech už hraje František na elektrickou kytaru. Dostavují se úspěchy: za kapelou chodí dívky pro podpisy. Při tiskové konferenci se novináři ptají Čechomoru jen na Nohavicu. Zajímá je také, zda písničkář nosí trenýrky nebo slipy. Muzikanti tuto otázku potom rozebírají v soukromí. Pohádají se kvůli tomu, ale zároveň si uvědomí, že o svém partnerovi vlastně nic nevědí. Také Holman, který odmítl prodat svůj materiál České televizi, se začne o Nohavicu více zajímat. Písničkář je přesvědčený, že ho Holanďan sleduje jen proto, aby ho natočil, jak začne znovu pít. Dostane chuť a koupí si u benzinové pumpy vodku. Když si všimne, že v novinách, do nichž si zabalil láhev, je zpráva o smrti Karla Kryla (zemřel 3.3.1994) , přemůže se. Holman pochopí, že klíčem k Nohavicovi je jeho kamarád Plíhal. Ten tvrdí cizinci, že mlčení umožňuje poslouchat melodie, jež vycházejí z lidí jako aroma. Jarek před dokumentaristou vzpomíná, jak kdysi vyhrál nad bratrem v šachách jeho strážného anděla, ale nikdy ho nedostal. Podle Holmana je andělem Plíhal. František Černý vypráví, jak učili s kamarády Nohavicu jeho staré písničky. Při koncertu v hradní zřícenině vidí Černý na pódiu transvestita, jehož zastupoval. Později se dozví, že mladík ve stejnou dobu zemřel. Uvědomí si, že se s nimi se všemi něco děje. Požádá Holmana, aby se s ním mohl pomodlit. Zahlédne je Karel Holas, který později začne léčit invalidy. Kapele se náhle svěřují zcela neznámí lidé. I Nohavica si všimne změn: František má stejný knír jako on a později i stejný účes. Černý pochopí, že změny souvisejí s tím, co je ukryto v Nohavicových písních. Jan Holman prosí v kostele Boha, aby mu umožnil slyšet melodie lidí. Přestane mluvit. Tajně se zpije na záchodě. Při posledním koncertu už jsou na pódiu čtyři duchové. Coleman v zákulisí muzikantům zase gratuluje k úspěchu. Holman propije vše, co má, a prodá proto natočený materiál televizi. Čechomor zkouší pod Colemanovým vedením se symfonickým orchestrem. Ďábelský dirigent zaveze kapelu „na poušť“, tedy do povrchového dolu. Tady s pomalovanými muzikanty provede noční obřad (včetně pití a kouření drog), který jim má umožnit „vstoupit branou do země Darth“. Vystoupení v Rudolfinu má velký ohlas. Čechomor se chystá podepsat v zákulisí výnosnou smlouvu, když se v televizi objeví zmanipulovaný pořad o Nohavicovi, podle nějž slavný písničkář nikdy nesložil nic vlastního. Naštvaný Jarek vtrhne do Holmanova bytu. Objeví dokumentaristu zcela zbídačelého a dopraví ho do protialkoholické léčebny. Nohavica, Holas, Černý a Plíhal přijdou za Holanďanem na návštěvu. Plíhalovi se v léčebně zase zalíbí a odmítá odejít. Před šokovanými kamarády najednou mírně vybuchne a po gejzíru jisker z něj nic nezbude. Stal se zázrak. Podle Colemana je však tzv. spontánní exploze celkem běžná věc, související s astrální sférou. Podle Čechomoru byl Plíhal anděl, který odešel do nebe. Podle Nohavici to však byl normální člověk, který mu bude chybět. Kamarádi nesou na hřbitově Plíhalovu prázdnou rakev. A František Černý se náhle začne podobat ďábelskému Colemanovi. Jan Holman v léčebně slyší melodie, stoupající z alkoholiků. Venku zůstává otevřená jizva v krajině: povrchový důl s ďáblovou pouští...
Ocenění:
Český lev
2002 - Nejlepší film
2002 - Petr Zelenka (Nejlepší režie)
2002 - Nejlepší střih
2002 - Nejlepší zvuk
2002 - Čechomor, Jaromír Nohavica, Karel Holas (Nejlepší hudba)
2002 - Divácky nejúspěšnější český film
2002 - Nejlepší filmový plakát
2002 - Jaromír Nohavica (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 - Petr Zelenka (Nejlepší scénář) (nominace)
2002 - Miro Gábor (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 - Jaroslava Pecharová (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2002 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2002 - Petr Zelenka (Velká cena - Křišťálový glóbus)
Premiéra ČR: 7.3.2002
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.1.2005 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 21 333 854
Návštěvnost v ČR 231 890
„Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.“
OBSAH
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kapela Čechomor, Jarda Nohavica a jejich problémy s chlastem, o kterých si humornou formou vyprávějí v tomto filmu není zas tak špatný. S radostí jsem se na to koukal, ale že by mě to nějak bavilo, zrovna dvakrát tvrdit nemůžu. Krom toho, že se v něm přiblble kecá i když vtipně, občas do toho ještě hraje příjemná muzika Čechomoru, jenže to je asi tak všechno. Jednou a dost, řekl bych. Na druhou stranu, lidé kolem Ostravy musí tento film bezmezně milovat:) (Malarkey) 3*
Tohle prostě je machrovina první třídy. Kdybych nevěděl jak se opravdu Karel Holas seznámil s Jazem Colemanem, docela bych i věřil té scénce ve výtahu...nejslavněší český taxikář František Černý coby Marie Rottrová je úchvatný:) A Karel Plíhal je taky kapitolka sama pro sebe. Nezapomenutelné poetické scénky, kontrasty, skvělá hudba (taktéž kontrastní, vezměte si Čechomor, Jarka Nohavicu a Killing Joke), prostě výjimečný film. Kdyby mi tak ještě někdo vysvětlil, co znamenalo to s tím metrem.... (Gemini) 5*
Jak už jsme mohli být svědky ve filmu Mňága - Happy End, Petr Zelenka je excelentní mystifikátor. Snímkem Rok ďábla tímto jen potvrdil svou pověst a předešlý "mystifikačně-hudební" film ještě o něco překonal. Z hlavních protagonistů musím vyzvednout hlavně Františka Černého, který opravdu překvapil. Ale samozřejmě i ostatní (včetně Jaze Colemana) jsou naprosto jedineční a nepopsatelní - to se musí zkrátka a jednoduše vidět a strávit. (Radyo) 4*
VELKÁ RECENZE
Scenárista a režisér Petr Zelenka se v Roku ďábla vrací k poetice fiktivního hraného hudebního dokumentu, kterou uplatnil už ve snímcích Visací zámek 1982-2007 (TV-1993) a Mňága – Happy End (1996). Inspiraci k originální a promyšlené mystifikaci tentokrát našel při společném koncertu písničkáře Jaromíra Nohavici a Čechomoru (Českomoravské hudební společnosti). Napsal biograficky laděný scénář o přátelství muzikantů Nohavici a Karla Plíhala a o jejich setkání s Čechomorem. Do děje, odehrávajícího se mj. v protialkoholické léčebně či v povrchovém dole, ale především na koncertech a v jejich zákulisí, výrazně vstupují dva cizinci: fiktivní postava nizozemského dokumentaristy Jana Holmana (hraje ho nizozemský distributor Jan Prent) a Jaz Coleman, dirigent opery v Sydney a bývalý zpěvák britské skupiny Killing Joke, který v Čechách nastudoval vystoupení Čechomoru se symfonickým orchestrem. Křehký příběh o přátelství, zázracích, andělech a ďáblech i o hudbě nebo o alkoholismu se odvíjí v retrospektivách, ilustrujících výpovědi protagonistů. Těží zejména z výrazných osobností, vyzařujících zvláštní energii, a z působivé hudby (jejíž výběr je rovněž dílem Petra Zelenky). Natáčelo se na 16mm materiál (často při autentických koncertech) později převedený na klasický formát.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Několik lidí z různých zemí mluví o tom, jak jejich blízcí najednou explodovali a úplně zmizeli... Nizozemský dokumentarista Jan Holman, člen sdružení Anonymních alkoholiků, přijíždí do Čech natáčet snímek o alkoholicích. V protialkoholické léčebně (ve zchátralém zámečku) se setká s Jaromírem Nohavicou, kterého sem přivedl jeho kamarád a kolega Karel Plíhal, protože Jarek už zapomínal při koncertech texty. Nohavica bere Janovo natáčení jako součást terapie, při níž se musí starat o opilce a podstupovat společná sezení. Skupina Čechomor hraje na fiktivním Plíhalově pohřbu. Muzikant, který si obřad sám objednal, vše sleduje dalekohledem. Po návratu z léčení pokračuje Nohavica s Plíhalem v koncertování. Karlovi se předtím při návštěvách v léčebně tak zalíbilo, že ho odtamtud jen s obtížemi vyhazovali. Teď se mu zase zalíbí v autě, jež odmítá opustit. Jarek musí vystupovat sám. Diváci pak očumují Karla v autě. Plíhal při vystoupení v televizi před moderátorkou Obzinovou jen mlčí. Skončí u doktora. Pokusy přimět ho k řeči různými terapiemi, včetně bahenní jsou marné. Až po čase vyřídí doktor Nohavicovi Karlův vzkaz, že se má dát dohromady s Čechomorem. Členové kapely Karel Holas a František Černý vzpomínají na to, jak hráli při svatbách, při pohřbech i na ulici. Pak často vystupovali pro filmaře. Holas dostal angažmá: hrál na housle ve výtazích luxusních hotelů (místo reprodukované elevator music). Tady ho objevil dirigent Sydneyské opery a bývalý zpěvák britské kapely Killing Joke, enigmatický Jaz Coleman. Nohavica se vydá za Černým, který pracuje jako účetní i jako trhač lístků v jednom klubu. Ten večer však musí František zaskočit v travesty show místo nemocného mladíka: zpívá píseň Marie Rottrové Lásko voníš deštěm, k níž Nohavica kdysi napsal text. Černý se před svým idolem stydí. Málo známý Čechomor si najednou mohl vybrat mezi turné s Jazem Colemanem a symfonickým orchestrem nebo vystupováním s Nohavicou. Kapela si vybere Nohavicu. Písničkář vysvětluje muzikantům při zkoušce Nohavicovu teorii alkoholického kopce (NTAK): každý piják jako by šel do kopce. Když se však dostane na vrchol, následuje už jen pád dolů. Potíž je v tom, že pro každého je kopec jinak vysoký. Někteří šťastlivci se k jeho vrcholu nikdy nedostanou. Nedostatečné sehrání se projeví při prvním společném koncertu, při němž Černému chytí nohavice od kroje. Coleman, který byl v publiku, je však nadšený. Na dalších koncertech už hraje František na elektrickou kytaru. Dostavují se úspěchy: za kapelou chodí dívky pro podpisy. Při tiskové konferenci se novináři ptají Čechomoru jen na Nohavicu. Zajímá je také, zda písničkář nosí trenýrky nebo slipy. Muzikanti tuto otázku potom rozebírají v soukromí. Pohádají se kvůli tomu, ale zároveň si uvědomí, že o svém partnerovi vlastně nic nevědí. Také Holman, který odmítl prodat svůj materiál České televizi, se začne o Nohavicu více zajímat. Písničkář je přesvědčený, že ho Holanďan sleduje jen proto, aby ho natočil, jak začne znovu pít. Dostane chuť a koupí si u benzinové pumpy vodku. Když si všimne, že v novinách, do nichž si zabalil láhev, je zpráva o smrti Karla Kryla (zemřel 3.3.1994) , přemůže se. Holman pochopí, že klíčem k Nohavicovi je jeho kamarád Plíhal. Ten tvrdí cizinci, že mlčení umožňuje poslouchat melodie, jež vycházejí z lidí jako aroma. Jarek před dokumentaristou vzpomíná, jak kdysi vyhrál nad bratrem v šachách jeho strážného anděla, ale nikdy ho nedostal. Podle Holmana je andělem Plíhal. František Černý vypráví, jak učili s kamarády Nohavicu jeho staré písničky. Při koncertu v hradní zřícenině vidí Černý na pódiu transvestita, jehož zastupoval. Později se dozví, že mladík ve stejnou dobu zemřel. Uvědomí si, že se s nimi se všemi něco děje. Požádá Holmana, aby se s ním mohl pomodlit. Zahlédne je Karel Holas, který později začne léčit invalidy. Kapele se náhle svěřují zcela neznámí lidé. I Nohavica si všimne změn: František má stejný knír jako on a později i stejný účes. Černý pochopí, že změny souvisejí s tím, co je ukryto v Nohavicových písních. Jan Holman prosí v kostele Boha, aby mu umožnil slyšet melodie lidí. Přestane mluvit. Tajně se zpije na záchodě. Při posledním koncertu už jsou na pódiu čtyři duchové. Coleman v zákulisí muzikantům zase gratuluje k úspěchu. Holman propije vše, co má, a prodá proto natočený materiál televizi. Čechomor zkouší pod Colemanovým vedením se symfonickým orchestrem. Ďábelský dirigent zaveze kapelu „na poušť“, tedy do povrchového dolu. Tady s pomalovanými muzikanty provede noční obřad (včetně pití a kouření drog), který jim má umožnit „vstoupit branou do země Darth“. Vystoupení v Rudolfinu má velký ohlas. Čechomor se chystá podepsat v zákulisí výnosnou smlouvu, když se v televizi objeví zmanipulovaný pořad o Nohavicovi, podle nějž slavný písničkář nikdy nesložil nic vlastního. Naštvaný Jarek vtrhne do Holmanova bytu. Objeví dokumentaristu zcela zbídačelého a dopraví ho do protialkoholické léčebny. Nohavica, Holas, Černý a Plíhal přijdou za Holanďanem na návštěvu. Plíhalovi se v léčebně zase zalíbí a odmítá odejít. Před šokovanými kamarády najednou mírně vybuchne a po gejzíru jisker z něj nic nezbude. Stal se zázrak. Podle Colemana je však tzv. spontánní exploze celkem běžná věc, související s astrální sférou. Podle Čechomoru byl Plíhal anděl, který odešel do nebe. Podle Nohavici to však byl normální člověk, který mu bude chybět. Kamarádi nesou na hřbitově Plíhalovu prázdnou rakev. A František Černý se náhle začne podobat ďábelskému Colemanovi. Jan Holman v léčebně slyší melodie, stoupající z alkoholiků. Venku zůstává otevřená jizva v krajině: povrchový důl s ďáblovou pouští...
Ocenění:
Český lev
2002 - Nejlepší film
2002 - Petr Zelenka (Nejlepší režie)
2002 - Nejlepší střih
2002 - Nejlepší zvuk
2002 - Čechomor, Jaromír Nohavica, Karel Holas (Nejlepší hudba)
2002 - Divácky nejúspěšnější český film
2002 - Nejlepší filmový plakát
2002 - Jaromír Nohavica (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 - Petr Zelenka (Nejlepší scénář) (nominace)
2002 - Miro Gábor (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 - Jaroslava Pecharová (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2002 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2002 - Petr Zelenka (Velká cena - Křišťálový glóbus)
Premiéra ČR: 7.3.2002
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.1.2005 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 21 333 854
Návštěvnost v ČR 231 890
Tvůrci a herci
Petr Zelenka (Režie), Pavel Strnad (Produkce), Karel Holas (Hudba), Čechomor (Hudba), Jaromír Nohavica (Hudba), Miro Gábor (Kamera), David Charap (Střih), Milan Býček (Scénografie), Jaroslava Pecharová (Kostýmy), Michal Holubec (Zvuk), Jana Dopitová (Masky), Jaromír Nohavica (Herec), František Černý (Herec), Jan Prent (Herec), Václav Glazar (Herec), Jan Tříska (Herec), Jan P. Muchow (Herec), Jan Hřebejk (Herec), Saša Gedeon (Herec), David Černý (Herec), Karel Plíhal (Herec), Jaz Coleman (Herec), Jitka Obzinová (Herec), Danuše Klichová (Herec), Karel Holas (Herec), Marcela Holubcová (Herec), Jan Foll (Herec), Bohumila Zelenková (Herec), Benjamin Tuček (Herec), Čestmír Kopecký (Herec), Linda Kotisová (Herec), Sandra Milčinská (Herec)
2002/88/Česko/Komedie, Drama, Hudební
Zajímavost k filmu
- Film podpořil Státní fond kinematografie.
- Ve chvílích, kdy Čechomor nebo Jarek Nohavica koncertovali např. v Ostravě a film se natáčel na druhém konci republiky, bylo nutné angažovat jejich dvojníky.
- Do filmu se zapojil i Jan Hřebejk, a to do scény s hasícími přístroji, ve které si zahrál i režisér Petr Zelenka.
- Filmová protialkoholní léčebna se nachází na zámku v Lysé nad Labem, nyní domov důchodců. Záběry z koncertu se natáčely na hradu Rábí. Filmování probíhalo také ve Strážnici.
- Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus.
- Jaromír Nohavica se opravdu léčil z alkoholismu v devadesátých letech.
- I když je tento film čistě fiktivní, Jaromír Nohavica do něj vkládá hodně ze svého života a spousta věcí je podobná událostem v jeho životě.
- Námět filmu napsal Petr Zelenka v autobusu, cestou z Bangkoku.
- Ve chvílích, kdy Čechomor nebo Jarek Nohavica koncertovali např. v Ostravě a film se natáčel na druhém konci republiky, bylo nutné angažovat jejich dvojníky.
- Do filmu se zapojil i Jan Hřebejk, a to do scény s hasícími přístroji, ve které si zahrál i režisér Petr Zelenka.
- Filmová protialkoholní léčebna se nachází na zámku v Lysé nad Labem, nyní domov důchodců. Záběry z koncertu se natáčely na hradu Rábí. Filmování probíhalo také ve Strážnici.
- Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus.
- Jaromír Nohavica se opravdu léčil z alkoholismu v devadesátých letech.
- I když je tento film čistě fiktivní, Jaromír Nohavica do něj vkládá hodně ze svého života a spousta věcí je podobná událostem v jeho životě.
- Námět filmu napsal Petr Zelenka v autobusu, cestou z Bangkoku.
Odkazy
Hrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman, Jitka Obzinová, Danuše Klichová, Karel Holas, Marcela Holubcová, Jan Foll, Bohumila Zelenková, Benjamin Tuček, Čestmír Kopecký, Linda Kotisová, Sandra Milčinská