Requiem pro panenku / Requiem pro panenku (1991/94/Československo/Drama, Thriller, Psychologický) 78% -Blu-ray-
21.01.2024 08:50
JEDNOU VĚTOU
„Něha, brutalita a naděje... Film inspirovaný skutečnou událostí z roku 1984“
OBSAH
Do ústavu sociální péče pro mentálně postižené dívky přivezou policisté čtrnáctiletou dívku Mariku v těžkém psychickém šoku. Její otec se ji totiž pokusil znásilnit. Dívka se snaží upozornit na to, že sem nepatří, a když nikdo nereaguje, chce z ústavu utéct. Dostává se tak do sporu s cynickým personálem i s lhostejným ředitelem. Život v ústavu připomíná peklo. Sadistické vychovatelky týrají postižené dívky a udržují je pod silnými dávkami prášků. Zoufalá Marika přesto nepřestává doufat. Podaří se jí sice uprchnout, je však donucena k návratu. Její spory s vychovatelkami se stále vyhrocují a směřují k tragickému vyvrcholení…
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Otevřeli se dveře světu, filmaři se přestáli bát a Filip Renč si hned v mezi dobí dvou republik vytvořil film, na který se prostě nezapomíná. Uznávám, že filmařsky jsem s ním měl trošičku problém. Především proto, že se ve většině času odehrává ve tmě. To ale zastiňuje samotný příběh, který je dost brutální. A Aňa Geislerová v něm předvádí, že post nejvýraznější české herečky si vydobyla naprosto poctivou formou. (Malarkey) 4*
Wau! Pane Renči, neuznávám vaše kvality tak jak si asi zasloužíte, ale tímto filmem jste mi dokázal jak jste dobrý. Velmi sugestivně podanný a působivý příběh o světě v dětském ústavu, který porazi každého ze židle a koho ne, ten na ni neseděl. Použití tmy, herecký koncert Anny Geislerove, Evy Holubové a Báry Hrzánové je zakončen tak jak se dalo očekávat. Trochu nesmyslným odsouzením, nad kterým se dá pochybovat. Nejlepší Renčův film se skvělou hudbou Ondřeje Soukupa a výbornými herci co říci víc?(snímek jsme viděl den po Spíčích a at se na mě nikdo nezlobí(sorry, Roberte) Rekviem je lepší a to o 1/2* minimálně. (Djkoma) 4*
Renč je zřejmě exhibicionista, kterej chtěl, aby jeho pinďoura vidělo hodně lidí, tak jako reklamní trik použil "natočeno podle skutečné události". Než jsem se na Requiem pro panenku podíval, trochu jsem zagooglil a vyhledal jsem si nějaký informace o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Tenhle film je možná inspirován skutečnou událostí, ale to je dost velkej rozdíl. Když už chtěl Renč timhle na někoho udělat dojem, tak si moh třeba aspoň odpustit záběr, ve kterym se vyskytuje IFA L60, protože ta se v roce 1984 nevyráběla. Taky třeba scéna z motorestu mi nějak nepasovala do roku 1984. Takovýhle výherní automaty tu tenkrát určitě nebyly. A možná i některý oblečení a účesy poněkud předběhly dobu. Prostě našlo by se toho dost... A když to budu brát jako vymyšlenej příběh, tak tomu dám maximálně 2 hvězdy. Prostě to neni nic extra, takže moc nechápu, kde to nabralo takový vysoký hodnocení. Jestli tady něco zaslouží pochvalu, tak snad akorát výkon Eduarda Cupáka, kterej ovšem nedostal moc prostoru. Radši se podívejte na Requiem za sen :-) (dobytek) 2*
VELKÁ RECENZE
Čtrnáctiletá Marika, kterou znásilnil vlastní otec, je v noci z rozhodnutí soudu odvezena do Ústavu sociální péče, umístěném v chátrajícím zámečku. Ke svému zděšení Marika ráno zjistí, že se ocitla v domově pro mentálně postižené dívky. Při úvodní zdravotní prohlídce lékař alkoholik potvrdí,že dívka tam nepatří.Jeho slova však nic neznamenají, personál včetně ředitele svěřené dívky ani osud Mariky nezajímá. Chovanky udržují pod prášky a zacházejí s nimi velmi necitlivě. Vychovatelka Krocová se navíc vyžívá v až sadistických trestech, Volfová projevuje lesbické sklony, dosazená komunistka se stará jen o svou cestu za synem do Ameriky. Jen vychovatelce Sukové, pravděpodobně bývalé řádové sestře, nejsou dívky lhostejné. Marika se snaží dostat z ústavu, podaří se jí utéci, ale je vrácena nazpět. Z chovanek se k ní upne retardovaná Johanka. Marika zkusí odeslat dopis, ale i ten je zadržen. A Volfová ji za to zavře do venkovní drátěné klece , kde ji nechá v dešti. Také Johanku, která projevuje Marice svou příchylnost, zavřou - do sklepa. Marika uslyší její nářek, dostane se z klece, spustí sirénu a Johanku osvobodí. Obě se ukryjí v sušárně. Když je Volfová objeví, Marika škrtne zápalkou.Hořlavina, uložená v sušárně, vybuchne a vzniknutý požár se rychle rozšíří. Marika se marně snaží pomoci ležícím chovankám, zamčeným ve 2. patře. Zahyne i Johanka, která se vydala do ohně, aby našla kamarádku Mariku. - Uplynulo pět. Marika se zastaví u zbořeniště zámečku. Strávila pět let ve vězení za žhářství, vychovatelky, odpovědné za smrt dvaceti šesti dívek, vyvázly s podmínkou. Marika na klice boudy objeví motiv slunce, který stále malovala Johanka.
Závěrečný titulek: „Při požáru v roce 1984 zahynulo dvacet šest chovanek ústavu. V následujícím soudním přelíčení byly vychovatelky Volfová a Procházková odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok za trestný čin týrání svěřené osoby, vychovatelka Krocová na devět měsíců s podmíněným odkladem. Marika Fárová byla odsouzena za žhářství k trestu odnětí svobody na pět let nepodmíněně.“ Autor reportáže Josef Klíma později zjistil, že v případu došlo při vyšetřování k manipulacím s fakty, a vychovatelkám se dodatečně omluvil.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 6.2.1992
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.5.2005 (DVD) 25.05.2005
Poprvé na DVD: 1.5.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 9.9.2015 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 5 571 605
Návštěvnost v ČR 445 705
BONUSY (Blu-ray)
• Fotogalerie
„Něha, brutalita a naděje... Film inspirovaný skutečnou událostí z roku 1984“
OBSAH
Do ústavu sociální péče pro mentálně postižené dívky přivezou policisté čtrnáctiletou dívku Mariku v těžkém psychickém šoku. Její otec se ji totiž pokusil znásilnit. Dívka se snaží upozornit na to, že sem nepatří, a když nikdo nereaguje, chce z ústavu utéct. Dostává se tak do sporu s cynickým personálem i s lhostejným ředitelem. Život v ústavu připomíná peklo. Sadistické vychovatelky týrají postižené dívky a udržují je pod silnými dávkami prášků. Zoufalá Marika přesto nepřestává doufat. Podaří se jí sice uprchnout, je však donucena k návratu. Její spory s vychovatelkami se stále vyhrocují a směřují k tragickému vyvrcholení…
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Otevřeli se dveře světu, filmaři se přestáli bát a Filip Renč si hned v mezi dobí dvou republik vytvořil film, na který se prostě nezapomíná. Uznávám, že filmařsky jsem s ním měl trošičku problém. Především proto, že se ve většině času odehrává ve tmě. To ale zastiňuje samotný příběh, který je dost brutální. A Aňa Geislerová v něm předvádí, že post nejvýraznější české herečky si vydobyla naprosto poctivou formou. (Malarkey) 4*
Wau! Pane Renči, neuznávám vaše kvality tak jak si asi zasloužíte, ale tímto filmem jste mi dokázal jak jste dobrý. Velmi sugestivně podanný a působivý příběh o světě v dětském ústavu, který porazi každého ze židle a koho ne, ten na ni neseděl. Použití tmy, herecký koncert Anny Geislerove, Evy Holubové a Báry Hrzánové je zakončen tak jak se dalo očekávat. Trochu nesmyslným odsouzením, nad kterým se dá pochybovat. Nejlepší Renčův film se skvělou hudbou Ondřeje Soukupa a výbornými herci co říci víc?(snímek jsme viděl den po Spíčích a at se na mě nikdo nezlobí(sorry, Roberte) Rekviem je lepší a to o 1/2* minimálně. (Djkoma) 4*
Renč je zřejmě exhibicionista, kterej chtěl, aby jeho pinďoura vidělo hodně lidí, tak jako reklamní trik použil "natočeno podle skutečné události". Než jsem se na Requiem pro panenku podíval, trochu jsem zagooglil a vyhledal jsem si nějaký informace o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Tenhle film je možná inspirován skutečnou událostí, ale to je dost velkej rozdíl. Když už chtěl Renč timhle na někoho udělat dojem, tak si moh třeba aspoň odpustit záběr, ve kterym se vyskytuje IFA L60, protože ta se v roce 1984 nevyráběla. Taky třeba scéna z motorestu mi nějak nepasovala do roku 1984. Takovýhle výherní automaty tu tenkrát určitě nebyly. A možná i některý oblečení a účesy poněkud předběhly dobu. Prostě našlo by se toho dost... A když to budu brát jako vymyšlenej příběh, tak tomu dám maximálně 2 hvězdy. Prostě to neni nic extra, takže moc nechápu, kde to nabralo takový vysoký hodnocení. Jestli tady něco zaslouží pochvalu, tak snad akorát výkon Eduarda Cupáka, kterej ovšem nedostal moc prostoru. Radši se podívejte na Requiem za sen :-) (dobytek) 2*
VELKÁ RECENZE
Čtrnáctiletá Marika, kterou znásilnil vlastní otec, je v noci z rozhodnutí soudu odvezena do Ústavu sociální péče, umístěném v chátrajícím zámečku. Ke svému zděšení Marika ráno zjistí, že se ocitla v domově pro mentálně postižené dívky. Při úvodní zdravotní prohlídce lékař alkoholik potvrdí,že dívka tam nepatří.Jeho slova však nic neznamenají, personál včetně ředitele svěřené dívky ani osud Mariky nezajímá. Chovanky udržují pod prášky a zacházejí s nimi velmi necitlivě. Vychovatelka Krocová se navíc vyžívá v až sadistických trestech, Volfová projevuje lesbické sklony, dosazená komunistka se stará jen o svou cestu za synem do Ameriky. Jen vychovatelce Sukové, pravděpodobně bývalé řádové sestře, nejsou dívky lhostejné. Marika se snaží dostat z ústavu, podaří se jí utéci, ale je vrácena nazpět. Z chovanek se k ní upne retardovaná Johanka. Marika zkusí odeslat dopis, ale i ten je zadržen. A Volfová ji za to zavře do venkovní drátěné klece , kde ji nechá v dešti. Také Johanku, která projevuje Marice svou příchylnost, zavřou - do sklepa. Marika uslyší její nářek, dostane se z klece, spustí sirénu a Johanku osvobodí. Obě se ukryjí v sušárně. Když je Volfová objeví, Marika škrtne zápalkou.Hořlavina, uložená v sušárně, vybuchne a vzniknutý požár se rychle rozšíří. Marika se marně snaží pomoci ležícím chovankám, zamčeným ve 2. patře. Zahyne i Johanka, která se vydala do ohně, aby našla kamarádku Mariku. - Uplynulo pět. Marika se zastaví u zbořeniště zámečku. Strávila pět let ve vězení za žhářství, vychovatelky, odpovědné za smrt dvaceti šesti dívek, vyvázly s podmínkou. Marika na klice boudy objeví motiv slunce, který stále malovala Johanka.
Závěrečný titulek: „Při požáru v roce 1984 zahynulo dvacet šest chovanek ústavu. V následujícím soudním přelíčení byly vychovatelky Volfová a Procházková odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok za trestný čin týrání svěřené osoby, vychovatelka Krocová na devět měsíců s podmíněným odkladem. Marika Fárová byla odsouzena za žhářství k trestu odnětí svobody na pět let nepodmíněně.“ Autor reportáže Josef Klíma později zjistil, že v případu došlo při vyšetřování k manipulacím s fakty, a vychovatelkám se dodatečně omluvil.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 6.2.1992
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.5.2005 (DVD) 25.05.2005
Poprvé na DVD: 1.5.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 9.9.2015 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 5 571 605
Návštěvnost v ČR 445 705
BONUSY (Blu-ray)
• Fotogalerie
Tvůrci a herci
Filip Renč (Režie), Věra Kopecká (Produkce), Ondřej Soukup (Hudba), Juraj Fándli (Kamera), Jan Mattlach (Střih), Luděk Kouřil (Scénografie), Alena Mejzlíková (Kostýmy), Eva Miklová (Kostýmy), Marta Mališková (Kostýmy), Václav Vondráček (Zvuk), Ivo Strangmüller (Masky), Marcela Kouřilová (Masky), Filip Renč (Scénář), Igor Chaun (Scénář), Zdeněk Zelenka (Scénář), Josef Klíma (povídka) (Předloha), Aňa Geislerová (Herec), Eva Holubová (Herec), Barbora Hrzánová (Herec), Filip Renč (Herec), Soňa Valentová (Herec), Jaroslava Hanušová (Herec), Jan Schmid (Herec), Věra Nováková (Herec), Eduard Cupák (Herec), Stanislav Tříska (Herec), Vlasta Mecnarowská (Herec), Zuzana Dančiaková (Herec), Josef Klíma (Herec)
1991/94/Československo/Drama, Thriller, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Postavu, kterou ztvárnil režisér Filip Renč, měl původně hrát Martin Dejdar, ale těsně před natáčením z toho sešlo, a tak si v časové tísni, kdy nebyl čas hledat náhradu, zahrál roli Vikiho sám Renč. (Zdroj: Rozmarná léta českého filmu - díl 3 (1992)).
- René Lízna, kterého lidé znají spíše jako Evu Kováčovou, je po smrti. Žhář, který ještě jako dívka způsobil v roce 1984 požár sociálního ústavu v Měděnci v severních Čechách, při němž zahynulo 26 pacientek, utekl z brněnské léčebny a ukončil svůj život pod koly vlaku. K tragédii došlo 26. července 2014 na trati mezi Černovicemi a Židenicemi v Brně.
- Autor předlohy Josef Klíma spolupracoval na přípravách filmu s režisérem Filipem Renčem. Uvedl, že byli oba do značné míry ovlivněni Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). „Na filmu je to dost vidět,“ řekl Klíma.
- Herečka Barbora Hrzánová byla při filmování scény, kdy její postava Johanka končí v plamenech, ve skutečném ohrožení. Hořící trám ji dopadl 5 cm před špičky nohou a za ní vzplály dveře. Když režisér scénu ukončil, hasiči ji popadli a v šoku odvlekli do auta. Tam jí dali na vzpamatování hruškovici.
- Režisér Filip Renč měl v době filmování jen 24 let a byl ještě studentem třetího ročníku na FAMU. Ze štábu tak byl nejmladší. Sám to okomentoval slovy: „Byl jsem začínající puberťák a všem jsem měl šéfovat.“
- Závěrečné titulky divákům odhalují, jaké tresty si od soudu hlavní hrdinky odnesly, přičemž tresty odnětí svobody ve filmu znázorněné jsou skutečné tresty, které kdysi v případu padly.
- Johanka (Barbora Hrzánová) je založena na skutečné osobě, avšak oproti filmu neuhořela, nýbrž si zlomila vaz po nešťastném pádu ze schodů, když se jí Eva Kováčová snažila pomoci.
- Snímka získala Hlavnú cenu na festivale Fórum mladého filmu v Bratislave v roku 1991.
- Na místě ústavu dnes není po domě ani po tragédii žádná stopa. O kus dál je od roku 2012 památník šestadvaceti mrtvým chovankám.
- Od reality se ve filmu konkrétně odklání hned několik scén. V ústavu v Měděnci by si například žádná chovanka nehrála na pokoji s kladivem. Žhářka pak při svém činu nevyužila hořlavinu, stačily jí zápalky, papíry a hadry. Požárníci k požáru nepřistupovali laxně, jak se zdá z filmu, pouze neměli čím hasit, protože nenašli hydrant.
- Renč vykreslil mědenecký ústav jako zámek hrůzy. Ve skutečnosti to však byla pěkná vila se zahradou plnou růží.
- Přestože se na začátku filmu objevuje, že snímek je podle skutečné události, Filip Renč uvedl: "Případ z roku 1984 jsem využil jen jako motiv, Requiem je umělecký film."
- Eva Kováčová prozradila, že film viděla několikrát. Dále již jako muž uvedla: "Byl jsem překvapený, že mě hrála Geislerová. Kdyby tam dali nějakou Cikánku, dobře. Ale tohle mi připadá jako diskriminace."
- Filip Renč reálnu hrdinku osobně nezná a nikdy se s ní nesetkal.
- Eva Kováčová, podle níž je film natočen, prozradila, že snímek má s realitou společného jen velmi málo.
- Vo filme hrajú aj skutočné chovankyne z ústavu pro mentálně postižené na Velehradě a ve Zdislavicích.
- Film se nechal inspirovat skutečnou události, kdy v roce 1984 uhořelo šestadvacet chovanek Ústavu sociální péče v Mědenci.
- V skutočnosti sa Geislerovej postava nevolá Marika, ale Eva Kováčová a bola rómka. Momentálne už je z nej René, pretože si zmenila pohlavie. "Marika" bola ťažko zvládatelná a údajne mala lesbický pomer s vychovávateľkou.
- Při natáčení požáru uvězněných dívek se zablokovaly dveře a děvčata skutečně nemohla ven. Díky hasičům ale vše dopadlo dobře.
- Partu opilců si zahráli dobrovolní hasiči. Režisér jim dal do placu pivo a panáky a hasiči tak nemuseli opilost ani moc předstírat.
- René Lízna, kterého lidé znají spíše jako Evu Kováčovou, je po smrti. Žhář, který ještě jako dívka způsobil v roce 1984 požár sociálního ústavu v Měděnci v severních Čechách, při němž zahynulo 26 pacientek, utekl z brněnské léčebny a ukončil svůj život pod koly vlaku. K tragédii došlo 26. července 2014 na trati mezi Černovicemi a Židenicemi v Brně.
- Autor předlohy Josef Klíma spolupracoval na přípravách filmu s režisérem Filipem Renčem. Uvedl, že byli oba do značné míry ovlivněni Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). „Na filmu je to dost vidět,“ řekl Klíma.
- Herečka Barbora Hrzánová byla při filmování scény, kdy její postava Johanka končí v plamenech, ve skutečném ohrožení. Hořící trám ji dopadl 5 cm před špičky nohou a za ní vzplály dveře. Když režisér scénu ukončil, hasiči ji popadli a v šoku odvlekli do auta. Tam jí dali na vzpamatování hruškovici.
- Režisér Filip Renč měl v době filmování jen 24 let a byl ještě studentem třetího ročníku na FAMU. Ze štábu tak byl nejmladší. Sám to okomentoval slovy: „Byl jsem začínající puberťák a všem jsem měl šéfovat.“
- Závěrečné titulky divákům odhalují, jaké tresty si od soudu hlavní hrdinky odnesly, přičemž tresty odnětí svobody ve filmu znázorněné jsou skutečné tresty, které kdysi v případu padly.
- Johanka (Barbora Hrzánová) je založena na skutečné osobě, avšak oproti filmu neuhořela, nýbrž si zlomila vaz po nešťastném pádu ze schodů, když se jí Eva Kováčová snažila pomoci.
- Snímka získala Hlavnú cenu na festivale Fórum mladého filmu v Bratislave v roku 1991.
- Na místě ústavu dnes není po domě ani po tragédii žádná stopa. O kus dál je od roku 2012 památník šestadvaceti mrtvým chovankám.
- Od reality se ve filmu konkrétně odklání hned několik scén. V ústavu v Měděnci by si například žádná chovanka nehrála na pokoji s kladivem. Žhářka pak při svém činu nevyužila hořlavinu, stačily jí zápalky, papíry a hadry. Požárníci k požáru nepřistupovali laxně, jak se zdá z filmu, pouze neměli čím hasit, protože nenašli hydrant.
- Renč vykreslil mědenecký ústav jako zámek hrůzy. Ve skutečnosti to však byla pěkná vila se zahradou plnou růží.
- Přestože se na začátku filmu objevuje, že snímek je podle skutečné události, Filip Renč uvedl: "Případ z roku 1984 jsem využil jen jako motiv, Requiem je umělecký film."
- Eva Kováčová prozradila, že film viděla několikrát. Dále již jako muž uvedla: "Byl jsem překvapený, že mě hrála Geislerová. Kdyby tam dali nějakou Cikánku, dobře. Ale tohle mi připadá jako diskriminace."
- Filip Renč reálnu hrdinku osobně nezná a nikdy se s ní nesetkal.
- Eva Kováčová, podle níž je film natočen, prozradila, že snímek má s realitou společného jen velmi málo.
- Vo filme hrajú aj skutočné chovankyne z ústavu pro mentálně postižené na Velehradě a ve Zdislavicích.
- Film se nechal inspirovat skutečnou události, kdy v roce 1984 uhořelo šestadvacet chovanek Ústavu sociální péče v Mědenci.
- V skutočnosti sa Geislerovej postava nevolá Marika, ale Eva Kováčová a bola rómka. Momentálne už je z nej René, pretože si zmenila pohlavie. "Marika" bola ťažko zvládatelná a údajne mala lesbický pomer s vychovávateľkou.
- Při natáčení požáru uvězněných dívek se zablokovaly dveře a děvčata skutečně nemohla ven. Díky hasičům ale vše dopadlo dobře.
- Partu opilců si zahráli dobrovolní hasiči. Režisér jim dal do placu pivo a panáky a hasiči tak nemuseli opilost ani moc předstírat.
Odkazy
Hrají:
Aňa Geislerová, Barbora Hrzánová, Soňa Valentová, Eva Holubová, Jaroslava Hanušová, Jan Schmid, Filip Renč, Eduard Cupák, Věra Nováková, Vlasta Mecnarowská, Zuzana Dančiaková, Stanislav Tříska, Milan Maňák, Hana Packertová