Kladivo na čarodějnice / Kladivo na čarodějnice (1969/103/Československo/Drama, Historický) 88% -Originál DVD-
17.09.2023 20:37
JEDNOU VĚTOU
„Ďábel je vynalézavý“
OBSAH
Jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695. Inkvizitor Boblig, povolaný do města Šumperka, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky, zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí... Na scénáři s Vávrou spolupracovala i výrazná osobnost českého filmu Ester Krumbachová. Oba obohatili scénář neskrývanou analogií s politickými procesy 50. let, jejichž hrůza začala vycházet v 60. letech najevo. Film se tak v obecné podobě stal působivou výstrahou před zneužíváním neomezené moci nad životy lidí.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Je to všechno hnus fialovej velebnosti. Jenže samotná Církev si tohle pod čepec nedá, tohle prostě dělala, a rozhodně málokdo jí to nedokáže nepřipomenout. Kladivo na čarodějnice je prý natočen tak dobře, že dokáže přestihnout i samotné knižní vydání, a abych pravdu řekl, tak filmem jsem byl unešen. Bylo to svinstvo, nekoukalo se na to hezky, ale byla to krutá pravda, za kterou se církev schovává, ale marně. Všechno je to přehnané. Svinstvo, kterému se nedá zabránit, aneb za vším hledej Ďábla, který se nakonec skrývá tak zdárně, no asi jako kdybych tvrdil, že pod svícnem je největší tma. Kladivo na čarodějnice není hezký film. Je natočen rozhodně mistrně, ale také se na něj hodně těžce kouká. Není na něm nic, co by zdejší atmosféru dokázalo usměrnit, to všechno se tam děje tak syrově až je to opravdu hnus. Od začátku to není hezké, a minutu co minutu se dějí stále horší a horší věci, a nedá se tomu zastavit. Špatné na tom všem samozřejmě je, že tohle inkvizice všecko působila, a zdálo se mi, že tím vším chtěli dát najevo, jaký svinstvo se tam dělo a že nezůstal nikdo potrestán. Proč by taky, když je to vše v rukou církve, ale co si o tom normální člověk má nakonec pomyslet, a jestli normální neví, tak co na to má říct ortodoxní křesťan... (Malarkey) 4*
Těšil jsem se na slavný film, který je možná nadhodnocen (co se týče filmové kvality), ale rozhodně musel vzniknout jako výpověď o zrůdnostech, v které možná někteří lidé nevěří nebo o nich dokonce nevědí. Avšak znalého věcí(jak to chodilo, praktiky...apod) film ho nedokáže překvapit. Mě osobně tím dost zklamal, protože i přes působivé postavy, atmosféru a "nepříjemné" praktiky tu nebylo nic, co by mě jakkoliv překvapilo nebo zarazilo. Asi jsem nikdy neměl dobré smýšlení o režimu a/nebo církvi a to ani z historického hlediska, takže mě film lehce "minul" ve svém poselství, které jsem měl "přečtené předem". (Djkoma) 3*
Mrazivě znepokojivý film, který sotva někoho nechá chladným. Nejhorší je, že to nemá nic do činění s náboženským fanatismem - ten dá v podobě Cupákovy postavy věci pouze do pohybu a to v dobré víře, že vymýtí pověrčivost vesnických bab. SPOJLERY: Vše, co následuje, jednání všech postav je pak už jen ryze racionální - inkvizitor Boblig hrabe majetek zabavovaný čarodějnicím a likviduje své nepřátele a všichni ostatní mlčí, protože mají strach (aby sami neskončili na hranici nebo v případě biskupa, aby přiznáním omylu nebyla podkopána autorita církve). Už v druhé várce odsouzených vystřídají chudé šeredné babizny bohatí měšťané a krásné dívky a další na řadě je dokonce duchovní, který se odvážil Bobligovi vzepřít. Drastické vyznění filmu pak nesouvisí ani tak se scénami tortury, ale s ukázáním jejích výsledků v podobě psychicky zlomených, pološílených, nevinných lidí, ochotně udávajících své nejbližší jen aby se uchránili od dalšího mučení. Obzvlášť působivé je pak prozření Cupákovy postavy, která se bohužel v hrůze nad tím co způsobila, nezmůže na efektivnější odpor. To zůstává na faráři Lautnerovi, který končí na hranici, ale předtím se svou výpovědí postará o to, aby už nikdo další netrpěl. (choze) 5*
VELKÁ RECENZE
Podle skutečných událostí byl v roce 1969 natočen historický snímek (dnes bychom ho mohli označit jako soudní thriller) Kladivo na čarodějnice. Podle stejnojmenné knihy Václava Kaplického z roku 1963 a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678 až 1695 v okolí Šumperku a Velkých Losin na Severní Moravě ho natočil český klasik Otakar Vávra. Scénář mu pomáhala napsat Ester Krumbachová, která na filmu pracovala i jako výtvarnice.
Poté, co je žebračka Maryna Schuchová (Lola Skrbková) přistižena, kterak nepolkne svatou hostii při přijímání, je tento její přečin nahlášen farářem Schmidtem (Eduard Cupák) hraběnce z Galle (Blanka Waleská). Díky jeho přičinlivosti je hraběnkou na losinské panství povolán bývalý olomoucký advokát a inkvizitor Boblig z Edelstadtu (Vladimír Šmeral), který dostane za úkol celý případ vyšetřit. Boblig se svým sluhou a písařem Ignácem (Josef Kemr) brzy získají téměř neomezenou moc a hon na čarodějnice nabude obludných rozměrů. Jednou z jejich obětí bude i šumperský děkan Lautner (Elo Romančík).
Politicky uvolněná 60. léta umožnila Vávrovi po jeho dobově poplatné husitské trilogii z 50. let natočit opravdověji působící díla, kde se místo velkých slov a velkých gest dostala do popředí skutečná oslava citu v Romanci pro křídlovku a skutečná kritika tmářství a manipulace v Kladivu na čarodějnice. Není pak překvapením, že právě tento titul je ve Vávrově značně kvalitativně nevyrovnané filmografii tím nejlepším.
Kromě Vávry a Kaplického předlohy na tom mají zásluhu především herci, z nichž tu největší příležitost dostal Vladimír Šmeral v roli ďábelsky sadistického a bezcitného manipulátora a sofistikovaného vraha Bobliga. Jeho hereckým i názorovým protipólem je slovenský herec Elo Romančík v roli moudrého a učeného duchovního, který právě svou učeností tolik proti sobě popouzel nedostudovaného advokáta Bobliga. V epizodní roli zaujala Soňa Valentová v roli děkanovy schovanky Zuzany Voglickové.
Ostatní velké postavy českého filmu - například Jiří Holý v roli faráře Königa, Čestmír Řanda v roli zrádce děkana Winklera, Ilja Prachař v roli zbabělého rychtáře Gaupa nebo Martin Růžek v roli snadno manipulovatelného biskupa tu příliš prostoru ke svému herectví nedostaly, vhodně však dotváří celkově autenticky působící obraz událostí.
Oproti předloze doznala filmová verze několika změn. Především tu nebyla postava mnicha - vypravěče filmu v podání Václava Lohniského. V knize také nedojde k uvědomění faráře Schmidta, který ve filmu prohlédne a snaží se zastavit již nezastavitelný průběh procesů. V románu je Schmidt stále zatvrzelým nepřítelem děkana Lautnera a nejspolehlivějším Bobligovým spojencem. V knize je Bobligův sluha Ignác popsán jako odpudivý hrbáč, zatímco ve filmu má podobu poměrně charismatického Josefa Kemra. Jinak je ale Vávrův film dosti věrným Kaplického brilantní předloze.
Co pak film povyšuje na vrcholné umělecké dílo, jsou kromě výše zmíněného černobílá kamera Josefa Illíka a hudba Jiřího Srnky, který je i autorem úvodní písně s textem Ester Krumbachové. Název filmu a Kaplického románu dala stejnojmenná kniha, v originále nazvaná Malleus maleficium napsaná roku 1486 dominikány Jakobem Sprengerem a Heinrichem Krammerem, která měla sloužit jako návod na pronásledování čarodějnic.
Vávra kromě adaptace historické látky měl při jeho natáčení v mysli i politické procesy z 50. let s Rudolfem Slánským a Miladou Horákovou, kde byli obžalování rovněž donuceni k naučení se nazpaměť předem napsaných výpovědí. K tomu se podobně jako při procesech s domnělými čarodějnicemi používaly donucovací prostředky, tak působivě ukázané ve filmu, kde byly palečnice, španělská bota a žebřík třemi stupni tortury uplatňované při inkvizičních procesech. Jen málokdo dokázal vydržet bolest při torturách, která byla tak intenzivní, že se pak mučený doznal k čemukoliv.
Kladivo na čarodějnice můžeme vnímat jako zdařilý historický snímek a literární adaptaci a zároveň i jako varování před zneužitím moci. Jak ukazuje film i Kaplického kniha, na začátku stačí malicherná příčina, od níž potom vede spolehlivá cesta k velké tragédii. Doufejme, že v tomto případě zůstane Kladivo na čarodějnice už jen působivě ztvárněným mementem, jehož obsah se už nikdy nebude opakovat.
ANOTACE
Středověké soudní procesy s čarodějnicemi posloužily v roce 1963 jako námět knihy Václava Kaplického, podle které napsali Otakar Vávra a Ester Krumbachová scénář stejnojmenného, vynikajícího historického dramatu Kladivo na čarodějnice (1969). Renomovaný režisér a multitalentovaná kostýmní výtvarnice se však inspirovali i dochovanými soudními zápisy z čarodějnických procesů z let 1678–1695. Název si kniha i film vypůjčily od středověkého manuálu k potírání čarodějnictví Malleus maleficium (1486). Děj filmu se sice soustřeďuje na osudy osob skutečně obžalovaných v čarodějnických procesech, současně však vědomě reflektuje politické procesy z padesátých let s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským, jejichž podrobnosti začaly vycházet v šedesátých letech najevo. Temným protagonistou vyprávění je Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1612–1698), císařský laický inkvizitor, který vedl čarodějnické procesy na Šumpersku a má na svědomí přes sto upálených osob, včetně šumperského děkana Kryštofa Lautnera a jeho mladé hospodyně Zuzany (Soňa Valentová). O náboženství nešlo: inkvizitor se s místní šlechtou podělil o většinu majetku upálených... Vávrův Boblig v podání Vladimíra Šmerala je sadistický fanatik, který prostřednictvím mučení a zastrašování donutí k doznání desítky nevinných lidí. Inkvizitorovým protikladem je humanista Lautner (Elo Romančík), prototyp moderního intelektuála, který se navzdory svému morálnímu přesvědčení nevyhnutelně stává obětí absurdního násilí a nenávisti... Osmapadesátiletý Otakar Vávra v reakci na dobové politické uvolnění realizoval nadčasové, expresivní dílo, jež patří v jeho filmografii k nejlepším. Kladivo na čarodějnice, které se díky pronikavé analýze totalitní moci samozřejmě netěšilo u normalizátorů velké oblibě, uzavírá v režisérově filmografii zajímavé, svobodné období šedesátých let.
„Ďábel je vynalézavý“
OBSAH
Jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695. Inkvizitor Boblig, povolaný do města Šumperka, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky, zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí... Na scénáři s Vávrou spolupracovala i výrazná osobnost českého filmu Ester Krumbachová. Oba obohatili scénář neskrývanou analogií s politickými procesy 50. let, jejichž hrůza začala vycházet v 60. letech najevo. Film se tak v obecné podobě stal působivou výstrahou před zneužíváním neomezené moci nad životy lidí.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Je to všechno hnus fialovej velebnosti. Jenže samotná Církev si tohle pod čepec nedá, tohle prostě dělala, a rozhodně málokdo jí to nedokáže nepřipomenout. Kladivo na čarodějnice je prý natočen tak dobře, že dokáže přestihnout i samotné knižní vydání, a abych pravdu řekl, tak filmem jsem byl unešen. Bylo to svinstvo, nekoukalo se na to hezky, ale byla to krutá pravda, za kterou se církev schovává, ale marně. Všechno je to přehnané. Svinstvo, kterému se nedá zabránit, aneb za vším hledej Ďábla, který se nakonec skrývá tak zdárně, no asi jako kdybych tvrdil, že pod svícnem je největší tma. Kladivo na čarodějnice není hezký film. Je natočen rozhodně mistrně, ale také se na něj hodně těžce kouká. Není na něm nic, co by zdejší atmosféru dokázalo usměrnit, to všechno se tam děje tak syrově až je to opravdu hnus. Od začátku to není hezké, a minutu co minutu se dějí stále horší a horší věci, a nedá se tomu zastavit. Špatné na tom všem samozřejmě je, že tohle inkvizice všecko působila, a zdálo se mi, že tím vším chtěli dát najevo, jaký svinstvo se tam dělo a že nezůstal nikdo potrestán. Proč by taky, když je to vše v rukou církve, ale co si o tom normální člověk má nakonec pomyslet, a jestli normální neví, tak co na to má říct ortodoxní křesťan... (Malarkey) 4*
Těšil jsem se na slavný film, který je možná nadhodnocen (co se týče filmové kvality), ale rozhodně musel vzniknout jako výpověď o zrůdnostech, v které možná někteří lidé nevěří nebo o nich dokonce nevědí. Avšak znalého věcí(jak to chodilo, praktiky...apod) film ho nedokáže překvapit. Mě osobně tím dost zklamal, protože i přes působivé postavy, atmosféru a "nepříjemné" praktiky tu nebylo nic, co by mě jakkoliv překvapilo nebo zarazilo. Asi jsem nikdy neměl dobré smýšlení o režimu a/nebo církvi a to ani z historického hlediska, takže mě film lehce "minul" ve svém poselství, které jsem měl "přečtené předem". (Djkoma) 3*
Mrazivě znepokojivý film, který sotva někoho nechá chladným. Nejhorší je, že to nemá nic do činění s náboženským fanatismem - ten dá v podobě Cupákovy postavy věci pouze do pohybu a to v dobré víře, že vymýtí pověrčivost vesnických bab. SPOJLERY: Vše, co následuje, jednání všech postav je pak už jen ryze racionální - inkvizitor Boblig hrabe majetek zabavovaný čarodějnicím a likviduje své nepřátele a všichni ostatní mlčí, protože mají strach (aby sami neskončili na hranici nebo v případě biskupa, aby přiznáním omylu nebyla podkopána autorita církve). Už v druhé várce odsouzených vystřídají chudé šeredné babizny bohatí měšťané a krásné dívky a další na řadě je dokonce duchovní, který se odvážil Bobligovi vzepřít. Drastické vyznění filmu pak nesouvisí ani tak se scénami tortury, ale s ukázáním jejích výsledků v podobě psychicky zlomených, pološílených, nevinných lidí, ochotně udávajících své nejbližší jen aby se uchránili od dalšího mučení. Obzvlášť působivé je pak prozření Cupákovy postavy, která se bohužel v hrůze nad tím co způsobila, nezmůže na efektivnější odpor. To zůstává na faráři Lautnerovi, který končí na hranici, ale předtím se svou výpovědí postará o to, aby už nikdo další netrpěl. (choze) 5*
VELKÁ RECENZE
Podle skutečných událostí byl v roce 1969 natočen historický snímek (dnes bychom ho mohli označit jako soudní thriller) Kladivo na čarodějnice. Podle stejnojmenné knihy Václava Kaplického z roku 1963 a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678 až 1695 v okolí Šumperku a Velkých Losin na Severní Moravě ho natočil český klasik Otakar Vávra. Scénář mu pomáhala napsat Ester Krumbachová, která na filmu pracovala i jako výtvarnice.
Poté, co je žebračka Maryna Schuchová (Lola Skrbková) přistižena, kterak nepolkne svatou hostii při přijímání, je tento její přečin nahlášen farářem Schmidtem (Eduard Cupák) hraběnce z Galle (Blanka Waleská). Díky jeho přičinlivosti je hraběnkou na losinské panství povolán bývalý olomoucký advokát a inkvizitor Boblig z Edelstadtu (Vladimír Šmeral), který dostane za úkol celý případ vyšetřit. Boblig se svým sluhou a písařem Ignácem (Josef Kemr) brzy získají téměř neomezenou moc a hon na čarodějnice nabude obludných rozměrů. Jednou z jejich obětí bude i šumperský děkan Lautner (Elo Romančík).
Politicky uvolněná 60. léta umožnila Vávrovi po jeho dobově poplatné husitské trilogii z 50. let natočit opravdověji působící díla, kde se místo velkých slov a velkých gest dostala do popředí skutečná oslava citu v Romanci pro křídlovku a skutečná kritika tmářství a manipulace v Kladivu na čarodějnice. Není pak překvapením, že právě tento titul je ve Vávrově značně kvalitativně nevyrovnané filmografii tím nejlepším.
Kromě Vávry a Kaplického předlohy na tom mají zásluhu především herci, z nichž tu největší příležitost dostal Vladimír Šmeral v roli ďábelsky sadistického a bezcitného manipulátora a sofistikovaného vraha Bobliga. Jeho hereckým i názorovým protipólem je slovenský herec Elo Romančík v roli moudrého a učeného duchovního, který právě svou učeností tolik proti sobě popouzel nedostudovaného advokáta Bobliga. V epizodní roli zaujala Soňa Valentová v roli děkanovy schovanky Zuzany Voglickové.
Ostatní velké postavy českého filmu - například Jiří Holý v roli faráře Königa, Čestmír Řanda v roli zrádce děkana Winklera, Ilja Prachař v roli zbabělého rychtáře Gaupa nebo Martin Růžek v roli snadno manipulovatelného biskupa tu příliš prostoru ke svému herectví nedostaly, vhodně však dotváří celkově autenticky působící obraz událostí.
Oproti předloze doznala filmová verze několika změn. Především tu nebyla postava mnicha - vypravěče filmu v podání Václava Lohniského. V knize také nedojde k uvědomění faráře Schmidta, který ve filmu prohlédne a snaží se zastavit již nezastavitelný průběh procesů. V románu je Schmidt stále zatvrzelým nepřítelem děkana Lautnera a nejspolehlivějším Bobligovým spojencem. V knize je Bobligův sluha Ignác popsán jako odpudivý hrbáč, zatímco ve filmu má podobu poměrně charismatického Josefa Kemra. Jinak je ale Vávrův film dosti věrným Kaplického brilantní předloze.
Co pak film povyšuje na vrcholné umělecké dílo, jsou kromě výše zmíněného černobílá kamera Josefa Illíka a hudba Jiřího Srnky, který je i autorem úvodní písně s textem Ester Krumbachové. Název filmu a Kaplického románu dala stejnojmenná kniha, v originále nazvaná Malleus maleficium napsaná roku 1486 dominikány Jakobem Sprengerem a Heinrichem Krammerem, která měla sloužit jako návod na pronásledování čarodějnic.
Vávra kromě adaptace historické látky měl při jeho natáčení v mysli i politické procesy z 50. let s Rudolfem Slánským a Miladou Horákovou, kde byli obžalování rovněž donuceni k naučení se nazpaměť předem napsaných výpovědí. K tomu se podobně jako při procesech s domnělými čarodějnicemi používaly donucovací prostředky, tak působivě ukázané ve filmu, kde byly palečnice, španělská bota a žebřík třemi stupni tortury uplatňované při inkvizičních procesech. Jen málokdo dokázal vydržet bolest při torturách, která byla tak intenzivní, že se pak mučený doznal k čemukoliv.
Kladivo na čarodějnice můžeme vnímat jako zdařilý historický snímek a literární adaptaci a zároveň i jako varování před zneužitím moci. Jak ukazuje film i Kaplického kniha, na začátku stačí malicherná příčina, od níž potom vede spolehlivá cesta k velké tragédii. Doufejme, že v tomto případě zůstane Kladivo na čarodějnice už jen působivě ztvárněným mementem, jehož obsah se už nikdy nebude opakovat.
ANOTACE
Středověké soudní procesy s čarodějnicemi posloužily v roce 1963 jako námět knihy Václava Kaplického, podle které napsali Otakar Vávra a Ester Krumbachová scénář stejnojmenného, vynikajícího historického dramatu Kladivo na čarodějnice (1969). Renomovaný režisér a multitalentovaná kostýmní výtvarnice se však inspirovali i dochovanými soudními zápisy z čarodějnických procesů z let 1678–1695. Název si kniha i film vypůjčily od středověkého manuálu k potírání čarodějnictví Malleus maleficium (1486). Děj filmu se sice soustřeďuje na osudy osob skutečně obžalovaných v čarodějnických procesech, současně však vědomě reflektuje politické procesy z padesátých let s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským, jejichž podrobnosti začaly vycházet v šedesátých letech najevo. Temným protagonistou vyprávění je Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1612–1698), císařský laický inkvizitor, který vedl čarodějnické procesy na Šumpersku a má na svědomí přes sto upálených osob, včetně šumperského děkana Kryštofa Lautnera a jeho mladé hospodyně Zuzany (Soňa Valentová). O náboženství nešlo: inkvizitor se s místní šlechtou podělil o většinu majetku upálených... Vávrův Boblig v podání Vladimíra Šmerala je sadistický fanatik, který prostřednictvím mučení a zastrašování donutí k doznání desítky nevinných lidí. Inkvizitorovým protikladem je humanista Lautner (Elo Romančík), prototyp moderního intelektuála, který se navzdory svému morálnímu přesvědčení nevyhnutelně stává obětí absurdního násilí a nenávisti... Osmapadesátiletý Otakar Vávra v reakci na dobové politické uvolnění realizoval nadčasové, expresivní dílo, jež patří v jeho filmografii k nejlepším. Kladivo na čarodějnice, které se díky pronikavé analýze totalitní moci samozřejmě netěšilo u normalizátorů velké oblibě, uzavírá v režisérově filmografii zajímavé, svobodné období šedesátých let.
Postavy a obsazení
• Elo Romančík - šumperský děkan Kryštof Alois Lautner
• Vladimír Šmeral - Jindřich Boblig
• Soňa Valentová - Zuzana Voglicková
• Blanka Waleská - Angela Sibylla z Galle
• Josef Kemr - Ignác, pobočník Bobliga
• Lola Skrbková - žebračka Maryna Schuchová
• Jiřina Štěpničková - Dorota Groerová
• Marie Nademlejnská - Dorota Davidová, "Davidka"
• Miriam Kantorková - Dorota Tobiášová
• Lubor Tokoš - barvíř Kašpar Sattler
• Blažena Holišová - Marie Sattlerová
• Jaroslava Obermaierová - Lízl Sattlerová
• Rudolf Krátký - bývalý soudce Kašpar Hutter
• Jiří Holý - velkolosinský farář Tomáš König
• Eduard Cupák - sobotínský farář Leander Schmidt
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 23.1.1970
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.1.1996 (VHS) AB Barrandov Home Video, 5.10.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.9.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
• Elo Romančík - šumperský děkan Kryštof Alois Lautner
• Vladimír Šmeral - Jindřich Boblig
• Soňa Valentová - Zuzana Voglicková
• Blanka Waleská - Angela Sibylla z Galle
• Josef Kemr - Ignác, pobočník Bobliga
• Lola Skrbková - žebračka Maryna Schuchová
• Jiřina Štěpničková - Dorota Groerová
• Marie Nademlejnská - Dorota Davidová, "Davidka"
• Miriam Kantorková - Dorota Tobiášová
• Lubor Tokoš - barvíř Kašpar Sattler
• Blažena Holišová - Marie Sattlerová
• Jaroslava Obermaierová - Lízl Sattlerová
• Rudolf Krátký - bývalý soudce Kašpar Hutter
• Jiří Holý - velkolosinský farář Tomáš König
• Eduard Cupák - sobotínský farář Leander Schmidt
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 23.1.1970
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.1.1996 (VHS) AB Barrandov Home Video, 5.10.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.9.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Otakar Vávra (Režie), Jaroslav Solnička (Produkce), Jiří Srnka (Hudba), Josef Illík (Kamera), Antonín Zelenka (Střih), Karel Škvor (Scénografie), Jarmila Konečná (Kostýmy), František Strangmüller (Zvuk), Jiří Šimon (Masky), Elo Romančík (Herec), Vladimír Šmeral (Herec), Soňa Valentová (Herec), Josef Kemr (Herec), Lola Skrbková (Herec), Jiřina Štěpničková (Herec), Marie Nademlejnská (Herec), Miriam Kantorková (Herec), Lubor Tokoš (Herec), Blažena Holišová (Herec), Jaroslava Obermaierová (Herec), Jiří Holý (Herec), Rudolf Krátký (Herec), Čestmír Řanda st. (Herec), Blanka Waleská (Herec), Martin Růžek (Herec), Josef Bláha (Herec), Eduard Cupák (Herec), Ilja Prachař (Herec), Gustav Opočenský (Herec), Václav Lohniský (Herec), Jiří Hurta (Herec), Štěpán Zemánek (Herec), František Holar (Herec), Zdeněk Kryzánek (Herec), Miloš Willig (Herec), Josef Mixa (Herec), Josef Elsner (Herec), Karel Bělohradský (Herec), Karel Čížek (Herec), Zdeněk Dohnal (Herec), Eduard Pavlíček (Herec), Jan Pohan (Herec), Marie Cingrošová (Herec), Ladislav Gzela (Herec), Miloš Hájek (Herec), Zdeněk Hodr (Herec), Zbyněk Jirmář (Herec), Jiří Lír (Herec), Vladimír Navrátil (Herec), Jindřiška Gabriela Preissová (Herec), Jan Prokeš (Herec), Boleslava Svobodová (Herec), Vladimír Švabík (Herec), Alois Vachek (Herec), B. Bruthans (Herec), Martin Kapoun (Herec), I. Horká (Herec), E. Lázničková (Herec), J. Odehnalová (Herec), M. Svoboda (Herec), J. Umlauf (Herec), Zdeněk Derka (Herec), Vladimír Šebesta (Herec), I. Bobková (Herec), J. Janovcová (Herec), O. Mazůrek (Herec), M. Ždánská (Herec), Otakar Rademacher (Herec), J. Bartoš (Herec), L. Kot (Herec), Yvonne Kodoňová (Herec), Zuzana Rumlová (Herec), L. Divišová (Herec), E. Maragnová (Herec), S. Procházková (Herec), R. Propperová (Herec), L. Šindlerová (Herec)
1969/103/Československo/Drama, Historický
Zajímavost k filmu
- Úvodný preslov použil kontroverzný český raper Řezník vo svojej skladbe "Penetrační touhy".
- Pri niektorých scénach si je možné všimnúť, že boli určené na vystrihnutie, no napriek tomu sa vo filme ponechali. Jedná sa o zábery znehodnotené veľkým X.
- Na prsou vysvlečené Zuzany (Soňa Valentová) je vidět bělejší neopálená kůže pod horním dílem plavek. Bikiny v té době ale neexistovaly.
- K natočení filmu přiměl Otakara Vávru politický proces s Rudolfem Slánským.
- Na filmu spolupracovala výtvarnice Ester Krumbachová, kterou Otakar Vávra pověřil vytvořením kostýmů. Ona se ale živě zajímala i o scénář a nakonec se podílela na některých scénách a dialozích.
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Václava Kaplického.
- Roli děkana Lautnera, kterou ztvárnil Elo Romančík, odmítl Ladislav Chudík.
- Točeno na zámcích Velké Losiny a Horažďovice. Dále se ve filmu objevil Kostel sv. Jakuba Většího v Kunraticích.
- Jindřich František Boblig se narodil v Cukmantlu (dnešní Zlaté Hory) a patrně ve Vídni studoval práva. Nedosáhl však doktorátu práv, nýbrž pouze titulu „juris candidatus“.
- Podle výše zmíněného spisu "Malleus Maleficarum" se tortura, neboli právo útrpné, skládala ze tří stupňů: 1/ Palečnice: Jednalo se o zvláštní druh „kleští“ které se nasazovaly na palce a postupným utahováním šroubů se pak drtily klouby na palcích u obou rukou. 2/ Španělská bota: Byla dvojice kovových plátů vytvarovaných na tvar lidské holeně, spojená šrouby a uvnitř „vybavena“ ostrými hroty po celé ploše. Při nasazení a utahování docházelo k drcení holenní kosti s proříznutím kůže a svaloviny hroty. 3/ Vytažení na žebřík: Poslední a nejhrozivější část tortury spočívala v přivázání údů na opačný konec žebříku, přičemž ruce byly přivázány k „rumpálu“. Nebo se pouze zavěšovalo za ruce spojenými provazem za zády na kladku. Docházelo tak k vykloubení ramen, kyčlí a nemyšleným bolestem, při kterých se téměř každý přiznal k čemukoliv.
- Čarodějnické procesy byly oficiálně zahájeny 16. září 1678 Jindřichem Františkem Bobligem z Edelstadtu. První exekuce se konala 7. srpna 1679.
- Vykonání popravy stětím hlavy či upálením katům vynášelo 11 zlatých a 40 krejcarů.
- Některým obětem byl na hranici při upalování zaživa na krk zavěšen pytlík se střelným prachem ke „zmírnění“ útrap.
- Děkan Kryštof Alois Lautner, který byl upálen v Mohelnici 18. září 1685, byl obzvláště krutě mučen, při natahování na žebřík mu byly navíc boky páleny svícemi.
- Poslední obětí - a zároveň jednou z nejstatečnějších - se stal Heinrich Peschke, který však nezemřel v „očistných“ plamenech, nýbrž ve vězení v roce 1696 po dvanáctiletém mučení bez přiznání.
- V průběhu celého inkvizičního Bobligova řádění v letech 1678 až 1694 bylo popraveno celkem 63 nevinných osob; jen v Šumperku bylo upáleno na 25 lidí.
- V roce 2000 proběhl pokus o Lautnerovu rehabilitaci odhalením pamětní desky na šumperské faře, za přítomnosti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Uvažovalo se i o Lautnerově svatořečení.
- Název Vávrova filmu a knihy Václava Kaplického je odvozen od jména latinského spisu dominikánů Heinricha Institorise a Jakoba Sprengera "Malleus Maleficarum", sepsaného v roce 1486 a vydaného 1487, který v překladu zní jako "Kladivo čarodějnic", a který Boblig ve filmu používal při inkvizičních tribunálech.
- V úvodních titulcích slouží jako pozadí obraz "Spánek rozumu plodí monstra" jehož autorem je španělský malíř a rytec Francisco Goya.
- Při čarodějnických procesech inkvizitor Boblig vycházel z knihy "Disguisitionum magicarum libri sex" španělského jezuity Martina Delriuse, vydané v roce 1599 v Lovani.
- Pri niektorých scénach si je možné všimnúť, že boli určené na vystrihnutie, no napriek tomu sa vo filme ponechali. Jedná sa o zábery znehodnotené veľkým X.
- Na prsou vysvlečené Zuzany (Soňa Valentová) je vidět bělejší neopálená kůže pod horním dílem plavek. Bikiny v té době ale neexistovaly.
- K natočení filmu přiměl Otakara Vávru politický proces s Rudolfem Slánským.
- Na filmu spolupracovala výtvarnice Ester Krumbachová, kterou Otakar Vávra pověřil vytvořením kostýmů. Ona se ale živě zajímala i o scénář a nakonec se podílela na některých scénách a dialozích.
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Václava Kaplického.
- Roli děkana Lautnera, kterou ztvárnil Elo Romančík, odmítl Ladislav Chudík.
- Točeno na zámcích Velké Losiny a Horažďovice. Dále se ve filmu objevil Kostel sv. Jakuba Většího v Kunraticích.
- Jindřich František Boblig se narodil v Cukmantlu (dnešní Zlaté Hory) a patrně ve Vídni studoval práva. Nedosáhl však doktorátu práv, nýbrž pouze titulu „juris candidatus“.
- Podle výše zmíněného spisu "Malleus Maleficarum" se tortura, neboli právo útrpné, skládala ze tří stupňů: 1/ Palečnice: Jednalo se o zvláštní druh „kleští“ které se nasazovaly na palce a postupným utahováním šroubů se pak drtily klouby na palcích u obou rukou. 2/ Španělská bota: Byla dvojice kovových plátů vytvarovaných na tvar lidské holeně, spojená šrouby a uvnitř „vybavena“ ostrými hroty po celé ploše. Při nasazení a utahování docházelo k drcení holenní kosti s proříznutím kůže a svaloviny hroty. 3/ Vytažení na žebřík: Poslední a nejhrozivější část tortury spočívala v přivázání údů na opačný konec žebříku, přičemž ruce byly přivázány k „rumpálu“. Nebo se pouze zavěšovalo za ruce spojenými provazem za zády na kladku. Docházelo tak k vykloubení ramen, kyčlí a nemyšleným bolestem, při kterých se téměř každý přiznal k čemukoliv.
- Čarodějnické procesy byly oficiálně zahájeny 16. září 1678 Jindřichem Františkem Bobligem z Edelstadtu. První exekuce se konala 7. srpna 1679.
- Vykonání popravy stětím hlavy či upálením katům vynášelo 11 zlatých a 40 krejcarů.
- Některým obětem byl na hranici při upalování zaživa na krk zavěšen pytlík se střelným prachem ke „zmírnění“ útrap.
- Děkan Kryštof Alois Lautner, který byl upálen v Mohelnici 18. září 1685, byl obzvláště krutě mučen, při natahování na žebřík mu byly navíc boky páleny svícemi.
- Poslední obětí - a zároveň jednou z nejstatečnějších - se stal Heinrich Peschke, který však nezemřel v „očistných“ plamenech, nýbrž ve vězení v roce 1696 po dvanáctiletém mučení bez přiznání.
- V průběhu celého inkvizičního Bobligova řádění v letech 1678 až 1694 bylo popraveno celkem 63 nevinných osob; jen v Šumperku bylo upáleno na 25 lidí.
- V roce 2000 proběhl pokus o Lautnerovu rehabilitaci odhalením pamětní desky na šumperské faře, za přítomnosti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Uvažovalo se i o Lautnerově svatořečení.
- Název Vávrova filmu a knihy Václava Kaplického je odvozen od jména latinského spisu dominikánů Heinricha Institorise a Jakoba Sprengera "Malleus Maleficarum", sepsaného v roce 1486 a vydaného 1487, který v překladu zní jako "Kladivo čarodějnic", a který Boblig ve filmu používal při inkvizičních tribunálech.
- V úvodních titulcích slouží jako pozadí obraz "Spánek rozumu plodí monstra" jehož autorem je španělský malíř a rytec Francisco Goya.
- Při čarodějnických procesech inkvizitor Boblig vycházel z knihy "Disguisitionum magicarum libri sex" španělského jezuity Martina Delriuse, vydané v roce 1599 v Lovani.
Odkazy
Hrají:
Elo Romančík, Vladimír Šmeral, Soňa Valentová, Josef Kemr, Lola Skrbková, Jiřina Štěpničková, Marie Nademlejnská, Miriam Kantorková, Lubor Tokoš, Blažena Holišová, Jaroslava Obermaierová, Jiří Holý, Rudolf Krátký, Čestmír Řanda st., Blanka Waleská, Martin Růžek, Josef Bláha, Eduard Cupák, Ilja Prachař, Gustav Opočenský, Václav Lohniský, Jiří Hurta, Štěpán Zemánek, František Holar, Zdeněk Kryzánek, Miloš Willig, Josef Mixa, Josef Elsner, Karel Bělohradský, Karel Čížek, Zdeněk Dohnal, Eduard Pavlíček, Jan Pohan, Marie Cingrošová, Ladislav Gzela, Miloš Hájek, Zdeněk Hodr, Zbyněk Jirmář, Jiří Lír, Vladimír Navrátil, Jindřiška Gabriela Preissová, Jan Prokeš, Boleslava Svobodová, Vladimír Švabík, Alois Vachek, Martin Kapoun, I. Horká, E. Lázničková, J. Odehnalová, M. Svoboda, J. Umlauf, Zdeněk Derka, Vladimír Šebesta, I. Bobková, J. Janovcová, O. Mazůrek, M. Ždánská, Otakar Rademacher, J. Bartoš, L. Kot, Yvonne Kodoňová, Zuzana Rumlová, L. Divišová, E. Maragnová, S. Procházková, R. Propperová, L. Šindlerová, Gisela Mattishent, Zbyněk Bruthans