Argo/ Argo (2012/120/USA/Drama, Thriller, Životopisný) 79%
31.03.2020 15:34
Zajímavost k filmu
JEDNOU VĚTOU
„Agent CIA se pouští do nebezpečné operace na záchranu šesti amerických rukojmí během krize v Teheránu v roce 1980."
OBSAH
Dramatický thriller Argo vychází ze skutečného příběhu. Popisuje tajnou operaci na záchranu šesti Američanů, která se odehrála na pozadí krize s rukojmími v Íránu. Film ukazuje divákům skutečnost, která nebyla známa celá desetiletí. Dne 4. listopadu 1979 vrcholí íránská revoluce. Radikálové pronikají na americké velvyslanectví v Teheránu, kde zajímají celkem 52 amerických rukojmí. Uprostřed nastalého chaosu se nicméně šesti Američanům podaří uprchnout a ukrýt se v domě kanadského velvyslance. CIA si je velmi dobře vědoma toho, že je jen otázkou času, než bude šest uprchlíků nalezeno a velmi pravděpodobně i zabito, a tak specialista CIA na „exfiltraci“ jménem Tony Mendez (Affleck) přichází s riskantním plánem na jejich bezpečný odsun ze země. A ten plán je tak neuvěřitelný, jako by se mohl stát jen ve filmu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ben Affleck je fakt borec. Přiznám se, nikdy jsem nevěřil, že právě on by mohl být předním představitelem slušného a inteligentního Hollywoodu současnosti, ale on prostě každým svým dalším filmem naprosto neuvěřitelně řádí, že můj mozek má co dělat, aby kvalitu jeho filmu vůbec dokázal pobrat. Argo sice není pětihvězdový nářez a to jenom z toho důvodu, že se ze začátku dost dlouho táhne a trvá to, než vlastně dojde na samotnou akci. Jakmile ale dojde na samotnou akci, což je vlastně převážná část druhé části filmu, tak se Vám zastaví napětím srdce stejně, jako se to stalo mně. Hlavně i příběh samotný je naprosto skvělý a zajímavý a vůbec bych se nedivil, kdyby Argo dostal Oscara za nejlepší film. Má to ty tradiční Oscarové předpoklady, tak uvidíme. Za mně je to opravdu slušně odvedená práce jedné kapitoly CIA a Hollywoodu, která lépe být zfilmována ani nemohla. Jo a Ben Affleck byl ve své roli naprosto dokonalý. (Malarkey) 4*
Velmi dobře odvedená práce, která pro mě však zůstává ve stínu například perfektního snímku Baader Meinhof Komplex. Affleck se stává stále výraznější osobností současného Hollywoodu a může si dovolit mnohé (třeba jako jediný příliš neodpovídat svému reálnému předobrazu, jinak je casting působivý:)). Ten příběh má vnitřní sílu, ať už šťouchnutí do Hollywoodu nebo samotné vnímání "vysokých míst ve filmu" na zadržování civilistů Íránu. Kritika však nebije do očí, filmu neškodí a být v něm více emocí (ke komu mám mít sympatie? ano, přeji jim, aby utekli, ale komu to vlastně přeji? špionům? Není vlastně ten pocit víc poháněn "lidstvím" než uměním režiséra/scénáristů vytvořit vazbu na postavy? nebo mi to vlastně má být jedno...?), tak by rozhodně šlo o nezapomenutelný film. (Djkoma) 4*
Argo, podle všeobecných ohlasů prubířský kámen filmového labužnictví, ve mně sice zanechal dojmy pozitivní, a fakt je že jsem Affleckovi toho plešouna za nejlepší film přál, ale dělat z toho bůhvíjak přelomovou záležitost se mi prostě nějak příčí. Atmosféra rodné země Oláhů a konfrontace fanatických studentů s vyděšenými americkými úředníky je tu vylíčena až hmatatelně, i když se film drží zpátky a dovede se obejít bez nějaké efektní brutality a citového vydírání. Kouzelné přepínání mezi roztomile prohnilým imperialistickým Holým Údem a zhoršující se situací v domě kanadského velvyslance je asi hlavní deviza Arga, protože samotná realizace plánu agenta Mendeze je už za hranicí WTF, které jsem v rámci žánru ochoten tolerovat. Přesto, pokud chcete vidět film, ve kterém každá složka přesně zapadá na své místo, vyberte si tenhle. A dokonce - i když jde o snímek podle skutečné události - budete na pár místech určitě napjati a překvapeni. A pokud tuhle svižnou, dvě hodiny krátkou záležitost hodláte ignorovat nebo dokonce hanět, mám pro vás jedinou odpověď: "Arr, go fuck yourselves." (Gemini) 4*
VELKÁ RECENZE
Ben Affleck jede. Ještě před čtyřicítkou se stihl vytáhnout mezi absolutní režisérskou elitu a nepotřeboval na to víc než tři celovečerní filmy. Argo přitom znovu připomíná, že mezi Affleckovou režijní virtuozitou a hereckým projevem není rovnítko, protože má-li jeho novinka nějaké nedostatky, je jím přeci jen matnější hlavní představitel – ne že by mu člověk nevěřil odhodlání a nezkousl emotivnější scény, Affleck ale svůj part odehrál s jedním zataženým výrazem, ve kterém přeci jen není dost hybné energie, aby se misí jednoho odhodlaného Amíka šlo nechat plně strhnout. Kdo ví, jak by film vypadal, kdyby jej nakopávalo silnější herecké dynamo…
To jsou kdyby. I tak přichází úctyhodné retro, které dramatizuje skutečnou akci CIA, v rámci níž mělo být z domu kanadského velvyslance v Íránu vyvezeno šest amerických diplomatů. Krytí téhle ultratajné misi poskytlo natáčení fiktivního sci-fi blockbusteru jménem Argo, který sliboval nové Star Wars a ze storyboardů a masek prezentovaných ve filmu vypadá jako mix Johna Cartera a Flashe Gordona na cracku. Tedy dost legračně.
Legrační je proto i dobrá třetina filmu, ve které si velký Hollywood tropí šoufky ze sebe sama, což obnáší hromadu trefných bonmotů starých hereckých pák Alana Arkina a Johna Goodmana. Je přitom výbornou vizitkou režiséra, že se mu tyhle štulce podařilo organicky zapojit do jinak seriózního, přímočarého a v konkrétních pasážích i jaksepatří napínavého agentského thrilleru.
Ten je sice co do příběhu konstruován dost jednostrunně, protože tu vedle sběru základních politických faktů a vtípků o Hollywoodu máme vlastně jen úvodní útok na ambasádu, dilema hlavního hrdiny a epesně zrealizovanou samotnou akci. Ale tuplem u ní publikum klasicky mačká pedály v pilotní kabině, tak aby všechno dobře dopadlo a proradný muslim zase jednou utřel nos.
Scénář můžete obviňovat z monotónnosti, jenže Affleck ho jako režisér umí v pravý moment nakopávat a ve finále se mu daří i velmi elegantně dohrát několik silných motivů. S takovými nuancemi, jakými jsou témata „hrdiny ve věčném ústraní“, „zarputilý jedinec pohánějící svým odhodláním strnulé soukolí“, plus klasická douška na téma otec a syn, si současné thrillery určitě neumí vyhrát s takovým přehledem. V Affleckovu Argu jsou tyhle motivy hodně sympatickou nadstavbou, která film tlačí k dramatickým klasikám s Robertem Redfordem nebo sedmdesátkovým žánrovkám o chlápcích rozhýbávajících zatuhlý systém. Je každopádně obdivuhodné, že film podle skutečných událostí zvládne „hrát“ tak pestrou škálou témat - těžko si to představit třeba v českém kontextu (a netřeba zmiňovat jen patos Lidic).
Četl jsem obdivnou poznámku režiséra Guse van Santa k tomu, jak jedinečně se Affleckovi povedlo v Gone Baby Gone skloubit herce a naturščiky. Poklony by šlo ale dál rozšiřovat, a to i v Argu, ve kterém se paradokumentární momenty kloubí s uhlazeným hollywoodským drámem, retroháv tu není jen okázalá vějička o krásných kostýmech i divných parukách a z uvolněného vtipkování v Los Angeles není problém přeskočit doprostřed Teheránu, kde dav lynčuje nějakého amerického naivku. Tenhle režisér má plac dokonale pod kontrolou a vidět je to i na kompaktních tvarech jeho filmů, které přitom nejsou konstruovány podle těch nejschůdnějších šablon.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Příběh je natočen na motivy skutečných událostí, ve skutečnosti však operace probíhala bez větších problémů.
Odehrává se během islámské revoluce v Íránu v roce 1979. Americká ambasáda je obsazena revolučními gardami a více než 50 Američanů je vzato jako rukojmí. Šestici se ovšem podaří uniknout a najít úkryt v rezidenci kanadského velvyslance v Teheránu. Situace je napjatá a americká vláda hledá způsob, jak zmíněnou šestici dostat ze země. Jsou navrhovány a zase zavrhovány různé plány. Nakonec expert CIA Tony Mendez (Ben Affleck) přijde s neobvyklým řešením – navrhne vytvoření „filmového štábu“, který by v Íránu hledal vhodné exotické lokace pro natáčení filmu a Američané by pak odjeli z Íránu jako členové tohoto štábu.
Mendez začne spolupracovat s hollywoodskými filmaři a producenty, pro svůj fiktivní film si vyberou scénář sci-fi příběhu s názvem „Argo“, jsou angažováni herci a je zajištěna reklama filmu. Vytváří se tak odpovídající krytí, které musí obstát při prověření íránským režimem. Mendez se vydává do Íránu, navazuje kontakt s uprchlíky na kanadské ambasádě a nechává je naučit se fiktivní životní příběhy filmařů, za které se budou vydávat.
Když je vše připraveno, přichází Mendezovi pokyn, aby operaci zrušil. Rozhodne se rozkaz ignorovat a v kritický den s uprchlíky přichází na letiště, i když letenky se podaří zajistit až na poslední chvíli. Úspěšně projdou kontrolou, ač ji musí nesnadno přesvědčovat o tom, že skutečně chystají natáčení filmu. Chvíli poté se však revolučním gardám podaří sestavit portrét jednoho z uprchlíků, který získají ze skartovaných materiálů z americké ambasády, a jejich totožnost je tak prozrazena. Ozbrojená skupina okamžitě vyráží ke startujícímu letadlu, zadržet se jim ho ale nepodaří.
O FILMU
V roce 1980 ohlásilo Studio Six Productions nový filmový projekt, který měl mít prvky sci-fi hitu: měly v něm být kosmické lodě, vetřelci, akční scény a dobrodružství; to vše se mělo odehrávat na vzdálené vyprahlé planetě. Protože i náklady na film měly být „kosmické“, žádný šéf studia k jeho natočení nikdy nedal souhlas.
Jediný člověk, který by k něčemu takovému mohl dát souhlas, byl totiž vrchní velitel armády. O více než 30 let později se něčeho svým způsobem podobného ujal Ben Affleck, když režíroval, produkoval a zahrál si ve filmu „Argo“ natočeném podle skutečného příběhu utajené mise, jež se pokusila zachránit šest Američanů, kteří v roce 1979 v souvislosti se šokujícím obsazením amerického velvyslanectví v Teheránu uvízli v Íránu.
Skupina těsně unikla zadržení coby rukojmí íránských revolucionářů a jejím členům se podařilo ukrýt v domě kanadského velvyslance Kena Taylora, který riskoval všechno ve snaze pomoci Američanům v okamžicích, kdy se k nim všichni ostatní obrátili zády. Jenže jeho „domácí hosté“, jak se jim začalo říkat, byli v neustálém nebezpečí odhalení a zajetí či dokonce něčeho horšího. A tak nakonec nezbývalo než aby jeden z nejlepších odborníků CIA na exflitraci Antonio „Tony“ Mendez předložil brilantní, nicméně zároveň velmi drzý plán úniku.
Affleck k tomu říká: „Tony se kamarádil se slavným odborníkem na make-upy jménem John Chambers a díky tomu věděl, že lidé od filmu hodně cestují, když hledají vhodná místa pro natáčení. No a na základě tohoto poznatku Tony vymyslel plán, který by nikoho jiného nenapadl.“
Plán spočíval v tom, že šest Američanů sehraje role kanadských filmařů, kteří hledají vhodné lokace pro natáčení a ze země poté jednoduše odletí… což sice zní prostě, ale jednoduché to rozhodně nebylo. Tony Mendez zdůrazňuje: „Byla to hra bez jakýchkoli pravidel, a tak byla mimořádně riskantní. Největší riziko spočívalo v náladovosti lidí, se kterými jsme museli přijít do kontaktu. Neměli jsme naprosto žádnou představu o tom, co by se stalo, kdyby nás chytili - ať už nás nebo ty, kdo už rukojmími byli.“
Joshuah Bearman, který v roce 2007 popsal útěk v článku pro časopis Wired, vzpomíná: „Obsazení amerického velvyslanectví bylo otřesem světového formátu. Nikdo dost dobře nevěděl, jak reagovat na zadržení rukojmí na půdě velvyslanectví. Problém ukrytých domácích hostů byl ovšem ještě složitější, protože do něj nešlo jakkoli zapojit diplomacii. Riziko jejich odhalení přitom pochopitelně s každým dnem rostlo. No a tak nakonec přišel na řadu se svým plánem Tony Mendez, kterému se již v minulosti podařilo dostat z Íránu i odjinud citlivé osoby.“
Další hrozba zde pochopitelně byla i pro osoby, které Američany ukrývaly. To potvrzuje kanadský velvyslanec Ken Taylor: „Během těch tří měsíců čelili všichni zaměstnanci kanadského velvyslanectví mimořádně nebezpečné realitě. Všechny nás samozřejmě zasáhlo nejen násilné porušení pravidel diplomatického protokolu, ale i to, že jsme na americkém velvyslanectví měli přátele. Spojené státy a Kanada měli vždy zvláštní vztah který je silnější než jakékoli hranice. Poděkování za všechno si přitom nezasloužím zdaleka jen já, ale i moje žena Pat, lidé z našeho velvyslanectví i kolegové z Kanady.“
Kanadský parlament dokonce svolal mimořádné zasedání, na kterém povolil výjimku z vlastních zákonů, díky které bylo možné opatřit šesti Američanům falešné kanadské pasy s identitou „filmařů“. Tyto pasy byly diplomatickou zásilkou doručeny velvyslanci Taylorovi, který se poté setkal s Mendezem a pasy mu předal. Mendez následně využil své padělatelské schopnosti, pasy opatřil íránskými vízy a také razítky, podle nichž mělo šest filmařů do země přijet pouhý den předtím.
„Z mého pohledu je jedním z nejdůležitějších témat filmu připomenutí toho, že Američané tehdy dokázali jako národ Kanadě poděkovat. Víme, že bez jejich pomoci bychom to nikdy nedokázali, a že Amerika za to svým severním sousedům mnoho vděčí.“
Z pohledu dnešního informačního věku působí až nepochopitelně, že celá operace zůstala naprosto utajená až do roku 1997, kdy jí odtajnil tehdejší americký prezident Bill Clinton. Překvapivé je i to, že většina lidí se o tomto dle Bena Afllecka „mimořádně absurdním“ příběhu nedověděla ani poté, co jej popsali Tony Mendez ve své knize Master of Disguise a Bearman v článku pro časopis Wired. „Na jednu stranu je to ale pochopitelné,“ říká Ben Affleck, „protože ten příběh zní naprosto neuvěřitelně. To, že se doopravdy stal, ho přitom dělá ještě více fascinujícím.“
„Tahle operace byla málo známým úspěchem v jinak mimořádně složitém období naší historie,“ konstatuje Bearman. „Lidé sice věděli, že se šesti Američanům podařilo s pomocí Kanaďanů uprchnout ze země několik měsíců po vypuknutí krize, ale až do odtajnění celé operace o mnoho let později nikdo netušil, že se na jejich záchraně podílela CIA prostřednictvím takhle odvážné mise s rozsáhlou kamufláží.“
Bearmanův kus nejprve zaujal producenty Granta Heslova a George Clooneyho. Heslov říká: „Krizi s rukojmími si pamatuji velmi dobře, ale o tomhle příběhu jsem nevěděl naprosto nic. Příběh mi samozřejmě přišel úžasný a vtipný. Hned mi bylo jasné, že by se o tom natočil film a že bych ho chtěl natočit já, a George to cítil stejně.“
Scénárista Chris Terrio dostal důvěru, aby záchrannou operaci převedl do podoby filmového scénáře, a tak se obrátil rovnou na hlavní zdroj. „Ten článek mě naprosto fascinoval. Nejvíc zvědavý jsem přitom byl na Tonyho Mendeze, protože jsem si vůbec nedokázal představit člověka, který by dokázal vymyslet takovýhle plán a zrealizovat ho. Kdybych si tohle vymyslel jako původní námět, tak by všichni svraštili obočí a řekli by mi, že by tomu diváci nikdy neuvěřili. Jenže Tony dokázal přesvědčit americkou vládu, aby zkusila něco, co bylo ještě bláznivější než nejdivočejší představy hollywoodských studií.“
Mendez má ovšem na věc trochu jiný názor: „Podle mě není tak neobvyklé spojovat Hollywood a CIA, protože špionáž je filmovému řemeslu do určité míry podobná.“ „Na tom něco je,“ souhlasí Heslov. „V obou světech totiž lidé vytvářejí fiktivní situace a snaží se vyprávět uvěřitelné příběhy. Takže společného je tam dost.“
Terrio si dohodl schůzku s Mendezem, který ze CIA odešel v roce 1990. „Hlavní část filmového příběhu je o záchraně lidských životů, které visí na vlásku. Víc ani ve hře nemohlo být. Při mých rozhovorech s Tonym jsem ale také chtěl poznat jeho každodenní život, protože pokud pochopíte, jaký byl tehdy život důstojníka CIA, budete celé drama vnímat ještě komplexněji nad rámec akce a nejistoty. Kdykoli jsem měl pocit, že se ztrácím v tom velkolepém příběhu o tom, jak tyhle muže a ženy spláchly historické události, tak jsem si vzpomněl na to, že pod tímhle povrchem nakonec vždy zůstává příběh obyčejných lidí, kteří se snaží udělat maximum pro to, aby v dané situaci obstáli.“
„Když jsme viděli jeho intenzívní propojení s příběhem, tak nám bylo jasné, že jsme najali toho správného scénáristu,“ říká Heslov. „Je pravda, že ten příběh je úžasný sám o sobě, což už je polovina úspěchu. Ale i tak je třeba říct, že Chris napsal fantastický scénář. Bylo v něm naprosto všechno už od první verze.“
Ben Affleck souhlasí: „Chrisův scénář byl jeden z nejlepších, jaké jsem v životě četl. Vždycky jsem se snažil vyhledávat velkolepé příběhy, a vždycky jsem poznal, když se mi to podařilo. A to byl přesně případ ‘Arga’. Scénář jsem přečetl jedním dechem, a tak jsem byl nadšený z toho, že film mohu režírovat.“
Heslov a Clooney se o Affleckově zájmu dověděli brzy poté, co viděli jím režírované drama z roku 2010 „Město“. Heslov k tomu říká: „Ben má mimořádný cit pro příběh i pro to, jak používat kameru k jeho vyprávění. Navíc má také svůj jasný názor, což je u filmaře snad vůbec to nejdůležitější. Dokáže skvěle gradovat napětí a našemu filmu dodal ještě více z rozměru thrilleru, než jsme si vůbec dokázali představit.“
Jedna z největších výzev pro filmaře bylo paralelní ztvárnění dramatu na život a na smrt a komedie plné suchého humoru. Heslov vysvětluje: „Příběh začíná velmi vážně a následně se odlehčuje, obzvláště ve chvíli, kdy se dostane do Hollywoodu. Chtěli jsme, aby ‘Argo’ bylo aspoň v něčem lehkomyslné, ale museli jsme tenhle prvek do příběhu opatrně integrovat. Myslím si, že se nám nakonec podařilo dosáhnout správné rovnováhy, což je hlavně zásluha Bena coby režiséra.“
„Humor byl důležitou součástí scénáře,“ dodává Affleck, „ale zároveň šlo o součást nejnáročnější. Obával jsem se totiž, aby vtipné okamžiky příliš nezlehčovaly prvek naléhavosti a realismu celé situace. Naštěstí jsme ale ve filmu měli Alana Arkina a Johna Goodmana, kteří měli většinu komediálních částí. A ti své role sehráli s takovou integritou, že veškerý humor ve filmu působí přirozeně a bez jakéhokoli prvku napětí.“
Dalším zaklínadlem tvůrců filmu bylo slovo uvěřitelnost. Ben Affleck nicméně v této souvislosti zdůrazňuje: „Naším záměrem nebylo natočit dokument. Jak už to bývá s příběhy tohoto typu, některé prvky musíte potlačit a nějakou dramatickou licenci musíte dodat, protože ve výsledku nakonec vždycky točíte drama. Byli jsme nicméně šťastni, že jsme mohli zůstat věrni příběhu, který se doopravdy stal, protože to, že se ten příběh skutečně stal, na něm bylo to nejsilnější.“
Terrio zmiňuje závěr filmu jako příklad toho, kdy filmaři pracují s fiktivními událostmi nezbytnými k popisu skutečných emocí. „Když jsem mluvil s Tonym a když jsem si četl vzpomínky těch šesti na samotný útěk, získal jsem pocit, že se jednalo o mimořádně silné a euforické okamžiky. Popsat jejich pocity ve filmu ovšem vyžaduje více než jenom slova. Divákům musíte nabídnout nějakou akci, ze které bude vidět jejich úleva a se kterou se budou moci ztotožnit i diváci.“
Affleck spolupracoval s herci i s kreativním týmem na tom, aby dosáhl co nejvyšší úrovně pravděpodobnosti jak v čase, tak i místě. On a jeho kameraman Rodrigo Prieto přijali za svůj specifický filmový styl, který evokoval éru konce 70. a začátku 80. let, a současně se snažili vytvořit vizuální rozdíly mezi prostředími Washingtonu, Hollywoodu a Íránu. Autorka scény Sharon Seymour a autorka kostýmů Jacqueline West důkladně prozkoumaly fotografie i filmové archivy, aby dokázaly věrně oživit dobu v jejích různých místech, v nichž se film odehrává. Affleck říká: „Když jsem ty různé světy zkoumal, tak jsem hned začal plánovat, jak je poskládáme dohromady, abychom mohli odvyprávět tenhle úžasný příběh. A tehdy začala opravdová práce.“
A podle těch, kteří tehdy opravdu byli na místě, se ta práce vyplatila. Ken Taylor říká: „Film naprosto perfektně zachycuje náladu a napětí tehdejšího Teheránu i odhodlání všech lidí působících v diplomacii a pracujících tehdy v mimořádně obtížných podmínkách. A kromě toho ten film také skvěle pracuje s časem. Odehrává se sice před asi 30 lety, ale úplně klidně by se mohl stejně odehrávat i v současnosti.“
„Měl jsem radost z představy, že se tenhle můj zážitek dostane jednou do filmu, a teď se to doopravdy stalo a je to vzrušující,“ říká Mendez. „Byly doby, kdy ten příběh musel ve vyšším zájmu zůstat utajen, ale ty doby jsou pryč a teď už je to historie. Ben i všichni ostatní lidé zapojení do vzniku filmu odvedli skvělou práci. Když jsem se na ‘Argo’ díval, měl jsem pocit, jako bych se vrátil v čase. Vystihli to naprosto skvěle.“
Jediný hrdina, který se v „Argu“ pohybuje ve všech třech světech, je důstojník a nejlepší specialista CIA na exfiltraci Tony Mendez, jehož doménou je záchrana lidí z nepřátelských míst. Terrio k tomu říká: „Tony se musí vydat na místo, které je opravdu něco jako ‘břicho bestie’ - pro Američany asi nejnebezpečnější místo v daný okamžik - a zachránit odtamtud šest lidí. A čas přitom běží. Musí přitom současně čelit silám - ať již z oblasti byrokracie či politiky - které dělají jeho úkol ještě těžším, než je. V určitou chvíli si pak už začnete myslet, že to ani nemůže dopadnout dobře, protože až příliš věcí vám říká, že to dopadne špatně. Tlak na Tonyho snad ani nemůže být větší, jenže on se nenechá ničím rozhodit, protože je jednoduše mužem, který plní svůj úkol.“
Affleck, který ve filmu ztvárnil Mendeze, říká: „Tony vstoupí na scénu a udělá, o co je požádán, naprosto v tajnosti. Bez jakýchkoli fanfár, poplácávání po zádech, prostě odvede svou práci, a pokud uspěje, vrátí se domů a bude držet jazyk za zuby. Bude riskovat svůj život, aby se pokusil zachránit ty lidi, a v tom je jeho hrdinství. Je to působivé a zároveň skromné.“
Heslov poznamenává, že Affleck disponuje celou řadou kvalit, kterou má i jeho hrdina: „Ben má v sobě něco jako tichou naléhavost, což je vlastnost, kterou jsme viděli i u Tonyho. Je zároveň i velmi chytrý, což naše postava musí být také; je důležité, aby vždy dokázal mít situaci pod kontrolou. A Ben je zároveň i přirozeně legrační, což bylo potřeba kvůli scénám plným suchého humoru, zejména při Tonyho příchodu do Hollywoodu.“
Ještě předtím, než zahájí hollywoodskou akci, Mendez potřeboval souhlas vedení, včetně jeho přímého nadřízeného, zástupce ředitele CIA Jacka O’Donnella, kterého ve filmu ztvárnil Bryan Cranston. „Tony Mendez se zodpovídal Jacku O’Donnellovi, a Jack se tudíž za něj a jeho misi cítil zodpovědný,“ vysvětluje Cranston. „Když jsem zkoumal práci CIA, zaujalo mě mimo jiné jejich heslo, že nikoho nenechají na holičkách. Udělají cokoli pro to, aby člověka zachránili, a přesně to udělali i v případě oněch šesti Američanů, kteří zůstali tam, kde byli, právě proto, že pracovali pro americkou vládu.”
„Obsazení postavy Jacka O’Donnella byl obtížný úkol,“ říká Affleck. „Na první pohled by si člověk mohl myslet, že by tu roli zvládla spousta lidí. Jenže my jsme nechtěli jen tak nějakého hrdinu. Potřebovali jsme herce, který postavě dodá potřebnou váhu, a to byl právě Bryan.“
Cranston říká, že jakmile si přečetl scénář, byl si jistý, že roli vezme. „Jsou věci, které člověka zaujmou okamžitě, tak nějak tělesně, a ‘Argo’ byla jedna z nich. Ten scénář byl plný napětí, byl dramatický a čtenáře ihned zaujal. Kdykoli jsem si ho četl, byl jsem nadšený. Příležitost podílet se na něčem takovém nepřichází tak často, a tak jsem byl rád, že jsem jí mohl využít.“
Mendez by možná nikdy nepřišel s plánem falešného filmu, pokud by neměl svůj kontakt ve světě skutečného filmu v osobě slavného tvůrce make-upů Johna Chamberse, který mimo jiné získal čestného Oscara za masky v původním filmu „Planeta opic“. Chambers ovšem zároveň své schopnosti využíval i potajmu pro vážnější účely vládních skrytých operací.
John Goodman, který průkopníka v oblasti make-upu ztvárnil, k tomu říká: „John miluje své řemeslo a zároveň ho rád používá ve službách CIA. Je rád, že může tímto způsobem sloužit své vlasti. Takže když za ním přijde Tony a řekne mu, že potřebuje vytvořit společně film, je Chambers nadšený. Na filmu mě nadchl dvojí rozměr mé postavy, ale samozřejmě i to, že jde o jednoduše skvělý a uchvacující příběh.“
„Chtěl jsem ale také pracovat s Benem Affleckem, protože to je skvělý herec a má za sebou i výborné filmy jako režisér,“ pokračuje Goodman. „Bylo zajímavé sledovat, jak přepíná z herce na režiséra a naopak. Přesně věděl, co chce, ale byl i flexibilní a velkorysý spolupracovník. Mé postavě vnukl nápady, na které já sám nepřišel. Práce s ním byla úžasná.“
A tenhle pocit byl vzájemný, potvrzuje Affleck. „John je mimořádně skvělý herec. Stačí se podívat na rozsah a hloubku rolí, které za svůj život hrál. Dokáže zahrát jak čistě komediální roli, tak i naprosto vážnou postavu; navíc má obrovský cit pro detaily a odstíny. Jako herce ho opravdu respektuji.“
Přestože film je jenom naoko, musí vypadat věrohodně, a tak Mendez a Chambers potřebují sehnat producenta, který by producenta dělal zadarmo. Ben Affleck k tomu říká: „Pokud se na to díváte tak, že potřebujete vytvořit obal, pak ten obal musí být co nejpevnější. Hledali jsme proto někoho, kdo by byl typickým představitelem starého Hollywoodu, někoho, kdo každého zná a na koho byste se obrátili tehdy, aby váš falešný film vypadal co nejvěrohodněji.“
A tak na scénu přichází Lester Siegel, kdo, jak Chris Terrio vysvětluje, je „kombinací několika lidí, počínaje skutečnými producenty až po legendární filmové magnáty Hollywoodu. Moc se mi přitom líbil nápad, že Lesterovo poslední slovo ve filmové produkci bude film, který sice nebude existovat, ale zároveň zachrání život šesti lidem.“
Jako představitele této ikony filmového průmyslu tvůrci obsadili hereckou ikonu Alana Arkina. Affleck k tomu říká: „Alan je v našem oboru uctíván desítky let. Je sám legendou, a tak nebylo těžké, aby legendu ztvárnil i v našem filmu.“
„Lester je náročný a mazaný filmový producent, který svůj obor zná od a až do z,“ říká Alan Arkin. „Na počátku je k celé myšlence skeptický, ale jak je do ní postupně víc a víc zatažen, tak se do té výzvy postupně nadchne a vpřed ho žene mimo jiné vědomí, že to celé původně vypadalo naprosto nemožně. Z mého pohledu jeden z nejzajímavějších rozměrů filmu je, že jeho hrdinové čelili neudržitelné situaci a přesto našli kreativní řešení bez jakéhokoli zapojení násilí.“
I přes Lesterovo konstatování, že pokud má produkovat falešný film, musí to také být falešný hit, Arkin říká: „Oni natáčejí ten nejméně uvěřitelný film, ten film je prostě příšerný. Jediný důvod, proč si ho vybrali, je že má být použit jako vstupenka do Íránu. Rozhodně ne proto, že by dával smysl jako film,“ směje se herec. „Připomíná mi to jeden citát od Marka Twaina: ‘Jediný rozdíl mezi skutečností a fikcí je, že fikce musí být uvěřitelná.’ A tak tvůrci filmu prochází hroznými muky kvůli tomu, aby natáčení vypadalo jako skutečné. Musí absolvovat různé reklamy, shánění herců, čtení scénáře pro novináře, přípravu kostýmů…To všechno bylo nezbytné, protože jakákoli chyba mohla vyústit v odhalení plánu.“
Heslov vzpomíná: „Na Alanovi mě zaujalo, že dokázal být v jedné minutě neskutečně vtipný a za okamžik zase naprosto vážný, jako třeba ve scéně kdy se s Benem baví o dětech. Právě pro tyhle scény ho považuji za jednoho z našich nejlepších herců.“
Filmová společnost, která zaštiťuje Mendezovu filmařskou fintu, se jmenuje Studio Six Productions, což lehce odkazuje na misi maskovanou za natáčení filmu: záchranu šesti Američanů, kteří strávili více než dva měsíce v úkrytu v domě kanadského velvyslance Kena Taylora, ztvárněného Victorem Garberem.
Garber vysvětluje: „Ken Taylor a jeho žena Pat u sebe ukryjí šest Američanů, což je velmi odvážné. Vystaví se tím obrovskému nebezpečí, a to nejen v rovině diplomatické, ale i v rovině osobní, protože pokud by jejich domácí hosté byli odhaleni, bylo by to mimořádně zlé i pro ně samotné. To, co tenhle muž udělal, ve mně zanechalo velký dojem, a proto jsem cítil i velkou zodpovědnost za ztvárnění jeho postavy. To, co udělal, bylo a je hrdinským činem.“
Terrio říká: „Ta operace byla veřejně známá jako ‘Kanadský kousek’, což sedí, protože zatímco všechny ostatní země odmítly oněm šesti uprchlíkům pomoci, Kanada je bez zaváhání přijala a chránila. Je přitom zřejmé, že Taylorovi si byli dobře vědomi skutečnosti, že riskují své životy, a přesto Američany ukryli a sehráli i klíčovou roli při krytí záchranné mise.“
„Victor byl pro roli Kena Taylora naprosto dokonalý, a to počínaje faktem, že je Kanaďan,“ říká Ben Affleck. „Dokázal skvěle vystihnout ono tiché hrdinství tohoto muže, který vystoupil ze stínu a udělal to, co bylo správné. Victor je ale také mimořádně sympatický muž a velký talent, a i proto jsem ho měl moc rád v našem týmu.“
K obsazení šesti Američanů Ben Affleck říká: „Měl jsem ve své kanceláři fotografie skutečných lidí, protože jsem se nechtěl příliš vzdálit skutečnosti. Chtěl jsem ale také obsadit dobré herce, kteří budou ochotni riskovat, improvizovat a kteří budou ochotni ukázat potřebnou dávku realismu, kterou jsem hledal.“
Skupinu domácích hostů tak tvořili: Tate Donovan jako faktický lídr skupiny Bob Anders, Scott McNairy jako Joe Stafford, jediný ze skupiny, který hovořil plynně farsí, Kerry Bishé jako Joeova manželka Kathy, Christopher Denham a Clea DuVall jako další manželský pár Mark a Cora Lijek, a Rory Cochrane jako Lee Schatz.
I když si domácí hosté užívají relativní fyzický komfort díky pohostinnosti velvyslance, jsou pořád zavřeni na jednom místě, odříznuti od světa a žijí v permanentním strachu, který ovládá jejich každodenní existenci.
Kerry Bishé k tomu říká: „Jejich život je tak trochu plný protikladů. Na jednu stranu pořádají skvělé večeře, pijí alkohol a hrají hry, a na straně druhé žijí v permanentních obavách. Je mi také jasné, že na ně musel silně doléhat pocit viny z toho, že jejich jiní kolegové jsou skutečnými zajatci“
„Když se s nimi poprvé setkáváme, pobývají za zavřenými dveřmi velvyslanectví už asi deset týdnů. Začínají být trochu protivní, mají pocit klaustrofobie a pociťují obavy z toho, co s nimi bude. Už si pomalu všichni říkají, že je nejvyšší čas vypadnout.“
Ben Affleck chtěl, aby oněch šest herců nejen odehrálo své role, ale aby si na hlubší úrovni prožilo to, co prožívali jejich hrdinové. A tak je ještě před natáčením ubytoval na jeden týden v domě, který později při natáčení posloužil jako residence velvyslance. Dům vypadal stejně jako tehdy a herci nosili kostýmy. Aby celý dojem ještě umocnil, Affleck herce na týden odřízl od světa, když jim nedovolil používat žádné počítače, telefony ani jiné přístroje začínající na písmeno „i“.
Režisér k tomu říká: „Odstranili jsme všechno současné a dali jsme jim hudbu, hry, knihy, časopisy a noviny z té doby. Neměli internet a nemohli sledovat vnější televizi. A když neměli žádné tyto věci, nezbývalo jim, než aby se bavili mezi sebou. Šlo mi o to, aby si na sebe zvykli a aby se k sobě chovali přirozeně. Ono totiž jednat familiérně je poměrně obtížné. Je to spíš otázka chemie. Vaše tělo se musí uvolnit a vy musíte zvolit určitý styl a mluvit s lidmi jinak. O tohle spojení mi šlo, a celý ten pokus dosažení tohoto cíle rozhodně pomohl.“
Herci, kteří ve filmu hrají domácí hosty, s režisérem plně souhlasí a konstatují, že Affleckova metoda měla úspěch ve všem, čeho chtěl režisér dosáhnout, a možná ještě o něco víc. „Jsem opravdu rád, že jsme to udělali,“ říká Rory Cochrane. „Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se z nás stala parta. Naší přípravě to moc pomohlo.“
To samé potvrzuje Scoot McNairy: „Stala se z nás úzce spolupracující jednotka. Dali jsme se dohromady a naše ega jsme nechali za dveřmi. Už jenom to, že jsme se tolik poznali, nám umožnilo lépe improvizovat a fungovat vůči druhým.“
Christopher Denham k tomu poznamenává: „Právě díky tomu týdnu mezi členy naší skupiny vzniklo unikátní kamarádství. Museli jsme odložit naše já a i díky tomu se z nás rychle stali přátelé. Jsem přesvědčen, že to bude vidět i na filmovém plátnu.“
Tate Donovan přiznává, že se mu zpočátku myšlenka celého týdne stráveného s ostatními odříznut od světa bez moderních komunikačních prostředků moc nezdála. „Byl jsem z toho nejdřív docela smutný. Řekl jsem nicméně, že to zkusím, a brzy mě to úplně nadchlo. Užili jsme si spoustu legrace, povídali jsme si, hráli hry a stal se z nás skutečný tým. Když pak došlo na skutečné natáčení, už jsme si skvěle rozuměli. Ben pro nás zajistil bezpečné místo, kde jsme si mohli vyjasnit všechno o našich hrdinech, a to byl obrovský přínos.“
Do filmu „Argo“ byla dále obsazena nemalá skupina herců, kteří ztvárnili různé státní úředníky, kteří se také podíleli na záchraně šesti Američanů. Patřili mezi ně mimo jiné Kyle Chandler jako ředitel Bílého domu Hamilton Jordan, Chris Messina v roli Maria Malinova, Željko Ivanek v roli Roberta Pendera, Titus Welliver v roli Jona Batese, Keith Szarabajka v roli Adama Engella, a Bob Gunton v roli amerického ministra zahraničí Cyruse Vance. Page Leong ve filmu ztvárnila doktorku Pat Taylor, manželku velvyslance Taylora, a Richard King hraje scénáristu Maxe Kleina.
Ben Affleck k obsazení filmu říká: „V našem filmu hraje spousta skvělých herců, což podle mě odráží jak kvalitu scénáře, tak i sílu samotného příběhu.“
ohn Chambers
Takže vy chcete vyrazit do Hollywoodu a tvářit se jako velcí filmaři, aniž byste ve skutečnosti něco dělali? Tak to tam docela zapadnete.
Film „Argo“ začíná výbušnými událostmi v Íránu, které ve Washingtonu vyvolají silnou reakci a nakonec vedou k záchrannému plánu, který se zčásti odehraje v Hollywoodu. Aby dosáhl plynulých přechodů mezi těmito odlišnými prostředími, režisér Ben Affleck spolupracoval se svým kreativním týmem ve snaze popsat kulturní rozdíly i změny v čase. „Můj hlavní cíl byl, aby film působil přirozeně a ne příliš sebevědomě,“ vysvětluje Affleck. „Vše počínaje scénou přes šaty až po vlasy muselo zapadat do pozadí a zároveň to muselo přesně odpovídat době.“
Affleck a kameraman Rodrigo Prieto se snažili dosáhnout toho, co druhý z nich nazývá „vizuální tapisérií“, která dodává zvláštní kvalitu a rámuje odkazy v každé části filmu. „Chtěli jsme pomoci divákům identifikovat místa, kde se jednotlivé scény odehrávají, podle obrazů na plátně“.
Tohle bylo obzvláště důležité proto, že v Los Angeles byly natáčeny některé scény, které bylo nutno přirozeně sestříhat s jinými perspektivami stejných scén, jež ale byly natáčeny v exteriérech ať již ve Washingtonu nebo v Turecku, které nahradilo Írán. Prieto k tomu říká: „Potřebovali jsme sjednotit vzhled každé části, i když byla natáčena na různých místech světa.“
Jako příklad Prieto uvádí drsnou scénu obsazení amerického velvyslanectví, která film „Argo“ uvádí do pohybu. „Interiéry velvyslanectví byly natáčeny v budově Veteran’s Administration severně od Los Angeles, zatímco veškeré exteriéry byly natočeny o několik týdnů později v Istanbulu. Jednotlivé scény odehrávající se v Íránu jsme pak propojili jemným předivem vyvolávajícím pocity nejistoty.“
Pokud jde o scény uvnitř domu kanadského velvyslance, Affleck používal hlavně ruční kamery. Režisér k tomu ale říká: „Nechtěl jsem, aby to bylo zřejmé na první pohled, a tak jsem je varoval, aby záběrům nedodávali žádný třas. Místo toho jsem řekl hercům, aby scény natáčeli tak, jako kdyby byly napsány na několik různých způsobů, a pak aby improvizovali, což nakonec vedlo k tomu, že vlastně improvizovala kamera. Kameraman totiž čekal, že bude mluvit jeden herec, a místo toho promluvil herec jiný, takže se pozornost obracela od jednoho k druhému tak jako při normální konverzaci.“
Jako protiklad Affleck zmiňuje scény odehrávající se ve Washingtonu: „U scén v hlavním městě žádné ruční natáčení nebylo. Všechno jsme natáčeli z vozíků, takže pohyby kamery byly hladší a pevnější. U scén odehrávajících se v Hollywoodu jsme zase využili spoustu zoomů - zoomy z vrtulníků, zoomy z aut - což byla technika typická pro 70. léta. A barvy byly mnohem plnější. Každá scéna tak měla z pohledu kamery svůj zvláštní vzhled.“
Autorka scény Sharon Seymour a autorka kostýmů Jacqueline West spolupracovaly s Affleckem na jeho snaze evokovat jednotlivá období i místa poněkud jemnějším způsobem. S pomocí odborníka na rešerše Maxe Dalyho prozkoumaly spousty fotografií a tištěných médií a podívaly se na hodiny televizních záběrů a filmů.
Sharon Seymour říká: „Od té doby se tolik změnilo a my už to dnes všechno považujeme za samozřejmé. Technologie byly v naprosto jiném stupni vývoje; počítač rozhodně tehdy nebyl na každém stole. Už jenom pro veškeré scény v kancelářích jsme museli sehnat psací stroje, telexy a další různé vybavení, které dnes již nevidíme ani neslyšíme.“
Budova Los Angeles Times v centru Los Angeles byla využita pro různé druhy interiérů, včetně kanceláří 70. let a zasedacích místností CIA. Pokud jde o vybavení scén, Sharon Seymour a její tým se věnovali těm byť i nejmenším detailům, počínaje všudypřítomnými popelníky, které byste dnes určitě nenašli, a konče mapami světa, které se za poslední tři desetiletí dramaticky změnily.
Pokud jde o kostýmy pro zaměstnance CIA a jiných vládních organizací, West zmiňuje, že navzdory vážné povaze jejich práce „70. léta pro tyto lidi znamenala mimořádně svobodné období, kdy se jinak konzervativní lidé mohli vyjádřit prostřednictvím svého oblečení. Lidé nosili barevné široké kravaty a potištěné přehozy. Veškeré hranice svazující módu padly. Práce na filmech je v tomhle úžasná, protože se na chvíli ocitnete na jiném místě a v jiné době. Právě tohle mám na filmařině opravdu rád.“
Při práci na kostýmu Tonyho Mendeze měli tvůrci výhodu v tom, že se mohli radit se skutečnou postavou. West potvrzuje: „Poslal jsem Tonymu e-mail a požádal ho o popis oblečení, které tehdy nosil, a on byl tak hodný, že mi pomohl. Když jezdil na mise, tak se podle svých vlastních slov proměňoval v ‘nenápadného šedého mužíčka’, který bez problému splyne s davem. A v CIA zase příliš neholdoval oblekům, oblékal se spíš jako nezávislý expert. Zjistil jsem, že sice někdy nosil obleky, nicméně obecně dával přednost třeba sakům Harris Tweed. A přesně podle těchto informací jsem Bena oblékl.“
West dále poukazuje na to, že u šesti hostů residence velvyslance byly změny kostýmů poměrně omezené, protože přijeli do domu Taylorových pouze s tím, co měli na sobě. „Vyšli jsme z předpokladu, že si sem tam nějaké to oblečení vyměnili nebo že jim možná Pat Taylor něco málo donesla, ale jinak že vypadali po celou dobu skoro stejně.“
Residence kanadského velvyslance se ve filmu nacházela na losangeleském předměstí Hancock Park. Propojení pokojů v domě i dekorace domu štábu perfektně vyhovovaly. Sharon Seymour k tomu říká: „Pro kuchyně té doby byla typická barva avokádo, a kuchyně v tomto domě od té doby neprošla žádnou změnou. Ta barva vlastně možná byla spíš limetková než avokádo, se zelenými a bílými obklady a tapetami v barvě kapradí. Když jsem vešla, tak jsem si pro sebe řekla, že to je ještě lepší, nebo možná bych spíš měla říct ještě otřesnější, než bych to sama navrhla,“ směje se autorka scény.
Kanceláře společnosti Studio Six Productions byly vytvořeny u Warner Bros., přičemž slavné logo s vodní věží bylo vyměněno za původní logo The Burbank Studios. Ve stejné ulici kousek od studia, konkrétně v legendární restauraci SmokeHouse Restaurant, podle níž Clooney a Heslov pojmenovali svoji produkční společnost, začali Mendez a Chambers připravovat svůj falešný film.
Když se přesuneme z údolí San Fernando Valley přes kopec, dostaneme se na místo, kde se natáčely další scény, a totiž do luxusního hotelu Beverly Hilton Hotel. Noblesní dům Bel Air vlastněný kdysi slavnou Zsa Zsa Gabor se zase stal domem Lestera Siegela.
Aby podtrhl svůj společenský status, Lester jezdí zlatým Rolls Roycem z roku 1975, zatímco John Chambers sportovním Cadillacem Eldorado z roku 1977. Koordinátor vozového parku Ted Moser měl na starosti vyhledání a v některých případech i renovaci těchto a jiných veteránů, včetně lesknoucího se přívěsu Airstream, který slouží jako Chambersova kancelář. Ted Moser vzpomíná: „Dokonale jsme ho vyčistili a uvnitř jsme ho vybavili. Také jsme opravili Eldorado tak, že vypadalo jako nové. Auta vyskytující se v pozadí jsme ale nerenovovali, aby všechna nevypadala vyleštěná jako z klubu veteránů.“
To platí zejména ohledně aut, která Moser shromáždil pro natáčení scén z Íránu, včetně různých Granad, Fiatů, Peugotů, Mavericků a VW busů, stejně jako i pro Unimog z roku 1962 sloužící pro přepravu vojáků a klasická policejní auta Matador, která diváci uvidí u dramatické scény pronásledování na teheránském letišti.
Jako letiště v Teheránu posloužilo Ontario International Airport, nacházející se cca 150 mil východně od Los Angeles. Tým Sharon Seymour letiště oblékl do nápisů ve farsí a do obrovských portrétů ajatolláha Chomejního. Ben Affleck vzpomíná: „Měli jsme štěstí, že v USA žije mnoho uprchlíků z Íránu, a že někteří z nich byli v Íránu i během revoluce. Byl jsem vděčný, když za námi chodili, říkali nám, že jim to připomíná dobu před 30 lety, a vyprávěli nám své příběhy. Dokonce nám velmi často nadšeně pomáhali, abychom všechno zobrazili správně a spousta z nich nám opravdu pomohla a poukázala na různé drobné nepřesnosti. Díky tomu jsem dokonce mohl lehce do Sharon rýpat a říkat jí věci jako třeba ‘Sharon, ten chlápek říká, že máme toho lva na plakátě špatně. Nechápu, jak se ti to mohlo stát.’”
Filmařům bylo od samého počátku jasné, že nebudou moci natáčet v Íránu, a tak si vybrali Istanbul v sousedním Turecku, aby jim posloužil místo Teheránu. Istanbul jako jediné město světa, které se jako most mezi Evropou a Asií nachází na dvou různých kontinentech, současně posloužil jako místo přestupu, kde Tony Mendez dostane od íránského konzulátu vízum.
„Istanbul je skvělé město k žití i k práci,“ říká Affleck. „Byli jsme mile překvapeni, jak přátelsky se k nám všichni chovali. Byli jsme také mimořádně vděčni za to, jak výborný jsme měli místní štáb a jak s námi spolupracovala veřejnost.“
Pro scény odehrávající se ve starém městě filmaři využili dvě snad nejslavnější památky Istanbulu: Modrou mešitu, která je ve filmu vidět pouze zvenku, a dále interiér chrámu Hagia Sofia, kde má Tony Mendez tajnou schůzku s agentem britské tajné služby. Ben Affleck k tomu říká: „Hagia Sofia je úžasné místo, protože to původně byl chrám, následně mešita a teď je to muzeum, takže je to opravdový průsečík kultur.“
Prostor, ve kterém natáčeli, je osvěcován desítkami víceramenných lustrů, v nichž původní žárovky byly nedávno zaměněny za kompaktní zářivky. Ty ovšem bohužel svítí příliš výrazně, nehledě na to, že v roce 1980 takové zářivky ani neexistovaly. Členové štábu proto věnovali jednu celou noc výměně těchto zářivek za dříve používané žárovky, díky čemuž se podařilo dosáhnout jemnějšího světla, které filmaři potřebovali.
Asi největší výzvou bylo natáčení scény demonstrace, která přeroste v proražení Rooseveltovy brány na americkém velvyslanectví v Teheránu. Scéna byla natáčena na fotbalovém hřišti v residenční čtvrti Barkikoy. Na místě se shromáždilo více než 1300 lidí, kteří všichni křičeli protiamerická hesla ve farsí, což bylo až ohlušující.
Vytvoření kostýmů pro místní obyvatele byl obzvláště náročný úkol, protože Jacqueline West nejenže musela přesně vystihnout dobu ale také móresy této společnosti. West k tomu říká: „Vyrobili jsme stovky tradičních dlouhých černých oděvů pro ženy, a vytvořili jsme i oblečení pro mulláhy. Vojenské vesty stylu, jaké nosili Fidel Castro nebo Che Guevara, byly zase typické pro revolucionáře, a tak jsme zajistili i ty. Celkově jsme ale potřebovali obléknout tisíce lidí, takže jsme museli být opravdu kreativní, abychom sehnali potřebné množství oblečení.“
Aby se diváci dostali přímo do centra vzniklého chaosu, rozhodl se Affleck poslat kameramany oblečené jako místní civilisté přímo do davu s 16mm kamerami, aby natáčeli náhodné snímky. Kromě toho se režisér také rozhodl natáčet narůstající srocení v Super 8. „Negativ Super 8 je velice malý, takže pokud se promítá na velkém filmovém plátně, vypadá obraz mimořádně zrnitě, vysvětluje Affleck. „Když to všechno dáte dohromady, tak to vypadá jako původní záběry, ale jiné než těch několik málo, které můžete vidět v televizi.“
Chris Terrio k tomu říká: „Je to úžasné, protože to vypadá hodně podobně jako archivní materiál. Naše představa bylo vytvořit moře lidí před branami ambasády, a to se podařilo. A komparsisté představující místní se tím nechali úplně pohltit, protože člověk si nemůže pomoct a nechá se unášet energií davu.“
To samé platí i o menší, nicméně stejně intenzívní demonstraci, které musí čelit Mendez a šest domácích hostů - nyní vystupujících jako kanadští filmaři - na cestě k místu jejich údajnému natáčení na tržišti Velký Bazaar.
„Když začal dav útočit na dodávku, tak jsme byli opravdu vyděšení,“ potvrzuje Clea DuVall. „Měli jsme pocit, že dodávka se může kdykoli převrhnout, a všichni ti lidé na nás křičeli. Mohu klidně říct, že jsem nemusela nic moc dělat pro to, abych vypadala nervózně.“
Christopher Denham dodává: „Jedna věc je číst ve scénáři, že demonstranti mlátí do autobusu, a druhá věc je v tom autobusu sedět a být obklopen stovkami lidí, kteří se chovají, jako by vás chtěli zabít. To druhé na vás opravdu zapůsobí.“
A to dokonce i na Bena Afflecka. Scoot McNairy vzpomíná: „Jeden z komparsistů vzal kámen a začal jím mlátit to čelního skla. Podíval jsem se v tu chvíli na Bena a i on vypadal chvíli vyděšeně. Byl to hodně intenzívní zážitek.“
Pro natáčení na tržišti Velký Bazaar si filmaři nemohli vybrat vhodnější termín, protože normálně otevřené obchody byly zavřené kvůli svátkům. „Tržiště v Istanbulu bylo fantastické,“ vzpomíná nadšeně Sharon Seymour. „Nálada toho místa je podobná jednomu tržišti v Teheránu; obě patří mezi jedny z nejstarších trhů na světě. Není proto překvapivé, že celá řada obchodů tam vypadá naprosto nadčasově, a tak jsme ani nemuseli moc měnit. Asi nejpracnější proto bylo předělat všechny ty turecké nápisy na nápisy ve farsí.“
„Istanbulský bazar byl labyrint se spoustou podivných koutů, díky kterým jste se mohli rázem octnout v nějaké malé uličce a ztratit se,“ vybavuje si Affleck. „Ale bylo to tam zajímavé a měli jsme obrovské štěstí, že obchody byly zavřené, takže jsme mohli nerušeně natáčet.“
Grant Heslov říká: „Slyšel jsem o Istanbulu říkat, že to je ‘křižovatka světa’, ale dokud jsem tam nebyl, tak jsem si neuvědomoval, jak moc je to pravdivé. To město má úžasnou historii, kterou budete potkávat na každém místě. Náš natáčecí plán v Istanbulu byl velmi napjatý, a přesto všechno proběhlo bez jakéhokoli problému, z velké části také díky místním lidem. Každopádně to bylo to pravé místo pro natáčení našeho filmu.“
Z Turecka se natáčení přesunulo do Washingtonu. Filmařům a hercům se dostalo té cti, že jim byl povolen byť omezený přístup do současného ústředí CIA v Langley ve Virginii, kde všichni zjistili, že CIA je prostě… prostě CIA. Heslov si vybavuje: „Když jsme vstoupili do budovy, tak jsme všichni měli odložit své mobilní telefony do košíku, což jsem ale já neudělal. Ne že bych snad chtěl někomu volat, jen jsem se prostě nechtěl nechat připravit o svůj telefon. O pár minut později přišel důstojník CIA a říká: ‘Fajn, takže kdo má u sebe iPhone?’ Přiznal jsem, že jsem to já, ale nedalo mi to se nezeptat, jak na to přišel. Vzal mě sebou dozadu do jedné místnosti s kompletním počítačovým vybavením, na kterém bylo možné monitorovat, kde se nachází který mobilní telefon, jaké má číslo… prostě cokoli. Docela mi to otevřelo oči.“
Bryan Cranston říká: „Už jenom chodit po chodbách v Langley bylo inspirující. Pro mě to byly asi ty vůbec nejdůležitější scény, protože jsem si uvědomil, jakého privilegia se mi jako civilistovi dostalo, když jsem na ta místa mohl vstoupit.“
Ben Affleck říká: „Ta budova v sobě má poměrně zvláštní dualitu, protože na jednu stranu procházíte dlouhou poměrně nudnou chodbou, a na druhé straně najednou uvidíte dveře a na nich nápis Protiteroristické oddělení. To na každého samozřejmě zapůsobí. Na mě dělalo dojem už jen procházet se tam a vidět hvězdy na zdi na počest každého, kdo položil život ve službách CIA. Právě proto jsem do filmu zařadil i scénu kdy Tony jde a záběr padne i na hvězdy. Chtěl jsem, aby lidé viděli i tohle.“
Filmaři nicméně museli některé hvězdy digitálně odstranit, protože v době, ve které se film odehrává, jich bylo o něco méně. Za zmínku stojí i to, že u některých hvězd nenaleznete jména, protože mise těchto padlých dosud nebyly odtajněny.
Po dokončení hlavního natáčení Ben Affleck pracoval s autorem střihu Williamem Goldenbergem, aby z materiálu natočeného na různých místech světa poskládali kompaktní film. Režisér si také velmi dobře uvědomoval, že dalším pojítkem mezi třemi oddělenými světy, ve kterých se film odehrává, bude hudba. Affleck přitom použil původní hudbu z té doby, aby dostal diváky do filmu, obzvláště ve scénách z Hollywoodu. „Hudební asociace jsou něco, co si všichni nosíme někde v podvědomí. Lidé slyší písničku a hned si představí určitou scénu,“ říká.
Affleck dodává, že v rámci hudby složené Alexandrem Desplatem „bylo potřeba nalézt téma, které by bylo možné používat v celém filmu, samozřejmě s použitím jiných nástrojů a jiného tempa, nicméně pořád by se jednalo o stejnou hudbu. Alexandre byl fantastický při vymýšlení atypických melodií, využívajících neznámé hudební nástroje, pocházející často z Blízkého východu. Snad to nebude znít příliš jako klišé, když řeknu, že se mu podařilo vytvořit zvuk, který bude diváky permanentně dostávat do místa děje.“ Chris Terrio nicméně zdůrazňuje: „Nemusíte vědět nic o Blízkém východě ani o politické situaci té doby, a příběh vás i tak okamžitě pohltí. Jádrem příběhu totiž je odvážná záchrana šesti lidí z velmi nebezpečného místa, přičemž to, že je příběh založen na skutečných událostech, ho dělá ještě zajímavějším.“
Ben Affleck k tomu na závěr dodává: „Ten příběh je napínavý, plný obav a děsivý, ale je také vtipný a zábavný. V hloubce přitom jde hlavně o sílu příběhu, který dlouho nebylo možné vyprávět. Teď už ale konečně nastala doba, kdy můžeme být hrdí na to, co tihle lidé dokázali.“
Ocenění:
Academy Awards
2013 - Ben Affleck, George Clooney, Grant Heslov (Nejlepší film)
2013 - Chris Terrio (Adaptovaný scénář)
2013 - William Goldenberg (Střih)
2013 - Alan Arkin (Vedlejší herec) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Hudba) (nominace)
2013 - Mix zvuku (nominace)
2013 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2013 - Nejlepší film - drama
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie)
2013 - Alan Arkin (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Nejlepší scénář) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Nejlepší hudba) (nominace)
BAFTA
2013 - Nejlepší film
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie)
2013 - Nejlepší střih
2013 - Ben Affleck (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2013 - Alan Arkin (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Adaptovaný scénář) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Hudba) (nominace)
Toronto IFF
2012 - Ben Affleck (Cena diváků pro nejlepší film) (nominace)
San Sebastián IFF
2012 - Ben Affleck (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
New York Film Critics Circle
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Ben Affleck (Nejlepší režisér) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2012 - Nejlepší film
2012 - Ben Affleck (Nejlepší režisér)
2012 - Chris Terrio (Nejlepší adaptovaný scénář)
Los Angeles Film Critics Association
2012 - Chris Terrio (Nejlepší scénář)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
AACTA International Awards
2013 - Nejlepší film (nominace)
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Nejlepší scénář) (nominace)
César Awards
2013 - Nejlepší zahraniční film
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Ben Affleck (Tony Mendez), Jaromír Meduna - Bryan Cranston (Jack O'Donnell), Jiří Plachý - Alan Arkin (Lester Siegel), Jiří Hromada - John Goodman (John Chambers), Vladislav Beneš - Victor Garber (Ken Taylor), Libor Hruška - Tate Donovan (Bob Anders), Jitka Moučková - Clea DuVall (Cora Lijeková), Jakub Saic - Scoot McNairy (Joe Stafford), Pavel Vondra - Rory Cochrane (Lee Schatz), Petr Burian - Christopher Denham (Mark Lijek), Miroslava Součková - Kerry Bishé (Kathy Staffordová), Filip Jančík - Kyle Chandler (Hamilton Jordan), Zdeněk Podhůrský - Chris Messina (Malinov), Zdeněk Mahdal - Željko Ivanek (Robert Pender), Luděk Čtvrtlík - Titus Welliver (Bates), Stanislav Lehký, Ludvík Král, Svatopluk Schuller, Radovan Vaculík, Jan Maxián, Bohuslav Kalva, Zbyšek Horák, Lucie Svobodová, Zuzana Skalická, Karel Richter, Jiří Kvasnička, Jindřich Žampa
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Miloš Vrána, Miloš Sommer
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Jiří Kvasnička
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.11.2012 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 12.10.2012 Warner Bros. US
Premiéra Velká Británie: 17.10.2012 (London Film Festival) (premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 3.4.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 3.4.2013 Magic Box
Tržby celkem - $ 232 300 000
Náklady (Rozpočet) - $ 44 500 000
„Agent CIA se pouští do nebezpečné operace na záchranu šesti amerických rukojmí během krize v Teheránu v roce 1980."
OBSAH
Dramatický thriller Argo vychází ze skutečného příběhu. Popisuje tajnou operaci na záchranu šesti Američanů, která se odehrála na pozadí krize s rukojmími v Íránu. Film ukazuje divákům skutečnost, která nebyla známa celá desetiletí. Dne 4. listopadu 1979 vrcholí íránská revoluce. Radikálové pronikají na americké velvyslanectví v Teheránu, kde zajímají celkem 52 amerických rukojmí. Uprostřed nastalého chaosu se nicméně šesti Američanům podaří uprchnout a ukrýt se v domě kanadského velvyslance. CIA si je velmi dobře vědoma toho, že je jen otázkou času, než bude šest uprchlíků nalezeno a velmi pravděpodobně i zabito, a tak specialista CIA na „exfiltraci“ jménem Tony Mendez (Affleck) přichází s riskantním plánem na jejich bezpečný odsun ze země. A ten plán je tak neuvěřitelný, jako by se mohl stát jen ve filmu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ben Affleck je fakt borec. Přiznám se, nikdy jsem nevěřil, že právě on by mohl být předním představitelem slušného a inteligentního Hollywoodu současnosti, ale on prostě každým svým dalším filmem naprosto neuvěřitelně řádí, že můj mozek má co dělat, aby kvalitu jeho filmu vůbec dokázal pobrat. Argo sice není pětihvězdový nářez a to jenom z toho důvodu, že se ze začátku dost dlouho táhne a trvá to, než vlastně dojde na samotnou akci. Jakmile ale dojde na samotnou akci, což je vlastně převážná část druhé části filmu, tak se Vám zastaví napětím srdce stejně, jako se to stalo mně. Hlavně i příběh samotný je naprosto skvělý a zajímavý a vůbec bych se nedivil, kdyby Argo dostal Oscara za nejlepší film. Má to ty tradiční Oscarové předpoklady, tak uvidíme. Za mně je to opravdu slušně odvedená práce jedné kapitoly CIA a Hollywoodu, která lépe být zfilmována ani nemohla. Jo a Ben Affleck byl ve své roli naprosto dokonalý. (Malarkey) 4*
Velmi dobře odvedená práce, která pro mě však zůstává ve stínu například perfektního snímku Baader Meinhof Komplex. Affleck se stává stále výraznější osobností současného Hollywoodu a může si dovolit mnohé (třeba jako jediný příliš neodpovídat svému reálnému předobrazu, jinak je casting působivý:)). Ten příběh má vnitřní sílu, ať už šťouchnutí do Hollywoodu nebo samotné vnímání "vysokých míst ve filmu" na zadržování civilistů Íránu. Kritika však nebije do očí, filmu neškodí a být v něm více emocí (ke komu mám mít sympatie? ano, přeji jim, aby utekli, ale komu to vlastně přeji? špionům? Není vlastně ten pocit víc poháněn "lidstvím" než uměním režiséra/scénáristů vytvořit vazbu na postavy? nebo mi to vlastně má být jedno...?), tak by rozhodně šlo o nezapomenutelný film. (Djkoma) 4*
Argo, podle všeobecných ohlasů prubířský kámen filmového labužnictví, ve mně sice zanechal dojmy pozitivní, a fakt je že jsem Affleckovi toho plešouna za nejlepší film přál, ale dělat z toho bůhvíjak přelomovou záležitost se mi prostě nějak příčí. Atmosféra rodné země Oláhů a konfrontace fanatických studentů s vyděšenými americkými úředníky je tu vylíčena až hmatatelně, i když se film drží zpátky a dovede se obejít bez nějaké efektní brutality a citového vydírání. Kouzelné přepínání mezi roztomile prohnilým imperialistickým Holým Údem a zhoršující se situací v domě kanadského velvyslance je asi hlavní deviza Arga, protože samotná realizace plánu agenta Mendeze je už za hranicí WTF, které jsem v rámci žánru ochoten tolerovat. Přesto, pokud chcete vidět film, ve kterém každá složka přesně zapadá na své místo, vyberte si tenhle. A dokonce - i když jde o snímek podle skutečné události - budete na pár místech určitě napjati a překvapeni. A pokud tuhle svižnou, dvě hodiny krátkou záležitost hodláte ignorovat nebo dokonce hanět, mám pro vás jedinou odpověď: "Arr, go fuck yourselves." (Gemini) 4*
VELKÁ RECENZE
Ben Affleck jede. Ještě před čtyřicítkou se stihl vytáhnout mezi absolutní režisérskou elitu a nepotřeboval na to víc než tři celovečerní filmy. Argo přitom znovu připomíná, že mezi Affleckovou režijní virtuozitou a hereckým projevem není rovnítko, protože má-li jeho novinka nějaké nedostatky, je jím přeci jen matnější hlavní představitel – ne že by mu člověk nevěřil odhodlání a nezkousl emotivnější scény, Affleck ale svůj part odehrál s jedním zataženým výrazem, ve kterém přeci jen není dost hybné energie, aby se misí jednoho odhodlaného Amíka šlo nechat plně strhnout. Kdo ví, jak by film vypadal, kdyby jej nakopávalo silnější herecké dynamo…
To jsou kdyby. I tak přichází úctyhodné retro, které dramatizuje skutečnou akci CIA, v rámci níž mělo být z domu kanadského velvyslance v Íránu vyvezeno šest amerických diplomatů. Krytí téhle ultratajné misi poskytlo natáčení fiktivního sci-fi blockbusteru jménem Argo, který sliboval nové Star Wars a ze storyboardů a masek prezentovaných ve filmu vypadá jako mix Johna Cartera a Flashe Gordona na cracku. Tedy dost legračně.
Legrační je proto i dobrá třetina filmu, ve které si velký Hollywood tropí šoufky ze sebe sama, což obnáší hromadu trefných bonmotů starých hereckých pák Alana Arkina a Johna Goodmana. Je přitom výbornou vizitkou režiséra, že se mu tyhle štulce podařilo organicky zapojit do jinak seriózního, přímočarého a v konkrétních pasážích i jaksepatří napínavého agentského thrilleru.
Ten je sice co do příběhu konstruován dost jednostrunně, protože tu vedle sběru základních politických faktů a vtípků o Hollywoodu máme vlastně jen úvodní útok na ambasádu, dilema hlavního hrdiny a epesně zrealizovanou samotnou akci. Ale tuplem u ní publikum klasicky mačká pedály v pilotní kabině, tak aby všechno dobře dopadlo a proradný muslim zase jednou utřel nos.
Scénář můžete obviňovat z monotónnosti, jenže Affleck ho jako režisér umí v pravý moment nakopávat a ve finále se mu daří i velmi elegantně dohrát několik silných motivů. S takovými nuancemi, jakými jsou témata „hrdiny ve věčném ústraní“, „zarputilý jedinec pohánějící svým odhodláním strnulé soukolí“, plus klasická douška na téma otec a syn, si současné thrillery určitě neumí vyhrát s takovým přehledem. V Affleckovu Argu jsou tyhle motivy hodně sympatickou nadstavbou, která film tlačí k dramatickým klasikám s Robertem Redfordem nebo sedmdesátkovým žánrovkám o chlápcích rozhýbávajících zatuhlý systém. Je každopádně obdivuhodné, že film podle skutečných událostí zvládne „hrát“ tak pestrou škálou témat - těžko si to představit třeba v českém kontextu (a netřeba zmiňovat jen patos Lidic).
Četl jsem obdivnou poznámku režiséra Guse van Santa k tomu, jak jedinečně se Affleckovi povedlo v Gone Baby Gone skloubit herce a naturščiky. Poklony by šlo ale dál rozšiřovat, a to i v Argu, ve kterém se paradokumentární momenty kloubí s uhlazeným hollywoodským drámem, retroháv tu není jen okázalá vějička o krásných kostýmech i divných parukách a z uvolněného vtipkování v Los Angeles není problém přeskočit doprostřed Teheránu, kde dav lynčuje nějakého amerického naivku. Tenhle režisér má plac dokonale pod kontrolou a vidět je to i na kompaktních tvarech jeho filmů, které přitom nejsou konstruovány podle těch nejschůdnějších šablon.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Příběh je natočen na motivy skutečných událostí, ve skutečnosti však operace probíhala bez větších problémů.
Odehrává se během islámské revoluce v Íránu v roce 1979. Americká ambasáda je obsazena revolučními gardami a více než 50 Američanů je vzato jako rukojmí. Šestici se ovšem podaří uniknout a najít úkryt v rezidenci kanadského velvyslance v Teheránu. Situace je napjatá a americká vláda hledá způsob, jak zmíněnou šestici dostat ze země. Jsou navrhovány a zase zavrhovány různé plány. Nakonec expert CIA Tony Mendez (Ben Affleck) přijde s neobvyklým řešením – navrhne vytvoření „filmového štábu“, který by v Íránu hledal vhodné exotické lokace pro natáčení filmu a Američané by pak odjeli z Íránu jako členové tohoto štábu.
Mendez začne spolupracovat s hollywoodskými filmaři a producenty, pro svůj fiktivní film si vyberou scénář sci-fi příběhu s názvem „Argo“, jsou angažováni herci a je zajištěna reklama filmu. Vytváří se tak odpovídající krytí, které musí obstát při prověření íránským režimem. Mendez se vydává do Íránu, navazuje kontakt s uprchlíky na kanadské ambasádě a nechává je naučit se fiktivní životní příběhy filmařů, za které se budou vydávat.
Když je vše připraveno, přichází Mendezovi pokyn, aby operaci zrušil. Rozhodne se rozkaz ignorovat a v kritický den s uprchlíky přichází na letiště, i když letenky se podaří zajistit až na poslední chvíli. Úspěšně projdou kontrolou, ač ji musí nesnadno přesvědčovat o tom, že skutečně chystají natáčení filmu. Chvíli poté se však revolučním gardám podaří sestavit portrét jednoho z uprchlíků, který získají ze skartovaných materiálů z americké ambasády, a jejich totožnost je tak prozrazena. Ozbrojená skupina okamžitě vyráží ke startujícímu letadlu, zadržet se jim ho ale nepodaří.
O FILMU
V roce 1980 ohlásilo Studio Six Productions nový filmový projekt, který měl mít prvky sci-fi hitu: měly v něm být kosmické lodě, vetřelci, akční scény a dobrodružství; to vše se mělo odehrávat na vzdálené vyprahlé planetě. Protože i náklady na film měly být „kosmické“, žádný šéf studia k jeho natočení nikdy nedal souhlas.
Jediný člověk, který by k něčemu takovému mohl dát souhlas, byl totiž vrchní velitel armády. O více než 30 let později se něčeho svým způsobem podobného ujal Ben Affleck, když režíroval, produkoval a zahrál si ve filmu „Argo“ natočeném podle skutečného příběhu utajené mise, jež se pokusila zachránit šest Američanů, kteří v roce 1979 v souvislosti se šokujícím obsazením amerického velvyslanectví v Teheránu uvízli v Íránu.
Skupina těsně unikla zadržení coby rukojmí íránských revolucionářů a jejím členům se podařilo ukrýt v domě kanadského velvyslance Kena Taylora, který riskoval všechno ve snaze pomoci Američanům v okamžicích, kdy se k nim všichni ostatní obrátili zády. Jenže jeho „domácí hosté“, jak se jim začalo říkat, byli v neustálém nebezpečí odhalení a zajetí či dokonce něčeho horšího. A tak nakonec nezbývalo než aby jeden z nejlepších odborníků CIA na exflitraci Antonio „Tony“ Mendez předložil brilantní, nicméně zároveň velmi drzý plán úniku.
Affleck k tomu říká: „Tony se kamarádil se slavným odborníkem na make-upy jménem John Chambers a díky tomu věděl, že lidé od filmu hodně cestují, když hledají vhodná místa pro natáčení. No a na základě tohoto poznatku Tony vymyslel plán, který by nikoho jiného nenapadl.“
Plán spočíval v tom, že šest Američanů sehraje role kanadských filmařů, kteří hledají vhodné lokace pro natáčení a ze země poté jednoduše odletí… což sice zní prostě, ale jednoduché to rozhodně nebylo. Tony Mendez zdůrazňuje: „Byla to hra bez jakýchkoli pravidel, a tak byla mimořádně riskantní. Největší riziko spočívalo v náladovosti lidí, se kterými jsme museli přijít do kontaktu. Neměli jsme naprosto žádnou představu o tom, co by se stalo, kdyby nás chytili - ať už nás nebo ty, kdo už rukojmími byli.“
Joshuah Bearman, který v roce 2007 popsal útěk v článku pro časopis Wired, vzpomíná: „Obsazení amerického velvyslanectví bylo otřesem světového formátu. Nikdo dost dobře nevěděl, jak reagovat na zadržení rukojmí na půdě velvyslanectví. Problém ukrytých domácích hostů byl ovšem ještě složitější, protože do něj nešlo jakkoli zapojit diplomacii. Riziko jejich odhalení přitom pochopitelně s každým dnem rostlo. No a tak nakonec přišel na řadu se svým plánem Tony Mendez, kterému se již v minulosti podařilo dostat z Íránu i odjinud citlivé osoby.“
Další hrozba zde pochopitelně byla i pro osoby, které Američany ukrývaly. To potvrzuje kanadský velvyslanec Ken Taylor: „Během těch tří měsíců čelili všichni zaměstnanci kanadského velvyslanectví mimořádně nebezpečné realitě. Všechny nás samozřejmě zasáhlo nejen násilné porušení pravidel diplomatického protokolu, ale i to, že jsme na americkém velvyslanectví měli přátele. Spojené státy a Kanada měli vždy zvláštní vztah který je silnější než jakékoli hranice. Poděkování za všechno si přitom nezasloužím zdaleka jen já, ale i moje žena Pat, lidé z našeho velvyslanectví i kolegové z Kanady.“
Kanadský parlament dokonce svolal mimořádné zasedání, na kterém povolil výjimku z vlastních zákonů, díky které bylo možné opatřit šesti Američanům falešné kanadské pasy s identitou „filmařů“. Tyto pasy byly diplomatickou zásilkou doručeny velvyslanci Taylorovi, který se poté setkal s Mendezem a pasy mu předal. Mendez následně využil své padělatelské schopnosti, pasy opatřil íránskými vízy a také razítky, podle nichž mělo šest filmařů do země přijet pouhý den předtím.
„Z mého pohledu je jedním z nejdůležitějších témat filmu připomenutí toho, že Američané tehdy dokázali jako národ Kanadě poděkovat. Víme, že bez jejich pomoci bychom to nikdy nedokázali, a že Amerika za to svým severním sousedům mnoho vděčí.“
Z pohledu dnešního informačního věku působí až nepochopitelně, že celá operace zůstala naprosto utajená až do roku 1997, kdy jí odtajnil tehdejší americký prezident Bill Clinton. Překvapivé je i to, že většina lidí se o tomto dle Bena Afllecka „mimořádně absurdním“ příběhu nedověděla ani poté, co jej popsali Tony Mendez ve své knize Master of Disguise a Bearman v článku pro časopis Wired. „Na jednu stranu je to ale pochopitelné,“ říká Ben Affleck, „protože ten příběh zní naprosto neuvěřitelně. To, že se doopravdy stal, ho přitom dělá ještě více fascinujícím.“
„Tahle operace byla málo známým úspěchem v jinak mimořádně složitém období naší historie,“ konstatuje Bearman. „Lidé sice věděli, že se šesti Američanům podařilo s pomocí Kanaďanů uprchnout ze země několik měsíců po vypuknutí krize, ale až do odtajnění celé operace o mnoho let později nikdo netušil, že se na jejich záchraně podílela CIA prostřednictvím takhle odvážné mise s rozsáhlou kamufláží.“
Bearmanův kus nejprve zaujal producenty Granta Heslova a George Clooneyho. Heslov říká: „Krizi s rukojmími si pamatuji velmi dobře, ale o tomhle příběhu jsem nevěděl naprosto nic. Příběh mi samozřejmě přišel úžasný a vtipný. Hned mi bylo jasné, že by se o tom natočil film a že bych ho chtěl natočit já, a George to cítil stejně.“
Scénárista Chris Terrio dostal důvěru, aby záchrannou operaci převedl do podoby filmového scénáře, a tak se obrátil rovnou na hlavní zdroj. „Ten článek mě naprosto fascinoval. Nejvíc zvědavý jsem přitom byl na Tonyho Mendeze, protože jsem si vůbec nedokázal představit člověka, který by dokázal vymyslet takovýhle plán a zrealizovat ho. Kdybych si tohle vymyslel jako původní námět, tak by všichni svraštili obočí a řekli by mi, že by tomu diváci nikdy neuvěřili. Jenže Tony dokázal přesvědčit americkou vládu, aby zkusila něco, co bylo ještě bláznivější než nejdivočejší představy hollywoodských studií.“
Mendez má ovšem na věc trochu jiný názor: „Podle mě není tak neobvyklé spojovat Hollywood a CIA, protože špionáž je filmovému řemeslu do určité míry podobná.“ „Na tom něco je,“ souhlasí Heslov. „V obou světech totiž lidé vytvářejí fiktivní situace a snaží se vyprávět uvěřitelné příběhy. Takže společného je tam dost.“
Terrio si dohodl schůzku s Mendezem, který ze CIA odešel v roce 1990. „Hlavní část filmového příběhu je o záchraně lidských životů, které visí na vlásku. Víc ani ve hře nemohlo být. Při mých rozhovorech s Tonym jsem ale také chtěl poznat jeho každodenní život, protože pokud pochopíte, jaký byl tehdy život důstojníka CIA, budete celé drama vnímat ještě komplexněji nad rámec akce a nejistoty. Kdykoli jsem měl pocit, že se ztrácím v tom velkolepém příběhu o tom, jak tyhle muže a ženy spláchly historické události, tak jsem si vzpomněl na to, že pod tímhle povrchem nakonec vždy zůstává příběh obyčejných lidí, kteří se snaží udělat maximum pro to, aby v dané situaci obstáli.“
„Když jsme viděli jeho intenzívní propojení s příběhem, tak nám bylo jasné, že jsme najali toho správného scénáristu,“ říká Heslov. „Je pravda, že ten příběh je úžasný sám o sobě, což už je polovina úspěchu. Ale i tak je třeba říct, že Chris napsal fantastický scénář. Bylo v něm naprosto všechno už od první verze.“
Ben Affleck souhlasí: „Chrisův scénář byl jeden z nejlepších, jaké jsem v životě četl. Vždycky jsem se snažil vyhledávat velkolepé příběhy, a vždycky jsem poznal, když se mi to podařilo. A to byl přesně případ ‘Arga’. Scénář jsem přečetl jedním dechem, a tak jsem byl nadšený z toho, že film mohu režírovat.“
Heslov a Clooney se o Affleckově zájmu dověděli brzy poté, co viděli jím režírované drama z roku 2010 „Město“. Heslov k tomu říká: „Ben má mimořádný cit pro příběh i pro to, jak používat kameru k jeho vyprávění. Navíc má také svůj jasný názor, což je u filmaře snad vůbec to nejdůležitější. Dokáže skvěle gradovat napětí a našemu filmu dodal ještě více z rozměru thrilleru, než jsme si vůbec dokázali představit.“
Jedna z největších výzev pro filmaře bylo paralelní ztvárnění dramatu na život a na smrt a komedie plné suchého humoru. Heslov vysvětluje: „Příběh začíná velmi vážně a následně se odlehčuje, obzvláště ve chvíli, kdy se dostane do Hollywoodu. Chtěli jsme, aby ‘Argo’ bylo aspoň v něčem lehkomyslné, ale museli jsme tenhle prvek do příběhu opatrně integrovat. Myslím si, že se nám nakonec podařilo dosáhnout správné rovnováhy, což je hlavně zásluha Bena coby režiséra.“
„Humor byl důležitou součástí scénáře,“ dodává Affleck, „ale zároveň šlo o součást nejnáročnější. Obával jsem se totiž, aby vtipné okamžiky příliš nezlehčovaly prvek naléhavosti a realismu celé situace. Naštěstí jsme ale ve filmu měli Alana Arkina a Johna Goodmana, kteří měli většinu komediálních částí. A ti své role sehráli s takovou integritou, že veškerý humor ve filmu působí přirozeně a bez jakéhokoli prvku napětí.“
Dalším zaklínadlem tvůrců filmu bylo slovo uvěřitelnost. Ben Affleck nicméně v této souvislosti zdůrazňuje: „Naším záměrem nebylo natočit dokument. Jak už to bývá s příběhy tohoto typu, některé prvky musíte potlačit a nějakou dramatickou licenci musíte dodat, protože ve výsledku nakonec vždycky točíte drama. Byli jsme nicméně šťastni, že jsme mohli zůstat věrni příběhu, který se doopravdy stal, protože to, že se ten příběh skutečně stal, na něm bylo to nejsilnější.“
Terrio zmiňuje závěr filmu jako příklad toho, kdy filmaři pracují s fiktivními událostmi nezbytnými k popisu skutečných emocí. „Když jsem mluvil s Tonym a když jsem si četl vzpomínky těch šesti na samotný útěk, získal jsem pocit, že se jednalo o mimořádně silné a euforické okamžiky. Popsat jejich pocity ve filmu ovšem vyžaduje více než jenom slova. Divákům musíte nabídnout nějakou akci, ze které bude vidět jejich úleva a se kterou se budou moci ztotožnit i diváci.“
Affleck spolupracoval s herci i s kreativním týmem na tom, aby dosáhl co nejvyšší úrovně pravděpodobnosti jak v čase, tak i místě. On a jeho kameraman Rodrigo Prieto přijali za svůj specifický filmový styl, který evokoval éru konce 70. a začátku 80. let, a současně se snažili vytvořit vizuální rozdíly mezi prostředími Washingtonu, Hollywoodu a Íránu. Autorka scény Sharon Seymour a autorka kostýmů Jacqueline West důkladně prozkoumaly fotografie i filmové archivy, aby dokázaly věrně oživit dobu v jejích různých místech, v nichž se film odehrává. Affleck říká: „Když jsem ty různé světy zkoumal, tak jsem hned začal plánovat, jak je poskládáme dohromady, abychom mohli odvyprávět tenhle úžasný příběh. A tehdy začala opravdová práce.“
A podle těch, kteří tehdy opravdu byli na místě, se ta práce vyplatila. Ken Taylor říká: „Film naprosto perfektně zachycuje náladu a napětí tehdejšího Teheránu i odhodlání všech lidí působících v diplomacii a pracujících tehdy v mimořádně obtížných podmínkách. A kromě toho ten film také skvěle pracuje s časem. Odehrává se sice před asi 30 lety, ale úplně klidně by se mohl stejně odehrávat i v současnosti.“
„Měl jsem radost z představy, že se tenhle můj zážitek dostane jednou do filmu, a teď se to doopravdy stalo a je to vzrušující,“ říká Mendez. „Byly doby, kdy ten příběh musel ve vyšším zájmu zůstat utajen, ale ty doby jsou pryč a teď už je to historie. Ben i všichni ostatní lidé zapojení do vzniku filmu odvedli skvělou práci. Když jsem se na ‘Argo’ díval, měl jsem pocit, jako bych se vrátil v čase. Vystihli to naprosto skvěle.“
Jediný hrdina, který se v „Argu“ pohybuje ve všech třech světech, je důstojník a nejlepší specialista CIA na exfiltraci Tony Mendez, jehož doménou je záchrana lidí z nepřátelských míst. Terrio k tomu říká: „Tony se musí vydat na místo, které je opravdu něco jako ‘břicho bestie’ - pro Američany asi nejnebezpečnější místo v daný okamžik - a zachránit odtamtud šest lidí. A čas přitom běží. Musí přitom současně čelit silám - ať již z oblasti byrokracie či politiky - které dělají jeho úkol ještě těžším, než je. V určitou chvíli si pak už začnete myslet, že to ani nemůže dopadnout dobře, protože až příliš věcí vám říká, že to dopadne špatně. Tlak na Tonyho snad ani nemůže být větší, jenže on se nenechá ničím rozhodit, protože je jednoduše mužem, který plní svůj úkol.“
Affleck, který ve filmu ztvárnil Mendeze, říká: „Tony vstoupí na scénu a udělá, o co je požádán, naprosto v tajnosti. Bez jakýchkoli fanfár, poplácávání po zádech, prostě odvede svou práci, a pokud uspěje, vrátí se domů a bude držet jazyk za zuby. Bude riskovat svůj život, aby se pokusil zachránit ty lidi, a v tom je jeho hrdinství. Je to působivé a zároveň skromné.“
Heslov poznamenává, že Affleck disponuje celou řadou kvalit, kterou má i jeho hrdina: „Ben má v sobě něco jako tichou naléhavost, což je vlastnost, kterou jsme viděli i u Tonyho. Je zároveň i velmi chytrý, což naše postava musí být také; je důležité, aby vždy dokázal mít situaci pod kontrolou. A Ben je zároveň i přirozeně legrační, což bylo potřeba kvůli scénám plným suchého humoru, zejména při Tonyho příchodu do Hollywoodu.“
Ještě předtím, než zahájí hollywoodskou akci, Mendez potřeboval souhlas vedení, včetně jeho přímého nadřízeného, zástupce ředitele CIA Jacka O’Donnella, kterého ve filmu ztvárnil Bryan Cranston. „Tony Mendez se zodpovídal Jacku O’Donnellovi, a Jack se tudíž za něj a jeho misi cítil zodpovědný,“ vysvětluje Cranston. „Když jsem zkoumal práci CIA, zaujalo mě mimo jiné jejich heslo, že nikoho nenechají na holičkách. Udělají cokoli pro to, aby člověka zachránili, a přesně to udělali i v případě oněch šesti Američanů, kteří zůstali tam, kde byli, právě proto, že pracovali pro americkou vládu.”
„Obsazení postavy Jacka O’Donnella byl obtížný úkol,“ říká Affleck. „Na první pohled by si člověk mohl myslet, že by tu roli zvládla spousta lidí. Jenže my jsme nechtěli jen tak nějakého hrdinu. Potřebovali jsme herce, který postavě dodá potřebnou váhu, a to byl právě Bryan.“
Cranston říká, že jakmile si přečetl scénář, byl si jistý, že roli vezme. „Jsou věci, které člověka zaujmou okamžitě, tak nějak tělesně, a ‘Argo’ byla jedna z nich. Ten scénář byl plný napětí, byl dramatický a čtenáře ihned zaujal. Kdykoli jsem si ho četl, byl jsem nadšený. Příležitost podílet se na něčem takovém nepřichází tak často, a tak jsem byl rád, že jsem jí mohl využít.“
Mendez by možná nikdy nepřišel s plánem falešného filmu, pokud by neměl svůj kontakt ve světě skutečného filmu v osobě slavného tvůrce make-upů Johna Chamberse, který mimo jiné získal čestného Oscara za masky v původním filmu „Planeta opic“. Chambers ovšem zároveň své schopnosti využíval i potajmu pro vážnější účely vládních skrytých operací.
John Goodman, který průkopníka v oblasti make-upu ztvárnil, k tomu říká: „John miluje své řemeslo a zároveň ho rád používá ve službách CIA. Je rád, že může tímto způsobem sloužit své vlasti. Takže když za ním přijde Tony a řekne mu, že potřebuje vytvořit společně film, je Chambers nadšený. Na filmu mě nadchl dvojí rozměr mé postavy, ale samozřejmě i to, že jde o jednoduše skvělý a uchvacující příběh.“
„Chtěl jsem ale také pracovat s Benem Affleckem, protože to je skvělý herec a má za sebou i výborné filmy jako režisér,“ pokračuje Goodman. „Bylo zajímavé sledovat, jak přepíná z herce na režiséra a naopak. Přesně věděl, co chce, ale byl i flexibilní a velkorysý spolupracovník. Mé postavě vnukl nápady, na které já sám nepřišel. Práce s ním byla úžasná.“
A tenhle pocit byl vzájemný, potvrzuje Affleck. „John je mimořádně skvělý herec. Stačí se podívat na rozsah a hloubku rolí, které za svůj život hrál. Dokáže zahrát jak čistě komediální roli, tak i naprosto vážnou postavu; navíc má obrovský cit pro detaily a odstíny. Jako herce ho opravdu respektuji.“
Přestože film je jenom naoko, musí vypadat věrohodně, a tak Mendez a Chambers potřebují sehnat producenta, který by producenta dělal zadarmo. Ben Affleck k tomu říká: „Pokud se na to díváte tak, že potřebujete vytvořit obal, pak ten obal musí být co nejpevnější. Hledali jsme proto někoho, kdo by byl typickým představitelem starého Hollywoodu, někoho, kdo každého zná a na koho byste se obrátili tehdy, aby váš falešný film vypadal co nejvěrohodněji.“
A tak na scénu přichází Lester Siegel, kdo, jak Chris Terrio vysvětluje, je „kombinací několika lidí, počínaje skutečnými producenty až po legendární filmové magnáty Hollywoodu. Moc se mi přitom líbil nápad, že Lesterovo poslední slovo ve filmové produkci bude film, který sice nebude existovat, ale zároveň zachrání život šesti lidem.“
Jako představitele této ikony filmového průmyslu tvůrci obsadili hereckou ikonu Alana Arkina. Affleck k tomu říká: „Alan je v našem oboru uctíván desítky let. Je sám legendou, a tak nebylo těžké, aby legendu ztvárnil i v našem filmu.“
„Lester je náročný a mazaný filmový producent, který svůj obor zná od a až do z,“ říká Alan Arkin. „Na počátku je k celé myšlence skeptický, ale jak je do ní postupně víc a víc zatažen, tak se do té výzvy postupně nadchne a vpřed ho žene mimo jiné vědomí, že to celé původně vypadalo naprosto nemožně. Z mého pohledu jeden z nejzajímavějších rozměrů filmu je, že jeho hrdinové čelili neudržitelné situaci a přesto našli kreativní řešení bez jakéhokoli zapojení násilí.“
I přes Lesterovo konstatování, že pokud má produkovat falešný film, musí to také být falešný hit, Arkin říká: „Oni natáčejí ten nejméně uvěřitelný film, ten film je prostě příšerný. Jediný důvod, proč si ho vybrali, je že má být použit jako vstupenka do Íránu. Rozhodně ne proto, že by dával smysl jako film,“ směje se herec. „Připomíná mi to jeden citát od Marka Twaina: ‘Jediný rozdíl mezi skutečností a fikcí je, že fikce musí být uvěřitelná.’ A tak tvůrci filmu prochází hroznými muky kvůli tomu, aby natáčení vypadalo jako skutečné. Musí absolvovat různé reklamy, shánění herců, čtení scénáře pro novináře, přípravu kostýmů…To všechno bylo nezbytné, protože jakákoli chyba mohla vyústit v odhalení plánu.“
Heslov vzpomíná: „Na Alanovi mě zaujalo, že dokázal být v jedné minutě neskutečně vtipný a za okamžik zase naprosto vážný, jako třeba ve scéně kdy se s Benem baví o dětech. Právě pro tyhle scény ho považuji za jednoho z našich nejlepších herců.“
Filmová společnost, která zaštiťuje Mendezovu filmařskou fintu, se jmenuje Studio Six Productions, což lehce odkazuje na misi maskovanou za natáčení filmu: záchranu šesti Američanů, kteří strávili více než dva měsíce v úkrytu v domě kanadského velvyslance Kena Taylora, ztvárněného Victorem Garberem.
Garber vysvětluje: „Ken Taylor a jeho žena Pat u sebe ukryjí šest Američanů, což je velmi odvážné. Vystaví se tím obrovskému nebezpečí, a to nejen v rovině diplomatické, ale i v rovině osobní, protože pokud by jejich domácí hosté byli odhaleni, bylo by to mimořádně zlé i pro ně samotné. To, co tenhle muž udělal, ve mně zanechalo velký dojem, a proto jsem cítil i velkou zodpovědnost za ztvárnění jeho postavy. To, co udělal, bylo a je hrdinským činem.“
Terrio říká: „Ta operace byla veřejně známá jako ‘Kanadský kousek’, což sedí, protože zatímco všechny ostatní země odmítly oněm šesti uprchlíkům pomoci, Kanada je bez zaváhání přijala a chránila. Je přitom zřejmé, že Taylorovi si byli dobře vědomi skutečnosti, že riskují své životy, a přesto Američany ukryli a sehráli i klíčovou roli při krytí záchranné mise.“
„Victor byl pro roli Kena Taylora naprosto dokonalý, a to počínaje faktem, že je Kanaďan,“ říká Ben Affleck. „Dokázal skvěle vystihnout ono tiché hrdinství tohoto muže, který vystoupil ze stínu a udělal to, co bylo správné. Victor je ale také mimořádně sympatický muž a velký talent, a i proto jsem ho měl moc rád v našem týmu.“
K obsazení šesti Američanů Ben Affleck říká: „Měl jsem ve své kanceláři fotografie skutečných lidí, protože jsem se nechtěl příliš vzdálit skutečnosti. Chtěl jsem ale také obsadit dobré herce, kteří budou ochotni riskovat, improvizovat a kteří budou ochotni ukázat potřebnou dávku realismu, kterou jsem hledal.“
Skupinu domácích hostů tak tvořili: Tate Donovan jako faktický lídr skupiny Bob Anders, Scott McNairy jako Joe Stafford, jediný ze skupiny, který hovořil plynně farsí, Kerry Bishé jako Joeova manželka Kathy, Christopher Denham a Clea DuVall jako další manželský pár Mark a Cora Lijek, a Rory Cochrane jako Lee Schatz.
I když si domácí hosté užívají relativní fyzický komfort díky pohostinnosti velvyslance, jsou pořád zavřeni na jednom místě, odříznuti od světa a žijí v permanentním strachu, který ovládá jejich každodenní existenci.
Kerry Bishé k tomu říká: „Jejich život je tak trochu plný protikladů. Na jednu stranu pořádají skvělé večeře, pijí alkohol a hrají hry, a na straně druhé žijí v permanentních obavách. Je mi také jasné, že na ně musel silně doléhat pocit viny z toho, že jejich jiní kolegové jsou skutečnými zajatci“
„Když se s nimi poprvé setkáváme, pobývají za zavřenými dveřmi velvyslanectví už asi deset týdnů. Začínají být trochu protivní, mají pocit klaustrofobie a pociťují obavy z toho, co s nimi bude. Už si pomalu všichni říkají, že je nejvyšší čas vypadnout.“
Ben Affleck chtěl, aby oněch šest herců nejen odehrálo své role, ale aby si na hlubší úrovni prožilo to, co prožívali jejich hrdinové. A tak je ještě před natáčením ubytoval na jeden týden v domě, který později při natáčení posloužil jako residence velvyslance. Dům vypadal stejně jako tehdy a herci nosili kostýmy. Aby celý dojem ještě umocnil, Affleck herce na týden odřízl od světa, když jim nedovolil používat žádné počítače, telefony ani jiné přístroje začínající na písmeno „i“.
Režisér k tomu říká: „Odstranili jsme všechno současné a dali jsme jim hudbu, hry, knihy, časopisy a noviny z té doby. Neměli internet a nemohli sledovat vnější televizi. A když neměli žádné tyto věci, nezbývalo jim, než aby se bavili mezi sebou. Šlo mi o to, aby si na sebe zvykli a aby se k sobě chovali přirozeně. Ono totiž jednat familiérně je poměrně obtížné. Je to spíš otázka chemie. Vaše tělo se musí uvolnit a vy musíte zvolit určitý styl a mluvit s lidmi jinak. O tohle spojení mi šlo, a celý ten pokus dosažení tohoto cíle rozhodně pomohl.“
Herci, kteří ve filmu hrají domácí hosty, s režisérem plně souhlasí a konstatují, že Affleckova metoda měla úspěch ve všem, čeho chtěl režisér dosáhnout, a možná ještě o něco víc. „Jsem opravdu rád, že jsme to udělali,“ říká Rory Cochrane. „Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se z nás stala parta. Naší přípravě to moc pomohlo.“
To samé potvrzuje Scoot McNairy: „Stala se z nás úzce spolupracující jednotka. Dali jsme se dohromady a naše ega jsme nechali za dveřmi. Už jenom to, že jsme se tolik poznali, nám umožnilo lépe improvizovat a fungovat vůči druhým.“
Christopher Denham k tomu poznamenává: „Právě díky tomu týdnu mezi členy naší skupiny vzniklo unikátní kamarádství. Museli jsme odložit naše já a i díky tomu se z nás rychle stali přátelé. Jsem přesvědčen, že to bude vidět i na filmovém plátnu.“
Tate Donovan přiznává, že se mu zpočátku myšlenka celého týdne stráveného s ostatními odříznut od světa bez moderních komunikačních prostředků moc nezdála. „Byl jsem z toho nejdřív docela smutný. Řekl jsem nicméně, že to zkusím, a brzy mě to úplně nadchlo. Užili jsme si spoustu legrace, povídali jsme si, hráli hry a stal se z nás skutečný tým. Když pak došlo na skutečné natáčení, už jsme si skvěle rozuměli. Ben pro nás zajistil bezpečné místo, kde jsme si mohli vyjasnit všechno o našich hrdinech, a to byl obrovský přínos.“
Do filmu „Argo“ byla dále obsazena nemalá skupina herců, kteří ztvárnili různé státní úředníky, kteří se také podíleli na záchraně šesti Američanů. Patřili mezi ně mimo jiné Kyle Chandler jako ředitel Bílého domu Hamilton Jordan, Chris Messina v roli Maria Malinova, Željko Ivanek v roli Roberta Pendera, Titus Welliver v roli Jona Batese, Keith Szarabajka v roli Adama Engella, a Bob Gunton v roli amerického ministra zahraničí Cyruse Vance. Page Leong ve filmu ztvárnila doktorku Pat Taylor, manželku velvyslance Taylora, a Richard King hraje scénáristu Maxe Kleina.
Ben Affleck k obsazení filmu říká: „V našem filmu hraje spousta skvělých herců, což podle mě odráží jak kvalitu scénáře, tak i sílu samotného příběhu.“
ohn Chambers
Takže vy chcete vyrazit do Hollywoodu a tvářit se jako velcí filmaři, aniž byste ve skutečnosti něco dělali? Tak to tam docela zapadnete.
Film „Argo“ začíná výbušnými událostmi v Íránu, které ve Washingtonu vyvolají silnou reakci a nakonec vedou k záchrannému plánu, který se zčásti odehraje v Hollywoodu. Aby dosáhl plynulých přechodů mezi těmito odlišnými prostředími, režisér Ben Affleck spolupracoval se svým kreativním týmem ve snaze popsat kulturní rozdíly i změny v čase. „Můj hlavní cíl byl, aby film působil přirozeně a ne příliš sebevědomě,“ vysvětluje Affleck. „Vše počínaje scénou přes šaty až po vlasy muselo zapadat do pozadí a zároveň to muselo přesně odpovídat době.“
Affleck a kameraman Rodrigo Prieto se snažili dosáhnout toho, co druhý z nich nazývá „vizuální tapisérií“, která dodává zvláštní kvalitu a rámuje odkazy v každé části filmu. „Chtěli jsme pomoci divákům identifikovat místa, kde se jednotlivé scény odehrávají, podle obrazů na plátně“.
Tohle bylo obzvláště důležité proto, že v Los Angeles byly natáčeny některé scény, které bylo nutno přirozeně sestříhat s jinými perspektivami stejných scén, jež ale byly natáčeny v exteriérech ať již ve Washingtonu nebo v Turecku, které nahradilo Írán. Prieto k tomu říká: „Potřebovali jsme sjednotit vzhled každé části, i když byla natáčena na různých místech světa.“
Jako příklad Prieto uvádí drsnou scénu obsazení amerického velvyslanectví, která film „Argo“ uvádí do pohybu. „Interiéry velvyslanectví byly natáčeny v budově Veteran’s Administration severně od Los Angeles, zatímco veškeré exteriéry byly natočeny o několik týdnů později v Istanbulu. Jednotlivé scény odehrávající se v Íránu jsme pak propojili jemným předivem vyvolávajícím pocity nejistoty.“
Pokud jde o scény uvnitř domu kanadského velvyslance, Affleck používal hlavně ruční kamery. Režisér k tomu ale říká: „Nechtěl jsem, aby to bylo zřejmé na první pohled, a tak jsem je varoval, aby záběrům nedodávali žádný třas. Místo toho jsem řekl hercům, aby scény natáčeli tak, jako kdyby byly napsány na několik různých způsobů, a pak aby improvizovali, což nakonec vedlo k tomu, že vlastně improvizovala kamera. Kameraman totiž čekal, že bude mluvit jeden herec, a místo toho promluvil herec jiný, takže se pozornost obracela od jednoho k druhému tak jako při normální konverzaci.“
Jako protiklad Affleck zmiňuje scény odehrávající se ve Washingtonu: „U scén v hlavním městě žádné ruční natáčení nebylo. Všechno jsme natáčeli z vozíků, takže pohyby kamery byly hladší a pevnější. U scén odehrávajících se v Hollywoodu jsme zase využili spoustu zoomů - zoomy z vrtulníků, zoomy z aut - což byla technika typická pro 70. léta. A barvy byly mnohem plnější. Každá scéna tak měla z pohledu kamery svůj zvláštní vzhled.“
Autorka scény Sharon Seymour a autorka kostýmů Jacqueline West spolupracovaly s Affleckem na jeho snaze evokovat jednotlivá období i místa poněkud jemnějším způsobem. S pomocí odborníka na rešerše Maxe Dalyho prozkoumaly spousty fotografií a tištěných médií a podívaly se na hodiny televizních záběrů a filmů.
Sharon Seymour říká: „Od té doby se tolik změnilo a my už to dnes všechno považujeme za samozřejmé. Technologie byly v naprosto jiném stupni vývoje; počítač rozhodně tehdy nebyl na každém stole. Už jenom pro veškeré scény v kancelářích jsme museli sehnat psací stroje, telexy a další různé vybavení, které dnes již nevidíme ani neslyšíme.“
Budova Los Angeles Times v centru Los Angeles byla využita pro různé druhy interiérů, včetně kanceláří 70. let a zasedacích místností CIA. Pokud jde o vybavení scén, Sharon Seymour a její tým se věnovali těm byť i nejmenším detailům, počínaje všudypřítomnými popelníky, které byste dnes určitě nenašli, a konče mapami světa, které se za poslední tři desetiletí dramaticky změnily.
Pokud jde o kostýmy pro zaměstnance CIA a jiných vládních organizací, West zmiňuje, že navzdory vážné povaze jejich práce „70. léta pro tyto lidi znamenala mimořádně svobodné období, kdy se jinak konzervativní lidé mohli vyjádřit prostřednictvím svého oblečení. Lidé nosili barevné široké kravaty a potištěné přehozy. Veškeré hranice svazující módu padly. Práce na filmech je v tomhle úžasná, protože se na chvíli ocitnete na jiném místě a v jiné době. Právě tohle mám na filmařině opravdu rád.“
Při práci na kostýmu Tonyho Mendeze měli tvůrci výhodu v tom, že se mohli radit se skutečnou postavou. West potvrzuje: „Poslal jsem Tonymu e-mail a požádal ho o popis oblečení, které tehdy nosil, a on byl tak hodný, že mi pomohl. Když jezdil na mise, tak se podle svých vlastních slov proměňoval v ‘nenápadného šedého mužíčka’, který bez problému splyne s davem. A v CIA zase příliš neholdoval oblekům, oblékal se spíš jako nezávislý expert. Zjistil jsem, že sice někdy nosil obleky, nicméně obecně dával přednost třeba sakům Harris Tweed. A přesně podle těchto informací jsem Bena oblékl.“
West dále poukazuje na to, že u šesti hostů residence velvyslance byly změny kostýmů poměrně omezené, protože přijeli do domu Taylorových pouze s tím, co měli na sobě. „Vyšli jsme z předpokladu, že si sem tam nějaké to oblečení vyměnili nebo že jim možná Pat Taylor něco málo donesla, ale jinak že vypadali po celou dobu skoro stejně.“
Residence kanadského velvyslance se ve filmu nacházela na losangeleském předměstí Hancock Park. Propojení pokojů v domě i dekorace domu štábu perfektně vyhovovaly. Sharon Seymour k tomu říká: „Pro kuchyně té doby byla typická barva avokádo, a kuchyně v tomto domě od té doby neprošla žádnou změnou. Ta barva vlastně možná byla spíš limetková než avokádo, se zelenými a bílými obklady a tapetami v barvě kapradí. Když jsem vešla, tak jsem si pro sebe řekla, že to je ještě lepší, nebo možná bych spíš měla říct ještě otřesnější, než bych to sama navrhla,“ směje se autorka scény.
Kanceláře společnosti Studio Six Productions byly vytvořeny u Warner Bros., přičemž slavné logo s vodní věží bylo vyměněno za původní logo The Burbank Studios. Ve stejné ulici kousek od studia, konkrétně v legendární restauraci SmokeHouse Restaurant, podle níž Clooney a Heslov pojmenovali svoji produkční společnost, začali Mendez a Chambers připravovat svůj falešný film.
Když se přesuneme z údolí San Fernando Valley přes kopec, dostaneme se na místo, kde se natáčely další scény, a totiž do luxusního hotelu Beverly Hilton Hotel. Noblesní dům Bel Air vlastněný kdysi slavnou Zsa Zsa Gabor se zase stal domem Lestera Siegela.
Aby podtrhl svůj společenský status, Lester jezdí zlatým Rolls Roycem z roku 1975, zatímco John Chambers sportovním Cadillacem Eldorado z roku 1977. Koordinátor vozového parku Ted Moser měl na starosti vyhledání a v některých případech i renovaci těchto a jiných veteránů, včetně lesknoucího se přívěsu Airstream, který slouží jako Chambersova kancelář. Ted Moser vzpomíná: „Dokonale jsme ho vyčistili a uvnitř jsme ho vybavili. Také jsme opravili Eldorado tak, že vypadalo jako nové. Auta vyskytující se v pozadí jsme ale nerenovovali, aby všechna nevypadala vyleštěná jako z klubu veteránů.“
To platí zejména ohledně aut, která Moser shromáždil pro natáčení scén z Íránu, včetně různých Granad, Fiatů, Peugotů, Mavericků a VW busů, stejně jako i pro Unimog z roku 1962 sloužící pro přepravu vojáků a klasická policejní auta Matador, která diváci uvidí u dramatické scény pronásledování na teheránském letišti.
Jako letiště v Teheránu posloužilo Ontario International Airport, nacházející se cca 150 mil východně od Los Angeles. Tým Sharon Seymour letiště oblékl do nápisů ve farsí a do obrovských portrétů ajatolláha Chomejního. Ben Affleck vzpomíná: „Měli jsme štěstí, že v USA žije mnoho uprchlíků z Íránu, a že někteří z nich byli v Íránu i během revoluce. Byl jsem vděčný, když za námi chodili, říkali nám, že jim to připomíná dobu před 30 lety, a vyprávěli nám své příběhy. Dokonce nám velmi často nadšeně pomáhali, abychom všechno zobrazili správně a spousta z nich nám opravdu pomohla a poukázala na různé drobné nepřesnosti. Díky tomu jsem dokonce mohl lehce do Sharon rýpat a říkat jí věci jako třeba ‘Sharon, ten chlápek říká, že máme toho lva na plakátě špatně. Nechápu, jak se ti to mohlo stát.’”
Filmařům bylo od samého počátku jasné, že nebudou moci natáčet v Íránu, a tak si vybrali Istanbul v sousedním Turecku, aby jim posloužil místo Teheránu. Istanbul jako jediné město světa, které se jako most mezi Evropou a Asií nachází na dvou různých kontinentech, současně posloužil jako místo přestupu, kde Tony Mendez dostane od íránského konzulátu vízum.
„Istanbul je skvělé město k žití i k práci,“ říká Affleck. „Byli jsme mile překvapeni, jak přátelsky se k nám všichni chovali. Byli jsme také mimořádně vděčni za to, jak výborný jsme měli místní štáb a jak s námi spolupracovala veřejnost.“
Pro scény odehrávající se ve starém městě filmaři využili dvě snad nejslavnější památky Istanbulu: Modrou mešitu, která je ve filmu vidět pouze zvenku, a dále interiér chrámu Hagia Sofia, kde má Tony Mendez tajnou schůzku s agentem britské tajné služby. Ben Affleck k tomu říká: „Hagia Sofia je úžasné místo, protože to původně byl chrám, následně mešita a teď je to muzeum, takže je to opravdový průsečík kultur.“
Prostor, ve kterém natáčeli, je osvěcován desítkami víceramenných lustrů, v nichž původní žárovky byly nedávno zaměněny za kompaktní zářivky. Ty ovšem bohužel svítí příliš výrazně, nehledě na to, že v roce 1980 takové zářivky ani neexistovaly. Členové štábu proto věnovali jednu celou noc výměně těchto zářivek za dříve používané žárovky, díky čemuž se podařilo dosáhnout jemnějšího světla, které filmaři potřebovali.
Asi největší výzvou bylo natáčení scény demonstrace, která přeroste v proražení Rooseveltovy brány na americkém velvyslanectví v Teheránu. Scéna byla natáčena na fotbalovém hřišti v residenční čtvrti Barkikoy. Na místě se shromáždilo více než 1300 lidí, kteří všichni křičeli protiamerická hesla ve farsí, což bylo až ohlušující.
Vytvoření kostýmů pro místní obyvatele byl obzvláště náročný úkol, protože Jacqueline West nejenže musela přesně vystihnout dobu ale také móresy této společnosti. West k tomu říká: „Vyrobili jsme stovky tradičních dlouhých černých oděvů pro ženy, a vytvořili jsme i oblečení pro mulláhy. Vojenské vesty stylu, jaké nosili Fidel Castro nebo Che Guevara, byly zase typické pro revolucionáře, a tak jsme zajistili i ty. Celkově jsme ale potřebovali obléknout tisíce lidí, takže jsme museli být opravdu kreativní, abychom sehnali potřebné množství oblečení.“
Aby se diváci dostali přímo do centra vzniklého chaosu, rozhodl se Affleck poslat kameramany oblečené jako místní civilisté přímo do davu s 16mm kamerami, aby natáčeli náhodné snímky. Kromě toho se režisér také rozhodl natáčet narůstající srocení v Super 8. „Negativ Super 8 je velice malý, takže pokud se promítá na velkém filmovém plátně, vypadá obraz mimořádně zrnitě, vysvětluje Affleck. „Když to všechno dáte dohromady, tak to vypadá jako původní záběry, ale jiné než těch několik málo, které můžete vidět v televizi.“
Chris Terrio k tomu říká: „Je to úžasné, protože to vypadá hodně podobně jako archivní materiál. Naše představa bylo vytvořit moře lidí před branami ambasády, a to se podařilo. A komparsisté představující místní se tím nechali úplně pohltit, protože člověk si nemůže pomoct a nechá se unášet energií davu.“
To samé platí i o menší, nicméně stejně intenzívní demonstraci, které musí čelit Mendez a šest domácích hostů - nyní vystupujících jako kanadští filmaři - na cestě k místu jejich údajnému natáčení na tržišti Velký Bazaar.
„Když začal dav útočit na dodávku, tak jsme byli opravdu vyděšení,“ potvrzuje Clea DuVall. „Měli jsme pocit, že dodávka se může kdykoli převrhnout, a všichni ti lidé na nás křičeli. Mohu klidně říct, že jsem nemusela nic moc dělat pro to, abych vypadala nervózně.“
Christopher Denham dodává: „Jedna věc je číst ve scénáři, že demonstranti mlátí do autobusu, a druhá věc je v tom autobusu sedět a být obklopen stovkami lidí, kteří se chovají, jako by vás chtěli zabít. To druhé na vás opravdu zapůsobí.“
A to dokonce i na Bena Afflecka. Scoot McNairy vzpomíná: „Jeden z komparsistů vzal kámen a začal jím mlátit to čelního skla. Podíval jsem se v tu chvíli na Bena a i on vypadal chvíli vyděšeně. Byl to hodně intenzívní zážitek.“
Pro natáčení na tržišti Velký Bazaar si filmaři nemohli vybrat vhodnější termín, protože normálně otevřené obchody byly zavřené kvůli svátkům. „Tržiště v Istanbulu bylo fantastické,“ vzpomíná nadšeně Sharon Seymour. „Nálada toho místa je podobná jednomu tržišti v Teheránu; obě patří mezi jedny z nejstarších trhů na světě. Není proto překvapivé, že celá řada obchodů tam vypadá naprosto nadčasově, a tak jsme ani nemuseli moc měnit. Asi nejpracnější proto bylo předělat všechny ty turecké nápisy na nápisy ve farsí.“
„Istanbulský bazar byl labyrint se spoustou podivných koutů, díky kterým jste se mohli rázem octnout v nějaké malé uličce a ztratit se,“ vybavuje si Affleck. „Ale bylo to tam zajímavé a měli jsme obrovské štěstí, že obchody byly zavřené, takže jsme mohli nerušeně natáčet.“
Grant Heslov říká: „Slyšel jsem o Istanbulu říkat, že to je ‘křižovatka světa’, ale dokud jsem tam nebyl, tak jsem si neuvědomoval, jak moc je to pravdivé. To město má úžasnou historii, kterou budete potkávat na každém místě. Náš natáčecí plán v Istanbulu byl velmi napjatý, a přesto všechno proběhlo bez jakéhokoli problému, z velké části také díky místním lidem. Každopádně to bylo to pravé místo pro natáčení našeho filmu.“
Z Turecka se natáčení přesunulo do Washingtonu. Filmařům a hercům se dostalo té cti, že jim byl povolen byť omezený přístup do současného ústředí CIA v Langley ve Virginii, kde všichni zjistili, že CIA je prostě… prostě CIA. Heslov si vybavuje: „Když jsme vstoupili do budovy, tak jsme všichni měli odložit své mobilní telefony do košíku, což jsem ale já neudělal. Ne že bych snad chtěl někomu volat, jen jsem se prostě nechtěl nechat připravit o svůj telefon. O pár minut později přišel důstojník CIA a říká: ‘Fajn, takže kdo má u sebe iPhone?’ Přiznal jsem, že jsem to já, ale nedalo mi to se nezeptat, jak na to přišel. Vzal mě sebou dozadu do jedné místnosti s kompletním počítačovým vybavením, na kterém bylo možné monitorovat, kde se nachází který mobilní telefon, jaké má číslo… prostě cokoli. Docela mi to otevřelo oči.“
Bryan Cranston říká: „Už jenom chodit po chodbách v Langley bylo inspirující. Pro mě to byly asi ty vůbec nejdůležitější scény, protože jsem si uvědomil, jakého privilegia se mi jako civilistovi dostalo, když jsem na ta místa mohl vstoupit.“
Ben Affleck říká: „Ta budova v sobě má poměrně zvláštní dualitu, protože na jednu stranu procházíte dlouhou poměrně nudnou chodbou, a na druhé straně najednou uvidíte dveře a na nich nápis Protiteroristické oddělení. To na každého samozřejmě zapůsobí. Na mě dělalo dojem už jen procházet se tam a vidět hvězdy na zdi na počest každého, kdo položil život ve službách CIA. Právě proto jsem do filmu zařadil i scénu kdy Tony jde a záběr padne i na hvězdy. Chtěl jsem, aby lidé viděli i tohle.“
Filmaři nicméně museli některé hvězdy digitálně odstranit, protože v době, ve které se film odehrává, jich bylo o něco méně. Za zmínku stojí i to, že u některých hvězd nenaleznete jména, protože mise těchto padlých dosud nebyly odtajněny.
Po dokončení hlavního natáčení Ben Affleck pracoval s autorem střihu Williamem Goldenbergem, aby z materiálu natočeného na různých místech světa poskládali kompaktní film. Režisér si také velmi dobře uvědomoval, že dalším pojítkem mezi třemi oddělenými světy, ve kterých se film odehrává, bude hudba. Affleck přitom použil původní hudbu z té doby, aby dostal diváky do filmu, obzvláště ve scénách z Hollywoodu. „Hudební asociace jsou něco, co si všichni nosíme někde v podvědomí. Lidé slyší písničku a hned si představí určitou scénu,“ říká.
Affleck dodává, že v rámci hudby složené Alexandrem Desplatem „bylo potřeba nalézt téma, které by bylo možné používat v celém filmu, samozřejmě s použitím jiných nástrojů a jiného tempa, nicméně pořád by se jednalo o stejnou hudbu. Alexandre byl fantastický při vymýšlení atypických melodií, využívajících neznámé hudební nástroje, pocházející často z Blízkého východu. Snad to nebude znít příliš jako klišé, když řeknu, že se mu podařilo vytvořit zvuk, který bude diváky permanentně dostávat do místa děje.“ Chris Terrio nicméně zdůrazňuje: „Nemusíte vědět nic o Blízkém východě ani o politické situaci té doby, a příběh vás i tak okamžitě pohltí. Jádrem příběhu totiž je odvážná záchrana šesti lidí z velmi nebezpečného místa, přičemž to, že je příběh založen na skutečných událostech, ho dělá ještě zajímavějším.“
Ben Affleck k tomu na závěr dodává: „Ten příběh je napínavý, plný obav a děsivý, ale je také vtipný a zábavný. V hloubce přitom jde hlavně o sílu příběhu, který dlouho nebylo možné vyprávět. Teď už ale konečně nastala doba, kdy můžeme být hrdí na to, co tihle lidé dokázali.“
Ocenění:
Academy Awards
2013 - Ben Affleck, George Clooney, Grant Heslov (Nejlepší film)
2013 - Chris Terrio (Adaptovaný scénář)
2013 - William Goldenberg (Střih)
2013 - Alan Arkin (Vedlejší herec) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Hudba) (nominace)
2013 - Mix zvuku (nominace)
2013 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2013 - Nejlepší film - drama
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie)
2013 - Alan Arkin (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Nejlepší scénář) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Nejlepší hudba) (nominace)
BAFTA
2013 - Nejlepší film
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie)
2013 - Nejlepší střih
2013 - Ben Affleck (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2013 - Alan Arkin (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Adaptovaný scénář) (nominace)
2013 - Alexandre Desplat (Hudba) (nominace)
Toronto IFF
2012 - Ben Affleck (Cena diváků pro nejlepší film) (nominace)
San Sebastián IFF
2012 - Ben Affleck (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
New York Film Critics Circle
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Ben Affleck (Nejlepší režisér) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2012 - Nejlepší film
2012 - Ben Affleck (Nejlepší režisér)
2012 - Chris Terrio (Nejlepší adaptovaný scénář)
Los Angeles Film Critics Association
2012 - Chris Terrio (Nejlepší scénář)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
AACTA International Awards
2013 - Nejlepší film (nominace)
2013 - Ben Affleck (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Chris Terrio (Nejlepší scénář) (nominace)
César Awards
2013 - Nejlepší zahraniční film
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Ben Affleck (Tony Mendez), Jaromír Meduna - Bryan Cranston (Jack O'Donnell), Jiří Plachý - Alan Arkin (Lester Siegel), Jiří Hromada - John Goodman (John Chambers), Vladislav Beneš - Victor Garber (Ken Taylor), Libor Hruška - Tate Donovan (Bob Anders), Jitka Moučková - Clea DuVall (Cora Lijeková), Jakub Saic - Scoot McNairy (Joe Stafford), Pavel Vondra - Rory Cochrane (Lee Schatz), Petr Burian - Christopher Denham (Mark Lijek), Miroslava Součková - Kerry Bishé (Kathy Staffordová), Filip Jančík - Kyle Chandler (Hamilton Jordan), Zdeněk Podhůrský - Chris Messina (Malinov), Zdeněk Mahdal - Željko Ivanek (Robert Pender), Luděk Čtvrtlík - Titus Welliver (Bates), Stanislav Lehký, Ludvík Král, Svatopluk Schuller, Radovan Vaculík, Jan Maxián, Bohuslav Kalva, Zbyšek Horák, Lucie Svobodová, Zuzana Skalická, Karel Richter, Jiří Kvasnička, Jindřich Žampa
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Miloš Vrána, Miloš Sommer
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Jiří Kvasnička
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.11.2012 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 12.10.2012 Warner Bros. US
Premiéra Velká Británie: 17.10.2012 (London Film Festival) (premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 3.4.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 3.4.2013 Magic Box
Tržby celkem - $ 232 300 000
Náklady (Rozpočet) - $ 44 500 000
Tvůrci a herci
Ben Affleck (Režie), George Clooney (Produkce), Ben Affleck (Produkce), Grant Heslov (Produkce), Alexandre Desplat (Hudba), Rodrigo Prieto (Kamera), William Goldenberg (Střih), Lora Kennedy (Casting), Sharon Seymour (Scénografie), Jacqueline West (Kostýmy), Erik Aadahl (Zvuk),José Antonio García (Zvuk), Barbara Augustus (Masky), Chris Terrio (Scénář), Tony Mendez (kniha) (Předloha), Ben Affleck (Herec), Bryan Cranston (Herec), John Goodman (Herec), Taylor Schilling (Herec), Kyle Chandler (Herec), Alan Arkin (Herec), Tate Donovan (Herec), Clea DuVall (Herec), Adrienne Barbeau (Herec), Rory Cochrane (Herec), Kerry Bishé (Herec), Richard Kind (Herec), Victor Garber (Herec), Titus Welliver (Herec), Michael Parks (Herec), Sheila Vand (Herec), Željko Ivanek (Herec), Chris Messina (Herec), Michael Cassidy (Herec), Keith Szarabajka (Herec), Scoot McNairy (Herec), Tom Lenk (Herec), Scott Elrod (Herec), Christopher Denham (Herec), Rob Brownstein (Herec), David Sullivan (Herec), Kelly Curran (Herec), Ashley Wood (Herec), Clark Gilmer (Herec), Matthew Landon (Herec), Bob Gunton (Herec), Philip Baker Hall (Herec), Yuri Sardarov (Herec), Tim Quill (Herec), Jean Carol (Herec), Jimmy Carter (Herec), Randy Oglesby (Herec), Michael Chieffo (Herec), Vincent Rivera (Herec), Cas Anvar (Herec), Bahram Khosraviani (Herec), Ayden Mayeri (Herec), Nelson Franklin (Herec), Leyla Beysulen (Herec), Fouad Hajji (Herec), Jamie McShane (Herec), Victor McCay (Herec), Amir K (Herec), Larry Sullivan (Herec), Tehmina Sunny (Herec), Victoria Charters (Herec), Allegra Carpenter (Herec), Karina Logue (Herec), Lindsey Ginter (Herec), Matt Nolan (Herec), Omid Abtahi (Herec), Brendan Rooney (Herec), Peter Henry Schroeder (Herec), Christopher Stanley (Herec), Richard Dillane (Herec), Muhammed Cangören (Herec), Ray Haratian (Herec), Barry Livingston (Herec), Sandra Plazinic (Herec), Matthew Glave (Herec), James Shanklin (Herec), Annie Little (Herec), Bill Tangradi (Herec), John Boyd (Herec), Nikka Far (Herec), J.R. Cacia (Herec), Matt Doherty (Herec), Scott Anthony Leet (Herec), Bobby Naderi (Herec), Taies Farzan (Herec), Ramazan Akboga (Herec), Maz Siam (Herec), Francisco Ovalle (Herec), Florans Atlantis (Herec), Sean Ardalan (Herec), Mike Wallace (a.z.) (Herec)
2012/120/USA/Drama, Thriller, Životopisný
- Skutočný Tony Mendez zomrel 19.1.2019 ako 78-ročný na Parkinsonovu chorobu. Ben Affleck mu v deň smrti vzdal hold a nazval ho pravým americkým hrdinom.
- Ve snímku je zmíněno, že Novozélanďané a Britové poslali Američany pryč. Ale není to pravda, původně byli Američané schováni nějakou dobu i u nich, než zjistili, že nejbezpečnější to bude u Kanaďanů.
- Tony Mendez (Ben Affleck) nosí hodinky značky Rolex Seadweller DSSD.
- Členové skutečné rodiny Tonyho Mendeze se ve filmu objeví jako spolupasažéři mikrobusu poté, co je skupině dovoleno nastoupit do letadla.
- Ben Affleck byl některými diváky kritizován, že obsadil sám sebe, evropského Američana, do role Tonyho Mendeze, který je z půlky Mexičan a z půlky Evropan. Sám Tony Mendez však prohlásil, že s tím nemá problém a Affleckovo obsazení schválil.
- Falešný filmový plakát ke skutečné misi Argo byl na rozdíl od filmové verze pouze černobílý. Je částečně vidět při čtení scénáře v hotelu, stejně tak jako jeho barevná verze, která byla nakonec ve filmu použita.
- Chris Terrio si při psaní scénáře představoval, že Tonyho Mendeze bude hrát George Clooney.
- Argo je spolu se snímkem Gigi (1958) film s nejkratším názvem (4 písmena), který kdy obdržel Oscara za nejlepší film. Výherce s nejdelším názvem je naopak film Pán prstenů: Návrat krále (2003), jehož název v originále čítá 35 písmen.
- Zbylá rukojmí zadržovaná v Íránu se Američané pokusili osvobodit vojensky. Záchranná operace "Eagle Claw" v dubnu 1980 však skončila fiaskem poté, co byla kvůli nepřízni počasí a technickým problémům na poslední chvíli odvolána. Při tankování paliva před ústupem z íránské pouště došlo ke srážce jednoho z vrtulníků s transportním letounem, při níž zahynulo osm amerických vojáků.
- Ačkoliv film zcela chybně vykresluje roli britských diplomatů při záchraně Američanů (např. tehdejší britský charge d'affaires v Teheránu Arthur Wyatt byl poté dokonce vyznamenán Řádem sv. Michala a sv. Jiří), byla filmu v Británii udělena cena BAFTA za nejlepší film roku.
- Úvodní zmínka o odmítnutí pomoci uprchlíkům ze strany Britů a Novozélaďanů vyvolala 12. března 2013 oficiální reakci novozélandského parlamentu, jenž ocenil aktivity svých tehdejších diplomatů při záchraně amerických uprchlíků a nad mylným vykreslením celé záležitosti v Argu vyjádřil politování.
- Příběh filmu se částečně inspiroval dějem snímku Bitva o Planetu opic (1973).
- John Goodman, Kerry Bishé a Michael Parks se spolu objevili na plátně již ve filmu Red State (2011) od Kevina Smithe. Smith zaslal Affleckovi čerstvou kopii svého filmu v době příprav snímku Argo a režisérovi se líbil natolik, že se jím inspiroval při obsazování rolí.
- Ve skutečnosti se scénář k filmu nejmenoval "Argo", ale "Lord of Light". Mendez navrhl přejmenování názvu na "Argo" podle jeho oblíbeného vtipu: “Who’s there?” “Argo.” “Argo who?” “Argo fuck yourself.”
- Jedná se o jeden z opravdu vzácných případů, kdy snímek vyhraje Oscara pro nejlepší film, aniž by vůbec byl nominován na cenu za nejlepší režii. Naposledy se tak stalo u snímku Crash (2004).
- Scénář, který použilo CIA jako zástěrku pro falešný film, je ve skutečnosti použit z filmu Lord of Light podle románu Rogera Zelaznyho. Film nebyl nikdy zfilmován.
- V scéne, kedy sa Iránka Sahar (Sheila Vand) pokúša prejsť do susedného Iraku, je možné vidieť vejúcu vlajku Iraku, ktorá mala v tom čase iba tri hviezdy. Táto vlajka sa používala medzi rokmi 1963 - 1991. V roku 1991 sa však medzi hviezdami objavil arabský text ("Alah Akbar") písaný rukopisom vtedajšieho irackého prezidenta Saddáma Husajna.
- V snímke môžeme nájsť odkazy na film Planéta opíc (1968), filmové série Star Trek či Star Wars alebo seriál Battlestar Galactica (1978).
- Alternatívnymi názvami filmu boli aj Escape from Tehran či Operation Argo.
- Jak je patrné z filmu, koncem 70. let byl nápis HOLLYWOOD (vztyčen prvně v roce 1923 jako „HOLLYWOODLAND“ inzerující rozvíjející se trh s nemovitostmi) v havarijním stavu. V roce 1978 Hollywoodská obchodní komora uspořádala sbírkovou akci, na které požádala od každého 28 000 amerických dolarů na obnovu loga HOLLYWOOD. Jednalo se o dárce z vysoce postavené společnosti, každý měl zaplatit za obnovu jednoho zničeného písmene z loga. Některými z nich byli zakladatel časopisu Playboy Hugh Hefner (Y), zpěváci Gene Autry a Andy Williams (druhé L a W) a heavymetalová hvězda Alice Cooper (druhé O). Nakonec přispěla i jedna z divizí Warner Bros (první O). Oproti filmovému zpracování byl nápis opraven v roce 1978, tedy rok před zajetím rukojmích v Íránu.
- Ve snímku je zmíněno, že Novozélanďané a Britové poslali Američany pryč. Ale není to pravda, původně byli Američané schováni nějakou dobu i u nich, než zjistili, že nejbezpečnější to bude u Kanaďanů.
- Tony Mendez (Ben Affleck) nosí hodinky značky Rolex Seadweller DSSD.
- Členové skutečné rodiny Tonyho Mendeze se ve filmu objeví jako spolupasažéři mikrobusu poté, co je skupině dovoleno nastoupit do letadla.
- Ben Affleck byl některými diváky kritizován, že obsadil sám sebe, evropského Američana, do role Tonyho Mendeze, který je z půlky Mexičan a z půlky Evropan. Sám Tony Mendez však prohlásil, že s tím nemá problém a Affleckovo obsazení schválil.
- Falešný filmový plakát ke skutečné misi Argo byl na rozdíl od filmové verze pouze černobílý. Je částečně vidět při čtení scénáře v hotelu, stejně tak jako jeho barevná verze, která byla nakonec ve filmu použita.
- Chris Terrio si při psaní scénáře představoval, že Tonyho Mendeze bude hrát George Clooney.
- Argo je spolu se snímkem Gigi (1958) film s nejkratším názvem (4 písmena), který kdy obdržel Oscara za nejlepší film. Výherce s nejdelším názvem je naopak film Pán prstenů: Návrat krále (2003), jehož název v originále čítá 35 písmen.
- Zbylá rukojmí zadržovaná v Íránu se Američané pokusili osvobodit vojensky. Záchranná operace "Eagle Claw" v dubnu 1980 však skončila fiaskem poté, co byla kvůli nepřízni počasí a technickým problémům na poslední chvíli odvolána. Při tankování paliva před ústupem z íránské pouště došlo ke srážce jednoho z vrtulníků s transportním letounem, při níž zahynulo osm amerických vojáků.
- Ačkoliv film zcela chybně vykresluje roli britských diplomatů při záchraně Američanů (např. tehdejší britský charge d'affaires v Teheránu Arthur Wyatt byl poté dokonce vyznamenán Řádem sv. Michala a sv. Jiří), byla filmu v Británii udělena cena BAFTA za nejlepší film roku.
- Úvodní zmínka o odmítnutí pomoci uprchlíkům ze strany Britů a Novozélaďanů vyvolala 12. března 2013 oficiální reakci novozélandského parlamentu, jenž ocenil aktivity svých tehdejších diplomatů při záchraně amerických uprchlíků a nad mylným vykreslením celé záležitosti v Argu vyjádřil politování.
- Příběh filmu se částečně inspiroval dějem snímku Bitva o Planetu opic (1973).
- John Goodman, Kerry Bishé a Michael Parks se spolu objevili na plátně již ve filmu Red State (2011) od Kevina Smithe. Smith zaslal Affleckovi čerstvou kopii svého filmu v době příprav snímku Argo a režisérovi se líbil natolik, že se jím inspiroval při obsazování rolí.
- Ve skutečnosti se scénář k filmu nejmenoval "Argo", ale "Lord of Light". Mendez navrhl přejmenování názvu na "Argo" podle jeho oblíbeného vtipu: “Who’s there?” “Argo.” “Argo who?” “Argo fuck yourself.”
- Jedná se o jeden z opravdu vzácných případů, kdy snímek vyhraje Oscara pro nejlepší film, aniž by vůbec byl nominován na cenu za nejlepší režii. Naposledy se tak stalo u snímku Crash (2004).
- Scénář, který použilo CIA jako zástěrku pro falešný film, je ve skutečnosti použit z filmu Lord of Light podle románu Rogera Zelaznyho. Film nebyl nikdy zfilmován.
- V scéne, kedy sa Iránka Sahar (Sheila Vand) pokúša prejsť do susedného Iraku, je možné vidieť vejúcu vlajku Iraku, ktorá mala v tom čase iba tri hviezdy. Táto vlajka sa používala medzi rokmi 1963 - 1991. V roku 1991 sa však medzi hviezdami objavil arabský text ("Alah Akbar") písaný rukopisom vtedajšieho irackého prezidenta Saddáma Husajna.
- V snímke môžeme nájsť odkazy na film Planéta opíc (1968), filmové série Star Trek či Star Wars alebo seriál Battlestar Galactica (1978).
- Alternatívnymi názvami filmu boli aj Escape from Tehran či Operation Argo.
- Jak je patrné z filmu, koncem 70. let byl nápis HOLLYWOOD (vztyčen prvně v roce 1923 jako „HOLLYWOODLAND“ inzerující rozvíjející se trh s nemovitostmi) v havarijním stavu. V roce 1978 Hollywoodská obchodní komora uspořádala sbírkovou akci, na které požádala od každého 28 000 amerických dolarů na obnovu loga HOLLYWOOD. Jednalo se o dárce z vysoce postavené společnosti, každý měl zaplatit za obnovu jednoho zničeného písmene z loga. Některými z nich byli zakladatel časopisu Playboy Hugh Hefner (Y), zpěváci Gene Autry a Andy Williams (druhé L a W) a heavymetalová hvězda Alice Cooper (druhé O). Nakonec přispěla i jedna z divizí Warner Bros (první O). Oproti filmovému zpracování byl nápis opraven v roce 1978, tedy rok před zajetím rukojmích v Íránu.
Odkazy
Hrají:
Ben Affleck, Bryan Cranston, John Goodman, Taylor Schilling, Kyle Chandler, Alan Arkin, Tate Donovan, Clea DuVall, Adrienne Barbeau, Rory Cochrane, Kerry Bishé, Richard Kind, Victor Garber, Titus Welliver, Michael Parks, Sheila Vand, Željko Ivanek, Chris Messina, Michael Cassidy, Keith Szarabajka, Scoot McNairy, Tom Lenk, Scott Elrod, Christopher Denham, Rob Brownstein, David Sullivan, Kelly Curran, Ashley Wood, Clark Gilmer, Matthew Landon, Bob Gunton, Philip Baker Hall, Yuri Sardarov, Tim Quill, Jean Carol, Jimmy Carter, Randy Oglesby, Michael Chieffo, Vincent Rivera, Cas Anvar, Bahram Khosraviani, Ayden Mayeri, Nelson Franklin, Leyla Beysulen, Fouad Hajji, Jamie McShane, Victor McCay, Amir K, Larry Sullivan, Tehmina Sunny, Victoria Charters, Allegra Carpenter, Karina Logue, Lindsey Ginter, Matt Nolan, Omid Abtahi, Brendan Rooney, Peter Henry Schroeder, Christopher Stanley, Richard Dillane, Muhammed Cangören, Ray Haratian, Barry Livingston, Sandra Plazinic, Matthew Glave, James Shanklin, Annie Little, Bill Tangradi, John Boyd, Nikka Far, J.R. Cacia, Matt Doherty, Scott Anthony Leet, Bobby Naderi, Taies Farzan, Ramazan Akboğa, Maz Siam, Francisco Ovalle, Florans Atlantis, Sean Ardalan, Mike Wallace (a.z.), Farshad Farahat, Ken Edling, Nancy Stelle, Jasmin Jandreau